Upto M44
This commit is contained in:
parent
42a092e775
commit
16881d5309
|
|
@ -3,14 +3,12 @@ name: Orion
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:32.325114
|
||||
updated_ by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-12 19:53:19.371303
|
||||
created_date: 2020-02-12 21:14:45.600922
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Orionu je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Lovcovu páskem je ve střední části souhvězdí nápadná linie tří hvězd 2m dotýkající se nebeského rovníku, kulminující během pozdních zimních večerů chladného ledna. Nazývají se Mintaka, alnilam a alnitak. Mezi nimi se nachází bohatá hrstka hvězd 5-8m, které se společně označují jako Collinder 70. Pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuse, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuse-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít.
|
||||
|
||||
Orionu se rozprostírá na obou stranách rovníku, je tedy celý viditelný kromě oblastí blízkých pólům z většiny pozorovacích míst na Zemi. Souhvězdí nabízí širokou a bohatou sbírku vesmírných atrakcí, ať už pro dalekohledy nebo malé triedru. Hlavním exponátem je Velká mlhovina v Orionu, považována mnohými za nejkrásnější difuzní mlhovinu na obloze a za jeden z nejkrásnějších objektů viditelných v dalekohledu. Mnohé další mlhoviny mohou být pozorovány v nekonečně velkém komplexu plynu a prachu, který pokrývá větší část Orion. Celá oblast je protkána mezihvězdné prostředí a pokládá se za rodiště hvězd. Mnohé dvou-, tří- a vícenásobné systémy mají většinou modrobílou barvu, protože jsou mladými hvězdami, které byly teprve nedávno zrozené v Orionova komplexu.
|
||||
|
||||
|
||||
V severní části Orion se spojují dvě větve Mléčné cesty z Blíženců a Býka a směrem dále se Mléčná cesta začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyon z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuse a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3m), π1 a π2 Orionis (4m). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem s průměrem asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,8 +3,10 @@ name: Činka
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.299394
|
||||
updated_by: admin
|
||||
created_date: 2020-02-08 19:51:15.702237
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:36:15.495931
|
||||
---
|
||||
|
||||
První objevená planetární mlhovina, při hledání komety ji v roce 1764 zahlédl Charles Messier. Celkovou jasností 7,4m se řadí na druhé místo mezi planetárními mlhovinami, hned za Helix. Na rozdíl od něj má vyšší povrchovou jasnost. V triedru ji můžeme spatřit ve stejném zorném poli jako hvězdu γ Sagittae nebo 14 Vul (5,7m). Menšími dalekohledy zahlédneme bočním pohledem náznakově tvar dvou slepených disků, podle kterých nese název. Je vzdálená 1227 světelných let. Centrální hvězda má jasnost pouze 13,4m. Plyn této mlhoviny se stále rozpíná do svého okolí rychlostí asi 30 km za sekundu.
|
||||
|
||||
Okolo vnitřní, jasné mlhoviny ze rozkládá daleko slabší vnější obálka, kterou je možné zachytit fotograficky, ale okem je téměř neviditelná a to ani velkými dalekohledy.
|
||||
|
|
@ -3,13 +3,13 @@ name:
|
|||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:40.367754
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:40.367761
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:17:45.597727
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se zmiňuje ještě někdy před rokem 1694 G. B. Hodierna, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 100 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kopy se odhaduje na 14 světelných let.
|
||||
|
||||
Svou 6. magnitudě je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd mezi 8. a 14. hvězdnou velikostí, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem. V dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm může 40 viditelných členů (10: 9-10m, 20: 11-12m, 10: 13-14m) uspořádaných v nepravidelných hvězdných řetězcích připomínat tvarem "kraba". Přidáním dalších 100 mm rozlišíme v jasné, velké nepravidelně rozptýlené kope všech členů. Řetězec jasnějších hvězd křižuje kopu ze severovýchodu na jihozápad, další méně nápadný z opačných stran, čímž tvoří křivé písmeno "X". Všude kolem jsou roztroušeny další slabší hvězdy. Oproti M38 se jeví menší a ne tak bohatá. Mezi nejjasnější hvězdy M36 patří dvojhvězda Struve 737, jejíž složky mají jasnost 8,9m a 9,2m a leží ve vzájemném odstupu 10,7 obloukové sekundy.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se zmiňuje ještě někdy před rokem 1694 G. B. Hodierna, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kopy se odhaduje na 14 světelných let.
