Fix mag + kopa
This commit is contained in:
parent
823e03b4a3
commit
3773a23b50
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.033455
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 19:10:21.456649
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé nevýrazné souhvězdí zvířetníku ležící téměř celé na jižní obloze, pod Pegasem, mezi Rybami a Kozorohem. Tvoří jej pouze středně jasné a slabší hvězdy, poměrně nepravidelně uspořádány, takže nevytvářejí žádnou jednoznačnou podobu nějaké postavy. Přechod Slunce Vodnářem znamenal pro starověké národy východního Středomoří a Blízkého východu příchod deštivého počasí. Slunce v současnosti prochází Vodnářem od 16. února do 11. března a proto je to typické souhvězdí podzimních večerů. Pouhým okem vás v souhvězdí může zaujmout malá skupinka oranžových hvězd označovaná jako ψ AQR, která vyvolává falešný dojem jakési volnější hvězdokupy a tzv. džbán nebo "Vodnářů džbán" ležící na nebeském rovníku, který představují čtyři hvězdy: η, π, γ a ζ Aquarii uspořádaného do písmene Y. Pouze pár dalších hvězd si zaslouží zvláštní pozornost. Protože souhvězdí leží dále od Mléčné dráhy, je přirozeně chudé k mnoha hvězdokupy a mlhoviny. Obsahuje však tři zajímavé kulové hvězdokupy, z nichž dvě jsou v Messierovom katalogu a dvě známé planetárky - Saturn a Helix. Nejpočetnějšími deep-sky objekty jsou galaxie, ale většina z nich má nízkou jasnost.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé nevýrazné souhvězdí zvířetníku ležící téměř celé na jižní obloze, pod Pegasem, mezi Rybami a Kozorohem. Tvoří jej pouze středně jasné a slabší hvězdy, poměrně nepravidelně uspořádány, takže nevytvářejí žádnou jednoznačnou podobu nějaké postavy. Přechod Slunce Vodnářem znamenal pro starověké národy východního Středomoří a Blízkého východu příchod deštivého počasí. Slunce v současnosti prochází Vodnářem od 16. února do 11. března a proto je to typické souhvězdí podzimních večerů. Pouhým okem vás v souhvězdí může zaujmout malá skupinka oranžových hvězd označovaná jako ψ AQR, která vyvolává falešný dojem jakési volnější hvězdokupy a tzv. džbán nebo "Vodnářů džbán" ležící na nebeském rovníku, který představují čtyři hvězdy: η, π, γ a ζ Aquarii uspořádaného do písmene Y. Pouze pár dalších hvězd si zaslouží zvláštní pozornost. Protože souhvězdí leží dále od Mléčné dráhy, je přirozeně chudé k mnoha hvězdokupy a mlhoviny. Obsahuje však tři zajímavé kulové hvězdokupy, z nichž dvě jsou v Messierovom katalogu a dvě známé planetárky - Saturn a Helix. Nejpočetnějšími deep-sky objekty jsou galaxie, ale většina z nich má nízkou jasnost.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.237138
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 19:51:28.373555
|
||||
---
|
||||
|
||||
Výrazné souhvězdí rozkládající se na nebeském rovníku, v oblasti Mléčné dráhy rozdělené na dvě části Velkou trhlinou, ležící na obloze jižně pod Labutí, Šípem a Liškou. Mléčná dráha táhnoucí se severní a západní částí souhvězdí je v této oblasti bohatá na hvězdy, na některých místech překrytých tmavými mraky plynu a prachu, a během letních nocí se stává oblíbenou procházkou pozorovatelů s triedry. Nejjasnější svítí modrobílá hvězda Altair, která zároveň s hvězdami Vega ze souhvězdí Lyry a Deneb z Labutě vytváří Letní orientační trojúhelník. Souhvězdí neobsahuje žádné výrazné deep-sky objekty, nachází se zde však množství slabších a menších planetárek a tmavých mlhovin, z nichž je nejznámější tzv. Tmavé místo v Orlu. Tento mimořádně tmavý prachový oblak najdete jeden a půl stupně od gamy Aquilae, přičemž jeho severní část bývá v atlasech označována jako Barnard 143, jižní část představuje Barnard 142. V triedru se objevují jako bezhvězdné oblast ve tvaru písmene "E" skutečně zanechávající silný dojem neprůhledné látky umístěné mezi pozorovatelem a dalekými hvězdami.
|
||||
|
||||
Mléčná dráha v Orlu vizuálně zanechává pocit, že je protkána plynovými a prachovými mraky Velké trhliny, ne na každém místě je stejně jasná, obsahuje hvězdné mraky, nápadné skvrnky náhodných blízkých slabých hvězd a tmavé mlhoviny, které se do ní zařezávají a formují tak její tvar . První mírně zjasnění se nachází v hlavním proudu východně od hvězdy 23 Aql, zhruba na místě, kde Mléčná dráha protíná úroveň nebeského rovníku. Západně od Altaira se zase ukazuje jasný podlouhlý pás zabíhající až do souhvězdí Šípu. V asi 2/3 vzdálenosti od vrchu má v sobě další zjasnění a jedno kruhové (ale méně nápadné) západně od hvězdy Mu Aql.
|
||||
|
||||
Když se během letních nocí vyberete na procházku s triedrem po Mléčné dráze, možná vás překvapí, že v rozsáhlém a jinak výrazném souhvězdí Orla, nenajdete prakticky žádné zajímavé otevřené hvězdokupy. Tuto část oblohy totiž tvoří oblast mezi ramenem Orion a Střelce, jsou zde proto jen velmi blízké, či naopak velmi vzdálené a o to slabší hvězdy, které ale spolehlivě zakrývají temné mraky Velké trhliny, komplexu prachu v našem rameni rozmístěného podél galaktického rovníku. Nejužší, s ostrými hranicemi je v Labuti, naopak nejširší je mezi Orlem a Hadonošem, navíc mírně uhýbá směrem na západ. Na tomto místě je k nám totiž mnohem blíže - jen 1 500 světelných let, zatímco v Labuti se vzdaluje až na tisíce světelných let. Protože je řetěz tmavých mlhovin mírně skloněná vůči rovině naší Galaxie, Mléčná dráha je v Orlu jasnější na jihovýchodě od Velké trhliny, zatímco v Labuti na severozápadě.
|
||||
|
||||
|
||||
Výrazné souhvězdí rozkládající se na nebeském rovníku, v oblasti Mléčné dráhy rozdělené na dvě části Velkou trhlinou, ležící na obloze jižně pod Labutí, Šípem a Liškou. Mléčná dráha táhnoucí se severní a západní částí souhvězdí je v této oblasti bohatá na hvězdy, na některých místech překrytých tmavými mraky plynu a prachu, a během letních nocí se stává oblíbenou procházkou pozorovatelů s triedry. Nejjasnější svítí modrobílá hvězda Altair, která zároveň s hvězdami Vega ze souhvězdí Lyry a Deneb z Labutě vytváří Letní orientační trojúhelník. Souhvězdí neobsahuje žádné výrazné deep-sky objekty, nachází se zde však množství slabších a menších planetárek a tmavých mlhovin, z nichž je nejznámější tzv. Tmavé místo v Orlu. Tento mimořádně tmavý prachový oblak najdete jeden a půl stupně od gamy Aquilae, přičemž jeho severní část bývá v atlasech označována jako Barnard 143, jižní část představuje Barnard 142. V triedru se objevují jako bezhvězdné oblast ve tvaru písmene "E" skutečně zanechávající silný dojem neprůhledné látky umístěné mezi pozorovatelem a dalekými hvězdami.
|
||||
|
||||
Mléčná dráha v Orlu vizuálně zanechává pocit, že je protkána plynovými a prachovými mraky Velké trhliny, ne na každém místě je stejně jasná, obsahuje hvězdné mraky, nápadné skvrnky náhodných blízkých slabých hvězd a tmavé mlhoviny, které se do ní zařezávají a formují tak její tvar . První mírně zjasnění se nachází v hlavním proudu východně od hvězdy 23 Aql, zhruba na místě, kde Mléčná dráha protíná úroveň nebeského rovníku. Západně od Altaira se zase ukazuje jasný podlouhlý pás zabíhající až do souhvězdí Šípu. V asi 2/3 vzdálenosti od vrchu má v sobě další zjasnění a jedno kruhové (ale méně nápadné) západně od hvězdy Mu Aql.
|
||||
|
||||
Když se během letních nocí vyberete na procházku s triedrem po Mléčné dráze, možná vás překvapí, že v rozsáhlém a jinak výrazném souhvězdí Orla, nenajdete prakticky žádné zajímavé otevřené hvězdokupy. Tuto část oblohy totiž tvoří oblast mezi ramenem Orion a Střelce, jsou zde proto jen velmi blízké, či naopak velmi vzdálené a o to slabší hvězdy, které ale spolehlivě zakrývají temné mraky Velké trhliny, komplexu prachu v našem rameni rozmístěného podél galaktického rovníku. Nejužší, s ostrými hranicemi je v Labuti, naopak nejširší je mezi Orlem a Hadonošem, navíc mírně uhýbá směrem na západ. Na tomto místě je k nám totiž mnohem blíže - jen 1 500 světelných let, zatímco v Labuti se vzdaluje až na tisíce světelných let. Protože je řetěz tmavých mlhovin mírně skloněná vůči rovině naší Galaxie, Mléčná dráha je v Orlu jasnější na jihovýchodě od Velké trhliny, zatímco v Labuti na severozápadě.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.247447
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 20:00:57.388977
|
||||
---
|
||||
Nápadné souhvězdí severní oblohy v zajímavé části zimní Mléčné cesty. Jasné hvězdy utvářejí výrazný obrazec podkovy mezi Blíženci a Persea. Jeho severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, celé souhvězdí nezapadá pod severní obzor až od 60. stupně severní šířky. Souhvězdí Vozka najdeme snadno díky jasné Capelle, která je navíc doprovázena o něco jižněji třemi hvězdami: ε, ζ a η Aurigae, které se nazývají Kozliatka (Haedo). Jsou viditelné jako malý trojúhelník hvězd. Právě na tomto místě začíná Mléčná cesta znovu nabírat na jasnosti a pokračuje vedle Žebříku (nápadná linie těsných stálic 5. hvězdné velikosti 16, 17, 18, 19 a IQ Aurigae) v podobě zajímavého úzkého pruhu směrem na jih. Uvnitř výrazného obrazce podkovy tvořeného pěti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí se ukrývá tzv. Velká trojka v Vozce - trojice Messierových hvězdokup M36, M37 a M38, které mohou být během vynikajících podmínek všechny viditelné bez dalekohledu.
|
||||
|
||||
|
||||
Nápadné souhvězdí severní oblohy v zajímavé části zimní Mléčné cesty. Jasné hvězdy utvářejí výrazný obrazec podkovy mezi Blíženci a Persea. Jeho severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, celé souhvězdí nezapadá pod severní obzor až od 60. stupně severní šířky. Souhvězdí Vozka najdeme snadno díky jasné Capelle, která je navíc doprovázena o něco jižněji třemi hvězdami: ε, ζ a η Aurigae, které se nazývají Kozliatka (Haedo). Jsou viditelné jako malý trojúhelník hvězd. Právě na tomto místě začíná Mléčná cesta znovu nabírat na jasnosti a pokračuje vedle Žebříku (nápadná linie těsných stálic 5. hvězdné velikosti 16, 17, 18, 19 a IQ Aurigae) v podobě zajímavého úzkého pruhu směrem na jih. Uvnitř výrazného obrazce podkovy tvořeného pěti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí se ukrývá tzv. Velká trojka v Vozce - trojice Messierových hvězdokup M36, M37 a M38, které mohou být během vynikajících podmínek všechny viditelné bez dalekohledu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.287560
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 20:01:10.471246
|
||||
---
|
||||
Sice rozsáhlé, ale velmi nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá. Leží téměř v bezhvězdné oblasti, v prostoru mezi Cefea, Kasiopeja, Persea, Vozka, Rysem, Drakem a hvězdou Polárka z Malé medvědice. Vyznat se ve shluku slabých, ale ve skutečnosti velmi vzdálených a velmi svítivých hvězd je bez dobré mapy skoro nemožné. I když toto souhvězdí zabírá poměrně velkou oblast a jeho jihovýchodní rozhraní nepatrně zasahuje do Mléčné dráhy, obsahuje pouze čtyři hvězdy jasnější než 4,5mag. V této nevýrazné oblasti se však ukrývá několik pěkných otevřených hvězdokup (NGC 1502), poměrně jasných galaxií (NGC 2403), pěkná planetární mlhovina (NGC 1501) a výjimečný řadu hvězd známý jako Kemble kaskáda.
|
||||
|
||||
|
||||
Sice rozsáhlé, ale velmi nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá. Leží téměř v bezhvězdné oblasti, v prostoru mezi Cefea, Kasiopeja, Persea, Vozka, Rysem, Drakem a hvězdou Polárka z Malé medvědice. Vyznat se ve shluku slabých, ale ve skutečnosti velmi vzdálených a velmi svítivých hvězd je bez dobré mapy skoro nemožné. I když toto souhvězdí zabírá poměrně velkou oblast a jeho jihovýchodní rozhraní nepatrně zasahuje do Mléčné dráhy, obsahuje pouze čtyři hvězdy jasnější než 4,5mag. V této nevýrazné oblasti se však ukrývá několik pěkných otevřených hvězdokup (NGC 1502), poměrně jasných galaxií (NGC 2403), pěkná planetární mlhovina (NGC 1501) a výjimečný řadu hvězd známý jako Kemble kaskáda.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.267523
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:27.267539
|
||||
---
|
||||
Nevelké souhvězdí severní oblohy při nebeském rovníku, pod Blíženci a východně od Orionu, obsahující pouze dvě hvězdy jasnější než 5m: Prokyon a Gomeisa. I když se Malý pes nachází na rozhraní zimní Mléčné dráhy, nabízí pozorovateli z deepsky objektů pouze pár slabých galaxií, tedy nic pro menší dalekohledy. Ani dvojhvězdy nejsou bohatě zastoupeny, ale pá z nich je zajímavých a poutá pozornost. V souhvězdí leží také kvasar 4C 05.34, který je jedním z nejvzdálenějších objektů na obloze - 3 000 Mpc.
|
||||
Nevelké souhvězdí severní oblohy při nebeském rovníku, pod Blíženci a východně od Orionu, obsahující pouze dvě hvězdy jasnější než 5mag: Prokyon a Gomeisa. I když se Malý pes nachází na rozhraní zimní Mléčné dráhy, nabízí pozorovateli z deepsky objektů pouze pár slabých galaxií, tedy nic pro menší dalekohledy. Ani dvojhvězdy nejsou bohatě zastoupeny, ale pá z nich je zajímavých a poutá pozornost. V souhvězdí leží také kvasar 4C 05.34, který je jedním z nejvzdálenějších objektů na obloze - 3 000 Mpc.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.271010
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 06:40:55.739073
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nevýrazné zvířetníkové souhvězdí jižní oblohy mezi Vodnářem a Střelcem. Souhvězdí sestává ze slabých hvězd vytvářejících tvar dost deformovaného trojúhelníku, ani jedna z nich není jasnější než 3mag. Vede však k němu spojnice dvou jasných hvězd: Vega - Altair. V blízkosti jsou další vodní souhvězdí: Vodnář, Ryba, Velryba a Jižní ryba - přechod Slunce touto oblastí totiž znamenal ve východním Středomoří a na Středním východě období deštivého počasí. Protože Kozoroh velmi dobře skáče po skalách, dostal se až na oblohu jako symbol stoupajícího Slunce - návratu delších dní a předzvěsti jara. Před 2 000 lety totiž procházelo Slunce Kozorohem v době zimního slunovratu, bylo na obloze nejníže a přechodem do dalšího souhvězdí začalo na nebeské klenbě stále více stoupat. V súčastosti to už není úplně tak, vlivem precese Slunce prochází souhvězdím od 20. ledna do 15. února a v čase zimního slunovratu se nachází ve Střelci - dnes nejjižnějším souhvězdí zvířetníku. Znamení Kozoroha však dodnes zůstalo znakem zimního slunovratu a obratník jižní polokoule, od kterého se Slunce obrací zpět na sever, se nazývá obratník Kozoroha.
|
||||
|
||||
Přestože Kozoroh je umístěn hned východně od bohaté oblasti Mléčné dráhy ve Střelci a zabírá slušnou část oblohy, je překvapivě chudý na deep-sky objekty. Oblast ale obsahuje několik nádherných dvoj a vícenásobných hvězd, vhodných i pro binokulár nebo malý dalekohled, v jejichž širokém zorném poli mohou vypadat skoro jako nějaká uvolněná otevřená hvězdokupa. Na druhé straně se Kozoroh pyšní jen jednou zajímavou kulovou hvězdokupou - M30. Nedaleko hvězdy μ Capricorn našel berlínský astronom Johann Gottfried Galle na základě Leverrierových výpočtů v roce 1846 další planetu naší sluneční soustavy - Neptun.
|
||||
|
||||
|
||||
Nevýrazné zvířetníkové souhvězdí jižní oblohy mezi Vodnářem a Střelcem. Souhvězdí sestává ze slabých hvězd vytvářejících tvar dost deformovaného trojúhelníku, ani jedna z nich není jasnější než 3mag. Vede však k němu spojnice dvou jasných hvězd: Vega - Altair. V blízkosti jsou další vodní souhvězdí: Vodnář, Ryba, Velryba a Jižní ryba - přechod Slunce touto oblastí totiž znamenal ve východním Středomoří a na Středním východě období deštivého počasí. Protože Kozoroh velmi dobře skáče po skalách, dostal se až na oblohu jako symbol stoupajícího Slunce - návratu delších dní a předzvěsti jara. Před 2 000 lety totiž procházelo Slunce Kozorohem v době zimního slunovratu, bylo na obloze nejníže a přechodem do dalšího souhvězdí začalo na nebeské klenbě stále více stoupat. V súčastosti to už není úplně tak, vlivem precese Slunce prochází souhvězdím od 20. ledna do 15. února a v čase zimního slunovratu se nachází ve Střelci - dnes nejjižnějším souhvězdí zvířetníku. Znamení Kozoroha však dodnes zůstalo znakem zimního slunovratu a obratník jižní polokoule, od kterého se Slunce obrací zpět na sever, se nazývá obratník Kozoroha.
|
||||
|
||||
Přestože Kozoroh je umístěn hned východně od bohaté oblasti Mléčné dráhy ve Střelci a zabírá slušnou část oblohy, je překvapivě chudý na deep-sky objekty. Oblast ale obsahuje několik nádherných dvoj a vícenásobných hvězd, vhodných i pro binokulár nebo malý dalekohled, v jejichž širokém zorném poli mohou vypadat skoro jako nějaká uvolněná otevřená hvězdokupa. Na druhé straně se Kozoroh pyšní jen jednou zajímavou kulovou hvězdokupou - M30. Nedaleko hvězdy μ Capricorn našel berlínský astronom Johann Gottfried Galle na základě Leverrierových výpočtů v roce 1846 další planetu naší sluneční soustavy - Neptun.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,13 +5,13 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:26.994218
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 19:56:25.866910
|
||||
---
|
||||
Souhvězdí nedaleko severního pólu, v našich zeměpisných šířkách je proto Cirkumpolární. Patří mezi souhvězdí, které na obloze snadno rozeznáme. Patice jasných hvězd utváří charakteristický obrazec souhvězdí tvaru "W" nebo "M" položeného v Mléčné dráze bohaté na hvězdy, na protilehlé straně Polárky od Velkého vozu. Kasiopeju protíná podzimní Mléčná cesta a souhvězdí je i proto mimořádně bohaté na otevřené hvězdokupy. Některé patří mezi ty nejkrásnější na obloze, jiné tvoří pouze drobné skupiny nebo svazky hvězd usazené v bohatých hvězdných polích, proto je není jednoduché objevit a správně identifikovat. Bez podrobné mapky souhvězdí se v této oblasti můžeme rychle ztratit. Souhvězdí je rovněž ozdobené několika mlhovinami, pár galaxiemi a velkým množstvím barevných dvou- a vícenásobných hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Do souhvězdí Kasiopeja a jejího okolí se díváme ve směru galaktické rotace, ale ven z našeho ramene. Protože se v této oblasti nenacházejí rozsáhlejší oblaka mezihvězdné hmoty, můžeme na naší podzimní obloze obdivovat rameno Persea. To je hlavním vnějším ramenem, ležícím nejdále od středu Galaxie. Je široké, popretrhávané a místy splývá s ramenem Orion. Místo toho, aby souvisle obepínalo Galaxii, tvoří ho série nesouvislých mraků mladých hvězd a mlhovin. Při pohledu z dálky by zřejmě mělo podobu nevýrazného ramene s mnoha koncentracemi tvořenými mladými hvězdami a mlhovinami. Na rozdíl od ramene Střelce a Pravítka, ale nemá zásadní vliv na vzhled naší Galaxie.
