diff --git a/cs/constellation/auriga.md b/cs/constellation/auriga.md index 27e2f7a03..7a9c7c65d 100644 --- a/cs/constellation/auriga.md +++ b/cs/constellation/auriga.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.261407 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-02 18:55:52.778385 --- -Nápadné souhvězdí severní oblohy v zajímavé části zimní Mléčné dráhy. Jasné hvězdy utvářejí výrazný obrazec podkovy mezi souhvězdími Blíženců a Persea. Jeho severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, celé souhvězdí nezapadá pod severní obzor až od 60. stupně severní šířky. Souhvězdí Vozka najdeme snadno díky jasné hvězdě Capella, která je navíc doprovázena o něco jižněji třemi hvězdami: ε, ζ a η Aurigae, které se nazývají Kůzlátka (Haedus). Jsou viditelné jako malý trojúhelník hvězd. Právě na tomto místě začíná Mléčná dráha znovu nabírat na jasnosti a pokračuje vedle Žebříku (nápadná linie těsných stálic 5. hvězdné velikosti 16, 17, 18, 19 a IQ Aurigae) v podobě zajímavého úzkého pruhu směrem na jih. Uvnitř výrazného obrazce podkovy tvořeného pěti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí se ukrývá tzv. Velká trojka ve Vozce - trojice Messierových hvězdokup M36, M37 a M38, které mohou být během vynikajících podmínek všechny viditelné bez dalekohledu. - -![<]($IMG_DIR/cons/Aur.png) +Nápadné souhvězdí severní oblohy v zajímavé části zimní Mléčné dráhy. Jasné hvězdy utvářejí výrazný obrazec podkovy mezi souhvězdími Blíženců a Persea. Jeho severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, celé souhvězdí nezapadá pod severní obzor až od 60. stupně severní šířky. Souhvězdí Vozka najdeme snadno díky jasné hvězdě Capella, která je navíc doprovázena o něco jižněji třemi hvězdami: ε, ζ a η Aurigae, které se nazývají Kůzlátka (Haedus). Jsou viditelné jako malý trojúhelník hvězd. Právě na tomto místě začíná Mléčná dráha znovu nabírat na jasnosti a pokračuje vedle Žebříku (nápadná linie těsných stálic 5. hvězdné velikosti 16, 17, 18, 19 a IQ Aurigae) v podobě zajímavého úzkého pruhu směrem na jih. Uvnitř výrazného obrazce podkovy tvořeného pěti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí se ukrývá tzv. Velká trojka ve Vozce - trojice Messierových hvězdokup M36, M37 a M38, které mohou být během vynikajících podmínek všechny viditelné bez dalekohledu. + +![<]($IMG_DIR/cons/Aur.png) diff --git a/cs/constellation/canis major.md b/cs/constellation/canis major.md index a6ca8e614..3d081530f 100644 --- a/cs/constellation/canis major.md +++ b/cs/constellation/canis major.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.067960 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:13:41.077467 --- -Nápadné souhvězdí jižní oblohy, které tvoří jasné a jednoduše uspořádány hvězdy. Součástí souhvězdí je Sírius - nejjasnější hvězda na noční obloze. Kromě Slunce a Měsíce ji přezáří pouze planety Jupiter, Saturn a Mars. Sírius je také spolu s Prokyonem z Malého psa a s hvězdou Betelgeuse v pravém rameni Orionu, jedním z vrcholů Zimního trojúhelníku. Souhvězdí není nejrozsáhlejší, ale ani nějak chudé na zajímavé objekty, které se stávají cílem mnoha astronomů-amatérů. Díky poloze v zimní Mléčné dráze je Velký pes bohatý na různé otevřené hvězdokupy, z nichž vyčnívá M41. Obsahuje i několik mlhovinový komplexů, planetární mlhovinu a pár galaxií, jejichž světlo se prodralo přes plynové a prachové mračna Mléčné dráhy. Pro nadšence dvojhvězd je tato bohatá oblast určitě velmi vhodná. Kulové hvězdokupy se v souhvězdí nenacházejí. - -![<]($IMG_DIR/cons/CMa.png) +Nápadné souhvězdí jižní oblohy, které tvoří jasné a jednoduše uspořádány hvězdy. Součástí souhvězdí je Sírius - nejjasnější hvězda na noční obloze. Kromě Slunce a Měsíce ji přezáří pouze planety Jupiter, Saturn a Mars. Sírius je také spolu s Prokyonem z Malého psa a s hvězdou Betelgeuse v pravém rameni Orionu, jedním z vrcholů Zimního trojúhelníku. Souhvězdí není nejrozsáhlejší, ale ani nějak chudé na zajímavé objekty, které se stávají cílem mnoha astronomů-amatérů. Díky poloze v zimní Mléčné dráze je Velký pes bohatý na různé otevřené hvězdokupy, z nichž vyčnívá M41. Obsahuje i několik mlhovinový komplexů, planetární mlhovinu a pár galaxií, jejichž světlo se prodralo přes plynové a prachové mračna Mléčné dráhy. Pro nadšence dvojhvězd je tato bohatá oblast určitě velmi vhodná. Kulové hvězdokupy se v souhvězdí nenacházejí. + +![<]($IMG_DIR/cons/CMa.png) diff --git a/cs/constellation/centaurus.md b/cs/constellation/centaurus.md index d84296211..a31ac5bed 100644 --- a/cs/constellation/centaurus.md +++ b/cs/constellation/centaurus.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.330622 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:10:17.019358 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Cen.png) -Rozsáhlé, nápadné a na objekty bohaté souhvězdí jižní oblohy, jehož severní části jsou viditelné ještě i ze střední Evropy v jarních měsících. Dvě nejjasnější hvězdy souhvězdí - α Centauri, nazývaná také Toliman nebo Rigil Centaurus - a β Centauri - Agena nebo Hadar - tvoří kentaurovy nohy a jsou zároveň orientační pomůckou při vyhledávání jižního nebeského pólu a Jižního kříže. Ten byl ještě v Ptolemaiově době součástí právě Kentaura, až později se z něj stalo samostatné souhvězdí. Bohužel tyto oblasti jsou již příliš daleko na jihu a z Evropy nejsou vidět. Jižní částí souhvězdí prochází bohatá oblast Mléčné dráhy a proto zejména v jeho střední a východní části směrem k rozhraní Vlka, můžeme pozorovat několik pěkných otevřených hvězdokup. Daleko nejznámějším objektem je však impozantní kulová hvězdokupa Omega Centauri, nejjasnější na celé obloze. Za povšimnutí stojí i velká a jasná galaxie NGC 5128 ve středu s tmavým pásem, jeden z nejsilnějších rádiových zdrojů na obloze. - -Jižně od λ Centauri leží na rozhraní Kentaura, Lodního kýlu a Mouchy temná mlhovina nazývaná jižními pozorovateli Falešným uhelným pytlem. Ta sice není oproti němu tak nápadná kvůli několika předním hvězdám, ale je značně větší. Její kontrast k okolí není až takový pronikavý, přesto je oproti Mléčné dráze dobře vidět. V její blízkosti se v triedru objevuje i nádherná hvězdokupa Melotte 115, kterou tvoří mnoho slabých hvězd. U Alfa Centauri začíná komplex tmavých mraků nazývaný Příkop, který rozděluje Mléčnou dráhu na dvě části. Postupně nabírá na šířce a pokračuje až ke středu Galaxie, její začátek u Alfa Centauri je od nás totiž dále než druhý konec, proto je i na tomto místě užší a ostřejší ohraničená. - +![<]($IMG_DIR/cons/Cen.png) +Rozsáhlé, nápadné a na objekty bohaté souhvězdí jižní oblohy, jehož severní části jsou viditelné ještě i ze střední Evropy v jarních měsících. Dvě nejjasnější hvězdy souhvězdí - α Centauri, nazývaná také Toliman nebo Rigil Centaurus - a β Centauri - Agena nebo Hadar - tvoří kentaurovy nohy a jsou zároveň orientační pomůckou při vyhledávání jižního nebeského pólu a Jižního kříže. Ten byl ještě v Ptolemaiově době součástí právě Kentaura, až později se z něj stalo samostatné souhvězdí. Bohužel tyto oblasti jsou již příliš daleko na jihu a z Evropy nejsou vidět. Jižní částí souhvězdí prochází bohatá oblast Mléčné dráhy a proto zejména v jeho střední a východní části směrem k rozhraní Vlka, můžeme pozorovat několik pěkných otevřených hvězdokup. Daleko nejznámějším objektem je však impozantní kulová hvězdokupa Omega Centauri, nejjasnější na celé obloze. Za povšimnutí stojí i velká a jasná galaxie NGC 5128 ve středu s tmavým pásem, jeden z nejsilnějších rádiových zdrojů na obloze. + +Jižně od λ Centauri leží na rozhraní Kentaura, Lodního kýlu a Mouchy temná mlhovina nazývaná jižními pozorovateli Falešným uhelným pytlem. Ta sice není oproti němu tak nápadná kvůli několika předním hvězdám, ale je značně větší. Její kontrast k okolí není až takový pronikavý, přesto je oproti Mléčné dráze dobře vidět. V její blízkosti se v triedru objevuje i nádherná hvězdokupa Melotte 115, kterou tvoří mnoho slabých hvězd. U Alfa Centauri začíná komplex tmavých mraků nazývaný Příkop, který rozděluje Mléčnou dráhu na dvě části. Postupně nabírá na šířce a pokračuje až ke středu Galaxie, její začátek u Alfa Centauri je od nás totiž dále než druhý konec, proto je i na tomto místě užší a ostřejší ohraničená. + diff --git a/cs/constellation/crater.md b/cs/constellation/crater.md index 7545b263a..d474f4738 100644 --- a/cs/constellation/crater.md +++ b/cs/constellation/crater.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.299172 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 19:55:35.797524 --- -Malé nevýrazné souhvězdí jižně od nebeského rovníku. Leží západně od Havrana, na jih od Deneboly ze Lva. Přestože Pohár tvoří nepříliš jasné hvězdy, z nichž ani jedna není jasnější než 3,5mag, připomínají geometrií samotný název souhvězdí - pohár, protože jsou uspořádány do půlkruhu otevřeného na severovýchodě. Souhvězdí samo však neobsahuje výraznější objekty. Protože neleží v Mléčné dráze, nachází se zde pouze několik galaxií, zvlášť spirálových, ale pouze dvě z nich jsou jasnější než 11. magnituda a pouze osm je jasnějších než 12. magnituda. - -![<]($IMG_DIR/cons/Crt.png) +Malé nevýrazné souhvězdí jižně od nebeského rovníku. Leží západně od Havrana, na jih od Deneboly ze Lva. Přestože Pohár tvoří nepříliš jasné hvězdy, z nichž ani jedna není jasnější než 3,5mag, připomínají geometrií samotný název souhvězdí - pohár, protože jsou uspořádány do půlkruhu otevřeného na severovýchodě. Souhvězdí samo však neobsahuje výraznější objekty. Protože neleží v Mléčné dráze, nachází se zde pouze několik galaxií, zvlášť spirálových, ale pouze dvě z nich jsou jasnější než 11. magnituda a pouze osm je jasnějších než 12. magnituda. + +![<]($IMG_DIR/cons/Crt.png) diff --git a/cs/constellation/crux.md b/cs/constellation/crux.md index d26ba20a5..ddd35cc45 100644 --- a/cs/constellation/crux.md +++ b/cs/constellation/crux.