|
||||
|
||||
S 6. magnitudou je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd mezi 8. a 14. hvězdnou velikostí, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:17:45.588349
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:17:45.597952
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s může 40 viditelných členů (10: 9-10m, 20: 11-12m, 10: 13-14m) uspořádaných v nepravidelných hvězdných řetězcích připomínat tvarem "kraba".
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 300/350
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:17:45.591272
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:17:45.598102
|
||||
---
|
||||
Řetězec jasnějších hvězd křižuje kupu ze severovýchodu na jihozápad, další méně nápadný z opačné strany, čímž tvoří křivé písmeno "X". Všude kolem jsou roztroušeny další slabší hvězdy. Oproti M38 se jeví menší a ne tak bohatá. Mezi nejjasnější hvězdy M36 patří dvojhvězda Struve 737, jejíž složky mají jasnost 8,9m a 9,2m a leží ve vzájemném odstupu 10,7 obloukové sekundy.
|
||||
|
|
@ -3,13 +3,10 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:40.364876
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:40.364888
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:23:13.414991
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, její 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5m se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřená hvězdokupa severní oblohy, dosahuje 5,6 mag. Objevil ji sám Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta jako M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 600 světelných let.
|
||||
|
||||
V triedru je vidět jako jasná mlhavá skvrna s črtajúcimi se hvězdami, které dobře rozliší už malý dalekohled. V dalekohledu s průměrem objektivu 150 mm je nádhernou spoustou, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kopy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a zhustenejšia. V 250 mm dalekohledu rozlišíme stovku hvězd mezi 9-13m. V kope vyniká hlavně nápadný řetězec hvězd 9-10m seřazených S-J. Okolní pole je bohaté a obsahuje nápadnou červenooranžovou hvězdu jižně od kopy. Větší dalekohled přidá dalších 50 hvězd, přičemž s okolím můžeme napočítat až 200 hvězd. Většina těch jasnějších je uvnitř trojúhelníkové plochy. Jeden vrchol trojuholíka ukazuje na západ, další dva na jihozápad a severozápad. Několik tmavých mezer zařezává do rozhraní trojúhelníku a jedna úzká tmavá linie se klikatí mezi hvězdami.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, její 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5m se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5,6 mag. Objevil ji sám Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta jako M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let.
|
||||
|
||||
V triedru je vidět jako jasná mlhavá skvrna s črtajúcimi se hvězdami, které dobře rozliší už malý dalekohled.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,12 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:23:13.402778
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:23:13.415122
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu 150 mm je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kopy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a zhustenejšia.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:23:13.406031
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:23:13.415211
|
||||
---
|
||||
V 250 mm dalekohledu rozlišíme stovku hvězd mezi 9-13m. V kupě vyniká hlavně nápadný řetězec hvězd 9-10m seřazených S-J. Okolní pole je bohaté a obsahuje nápadnou červenooranžovou hvězdu jižně od kopy.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 300/350
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:23:13.408028
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:23:13.415273
|
||||
---
|
||||
300mm dalekohled přidá dalších 50 hvězd, přičemž s okolím můžeme napočítat až 200 hvězd. Většina těch jasnějších je uvnitř trojúhelníkové plochy. Jeden vrchol trojuholíka ukazuje na západ, další dva na jihozápad a severozápad. Několik tmavých mezer zařezává do rozhraní trojúhelníku a jedna úzká tmavá linie se klikatí mezi hvězdami.