|
||||
|
||||
Sledujme nyní průběh Mléčné cesty na obloze. Hlavní proud pokračuje Kasiopeja a protíná přímo pětici jasných hvězd souhvězdí. Je velmi nerovnoměrný, trochu se zužuje a nepatrně ztrácí na intenzitě. Ostře ohraničený je v severní části, naopak na jihu velmi plynule přechází do svého okolí a bočním pohledem se během vynikajících podmínek skoro dotýká Velké mlhoviny v Andromedě. Jeho nejjasnější částí je úzký pás táhnoucí se od hvězd 1 a 2 Cas po hvězdy 9 a 10 Cas. Z jižní strany tento pás lemuje jedno oválné mírně nápadné stemnenie, na jehož okraji leží otevřená hvězdokupa M52. Ona sama není pouhým okem nejsnáze pozorovatelná a někdy se zaměňuje s malým nápadným zjasněním v jejím okolí, které je jen náhodným seskupením asi čtyř slabých hvězd.
|
||||
|
||||
V hlavním proudu je vidět ještě několik jasnějších ploch a pár tmavých oblastí, z nichž Nejnápadnější je oválný záliv pronikající do hlavního obrazce souhvězdí k hvězdě delta Cas. Naopak při game Cas se nachází malé zjasnění a těsně u hvězdy epsilon Cas je pouhým okem vidět malá mlhavá kruhová skvrnka. Při pozornějším pohledu se v ní dá bez problémů rozeznat trojúhelník hvězd 52, 53 Cas a HR 657 (magnitudy 6,0 - 5,6 - 5,3). Jedná se o drobnou otevřenou hvězdokupu Stock 5. V jižní části souhvězdí je naopak ideálním objektem pro triedr rozlehlá skupina vystupující často pod označením Stock 2. Tvoří ji asi 50 hvězd 9. a 10. magnitudy pokrývajících plochu oblohy o velikosti jednoho stupně.
|
||||
|
||||
Souhvězdí nedaleko severního pólu, v našich zeměpisných šířkách je proto Cirkumpolární. Patří mezi souhvězdí, které na obloze snadno rozeznáme. Patice jasných hvězd utváří charakteristický obrazec souhvězdí tvaru "W" nebo "M" položeného v Mléčné dráze bohaté na hvězdy, na protilehlé straně Polárky od Velkého vozu. Kasiopeju protíná podzimní Mléčná cesta a souhvězdí je i proto mimořádně bohaté na otevřené hvězdokupy. Některé patří mezi ty nejkrásnější na obloze, jiné tvoří pouze drobné skupiny nebo svazky hvězd usazené v bohatých hvězdných polích, proto je není jednoduché objevit a správně identifikovat. Bez podrobné mapky souhvězdí se v této oblasti můžeme rychle ztratit. Souhvězdí je rovněž ozdobené několika mlhovinami, pár galaxiemi a velkým množstvím barevných dvou- a vícenásobných hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Do souhvězdí Kasiopeja a jejího okolí se díváme ve směru galaktické rotace, ale ven z našeho ramene. Protože se v této oblasti nenacházejí rozsáhlejší oblaka mezihvězdné hmoty, můžeme na naší podzimní obloze obdivovat rameno Persea. To je hlavním vnějším ramenem, ležícím nejdále od středu Galaxie. Je široké, popretrhávané a místy splývá s ramenem Orion. Místo toho, aby souvisle obepínalo Galaxii, tvoří ho série nesouvislých mraků mladých hvězd a mlhovin. Při pohledu z dálky by zřejmě mělo podobu nevýrazného ramene s mnoha koncentracemi tvořenými mladými hvězdami a mlhovinami. Na rozdíl od ramene Střelce a Pravítka, ale nemá zásadní vliv na vzhled naší Galaxie.
|
||||
|
||||
Sledujme nyní průběh Mléčné cesty na obloze. Hlavní proud pokračuje Kasiopeja a protíná přímo pětici jasných hvězd souhvězdí. Je velmi nerovnoměrný, trochu se zužuje a nepatrně ztrácí na intenzitě. Ostře ohraničený je v severní části, naopak na jihu velmi plynule přechází do svého okolí a bočním pohledem se během vynikajících podmínek skoro dotýká Velké mlhoviny v Andromedě. Jeho nejjasnější částí je úzký pás táhnoucí se od hvězd 1 a 2 Cas po hvězdy 9 a 10 Cas. Z jižní strany tento pás lemuje jedno oválné mírně nápadné stemnenie, na jehož okraji leží otevřená hvězdokupa M52. Ona sama není pouhým okem nejsnáze pozorovatelná a někdy se zaměňuje s malým nápadným zjasněním v jejím okolí, které je jen náhodným seskupením asi čtyř slabých hvězd.
|
||||
|
||||
V hlavním proudu je vidět ještě několik jasnějších ploch a pár tmavých oblastí, z nichž Nejnápadnější je oválný záliv pronikající do hlavního obrazce souhvězdí k hvězdě delta Cas. Naopak při game Cas se nachází malé zjasnění a těsně u hvězdy epsilon Cas je pouhým okem vidět malá mlhavá kruhová skvrnka. Při pozornějším pohledu se v ní dá bez problémů rozeznat trojúhelník hvězd 52, 53 Cas a HR 657 (magnitudy 6,0 - 5,6 - 5,3). Jedná se o drobnou otevřenou hvězdokupu Stock 5. V jižní části souhvězdí je naopak ideálním objektem pro triedr rozlehlá skupina vystupující často pod označením Stock 2. Tvoří ji asi 50 hvězd 9. a 10. magnitudy pokrývajících plochu oblohy o velikosti jednoho stupně.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,9 +5,9 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.105105
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 06:50:42.085043
|
||||
---
|
||||
Souhvězdí severní oblohy táhnoucí se do oblasti nebeského pólu, které v našich zeměpisných šířkách nezapadá. Utváří ho kosočtverec ležící na prodloužené spojnici Velkého vozu s Polárkou, který vrcholí o půlnoci koncem srpna v blízkosti zenitu, ve večerních hodinách je tedy nejlépe viditelný během října a listopadu. Při jeho hledání si můžeme pomoci například pomocí Kasiopei - míří na něj 2krát prodloužená spojnice hvězd Shedir a Caph. Cefeus je relativně nenápadné souhvězdí vložené mezi jasnější a snadněji rozlišitelnou Kasiopeu a Labuť, ačkoli jeho hvězdný tvar připomínající kresbu dětského domečku se dá bez obtíží během průměrných pozorovacích podmínek vyhledat: α, β, ζ a ι Cephei představují rohy tohoto domku, s γ Cephei na špičce jeho střechy. Jižní část souhvězdí zasahuje i do Mléčné dráhy a na první pohled by se mohlo zdát, že se zde nenachází ani jeden zajímavý deepsky objekt. Ale není tomu pochopitelně tak. Třeba vzít do ruky lepší binokulár nebo alespoň menší dalekohled! Z nekonečných hlubin vesmíru se pak začnou vynořovat překvapení v podobě zajímavých hvězd, hvězdokup či mlhovin.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Od emisní mlhoviny IC 1396 proniká do kosočtverce Cefea mlhavý, ale přesto dobře viditelný výběžek Mléčné dráhy, který ve směru spojnice Dzétou-iota Cephei odděluje od hlavního proudu Mléčné dráhy (pokračujícího dále do Kasiopei) užší tmavší záliv. Nejjasnější je v okolí hvězd 18, 19 a 20 Cephei, které v něm spolu s několika dalšími slabšími hvězdami vytvářejí asi třístupňové zjasnění. Pokud vám pozorovací podmínky dovolí spatřit i slabé hvězdy, na obloze nebude zrovna Měsíc a někdo se rozhodne vypnout veřejné osvětlení v okolí, stojí za zmínku připomenout, že Mléčná dráha pokračuje dále k hvězdě gama Cephei (kde se nejblíže přibližuje k Polárce) a v podobě mlhavého oblouku končí až při zjasnění na místě, kde je podle většiny hvězdných atlasů zakreslena velká otevřená hvězdokupa Collinder 463. Mezi tímto obloukem a hlavním proudem se pak zřetelně ukáže řetěz tmavých mlhovin (Druhá Velká trhlina), které se velmi podobají té v Labuti.
|
||||
|
||||
Souhvězdí severní oblohy táhnoucí se do oblasti nebeského pólu, které v našich zeměpisných šířkách nezapadá. Utváří ho kosočtverec ležící na prodloužené spojnici Velkého vozu s Polárkou, který vrcholí o půlnoci koncem srpna v blízkosti zenitu, ve večerních hodinách je tedy nejlépe viditelný během října a listopadu. Při jeho hledání si můžeme pomoci například pomocí Kasiopei - míří na něj 2krát prodloužená spojnice hvězd Shedir a Caph. Cefeus je relativně nenápadné souhvězdí vložené mezi jasnější a snadněji rozlišitelnou Kasiopeu a Labuť, ačkoli jeho hvězdný tvar připomínající kresbu dětského domečku se dá bez obtíží během průměrných pozorovacích podmínek vyhledat: α, β, ζ a ι Cephei představují rohy tohoto domku, s γ Cephei na špičce jeho střechy. Jižní část souhvězdí zasahuje i do Mléčné dráhy a na první pohled by se mohlo zdát, že se zde nenachází ani jeden zajímavý deepsky objekt. Ale není tomu pochopitelně tak. Třeba vzít do ruky lepší binokulár nebo alespoň menší dalekohled! Z nekonečných hlubin vesmíru se pak začnou vynořovat překvapení v podobě zajímavých hvězd, hvězdokup či mlhovin.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Od emisní mlhoviny IC 1396 proniká do kosočtverce Cefea mlhavý, ale přesto dobře viditelný výběžek Mléčné dráhy, který ve směru spojnice Dzétou-iota Cephei odděluje od hlavního proudu Mléčné dráhy (pokračujícího dále do Kasiopei) užší tmavší záliv. Nejjasnější je v okolí hvězd 18, 19 a 20 Cephei, které v něm spolu s několika dalšími slabšími hvězdami vytvářejí asi třístupňové zjasnění. Pokud vám pozorovací podmínky dovolí spatřit i slabé hvězdy, na obloze nebude zrovna Měsíc a někdo se rozhodne vypnout veřejné osvětlení v okolí, stojí za zmínku připomenout, že Mléčná dráha pokračuje dále k hvězdě gama Cephei (kde se nejblíže přibližuje k Polárce) a v podobě mlhavého oblouku končí až při zjasnění na místě, kde je podle většiny hvězdných atlasů zakreslena velká otevřená hvězdokupa Collinder 463. Mezi tímto obloukem a hlavním proudem se pak zřetelně ukáže řetěz tmavých mlhovin (Druhá Velká trhlina), které se velmi podobají té v Labuti.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.135420
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 20:01:29.264349
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé, čtvrté největší souhvězdí ležící převážně na jižní obloze. Pouze hlava Velryby, hvězdný pětiúhelník, se rozprostírá severně od světového rovníku. Velryba se rozkládá jižně od Berana a Ryb. Velryba leží dost daleko od Mléčné dráhy. Ačkoliv zaplňuje v podstatě velké prázdné místo oblohy, hvězdný obrazec tvořící kostru souhvězdí není na tmavé obloze vůbec těžké najít. Hlavu Velryby sousedící s Býkem tvoří hvězdy Menkar (2,53mag), γ (3,47mag), ξ (4,28mag) a μ Ceti (4,27mag), dále následuje hlavní klenot souhvězdí - dlouhoperiodické proměnná hvězda Mira Ceti, na ocase zase záři Deneb Kaitos (2,04mag). Z deep-sky objektů chybí otevřené hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Hlavním objektem zájmu je Seyfertova galaxie M77, pěkná planetární mlhovina NGC 246, slušný počet pěkných dvojhvězd a pro velké dalekohledy i množství vzdálených galaxií.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé, čtvrté největší souhvězdí ležící převážně na jižní obloze. Pouze hlava Velryby, hvězdný pětiúhelník, se rozprostírá severně od světového rovníku. Velryba se rozkládá jižně od Berana a Ryb. Velryba leží dost daleko od Mléčné dráhy. Ačkoliv zaplňuje v podstatě velké prázdné místo oblohy, hvězdný obrazec tvořící kostru souhvězdí není na tmavé obloze vůbec těžké najít. Hlavu Velryby sousedící s Býkem tvoří hvězdy Menkar (2,53mag), γ (3,47mag), ξ (4,28mag) a μ Ceti (4,27mag), dále následuje hlavní klenot souhvězdí - dlouhoperiodické proměnná hvězda Mira Ceti, na ocase zase záři Deneb Kaitos (2,04mag). Z deep-sky objektů chybí otevřené hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Hlavním objektem zájmu je Seyfertova galaxie M77, pěkná planetární mlhovina NGC 246, slušný počet pěkných dvojhvězd a pro velké dalekohledy i množství vzdálených galaxií.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-05-01 15:51:27.020246
|
||||
---
|
||||
|
||||
Drobné souhvězdí nedaleko jižního nebeského pólu vytvářející nenápadný nepravidelný kosočtverec hvězd zdánlivé jasnosti 4m a 5m na jih od létající ryby, kýlu a Mouchy. Jeho určujícími hvězdami jsou α, β, γ a δ Chamaeleontis. Chameleón je tak jako v přírodě, nenápadný i na obloze: ztrácí se v oblasti chudé na jasnější hvězdy v okolí jižního nebeského pólu. Všechny hvězdy Chameleóna jsou slabé a souhvězdí patří k těm nejmenším a nejtěžší identifikoveľným. Odhaluje jej pouze déle rameno Jižního kříže, které na něj ze severu míří. U nás toto souhvězdí není viditelné.
|
||||
Drobné souhvězdí nedaleko jižního nebeského pólu vytvářející nenápadný nepravidelný kosočtverec hvězd zdánlivé jasnosti 4mag a 5mag na jih od létající ryby, kýlu a Mouchy. Jeho určujícími hvězdami jsou α, β, γ a δ Chamaeleontis. Chameleón je tak jako v přírodě, nenápadný i na obloze: ztrácí se v oblasti chudé na jasnější hvězdy v okolí jižního nebeského pólu. Všechny hvězdy Chameleóna jsou slabé a souhvězdí patří k těm nejmenším a nejtěžší identifikoveľným. Odhaluje jej pouze déle rameno Jižního kříže, které na něj ze severu míří. U nás toto souhvězdí není viditelné.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.053776
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:27.053792
|
||||
---
|
||||
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy pokrývající na hvězdy chudou oblast mezi Lvem a Pastýřem. Do souhvězdí se promítá severní pól Galaxie - směr osy rotace naší Galaxie, který leží na obloze nedaleko hvězdy β Coma Berenices a proto se tímto směrem díváme kolmo na rovinu Galaxie. Mléčná dráha je daleko, proto můžeme očekávat, že uvidíme velké množství vzdálených galaxií. Navíc v jihozápadní části souhvězdí se rozkládá téměř "nepřehlédnutelná" kupa galaxií Coma-Virgo, která je srdcem lokální superkopy a našim galaktickým sousedstvím. Její součástí je i tzv. kupa galaxií Coma, která sdružuje přes 1 000 galaxií vzdálených 300 až 400 milionů světelných let. Několik jejích nejjasnějších členů můžeme dobře pozorovat již 200 mm dalekohledem.
|
||||
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy pokrývající na hvězdy chudou oblast mezi Lvem a Pastýřem. Do souhvězdí se promítá severní pól Galaxie - směr osy rotace naší Galaxie, který leží na obloze nedaleko hvězdy β Coma Berenices a proto se tímto směrem díváme kolmo na rovinu Galaxie. Mléčná dráha je daleko, proto můžeme očekávat, že uvidíme velké množství vzdálených galaxií. Navíc v jihozápadní části souhvězdí se rozkládá téměř "nepřehlédnutelná" kupa galaxií Coma-Virgo, která je srdcem lokální superkupy a našim galaktickým sousedstvím. Její součástí je i tzv. kupa galaxií Coma, která sdružuje přes 1 000 galaxií vzdálených 300 až 400 milionů světelných let. Několik jejích nejjasnějších členů můžeme dobře pozorovat již 200 mm dalekohledem.
|
||||
|
||||
Pro neozbrojené oko je zajímavá rozptýlená hvězdokupa kolem stálice γ Coma Berenices - Melotte 111, která obsahuje sbírku několika hvězd páté a šesté magnitudy rozptýlených na ploše pěti stupňů, čímž se stává ideálním objektem hlavně pro triedr. Hvězdokupa leží pouze 280 světelných let daleko a po skupině z Velkého vozu a Hyády je tak naší třetí nejbližší otevřenou hvězdokupou. Spolu obsahuje 38 členů do 9,3 magnitudy na ploše dvanácti stupňů, z nichž nejjasnějšími jsou stálice 12, 13, 14, 16, 17, 21 a 34 Coma Berenices. Melotte 111 je stará 500 milionů let a není zahrnuta v Messierovom katalogu ani v NGC.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.047236
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 07:03:04.454407
|
||||
---
|
||||
Jižní koruna je deváté nejmenší, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy pod nohama Střelce, na východ od Štíra, v oblasti Mléčné cesty bohatě protkán mezihvězdné prostředí. U nás vystupuje nad obzor pouze zčásti v letních měsících, pokud ji chceme vidět celou, musíme cestovat minimálně 5 stupňů na jih, případně až do oblasti Středomoří. Tam ji pro její tvar najdeme snadno, protože je to jinak dost nápadný obrazec. Ačkoliv jas žádné z jejích hvězd nepřesahuje 4. magnitudu, krátká křivka vytvořená z hvězd α, β, γ, δ a θ CRA velmi výstižně připomíná korunu. Leží na jihovýchodním rozhraní Mléčné cesty a obsahuje několik pěkných objektů, včetně dvou nádherných dvojhvězd, velké jasné kulové hvězdokupy a zajímavého komplexu tmavých prachových mračen a jasné reflexní mlhoviny.
|
||||
|
||||
|
||||
Jižní koruna je deváté nejmenší, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy pod nohama Střelce, na východ od Štíra, v oblasti Mléčné cesty bohatě protkán mezihvězdné prostředí. U nás vystupuje nad obzor pouze zčásti v letních měsících, pokud ji chceme vidět celou, musíme cestovat minimálně 5 stupňů na jih, případně až do oblasti Středomoří. Tam ji pro její tvar najdeme snadno, protože je to jinak dost nápadný obrazec. Ačkoliv jas žádné z jejích hvězd nepřesahuje 4. magnitudu, krátká křivka vytvořená z hvězd α, β, γ, δ a θ CRA velmi výstižně připomíná korunu. Leží na jihovýchodním rozhraní Mléčné cesty a obsahuje několik pěkných objektů, včetně dvou nádherných dvojhvězd, velké jasné kulové hvězdokupy a zajímavého komplexu tmavých prachových mračen a jasné reflexní mlhoviny.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.095198
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 20:03:20.363397
|
||||
---
|
||||
Výrazné malé souhvězdí severní oblohy mezi Herkulem a Pastýřem, ve směru prodlouženého oje Velkého vozu, na spojnici Vegy s Arktur. Asi v jedné třetině této vzdálenosti se nachází půlkruh sedmi jasných hvězd, kterým dominuje Gemma, což znamená "drahokam". Severní koruna je daleko od Mléčné dráhy a tedy podobně jako většina takto umístěných souhvězdí, nabízí hromadu slabých galaxií. Astronomicky nejzajímavějším objektem v souhvězdí je extrémně bohatá, ale bilion světelných let vzdálená kupa galaxií Abell 2065 - obsahující více než 1 000 galaxií v závratných hlubinách vesmíru. Bohužel nejjasnější členové dosahují pouze 16. magnitudu a proto jsou vyhrazení jen pro velké dalekohledy.