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.106526 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:43:00.379480 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Cru.png) -Jižní kříž je nejznámějším souhvězdím a symbolem jižní oblohy. Jako samostatné souhvězdí ho začali do hvězdných map zakreslovat pravděpodobně až portugalští mořeplavci v 16. století, kteří při svých plavbách po moři potřebovali nějakou orientační pomůcku pro určování jižního nebeského pólu. V oblastech na sever od rovníku tuto funkci dokonale plní Polárka, která téměř přesně ukazuje místo severního nebeského pólu, světové strany i zeměpisnou šířku. Na jižní polokouli však už Polárku a severní nebeský pól neuvidíme, proto při orientaci musíme postupovat trochu jinak. Vychází se ze spojnice Toliman s Agenou, dvou nejjasnějších hvězd Kentaura, které ukazují na pravý Jižní kříž, čímž si ho nemůžeme splést s nedalekým Falešným křížem, ležícím 45 stupňů západně. Delší rameno Jižního kříže, 4,5-krát nanesena vzdálenost hvězd α a γ Crucis, pak ukazuje prakticky do bezhvězdné oblasti, kde se nachází právě jižní nebeský pól. - -Malé a výrazné, ale v našich zeměpisných šířkách neviditelné souhvězdí jižní oblohy. Zářivé hvězdy utvářejí typický obrazec kříže zachyceného v jižní části Centaur. Protože však leží v jedné z nejkrásnějších a neobyčejně bohatých oblastí Mléčné dráhy, nad svým okolím příliš nevyniká. Můžeme v něm obdivovat dvojici velmi rozdílných objektů - už pouhým okem si všimněte nápadnou tmavou oblast zvanou Uhelné pytel, v triedru zase upoutá okolo hvězdy kappa Crucis jiskřivá otevřená hvězdokupa Šperkovnice. - +![<]($IMG_DIR/cons/Cru.png) +Jižní kříž je nejznámějším souhvězdím a symbolem jižní oblohy. Jako samostatné souhvězdí ho začali do hvězdných map zakreslovat pravděpodobně až portugalští mořeplavci v 16. století, kteří při svých plavbách po moři potřebovali nějakou orientační pomůcku pro určování jižního nebeského pólu. V oblastech na sever od rovníku tuto funkci dokonale plní Polárka, která téměř přesně ukazuje místo severního nebeského pólu, světové strany i zeměpisnou šířku. Na jižní polokouli však už Polárku a severní nebeský pól neuvidíme, proto při orientaci musíme postupovat trochu jinak. Vychází se ze spojnice Toliman s Agenou, dvou nejjasnějších hvězd Kentaura, které ukazují na pravý Jižní kříž, čímž si ho nemůžeme splést s nedalekým Falešným křížem, ležícím 45 stupňů západně. Delší rameno Jižního kříže, 4,5-krát nanesena vzdálenost hvězd α a γ Crucis, pak ukazuje prakticky do bezhvězdné oblasti, kde se nachází právě jižní nebeský pól. + +Malé a výrazné, ale v našich zeměpisných šířkách neviditelné souhvězdí jižní oblohy. Zářivé hvězdy utvářejí typický obrazec kříže zachyceného v jižní části Centaur. Protože však leží v jedné z nejkrásnějších a neobyčejně bohatých oblastí Mléčné dráhy, nad svým okolím příliš nevyniká. Můžeme v něm obdivovat dvojici velmi rozdílných objektů - už pouhým okem si všimněte nápadnou tmavou oblast zvanou Uhelné pytel, v triedru zase upoutá okolo hvězdy kappa Crucis jiskřivá otevřená hvězdokupa Šperkovnice. + diff --git a/cs/constellation/draco.md b/cs/constellation/draco.md index 9750b55b5..0064552e0 100644 --- a/cs/constellation/draco.md +++ b/cs/constellation/draco.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.212044 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-29 12:33:01.044498 --- -Rozsáhlé, ale přitom ne nejzřetelnější souhvězdí v oblasti severního pólu, které u nás můžeme na obloze obdivovat každou jasnou noc, protože nikdy nezapadá. Složené je převážně ze středně jasných a slabších hvězd, které tvoří téměř polokružnici kolem Polárky. Hlava Draka tvořena hvězdami γ (Etamín), β (Alwaid), ξ a ν Draconis a je poměrně nápadným hvězdným obrazcem, od kterého nedaleko září jasná Vega ze souhvězdí Lyry. Tělo se rozprostírá mezi dvěmi nebeskými medvědicemi. Nejjasnější hvězda Thuban, polární hvězda v době staveb pyramid, leží ve středu spojnice hvězd Kochab z Malé medvědice a Mizar z Velké medvědice. Drak je osmým největším souhvězdím a i přesto, že leží dál od Mléčné dráhy, skrývá hodně deepsky objektů. Většinou jsou to slabé galaxie, mnohé zajímavého vzhledu, ale najdeme zde i několik pěkných dvojhvězd, které se dají rozlišit triedru nebo malým dalekohledem. V Drakovi nalezneme i mimořádně jasnou planetární mlhovinou NGC 6543, známé jako Kočičí oko. Kousek od ní leží severní pól ekliptiky. - -![<]($IMG_DIR/cons/Dra.png) +Rozsáhlé, ale přitom ne nejzřetelnější souhvězdí v oblasti severního pólu, které u nás můžeme na obloze obdivovat každou jasnou noc, protože nikdy nezapadá. Složené je převážně ze středně jasných a slabších hvězd, které tvoří téměř polokružnici kolem Polárky. Hlava Draka tvořena hvězdami γ (Etamín), β (Alwaid), ξ a ν Draconis a je poměrně nápadným hvězdným obrazcem, od kterého nedaleko září jasná Vega ze souhvězdí Lyry. Tělo se rozprostírá mezi dvěmi nebeskými medvědicemi. Nejjasnější hvězda Thuban, polární hvězda v době staveb pyramid, leží ve středu spojnice hvězd Kochab z Malé medvědice a Mizar z Velké medvědice. Drak je osmým největším souhvězdím a i přesto, že leží dál od Mléčné dráhy, skrývá hodně deepsky objektů. Většinou jsou to slabé galaxie, mnohé zajímavého vzhledu, ale najdeme zde i několik pěkných dvojhvězd, které se dají rozlišit triedru nebo malým dalekohledem. V Drakovi nalezneme i mimořádně jasnou planetární mlhovinou NGC 6543, známé jako Kočičí oko. Kousek od ní leží severní pól ekliptiky. + +![<]($IMG_DIR/cons/Dra.png) diff --git a/cs/constellation/eridanus.md b/cs/constellation/eridanus.md index 1ba9aa226..245ad734b 100644 --- a/cs/constellation/eridanus.md +++ b/cs/constellation/eridanus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.138477 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 15:15:34.471275 --- -Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy ležící jihozápadně od Oriona. Toto, v pořadí šesté největší souhvězdí, se večer v pozdní podzim a během zimy klikatí přes úctyhodnou část oblohy: pramení u jasného Rigela v Orionu a vine se dále na západ a jih směrem k jihu. Ze všech souhvězdí má největší rozsah deklinace (60 stupňů). Vodní proud je tvořen většinou hvězdami 3. a 4. magnitudy, takže se místy při nepozorném pohledu ztrácí. Ústí řeky vyznačuje hvězda první magnitudy Achernar, která však z našich zeměpisných šířek není viditelná, protože leží na deklinaci skoro -60˚. V Eridanu se nachází mnoho galaxií, z nichž vizuálně nejkrásnější jsou NGC 1232 a NGC 1300. - -![<]($IMG_DIR/cons/Eri.png) +Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy ležící jihozápadně od Oriona. Toto, v pořadí šesté největší souhvězdí, se večer v pozdní podzim a během zimy klikatí přes úctyhodnou část oblohy: pramení u jasného Rigela v Orionu a vine se dále na západ a jih směrem k jihu. Ze všech souhvězdí má největší rozsah deklinace (60 stupňů). Vodní proud je tvořen většinou hvězdami 3. a 4. magnitudy, takže se místy při nepozorném pohledu ztrácí. Ústí řeky vyznačuje hvězda první magnitudy Achernar, která však z našich zeměpisných šířek není viditelná, protože leží na deklinaci skoro -60˚. V Eridanu se nachází mnoho galaxií, z nichž vizuálně nejkrásnější jsou NGC 1232 a NGC 1300. + +![<]($IMG_DIR/cons/Eri.png) diff --git a/cs/constellation/fornax.md b/cs/constellation/fornax.md index a77d90fde..f8ab00b69 100644 --- a/cs/constellation/fornax.md +++ b/cs/constellation/fornax.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.208438 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-26 08:39:32.646244 --- -![<]($IMG_DIR/cons/For.png) -Nenápadné souhvězdí jižní oblohy západně od břehů nebeské řeky Eridanus. Ze severní Evropy nelze pozorovat. Ačkoliv souhvězdí při pohledu pouhým okem nebo triedrem není ničím zajímavé, není to jen malá nenápadná oblast oblohy, kterou označuje pouze jedna hvězda čtvrté magnitudy. Nachází se zde mnoho slabých galaxií, z nichž většina se přiřazuje do 55 milionů světelných let vzdialené kupy galaxií Fornax, jedné z nejbližších kup galaxií. Rozprostírá se v jižní části na rozhraní s Eridania. Obsahuje asi 18 galaxií, z nichž nejjasnější je NGC 1316. V souhvězdí leží i jeden člen Místní skupiny, nepravidelná trpasličí galaxie mimořádně nízké plošné jasnosti označována jako systém Fornax. - +![<]($IMG_DIR/cons/For.png) +Nenápadné souhvězdí jižní oblohy západně od břehů nebeské řeky Eridanus. Ze severní Evropy nelze pozorovat. Ačkoliv souhvězdí při pohledu pouhým okem nebo triedrem není ničím zajímavé, není to jen malá nenápadná oblast oblohy, kterou označuje pouze jedna hvězda čtvrté magnitudy. Nachází se zde mnoho slabých galaxií, z nichž většina se přiřazuje do 55 milionů světelných let vzdialené kupy galaxií Fornax, jedné z nejbližších kup galaxií. Rozprostírá se v jižní části na rozhraní s Eridania. Obsahuje asi 18 galaxií, z nichž nejjasnější je NGC 1316. V souhvězdí leží i jeden člen Místní skupiny, nepravidelná trpasličí galaxie mimořádně nízké plošné jasnosti označována jako systém Fornax. + diff --git a/cs/constellation/hydra.md b/cs/constellation/hydra.md index 282f2535b..c4ad9662a 100644 --- a/cs/constellation/hydra.md +++ b/cs/constellation/hydra.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.194932 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-19 09:57:47.476415 --- -Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole triedru 7×50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5mag, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah. - -I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10mag. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9mag). - -![<]($IMG_DIR/cons/Hya.png) +Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole triedru 7×50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5mag, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah. + +I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10mag. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9mag). + +![<]($IMG_DIR/cons/Hya.png) diff --git a/cs/constellation/leo.md b/cs/constellation/leo.md index 7fcab2b6a..54c290978 100644 --- a/cs/constellation/leo.md +++ b/cs/constellation/leo.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.150070 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-20 18:17:25.005187 --- -Výrazné zvířetníkové souhvězdí ležící převážně na severní obloze. Spolu se souhvězdími Pastýřem a Pannou patří mezi nejznámější souhvězdí jarní oblohy. Hlavní skupinou hvězd je snadno rozpoznatelná šestice - Ras Elazed Australis, Ras Elazed Borealis, Adhafera, Algieba, η Leonis a Regulus - tvořící tzv. srp, převrácený otazník nebo půlměsíc představující lví hlavu a hruď. Hlavní kostru souhvězdí pak tvoří další tři jasné hvězdy - Zosma a Chertan, ocas zakončuje jasná Denebola. Ve starém Řecku se za konec tohoto ocasu považovali i slabé hvězdy souhvězdí Vlasů Bereniky, které se definitivně osamostatnili až v 16. století. Lev je typické souhvězdí mimo Mléčnou dráhu, které je přeplněné galaxiemi. Slušný počet z nich představuje poměrně výrazné objekty, v jedné relativně blízké skupině galaxií. Pět z nich je i ve známém Messierovom katalogu: M65, M66, M95, M96 a M105. Především první čtyři z nich jsou za příznivých pozorovacích podmínek docela dobře viditelné i v malých dalekohledech, případně ve světelných triedrech a binokulárech. Nesmíme však zapomínat ani na další z katalogu NGC, některé z nich by se totiž mohly bez problémů zařadit i do mnohem známějšího katalogu Charlese Messiera. - -![<]($IMG_DIR/cons/Leo.png) +Výrazné zvířetníkové souhvězdí ležící převážně na severní obloze. Spolu se souhvězdími Pastýřem a Pannou patří mezi nejznámější souhvězdí jarní oblohy. Hlavní skupinou hvězd je snadno rozpoznatelná šestice - Ras Elazed Australis, Ras Elazed Borealis, Adhafera, Algieba, η Leonis a Regulus - tvořící tzv. srp, převrácený otazník nebo půlměsíc představující lví hlavu a hruď. Hlavní kostru souhvězdí pak tvoří další tři jasné hvězdy - Zosma a Chertan, ocas zakončuje jasná Denebola. Ve starém Řecku se za konec tohoto ocasu považovali i slabé hvězdy souhvězdí Vlasů Bereniky, které se definitivně osamostatnili až v 16. století. Lev je typické souhvězdí mimo Mléčnou dráhu, které je přeplněné galaxiemi. Slušný počet z nich představuje poměrně výrazné objekty, v jedné relativně blízké skupině galaxií. Pět z nich je i ve známém Messierovom katalogu: M65, M66, M95, M96 a M105. Především první čtyři z nich jsou za příznivých pozorovacích podmínek docela dobře viditelné i v malých dalekohledech, případně ve světelných triedrech a binokulárech. Nesmíme však zapomínat ani na další z katalogu NGC, některé z nich by se totiž mohly bez problémů zařadit i do mnohem známějšího katalogu Charlese Messiera. + +![<]($IMG_DIR/cons/Leo.png) diff --git a/cs/constellation/lupus.md b/cs/constellation/lupus.md index db5e0149f..d2d64eaee 100644 --- a/cs/constellation/lupus.md +++ b/cs/constellation/lupus.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.089228 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:27:38.543155 --- -Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné dráhy mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3,9mag, 5,8mag, 26,8"), μ, η (3,6mag, 7,6mag, 15") π (4 , 6mag, 4,7mag, 1,4 ") a ξ Lupi (5,3mag, 5,8mag, 10,4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií. - -V souhvězdí, které je celé ozdobené bohatou strukturou Mléčné dráhy blízko jejího středu, se nachází velmi pozoruhodná temná mlhovina s označením Barnard 228. Tento tenký, ale až čtyři stupně dlouhý prachový pás najdete při hvězdách ψ1 a ψ2 Lupi. Vypadá jako úzký tmavý kanál ve hvězdném poli a je nejlépe pozorovatelný v širokých polích velkých binárů, které zvyšují kontrast mezi tmavými mlhovinami a okolní Mléčnou dráhou. Najít ho v zorném poli není těžké, stačí pouze pomalu pohnout dalekohledem na východ od hvězd ψ Lupi. - -![<]($IMG_DIR/cons/Lup.png) +Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné dráhy mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3,9mag, 5,8mag, 26,8"), μ, η (3,6mag, 7,6mag, 15") π (4 , 6mag, 4,7mag, 1,4 ") a ξ Lupi (5,3mag, 5,8mag, 10,4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií. + +V souhvězdí, které je celé ozdobené bohatou strukturou Mléčné dráhy blízko jejího středu, se nachází velmi pozoruhodná temná mlhovina s označením Barnard 228. Tento tenký, ale až čtyři stupně dlouhý prachový pás najdete při hvězdách ψ1 a ψ2 Lupi. Vypadá jako úzký tmavý kanál ve hvězdném poli a je nejlépe pozorovatelný v širokých polích velkých binárů, které zvyšují kontrast mezi tmavými mlhovinami a okolní Mléčnou dráhou. Najít ho v zorném poli není těžké, stačí pouze pomalu pohnout dalekohledem na východ od hvězd ψ Lupi. + +![<]($IMG_DIR/cons/Lup.png) diff --git a/cs/constellation/orion.md b/cs/constellation/orion.md index 11bb2754b..f65d0bde2 100644 --- a/cs/constellation/orion.md +++ b/cs/constellation/orion.md @@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.243447 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-13 12:13:58.973380 --- -Orion je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Nápadná linie tří hvězd 2 magnitudy dotýkající se nebeského rovníku je pás Orionu, leží ve střední části souhvězdí a kulminuje během pozdních zimních večerů a během chladného ledna. Hvězdy pásu se nazývají Mintaka, Alnilam a Alnitak. Mezi nimi se nachází hrstka hvězd 5-8mag, které se společně označují jako Collinder 70. Orionovo pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuze, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuze-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít. - -Orion se rozprostírá na obou stranách rovníku, je tedy celý viditelný kromě oblastí blízkých pólům z většiny pozorovacích míst na Zemi. Souhvězdí nabízí širokou a bohatou sbírku vesmírných atrakcí, ať už pro dalekohledy nebo malé triedry. Hlavním exponátem je Velká mlhovina v Orionu, považována mnohými za nejkrásnější difuzní mlhovinu na obloze a za jeden z nejkrásnějších objektů viditelných v dalekohledu. Mnohé další mlhoviny mohou být pozorovány v nekonečně velkém komplexu plynu a prachu, který pokrývá větší část Orionu. Celá oblast je protkána mezihvězdným prostředím a pokládá se za rodiště hvězd. Mnohé dvou, tří a vícenásobné systémy mají většinou modrobílou barvu, protože jsou mladými hvězdami, které byly teprve nedávno zrozené v Orionovu komplexu. - -V severní části souhvězdí se spojují dvě větve Mléčné dráhy z Blíženců a z Býka a směrem dále se Mléčná dráha začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyonu z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuze a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3mag), π1 a π2 Orionis (4mag). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem o průměru asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny. - -![<]($IMG_DIR/cons/Ori.png) +Orion je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Nápadná linie tří hvězd 2 magnitudy dotýkající se nebeského rovníku je pás Orionu, leží ve střední části souhvězdí a kulminuje během pozdních zimních večerů a během chladného ledna. Hvězdy pásu se nazývají Mintaka, Alnilam a Alnitak. Mezi nimi se nachází hrstka hvězd 5-8mag, které se společně označují jako Collinder 70. Orionovo pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuze, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuze-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít. + +Orion se rozprostírá na obou stranách rovníku, je tedy celý viditelný kromě oblastí blízkých pólům z většiny pozorovacích míst na Zemi. Souhvězdí nabízí širokou a bohatou sbírku vesmírných atrakcí, ať už pro dalekohledy nebo malé triedry. Hlavním exponátem je Velká mlhovina v Orionu, považována mnohými za nejkrásnější difuzní mlhovinu na obloze a za jeden z nejkrásnějších objektů viditelných v dalekohledu. Mnohé další mlhoviny mohou být pozorovány v nekonečně velkém komplexu plynu a prachu, který pokrývá větší část Orionu. Celá oblast je protkána mezihvězdným prostředím a pokládá se za rodiště hvězd. Mnohé dvou, tří a vícenásobné systémy mají většinou modrobílou barvu, protože jsou mladými hvězdami, které byly teprve nedávno zrozené v Orionovu komplexu. + +V severní části souhvězdí se spojují dvě větve Mléčné dráhy z Blíženců a z Býka a směrem dále se Mléčná dráha začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyonu z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuze a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3mag), π1 a π2 Orionis (4mag). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem o průměru asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny. + +![<]($IMG_DIR/cons/Ori.png) diff --git a/cs/constellation/pisces.md b/cs/constellation/pisces.md index dde13a044..1011006af 100644 --- a/cs/constellation/pisces.md +++ b/cs/constellation/pisces.