|
||||
|
|
@ -3,13 +3,8 @@ name:
|
|||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:40.370263
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:40.370272
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:40:15.181115
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa (6,4m) v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2 a půl stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12m. Nejjasnější hvězda kopy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9 a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 4 200 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
|
||||
Hvězdokupu dobře uvidíme už triedru, zda tím nejmenším dalekohledem, ale až od 100 mm průměru je to úžasný objekt: v zorném poli je M38 velmi velkou, bohatou a nepravidelnou skupinou, v níž rozlišíme dvacet hvězd 9m a 50 jasnosti mezi 10-12m. Tvoří ji mnoho dvojhvězd a hvězdných řetězců popredkávaných tmavými liniemi. Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt v Vozce. Ve větším průměru vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kopy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa (6,4m) v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2 a půl stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12m. Nejjasnější hvězda kopy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9 a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:40:15.172442
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:40:15.181260
|
||||
---
|
||||
Hvězdokupu dobře uvidíme už triedru, ale až od 100 mm průměru je to úžasný objekt: v zorném poli je M38 velmi velkou, bohatou a nepravidelnou skupinou, v níž rozlišíme dvacet hvězd 9m a 50 jasnosti mezi 10-12m. Tvoří ji mnoho dvojhvězd a hvězdných řetězců protkaných tmavými liniemi.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:40:15.174854
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:40:15.181361
|
||||
---
|
||||
Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kopy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní.
|
||||
|
|
@ -3,13 +3,9 @@ name:
|
|||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:28.578246
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:28.578252
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:49:27.954159
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa devět stupňů východně od Deneb, objevena již Aristotelem kolem roku 325 před nl, ale zmiňuje se o ní i Le Gentil v roce 1750. Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764. I když dosahuje celkovou jasnost 4,6m, do očí rozhodně nebije. Díky své rozsáhlosti se jeví jako velmi uvolněná, je chudá a řídká a nepatrně přechází do jinak bohatého hvězdného okolí. V triedru ji však vidět bez nejmenších problémů a dá se snadno rozlišit její 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě.
|
||||
|
||||
V dalekohledu není příliš zajímavá. Obsahuje asi 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. Kopa je vzdálená 830 ly, s absolutní magnitudě pouze -2,5 a skutečným průměrem okolo 7,5 ly. V 200-vce při menším zvětšení zaplní celé zorné pole. 20 jasných hvězd formuje 30'trojuholník, hvězda 9m je na severním rohu, a dvě hvězdy 7m na jihovýchodním a jihozápadním konci. Přestože je uvolněná, jasné hvězdy dominují pozadí slabých hvězd Mléčné dráhy. Severně od centra trojúhelníku se nachází nápadná dvojhvězda.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa devět stupňů východně od Deneb, objevena již Aristotelem kolem roku 325 před nl, ale zmiňuje se o ní i Le Gentil v roce 1750. Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764. I když dosahuje celkovou jasnost 4,6m, do očí rozhodně nebije. Díky své rozsáhlosti se jeví jako velmi uvolněná, je chudá a řídká a nepatrně přechází do jinak bohatého hvězdného okolí. V triedru ji však vidět bez nejmenších problémů a dá se snadno rozlišit její 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. V větším dalekohledu není příliš zajímavá. Obsahuje asi 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. Kopa je vzdálená 1 010 ly, s absolutní magnitudě pouze -2,5 a skutečným průměrem okolo 7,5 ly.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:49:27.948187
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 17:49:27.954295
|
||||
---
|
||||
V 200-vce při menším zvětšení zaplní celé zorné pole. 20 jasných hvězd formuje 30'trojuholník, hvězda 9m je na severním rohu, a dvě hvězdy 7m na jihovýchodním a jihozápadním konci. Přestože je uvolněná, jasné hvězdy dominují pozadí slabých hvězd Mléčné dráhy. Severně od centra trojúhelníku se nachází nápadná dvojhvězda.
|
||||
|
|
@ -3,13 +3,8 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:38.674820
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:38.674835
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:02:25.038074
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je velká a jasná (4,5m), takže během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kopy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobro spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy.