|
||||
|
||||
|
||||
Výrazné malé souhvězdí severní oblohy mezi Herkulem a Pastýřem, ve směru prodlouženého oje Velkého vozu, na spojnici Vegy s Arktur. Asi v jedné třetině této vzdálenosti se nachází půlkruh sedmi jasných hvězd, kterým dominuje Gemma, což znamená "drahokam". Severní koruna je daleko od Mléčné dráhy a tedy podobně jako většina takto umístěných souhvězdí, nabízí hromadu slabých galaxií. Astronomicky nejzajímavějším objektem v souhvězdí je extrémně bohatá, ale bilion světelných let vzdálená kupa galaxií Abell 2065 - obsahující více než 1 000 galaxií v závratných hlubinách vesmíru. Bohužel nejjasnější členové dosahují pouze 16. magnitudu a proto jsou vyhrazení jen pro velké dalekohledy.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,12 +5,12 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.037162
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 07:16:12.277926
|
||||
---
|
||||
Nejvýraznější letní souhvězdí nejbohatší oblasti Mléčné dráhy severní polokoule. Souhvězdí je velmi nápadné a někdy se pro jeho tvar nazývá i Severní kříž (tvoří ho hvězdy, jehož střed je vyznačen hvězdou γ Cygni, na vrcholu se nachází hvězda Deneb a na patě známá dvojhvězda Albireo. Když se Labuť nachází na východě, leží kříž na levém boku. Až při svém pohybu na západ, někdy kolem Vánoc se kříž postupně vztyčí. Souhvězdí zahrnuje velké množství jednotlivých objektů, ať už pěkných na pohled nebo astronomicky zajímavých. Z dvojhvězd jsou známé zejména Albireo a 61 Cygni, emisní mlhovými Severní Amerika je při troše štěstí zachytitelný triedru, Řasy - pozůstatek po supernově, patří k trojici snadno pozorovatelných objektů tohoto typu. V souhvězdí je také velké množství planetárních mlhovin a otevřených hvězdokup.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Labuť obsahuje bezpochyby vizuálně nejkrásnější část severní Mléčné dráhy. Velká trhlina zde se svými ostrými hranicemi s hvězdnými oblaky vykazuje vysoký kontrast. Ten nejnápadnější oblak (vůbec nejjasnější část Mléčné dráhy severně od nebeského rovníku) se rozkládá v západním proudu po celé délce od Albirea až k regionu gama Cygni a má podlouhlý tvar. Na východ od spojnice těchto dvou hvězd sahá do vzdálenosti asi dvou stupňů, na západ do vzdálenosti o stupeň dál. Nejdříve si všimněte, že má jiný jas než Oblak ve Štítu - není takový mlhavý a je spíše nadýchaný bílou barvou. V triedru je v této oblasti vidět velmi velká hustota hvězd. V západní polovině oblak obsahuje velmi jasné kruhové zjasnění v okolí Albirea, v této části se jedná o vůbec nejnápadnější útvar. Východní polovina oblaku je výjimečná díky bohatému nadbytku hvězd jasnosti 6mag až 10mag a nachází se tam druhé zjasnění, jehož součástí je řetěz jasných hvězd 28, 36, 40 Cygni a dalších. Navíc v celém oblaku se nachází soustava tmavých mlhovin, z nichž je nejnápadnější Ryba na míse (Barnard 144), v okolí hvězdy η Cygni. Má podobu mírně stočeného oválu do tvaru písmene S. Když hledíme do této oblasti, díváme se vlastně směrem podél spirálového ramene naší Galaxie, ramene Orion. Jeho okraj se v Labuti stáčí směrem ke středu, zatímco na druhé straně oblohy, v Lodní zádi a v souhvězdí Plachet míří od středu.
|
||||
|
||||
Velmi zajímavou oblastí je ta v okolí hvězdy Deneb. Končí zde Velká trhlina, dva hlavní proudy Mléčné dráhy se navzájem dost komplikovaně spojují a ona sama pokračuje dále už jen jednou větví. Tmavá oblast se středem přibližně mezi Deneb a Gamou Cygni se nazývá Severní uhelné pytel (LDN 896). Východně od něj se nachází nápadný hvězdný oblak, který leží zhruba v oblasti mezi hvězdami ξ, 57, 59 a 68 Cygni. Jeho součástí je i známá emisní mlhovina Severní Amerika. Do oblaku se ze severu (od spojnice hvězd α - η Cephei) zařezává dlouhá a úzká, ale nápadná černá trhlina. Její součástí je velmi tmavá oblast oválného tvaru šířky čtyř až šesti stupňů (Le Gentil 3), vizuálně snad ještě tmavší než samotná obloha a ve které se nenachází ani jedna pouhým okem viditelná hvězda. Je skutečně černá jako uhlí a vypadá jako díra v obloze. Po uhelných pytli z Jižního kříže a dýmky z Hadonoše je snad nejsnáze pozorovatelnou tmavou mlhovinou na obloze. Na excelentních pozorovacích místech se přitom z oblohy neztratí ani s deset dní starým Měsícem, zvlášť pokud je atmosféra natolik čistá, že rozptýlení měsíčního světla v atmosféře je minimální a neexistuje již žádné další světelné znečištění.
|
||||
|
||||
Temná mlhovina pokračuje v podobě úzkého průřezu dále (Funnel nebula - Komín) méně výrazně, ale rovnoměrně se stálou šířkou jednoho stupně přes hvězdu ρ Cygni protínající napříč Mléčnou cestu a na druhém okraji plynule přechází do svého okolí. Jako osamocená mlhavá skvrna je nad Denebem vidět optická dvojhvězda ω Cygni. Asi čtyři stupně východně od Denebu se můžete pokusit spatřit při dobrých podmínkách nenápadnou mlhavou skvrnu velikosti půl stupně, v tomto případě otevřenou hvězdokupu M39. Ta je centrem malého lokálního zjasnění, které se nachází v západní polovině dalšího bílého hvězdného oblaku. Ten má podlouhlý tvar a na druhé straně sahá až k severovýchodním hranicím souhvězdí Ještěrky. Velikostí a jasností je snad i srovnatelný s tím v západní části Labutě (směrem dále se už nápadnější útvar nenachází). Jeho jas je na první pohled nerovnoměrný. První nápadný oválný tmavý flek v podobě Barnard 168 (Tmavá doutník), ve kterém nejsou pouhým okem viditelné hvězdy, se nachází čtyři stupně mírně na jihovýchod právě od M39. Má ostré okraje a kontrastuje se svým okolím - skutečně rozsáhlý oblak prachového materiálu, který nám znemožňuje výhled do vzdálenějších částí Galaxie.
|
||||
Nejvýraznější letní souhvězdí nejbohatší oblasti Mléčné dráhy severní polokoule. Souhvězdí je velmi nápadné a někdy se pro jeho tvar nazývá i Severní kříž (tvoří ho hvězdy, jehož střed je vyznačen hvězdou γ Cygni, na vrcholu se nachází hvězda Deneb a na patě známá dvojhvězda Albireo. Když se Labuť nachází na východě, leží kříž na levém boku. Až při svém pohybu na západ, někdy kolem Vánoc se kříž postupně vztyčí. Souhvězdí zahrnuje velké množství jednotlivých objektů, ať už pěkných na pohled nebo astronomicky zajímavých. Z dvojhvězd jsou známé zejména Albireo a 61 Cygni, emisní mlhovými Severní Amerika je při troše štěstí zachytitelný triedru, Řasy - pozůstatek po supernově, patří k trojici snadno pozorovatelných objektů tohoto typu. V souhvězdí je také velké množství planetárních mlhovin a otevřených hvězdokup.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Labuť obsahuje bezpochyby vizuálně nejkrásnější část severní Mléčné dráhy. Velká trhlina zde se svými ostrými hranicemi s hvězdnými oblaky vykazuje vysoký kontrast. Ten nejnápadnější oblak (vůbec nejjasnější část Mléčné dráhy severně od nebeského rovníku) se rozkládá v západním proudu po celé délce od Albirea až k regionu gama Cygni a má podlouhlý tvar. Na východ od spojnice těchto dvou hvězd sahá do vzdálenosti asi dvou stupňů, na západ do vzdálenosti o stupeň dál. Nejdříve si všimněte, že má jiný jas než Oblak ve Štítu - není takový mlhavý a je spíše nadýchaný bílou barvou. V triedru je v této oblasti vidět velmi velká hustota hvězd. V západní polovině oblak obsahuje velmi jasné kruhové zjasnění v okolí Albirea, v této části se jedná o vůbec nejnápadnější útvar. Východní polovina oblaku je výjimečná díky bohatému nadbytku hvězd jasnosti 6mag až 10mag a nachází se tam druhé zjasnění, jehož součástí je řetěz jasných hvězd 28, 36, 40 Cygni a dalších. Navíc v celém oblaku se nachází soustava tmavých mlhovin, z nichž je nejnápadnější Ryba na míse (Barnard 144), v okolí hvězdy η Cygni. Má podobu mírně stočeného oválu do tvaru písmene S. Když hledíme do této oblasti, díváme se vlastně směrem podél spirálového ramene naší Galaxie, ramene Orion. Jeho okraj se v Labuti stáčí směrem ke středu, zatímco na druhé straně oblohy, v Lodní zádi a v souhvězdí Plachet míří od středu.
|
||||
|
||||
Velmi zajímavou oblastí je ta v okolí hvězdy Deneb. Končí zde Velká trhlina, dva hlavní proudy Mléčné dráhy se navzájem dost komplikovaně spojují a ona sama pokračuje dále už jen jednou větví. Tmavá oblast se středem přibližně mezi Deneb a Gamou Cygni se nazývá Severní uhelné pytel (LDN 896). Východně od něj se nachází nápadný hvězdný oblak, který leží zhruba v oblasti mezi hvězdami ξ, 57, 59 a 68 Cygni. Jeho součástí je i známá emisní mlhovina Severní Amerika. Do oblaku se ze severu (od spojnice hvězd α - η Cephei) zařezává dlouhá a úzká, ale nápadná černá trhlina. Její součástí je velmi tmavá oblast oválného tvaru šířky čtyř až šesti stupňů (Le Gentil 3), vizuálně snad ještě tmavší než samotná obloha a ve které se nenachází ani jedna pouhým okem viditelná hvězda. Je skutečně černá jako uhlí a vypadá jako díra v obloze. Po uhelných pytli z Jižního kříže a dýmky z Hadonoše je snad nejsnáze pozorovatelnou tmavou mlhovinou na obloze. Na excelentních pozorovacích místech se přitom z oblohy neztratí ani s deset dní starým Měsícem, zvlášť pokud je atmosféra natolik čistá, že rozptýlení měsíčního světla v atmosféře je minimální a neexistuje již žádné další světelné znečištění.
|
||||
|
||||
Temná mlhovina pokračuje v podobě úzkého průřezu dále (Funnel nebula - Komín) méně výrazně, ale rovnoměrně se stálou šířkou jednoho stupně přes hvězdu ρ Cygni protínající napříč Mléčnou cestu a na druhém okraji plynule přechází do svého okolí. Jako osamocená mlhavá skvrna je nad Denebem vidět optická dvojhvězda ω Cygni. Asi čtyři stupně východně od Denebu se můžete pokusit spatřit při dobrých podmínkách nenápadnou mlhavou skvrnu velikosti půl stupně, v tomto případě otevřenou hvězdokupu M39. Ta je centrem malého lokálního zjasnění, které se nachází v západní polovině dalšího bílého hvězdného oblaku. Ten má podlouhlý tvar a na druhé straně sahá až k severovýchodním hranicím souhvězdí Ještěrky. Velikostí a jasností je snad i srovnatelný s tím v západní části Labutě (směrem dále se už nápadnější útvar nenachází). Jeho jas je na první pohled nerovnoměrný. První nápadný oválný tmavý flek v podobě Barnard 168 (Tmavá doutník), ve kterém nejsou pouhým okem viditelné hvězdy, se nachází čtyři stupně mírně na jihovýchod právě od M39. Má ostré okraje a kontrastuje se svým okolím - skutečně rozsáhlý oblak prachového materiálu, který nám znemožňuje výhled do vzdálenějších částí Galaxie.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.250747
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 07:37:37.696901
|
||||
---
|
||||
Malé, ale nápadné souhvězdí severní oblohy, umístěné mezi Pegasem a Orlem - při jasné hvězdě Altair. Leží hned vedle při východním okraji letní Mléčné dráhy ve směru těla Orla. Čtyři hvězdy souhvězdí α, β, γ a δ Delphin (všechny s jasností 3,5-4,5 mag) vytvářejí výrazný rovnoběžník, který se trochu podobá otevřené hvězdokupě a někdy se nazývá Jóbova truhla. Jelikož v blízkosti leží i hvězdy η Del (5,38mag) a ε Del (4,3mag), souhvězdí nabývá pěkný obrazec, který si někdy začínající pozorovatelé pletou s Plejádami či Malým vozem. Souhvězdí, přestože leží na okraji Mléčné dráhy, neobsahuje takové objekty jako otevřené hvězdokupy či emisní mlhoviny. Dominují planetárky, kulové hvězdokupy a pár galaxií. Nejkrásnějším objektem je ale i tak nepochybně snadno rozlišitelná dvojhvězda γ Del.
|
||||
|
||||
|
||||
Malé, ale nápadné souhvězdí severní oblohy, umístěné mezi Pegasem a Orlem - při jasné hvězdě Altair. Leží hned vedle při východním okraji letní Mléčné dráhy ve směru těla Orla. Čtyři hvězdy souhvězdí α, β, γ a δ Delphin (všechny s jasností 3,5-4,5 mag) vytvářejí výrazný rovnoběžník, který se trochu podobá otevřené hvězdokupě a někdy se nazývá Jóbova truhla. Jelikož v blízkosti leží i hvězdy η Del (5,38mag) a ε Del (4,3mag), souhvězdí nabývá pěkný obrazec, který si někdy začínající pozorovatelé pletou s Plejádami či Malým vozem. Souhvězdí, přestože leží na okraji Mléčné dráhy, neobsahuje takové objekty jako otevřené hvězdokupy či emisní mlhoviny. Dominují planetárky, kulové hvězdokupy a pár galaxií. Nejkrásnějším objektem je ale i tak nepochybně snadno rozlišitelná dvojhvězda γ Del.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.006264
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 07:53:46.659816
|
||||
---
|
||||
Nejmenší souhvězdí severní oblohy a po Jižním kříži druhé nejmenší souhvězdí na obloze, narozdíl od něj ale mnohem hůře identifikovatelné. Skupina hvězdiček 4mag a 5mag, která ho tvoří, leží mezi hvězdou Enif z Pegase, Delfínem a Vodnářem, těsně nad nebeským rovníkem. Souhvězdí je chudé na zajímavé objekty, jakož i na samotné hvězdy. Obsahuje jen pár velmi slabých galaxií a hrstku dvojhvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
Nejmenší souhvězdí severní oblohy a po Jižním kříži druhé nejmenší souhvězdí na obloze, narozdíl od něj ale mnohem hůře identifikovatelné. Skupina hvězdiček 4mag a 5mag, která ho tvoří, leží mezi hvězdou Enif z Pegase, Delfínem a Vodnářem, těsně nad nebeským rovníkem. Souhvězdí je chudé na zajímavé objekty, jakož i na samotné hvězdy. Obsahuje jen pár velmi slabých galaxií a hrstku dvojhvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.043760
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 20:01:41.094693
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy ležící jihozápadně od Orion. Toto v pořadí šesté největší souhvězdí se večer v pozdní podzim a během zimy klikatí přes úctyhodnou část oblohy: pramení u jasného Rize z Orion u hvězdy Curse a vine se dále na západ a jih směrem dolů. Ze všech souhvězdí má největší rozsah deklinace (60 stupňů). Vodní proud je tvořen většinou hvězdami 3. a 4. magnitudy, takže se místy při nepozorném pohledu ztrácí. Ústí řeky vyznačuje hvězda první magnitudy Achernar, která však z našich zeměpisných šířek není viditelná, protože leží na deklinaci skoro -60˚. V Éridanu se nachází mnoho galaxií, z nichž vizuálně nejkrásnější jsou NGC 1232 a NGC 1300.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy ležící jihozápadně od Orion. Toto v pořadí šesté největší souhvězdí se večer v pozdní podzim a během zimy klikatí přes úctyhodnou část oblohy: pramení u jasného Rize z Orion u hvězdy Curse a vine se dále na západ a jih směrem dolů. Ze všech souhvězdí má největší rozsah deklinace (60 stupňů). Vodní proud je tvořen většinou hvězdami 3. a 4. magnitudy, takže se místy při nepozorném pohledu ztrácí. Ústí řeky vyznačuje hvězda první magnitudy Achernar, která však z našich zeměpisných šířek není viditelná, protože leží na deklinaci skoro -60˚. V Éridanu se nachází mnoho galaxií, z nichž vizuálně nejkrásnější jsou NGC 1232 a NGC 1300.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.212838
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:27.212853
|
||||
---
|
||||
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole většiny triedru 7 × 50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5m, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah.
|
||||
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole většiny triedru 7 × 50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5mag, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah.
|
||||
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10m. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9mag).
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10mag. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9mag).
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.277525
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 07:59:21.946319
|
||||
---
|
||||
Nevýrazné menší souhvězdí severní oblohy, ležící na okraji Mléčné dráhy mezi Labutí, Pegasem, Cefeem a Andromedou. Severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, nejjižnější až pro severní Evropu. Toto souhvězdí tvoří pouze klikatý řetěz slabých hvězd označovaných arabskými číslicemi, takže Ještěrka je dost nevýrazná. Jelikož její severní polovina leží v Mléčné dráze, obsahuje několik otevřených hvězdokup vhodných i pro malé dalekohledy. Souhvězdí je zajímavé tím, že v 20. století v něm byly pozorovány tři novy: z roku 1910, 1936, 1950. Ta z roku 1936 (CP Lacertae) vzplanula v nejsevernější části souhvězdí a byla známá pod názvem "Nova Lacertae". Objevil ji 16. 6. téhož roku český astronom Záviš Bochníček, pracující i na Slovensku. V době vzplanutí dosáhla během tří dnů jasnost 2,2mag, což byl 175 000 násobek její původní jasnosti a 300 000 násobek jasnosti Slunce. Byla typickým příkladem tzv. rychlé novy. Dodnes se z ní stal slabý bílý trpaslík jasnosti 14,8mag, běžnými amatérskými dalekohledy nepozorovatelný. Vzdálený je 5 400 světelných let. Nova 1910 (DI Lac) dosáhla jasnost 4,3mag. Nejslabší z nich byla nova z roku 1950 (DK Lac), která se zjasnila na 5mag.
|
||||
|
||||
|
||||
Nevýrazné menší souhvězdí severní oblohy, ležící na okraji Mléčné dráhy mezi Labutí, Pegasem, Cefeem a Andromedou. Severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, nejjižnější až pro severní Evropu. Toto souhvězdí tvoří pouze klikatý řetěz slabých hvězd označovaných arabskými číslicemi, takže Ještěrka je dost nevýrazná. Jelikož její severní polovina leží v Mléčné dráze, obsahuje několik otevřených hvězdokup vhodných i pro malé dalekohledy. Souhvězdí je zajímavé tím, že v 20. století v něm byly pozorovány tři novy: z roku 1910, 1936, 1950. Ta z roku 1936 (CP Lacertae) vzplanula v nejsevernější části souhvězdí a byla známá pod názvem "Nova Lacertae". Objevil ji 16. 6. téhož roku český astronom Záviš Bochníček, pracující i na Slovensku. V době vzplanutí dosáhla během tří dnů jasnost 2,2mag, což byl 175 000 násobek její původní jasnosti a 300 000 násobek jasnosti Slunce. Byla typickým příkladem tzv. rychlé novy. Dodnes se z ní stal slabý bílý trpaslík jasnosti 14,8mag, běžnými amatérskými dalekohledy nepozorovatelný. Vzdálený je 5 400 světelných let. Nova 1910 (DI Lac) dosáhla jasnost 4,3mag. Nejslabší z nich byla nova z roku 1950 (DK Lac), která se zjasnila na 5mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.124956
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:27.124972
|
||||
---
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které vyplňuje prostor mezi srpem Lva na jihu, Rysem na západě a zadníma nohama Velké medvědice na severu a východě. Jedná se o slabé, výplňkové souhvězdí, jehož pouze sedm hvězd je jasnějších než 5m. Pouze jedna hvězda nese Bayerovo označení - β Leo Minor, ostatní jsou označeny Flamsteedovými čísly. Souhvězdí kromě několika slabých galaxií neobsahuje žádné zajímavé objekty. Pár z nich, většinou 11. magnitudy zachytíme v 200-250 mm dalekohledu jako drobné mlhavé obláčky.
