Updates up to M28
This commit is contained in:
parent
da3b00fc58
commit
0f4dcae279
|
|
@ -3,15 +3,15 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:24.719737
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:27:58.949450
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 21:42:54.336728
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7m, kterou první objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že leží relativně blízko nás, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
|
||||
Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka průměru průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8m a 7,3m. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uv8d9: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2 1/2 'v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2 1/2 'v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři relativně na hvězdy chudé linie, které dělí kopu na tři různé části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kopy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kopy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6m), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je ještě v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,8 +3,8 @@ name: Činka
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.299394
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.108459
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 19:51:15.702237
|
||||
---
|
||||
|
||||
První objevená planetární mlhovina, při hledání komety ji v roce 1764 zahlédl Charles Messier. Celkovou jasností 7,4m se řadí na druhé místo mezi planetárními mlhovinami, hned za Helix. Na rozdíl od něj má vyšší povrchovou jasnost. V triedru ji můžeme spatřit ve stejném zorném poli jako hvězdu γ Sagittae nebo 14 Vul (5,7m). Menšími dalekohledy zahlédneme bočním pohledem náznakově tvar dvou slepených disků, podle kterých nese název. Je vzdálená 1227 světelných let. Centrální hvězda má jasnost pouze 13,4m. Plyn této mlhoviny se stále rozpíná do svého okolí rychlostí asi 30 km za sekundu.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 100/150
|
|||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.101580
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.108568
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 12:12:07.864335
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s tímto průměrem je asi nejkrásnější planetárkou na obloze. A jedníém z nejpůsobivějších objeků vůbec. Je viditelná jako velký, jasný disk zúžený dovnitř na její východní a západní straně. Jasnější části mlhoviny se zjevují jako klíny rozprostírající se severně a jižně z centra planetárky. Na západním rozhraní leží hvězda 9m.
|
||||
V dalekohledu s tímto průměrem je asi nejkrásnější planetárkou na obloze a jedním z nejpůsobivějších objeků vůbec. Je viditelná jako velký, jasný disk zúžený dovnitř na její východní a západní straně. Jasnější části mlhoviny se zjevují jako klíny rozprostírající se severně a jižně z centra planetárky. Na západním rozhraní leží hvězda 9m.
|
||||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 200/250
|
|||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.103639
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.108656
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 12:12:51.557866
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu připomíná disk spíše jako ohryzek jablka, než činku. Centrální hvězda viditelná uprostřed je obklopená z jedné strany nepatrně tmavší plochou. Slabší vnější části planetárky, snadno viditelné během dobré pozorovací noci rozšiřují mlhovinu na 7'x 6'V-J. Půl tuctu hvězd je ponořených v mlhovině, nejnápadnější v centru severní oblasti.
|
||||
V dalekohledu připomíná disk spíše ohryzek jablka, než činku. Centrální hvězda viditelná uprostřed je obklopená z jedné strany nepatrně tmavší plochou. Slabší vnější části planetárky, snadno viditelné během dobré pozorovací noci rozšiřují mlhovinu na 7'x 6'V-J. Půl tuctu hvězd je ponořených v mlhovině, nejnápadnější v centru severní oblasti.
|
||||
|
|
@ -1,5 +1,5 @@
|
|||
---
|
||||
name: Veľká hmlovina v Androméde
|
||||
name: Velká mlhovina v Andromedě
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.044700
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,15 +1,15 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
name: Galaxie v Trojúhelníku
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.959699
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.959711
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 17:05:31.518800
|
||||
---
|
||||
|
||||
Galaxie v Trojúhelníku je po Velké mlhovině v Andromedě naší nejbližší spirálovou galaxií, dělí ji od nás 2 400 000 světelných let. Spolu s M31 a její průvodci tvoří jednu část Místní skupiny galaxií, naše Galaxie spolu s magellanovy oblaky tvoří druhou část nacházející se naproti. M33 objevil v srpnu roku 1764 Charles Messier, který ji popsal jako "bílé světlo téměř stejného jasu". Měl však předchůdce v osobě G. B. Hodiernu, který podle ztracených záznamů pozoroval galaxii v roce 1694, v tutéž noc jako otevřenou hvězdokupu NGC 752 v Andromedě. Spirálová struktura galaxie byla odhalena mnohem později, až v polovině 19. století v irském Parsontowne, když na ni namířil svůj reflektor Lord Rosse.