|
||||
|
||||
Majitel dalekohledu s průměrem objektivu nad 10 cm uvidí velkou, jasnou otevřenou hvězdokupu s 50 hvězdami, z nichž mnohé se nacházejí v rozptýlených skupinách. Střed je vyznačen oranžovou hvězdou sedmé magnitudy se sekundární složkou 7,5m. Řada hvězd 9. magnitudy se točí severně od tohoto páru. Pěkná trojhvězdí leží v jižní části. Tvoří ji složky jasnosti 7,5m, 9m a 10m. Tato část kopy obsahuje slabší hvězdy od 9m do 11m, zatímco severní část má relativně jasnější hvězdy. V 200 mm dalekohledu je skutečně nádhernou hvězdokupou! Je velmi velká, jasná a drsná, napočítáme 100 hvězd jasnosti 7-12m, mnohé z nich v stočených řetězcích. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm je jasnou, velmi velkou, volnou, nepravidelnou, kruhovou spoustou stovky hvězd do 12. magnitudy. Malý shluk hvězd v centru je obklopen mnoha skupinkami a hvězdnými řetězci. Jižní strana obsahuje jasné hvězdy v okolí, včetně 12 Canis Majoris.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je velká a jasná (4,5m), takže během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobro spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:02:25.032239
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:02:25.038190
|
||||
---
|
||||
Velká, jasná hvězdokupa s 50 hvězdami, z nichž mnohé se nacházejí v rozptýlených skupinách. Střed je vyznačen oranžovou hvězdou sedmé magnitudy se sekundární složkou 7,5m. Řada hvězd 9. magnitudy se točí severně od tohoto páru. Pěkná trojhvězdí leží v jižní části. Tvoří ji složky jasnosti 7,5m, 9m a 10m. Tato část kopy obsahuje slabší hvězdy od 9m do 11m, zatímco severní část má relativně jasnější hvězdy.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:02:25.033777
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:02:25.038277
|
||||
---
|
||||
V 200 mm dalekohledu je skutečně nádhernou hvězdokupou! Je velmi velká, jasná a drsná, napočítáme 100 hvězd jasnosti 7-12m, mnohé z nich v stočených řetězcích. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm je jasnou, velmi velkou, volnou, nepravidelnou, kruhovou spoustou stovky hvězd do 12. magnitudy. Malý shluk hvězd v centru je obklopen mnoha skupinkami a hvězdnými řetězci. Jižní strana obsahuje jasné hvězdy v okolí, včetně 12 Canis Majoris.
|
||||
|
|
@ -1,17 +1,19 @@
|
|||
---
|
||||
name: Veľká hmlovina v Orióne
|
||||
name: Velká mlhovina v Orionu
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:32.451768
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:32.451785
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:15:30.814865
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tato nádherná mlhovina je pravděpodobně nejoblíbenějším cílem pozorovatelů vzdáleného vesmíru, ať už začátečníky nebo pokročilé astronomů-amatérů. Ve svém dalekohledu si ji sice nevšiml Galileo, ale v té době, někdy mezi lety 1610 až 1611 padla do pozornosti Nicholasi Peirescovi, jehož pozorovací záznam později následovaly pozorování Cysatusa z roku 1618. První podrobněji nákresy, které obsahovaly i oblast trapéz, vyhotovil v roce 1656 Christian Huygens. Charles Messier přiřadil mlhovině ve svém "kometárním katalogu" 4. března 1769 číslo 42. Oblast později pozoroval William i John Herschel. První úspěšná fotografie mlhoviny se podařila v roce 1880 Henrymu Draper, použitím 11-palcového refraktor.