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které vyplňuje prostor mezi srpem Lva na jihu, Rysem na západě a zadníma nohama Velké medvědice na severu a východě. Jedná se o slabé, výplňkové souhvězdí, jehož pouze sedm hvězd je jasnějších než 5mag. Pouze jedna hvězda nese Bayerovo označení - β Leo Minor, ostatní jsou označeny Flamsteedovými čísly. Souhvězdí kromě několika slabých galaxií neobsahuje žádné zajímavé objekty. Pár z nich, většinou 11. magnitudy zachytíme v 200-250 mm dalekohledu jako drobné mlhavé obláčky.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.114901
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 20:01:55.566026
|
||||
---
|
||||
Malé, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy, které leží hned pod Orion. Zajíce není těžké najít, protože je to poměrně výrazné seskupení jasnějších stálic. Pro svou jižněji deklinaci však musíme počkat na jeho kulminace, abychom co nejlépe mohli vidět jeho objekty. Pro triedr nebo malý dalekohled však stojí za námahu nalézt pouze kulovou hvězdokupu M79 a krvavě červenou Hindovu karmínovou hvězdu.
|
||||
|
||||
|
||||
Malé, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy, které leží hned pod Orion. Zajíce není těžké najít, protože je to poměrně výrazné seskupení jasnějších stálic. Pro svou jižněji deklinaci však musíme počkat na jeho kulminace, abychom co nejlépe mohli vidět jeho objekty. Pro triedr nebo malý dalekohled však stojí za námahu nalézt pouze kulovou hvězdokupu M79 a krvavě červenou Hindovu karmínovou hvězdu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.233693
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:27.233712
|
||||
---
|
||||
Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné cesty mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3,9mag, 5,8mag, 26,8 "), μ, η (3,6mag, 7,6mag, 15") π (4 , 6m, 4,7mag, 1,4 ") a ξ Lupi (5,3mag, 5,8mag, 10,4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií.
|
||||
Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné cesty mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3,9mag, 5,8mag, 26,8 "), μ, η (3,6mag, 7,6mag, 15") π (4 , 6mag, 4,7mag, 1,4 ") a ξ Lupi (5,3mag, 5,8mag, 10,4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií.
|
||||
|
||||
V souhvězdí, které je celé ozdobené bohatou strukturou Mléčné dráhy blízko jejího středu, se nachází velmi pozoruhodná temná mlhovina s označením Barnard 228. Tento tenký, ale až čtyři stupně dlouhý prachový pás najdete při hvězdách ψ1 a ψ2 Lupi. Vypadá jako úzký tmavý kanál ve hvězdném poli a je nejlépe pozorovatelný v širokých polích velkých binárů, které zvyšují kontrast mezi tmavými mlhovinami a okolní Mléčnou dráhou. Najít ho v zorném poli není těžké, stačí pouze pomalu pohnout dalekohledem na východ od hvězd ψ Lupi.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.026764
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:27.026779
|
||||
---
|
||||
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy bez jasnějších hvězd. Nachází se nad Rakem a Blíženci. V našich zeměpisných šířkách je z větší části cirkumpolární, pouze jižní části zapadají pod obzor. Nejjasnější hvězdou je α Lynx, která dosahuje 3. magnitudu. Najdeme ji snadno, s hvězdami Pollux a Regulus vytváří poměrně velký, téměř rovnostranný trojúhelník. Potom následuje hvězda 38 Lynx a dalších 12 jasnějších než 5m. Z astronomického hlediska souhvězdí patří k těm méně zajímavým. Neobsahuje otevřené hvězdokupy a mlhoviny. Za zmínku stojí jen několik dvojhvězd, slabých galaxií a jedna zajímavá vzdálená kulová hvězdokupa - tzv. mezigalaktický tulák.
|
||||
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy bez jasnějších hvězd. Nachází se nad Rakem a Blíženci. V našich zeměpisných šířkách je z větší části cirkumpolární, pouze jižní části zapadají pod obzor. Nejjasnější hvězdou je α Lynx, která dosahuje 3. magnitudu. Najdeme ji snadno, s hvězdami Pollux a Regulus vytváří poměrně velký, téměř rovnostranný trojúhelník. Potom následuje hvězda 38 Lynx a dalších 12 jasnějších než 5mag. Z astronomického hlediska souhvězdí patří k těm méně zajímavým. Neobsahuje otevřené hvězdokupy a mlhoviny. Za zmínku stojí jen několik dvojhvězd, slabých galaxií a jedna zajímavá vzdálená kulová hvězdokupa - tzv. mezigalaktický tulák.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.216344
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 08:02:03.967871
|
||||
---
|
||||
Lyra je typické, výrazné souhvězdí severní letní oblohy ležící na okraji Mléčné dráhy, mezi Herkulem a Labutí, sice malé, ale o to zajímavější. Souhvězdí je docela bohaté na zajímavé a hezké objekty, hlavně pro větší dalekohledy. Prstencová mlhovina - M57 - je typickým příkladem planetárních mlhovin. Hvězda Sheliak je zástupcem skupiny zákrytových proměnných hvězd a hvězda ε Lyra je zase jednou z vůbec najpozorovanejších vícenásobných hvězd. Atraktivními dvojhvězdy i pro malé dalekohledy jsou také δ a ζ Lyra. Na spojnici hvězd δ1 a δ2 Lyra vám možná unikne nenápadná otevřená hvězdokupa Stephenson 1. Je tvořena volným seskupením 15 hvězd, které je možné pozorovat v triedru. Patří k našim nejbližším otevřená hvězdokupa, je tedy součástí spirálového ramene Orion. Pro větší dalekohledy je zase nádhernou otevřenou hvězdokupou NGC 6791 a možnost pozorovat několik galaxií.
|
||||
|
||||
|
||||
Lyra je typické, výrazné souhvězdí severní letní oblohy ležící na okraji Mléčné dráhy, mezi Herkulem a Labutí, sice malé, ale o to zajímavější. Souhvězdí je docela bohaté na zajímavé a hezké objekty, hlavně pro větší dalekohledy. Prstencová mlhovina - M57 - je typickým příkladem planetárních mlhovin. Hvězda Sheliak je zástupcem skupiny zákrytových proměnných hvězd a hvězda ε Lyra je zase jednou z vůbec najpozorovanejších vícenásobných hvězd. Atraktivními dvojhvězdy i pro malé dalekohledy jsou také δ a ζ Lyra. Na spojnici hvězd δ1 a δ2 Lyra vám možná unikne nenápadná otevřená hvězdokupa Stephenson 1. Je tvořena volným seskupením 15 hvězd, které je možné pozorovat v triedru. Patří k našim nejbližším otevřená hvězdokupa, je tedy součástí spirálového ramene Orion. Pro větší dalekohledy je zase nádhernou otevřenou hvězdokupou NGC 6791 a možnost pozorovat několik galaxií.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,15 +5,15 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.142277
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 08:12:24.913180
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé rovníkové souhvězdí letní oblohy rozprostírající se mezi Herkulem a Štírem. Jižní částí Hadonoše prochází ekliptika a proto se Hadonoše někdy označuje také jako "13. souhvězdí zvířetníku ". Slunce se zde každý rok zdržuje v první polovině prosince, konkrétně od 30. listopadu do 17. prosince. Hadonoš leží téměř přesně uprostřed oblohy: mezi severním a jižním pólem a mezi jarním a podzimním bodem.
|
||||
|
||||
V Hadonoši je pět hvězd o magnitudě větší než tři, ale je to mimořádně rozložité a nepřehledné letní souhvězdí, které se však vyplatí pomocí dobré mapy a alespoň nějakého triedru prozkoumat. V severovýchodní části do něj zasahuje rozdělena větev letní Mléčné dráhy, jeho nejjižnější části se zase noří do bohaté oblasti mezi Střelcem a Štírem, nedaleko středu Galaxie. Protože se kolem něj koncentruje většina kulových hvězdokup, v souhvězdí je najdeme velmi mnoho - přes 20. V dalekohledu zjistíme, že každá z nich má trochu jiný tvar: některé jsou bohaté, jiné uvolněnější, či nepravidelné. Hadonoše obsahuje i typické objekty Mléčné cesty jako otevřené hvězdokupy, emisní a tmavé mlhoviny.
|
||||
|
||||
Nejvýznamnějším a nejvýraznějším prachovým komplexem je rozsáhlý tmavý útvar Dýmka (Pipe nebula - LDN 1773). Její náustek je zřetelně vidět jak zhruba čtyři stupně dlouhý zářez z východní strany do méně nápadné, ale i tak bez problémů viditelné výdutě na západ od roviny Galaxie. Tvoří ji soustava tmavých mlhovin Barnard 77, 78, 59, 65, 66, 67 na hranicích Střelce, Hadonoše a Štíra a v triedru se přemění na oblast prakticky bez jakýchkoli jasných hvězd. Dýmku začněte hledat asi dvanáct stupňů východně od Antara při linii tří hvězd 3-4mag, jediných skutečně nápadných v této oblasti. Nejjasnější z nich - θ Ophiuchi - leží ve středu této linie. Hlavička Dýmky je umístěna tři stupně VSV od ní, náustek se táhne dva stupně dolů pod θ Oph a končí tři a půl stupně jihozápadně od 36 Ophiuchi, nejzápadnější hvězdy z linie. Kousek na VSV leží i kulová hvězdokupa M19.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Dýmka mimochodem tvoří zadní nohy a část mnohem větší tmavé struktury, o níž se zejména v angloamerických zemích začalo mluvit jako o Tančící koni. Dá se najít přibližně uprostřed mezi M24 a hvězdou Antares a je snadno vidět především pouhým okem. Celý komplex sestává z těchto částí: Barnard 64 a 259 (nozdry koně), B 268 a 270 (hříva), B 47, 60 a 63 (přední noha a kopyto), B 262, 266 a 269 (níže části předního těla), B 77 (břicho), B 78 (zadní část) a nakonec B 65-67 (zadní nohy). Jezdec začíná ještě v Hadonoši a končí ve Střelci blízko Trifid. S tmavými mlhovinami se ještě trochu pohrajeme. Surrealisticky dlouhé rozšíření přední nohy koně, stáčející se až ke komplexu ρ Ophiuchi, zároveň představuje tzv. Tmavou řeku (B 44, 45, 46, 47, 51, 60, 253). Ta začíná zhruba u hvězdy 22 Scorpii, je asi půl stupně široká a deset stupňů dlouhá, postupně se rozšiřuje do lámavé řetězce tmavých oblastí. Celý tento ohromný fyzicky související komplex je přitom jedním z nejtemnějších. Příchozí světlo hvězd na některých místech zeslabuje až o 30 magnitud. To je dost na to, abychom tam neviděli vybuchnout ani mohutnou supernovu!
|
||||
|
||||
V severní části souhvězdí je nejsvětlejší část Mléčné dráhy v okolí otevřené hvězdokupy NGC 6633, která je pouhým okem vidět jako výrazná kruhová skvrna. Západně od ní se nachází úhlově větší, ale méně nápadná spousta IC 4756, která může být rovněž viditelná bez dalekohledu. Stálice 66, 67, 68, 70 a 73 Ophiuchi jsou uspořádány do tvaru drobného písmene V. To je Býk Poniatowského - staré, ale už neexistující souhvězdí zavedené ještě v roce 1777. Směrem na severovýchod od něj a při hvězdě β Ophiuchi, přitom leží další otevřená hvězdokupa - IC 4665. Volnému oku se jeví jako nepřehlédnutelná mlhavá skvrna velikosti Měsíce na okraji Mléčné dráhy.
|
||||
|
||||
Rozsáhlé rovníkové souhvězdí letní oblohy rozprostírající se mezi Herkulem a Štírem. Jižní částí Hadonoše prochází ekliptika a proto se Hadonoše někdy označuje také jako "13. souhvězdí zvířetníku ". Slunce se zde každý rok zdržuje v první polovině prosince, konkrétně od 30. listopadu do 17. prosince. Hadonoš leží téměř přesně uprostřed oblohy: mezi severním a jižním pólem a mezi jarním a podzimním bodem.
|
||||
|
||||
V Hadonoši je pět hvězd o magnitudě větší než tři, ale je to mimořádně rozložité a nepřehledné letní souhvězdí, které se však vyplatí pomocí dobré mapy a alespoň nějakého triedru prozkoumat. V severovýchodní části do něj zasahuje rozdělena větev letní Mléčné dráhy, jeho nejjižnější části se zase noří do bohaté oblasti mezi Střelcem a Štírem, nedaleko středu Galaxie. Protože se kolem něj koncentruje většina kulových hvězdokup, v souhvězdí je najdeme velmi mnoho - přes 20. V dalekohledu zjistíme, že každá z nich má trochu jiný tvar: některé jsou bohaté, jiné uvolněnější, či nepravidelné. Hadonoše obsahuje i typické objekty Mléčné cesty jako otevřené hvězdokupy, emisní a tmavé mlhoviny.
|
||||
|
||||
Nejvýznamnějším a nejvýraznějším prachovým komplexem je rozsáhlý tmavý útvar Dýmka (Pipe nebula - LDN 1773). Její náustek je zřetelně vidět jak zhruba čtyři stupně dlouhý zářez z východní strany do méně nápadné, ale i tak bez problémů viditelné výdutě na západ od roviny Galaxie. Tvoří ji soustava tmavých mlhovin Barnard 77, 78, 59, 65, 66, 67 na hranicích Střelce, Hadonoše a Štíra a v triedru se přemění na oblast prakticky bez jakýchkoli jasných hvězd. Dýmku začněte hledat asi dvanáct stupňů východně od Antara při linii tří hvězd 3-4mag, jediných skutečně nápadných v této oblasti. Nejjasnější z nich - θ Ophiuchi - leží ve středu této linie. Hlavička Dýmky je umístěna tři stupně VSV od ní, náustek se táhne dva stupně dolů pod θ Oph a končí tři a půl stupně jihozápadně od 36 Ophiuchi, nejzápadnější hvězdy z linie. Kousek na VSV leží i kulová hvězdokupa M19.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Dýmka mimochodem tvoří zadní nohy a část mnohem větší tmavé struktury, o níž se zejména v angloamerických zemích začalo mluvit jako o Tančící koni. Dá se najít přibližně uprostřed mezi M24 a hvězdou Antares a je snadno vidět především pouhým okem. Celý komplex sestává z těchto částí: Barnard 64 a 259 (nozdry koně), B 268 a 270 (hříva), B 47, 60 a 63 (přední noha a kupyto), B 262, 266 a 269 (níže části předního těla), B 77 (břicho), B 78 (zadní část) a nakonec B 65-67 (zadní nohy). Jezdec začíná ještě v Hadonoši a končí ve Střelci blízko Trifid. S tmavými mlhovinami se ještě trochu pohrajeme. Surrealisticky dlouhé rozšíření přední nohy koně, stáčející se až ke komplexu ρ Ophiuchi, zároveň představuje tzv. Tmavou řeku (B 44, 45, 46, 47, 51, 60, 253). Ta začíná zhruba u hvězdy 22 Scorpii, je asi půl stupně široká a deset stupňů dlouhá, postupně se rozšiřuje do lámavé řetězce tmavých oblastí. Celý tento ohromný fyzicky související komplex je přitom jedním z nejtemnějších. Příchozí světlo hvězd na některých místech zeslabuje až o 30 magnitud. To je dost na to, abychom tam neviděli vybuchnout ani mohutnou supernovu!
|
||||
|
||||
V severní části souhvězdí je nejsvětlejší část Mléčné dráhy v okolí otevřené hvězdokupy NGC 6633, která je pouhým okem vidět jako výrazná kruhová skvrna. Západně od ní se nachází úhlově větší, ale méně nápadná spousta IC 4756, která může být rovněž viditelná bez dalekohledu. Stálice 66, 67, 68, 70 a 73 Ophiuchi jsou uspořádány do tvaru drobného písmene V. To je Býk Poniatowského - staré, ale už neexistující souhvězdí zavedené ještě v roce 1777. Směrem na severovýchod od něj a při hvězdě β Ophiuchi, přitom leží další otevřená hvězdokupa - IC 4665. Volnému oku se jeví jako nepřehlédnutelná mlhavá skvrna velikosti Měsíce na okraji Mléčné dráhy.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.101629
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:27.101644
|
||||
---
|
||||
Orionu je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Lovcovu páskem je ve střední části souhvězdí nápadná linie tří hvězd 2m dotýkající se nebeského rovníku, kulminující během pozdních zimních večerů chladného ledna. Nazývají se Mintaka, alnilam a alnitak. Mezi nimi se nachází bohatá hrstka hvězd 5-8m, které se společně označují jako Collinder 70. Pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuse, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuse-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít.
|
||||
Orionu je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Lovcovu páskem je ve střední části souhvězdí nápadná linie tří hvězd 2mag dotýkající se nebeského rovníku, kulminující během pozdních zimních večerů chladného ledna. Nazývají se Mintaka, alnilam a alnitak. Mezi nimi se nachází bohatá hrstka hvězd 5-8mag, které se společně označují jako Collinder 70. Pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuse, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuse-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít.
|
||||
|
||||
Orionu se rozprostírá na obou stranách rovníku, je tedy celý viditelný kromě oblastí blízkých pólům z většiny pozorovacích míst na Zemi. Souhvězdí nabízí širokou a bohatou sbírku vesmírných atrakcí, ať už pro dalekohledy nebo malé triedru. Hlavním exponátem je Velká mlhovina v Orionu, považována mnohými za nejkrásnější difuzní mlhovinu na obloze a za jeden z nejkrásnějších objektů viditelných v dalekohledu. Mnohé další mlhoviny mohou být pozorovány v nekonečně velkém komplexu plynu a prachu, který pokrývá větší část Orion. Celá oblast je protkána mezihvězdné prostředí a pokládá se za rodiště hvězd. Mnohé dvou-, tří- a vícenásobné systémy mají většinou modrobílou barvu, protože jsou mladými hvězdami, které byly teprve nedávno zrozené v Orionova komplexu.
|
||||
|
||||
V severní části Orion se spojují dvě větve Mléčné cesty z Blíženců a Býka a směrem dále se Mléčná cesta začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyon z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuse a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3m), π1 a π2 Orionis (4m). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem s průměrem asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny.
|
||||
V severní části Orion se spojují dvě větve Mléčné cesty z Blíženců a Býka a směrem dále se Mléčná cesta začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyon z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuse a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3mag), π1 a π2 Orionis (4mag). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem s průměrem asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.091707
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:27.091723
|
||||
---
|
||||
Menší a nevýraznejšie souhvězdí jižní oblohy, které u nás není viditelné. Tato jednotvárná skupina hvězd leží pod holubici, hned západně od velmi jasné hvězdy Canopus ze souhvězdí kýlu. Nejznámějším objektem tohoto malého jižního souhvězdí je Kapteynova hvězda, červený podtrpaslík nejbližší k Zemi a kosmu. zdroj záření, který lze pozorovat na frekvenci 18,3 MHz. V roce 1925 se v souhvězdí Malíře objevila neobvyklá nova. V době objevu měla 2. magnitudu, postupně se však zjasnila až na 1m. Pak postupně slábla, aby se opět po dvou měsících od svého prvního maxima zjasnila.
|
||||
Menší a nevýraznejšie souhvězdí jižní oblohy, které u nás není viditelné. Tato jednotvárná skupina hvězd leží pod holubici, hned západně od velmi jasné hvězdy Canopus ze souhvězdí kýlu. Nejznámějším objektem tohoto malého jižního souhvězdí je Kapteynova hvězda, červený podtrpaslík nejbližší k Zemi a kosmu. zdroj záření, který lze pozorovat na frekvenci 18,3 MHz. V roce 1925 se v souhvězdí Malíře objevila neobvyklá nova. V době objevu měla 2. magnitudu, postupně se však zjasnila až na 1mag. Pak postupně slábla, aby se opět po dvou měsících od svého prvního maxima zjasnila.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_date: 2020-05-01 15:51:27.169085
|
|||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Korma leží jižně od Prokyon, pod jednorožce. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Záď ležící východně a jihovýchodně od Velkého psa prochází Mléčná cesta a protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Korma velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté, jako vyšité pro malý dalekohled a některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna na východ od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46.