|
||||
|
||||
Nachází se v západní části souhvězdí na spojnici hvězd α Triangulo a β Andromedae. Kvůli velké rozloze a nízké plošné jasnosti je M33 vyzývavým objektem pro malé dalekohledy. Pozorovatel očekávající, že uvidí něco mnohem menší a jasnější bývá obyčejně zklamaný mlžnou slabou žárem, která zabírá plochu větší než Měsíc v úplňku. Pozorovací podmínky jsou kritickým faktorem. Ačkoliv dosahuje jasnost 5,7m, někdy se může stát zcela neviditelnou, zatímco při pozorování v zenitu pod čistou, tmavou oblohou je snadno viditelnou v triedru nebo malých dalekohledech. 400 mm a větší dalekohledy odhalí i některé HII oblasti galaxie. Galaxia bývá také vidět i pouhým okem, na mnoha pozorovacích místech tedy nejvzdálenějším vesmírným objektem není Velká mlhovina v Andromedě, jak se to můžete na některých místech dočíst. Nejlepší je počkat na chvíli, kdy vystoupí co nejblíže k zenitu. Dobrou pomůckou je zaostřit oči na hvězdu Mirach a pak se rychle podívat bočním pohledem na místo, kde se nachází. V jednom okamžiku se z vesmírné temnoty vynoří malý mlhavý chomáček slabého kontrastu a za pár vteřin okamžitě zmizí. Aby mohl být bez problémů vidět opět, je celý tento proces potřebné zopakovat.
|
||||
|
||||
Malé dalekohledy ukáží velmi slabý oválný mrak, prodloužený S-J, s mlhavým rozhraním. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm je M33 poměrně nápadný oblak, který se směrem ke svému středu postupně zjasňuje. Okraj je bledý a mlhavý.
|
||||
|
||||
|
||||
Galaxie v Trojúhelníku je po Velké mlhovině v Andromedě naší nejbližší spirálovou galaxií, dělí ji od nás 2 400 000 světelných let. Spolu s M31 a její průvodci tvoří jednu část Místní skupiny galaxií, naše Galaxie spolu s magellanovy oblaky tvoří druhou část nacházející se naproti. M33 objevil v srpnu roku 1764 Charles Messier, který ji popsal jako "bílé světlo téměř stejného jasu". Měl však předchůdce v osobě G. B. Hodiernu, který podle ztracených záznamů pozoroval galaxii v roce 1694, v tutéž noc jako otevřenou hvězdokupu NGC 752 v Andromedě. Spirálová struktura galaxie byla odhalena mnohem později, až v polovině 19. století v irském Parsontowne, když na ni namířil svůj reflektor Lord Rosse.
|
||||
|
||||
Nachází se v západní části souhvězdí na spojnici hvězd α Triangulo a β Andromedae. Kvůli velké rozloze a nízké plošné jasnosti je M33 vyzývavým objektem pro malé dalekohledy. Pozorovatel očekávající, že uvidí něco mnohem menší a jasnější bývá obyčejně zklamaný mlžnou slabou žárem, která zabírá plochu větší než Měsíc v úplňku. Pozorovací podmínky jsou kritickým faktorem. Ačkoliv dosahuje jasnost 5,7m, někdy se může stát zcela neviditelnou, zatímco při pozorování v zenitu pod čistou, tmavou oblohou je snadno viditelnou v triedru nebo malých dalekohledech. 400 mm a větší dalekohledy odhalí i některé HII oblasti galaxie. Galaxia bývá také vidět i pouhým okem, na mnoha pozorovacích místech tedy nejvzdálenějším vesmírným objektem není Velká mlhovina v Andromedě, jak se to můžete na některých místech dočíst. Nejlepší je počkat na chvíli, kdy vystoupí co nejblíže k zenitu. Dobrou pomůckou je zaostřit oči na hvězdu Mirach a pak se rychle podívat bočním pohledem na místo, kde se nachází. V jednom okamžiku se z vesmírné temnoty vynoří malý mlhavý chomáček slabého kontrastu a za pár vteřin okamžitě zmizí. Aby mohl být bez problémů vidět opět, je celý tento proces potřebné zopakovat.