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Orionu je pouze nejjasnější a přední částí rozsáhlého komplexu plynové prachové hmoty a neutrálního vodíku se stopami mnoha dalších molekul, který pokrývá většinu této oblasti. Celý tento útvar temných a jasných mlhovin, hvězd a neviditelných objektů začíná někde u Rize ve vzdálenosti asi 900 světelných let od Slunce a koncí až při samotné M42, vzdálené zhruba 1 600 světelných let. Nacházejí se v ní horké O hvězdy, proměnné hvězdy typu T Tauri, mnohé infračervené objekty jako chladný Becklinov-Neugebauer objekt (vznikající protohvězda) či Kleinmanova-Joachimu Löwovi mlhovina (kolabující mrak) a rodící se hvězdy. Do komplexem patří v podstatě všechno, co v této oblasti můžeme dalekohledem vidět: NGC 1973, 1975, 1977, 1980, 1982, M43, M78, IC 434, B33 apod.
|
||||
|
||||
Mlhovina pochopitelně nevydává vlastní světlo, ale ji osvětlují horké hvězdy trapézu. Hlavně ta nejjasnější složka je tak horká, že jí ultrafialové fotony ohřívají okolní vodík na teplotu několik tisíc stupňů, který pak sám svítí. A proč je na fotografiích červená? Vodík totiž svítí především v spektrální čáře H-alfa, která se nachází v červené oblasti spektra, na vlnové délce 656,3 nanometru. Podobně je tomu tak například v rozety, Laguně či Orlej mlhovině. Za samotnou M42 se nachází rozsáhlý temný molekulový oblak, ve kterém stále vznikají nové hvězdy. Ty nejmladší mají pouze 100 000 let, zrod dalších probíhá i v současnosti. Vždyť ne nadarmo se mlhovina označuje za kolébku hvězd.
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Orionu zabírá na obloze asi jeden stupeň a je nejkrásnějším příkladem emisní mlhoviny viditelné v Evropě. V triedru 10 × 50 je její nejjasnější částí úsek, do kterého se ze severu zařezává nápadný tmavý záliv nazývaný Sinus Magnus, ale viditelné jsou i slabší okrajové partie. V mlhovině je zřetelné množství dalších detailů, včetně úzkého výběžku z východní strany, směrem k jižně položené ι Orionis. Celkový tvar mlhoviny může připomínat letícího netopýra. V malém dalekohledu jsou jeho hlava a zobák oddělené od zbytku těla tmavou linií, oko netopýra vyznačuje hvězda 10. magnitudy. Trapéz je pozorován v centrální části a θ2 Orionis je umístěna blízko hlavního, jihovýchodního křídla.
|
||||
|
||||
Tato nádherná mlhovina je pravděpodobně nejoblíbenějším cílem pozorovatelů vzdáleného vesmíru, ať už začátečníky nebo pokročilé astronomů-amatérů. Ve svém dalekohledu si ji sice nevšiml Galileo, ale v té době, někdy mezi lety 1610 až 1611 padla do pozornosti Nicholasi Peirescovi, jehož pozorovací záznam později následovaly pozorování Cysatusa z roku 1618. První podrobněji nákresy, které obsahovaly i oblast trapéz, vyhotovil v roce 1656 Christian Huygens. Charles Messier přiřadil mlhovině ve svém "kometárním katalogu" 4. března 1769 číslo 42. Oblast později pozoroval William i John Herschel. První úspěšná fotografie mlhoviny se podařila v roce 1880 Henrymu Draper, použitím 11-palcového refraktor.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Orionu je pouze nejjasnější a přední částí rozsáhlého komplexu plynové prachové hmoty a neutrálního vodíku se stopami mnoha dalších molekul, který pokrývá většinu této oblasti. Celý tento útvar temných a jasných mlhovin, hvězd a neviditelných objektů začíná někde u Rigelu ve vzdálenosti asi 900 světelných let od Slunce a koncí až při samotné M42, vzdálené zhruba 1 340 světelných let. Nacházejí se v ní horké O hvězdy, proměnné hvězdy typu T Tauri, mnohé infračervené objekty jako chladný Becklinov-Neugebauer objekt (vznikající protohvězda) či Kleinmanova-Joachimu Löwovi mlhovina (kolabující mrak) a rodící se hvězdy. Do komplexem patří v podstatě všechno, co v této oblasti můžeme dalekohledem vidět: NGC 1973, 1975, 1977, 1980, 1982, M43, M78, IC 434, B33 apod.