|
||||
|
||||
|
||||
Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější má v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadné stemnenie, které pokračuje dále do souhvězdí plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppy (2,7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kopy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppy (3,7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5,7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeja.
|
||||
Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější má v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadné stemnenie, které pokračuje dále do souhvězdí plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppy (2,7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kupy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppy (3,7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5,7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeja.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.085325
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 08:51:39.578408
|
||||
---
|
||||
Třetí nejmenší souhvězdí na severní obloze, ležící v bohaté Mléčné dráze v oblasti Letního orientačního trojúhelníku. I když souhvězdí sestává jen z hvězd 3. a 4. magnitudy, najdeme ho okamžitě. Vykreslují ho hvězdy α, γ, δ a ε Sagittae, které opravdu připomínají tvar starověkého šípu, nacházejícího se 10 stupňů SSV od Altaira z Orla. Šíp leží podél východní větve letní Mléčné dráhy - mezi Orlem a Lištičkou. Jeho hvězdné pole je hezké zejména v triedru, binárech a okulárech dalekohledů s velkým zorným polem: bohatství hvězd 6-9mag je rozprášeno ve slabé bledé "záři". Souhvězdí obsahuje jeden z Messierových objektů - kulovou hvězdokupu M71 a pár zajímavých proměnných hvězd. "Z každého rohlíku trošku" zde najdeme i pár hvězdokup, emisních nebo planetárních mlhovin a dvojhvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
Třetí nejmenší souhvězdí na severní obloze, ležící v bohaté Mléčné dráze v oblasti Letního orientačního trojúhelníku. I když souhvězdí sestává jen z hvězd 3. a 4. magnitudy, najdeme ho okamžitě. Vykreslují ho hvězdy α, γ, δ a ε Sagittae, které opravdu připomínají tvar starověkého šípu, nacházejícího se 10 stupňů SSV od Altaira z Orla. Šíp leží podél východní větve letní Mléčné dráhy - mezi Orlem a Lištičkou. Jeho hvězdné pole je hezké zejména v triedru, binárech a okulárech dalekohledů s velkým zorným polem: bohatství hvězd 6-9mag je rozprášeno ve slabé bledé "záři". Souhvězdí obsahuje jeden z Messierových objektů - kulovou hvězdokupu M71 a pár zajímavých proměnných hvězd. "Z každého rohlíku trošku" zde najdeme i pár hvězdokup, emisních nebo planetárních mlhovin a dvojhvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,17 +5,17 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.060800
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 09:04:52.773391
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé a na jasné objekty velmi bohaté zvířetníkové souhvězdí jižní oblohy mezi Štírem a Kozorohem. Hlavně v Severní Americe dostal nápadný obrazec jasných hvězd, z nichž však ani jedna nepřesahuje 1. magnitudu, podle svého tvaru název "Čajová konvice". Tvoří ho skupina osmi hvězd γ, δ, ε, ζ, τ, ρ, π a λ Sagittario. Slunce prochází Střelcem od 18. prosince do 19. ledna, v době zimního slunovratu. Nejlepší období pro pozorování objektů tohoto souhvězdí proto nastává u nás právě v létě. Leží však už dost daleko na jihu, a proto jeho nejjižnější části u nás nevycházejí a samotný střed Galaxie se ocitá jen několik stupňů nad horizontem, takže jsme zkráceni o některé fantastické pohledy.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Nejdůležitějším faktem souhvězdí Střelce je, že tímto směrem leží ve vzdálenosti 27 000 světelných let jádro naší Galaxie a před ním jedno z jejích spirálních ramen - rameno Střelce. Přesná poloha středu se ztotožňuje s polohou rádiového zdroje Sagittarius A a udává se hodnotou rektascencie 17h 42,5min a deklinací -28˚ 59 '. Na obloze je to bod vzdálen asi 4 stupně ZSZ od hvězdy γ Sagittario. Do vzdálenosti galaktického centra však nikdy neuvidíme, protože nám ho zakrývají obrovské mraky mezihvězdného prachu, ležících podél spirálové roviny naší Galaxie. Astronomové odhadli, že v oblasti u galaktického centra jsou hvězdy zeslabené až o 27 magnitud! Nejjasnější vizuálně viditelné hvězdná oblaka proto nacházejí o něco severněji a východněji a představují jakýsi průřez tmavými prachovými mračny.
|
||||
|
||||
Příkladem toho může být rozsáhlý a vůbec nejjasnější oblak Mléčné dráhy - Velký oblak ve Střelci, viditelný částečně během čistých a jasných nocí snad i z našich zeměpisných šířek. Je součástí centrální výdutě a prakticky se jedná o nejvzdálenější strukturu naší Galaxie, která se dá vidět bez dalekohledu. Nejslabší hvězdy oblaku leží ve vzdálenosti okolo 20 000 světelných let daleko. Oblak má na obloze podlouhlý tvar šířky průměrně asi tři a půl stupně a délky jako spojnice hvězd μ Sagittario a λ Scorpii. I když je vždy poněkud přehnané hovořit o zřetelných barvách, všimněte si, že má nažloutlý odstín. Na západ od Velkého oblaku se nachází tmavý pás s komplikovanými okraji tak jeden a půl stupně široký, který se táhne od hranic se souhvězdím Hada až po ocas Štíra. Na některých místech je jeho rozhraní ostře ohraničené, na jiných místech naopak plynule přechází do svého okolí a přesné hranice lze jen těžko určit.
|
||||
|
||||
V těsném sousedství Velkého oblaku jsou pouhým okem vidět dvě nápadné oválné mlhavé zjasnění - mlhoviny Laguna a Trifid. Jedno z nejzajímavějších míst v celé Mléčné dráze se skrývá za velmi výrazným zjasněním v podobě Malého oblaku ve Střelci (M24). Leží v mléčné oblasti šířky asi pět stupňů vybíhající na sever od Velkého oblaku směrem k Štítu, která na západní straně plynule přechází do svého okolí a na východě obsahuje několik malých tmavých zálivů. M24 představuje jen velmi malou část struktury spirálního ramene Pravítka, které spolu s ramenem Střelce tvoří dvě hlavní spirální ramena naší Galaxie. Začíná nedaleko galaktického středu asi 10 000 světelných let od Slunce, otáčí se kolem, mizí za ním a objevuje se až za ramenem Persea.
|
||||
|
||||
M24 naleznete na obloze více než snadno asi dva stupně na sever od hvězdy μ Sagittario, protože je to velmi nápadný objekt. V triedru je vidět jako mlhavá bílá oblast rovnoměrného jasu a velikosti 1x2 stupně, ze které vystupuje několik slabých hvězd. Nejnápadnější a nejkontrastnějším je ve své východní části, nejlépe ohraničená podél jihovýchodní, severovýchodní a severozápadní strany. V těsném sousedství se navíc nachází dvojice učebnicových tmavých mlhovin Barnard 92 a 93. Jižně od M24 leží malá, ale nápadná tmavá šmouha a seskupení hvězd 15, 16 a 17 Sgr, které nelze jednotlivě rozlišit. Prostředí nakonec dotváří ještě jedna rozmazaná kruhová skvrna o průměru půl stupně, otevřená hvězdokupa M25 (4,6mag).
|
||||
|
||||
Rameno Střelce pokračuje přes souhvězdí Střelce a Štíra dále na jih až do souhvězdí Lodního kýlu. Většina známých a nádherných mlhovin a hvězdokup, které můžeme v této části oblohy vidět, se proto nachází právě v tomto rameni. Jeho součástí je rozsáhlý molekulární oblak, na jehož okrajích pozorujeme známé emisní mlhoviny M8, M16, M17 nebo M20, otevřené hvězdokupy M18, M21 nebo asociaci kolem NGC 6231. Patří k němu například i hvězdokupa NGC 6193 z Oltáře, mlhovina Eta Carinae ze souhvězdí Lodního kýlu nebo Šperkovnice v Jižním kříži.
|
||||
|
||||
Rozsáhlé a na jasné objekty velmi bohaté zvířetníkové souhvězdí jižní oblohy mezi Štírem a Kozorohem. Hlavně v Severní Americe dostal nápadný obrazec jasných hvězd, z nichž však ani jedna nepřesahuje 1. magnitudu, podle svého tvaru název "Čajová konvice". Tvoří ho skupina osmi hvězd γ, δ, ε, ζ, τ, ρ, π a λ Sagittario. Slunce prochází Střelcem od 18. prosince do 19. ledna, v době zimního slunovratu. Nejlepší období pro pozorování objektů tohoto souhvězdí proto nastává u nás právě v létě. Leží však už dost daleko na jihu, a proto jeho nejjižnější části u nás nevycházejí a samotný střed Galaxie se ocitá jen několik stupňů nad horizontem, takže jsme zkráceni o některé fantastické pohledy.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Nejdůležitějším faktem souhvězdí Střelce je, že tímto směrem leží ve vzdálenosti 27 000 světelných let jádro naší Galaxie a před ním jedno z jejích spirálních ramen - rameno Střelce. Přesná poloha středu se ztotožňuje s polohou rádiového zdroje Sagittarius A a udává se hodnotou rektascencie 17h 42,5min a deklinací -28˚ 59 '. Na obloze je to bod vzdálen asi 4 stupně ZSZ od hvězdy γ Sagittario. Do vzdálenosti galaktického centra však nikdy neuvidíme, protože nám ho zakrývají obrovské mraky mezihvězdného prachu, ležících podél spirálové roviny naší Galaxie. Astronomové odhadli, že v oblasti u galaktického centra jsou hvězdy zeslabené až o 27 magnitud! Nejjasnější vizuálně viditelné hvězdná oblaka proto nacházejí o něco severněji a východněji a představují jakýsi průřez tmavými prachovými mračny.
|
||||
|
||||
Příkladem toho může být rozsáhlý a vůbec nejjasnější oblak Mléčné dráhy - Velký oblak ve Střelci, viditelný částečně během čistých a jasných nocí snad i z našich zeměpisných šířek. Je součástí centrální výdutě a prakticky se jedná o nejvzdálenější strukturu naší Galaxie, která se dá vidět bez dalekohledu. Nejslabší hvězdy oblaku leží ve vzdálenosti okolo 20 000 světelných let daleko. Oblak má na obloze podlouhlý tvar šířky průměrně asi tři a půl stupně a délky jako spojnice hvězd μ Sagittario a λ Scorpii. I když je vždy poněkud přehnané hovořit o zřetelných barvách, všimněte si, že má nažloutlý odstín. Na západ od Velkého oblaku se nachází tmavý pás s komplikovanými okraji tak jeden a půl stupně široký, který se táhne od hranic se souhvězdím Hada až po ocas Štíra. Na některých místech je jeho rozhraní ostře ohraničené, na jiných místech naopak plynule přechází do svého okolí a přesné hranice lze jen těžko určit.
|
||||
|
||||
V těsném sousedství Velkého oblaku jsou pouhým okem vidět dvě nápadné oválné mlhavé zjasnění - mlhoviny Laguna a Trifid. Jedno z nejzajímavějších míst v celé Mléčné dráze se skrývá za velmi výrazným zjasněním v podobě Malého oblaku ve Střelci (M24). Leží v mléčné oblasti šířky asi pět stupňů vybíhající na sever od Velkého oblaku směrem k Štítu, která na západní straně plynule přechází do svého okolí a na východě obsahuje několik malých tmavých zálivů. M24 představuje jen velmi malou část struktury spirálního ramene Pravítka, které spolu s ramenem Střelce tvoří dvě hlavní spirální ramena naší Galaxie. Začíná nedaleko galaktického středu asi 10 000 světelných let od Slunce, otáčí se kolem, mizí za ním a objevuje se až za ramenem Persea.
|
||||
|
||||
M24 naleznete na obloze více než snadno asi dva stupně na sever od hvězdy μ Sagittario, protože je to velmi nápadný objekt. V triedru je vidět jako mlhavá bílá oblast rovnoměrného jasu a velikosti 1x2 stupně, ze které vystupuje několik slabých hvězd. Nejnápadnější a nejkontrastnějším je ve své východní části, nejlépe ohraničená podél jihovýchodní, severovýchodní a severozápadní strany. V těsném sousedství se navíc nachází dvojice učebnicových tmavých mlhovin Barnard 92 a 93. Jižně od M24 leží malá, ale nápadná tmavá šmouha a seskupení hvězd 15, 16 a 17 Sgr, které nelze jednotlivě rozlišit. Prostředí nakonec dotváří ještě jedna rozmazaná kruhová skvrna o průměru půl stupně, otevřená hvězdokupa M25 (4,6mag).
|
||||
|
||||
Rameno Střelce pokračuje přes souhvězdí Střelce a Štíra dále na jih až do souhvězdí Lodního kýlu. Většina známých a nádherných mlhovin a hvězdokup, které můžeme v této části oblohy vidět, se proto nachází právě v tomto rameni. Jeho součástí je rozsáhlý molekulární oblak, na jehož okrajích pozorujeme známé emisní mlhoviny M8, M16, M17 nebo M20, otevřené hvězdokupy M18, M21 nebo asociaci kolem NGC 6231. Patří k němu například i hvězdokupa NGC 6193 z Oltáře, mlhovina Eta Carinae ze souhvězdí Lodního kýlu nebo Šperkovnice v Jižním kříži.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,11 +5,11 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.203007
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 09:14:27.150136
|
||||
---
|
||||
Malé souhvězdí hned jižně od nebeského rovníku, pod hranicí Orla s ocasem Hada, jehož nejjasnější hvězdy sice dosahují pouze 4mag, ale není těžké ho najít - aspoň pod trochu tmavou oblohou. Štít totiž leží v bohaté části Mléčné dráhy, na severozápadním rozhraní navíc protkanou tmavými mračny Velké trhliny a promítá se do něj velmi jasný hvězdný oblak - velké množství vzdálených hvězd, které oko nerozliší a vnímá jejich právě jako svítící oblak. Při pohledu ze Střední Evropy je to vůbec nejvýrazněji zjasnění v dostupné části Mléčné dráhy.
|
||||
|
||||
Oblak ve Štítu oproti svému okolí vykazuje velký kontrast. Právě v této oblasti si můžete všimnout nápadnou kombinaci jasných hvězdných polí s mimořádně tmavými prachovými mraky Velké trhliny nacházejícími se v popředí, které vytvářejí přímo a v okolí oblaku pozoruhodné zálivy. Velmi nápadná je především jeden stupeň velká mlhovina Barnard 103, ležící mezi hvězdami α a β Scuti. Mnohé tmavé oblasti prachu jsou navíc rozmístěny po celém souhvězdí a našly si své čísla v Barnardova katalogu tmavých mlhovin. Zřejmě nejnápadnější komplex (B103, B104, B 110, B 111 a B 113) se rozšiřuje z Velké trhliny do severních částí souhvězdí a jeho kontrast s okolním hvězdným polem je v triedru opravdu pronikavý. Další velkou tmavou mlhovinu dlouhou přes jeden a půl stupně hledejte během dobrých podmínek hned jihovýchodně od γ Sct, v poli přeplněném slabými hvězdami (B312).
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Pokud se budete dívat pozorněji, určitě zjistíte, že Oblak ve štítu má nepravidelný tvar a není pouhým oválem. Na obloze ze severu kopíruje hvězdy λ a 12 AQL, η a β Sct, pak míří k hvězdám ε a δ Sct, od kterých stoupá zpět k λ Aql. Přímo v oblaku je pouhým okem vidět otevřená hvězdokupa M11 (5,8mag). Samotný oblak vypadá pod tmavou oblohou jako živá směs mlhoviny, ve které se třpytí několik právě rozlišitelných hvězdných jisker. Jedná se o velké množství vzdálených hvězd, které oko nedokáže jednotlivě rozlišit a vnímá je proto pouze jako svítící oblak. Ve skutečnosti jde o jakési okno mezi neprůhlednými mraky mezihvězdné hmoty, kterým vidíme do poměrně velké vzdálenosti směrem ke středu Galaxie. V tomto směru se totiž díváme ne kolmo, ale přímo podél jednoho spirálového ramene - ramena Střelce. To je nejvnitřnějším z hlavních ramen, je široké a rozsáhlé, obtáčí téměř celou Galaxii dříve, než se začne vytrácet.
|
||||
|
||||
Malé souhvězdí hned jižně od nebeského rovníku, pod hranicí Orla s ocasem Hada, jehož nejjasnější hvězdy sice dosahují pouze 4mag, ale není těžké ho najít - aspoň pod trochu tmavou oblohou. Štít totiž leží v bohaté části Mléčné dráhy, na severozápadním rozhraní navíc protkanou tmavými mračny Velké trhliny a promítá se do něj velmi jasný hvězdný oblak - velké množství vzdálených hvězd, které oko nerozliší a vnímá jejich právě jako svítící oblak. Při pohledu ze Střední Evropy je to vůbec nejvýrazněji zjasnění v dostupné části Mléčné dráhy.
|
||||
|
||||
Oblak ve Štítu oproti svému okolí vykazuje velký kontrast. Právě v této oblasti si můžete všimnout nápadnou kombinaci jasných hvězdných polí s mimořádně tmavými prachovými mraky Velké trhliny nacházejícími se v popředí, které vytvářejí přímo a v okolí oblaku pozoruhodné zálivy. Velmi nápadná je především jeden stupeň velká mlhovina Barnard 103, ležící mezi hvězdami α a β Scuti. Mnohé tmavé oblasti prachu jsou navíc rozmístěny po celém souhvězdí a našly si své čísla v Barnardova katalogu tmavých mlhovin. Zřejmě nejnápadnější komplex (B103, B104, B 110, B 111 a B 113) se rozšiřuje z Velké trhliny do severních částí souhvězdí a jeho kontrast s okolním hvězdným polem je v triedru opravdu pronikavý. Další velkou tmavou mlhovinu dlouhou přes jeden a půl stupně hledejte během dobrých podmínek hned jihovýchodně od γ Sct, v poli přeplněném slabými hvězdami (B312).
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Pokud se budete dívat pozorněji, určitě zjistíte, že Oblak ve štítu má nepravidelný tvar a není pouhým oválem. Na obloze ze severu kopíruje hvězdy λ a 12 AQL, η a β Sct, pak míří k hvězdám ε a δ Sct, od kterých stoupá zpět k λ Aql. Přímo v oblaku je pouhým okem vidět otevřená hvězdokupa M11 (5,8mag). Samotný oblak vypadá pod tmavou oblohou jako živá směs mlhoviny, ve které se třpytí několik právě rozlišitelných hvězdných jisker. Jedná se o velké množství vzdálených hvězd, které oko nedokáže jednotlivě rozlišit a vnímá je proto pouze jako svítící oblak. Ve skutečnosti jde o jakési okno mezi neprůhlednými mraky mezihvězdné hmoty, kterým vidíme do poměrně velké vzdálenosti směrem ke středu Galaxie. V tomto směru se totiž díváme ne kolmo, ale přímo podél jednoho spirálového ramene - ramena Střelce. To je nejvnitřnějším z hlavních ramen, je široké a rozsáhlé, obtáčí téměř celou Galaxii dříve, než se začne vytrácet.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:26.989748
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 20:02:33.418515
|
||||
---
|
||||
Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko na jihu. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné cesty a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
|
||||
|
||||
|
||||
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
|
||||
|
||||
Přibližně na rozhraní Býka, Vozka, Blíženců a Orion se nachází galaktické anticentrum, proto zde chybí jasné mléčné pozadí. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulových mraků vzdálen pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardova mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554-55).
|
||||
|
||||
Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko na jihu. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné cesty a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
|
||||
|
||||
|
||||
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
|
||||
|
||||
Přibližně na rozhraní Býka, Vozka, Blíženců a Orion se nachází galaktické anticentrum, proto zde chybí jasné mléčné pozadí. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulových mraků vzdálen pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardova mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554-55).