|
||||
|
||||
Malé dalekohledy ukáží velmi slabý oválný mrak, prodloužený S-J, s mlhavým rozhraním. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm je M33 poměrně nápadný oblak, který se směrem ke svému středu postupně zjasňuje. Okraj je bledý a mlhavý.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,9 +3,9 @@ aperture: 400/450
|
|||
rating:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.959959
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.959963
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 12:23:54.339669
|
||||
---
|
||||
75x: z dobrého pozorovacího místa, M33 je poměrně jasný, mimořádně velký mlhavý objekt s mnohem jasnějším centrem. Nádherná spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" překrývá mlhavé pozadí hala. Celá galaxie se Jaga skvrnitou strukturou. Některé HII oblasti jsou viditelné včetně NGC 604 na SSZ rozhraní, tak nádherné na fotce HST. První pohled do velkého dalekohledu, řekněme s průměrem objektivu 500 mm a výše je pro běžného pozorovatele doslova šok! Nádherná spirálová struktura ramen se rýsuje přes 65'x 35'halo i přímým pohledem a je viditelných asi dva tucty HII oblastí. Halo je skvrnité a velmi nestejně jasné, spirálová struktura je jasnější a širší jižně od jádra. Mnohé slabé hvězdy jsou ponořeny v hale.
|
||||
|
||||
75x: z dobrého pozorovacího místa, M33 je poměrně jasný, mimořádně velký mlhavý objekt s mnohem jasnějším centrem. Nádherná spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" překrývá mlhavé pozadí hala. Celá galaxie se Jaga skvrnitou strukturou. Některé HII oblasti jsou viditelné včetně NGC 604 na SSZ rozhraní, tak nádherné na fotce HST. První pohled do velkého dalekohledu, řekněme s průměrem objektivu 500 mm a výše je pro běžného pozorovatele doslova šok! Nádherná spirálová struktura ramen se rýsuje přes 65'x 35'halo i přímým pohledem a je viditelných asi dva tucty HII oblastí. Halo je skvrnité a velmi nestejně jasné, spirálová struktura je jasnější a širší jižně od jádra. Mnohé slabé hvězdy jsou ponořeny v hale.
|
||||
|
||||
Myzer: Jedno pamětní pozorování pochází ještě z roku 2005 v Tatrách, kde jsme galaxii pozorovali 350 mm Dobson u Velkého Bílém plese v nadmořské výšce 1 600 m: Na mě největší dojem udělala Galaxie v Trojúhelníku. Spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" s jasným jádrem je velmi dobře vidět už přímým pohledem. Nachází se ve slabém hale, které bočním pohledem na hranici viditelnosti odhalí i nějaké další struktury. Navíc celá galaxie je poseta množstvím mlhavých skvrn, to jsou H-II oblasti samotné galaxie. Všechny dobře zareagovali na UHC filtr a ta nejvýraznější z nich - NGC 604, začala skoro vypalovat oči (ale na rozdíl od h / x Persea to nyní vezměte s rezervou).
|
||||
|
|
@ -1,20 +1,20 @@
|
|||
---
|
||||
name: Melotte 22 - Plejády
|
||||
name: Plejády
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.755657
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.755670
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 23:12:13.688808
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hviezdoka na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedru či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2,87m), potom následuje Atlas (27 Tau - 3,63m), Electra (17 Tau - 3,7m), Maia (20 Tau - 3,87m), Merope ( 23 Tau - 4,18m) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5,9m), Celaeno (16 Tau - 5,46m) a Sterope I (21 Tau - 5,76m). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedru případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem.
|
||||
|
||||
Plejády, se středem vzdáleným asi 410 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechno mladí, horký, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2,87m má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 70 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět.
|
||||
|
||||
|
||||
Nejjasnější členové kopy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kopa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8m začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou Čtyřhvězda. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne vzdáleností asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, vypadá to tak, že pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části.
|
||||
|
||||
Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslit. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5,76 magnitudy. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas preblikávali. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6,96 magnitudy. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hviezdoka na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedru či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2,87m), potom následuje Atlas (27 Tau - 3,63m), Electra (17 Tau - 3,7m), Maia (20 Tau - 3,87m), Merope ( 23 Tau - 4,18m) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5,9m), Celaeno (16 Tau - 5,46m) a Sterope I (21 Tau - 5,76m). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedru případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem.
|
||||
|
||||
Plejády, se středem vzdáleným asi 410 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechno mladí, horký, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2,87m má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 70 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět.