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.233082 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-17 17:55:49.953684 --- -Rozsáhlé nevýrazné souhvězdí zvířetníku ležící téměř celé na severní obloze mezi Beranem a Vodnářem. Na své dlouhé cestě po ekliptice vstupuje Slunce 11. března do souhvězdí Ryb a zůstává tam až do 17. dubna, proto je můžeme nejlépe pozorovat na večerní obloze od října do prosince. V souhvězdí jižně od hvězdy ω Piscium leží jarní bod - průsečík ekliptiky s nebeským rovníkem. Je to místo, kterým Slunce prochází nebeským rovníkem a směřuje dále na severní polokouli. Je to čas jarní rovnodennosti, který se odehrává každoročně asi kolem 21. března. Na severní polokouli označuje začátek jara, na jižní naopak začátek podzimu. Zmíněný průsečík je současně i počátečním bodem souřadnice nebeské délky - počítá se od něj rektascencia. Deklinace, čili obdoba zeměpisné šířky se naopak počítá od nebeského rovníku. V důsledku precese se poloha jarního bodu mění. Před více než 2000 lety se toto pomyslné místo nacházelo v souhvězdí Berana. - -![<]($IMG_DIR/cons/Psc.png) -Z pohledu obyčejného astronoma-amatéra toužícího shlédnout několik vesmírných krás není toto souhvězdí příliš zajímavé. Linii slabších hvězd ve tvaru písmene "V" obepínajícího Pegasů čtverec v osvětleném městě s určitostí rozeznáme až po přečištění atmosféry a ani pod tmavší oblohou na venkově nespatřil v triedru žádný deep-sky objekt. Ryby totiž leží dost daleko od pásu Mléčné dráhy a i přesto, že zabírají slušnou část oblohy, zahrnují jen pár pěkných dvojhvězd, z nichž některé představují barevné kontrastní páry. Nechybí slabé, poměrně malé galaxie, sice některé viditelné v běžných dalekohledech s průměrem objektivu 200mm jako mlhavé skvrny světla, ale vizuálně nezajímavé i v těch větších amatérských dalekohledech. Nejkrásnějším útvarem souhvězdí je pravděpodobně prstenec sedmi hvězd zhruba 4. magnitudy nazývaný někdy Kruhový ornament. Představuje hlavu jižněji umístěné ryby a tvoří ho hvězdy γ, κ, λ, ι, θ, 7 a 19 Piscium. Východní ryba je označena hvězdami σ až φ Piscium. - +Rozsáhlé nevýrazné souhvězdí zvířetníku ležící téměř celé na severní obloze mezi Beranem a Vodnářem. Na své dlouhé cestě po ekliptice vstupuje Slunce 11. března do souhvězdí Ryb a zůstává tam až do 17. dubna, proto je můžeme nejlépe pozorovat na večerní obloze od října do prosince. V souhvězdí jižně od hvězdy ω Piscium leží jarní bod - průsečík ekliptiky s nebeským rovníkem. Je to místo, kterým Slunce prochází nebeským rovníkem a směřuje dále na severní polokouli. Je to čas jarní rovnodennosti, který se odehrává každoročně asi kolem 21. března. Na severní polokouli označuje začátek jara, na jižní naopak začátek podzimu. Zmíněný průsečík je současně i počátečním bodem souřadnice nebeské délky - počítá se od něj rektascencia. Deklinace, čili obdoba zeměpisné šířky se naopak počítá od nebeského rovníku. V důsledku precese se poloha jarního bodu mění. Před více než 2000 lety se toto pomyslné místo nacházelo v souhvězdí Berana. + +![<]($IMG_DIR/cons/Psc.png) +Z pohledu obyčejného astronoma-amatéra toužícího shlédnout několik vesmírných krás není toto souhvězdí příliš zajímavé. Linii slabších hvězd ve tvaru písmene "V" obepínajícího Pegasů čtverec v osvětleném městě s určitostí rozeznáme až po přečištění atmosféry a ani pod tmavší oblohou na venkově nespatřil v triedru žádný deep-sky objekt. Ryby totiž leží dost daleko od pásu Mléčné dráhy a i přesto, že zabírají slušnou část oblohy, zahrnují jen pár pěkných dvojhvězd, z nichž některé představují barevné kontrastní páry. Nechybí slabé, poměrně malé galaxie, sice některé viditelné v běžných dalekohledech s průměrem objektivu 200mm jako mlhavé skvrny světla, ale vizuálně nezajímavé i v těch větších amatérských dalekohledech. Nejkrásnějším útvarem souhvězdí je pravděpodobně prstenec sedmi hvězd zhruba 4. magnitudy nazývaný někdy Kruhový ornament. Představuje hlavu jižněji umístěné ryby a tvoří ho hvězdy γ, κ, λ, ι, θ, 7 a 19 Piscium. Východní ryba je označena hvězdami σ až φ Piscium. + diff --git a/cs/constellation/puppis.md b/cs/constellation/puppis.md index c7b2db74e..ccff5ac6e 100644 --- a/cs/constellation/puppis.md +++ b/cs/constellation/puppis.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.309512 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-09 12:36:17.018090 --- -Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Lodní záď leží jižně od Prokyonu, pod Jednorožcem. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě souhvězdím Kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Lodní záď leží východně a jihovýchodně od Velkého psa a prochází jí Mléčná dráha. Protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Lodní záď velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté a vhodné pro malý dalekohled, některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna východně od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46. - -![<]($IMG_DIR/cons/Pup.png) -Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, Plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, kolem hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější je v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadná tmavá oblast, která pokračuje dále do souhvězdí Plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppis (2,7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kupy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppis (3,7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5,7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeji. - +Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Lodní záď leží jižně od Prokyonu, pod Jednorožcem. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě souhvězdím Kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Lodní záď leží východně a jihovýchodně od Velkého psa a prochází jí Mléčná dráha. Protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Lodní záď velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté a vhodné pro malý dalekohled, některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna východně od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46. + +![<]($IMG_DIR/cons/Pup.png) +Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, Plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, kolem hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější je v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadná tmavá oblast, která pokračuje dále do souhvězdí Plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppis (2,7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kupy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppis (3,7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5,7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeji. + diff --git a/cs/constellation/sculptor.md b/cs/constellation/sculptor.md index a730fa5bb..35dfa973b 100644 --- a/cs/constellation/sculptor.md +++ b/cs/constellation/sculptor.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.102916 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 10:35:11.178955 --- -Nevýrazné souhvězdí jižní oblohy jižně Velryby a Vodnáře, východně od Jižní ryby. V tomto nepatrném souhvězdí na východ od Fomalhautu leží jižní galaktický pól, který označuje jeden ze dvou bodů osy rotace naší Galaxie. Ta má tvar disku, který se otáčí kolem svého jádra a osa otáčení je kolmá k rovině Mléčné dráhy. Body, ve kterých osa protíná oblohu se nazývají galaktické póly. Severní galaktické souřadnice leží v souhvězdí Vlasy Bereniky. Protože se v této oblasti díváme směrem nad rovinu naší Galaxie, vidíme pouze malý počet hvězd a plynové a prachové mračna jsou rozptýlené. Tímto směrem máme také nejlepší výhled do vzdáleného vesmíru a můžeme pozorovat množství mimogalaktických objektů. V souhvězdí se nachází tzv. systém Sculptor, trpasličí člen naší Místní skupiny galaxií, vzdálený sice pouze 260 000 světelných let. Tem má ale příliš nízkou plošnou jasnost, aby mohl být zachycen v amatérských dalekohledech. Mnohem příznivější je pozorování členů kupy galaxií v Sochaři, hrstky spirálních galaxií vzdálených pouhých 8 milionů světelných let, čímž se jedná pravděpodobně o nejbližší kupu galaxií k Místní skupině. Někdy se označuje také jako "skupina jižního galaktického pólu" a dvě z nich: NGC 55 a NGC 253 můžeme zachytit i v obyčejném triedru, a to hlavně z jižních oblastí, kde vystupují výše na meridiánu, . - -![<]($IMG_DIR/cons/Scl.png) +Nevýrazné souhvězdí jižní oblohy jižně Velryby a Vodnáře, východně od Jižní ryby. V tomto nepatrném souhvězdí na východ od Fomalhautu leží jižní galaktický pól, který označuje jeden ze dvou bodů osy rotace naší Galaxie. Ta má tvar disku, který se otáčí kolem svého jádra a osa otáčení je kolmá k rovině Mléčné dráhy. Body, ve kterých osa protíná oblohu se nazývají galaktické póly. Severní galaktické souřadnice leží v souhvězdí Vlasy Bereniky. Protože se v této oblasti díváme směrem nad rovinu naší Galaxie, vidíme pouze malý počet hvězd a plynové a prachové mračna jsou rozptýlené. Tímto směrem máme také nejlepší výhled do vzdáleného vesmíru a můžeme pozorovat množství mimogalaktických objektů. V souhvězdí se nachází tzv. systém Sculptor, trpasličí člen naší Místní skupiny galaxií, vzdálený sice pouze 260 000 světelných let. Tem má ale příliš nízkou plošnou jasnost, aby mohl být zachycen v amatérských dalekohledech. Mnohem příznivější je pozorování členů kupy galaxií v Sochaři, hrstky spirálních galaxií vzdálených pouhých 8 milionů světelných let, čímž se jedná pravděpodobně o nejbližší kupu galaxií k Místní skupině. Někdy se označuje také jako "skupina jižního galaktického pólu" a dvě z nich: NGC 55 a NGC 253 můžeme zachytit i v obyčejném triedru, a to hlavně z jižních oblastí, kde vystupují výše na meridiánu, . + +![<]($IMG_DIR/cons/Scl.png) diff --git a/cs/constellation/sextans.md b/cs/constellation/sextans.md index 1f597654a..908929109 100644 --- a/cs/constellation/sextans.md +++ b/cs/constellation/sextans.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.205145 updated_by: admin updated_date: 2021-12-08 19:10:37.151251 --- -Malé nevýrazné rovníkové souhvězdí mezi Lvem a Hydrou. Sextant je velmi nezřetelný, pouze dvě jeho hvězdy jsou jasnější než 5 mag. Ještě že se v blízkosti nacházejí jasnější stálice. Sextant leží totiž zhruba v trojúhelníku, jehož vrcholy vytvářejí jasné hvězdy Alfard, Denebola a Regulus. Souhvězdí se nachází v bohaté oblasti galaxií, a i přes svou poměrně malou rozlohu jich obsahuje větší počet. Nejkrásnější z nich je pozoruhodně prodloužená NGC 3115. - -![<]($IMG_DIR/cons/Sex.png) +Malé nevýrazné rovníkové souhvězdí mezi Lvem a Hydrou. Sextant je velmi nezřetelný, pouze dvě jeho hvězdy jsou jasnější než 5 mag. Ještě že se v blízkosti nacházejí jasnější stálice. Sextant leží totiž zhruba v trojúhelníku, jehož vrcholy vytvářejí jasné hvězdy Alfard, Denebola a Regulus. Souhvězdí se nachází v bohaté oblasti galaxií, a i přes svou poměrně malou rozlohu jich obsahuje větší počet. Nejkrásnější z nich je pozoruhodně prodloužená NGC 3115. + +![<]($IMG_DIR/cons/Sex.png) diff --git a/cs/constellation/taurus.md b/cs/constellation/taurus.md index 98092bbcd..d68cec17c 100644 --- a/cs/constellation/taurus.md +++ b/cs/constellation/taurus.md @@ -5,9 +5,9 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.131353 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-25 14:39:42.960992 --- -Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, se proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko nad jihem. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné dráhy a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným hvězdou Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres. - -![<]($IMG_DIR/cons/Tau.png) -V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd. - -Přibližně na rozhraní Býka, Vozky, Blíženců a Orionu se nachází galaktické anticentrum, proto je zde Mléčná dráha nevýrazná. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulárních mračen vzdálenych pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardových mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554 - 55). +Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, se proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko nad jihem. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné dráhy a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným hvězdou Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres. + +![<]($IMG_DIR/cons/Tau.png) +V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd. + +Přibližně na rozhraní Býka, Vozky, Blíženců a Orionu se nachází galaktické anticentrum, proto je zde Mléčná dráha nevýrazná. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulárních mračen vzdálenych pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardových mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554 - 55). diff --git a/cs/constellation/ursa major.md b/cs/constellation/ursa major.md index 161af9d7d..be8a945a5 100644 --- a/cs/constellation/ursa major.md +++ b/cs/constellation/ursa major.md @@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.317111 updated_by: skybber updated_date: 2021-04-19 18:58:34.297419 --- -Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1,79mag), β (2,37mag), γ (2,44mag), δ (3,31mag), ε (1,77mag ), ζ (2,09mag), η (1,86mag) Ursa Maioris a souhvězdí se jako celek je označované téměř ve všech jazycích jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubhe a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km/s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha. - -![<]($IMG_DIR/cons/UMa.png) - -V polovině šedesátých let minulého století si astronomové při analýze snímků Palomarskej prohlídky oblohy uvědomili, že obloha v nedaleké blízkosti severního nebeského pólu je zakryta málo známým prachovým komplexem. Některé prachové mraky byly později katalogizovány B. T. Lynd a popsány Alanem Sandagem. Koncem devadesátých let IRAS a DIBHE, dva satelity s FIR (far infrared) senzory, shromáždili množství informací, které konečně odhalily celkový rozsah fenoménu. Detailně vyhotovené mapy ukazují, že od galaktické roviny se zhruba směrem k severnímu galaktickému pólu táhne rozsáhlé množství prachu (pokrývá souhvězdí Velké a Malé medvědice, Cephei, Žirafy a Rysa), ve vzdálenosti asi 300 pc od ní. Ačkoliv jsou na mnoha místech mlhoviny velmi slabé, nejsou stejné a tvoří husté mraky, svazky, filamenty a jiné rozeznatelné struktury, kterým by se měla věnovat zvýšená pozornost. Podobně jako jiné součásti mezihvězdného materiálu se skládají z prachových částic, vodíku, kysličníku uhelnatého a dalších složek. - -Tyto mlhoviny jsou unikátní navíc v tom, že neodrážejí, nerozptylují nebo nesvítí díky individuální hvězdě nebo hvězdokupě (což je vlastnost většiny mlhovin v rovině naší Galaxie). Správně řečeno, tyto mlhoviny můžeme vidět díky tomu, že odrážejí světlo a jsou ionizované celkovým výkonem všech hvězd Mléčné dráhy! Mají tak reflexní (prach rozptyluje modré světlo), jakož i emisní charakteristiky (ERE - červená emise, pásmo 600-1000 nanometrů). Zkráceně řečeno, tmavé mlhoviny nedaleko galakticého rovníku díky Mléčné dráze svítí! Možná to není až tak překvapivé, ale historie vizuálního pozorování sahá v tomto případě daleko do minulosti. Pokud se tehdy totiž někdo o tento specifický obor seriózní zajímal, měl pravděpodobně možnost všimnout si na obloze i věci, které nám díky světelnému znečištění unikají. William Herschel v roce 1811 sestavil seznam 52 oblastí pozadí oblohy, které na něj působily mlhavým dojmem. Severozápadně od galaxie M82 popisuje 1,6 stupňů velkou oblast pokrytou bělavou mlhovinou. V roce 2004 si jeden amatérky astronom na své fotce vyhotovené na dálku kontrolovaným dalekohledem umístěným v horách Nového Mexika všiml v blízkosti galaxií M81-82 matnou šmouhu, která se dnes ztotožňuje s mlhovinou Vulkán, nejjasnější částí celého tohoto komplexu, pravděpodobně ležící i v dosahu zkušeného pozorovatele. +Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1,79mag), β (2,37mag), γ (2,44mag), δ (3,31mag), ε (1,77mag ), ζ (2,09mag), η (1,86mag) Ursa Maioris a souhvězdí se jako celek je označované téměř ve všech jazycích jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubhe a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km/s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha. + +![<]($IMG_DIR/cons/UMa.png) + +V polovině šedesátých let minulého století si astronomové při analýze snímků Palomarskej prohlídky oblohy uvědomili, že obloha v nedaleké blízkosti severního nebeského pólu je zakryta málo známým prachovým komplexem. Některé prachové mraky byly později katalogizovány B. T. Lynd a popsány Alanem Sandagem. Koncem devadesátých let IRAS a DIBHE, dva satelity s FIR (far infrared) senzory, shromáždili množství informací, které konečně odhalily celkový rozsah fenoménu. Detailně vyhotovené mapy ukazují, že od galaktické roviny se zhruba směrem k severnímu galaktickému pólu táhne rozsáhlé množství prachu (pokrývá souhvězdí Velké a Malé medvědice, Cephei, Žirafy a Rysa), ve vzdálenosti asi 300 pc od ní. Ačkoliv jsou na mnoha místech mlhoviny velmi slabé, nejsou stejné a tvoří husté mraky, svazky, filamenty a jiné rozeznatelné struktury, kterým by se měla věnovat zvýšená pozornost. Podobně jako jiné součásti mezihvězdného materiálu se skládají z prachových částic, vodíku, kysličníku uhelnatého a dalších složek. + +Tyto mlhoviny jsou unikátní navíc v tom, že neodrážejí, nerozptylují nebo nesvítí díky individuální hvězdě nebo hvězdokupě (což je vlastnost většiny mlhovin v rovině naší Galaxie). Správně řečeno, tyto mlhoviny můžeme vidět díky tomu, že odrážejí světlo a jsou ionizované celkovým výkonem všech hvězd Mléčné dráhy! Mají tak reflexní (prach rozptyluje modré světlo), jakož i emisní charakteristiky (ERE - červená emise, pásmo 600-1000 nanometrů). Zkráceně řečeno, tmavé mlhoviny nedaleko galakticého rovníku díky Mléčné dráze svítí! Možná to není až tak překvapivé, ale historie vizuálního pozorování sahá v tomto případě daleko do minulosti. Pokud se tehdy totiž někdo o tento specifický obor seriózní zajímal, měl pravděpodobně možnost všimnout si na obloze i věci, které nám díky světelnému znečištění unikají. William Herschel v roce 1811 sestavil seznam 52 oblastí pozadí oblohy, které na něj působily mlhavým dojmem. Severozápadně od galaxie M82 popisuje 1,6 stupňů velkou oblast pokrytou bělavou mlhovinou. V roce 2004 si jeden amatérky astronom na své fotce vyhotovené na dálku kontrolovaným dalekohledem umístěným v horách Nového Mexika všiml v blízkosti galaxií M81-82 matnou šmouhu, která se dnes ztotožňuje s mlhovinou Vulkán, nejjasnější částí celého tohoto komplexu, pravděpodobně ležící i v dosahu zkušeného pozorovatele. diff --git a/cs/constellation/ursa minor.md b/cs/constellation/ursa minor.md index 3b6d07026..60b5ca800 100644 --- a/cs/constellation/ursa minor.md +++ b/cs/constellation/ursa minor.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.153407 updated_by: skybber updated_date: 2021-04-19 18:52:18.956313 --- -Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - Kochab a Pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudou a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ Ursa minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9mag), podmínky jsou příliš špatné na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, potom je průzračnost atmosféry velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2mag) a 19 Umi (5,5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu. - -![<]($IMG_DIR/cons/UMi.png) - -Na tmavé obloze se zkuste vydat na cestu k Polárce v podobě 40 stupňů dlouhého komplexu fyzicky souvisejících tmavých mlhovin (tzv. Ling filament nebo Polaris loop). Musíte ho však začít sledovat už severovýchodně od Denebu, kde se nachází velmi tmavá oblast Le Gentil 3. Zřetelně se zařezává do Mléčné dráhy hned vedle od Severní Ameriky a plynule přechází do svého okolí na východě. Komplex se pak táhne západně k dvojici hvězd α a β Cephei na samém okraji Mléčné dráhy a rozšiřuje se dále severně k hvězdě γ Cephei, kde už ztrácí hodně ze svého kontrastu kvůli chudšímu hvězdnému polu. Opouštíc Mléčnou dráhu může být komplex viditelný jako tmavý pás v řídkém poli hvězd, kde se rozdvojuje asi pět stupňů severně od reflexní mlhoviny NGC 7023, v místě chudém na hvězdy velikosti asi 6 x 4 stupně. Jedna větev pokračuje směrem k pólu (v okolí Polárky samé je vizuálně poměrně nedostatek hvězd v poloměru 2-3 stupňů), druhá jde ve směru bezejmenné hvězdy páté magnitudy, kde se vytrácí. Ano, skutečně existují tmavé mlhoviny v Malém voze! Tmavý komplex samozřejmě není vůbec nápadný a vystoupí tím lépe, čím jsou na pozorovacím stanovišti vidět slabší hvězdy. Podobná tmavá serpentina se směrem k Polárce táhne i z východní části Kasiopei, severně od dvojité hvězdokupy h / χ Persea. Je ale užší, rovnější a ještě méně nápadná. Pozorování tmavých mlhovin je opravdu