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,12 +5,12 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.108284
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 11:27:23.364243
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé rovníkové souhvězdí zvířetníku, ve kterém leží průsečík ekliptiky s rovníkem a kterým prochází Slunce od 16. září do 30. října, tedy v době podzimní rovnodennosti, v okamžiku, kdy končí léto a nastává podzim. Na ekliptice je umístěno mezi Lvem a Váhami. Pannu najdeme snadno pomocí prodloužené spojnice pravého horního a levého dolního kola Velkého vozu, i když pouze čtyři její hvězdy jsou jasnější než 3. magnituda. Souhvězdí má na obloze tvar písmene Y, se Spikou na jeho spodním okraji, hvězdou γ Virginis na dně jakési misky, kterou tvoří hvězdy Porrima, Vindemiatrix, β, δ, η Virginis a Denebola ze Lva. Na večerní obloze souhvězdí nejlépe uvidíme od března do srpna. O půlnoci vrcholí v první dekádě dubna asi 40 stupňů nad jižním obzorem. Obsahuje 95 hvězd zdánlivé jasnosti do 6mag. Je nejrozsáhlejším souhvězdím zvířetníku a po Hydře druhým největším, na obloze zabírá 0,393 sr.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Souhvězdí není zajímavé jen z historického hlediska, ale především z toho astronomického. Protože Panna leží velmi daleko od hustých mračen Mléčné dráhy, najdeme v ní především daleké galaxie, přesněji řečeno, velké množství vzdálených galaxií. Vysvětlení je jednoduché, pohledem mezi hvězdy Vindemiatrix a Denebola, na rozhraní souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky, leží srdce obrovské nadkupy galaxií Coma-Virgo, do které patří i Místní skupina galaxíí s Mléčnou dráhou. Bohaté výběžky a pásy galaxií sahají na obloze až ke Centauru a na jihovýchod k ocasu Hydry, jakož i na severozápad k Honícím psům a Velké Medvědci. Přesná poloha středu této superkupy, se nachází ve vzdálenosti asi 54 miliónů světelných let směrem ke dvěma obrovským eliptickým galaxiím M84 a M86. Jádro je velmi husté, v jeho centrální části o průměru asi 5 milionů světelných let (na obloze 12˚ x 10˚) můžeme napočítat okolo 3 000 galaxií. A to jsou vlastně jen ty největší a nejjasnější členové - obrovské eliptické galaxie a spirální galaxie podobné té naší Galaxii nebo galaxii v Andromedě, protože trpasličí eliptické a různé nepravidelné galaxie se nemusí zachytit ani na fotografiích z těch největších dalekohledů.
|
||||
|
||||
Panna nám tedy do pozorovacího programu přináší širokou nabídku galaxií, objektů vzdálených a méně jasných, na které budeme potřebovat nejlépe 250 mm a větší dalekohled. Některé z galaxií jsou však poměrně jasné, vždyť hned jedenáct z nich uvízlo ve známém katalogu Charlese Messiera. Tak jako tato superkupa, či jen malá skupina galaxií jakou je naše Místní skupina, je vlastně v hlubokém tmavém vesmíru spíše pravidlem než výjimkou. Samotná kupa Coma-Virgo je pravděpodobně centrem většího shluku galaktických kup, které překonávají všechny naše představy. Pokud se podíváme na opačnou stranu oblohy od souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky, například směrem k Velrybě, Éridanu nebo Peci, můžeme ve velkém dalekohledu shlédnout i další, mnohem vzdálenější nadkupy galaxií, tedy lépe řečeno, pouze jejich nejjasnější členy. Známé jsou i kupy galaxií v Herkulu nebo v Severní koruně.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé rovníkové souhvězdí zvířetníku, ve kterém leží průsečík ekliptiky s rovníkem a kterým prochází Slunce od 16. září do 30. října, tedy v době podzimní rovnodennosti, v okamžiku, kdy končí léto a nastává podzim. Na ekliptice je umístěno mezi Lvem a Váhami. Pannu najdeme snadno pomocí prodloužené spojnice pravého horního a levého dolního kola Velkého vozu, i když pouze čtyři její hvězdy jsou jasnější než 3. magnituda. Souhvězdí má na obloze tvar písmene Y, se Spikou na jeho spodním okraji, hvězdou γ Virginis na dně jakési misky, kterou tvoří hvězdy Porrima, Vindemiatrix, β, δ, η Virginis a Denebola ze Lva. Na večerní obloze souhvězdí nejlépe uvidíme od března do srpna. O půlnoci vrcholí v první dekádě dubna asi 40 stupňů nad jižním obzorem. Obsahuje 95 hvězd zdánlivé jasnosti do 6mag. Je nejrozsáhlejším souhvězdím zvířetníku a po Hydře druhým největším, na obloze zabírá 0,393 sr.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Souhvězdí není zajímavé jen z historického hlediska, ale především z toho astronomického. Protože Panna leží velmi daleko od hustých mračen Mléčné dráhy, najdeme v ní především daleké galaxie, přesněji řečeno, velké množství vzdálených galaxií. Vysvětlení je jednoduché, pohledem mezi hvězdy Vindemiatrix a Denebola, na rozhraní souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky, leží srdce obrovské nadkupy galaxií Coma-Virgo, do které patří i Místní skupina galaxíí s Mléčnou dráhou. Bohaté výběžky a pásy galaxií sahají na obloze až ke Centauru a na jihovýchod k ocasu Hydry, jakož i na severozápad k Honícím psům a Velké Medvědci. Přesná poloha středu této superkupy, se nachází ve vzdálenosti asi 54 miliónů světelných let směrem ke dvěma obrovským eliptickým galaxiím M84 a M86. Jádro je velmi husté, v jeho centrální části o průměru asi 5 milionů světelných let (na obloze 12˚ x 10˚) můžeme napočítat okolo 3 000 galaxií. A to jsou vlastně jen ty největší a nejjasnější členové - obrovské eliptické galaxie a spirální galaxie podobné té naší Galaxii nebo galaxii v Andromedě, protože trpasličí eliptické a různé nepravidelné galaxie se nemusí zachytit ani na fotografiích z těch největších dalekohledů.
|
||||
|
||||
Panna nám tedy do pozorovacího programu přináší širokou nabídku galaxií, objektů vzdálených a méně jasných, na které budeme potřebovat nejlépe 250 mm a větší dalekohled. Některé z galaxií jsou však poměrně jasné, vždyť hned jedenáct z nich uvízlo ve známém katalogu Charlese Messiera. Tak jako tato superkupa, či jen malá skupina galaxií jakou je naše Místní skupina, je vlastně v hlubokém tmavém vesmíru spíše pravidlem než výjimkou. Samotná kupa Coma-Virgo je pravděpodobně centrem většího shluku galaktických kup, které překonávají všechny naše představy. Pokud se podíváme na opačnou stranu oblohy od souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky, například směrem k Velrybě, Éridanu nebo Peci, můžeme ve velkém dalekohledu shlédnout i další, mnohem vzdálenější nadkupy galaxií, tedy lépe řečeno, pouze jejich nejjasnější členy. Známé jsou i kupy galaxií v Herkulu nebo v Severní koruně.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:27.064112
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 09:16:25.807531
|
||||
---
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí severní oblohy jižně od Labutě, těsně u Albireo, severně od Šípu a Delfína. Liška leží ve východním proudu letní Mléčné dráhy. Přestože ta v této oblasti není mimořádně jasná, obsahuje hojný přebytek hvězd 7. až 10. magnitudy. Hvězdná mračna jsou vhodná na zametání triedrem, navíc můžeme objevit i několik pěkných objektů. Souhvězdí obsahuje poměrně velký počet otevřených hvězdokup. Nejpůsobivější v zorném poli dalekohledu je NGC 6940, pro jakýkoliv binokulár je naopak určena známá otevřená hvězdokupa Collinder 399, nazývaná jednoduše "Ramínko". Vyskytují se zde i poměrně jasné mlhoviny, dvojhvězdy, trojhvězdí a úplně na východním okraji souhvězdí i pár galaxií. Nejznámějším objektem je však planetární mlhovina M27, jedna z největších a nejjasnějších planetárních mlhovin, úžasná v každém dalekohledu: od triedru až po 500 mm Dobson. Už tím nejmenším dalekohledem lze postřehnout náznak jejího tvaru, podle kterého se také nazývá - Činka.
|
||||
|
||||
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí severní oblohy jižně od Labutě, těsně u Albireo, severně od Šípu a Delfína. Liška leží ve východním proudu letní Mléčné dráhy. Přestože ta v této oblasti není mimořádně jasná, obsahuje hojný přebytek hvězd 7. až 10. magnitudy. Hvězdná mračna jsou vhodná na zametání triedrem, navíc můžeme objevit i několik pěkných objektů. Souhvězdí obsahuje poměrně velký počet otevřených hvězdokup. Nejpůsobivější v zorném poli dalekohledu je NGC 6940, pro jakýkoliv binokulár je naopak určena známá otevřená hvězdokupa Collinder 399, nazývaná jednoduše "Ramínko". Vyskytují se zde i poměrně jasné mlhoviny, dvojhvězdy, trojhvězdí a úplně na východním okraji souhvězdí i pár galaxií. Nejznámějším objektem je však planetární mlhovina M27, jedna z největších a nejjasnějších planetárních mlhovin, úžasná v každém dalekohledu: od triedru až po 500 mm Dobson. Už tím nejmenším dalekohledem lze postřehnout náznak jejího tvaru, podle kterého se také nazývá - Činka.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: 8mag
|
|||
updated_date: 2020-05-01 15:51:21.651433
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa vhodná spíše pro triedr jako dalekohled. V 200 mm Newtone je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3,79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kopy.
|
||||
Otevřená hvězdokupa vhodná spíše pro triedr jako dalekohled. V 200 mm Newtone je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3,79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kupy.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: 8mag
|
|||
updated_date: 2020-05-01 15:51:21.661688
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř 5-6m hvězd, které jsou mírně vysunuté z kopy na SEVEROVÝCHODNÍM
|
||||
Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř 5-6mag hvězd, které jsou mírně vysunuté z kupy na SEVEROVÝCHODNÍM
|
||||
chod. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5,5mag a 7,6mag jsou odděleny 99 ". Celá tato oblast stojí za procházku binokulární.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:26.972173
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:26.972190
|
||||
---
|
||||
125x: Při malém zvětšení je tato hvězdokupa zřejmým 6'širokým "C" jasných hvězd. 125x odhalí tucet 8-10m hvězd, devět z nich v pěkném štvrťmesiaci s terminátorem obráceným na východ a dvěma jasnějšími hvězdami na severním a jižním rozhraní. 18 "široký pár 10,5mag složek leží na ZSZ rozhraní půlkruhu. Galaxie IC 1731, ležící 4'severne a hned západně od hvězdy 13,5mag, je slabým matným 1,5'obláčikom obklopujícím slabé, drobné jádro.
|
||||
125x: Při malém zvětšení je tato hvězdokupa zřejmým 6'širokým "C" jasných hvězd. 125x odhalí tucet 8-10mag hvězd, devět z nich v pěkném štvrťmesiaci s terminátorem obráceným na východ a dvěma jasnějšími hvězdami na severním a jižním rozhraní. 18 "široký pár 10,5mag složek leží na ZSZ rozhraní půlkruhu. Galaxie IC 1731, ležící 4'severne a hned západně od hvězdy 13,5mag, je slabým matným 1,5'obláčikom obklopujícím slabé, drobné jádro.
|
||||
|
|
@ -1,5 +1,5 @@
|
|||
---
|
||||
name: Brocchiho hviezdokopa
|
||||
name: Brocchiho hviezdokupa
|
||||
rating: 8
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:21.646251
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:21.646269
|
||||
---
|
||||
Jedná se buď jen o bohaté pole hvězd, které je jako rozsáhlá mlhavá plocha vidět i pouhým okem nebo o extrémně velkou, uvolněnou a nepravidelnou otevřenou hvězdokupu. V triedru na ploše velikosti dvou stupňů napočítáte pět hvězd 6m, osm 7m a dvacet 8m a slabších. Stálice 11 a 12 Cam představují široký pár (108,5 "), jehož první složka dosahuje jasnost 5,4mag a druhá 6,5mag.
|
||||
Jedná se buď jen o bohaté pole hvězd, které je jako rozsáhlá mlhavá plocha vidět i pouhým okem nebo o extrémně velkou, uvolněnou a nepravidelnou otevřenou hvězdokupu. V triedru na ploše velikosti dvou stupňů napočítáte pět hvězd 6mag, osm 7mag a dvacet 8mag a slabších. Stálice 11 a 12 Cam představují široký pár (108,5 "), jehož první složka dosahuje jasnost 5,4mag a druhá 6,5mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:17.110269
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 19:18:07.155567
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Jeden z mála pojmenovaných Hicksonů.
|
||||
|
|
@ -14,5 +14,5 @@ Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí ml
|
|||
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulární 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny preciznější na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16m, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný aspekt, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez, nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentů jedoucím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetegujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný aspekt, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez, nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentů jedoucím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetegujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.860399
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 19:04:59.544768
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa nedaleko červenavé hvězdy 30 Ophiuchi. Objevil ji Charles Messier v roce 1764 a na hvězdy ji první rozložil W. Herschel. Je uvolněnější a otevřenější oproti M9. Její jasnost je 7m a má spíše eliptický tvar. Je jednou z nejbližších a nejmladších kulových hvězdokup ke středu Galaxie, od Země je vzdálena 14,300 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa nedaleko červenavé hvězdy 30 Ophiuchi. Objevil ji Charles Messier v roce 1764 a na hvězdy ji první rozložil W. Herschel. Je uvolněnější a otevřenější oproti M9. Její jasnost je 7mag a má spíše eliptický tvar. Je jednou z nejbližších a nejmladších kulových hvězdokup ke středu Galaxie, od Země je vzdálena 14,300 světelných let.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.184818
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.184834
|
||||
---
|
||||
125x: Tato pěkná galaxie je jasným 6'x 5'VJV-ZSZ halem obklopujícím jasné jádro. 150x zvětšení ukáže neurčitou spirálovou strukturu v hale a skvrnitou strukturu hned kolem jádra. Pár slabých hvězd je umístěno v hale SZ od centra galaxie. Tři hvězdy 13,5mag leží blízko SSZ, ZJZ a JV okraje hala. Než dvě slabé mlhavé kruhové skvrnky se zjevují dvě okolní galaxie - NGC 4322 (13,9mag) a NGC 4328 (13m).
|
||||
125x: Tato pěkná galaxie je jasným 6'x 5'VJV-ZSZ halem obklopujícím jasné jádro. 150x zvětšení ukáže neurčitou spirálovou strukturu v hale a skvrnitou strukturu hned kolem jádra. Pár slabých hvězd je umístěno v hale SZ od centra galaxie. Tři hvězdy 13,5mag leží blízko SSZ, ZJZ a JV okraje hala. Než dvě slabé mlhavé kruhové skvrnky se zjevují dvě okolní galaxie - NGC 4322 (13,9mag) a NGC 4328 (13mag).
|
||||
|
|
@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.452758
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-04 07:19:05.244348
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 25 milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC 5585, NGC 5574 a NGC 5204. M101 má absolutní magnitudu -21,5, její svítivost = svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 190 000 ly. Její jasnost je sice 7,9mag, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru.
|
||||
|
||||
Myzer: Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 25 milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC 5585, NGC 5574 a NGC 5204. M101 má absolutní magnitudu -21,5, její svítivost = svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 190 000 ly. Její jasnost je sice 7,9mag, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru.
|
||||
|
||||
Myzer: Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:23.129963
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-04 07:19:05.244583
|
||||
---
|
||||
Pokud máme štěstí na velmi tmavou oblohu a máme i nějaký 250 mm dalekohled, uvidíme M101 jako slabší, ale rozsáhlou galaxii, která ukáže i flekaté spirální ramena točící se kolem jasného jádra ve směru hodinových ručiček. Dvě hvězdy jsou umístěny v hale, další dvě blízko jižního rozhraní.
|
||||
Pokud máme štěstí na velmi tmavou oblohu a máme i nějaký 250 mm dalekohled, uvidíme M101 jako slabší, ale rozsáhlou galaxii, která ukáže i flekaté spirální ramena točící se kolem jasného jádra ve směru hodinových ručiček. Dvě hvězdy jsou umístěny v hale, další dvě blízko jižního rozhraní.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.571265
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-03 17:48:12.120260
|
||||
---
|
||||
|
||||
Jeden z přesně nestotožnených Messierových objektů. Pierre Méchain v roce 1783 potvrdil, že M102 byla pravděpodobně pouze dalším pozorováním známé M101, rozsáhlé galaxie ve Velké medvědici. Owen Gingerich nakonec k označení M102 přiřadil mladou spirálovou galaxii s málo vyvinutými rameny NGC 5866, aby tak zaplnil díru v Messierovom katalogu. Můžeme ji pozorovat na jižním okraji souhvězdí, na rozhraní s Pastýřem.
|
||||
|
||||
Jeden z přesně nestotožnených Messierových objektů. Pierre Méchain v roce 1783 potvrdil, že M102 byla pravděpodobně pouze dalším pozorováním známé M101, rozsáhlé galaxie ve Velké medvědici. Owen Gingerich nakonec k označení M102 přiřadil mladou spirálovou galaxii s málo vyvinutými rameny NGC 5866, aby tak zaplnil díru v Messierovom katalogu. Můžeme ji pozorovat na jižním okraji souhvězdí, na rozhraní s Pastýřem.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.369017
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-03 17:48:12.120443
|
||||
---
|
||||
v zorném poli tvoří spolu s 2 blízkými hvězdami trojúhelník. Zjevuje se z boku a směrem do středu se mírně zjasňuje.
|
||||
|
||||
v zorném poli tvoří spolu s 2 blízkými hvězdami trojúhelník. Zjevuje se z boku a směrem do středu se mírně zjasňuje.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: 8mag
|
|||
updated_date: 2020-05-01 15:51:16.466741
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa ležící blíže k střední části souhvězdí, nedaleko hvězdy Ruchbah, v oblasti bohaté na otevřené hvězdokupy. Celková jasnost této asi 8 000 světelných let vzdálené hvězdokupy je 7,4mag. Má přibližně 60 až 70 hvězd, z nichž nejjasnější nepřesahují svačinu magnitudu. Ve hvězdokupě se nachází jeden červený obr o něco jasnější než 10m a promítá se do ní poměrně jasná dvojhvězda označována jako Struve 131 (pěkný pár hvězd 6m a 9m v odstupu 28,2 "), ta však mezi jejími členy nepatří. M103 objevil P. Méchain v roce 1781, do Messierovho katalogu však byla přidána o něco později.
|
||||
Otevřená hvězdokupa ležící blíže k střední části souhvězdí, nedaleko hvězdy Ruchbah, v oblasti bohaté na otevřené hvězdokupy. Celková jasnost této asi 8 000 světelných let vzdálené hvězdokupy je 7,4mag. Má přibližně 60 až 70 hvězd, z nichž nejjasnější nepřesahují svačinu magnitudu. Ve hvězdokupě se nachází jeden červený obr o něco jasnější než 10mag a promítá se do ní poměrně jasná dvojhvězda označována jako Struve 131 (pěkný pár hvězd 6mag a 9mag v odstupu 28,2 "), ta však mezi jejími členy nepatří. M103 objevil P. Méchain v roce 1781, do Messierovho katalogu však byla přidána o něco později.
|
||||
|
||||
Hvězdokupu rozeznáme již v triedru, hezký pohled však poskytuje až v malém dalekohledu, ve kterém se ukáže jako atraktivní spousta poměrně jasných hvězd ležících v oblasti "trojúhelníku", jehož vrcholy tvoří tři jasnější hvězdy. V 200 mm dalekohledu je nádhernou hvězdokupou, jasnou, velkou, celkem bohatou a poměrně zhuštěnou s asi 40 dobře viditelnými hvězdami 8. až 12. mag v oblasti "trojúhelníku".
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.319873
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-03 17:35:58.903871
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s tmavým prachovým pásem připomínající vzhled mexického sombrera byla objevena Pierrem Méchain v květnu 1781. Je jednou z nejjasnějších a největších galaxií v kupě Coma-Virgo, avšak leží dále od jejího jádra, vzdálená je 31 milionů světelných let. M104 má absolutní magnitudu -23,5, většina její svítivosti pochází z velmi neobvyklé centrální výdutě, která obsahuje jednu z nejmasivnějších černých děr v blízkém okolí, jejíž hmotnost se odhaduje na 1 miliardu hmotností Slunce.