|
||||
|
||||
|
||||
Nejjasnější členové kopy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kopa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8m začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou Čtyřhvězda. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne vzdáleností asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, vypadá to tak, že pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části.
|
||||
|
||||
Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslit. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5,76 magnitudy. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas preblikávali. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6,96 magnitudy. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,11 +1,11 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
name: Vírová galaxie
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.256998
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.257015
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 17:21:59.073244
|
||||
---
|
||||
|
||||
Špiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "virová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šesťstopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Vidíme ji shora, proto je její tvar podobný víru s jasným jádrem. Patří do malé skupiny galaxií v loveckého psech, je její dominantním členem. Nachází se dost blízko od nás, svou vzdáleností 13 milionů světelných let patří ještě k našim sousedním galaxiím. Patří k jasnějším galaxiím na obloze (8,4m), na rozpoznání její náznaku nám postačí obyčejný triedr.
|
||||
|
||||
|
||||
Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "virová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šesťstopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Vidíme ji shora, proto je její tvar podobný víru s jasným jádrem. Patří do malé skupiny galaxií v Honících psech, je její dominantním členem. Nachází se dost blízko od nás, svou vzdáleností 13 milionů světelných let patří ještě k našim sousedním galaxiím. Patří k jasnějším galaxiím na obloze (8,4m), na rozpoznání její náznaku nám postačí obyčejný triedr.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,14 +1,13 @@
|
|||
---
|
||||
name: Prstenec
|
||||
name: Prstencová mlhovina
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:30.171409
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-01 12:17:18.937123
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 22:11:16.027198
|
||||
---
|
||||
|
||||
Asi nejznámější a nejsnáze pozorovatelná planetární mlhovina dosahující devátou magnitudu, ležící mezi hvězdami Sheliak a Sulaphat. Tušit ji můžeme už v triedru jako objekt podobný hvězdě, v dalekohledu s průměrem objektivu 100 mm se promění na zjevně nezaostřenou hvězdu. Jelikož plynový obal této mlhoviny se do okolí rozpíná rychlostí asi 20 km za sekundu, předpokládáme, že vznikla před 20 000 lety. Mateřská hvězda dosahuje 13,4m, takže je v teoretickém dosahu 250 mm dalekohledu. Vzdálenost planetárky se odhaduje na 2 000 až 4 000 světelných let.
|
||||
|
||||
Na rozeznání charakteristického tvaru nám postačí již dalekohled s průměrem objektivu okolo 100 mm, ve kterém se ukáže jako jasný disk s tmavým středem. Hvězda 12m leží 1'V od centra planetárky. 250 mm dalekohled ukáže nádherný, jasný oválný disk obsahující tmavý, přesto ne zcela černý střed. Okraj prstenu na koncích je viditelně slabší. V 350 mm dalekohledu je skutečně nádherným objektem, jasný oválný kouřový prsten je ve středu vyplněn slabou mlhou. Za ideálních podmínek během excelentního Seeing v něm může být viděna velmi slabá centrální hvězda. Při velkém zvětšení se rozhraní prstenu zjevují mlhavé a mohou být spatření nějaké nepatrné změny v plošné jasnosti.
|
||||
Myzer: Centrální hvězdu jsem viděl na La Palme, která se může pochlubit prvotřídním Seeing, nezbytným pro pozorování tohoto těžkého objektu. U nás pozorování vypadají spíše takto: Prstenec byl i při 342x zvětšení ostrý, ale zároveň jemný, jakoby se rozplýval v zorném poli (pečlivého pohledem se dala tušit jeho struktura a že není homogenní). Jeho vnitřek není tmavé, ale má kouřově šedou barvu. Blízko okraje planetárky leží hvězda dvanácté magnitudy, která vypadá jako maličký dobře zaostřený bod a přispívá tak ke kráse celého objektu. Centrální hvězdu jsem nepozoroval, ani jednou se mi nezdálo, že by uprostřed něco bliklo. Na druhé straně to mohu chápat pozitivně v tom smyslu, že jsem si tam žádnou hvězdu uměle nedomyslel a mohu věřit svým očím.