|
||||
|
||||
Mlhovina pochopitelně nevydává vlastní světlo, ale ji osvětlují horké hvězdy trapézu. Hlavně ta nejjasnější složka je tak horká, že její ultrafialové fotony ohřívají okolní vodík na teplotu několik tisíc stupňů, který pak sám svítí. A proč je na fotografiích červená? Vodík totiž svítí především v spektrální čáře H-alfa, která se nachází v červené oblasti spektra, na vlnové délce 656,3 nanometru. Podobně je tomu tak například v rozety, Laguně či Orlej mlhovině. Za samotnou M42 se nachází rozsáhlý temný molekulový oblak, ve kterém stále vznikají nové hvězdy. Ty nejmladší mají pouze 100 000 let, zrod dalších probíhá i v současnosti. Vždyť ne nadarmo se mlhovina označuje za kolébku hvězd.
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Orionu zabírá na obloze asi jeden stupeň a je nejkrásnějším příkladem emisní mlhoviny viditelné v Evropě. V triedru 10 × 50 je její nejjasnější částí úsek, do kterého se ze severu zařezává nápadný tmavý záliv nazývaný Sinus Magnus, ale viditelné jsou i slabší okrajové partie. V mlhovině je zřetelné množství dalších detailů, včetně úzkého výběžku z východní strany, směrem k jižně položené ι Orionis. Celkový tvar mlhoviny může připomínat letícího netopýra. V malém dalekohledu jsou jeho hlava a zobák oddělené od zbytku těla tmavou linií, oko netopýra vyznačuje hvězda 10. magnitudy. Trapéz je pozorován v centrální části a θ2 Orionis je umístěna blízko hlavního, jihovýchodního křídla.
|
||||
|
||||
Fotografie nahoře je upravena zhruba do podoby, jak je vidět M42 ve větším dalekohledu (400mm) na excelentní obloze, kde jsou okem vidět i nepatrný červený nádech některých partií mlhoviny.
|
||||
|
|
@ -3,15 +3,12 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:35.189221
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:35.189228
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:41:07.703934
|
||||
---
|
||||
|
||||
Známá otevřená hvězdokupa ve střední části souhvězdí, na přímce, kterou vytvářejí hvězdy Pollux z Blíženců a Regulus se souhvězdí Lva. Starověcí astronomové ji ztotožňovali se senem v jesličkách. Jasné hvězdy po okrajích δ a γ Cancri byly nazvány "oslíci". Jižní oslík - hvězda Asellus Australis leží na ekliptice, takže ji Slunce vždy jednou ročně zakryje. Hvězdy v M44 jsou velmi staré, mohou mít přes 350 milionů let. Hvězdokupa patří do našeho vesmírného okolí, je vzdálena pouze 525 světelných let, proto je její průměr na obloze úctyhodný, 1,5 stupně. Jsou velmi staré, předpokládá se, že vznikly spolu s Hyády, s nimiž mají společný věk, rychlost a pohyb. Jako jakýsi hvězdný proud spolu směřují k bodu na rozhraní Orion a Jednorožce.
|
||||
|
||||
Jesličky obsahují asi 80 hvězd do 10. hvězdné velikosti a až 350 hvězd do 17. magnitudy. Nejjasnější je η Cnc, pak následuje 11 hvězd do 7. magnitudy. Při příznivých pozorovacích podmínkách hvězdokupu uvidíme pouhým okem iz větších měst jako mlhavou skvrnu. Několik hvězd (asi 20) nám zobrazí již obyčejný malý hledáček. Protože zabírají na obloze plochu jeden a půl stupně, vhodným přístrojem na jejich pozorování je triedr, ve kterém rozlišíme i jednotlivé hvězdy.