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s tmavým prachovým pásem připomínající vzhled mexického sombrera byla objevena Pierrem Méchain v květnu 1781. Je jednou z nejjasnějších a největších galaxií v kupě Coma-Virgo, avšak leží dále od jejího jádra, vzdálená je 31 milionů světelných let. M104 má absolutní magnitudu -23,5, většina její svítivosti pochází z velmi neobvyklé centrální výdutě, která obsahuje jednu z nejmasivnějších černých děr v blízkém okolí, jejíž hmotnost se odhaduje na 1 miliardu hmotností Slunce.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.113499
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-03 16:52:59.598436
|
||||
---
|
||||
|
||||
Poměrně výraznou a rozsáhlou spirální galaxii, v severní části souhvězdí objevil P. Méchain v roce 1779. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phecda z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. M106 leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let a patří mezi největší blízké spirální galaxie, její průměr je 135.000ly a svými rozměry tak může soupeřit s M31.
|
||||
|
||||
|
||||
Poměrně výraznou a rozsáhlou spirální galaxii, v severní části souhvězdí objevil P. Méchain v roce 1779. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phecda z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. M106 leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let a patří mezi největší blízké spirální galaxie, její průměr je 135.000ly a svými rozměry tak může soupeřit s M31.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.180270
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 19:05:14.223823
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa s celkovou jasností 7,9 magnitudy objevena v roce 1782 Pierrem Méchain. Má určité temné oblasti nezvyklé pro kulové hvězdokupy. Je od nás vzdálena asi 20 000 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa s celkovou jasností 7,9 magnitudy objevena v roce 1782 Pierrem Méchain. Má určité temné oblasti nezvyklé pro kulové hvězdokupy. Je od nás vzdálena asi 20 000 světelných let.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.189619
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.189635
|
||||
---
|
||||
125x: Velké jádro je ponořeno v 5'x 4'nerozlíšiteľnom hale, jehož jižní rozhraní je značně zploštělé. Guľovka je obklopená čtyřmi předními hvězdami, z nichž nejjasnější dosahuje 11m a nachází se 4,5'západne.
|
||||
125x: Velké jádro je ponořeno v 5'x 4'nerozlíšiteľnom hale, jehož jižní rozhraní je značně zploštělé. Guľovka je obklopená čtyřmi předními hvězdami, z nichž nejjasnější dosahuje 11mag a nachází se 4,5'západne.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.396244
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.396261
|
||||
---
|
||||
150x: Nádhera! Jasné 5'centrálne jádro M10 je rozšířené množstvím zářivých bodů. Okolní hvězdy rozšiřují průměr kulové hvězdokupy na 15'. Dva nápadné hvězdné proudy se rozšiřují severně a jižně od jádra. Při 175x zvětšení rovnoměrné rozmístění jasných hvězd je poseto pozadím blikajících bodů. Jasná přední hvězda 8m leží severovýchodně od kopy a čtyři další jasné hvězdy na západní straně.
|
||||
150x: Nádhera! Jasné 5'centrálne jádro M10 je rozšířené množstvím zářivých bodů. Okolní hvězdy rozšiřují průměr kulové hvězdokupy na 15'. Dva nápadné hvězdné proudy se rozšiřují severně a jižně od jádra. Při 175x zvětšení rovnoměrné rozmístění jasných hvězd je poseto pozadím blikajících bodů. Jasná přední hvězda 8mag leží severovýchodně od kupy a čtyři další jasné hvězdy na západní straně.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-05-01 15:51:16.869635
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14m. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5,8mag může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd.
|
||||
Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14mag. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5,8mag může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.202458
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 17:16:39.126482
|
||||
---
|
||||
|
||||
M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost. A jak je vidět ve větších amatérských dalekohledech?
|
||||
|
||||
|
||||
M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost. A jak je vidět ve větších amatérských dalekohledech?
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:23.113536
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:23.113566
|
||||
---
|
||||
125x: Tato eliptická galaxie je poměrně jasná, velmi velká, prodloužená 10'x 4'se širokým nápadným jádrem, ne stelární. Množství slabých hvězd (ne skutečných členů galaxie) je viditelných v hale. Většina těch zrejmejších dosahuje 14m a nachází se na JJV rozhraní hala.
|
||||
125x: Tato eliptická galaxie je poměrně jasná, velmi velká, prodloužená 10'x 4'se širokým nápadným jádrem, ne stelární. Množství slabých hvězd (ne skutečných členů galaxie) je viditelných v hale. Většina těch zrejmejších dosahuje 14mag a nachází se na JJV rozhraní hala.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.617950
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.617968
|
||||
---
|
||||
dalekohled zprostředkuje úchvatný pohled: při 100x zvětšení může být viditelných 150 hvězd 11-14m na 15'ploše. Hvězda 8m v centru zanechává dojem, že se nachází v popředí a není skutečným členem. Při 150x zvětšení se členové kupy rozdělí do svazků a shluků, které jsou protkané klikatými tmavými liniemi. Dvě nejnápadnější se klikatí z centra kopy k jejímu severnímu a západnímu rozhraní. I když to není vůbec zřejmé, mezi nadbytkem hvězd můžeme pozorným zkoumavým pohledem odhalit seskupení jasnějších členy ve tvaru "V", které připomíná hejno letících ptáků na obloze.
|
||||
dalekohled zprostředkuje úchvatný pohled: při 100x zvětšení může být viditelných 150 hvězd 11-14mag na 15'ploše. Hvězda 8mag v centru zanechává dojem, že se nachází v popředí a není skutečným členem. Při 150x zvětšení se členové kupy rozdělí do svazků a shluků, které jsou protkané klikatými tmavými liniemi. Dvě nejnápadnější se klikatí z centra kupy k jejímu severnímu a západnímu rozhraní. I když to není vůbec zřejmé, mezi nadbytkem hvězd můžeme pozorným zkoumavým pohledem odhalit seskupení jasnějších členy ve tvaru "V", které připomíná hejno letících ptáků na obloze.
|
||||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-05-01 15:51:17.002833
|
||||
---
|
||||
|
||||
Poměrně uvolněná kulová hvězdokupa s jasností 8m objevena Charlesem Messierem v roce 1764. Je od nás vzdálena 15 700 světelných let. S hvězdokupou M10, která je na obloze vdálená 3° tvoří často vyhledávanou dvojici kulových hvězdokup v souhvězdí Hadonoše.
|
||||
Poměrně uvolněná kulová hvězdokupa s jasností 8mag objevena Charlesem Messierem v roce 1764. Je od nás vzdálena 15 700 světelných let. S hvězdokupou M10, která je na obloze vdálená 3° tvoří často vyhledávanou dvojici kulových hvězdokup v souhvězdí Hadonoše.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.524331
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.524347
|
||||
---
|
||||
100x: M12 je skoro dvojčetem M10 ležící tři stupně na jihovýchod, ale je méně zhuštěná a má menší jádro. 10'halo je dobře rozlišitelné po rozhraní jádra. Hvězda 10,5mag leží 15'ZJZ a hvězda 11m 14'JJV od centra kulové hvězdokupy.
|
||||
100x: M12 je skoro dvojčetem M10 ležící tři stupně na jihovýchod, ale je méně zhuštěná a má menší jádro. 10'halo je dobře rozlišitelné po rozhraní jádra. Hvězda 10,5mag leží 15'ZJZ a hvězda 11mag 14'JJV od centra kulové hvězdokupy.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.203393
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.203409
|
||||
---
|
||||
125x: M12 je nádherný objekt se stovkou hvězd rozlišitelných oproti mlhavé pozadí. Jádro má napříč 3', ale okolní hvězdy rozšiřují kopu na 11'. Dva tucty jasných hvězd dobře vynikají oproti ostatním členům kopy. Hvězda 12m leží na jižní straně jádra.
|
||||
125x: M12 je nádherný objekt se stovkou hvězd rozlišitelných oproti mlhavé pozadí. Jádro má napříč 3', ale okolní hvězdy rozšiřují kopu na 11'. Dva tucty jasných hvězd dobře vynikají oproti ostatním členům kupy. Hvězda 12mag leží na jižní straně jádra.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.100949
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.100971
|
||||
---
|
||||
150x: Nádhera! Tato dobře rozlišitelná kulová hvězdokupa má jasné 3'jadro, které rovnoměrně řídne směrem ven. Vnější části mají nepravidelné rozmístění hvězdných řetězců a ramen oddělených tmavými místy. Okolní členové zvyšují průměr kopy na 12'.
|
||||
150x: Nádhera! Tato dobře rozlišitelná kulová hvězdokupa má jasné 3'jadro, které rovnoměrně řídne směrem ven. Vnější části mají nepravidelné rozmístění hvězdných řetězců a ramen oddělených tmavými místy. Okolní členové zvyšují průměr kupy na 12'.
|
||||
|
|
@ -14,7 +14,7 @@ Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojni
|
|||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2 1/2 'v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři relativně na hvězdy chudé linie, které dělí kopu na tři různé části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kopy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kopy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je ještě v 200 mm dalekohledu.
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři relativně na hvězdy chudé linie, které dělí kopu na tři různé části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je ještě v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsone pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému polu v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.776139
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 19:05:37.819734
|
||||
---
|
||||
|
||||
Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6mag a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě.
|
||||
|
||||
Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6mag a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.226409
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.226426
|
||||
---
|
||||
M15 je pěkná, jasná kulová hvězdokupa se zářícím jádrem, které rapidně řídne ve vzdálenosti 5' od centra. Mnoho hvězdných ramen a řetězců vybíhá z jádra. 175x zvětšení rozliší v jádru hvězdy 13m a odhalí tmavou skvrnu jihozápadně od centra.
|
||||
M15 je pěkná, jasná kulová hvězdokupa se zářícím jádrem, které rapidně řídne ve vzdálenosti 5' od centra. Mnoho hvězdných ramen a řetězců vybíhá z jádra. 175x zvětšení rozliší v jádru hvězdy 13mag a odhalí tmavou skvrnu jihozápadně od centra.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.872230
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.872249
|
||||
---
|
||||
je M16 velkou, volnou spoustou 50 hvězd 8m a slabších ponořených v Orlej mlhovině. O-III filtr efektivně zvýší jas mlhoviny. Ta nyní obklopuje celou hvězdokupu a táhne se jižně. Ze severu do ní zasahuje tmavý klín v podobě neprůhledného prachového mraku.
|
||||
je M16 velkou, volnou spoustou 50 hvězd 8mag a slabších ponořených v Orlej mlhovině. O-III filtr efektivně zvýší jas mlhoviny. Ta nyní obklopuje celou hvězdokupu a táhne se jižně. Ze severu do ní zasahuje tmavý klín v podobě neprůhledného prachového mraku.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.234125
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 09:06:53.877477
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9mag hvězdokupu najdeme už v triedru.
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9mag hvězdokupu najdeme už v triedru.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:23.034990
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:23.035006
|
||||
---
|
||||
Zobrazuje nepravidelnou skupinu 30 hvězd 9m a slabších. Sedm těch nejjasnějších je stlačených v 3,5'x 2'SV-JZ oválu.
|
||||
Zobrazuje nepravidelnou skupinu 30 hvězd 9mag a slabších. Sedm těch nejjasnějších je stlačených v 3,5'x 2'SV-JZ oválu.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:23.103510
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:23.103530
|
||||
---
|
||||
125x: M18 je vidět ve stejném poli jako Omega a napočítáme v ní 40 hvězd 8,6mag a slabších na ploše 10'. Většina z jejích jasnějších členy leží v nepravidelném oválu, tak i nejjasnější hvězda kupy 8,6mag nacházející se na jeho severozápadním rozhraní. Pět z hvězd v tomto oválu má slabých společníků. Slabé okolní hvězdy se rozptylují 8'VJV k širokému páru 9m složek.
|
||||
125x: M18 je vidět ve stejném poli jako Omega a napočítáme v ní 40 hvězd 8,6mag a slabších na ploše 10'. Většina z jejích jasnějších členy leží v nepravidelném oválu, tak i nejjasnější hvězda kupy 8,6mag nacházející se na jeho severozápadním rozhraní. Pět z hvězd v tomto oválu má slabých společníků. Slabé okolní hvězdy se rozptylují 8'VJV k širokému páru 9mag složek.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.011063
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.011081
|
||||
---
|
||||
150x: M19, snad nejatraktivnější objekt v souhvězdí, má dobře rozlišitelné 8'x 6'SSV-JJZ halo ve tvaru vejce, obsahující 4'x 3'oválne jádro, které je velmi nestejně zhuštěné. Větší zvětšení odhalí mix jasných shluků a tmavých skvrn. Stovky nepravidelně rozmístěných částečně rozlišitelných hvězd jsou umístěny ve svítivě mlhavém pozadí. Hvězdný řetězec se točí kolem jižní strany jádra. Přední hvězdy 12m a 12,5mag leží v hale na severovýchod a severozápad od jádra. 40'dlhý řetězec 11-12m hvězd se táhne mezi okolními hvězdami kopy na severním konci hala. Krátký VJV-ZSZ řetězec v poli předních hvězd leží na jižním okraji kulové hvězdokupy.
|
||||
150x: M19, snad nejatraktivnější objekt v souhvězdí, má dobře rozlišitelné 8'x 6'SSV-JJZ halo ve tvaru vejce, obsahující 4'x 3'oválne jádro, které je velmi nestejně zhuštěné. Větší zvětšení odhalí mix jasných shluků a tmavých skvrn. Stovky nepravidelně rozmístěných částečně rozlišitelných hvězd jsou umístěny ve svítivě mlhavém pozadí. Hvězdný řetězec se točí kolem jižní strany jádra. Přední hvězdy 12mag a 12,5mag leží v hale na severovýchod a severozápad od jádra. 40'dlhý řetězec 11-12mag hvězd se táhne mezi okolními hvězdami kupy na severním konci hala. Krátký VJV-ZSZ řetězec v poli předních hvězd leží na jižním okraji kulové hvězdokupy.
|
||||
|
|
@ -7,9 +7,9 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.494971
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-23 20:11:43.390532
|
||||
---
|
||||
|
||||
Bohatá a kompaktní kulová hvězdokupa s nepatrným eliptickým tvarem (6,4mag), objevená v roce 1746 Jeanem-Dominiquem Maraldim a nezávisle na něm o 14 let i Ch. Messierem, který ji přidal do svého katalogu. Jednotlivé hvězdy rozlišil až W. Herschel. Spolu s hvězdami α a β Aquarii tvoří na obloze pravoúhlý trojúhelník a jako drobná rozmazaná skvrna může být někdy pozorovatelná bez dalekohledu. V triedru je již nápadná, ale rozlišit jednotlivé hvězdy se nám podaří výkonnějším amatérským dalekohledem, neboť ty nejjasnější dosahují jen 13. hvězdnou velikost. M2 je vzdálena asi 36 800 světelných let a nachází se až za středem Galaxie.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Bohatá a kompaktní kulová hvězdokupa s nepatrným eliptickým tvarem (6,4mag), objevená v roce 1746 Jeanem-Dominiquem Maraldim a nezávisle na něm o 14 let i Ch. Messierem, který ji přidal do svého katalogu. Jednotlivé hvězdy rozlišil až W. Herschel. Spolu s hvězdami α a β Aquarii tvoří na obloze pravoúhlý trojúhelník a jako drobná rozmazaná skvrna může být někdy pozorovatelná bez dalekohledu. V triedru je již nápadná, ale rozlišit jednotlivé hvězdy se nám podaří výkonnějším amatérským dalekohledem, neboť ty nejjasnější dosahují jen 13. hvězdnou velikost. M2 je vzdálena asi 36 800 světelných let a nachází se až za středem Galaxie.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,12 +7,12 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.277370
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 08:38:26.332985
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentilem, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukového stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 9 300 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentilem, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukového stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 9 300 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.968518
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.968540
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7m a 7,5mag. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a difuznější jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší.
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7mag a 7,5mag. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a difuznější jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.763081
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.763101
|
||||
---
|
||||
Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným OIII filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7,5mag severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7m, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7m se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10,6" od ní najdeme průvodce jasného 8,8mag. Obě složky mají ještě slabších průvodců.
|
||||
Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným OIII filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7,5mag severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7mag, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7mag se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10,6" od ní najdeme průvodce jasného 8,8mag. Obě složky mají ještě slabších průvodců.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.339503
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.339527
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu rozlišíme 70 hvězd nacházejících se v nepravidelném shluku. Jeho severovýchodní část má jasnější hvězdy a je i více zhuštěná. V centru se nachází krátký řetězec jasných hvězd, na jehož západním konci leží široký pár složek 8m a 7,5mag. Tento pár je uvnitř svazku obsahujícího čtyři slabé hvězdy. Hned severně od této řady je vidět kroužek 10 hvězd obklopujících prázdnou plochu. Z jihozápadní části kopy se ven rozptylují slabší členové a pomalu splývají s okolním polem.
|
||||
V dalekohledu rozlišíme 70 hvězd nacházejících se v nepravidelném shluku. Jeho severovýchodní část má jasnější hvězdy a je i více zhuštěná. V centru se nachází krátký řetězec jasných hvězd, na jehož západním konci leží široký pár složek 8mag a 7,5mag. Tento pár je uvnitř svazku obsahujícího čtyři slabé hvězdy. Hned severně od této řady je vidět kroužek 10 hvězd obklopujících prázdnou plochu. Z jihozápadní části kupy se ven rozptylují slabší členové a pomalu splývají s okolním polem.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.135424
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 08:38:10.414095
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9m. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ SGR. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně
|
||||
|
||||
Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9mag. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ SGR. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.273636
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.273655
|
||||
---
|
||||
Slabá skvrna viditelná v triedru se v dalekohledu přemění na více než sto stejně uspořádaných hvězd. Blízko severovýchodního rozhraní leží jedna hvězda 8m. Její nejjasnější členové 9-10m jsou uspořádány v párech, obloucích a hvězdných řetězcích. Celkově se shlukují do svazků protkaných relativně bezhvězdnými mezerami.
|
||||
Slabá skvrna viditelná v triedru se v dalekohledu přemění na více než sto stejně uspořádaných hvězd. Blízko severovýchodního rozhraní leží jedna hvězda 8mag. Její nejjasnější členové 9-10mag jsou uspořádány v párech, obloucích a hvězdných řetězcích. Celkově se shlukují do svazků protkaných relativně bezhvězdnými mezerami.
|
||||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.459441
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-26 08:38:42.941149
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nápadná oblast viditelná pouhým okem na severovýchod od hvězdy μ Sagittarius, kterou v roce 1764 katalogizovat Charles Messier. Toto zjasnění v podobě hvězdného mračna je jednou z nejzajímavějších oblastí celé Mléčné dráhy: je částí vzdáleného vnitřního spirálového ramene naší Galaxie, označovaného jako rameno Pravítka, které nám při pohledu ze Země kromě této oblasti zakrývají prachové mračna bližšího spirálového ramene Střelec-Kýl. Tyto mračna v nichž se nacházejí i jasné mlhoviny Laguna, Trifid či Omega jsou od nás vzdáleny od 5 000 do 7 000 světelných let, naopak hvězdy, které vidíme v M24, leží dále, ve vzdálenosti od 12 000 do 16 000 světelných let. Na bližším rozhraní tohoto hvězdného mračna se nachází malá otevřená hvězdokupa NGC 6603.
|
||||
|
||||
Na Malý oblak je pěkný pohled hlavně v binárních dalekohledech s velkým zorným polem. Jedná se o hvězdný oblak podlouhlého tvaru 90'x 30'SV-JZ, v jehož popředí vystupují slabé hvězdy. V dalekohledu má tvar bledého obláčku bohatě posetého zářícími hvězdami 6-10m a slabými částečně momentálně rozlišitelnými jiskrami. Vidět otevřenou hvězdokupu NGC 6603 vyžaduje zvýšit zvětšení, vypadá jako hustý svazek slabých hvězd. V dalekohledech s průměrem objektivu kolem 300 mm je již NGC 6603 velmi bohatou sprškou slabých hvězd. Obsahuje jich asi 75 jasnosti 12m a slabších, které se na 10'ploše velmi dobře ukazují oproti okolnímu hvězdnému poli. Řetězec těch jasnějších hvězd vede z centra do severozápadního rozhraní k tmavé díře. Druhý se točí přes jižní část hvězdokupy. 4'JJZ od ní se nachází jasná červená hvězda 9m.
|
||||
|
||||
Nápadná oblast viditelná pouhým okem na severovýchod od hvězdy μ Sagittarius, kterou v roce 1764 katalogizovat Charles Messier. Toto zjasnění v podobě hvězdného mračna je jednou z nejzajímavějších oblastí celé Mléčné dráhy: je částí vzdáleného vnitřního spirálového ramene naší Galaxie, označovaného jako rameno Pravítka, které nám při pohledu ze Země kromě této oblasti zakrývají prachové mračna bližšího spirálového ramene Střelec-Kýl. Tyto mračna v nichž se nacházejí i jasné mlhoviny Laguna, Trifid či Omega jsou od nás vzdáleny od 5 000 do 7 000 světelných let, naopak hvězdy, které vidíme v M24, leží dále, ve vzdálenosti od 12 000 do 16 000 světelných let. Na bližším rozhraní tohoto hvězdného mračna se nachází malá otevřená hvězdokupa NGC 6603.