|
||||
|
||||
Myzer: Centrální hvězdu jsem viděl na La Palme, která se může pochlubit prvotřídním Seeing, nezbytným pro pozorování tohoto těžkého objektu. U nás pozorování vypadají spíše takto: Prstenec byl i při 342x zvětšení ostrý, ale zároveň jemný, jakoby se rozplýval v zorném poli (pečlivého pohledem se dala tušit jeho struktura a že není homogenní). Jeho vnitřek není tmavé, ale má kouřově šedou barvu. Blízko okraje planetárky leží hvězda dvanácté magnitudy, která vypadá jako maličký dobře zaostřený bod a přispívá tak ke kráse celého objektu. Centrální hvězdu jsem nepozoroval, ani jednou se mi nezdálo, že by uprostřed něco bliklo. Na druhé straně to mohu chápat pozitivně v tom smyslu, že jsem si tam žádnou hvězdu uměle nedomyslel a mohu věřit svým očím.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-01 12:17:18.936442
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 12:43:12.675689
|
||||
---
|
||||
Na rozeznání charakteristického tvaru nám postačí již dalekohled s průměrem objektivu okolo 100 mm, ve kterém se M27 ukáže jako jasný disk s tmavým středem. Hvězda 12m leží 1'V od centra planetárky.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-01 12:17:18.936590
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 12:43:12.675819
|
||||
---
|
||||
Dalekohled ukáže jasný oválný disk obsahující tmavý, přesto ne zcela černý střed. Okraj prstenu na koncích je viditelně slabší. Za výborných pozorovacích podmínek, při exceletním seeingu a při zvětšení minimálně 500x, lze v dalekohledu o průměru 250mm vidět bočním pohledem i slabou centrální hvězdu.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 300/350
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-01 12:17:18.936655
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 12:43:12.675885
|
||||
---
|
||||
V 350 mm dalekohledu je skutečně nádherným objektem, jasný oválný kouřový prsten je ve středu vyplněn slabou mlhou. Za ideálních podmínek, při excelentním seeingu, v něm může být viděna slabá centrální hvězda. Při velkém zvětšení jsou rozhraní prstenu zjevně mlhavé a mohou být spatření nějaké nepatrné změny v plošné jasnosti.
|
||||
|
|
@ -3,9 +3,9 @@ name:
|
|||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.068146
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.068163
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 22:14:20.076875
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie (9,3m) nedaleko hvězdy θ Leonis, pod tmavou oblohou pozorovaná náznakově už triedru, případně hledáčkem dalekohledu. Stejně jako 21 obloukových minut vzdálená M66 byla objevena P. Méchain v roce 1780. Jejich velikost je pravděpodobně jen poloviční oproti naší Galaxii. Spolu s další spirálovou galaxií NGC 3628 tvoří známý Leo triplet. Spolu s dalšími galaxiemi: NGC 3489, NGC 3593, NGC 3596 a NGC 3666 je zase zařazujeme do jakési "Podskupiny M65". Ta je navíc součástí 31 milionů vzdálené skupiny galaxií označované jako Leo I.
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie (9,3m) nedaleko hvězdy θ Leonis, pod tmavou oblohou pozorovaná náznakově už triedru, případně hledáčkem dalekohledu. Stejně jako 21 obloukových minut vzdálená M66 byla objevena P. Méchain v roce 1780. Jejich velikost je pravděpodobně jen poloviční oproti naší Galaxii. Spolu s další spirálovou galaxií NGC 3628 tvoří známý Leo triplet. Spolu s dalšími galaxiemi: NGC 3489, NGC 3593, NGC 3596 a NGC 3666 je zase zařazujeme do jakési "Podskupiny M65". Ta je navíc součástí 31 milionů vzdálené skupiny galaxií označované jako Leo I.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,9 +3,9 @@ name:
|
|||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.074665
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.074671
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 22:14:08.281235
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie jasnosti 8,9m, ale trochu méně nápadná než sousední galaxie M65. První ji objevil P. Méchain v březnu roku 1780. Nevšiml si ji zřejmě ani samotný Charles Messier v roce 1773, kdy nejjasnější kometa toho roku procházela touto oblastí kolem 2. listopadu. Patří do Tria galaxií ve Lvu, které je východní součástí skupiny galaxií Leo I. Absolutní magnituda dosahuje -21, skutečný průměr přinejmenším 75 000 ly. Zdánlivému odstupu 21' mezi ní a sousední M65 odpovídá v prostoru předpokládaná vzdálenost 190 000 světelných let. M 66 vzplanuly už tři supernovy: 1973R, 1989B a 1997bs.