|
||||
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu 10 - 15 cm je M44 jasnou a velkou spoustou, můžeme rozeznat 60 hvězd mezi 6. a 12. mag. V 200 mm dalekohledu jsou velmi jasné, neobyčejně velké, hvězdy vytvářejí řetězce a blízko centra se nachází pěkná trojhvězdí. V 300 mm dalekohledu se naskytne velkolepý pohled. Hvězdokupa je mimořádně jasná, velká a uvolněná. Rozlišíme asi 100 hvězd do 12. magnitudy, které jsou uspořádány dvojmo, trojmo nebo v malých skupinách a mají zřetelnou žlutou nebo modrobílou barvu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Známá otevřená hvězdokupa ve střední části souhvězdí, na přímce, kterou vytvářejí hvězdy Pollux z Blíženců a Regulus se souhvězdí Lva. Starověcí astronomové ji stotožňovali se senem v jesličkách. Jasné hvězdy po okrajích δ a γ Cnc byly nazvány "oslíci". Jižní oslík - hvězda Asellus Australis leží na ekliptice, takže ji Slunce vždy jednou ročně zakryje. Hvězdy v M44 jsou přes 350 milionů let staré. Hvězdokupa patří do našeho vesmírného okolí, je vzdálena pouze 5277světelných let, proto je její průměr na obloze úctyhodný, 1,5 stupně. Jesličky jsou na otevřenou hvězdokupu velmi staré, předpokládá se, že vznikly spolu s Hyádami, s nimiž mají společné stáří, rychlost a pohyb. Jako jakýsi hvězdný proud spolu směřují k bodu na rozhraní Orion a Jednorožce.
|
||||
|
||||
Jesličky obsahují asi 80 hvězd do 10. hvězdné velikosti a až 350 hvězd do 17. magnitudy. Nejjasnější je η Cnc, pak následuje 11 hvězd do 7. magnitudy. Při příznivých pozorovacích podmínkách hvězdokupu uvidíme pouhým okem i z větších měst jako mlhavou skvrnu. Několik hvězd (asi 20) nám zobrazí již obyčejný malý hledáček. Protože zabírají na obloze plochu jeden a půl stupně, vhodným přístrojem na jejich pozorování je triedr, ve kterém rozlišíme i jednotlivé hvězdy.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,10 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:41:07.697398
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:41:07.704059
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu 10 - 15 cm je M44 jasnou a velkou spoustou, můžeme rozeznat 60 hvězd mezi 6. a 12. mag.
|
||||
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:41:07.699307
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:41:07.704151
|
||||
---
|
||||
V 200 mm dalekohledu jsou velmi jasné, neobyčejně velké, hvězdy vytvářejí řetězce a blízko centra se nachází pěkná trojhvězdí.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 300/350
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:41:07.700759
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:41:07.704217
|
||||
---
|
||||
V 300 mm dalekohledu se naskytne velkolepý pohled. Hvězdokupa je mimořádně jasná, velká a uvolněná. Rozlišíme asi 100 hvězd do 12. magnitudy, které jsou uspořádány dvojmo, trojmo nebo v malých skupinách a mají zřetelnou žlutou nebo modrobílou barvu.
|
||||
|
|
@ -3,15 +3,15 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.821880
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.821897
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-13 18:29:57.983932
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tuto jasnou a bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v severní části souhvězdí, jeden a půl stupně východně od další otevřené hvězdokupy M47 Charles Messier v roce 1771. Stejně jako M47 i tato hvězdokupa je jasná a rozlehlá, ale přece jsou trochu rozdílné: M47 vyniká díky půl tuctu jasných modrobílých hvězd, M46 kvůli velké hromadě nestejně jasných slabých hvězd. Už v triedru 10 × 50 můžeme tento pozoruhodný rozdíl snadno zjistit. Navíc ve větším dalekohledu v M46 rozeznáme přes 100 hvězd mezi 9-13m a v severovýchodní části malý disk planetárky NGC 2438, která se na hvězdokupu pouze náhodně promítá, ale k bohatému hvězdnému pozadí vykazuje pěkný kontrast. Leží totiž ve vzdálenosti 3 300 světelných let, tedy výrazně blíže než 5 400 světelných let vzdálená hvězdokupa M46. V důsledku toho musí mít M46 skutečný průměr 40 ly a svítivost okolo 9 000 Sluncí. Odhaduje se, že je 300 milionů let stará, 10krát tak jako sousední M47. Celkový počet všech jejích skutečných členů je asi 500.