|
||||
|
||||
Na Malý oblak je pěkný pohled hlavně v binárních dalekohledech s velkým zorným polem. Jedná se o hvězdný oblak podlouhlého tvaru 90'x 30'SV-JZ, v jehož popředí vystupují slabé hvězdy. V dalekohledu má tvar bledého obláčku bohatě posetého zářícími hvězdami 6-10mag a slabými částečně momentálně rozlišitelnými jiskrami. Vidět otevřenou hvězdokupu NGC 6603 vyžaduje zvýšit zvětšení, vypadá jako hustý svazek slabých hvězd. V dalekohledech s průměrem objektivu kolem 300 mm je již NGC 6603 velmi bohatou sprškou slabých hvězd. Obsahuje jich asi 75 jasnosti 12mag a slabších, které se na 10'ploše velmi dobře ukazují oproti okolnímu hvězdnému poli. Řetězec těch jasnějších hvězd vede z centra do severozápadního rozhraní k tmavé díře. Druhý se točí přes jižní část hvězdokupy. 4'JJZ od ní se nachází jasná červená hvězda 9mag.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:23.079258
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:23.079274
|
||||
---
|
||||
V 250 mm dalekohledu rozlišíme v této pěkné kope 100 hvězd. Dva nápadné pruhy hvězd se táhnou zhruba ve směru V-Z a dominují centrální části. Severní pruh je hustší, obsahuje jasnější hvězdy a na severu je nepatrně vyhloubený. Koncentrovanější je v jeho západní polovině, kde se nachází i hustý svazek hvězd 6-8m. U Sagittario je nápadným žlutým objektem východně od něj. Oblast kolem této hvězdokupy je bohatá na malé skupinky stálic.
|
||||
V 250 mm dalekohledu rozlišíme v této pěkné kope 100 hvězd. Dva nápadné pruhy hvězd se táhnou zhruba ve směru V-Z a dominují centrální části. Severní pruh je hustší, obsahuje jasnější hvězdy a na severu je nepatrně vyhloubený. Koncentrovanější je v jeho západní polovině, kde se nachází i hustý svazek hvězd 6-8mag. U Sagittario je nápadným žlutým objektem východně od něj. Oblast kolem této hvězdokupy je bohatá na malé skupinky stálic.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.095808
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.095831
|
||||
---
|
||||
Můžeme rozeznat dva tucty členů jasnosti mezi 11-13m, který vyčnívají na mlžném pozadí. Na jihozápadním rozhraní kopy leží nápadná žlutá hvězda 9. magnitudy.
|
||||
Můžeme rozeznat dva tucty členů jasnosti mezi 11-13mag, který vyčnívají na mlžném pozadí. Na jihozápadním rozhraní kupy leží nápadná žlutá hvězda 9. magnitudy.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.348519
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.348538
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je kompaktní, bohatou otevřenou hvězdokupou, výraznou v okolním poli slabých hvězd. Za dobré noci rozeznáme 40 hvězd jasnosti převážně mezi 11-14m. Nejjasnější členové leží jižně od centra kopy, na jihu jsou hvězdy rovnoměrněji rozmístěny. Hvězdokupu na severním rozhraní protíná tmavý bezhvězdný zářez a řetězec slabých hvězd se točí ze severu kolem východního okraje k jižnímu rozhraní.
|
||||
V dalekohledu je kompaktní, bohatou otevřenou hvězdokupou, výraznou v okolním poli slabých hvězd. Za dobré noci rozeznáme 40 hvězd jasnosti převážně mezi 11-14mag. Nejjasnější členové leží jižně od centra kupy, na jihu jsou hvězdy rovnoměrněji rozmístěny. Hvězdokupu na severním rozhraní protíná tmavý bezhvězdný zářez a řetězec slabých hvězd se točí ze severu kolem východního okraje k jižnímu rozhraní.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:23.153678
|
|||
updated_by: admin
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:23.153698
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s tímto průměrem je asi nejkrásnější planetárkou na obloze a jedním z nejpůsobivějších objeků vůbec. Je viditelná jako velký, jasný disk zúžený dovnitř na její východní a západní straně. Jasnější části mlhoviny se zjevují jako klíny rozprostírající se severně a jižně z centra planetárky. Na západním rozhraní leží hvězda 9m.
|
||||
V dalekohledu s tímto průměrem je asi nejkrásnější planetárkou na obloze a jedním z nejpůsobivějších objeků vůbec. Je viditelná jako velký, jasný disk zúžený dovnitř na její východní a západní straně. Jasnější části mlhoviny se zjevují jako klíny rozprostírající se severně a jižně z centra planetárky. Na západním rozhraní leží hvězda 9mag.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.963362
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.963381
|
||||
---
|
||||
V poměrně koncentrované kupě velmi dobře rozeznáme asi 30 hvězd. Osm z nich 9-10m leží v centru a několik dalších hvězd podobné jasnosti je izolovaných na východě. Dva páry hvězd 9-10m leží 10'Z a 10'J od kopy.
|
||||
V poměrně koncentrované kupě velmi dobře rozeznáme asi 30 hvězd. Osm z nich 9-10mag leží v centru a několik dalších hvězd podobné jasnosti je izolovaných na východě. Dva páry hvězd 9-10mag leží 10'Z a 10'J od kupy.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.563480
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-03 16:54:41.162043
|
||||
---
|
||||
|
||||
Působivá kulová hvězdokupa v jihovýchodní části souhvězdí, směrem k Pastýři. Byl to vůbec první objekt, který objevil sám Charless Messier a to v roce 1764. Leží blízko okraje souhvězdí nedaleko hvězdy β Coma Berenices, v polovině vzdálenosti mezi hvězdami Cor Caroli - Arktur. Spolu s M13 a M5 se řadí k trojici nejjasnějších kulových hvězdokup na severní obloze. Vzdálená je 33 900 světelných let. Nejvhodnějším pozorovacím obdobím je jaro, kdy prochází kolem zenitu. Její celková jasnost je těsně nad 6mag, tedy za dobrých pozorovacích podmínek je viditelná i pouhým okem. V triedru uvidíme zřetelnou mlhavou jasnou skvrnu a v malém dalekohledu postřehneme i centrální zjasnění.
|
||||
|
||||
|
||||
Působivá kulová hvězdokupa v jihovýchodní části souhvězdí, směrem k Pastýři. Byl to vůbec první objekt, který objevil sám Charless Messier a to v roce 1764. Leží blízko okraje souhvězdí nedaleko hvězdy β Coma Berenices, v polovině vzdálenosti mezi hvězdami Cor Caroli - Arktur. Spolu s M13 a M5 se řadí k trojici nejjasnějších kulových hvězdokup na severní obloze. Vzdálená je 33 900 světelných let. Nejvhodnějším pozorovacím obdobím je jaro, kdy prochází kolem zenitu. Její celková jasnost je těsně nad 6mag, tedy za dobrých pozorovacích podmínek je viditelná i pouhým okem. V triedru uvidíme zřetelnou mlhavou jasnou skvrnu a v malém dalekohledu postřehneme i centrální zjasnění.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.423980
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-25 17:16:50.161322
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentile v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1mag. Je vidět už v triedru 7 × 50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již dalekohledem s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů.
|
||||
|
||||
|
||||
Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentile v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1mag. Je vidět už v triedru 7 × 50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již dalekohledem s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:23.010777
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:23.010797
|
||||
---
|
||||
50x: i přesto, že galaxie je docela slabá, 60'x 30' SSV-JJZ halo je zřetelně nestejně jasné a skvrnité směrem k centru. Přinejmenším šest hvězd 13m a slabších je viditelných oproti mlhavé halu. Boční pohled odhalí náznak spirální podoby a tmavé linie.
|
||||
50x: i přesto, že galaxie je docela slabá, 60'x 30' SSV-JJZ halo je zřetelně nestejně jasné a skvrnité směrem k centru. Přinejmenším šest hvězd 13mag a slabších je viditelných oproti mlhavé halu. Boční pohled odhalí náznak spirální podoby a tmavé linie.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:23.000744
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:23.000762
|
||||
---
|
||||
V 200 mm dalekohledu je jasnou, velkou, volnou a nepravidelnou spoustou zhruba 60 hvězd 8-12m tvořících malé skupinky a krátké řetězce. Ve větším dalekohledu rozlišíme všech jejích 80 hvězd - sedm z nich dosahuje 8. magnitudu, dva tucty, které se nacházejí v nápadné koncentraci mají jasnost 9-10m. Nejjasnější hvězda jasnosti 7,3mag se nachází na JJV rozhraní. Slabší členové kupy jsou roztroušeni a tvoří svazky a řetězce. M34 obsahuje i značný počet širokých dvojhvězd.
|
||||
V 200 mm dalekohledu je jasnou, velkou, volnou a nepravidelnou spoustou zhruba 60 hvězd 8-12mag tvořících malé skupinky a krátké řetězce. Ve větším dalekohledu rozlišíme všech jejích 80 hvězd - sedm z nich dosahuje 8. magnitudu, dva tucty, které se nacházejí v nápadné koncentraci mají jasnost 9-10mag. Nejjasnější hvězda jasnosti 7,3mag se nachází na JJV rozhraní. Slabší členové kupy jsou roztroušeni a tvoří svazky a řetězce. M34 obsahuje i značný počet širokých dvojhvězd.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.249125
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.249141
|
||||
---
|
||||
Dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7,5 až 10m. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kupy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec.
|
||||
Dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7,5 až 10mag. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kupy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.038599
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.038614
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu můžeme napočítat na ploše 1,5 stupně přinejmenším 150 hvězd. Přestože M35 nemá nějakou centrální kondenzaci, ani dobře rozeznatelné okraje, mnoho jejích hvězd je umístěno v atraktivních sbírkách a řetězcích. Nejnápadnější řetězec, v severní části kopy, se točí SV-JZ a končí u nádherné žluto-modré dvojhvězdy Struve 134. Další řetězec se šíří východně k hvězdě 5 Geminorum (5,8mag). Třetí pokračuje podél V-Z linie chudé na hvězdy, která dělí kopu na dvě části. Hvězdami Zářící skvrna NGC 2158 poskytuje pěkný kontrast k M35.
|
||||
V dalekohledu můžeme napočítat na ploše 1,5 stupně přinejmenším 150 hvězd. Přestože M35 nemá nějakou centrální kondenzaci, ani dobře rozeznatelné okraje, mnoho jejích hvězd je umístěno v atraktivních sbírkách a řetězcích. Nejnápadnější řetězec, v severní části kupy, se točí SV-JZ a končí u nádherné žluto-modré dvojhvězdy Struve 134. Další řetězec se šíří východně k hvězdě 5 Geminorum (5,8mag). Třetí pokračuje podél V-Z linie chudé na hvězdy, která dělí kopu na dvě části. Hvězdami Zářící skvrna NGC 2158 poskytuje pěkný kontrast k M35.
|
||||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-05-01 15:51:16.366092
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se zmiňuje ještě někdy před rokem 1694 G. B. Hodierna, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kopy se odhaduje na 14 světelných let.
|
||||
Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se zmiňuje ještě někdy před rokem 1694 G. B. Hodierna, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kupy se odhaduje na 14 světelných let.
|
||||
|
||||
S 6. magnitudou je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd mezi 8. a 14. hvězdnou velikostí, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.682963
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.682979
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s může 40 viditelných členů (10: 9-10m, 20: 11-12m, 10: 13-14m) uspořádaných v nepravidelných hvězdných řetězcích připomínat tvarem "kraba".
|
||||
V dalekohledu s může 40 viditelných členů (10: 9-10mag, 20: 11-12mag, 10: 13-14mag) uspořádaných v nepravidelných hvězdných řetězcích připomínat tvarem "kraba".
|
||||
|
|
@ -6,7 +6,7 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.165048
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.165065
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kopy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější.
|
||||
V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kupy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.590029
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.590047
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu rozlišíme stovku hvězd mezi 9-13m. V kupě vyniká hlavně nápadný řetězec hvězd 9-10m seřazených S-J. Okolní pole je bohaté a obsahuje nápadnou červenooranžovou hvězdu jižně od kopy.
|
||||
V dalekohledu rozlišíme stovku hvězd mezi 9-13mag. V kupě vyniká hlavně nápadný řetězec hvězd 9-10mag seřazených S-J. Okolní pole je bohaté a obsahuje nápadnou červenooranžovou hvězdu jižně od kupy.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-05-01 15:51:16.663039
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa (6,4mag) v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2 a půl stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12m. Nejjasnější hvězda kopy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9 a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
Otevřená hvězdokupa (6,4mag) v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2 a půl stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9 a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.776335
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.776352
|
||||
---
|
||||
Hvězdokupu dobře uvidíme už triedru, ale až od 100 mm průměru je to úžasný objekt: v zorném poli je M38 velmi velkou, bohatou a nepravidelnou skupinou, v níž rozlišíme dvacet hvězd 9m a 50 jasnosti mezi 10-12m. Tvoří ji mnoho dvojhvězd a hvězdných řetězců protkaných tmavými liniemi.
|
||||
Hvězdokupu dobře uvidíme už triedru, ale až od 100 mm průměru je to úžasný objekt: v zorném poli je M38 velmi velkou, bohatou a nepravidelnou skupinou, v níž rozlišíme dvacet hvězd 9mag a 50 jasnosti mezi 10-12mag. Tvoří ji mnoho dvojhvězd a hvězdných řetězců protkaných tmavými liniemi.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:23.149125
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:23.149143
|
||||
---
|
||||
Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kopy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní.
|
||||
Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kupy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-05-01 15:51:16.609756
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa devět stupňů východně od Deneb, objevena již Aristotelem kolem roku 325 před nl, ale zmiňuje se o ní i Le Gentil v roce 1750. Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764. I když dosahuje celkovou jasnost 4,6mag, do očí rozhodně nebije. Díky své rozsáhlosti se jeví jako velmi uvolněná, je chudá a řídká a nepatrně přechází do jinak bohatého hvězdného okolí. V triedru ji však vidět bez nejmenších problémů a dá se snadno rozlišit její 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. V větším dalekohledu není příliš zajímavá. Obsahuje asi 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. Kopa je vzdálená 1 010 ly, s absolutní magnitudě pouze -2,5 a skutečným průměrem okolo 7,5 ly.
|
||||
Otevřená hvězdokupa devět stupňů východně od Deneb, objevena již Aristotelem kolem roku 325 před nl, ale zmiňuje se o ní i Le Gentil v roce 1750. Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764. I když dosahuje celkovou jasnost 4,6mag, do očí rozhodně nebije. Díky své rozsáhlosti se jeví jako velmi uvolněná, je chudá a řídká a nepatrně přechází do jinak bohatého hvězdného okolí. V triedru ji však vidět bez nejmenších problémů a dá se snadno rozlišit její 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. V větším dalekohledu není příliš zajímavá. Obsahuje asi 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. kupa je vzdálená 1 010 ly, s absolutní magnitudě pouze -2,5 a skutečným průměrem okolo 7,5 ly.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.090623
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.090642
|
||||
---
|
||||
V 200-vce při menším zvětšení zaplní celé zorné pole. 20 jasných hvězd formuje 30'trojuholník, hvězda 9m je na severním rohu, a dvě hvězdy 7m na jihovýchodním a jihozápadním konci. Přestože je uvolněná, jasné hvězdy dominují pozadí slabých hvězd Mléčné dráhy. Severně od centra trojúhelníku se nachází nápadná dvojhvězda.
|
||||
V 200-vce při menším zvětšení zaplní celé zorné pole. 20 jasných hvězd formuje 30'trojuholník, hvězda 9mag je na severním rohu, a dvě hvězdy 7mag na jihovýchodním a jihozápadním konci. Přestože je uvolněná, jasné hvězdy dominují pozadí slabých hvězd Mléčné dráhy. Severně od centra trojúhelníku se nachází nápadná dvojhvězda.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.287793
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-04 07:15:51.015142
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa (6,4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares. Její objev se připisuje de Cheseaux z roku 1746, ale našel ji i Charles Messier, jako vůbec první známou kulovou hvězdokupu - jako na jediné mohl s dostupným vybavením pozorovat i některé hvězdy. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky.
|
||||
|
||||
Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut.
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa (6,4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares. Její objev se připisuje de Cheseaux z roku 1746, ale našel ji i Charles Messier, jako vůbec první známou kulovou hvězdokupu - jako na jediné mohl s dostupným vybavením pozorovat i některé hvězdy. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky.
|
||||
|
||||
Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:16.527397
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-04 07:19:23.640629
|
||||
---
|
||||
Tentokrát nejde o galaxii, mlhovinu ani o hvězdokupu, ale o slabou dvojhvězdu. Pozoroval ji v 17. století známý tvůrce souhvězdí Jan Hevelius, který se však chybně domníval, že kolem hvězd se nachází mlhovinový oblak. Jak nezřetelné dvojhvězdu ji indentifikovat Charles Messier, a přesto, že v její blízkosti žádnou mlhovinu neviděl, zařadil tuto dvojhvězdu navždy do svého katalogu. Jedná se pouze o optickou dvojhvězdu, podle měření družice GAIA je vzdálenost západní složky okolo 1000 světelných let, východní zhruba 500 sv. roků.
|
||||
|
||||
Je pozorována hned severovýchodně od hvězdy 70 UMA, jedná se o 50 "široký pár hvězd jasnosti 9m, resp. 9,3mag. Západně od M40 leží galaxie NGC 4290, viditelná v dalekohledu s průměrem objektivu 250 mm jako slabý ovál se slabým stelární jádrem. Západně od NGC 4290 je další galaxie - NGC 4284 - velmi slabý kruhový obláček.
|
||||
Tentokrát nejde o galaxii, mlhovinu ani o hvězdokupu, ale o slabou dvojhvězdu. Pozoroval ji v 17. století známý tvůrce souhvězdí Jan Hevelius, který se však chybně domníval, že kolem hvězd se nachází mlhovinový oblak. Jak nezřetelné dvojhvězdu ji indentifikovat Charles Messier, a přesto, že v její blízkosti žádnou mlhovinu neviděl, zařadil tuto dvojhvězdu navždy do svého katalogu. Jedná se pouze o optickou dvojhvězdu, podle měření družice GAIA je vzdálenost západní složky okolo 1000 světelných let, východní zhruba 500 sv. roků.
|
||||
|
||||
Je pozorována hned severovýchodně od hvězdy 70 UMA, jedná se o 50 "široký pár hvězd jasnosti 9mag, resp. 9,3mag. Západně od M40 leží galaxie NGC 4290, viditelná v dalekohledu s průměrem objektivu 250 mm jako slabý ovál se slabým stelární jádrem. Západně od NGC 4290 je další galaxie - NGC 4284 - velmi slabý kruhový obláček.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-05-01 15:51:22.353340
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-05-01 15:51:22.353359
|
||||
---
|
||||
Velká, jasná hvězdokupa s 50 hvězdami, z nichž mnohé se nacházejí v rozptýlených skupinách. Střed je vyznačen oranžovou hvězdou sedmé magnitudy se sekundární složkou 7,5mag. Řada hvězd 9. magnitudy se točí severně od tohoto páru. Pěkná trojhvězdí leží v jižní části. Tvoří ji složky jasnosti 7,5mag, 9m a 10m. Tato část kopy obsahuje slabší hvězdy od 9m do 11m, zatímco severní část má relativně jasnější hvězdy.
|
||||
Velká, jasná hvězdokupa s 50 hvězdami, z nichž mnohé se nacházejí v rozptýlených skupinách. Střed je vyznačen oranžovou hvězdou sedmé magnitudy se sekundární složkou 7,5mag. Řada hvězd 9. magnitudy se točí severně od tohoto páru. Pěkná trojhvězdí leží v jižní části. Tvoří ji složky jasnosti 7,5mag, 9mag a 10mag. Tato část kupy obsahuje slabší hvězdy od 9mag do 11mag, zatímco severní část má relativně jasnější hvězdy.
|
||||
Some files were not shown because too many files have changed in this diff Show More
Loading…
Reference in New Issue