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie jasnosti 8,9m, ale trochu méně nápadná než sousední galaxie M65. První ji objevil P. Méchain v březnu roku 1780. Nevšiml si ji zřejmě ani samotný Charles Messier v roce 1773, kdy nejjasnější kometa toho roku procházela touto oblastí kolem 2. listopadu. Patří do Tria galaxií ve Lvu, které je východní součástí skupiny galaxií Leo I. Absolutní magnituda dosahuje -21, skutečný průměr přinejmenším 75 000 ly. Zdánlivému odstupu 21' mezi ní a sousední M65 odpovídá v prostoru předpokládaná vzdálenost 190 000 světelných let. M 66 vzplanuly už tři supernovy: 1973R, 1989B a 1997bs.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,17 +1,17 @@
|
|||
---
|
||||
name: Pinwheel galaxy
|
||||
name: Větrník
|
||||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:38.444653
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:38.444658
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 17:15:56.543853
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 25 milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC 5585, NGC 5574 a NGC 5204. M101 má absolutní magnitudu -21,5, její svítivost = svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 190 000 ly. Její jasnost je sice 7,9m, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru.
|
||||
|
||||
Pokud máme štěstí na velmi tmavou oblohu a máme i nějaký 250 mm dalekohled, uvidíme M101 jako poměrně slabou, ale obluda galaxii, která ukáže i slabé flekaté spirální ramena točící se kolem jasného jádra ve směru hodinových ručiček. Dvě hvězdy jsou umístěny v hale, další dvě blízko jižního rozhraní. Velké dalekohled s průměrem objektivu 400 mm zobrazí M101 jako nádhernou spirálovou galaxii s nápadnými rameny skvrnité struktury. Několik jasných H-II oblastí je vidět v ramenou. Deep-sky filtry zvýší značně kontrast. Tři oddělené jasné skvrny mohou být viditelné 8'JZ, 4,5'VJV a 6'VSV od centra galaxie. Nejnápadnější spirálové rameno vyráží z jihovýchodní strany jádra galaxie a točí se nejprve východně a potom na sever ven z centrálenj oblasti. V tomto rameni je umístěn i jasný svazek severovýchodně od jádra. Slabší rameno začíná na západní straně jádra a točí se jižně a jihovýchodně: obsahuje jasný svazek jihozápadně a jihovýchodně od jádra. Jižně od jádra se nachází nezřetelné tmavá skvrna - fotky ji ukáží jako velkou mezeru mezi rameny. Zkoumavým pohledem mohou BLIS některé H-II oblasti. Mnoho slabých předních hvězd je umístěno v hale.
|
||||
|
||||
Myzer: Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 25 milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC 5585, NGC 5574 a NGC 5204. M101 má absolutní magnitudu -21,5, její svítivost = svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 190 000 ly. Její jasnost je sice 7,9m, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru.
|
||||
|
||||
Pokud máme štěstí na velmi tmavou oblohu a máme i nějaký 250 mm dalekohled, uvidíme M101 jako poměrně slabou, ale obluda galaxii, která ukáže i slabé flekaté spirální ramena točící se kolem jasného jádra ve směru hodinových ručiček. Dvě hvězdy jsou umístěny v hale, další dvě blízko jižního rozhraní. Velké dalekohled s průměrem objektivu 400 mm zobrazí M101 jako nádhernou spirálovou galaxii s nápadnými rameny skvrnité struktury. Několik jasných H-II oblastí je vidět v ramenou. Deep-sky filtry zvýší značně kontrast. Tři oddělené jasné skvrny mohou být viditelné 8'JZ, 4,5'VJV a 6'VSV od centra galaxie. Nejnápadnější spirálové rameno vyráží z jihovýchodní strany jádra galaxie a točí se nejprve východně a potom na sever ven z centrálenj oblasti. V tomto rameni je umístěn i jasný svazek severovýchodně od jádra. Slabší rameno začíná na západní straně jádra a točí se jižně a jihovýchodně: obsahuje jasný svazek jihozápadně a jihovýchodně od jádra. Jižně od jádra se nachází nezřetelné tmavá skvrna - fotky ji ukáží jako velkou mezeru mezi rameny. Zkoumavým pohledem mohou BLIS některé H-II oblasti. Mnoho slabých předních hvězd je umístěno v hale.
|
||||
|
||||
Myzer: Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ name:
|
|||
rating: 4
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:33.375701
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:33.375707
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 22:23:44.259840
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
Loading…
Reference in New Issue