|
||||
|
||||
Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6,1 metru by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47. V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm se ukáže jako velmi bohatá skupina nerovnoměrně rozmístěných a skoro stejně jasných 75 hvězd. Planetárka NGC 2438 je při malém zvětšení pouze mlžnou hvězdou 11m, od zvětšení 80x ukáže disk vypadající jako maličký kruhový obláček. Jeho průměr je totiž pouze jedna oblouková minuta. V dalekohledu s průměrem objektivu alespoň 200 mm můžeme pozorovat 80 hvězd jasných v rozmezí 11-14m. Hvězdy jsou rozmístěny rovnoměrně a 3 až 4krát hustší než okolní pole Mléčné dráhy. Trochu bohatší se ukazuje severní část, v jižní se hned pod centrem nachází skoro behzviezdna díra. Planetárka NGC 2438 leží právě tam, kde hustší severní část kopy začíná řídnout. Při 200x zvětšení můžeme na okraji jejího disku pozorovat hvězdu 13m.
|
||||
|
||||
Dalekohledy s průměrem objektivu kolem 350 mm ukáží poměrně jasnou a velmi bohatou skupinu téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11m a slabších. Nejjasnější 8,7m hvězda kopy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné díry. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13m s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17,7m, zřejmě není v amatérských dalekohledech pozorovatelná.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Tuto jasnou a bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v severní části souhvězdí, jeden a půl stupně východně od další otevřené hvězdokupy M47 Charles Messier v roce 1771. Stejně jako M47 i tato hvězdokupa je jasná a rozlehlá, ale přece jsou trochu rozdílné: M47 vyniká díky půl tuctu jasných modrobílých hvězd, M46 kvůli velké hromadě nestejně jasných slabých hvězd. Už v triedru 10 × 50 můžeme tento pozoruhodný rozdíl snadno zjistit. Navíc ve větším dalekohledu v M46 rozeznáme přes 100 hvězd mezi 9-13m a v severovýchodní části malý disk planetárky NGC 2438, která se na hvězdokupu pouze náhodně promítá, ale k bohatému hvězdnému pozadí vykazuje pěkný kontrast. Leží totiž ve vzdálenosti 3 300 světelných let, tedy výrazně blíže než 5 400 světelných let vzdálená hvězdokupa M46. V důsledku toho musí mít M46 skutečný průměr 40 ly a svítivost okolo 9 000 Sluncí. Odhaduje se, že je 300 milionů let stará, 10krát tak jako sousední M47. Celkový počet všech jejích skutečných členů je asi 500.
|
||||
|
||||
Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6,1 metru by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47. V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm se ukáže jako velmi bohatá skupina nerovnoměrně rozmístěných a skoro stejně jasných 75 hvězd. Planetárka NGC 2438 je při malém zvětšení pouze mlžnou hvězdou 11m, od zvětšení 80x ukáže disk vypadající jako maličký kruhový obláček. Jeho průměr je totiž pouze jedna oblouková minuta. V dalekohledu s průměrem objektivu alespoň 200 mm můžeme pozorovat 80 hvězd jasných v rozmezí 11-14m. Hvězdy jsou rozmístěny rovnoměrně a 3 až 4krát hustší než okolní pole Mléčné dráhy. Trochu bohatší se ukazuje severní část, v jižní se hned pod centrem nachází skoro behzviezdna díra. Planetárka NGC 2438 leží právě tam, kde hustší severní část kopy začíná řídnout. Při 200x zvětšení můžeme na okraji jejího disku pozorovat hvězdu 13m.
|
||||
|
||||
Dalekohledy s průměrem objektivu kolem 350 mm ukáží poměrně jasnou a velmi bohatou skupinu téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11m a slabších. Nejjasnější 8,7m hvězda kopy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné díry. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13m s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17,7m, zřejmě není v amatérských dalekohledech pozorovatelná.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
Loading…
Reference in New Issue