fascinující, zvlášť pokud k tomu nepotřebujete žádný dalekohled! +Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - Kochab a Pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudou a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ Ursa minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9mag), podmínky jsou příliš špatné na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, potom je průzračnost atmosféry velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2mag) a 19 Umi (5,5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu. + +![<]($IMG_DIR/cons/UMi.png) + +Na tmavé obloze se zkuste vydat na cestu k Polárce v podobě 40 stupňů dlouhého komplexu fyzicky souvisejících tmavých mlhovin (tzv. Ling filament nebo Polaris loop). Musíte ho však začít sledovat už severovýchodně od Denebu, kde se nachází velmi tmavá oblast Le Gentil 3. Zřetelně se zařezává do Mléčné dráhy hned vedle od Severní Ameriky a plynule přechází do svého okolí na východě. Komplex se pak táhne západně k dvojici hvězd α a β Cephei na samém okraji Mléčné dráhy a rozšiřuje se dále severně k hvězdě γ Cephei, kde už ztrácí hodně ze svého kontrastu kvůli chudšímu hvězdnému polu. Opouštíc Mléčnou dráhu může být komplex viditelný jako tmavý pás v řídkém poli hvězd, kde se rozdvojuje asi pět stupňů severně od reflexní mlhoviny NGC 7023, v místě chudém na hvězdy velikosti asi 6 x 4 stupně. Jedna větev pokračuje směrem k pólu (v okolí Polárky samé je vizuálně poměrně nedostatek hvězd v poloměru 2-3 stupňů), druhá jde ve směru bezejmenné hvězdy páté magnitudy, kde se vytrácí. Ano, skutečně existují tmavé mlhoviny v Malém voze! Tmavý komplex samozřejmě není vůbec nápadný a vystoupí tím lépe, čím jsou na pozorovacím stanovišti vidět slabší hvězdy. Podobná tmavá serpentina se směrem k Polárce táhne i z východní části Kasiopei, severně od dvojité hvězdokupy h / χ Persea. Je ale užší, rovnější a ještě méně nápadná. Pozorování tmavých mlhovin je opravdu fascinující, zvlášť pokud k tomu nepotřebujete žádný dalekohled! diff --git a/cs/dso/Abell/Abell20_200u250.md b/cs/dso/Abell/Abell20_200u250.md index 3ab1bb3b1..b27db46b8 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell20_200u250.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell20_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.912521 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 19:53:00.769066 --- -47x-80x, [OIII], 6m5 + +47x-80x, [OIII], 6m5 + Při 47x + [OIII] se nepřímo objeví velmi slabý povrch, který leží mezi lichoběžníkem z 14 mag hvězd. Při 80x je povrch lépe vidět a lze jej držet pouze nepřímo. Plocha zhruba kulatá bez dalších struktur. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell20_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell20_400u500.md index 7573f405c..ad1cb9403 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell20_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell20_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.389772 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 19:53:00.769138 --- -200x, [OIII] Filtr, 6m3 -Slabě rozeznatelná již bez filtru ve zvětšení 100x. Opravdu obtížná ve 200x bez filtru, ale jistá při bočním vidění. V mlhovině a kolem ní je několik slabých hvězd. Dobře reaguje na filtry. S filtry 200x se střed jeví tmavý. Obtížný jasnější prstenec je viditelný jen asi ze 3/4, jižní čtvrtina se zdá být otevřená nebo je pod hranicí vnímání. Konce prstence 3/4 vypadají o něco jasnější než ostatní - malá zauzlení nebo hvězdy v mlhovině. +200x, [OIII] Filtr, 6m3 +Slabě rozeznatelná již bez filtru ve zvětšení 100x. Opravdu obtížná ve 200x bez filtru, ale jistá při bočním vidění. V mlhovině a kolem ní je několik slabých hvězd. Dobře reaguje na filtry. S filtry 200x se střed jeví tmavý. Obtížný jasnější prstenec je viditelný jen asi ze 3/4, jižní čtvrtina se zdá být otevřená nebo je pod hranicí vnímání. Konce prstence 3/4 vypadají o něco jasnější než ostatní - malá zauzlení nebo hvězdy v mlhovině. diff --git a/cs/dso/Abell/Abell20_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell20_600u800.md index 351261f93..9f9076c8a 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell20_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell20_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.470530 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 19:53:00.769188 --- -172x-293x, [OIII] / UHC, 6m5 + +172x-293x, [OIII] / UHC, 6m5 + PN viditelná již bez filtru, jako výrazné zjasnění na okraji slabé hvězdné skupiny. Tušitelná centrální hvězda při 172x, nepřímo pak při 293x. Pozitivní odpověď na UHC a [OIII]. Při 4 mm pupile (172x) lze PN považovat za kulatou, dobře definovanou oblast, která se ve středu jeví trochu tmavší. S filtrem viditelná přímo. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell22_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell22_400u500.md index 2c20bacf8..de8bda5fb 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell22_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell22_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.142793 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 19:50:29.702133 --- -155x, [OIII], 6m5 +155x, [OIII], 6m5 Slabá, 3:2 JZ-SV prodloužená, jasnější na JZ. Obtížně nepřímo udržitelná. Světlejší oblast poněkud přesazená na JZ. Na SV, u hvězdy, další slabé zjasnění uvnitř PN. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell22_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell22_600u800.md index 66a3d3844..ed0c02c9f 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell22_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell22_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.780173 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 19:50:29.702210 --- -172x-293x, UHC / [OIII], 6m5 + +172x-293x, UHC / [OIII], 6m5 + Bez filtru neviditelná. UHC a [OIII] vykazují podobně pozitivní účinky. Na JZ a v 172x je nejprve zaznamenána JZ obálka, kterou lze udržet nepřímo. Zvýšení zvětšení na 293x dále odhaluje JV obálku, která je umístěna přímo na SZ od 13mag hvězdy. Tato sekce vypadá menší, ale jasnější, s 13mag hvězdou, která ruší. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell38.md b/cs/dso/Abell/Abell38.md index 1b9233fc8..e18f005e0 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell38.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell38.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:08.402256 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:25:25.112262 --- -![<]($IMG_DIR/dso/Abell038.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/Abell038.jpg) diff --git a/cs/dso/Abell/Abell38_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell38_400u500.md index 12f2c6307..f3fa6d304 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell38_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell38_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.992594 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:25:25.112539 --- -100x, [OIII], 7m5 +100x, [OIII], 7m5 Velmi obtížná, slabý kulatý disk bočně viditelný. Leží přímo na jih od sousedních 11mag hvězd. Lze jen obtížně rozpoznat hranici nebo tvar, sousední dvě hvězdy 14mag, viditelné přes [OIII] nelze zaměňovat za PN. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell38_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell38_600u800.md index 91415a98e..338fc383e 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell38_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell38_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.967032 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:25:25.112625 --- -120x, [OIII], 7m5+ +120x, [OIII], 7m5+ Těžká navzdory nejlepším podmínkám (Gamsberg / Namibie) a velkému průměru, nepřímo lze pomocí filtru [OIII] udržet slabé prodloužené zjasnění 3:2 V-Z bez jakýchkoli podrobností. PN nelze rozeznat jako prsten, ani nelze ověřit hrany, které by měly být lehčí. Bez filtru není nic vidět, něco s UHC. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell42_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell42_400u500.md index 78721439e..a88614b6c 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell42_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell42_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.194727 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:23:10.131735 --- -[OIII], v 7m5 +[OIII], v 7m5 Extrémně těžký Abell, druhý pokus s dokonalou oblohou konečně úspěšný. Pouze s pupilou 4 mm. Vnímán jako plošný třpyt. Bočně neudržitelný, pouze čas od času blikne. PN vypadá bez struktury, směrem k V a Z dvě velmi slabé hvězdy, které lze je vidět i skrz [OIII]. Na místě PN bez filtru není žádná hvězda, která by mohla zaměněna za PN. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell46_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell46_400u500.md index 798cc86c7..b282013a8 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell46_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell46_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.870051 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:26:39.547349 --- -206x, [OIII], 6m6 +206x, [OIII], 6m6 PN již viditelná v přehlídkovém okuláru jako velmi slabá záře kolem jasné centrální hvězdy. S [OIII] se PN stává vizuálně o něco jednodušší a je nepřímo udržitelná, PN samotná se ukazuje při 206x jako kulaté, přibližně 1,5' velké zjasnění, centrální hvězda viditelná stále. Hranice poněkud rozptýlené, ale jsou jasně patrné. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell46_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell46_600u800.md index a37e83265..80c06261e 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell46_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell46_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.071876 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:26:39.547412 --- -293x, [OIII], 6m+ +293x, [OIII], 6m+ Navzdory špatné průzračnosti je vidět bez filtru slabá záře kolem jasné, přímo viditelné centrální hvězdy. PN dobře reaguje na [OIII] filtr a je s ním přímo viditelná, stejně jako centrální hvězda. Samotná PN je kulatá a rozptýlená. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell48.md b/cs/dso/Abell/Abell48.md index 93239cf53..cad226ce2 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell48.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell48.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:08.377744 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-11 17:38:53.491305 --- -![<]($IMG_DIR/dso/Abell048.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/Abell048.jpg) diff --git a/cs/dso/Abell/Abell48_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell48_400u500.md index 98a0855d6..53f818982 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell48_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell48_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.709115 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:28:16.828284 --- -129x, [OIII], 7m+ +129x, [OIII], 7m+ Slabý Abell, bočně méně než 100% času, přesto jisté pozorování. Kulatý tvar bez dalších detailů, žádné ostré hranice. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell48_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell48_600u800.md index 351aeb89c..9bde1f52c 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell48_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell48_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.211839 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:28:16.828348 --- -172x, [OIII], 6m+ +172x, [OIII], 6m+ Špatná průzračnost. Není viditelná při 113x a 172x bez filtru. S UHC slabá nejistá ploška, s [OIII] je bezpečně udržitelná nepřímo po dobu několika sekund. Vypadá spíše difuzně, bez ostrých okrajů. Slabé hvězdy v mlhovině nelze zahlédnout ani bez filtrů. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell49.md b/cs/dso/Abell/Abell49.md index b597e6c38..a7b4cd166 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell49.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell49.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:08.355348 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:29:42.935331 --- -![<]($IMG_DIR/dso/Abell049.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/Abell049.jpg) diff --git a/cs/dso/Abell/Abell49_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell49_400u500.md index 2fa5293f9..c425e84c3 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell49_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell49_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.301850 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:29:42.935524 --- -225x, [OIII], 7m3 +225x, [OIII], 7m3 Velmi slabá PN. Nepřímo problikává. Spolehlivé pozorování. PN bez struktury jako rozptýlená ploška. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell49_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell49_600u800.md index f4e124a16..6613d26d6 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell49_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell49_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.673692 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:29:42.935593 --- -293x, [OIII], 7m+ +293x, [OIII], 7m+ Bez filtru není vidět. S [OIII] udržitelná jako kulatý, difuzní zužující se povrch, uvnitř naplněná, bez další struktury. Krásné hvězdné pozadí s mnoha dvojhvězdami a hvězdnými skupinami. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell5.md b/cs/dso/Abell/Abell5.md index 9d7a802a2..e5eb3412e 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell5.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell5.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:08.902086 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-05 10:54:28.321126 --- -![<]($IMG_DIR/dso/Abell005.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/Abell005.jpg) diff --git a/cs/dso/Abell/Abell5_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell5_400u500.md index f4f9e2d90..9ad2a264e 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell5_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell5_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.956958 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-05 10:54:18.021412 --- -100x, [OIII], 7m0 +100x, [OIII], 7m0 Extrémně obtížné pozorovatelná PN, po půl hodině intenzivního pozorování vidím slabé rozjasnění směrem k JV od jasné centrální hvězdy 14,1mag , objekt není kruhový, pozorování nejisté. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell5_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell5_600u800.md index 06c6f246f..4df300586 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell5_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell5_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.981770 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-05 10:54:18.021513 --- -113x-172x, UHC, [OIII], 6m5 + +113x-172x, UHC, [OIII], 6m5 + Hraniční pozorování. V 113x a UHC se zdá, že slabá mlhovina se objevuje kolem centrálně umístěné 14mag hvězdy, ale nelze ji bezpečně udržet. S [OIII] filtrem a 172x hvězda není tak výrazna, takže lze očekávat slabé rozjasnění, ale není ho lehké udržet. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell67_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell67_400u500.md index 4babf59a3..eaed6319a 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell67_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell67_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.986680 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:43:13.359544 --- -129x, [OIII], 7m2 +129x, [OIII], 7m2 Bez filtru kde nic tu nic, s [OIII] se objeví kulatý, středně velký a bezstrukturální disk, snadno se drží nepřímo, poněkud rozptýlený. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell67_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell67_600u800.md index 5a7812aee..fe539390c 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell67_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell67_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.942377 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:43:13.359611 --- -172x, [OIII], 6m+ +172x, [OIII], 6m+ Při 172x, bez filtru jako velká plocha i v případě špatné průzračnosti. UHC přináší mírné zlepšení, viditelná pouze nepřímo. S [OIII] opět o něco lepší. PN je stále slabá, ale lze ji nepřetržitě držet nepřímo. Na hranici vnímání je vidět zúžení, které rozděluje PN na dvě poloviny SV-JZ a z toho udělá tvarově osmičku, je to ale velmi obtížné rozpoznatelné a ne stabilně udržitelné. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell71_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell71_400u500.md index e74a65972..34d5b6270 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell71_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell71_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.973204 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:44:59.762627 --- -155x, [OIII], 6m5 +155x, [OIII], 6m5 S [OIII] hvězdy ležící uvnitř PN a kolem PN ruší a vytváří dojem mlhoviny. Nejlépe se střední pupilou (155x) a [OIII] filtry, velmi slabá, kulatá záře v Mléčné dráze. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell71_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell71_600u800.md index 9dbbaaf0e..91799a2bd 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell71_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell71_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.957097 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:44:59.762694 --- -172x, [OIII], 6m5+ +172x, [OIII], 6m5+ Bohaté hvězdné pole. PN jasně viditelná v přehlídkovém zvětšení s [OIII] filtrem jako velké zjasnění uvnitř hvězdné skupiny. Nejlepší výsledky s 4 mm pupilou - PN lze držet jako rozsáhlé nestrukturované diskovité zjasnění, které se zdá mírně protáhlé S-J. Východní strana poněkud lépe definovaná a jasnější. S filtrem, poblíž středu je vidět 14mag hvězda, ale není to skutečná centrálmí hvězda. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell72_200u250.md b/cs/dso/Abell/Abell72_200u250.md index c7af052d5..66372d2b6 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell72_200u250.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell72_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.819179 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:46:10.803663 --- -80x, [OIII], 6m5+ +80x, [OIII], 6m5+ Bez filtru je na místě PN vidět pěkný kompaktní rovnoramenný trojúhelník. S filtrem a 47x lze okamžitě pozorovat zjasnění uvnitř trojúhelníku, které lze dokonce vnímat přímo a netvoří ho hvězdy vymazané filtrem. Zvýšení na 80x lépe definuje přesnou polohu a velikost oblasti. Přibližně 3:2 S-J protáhlé zjasnění lze stále snadno nepřímo držet jako bezstrukturové zjasnění. Jednoduchý Abell PN \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell72_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell72_400u500.md index 13768356c..31a6df431 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell72_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell72_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.720613 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:46:10.803761 --- -129x, [OIII], 6m3 +129x, [OIII], 6m3 PN stojí přímo na východ od hvězdy 8mag, rozptýlený, což je již rozpoznatelné při 51x bez filtru. Velká, přibližně kulatá, není jasně vymezená ani s [OIII] při 129x, žádné struktury, galaxie není vidět. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell72_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell72_600u800.md index 733f7be18..bbe35959d 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell72_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell72_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.225459 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:46:10.803830 --- -244x, [OIII], 7m+ +244x, [OIII], 7m+ Bez filtru může být PN viděna jako velká, přibližně kulatá plocha 2' na V od hvězdy 8,2mag. Při 293x lze galaxii PGC 65491 považovat za slabé, ale plošné zjasnění přímo na J od PN. S [OIII] je PN slabá, kulatá a lépe definovaná se skořápkami na V a Z stranách. Centrální hvězdu lze také vidět i prostřednictvím filtrů. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell78_200u250.md b/cs/dso/Abell/Abell78_200u250.md index 668808e8f..49ae1bf64 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell78_200u250.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell78_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.131286 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:52:48.881261 --- -114x, [OIII] 6m5+ +114x, [OIII] 6m5+ 13mag centrální hvězda viditelná i s filtrem [OIII]. Kolem hvězdy se nepřímo objeví malé halo, které ostatní sousední hvězdy o velikosti 13mag nemají. Halo nelze udržet, ale opakovaná viditelnost naznačuje pozitivní pozorování. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell78_400u500.md b/cs/dso/Abell/Abell78_400u500.md index d47694cad..4f240e8d6 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell78_400u500.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell78_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.200609 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:52:48.881340 --- -225x, [OIII], 7m +225x, [OIII], 7m Bez filtru nic, s [OIII] nápadná PN, velká, zhruba kulatá s mírně skvrnitým prstenem kolem jasnější centrální hvězdy. Struktura těžko udržitelná. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Abell/Abell78_600u800.md b/cs/dso/Abell/Abell78_600u800.md index 6e42e2c8c..7a62e6d27 100644 --- a/cs/dso/Abell/Abell78_600u800.md +++ b/cs/dso/Abell/Abell78_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.763645 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:52:48.881395 --- -172x-293x, [OIII], 6m+ +172x-293x, [OIII], 6m+ Bez filtru je od 172x jako vidět halo kolem jasné 13mag centrální hvězdy. Při 419x lze vidět krásný hvězdný řetězec přímo SZ od PN sestávající ze 7 hvězd. Kolem jasné centrální hvězdy bliká slabá druhá hvězda. S [OIII] a při 172x lze pozorovat nepřímo jasně patrné oválné zjasnění, které má slabší fragmenty na V a Z. Na V je mísovitý tvar trochu lehčí. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/B/B352.md b/cs/dso/B/B352.md index e36082443..fe40d3f27 100644 --- a/cs/dso/B/B352.md +++ b/cs/dso/B/B352.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2021-07-04 11:52:35.886908 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-05 10:56:56.991497 --- -![<]($IMG_DIR/dso/B352.jpg) -Barnardova temná mlhovina B352 se nachází uvnitř mlhoviny NGC7000 zvané též "Severní Amerika". +![<]($IMG_DIR/dso/B352.jpg) +Barnardova temná mlhovina B352 se nachází uvnitř mlhoviny NGC7000 zvané též "Severní Amerika". diff --git a/cs/dso/BV/BV3_400u500.md b/cs/dso/BV/BV3_400u500.md index 1493008b1..15e1b9f4e 100644 --- a/cs/dso/BV/BV3_400u500.md +++ b/cs/dso/BV/BV3_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.586599 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-12 15:39:31.583584 --- -360x, [OIII] filtr, 21,44msa, 6m+ +360x, [OIII] filtr, 21,44msa, 6m+ Bez filtru v přehlídkovém zvětšení nelze vidět. Slabou, kulatou záři lze pozorovat pouze při větším zvětšení. PN dobře reaguje na [OIII] a lze ji považovat za přesně kulatý disk o velikosti přibližně 30". Disk se jemně zužuje směrem k okraji, ale prstenec není vidět. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Cr/Cr121.md b/cs/dso/Cr/Cr121.md index da1859819..c0891aa6b 100644 --- a/cs/dso/Cr/Cr121.md +++ b/cs/dso/Cr/Cr121.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.111272 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-05 18:37:47.120402 --- -![<]($IMG_DIR/dso/Cr121.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/Cr121.jpg) Otevřená hvězdokupa vhodná spíše pro triedr jako dalekohled. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Cr/Cr121_200u250.md b/cs/dso/Cr/Cr121_200u250.md index 483cee06c..dd29df28c 100644 --- a/cs/dso/Cr/Cr121_200u250.md +++ b/cs/dso/Cr/Cr121_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 10:07:13.303600 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-05 18:37:47.120574 --- -Je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3,79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kupy. +Je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3,79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kupy. diff --git a/cs/dso/Cr/Cr140.md b/cs/dso/Cr/Cr140.md index 7f5efc281..d57b4229f 100644 --- a/cs/dso/Cr/Cr140.md +++ b/cs/dso/Cr/Cr140.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.103702 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-05 18:51:13.287305 --- -![<]($IMG_DIR/dso/Cr140.jpg) -Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř hvězd 5-6mag, které jsou mírně vysunuté z kupy na SV. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5,5mag a 7,6mag jsou odděleny 99". Celá tato oblast stojí za binokulární procházku. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/Cr140.jpg) +Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř hvězd 5-6mag, které jsou mírně vysunuté z kupy na SV. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5,5mag a 7,6mag jsou odděleny 99". Celá tato oblast stojí za binokulární procházku. + + + diff --git a/cs/dso/HCG/HCG61.md b/cs/dso/HCG/HCG61.md index 78c71a161..9fce45c40 100644 --- a/cs/dso/HCG/HCG61.md +++ b/cs/dso/HCG/HCG61.md @@ -5,7 +5,7 @@ references: created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:01.011571 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:01.011595 +updated_date: 2022-02-11 19:58:51.820582 --- -![<]($IMG_DIR/dso/HCG61.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/HCG061.jpg) Jeden z mála pojmenovaných Hicksonů. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/HCG/HCG68.md b/cs/dso/HCG/HCG68.md index 60c5511c5..ccf38a2be 100644 --- a/cs/dso/HCG/HCG68.md +++ b/cs/dso/HCG/HCG68.md @@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1 references: created_by: admin created_date: 2020-10-04 15:59:43.511324 -updated_by: admin -updated_date: 2020-10-04 15:59:43.544087 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 19:42:17.558047 --- -![<]($IMG_DIR/dso/HCG68.jpg) \ No newline at end of file +![<]($IMG_DIR/dso/HCG068.jpg) \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/K/K1-20.md b/cs/dso/K/K1-20.md index 77c337f1e..480156fca 100644 --- a/cs/dso/K/K1-20.md +++ b/cs/dso/K/K1-20.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:07.352636 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-13 11:58:54.438422 --- -![<]($IMG_DIR/dso/K1-20.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/K1-20.jpg) diff --git a/cs/dso/K/K1-20_400u500.md b/cs/dso/K/K1-20_400u500.md index c7624f625..1f35dbaf1 100644 --- a/cs/dso/K/K1-20_400u500.md +++ b/cs/dso/K/K1-20_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.592423 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-13 11:58:54.438591 --- -257x, [OIII] filtr, první 6 m +, viz III +257x, [OIII] filtr, první 6 m +, viz III PN lze považovat za extrémně slabé zjasnění i bez filtru. Se filtrem [OIII], který je pak slabě rozpoznatelná jako slabý, přesně kulatý disk s dobře definovanými hranami, žádné další podrobnosti nelze rozpoznat. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/M/M1.md b/cs/dso/M/M1.md index a1c585965..4d2e59afe 100644 --- a/cs/dso/M/M1.md +++ b/cs/dso/M/M1.md @@ -7,12 +7,12 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.611904 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-25 14:52:34.795568 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M001.jpg) -Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuchu si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomem Johnem Bevisonem, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleye vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pozorování svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku. - -Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynová mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 byl v jejím středu zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným "challange" objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let. - -I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulárem 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny přesněji na 8,4mag. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé. - -Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný charakter, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v pozemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentem směřujícím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetekujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou. - +![<]($IMG_DIR/dso/M001.jpg) +Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuchu si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomem Johnem Bevisonem, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleye vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pozorování svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku. + +Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynová mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 byl v jejím středu zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným "challange" objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let. + +I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulárem 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny přesněji na 8,4mag. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé. + +Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný charakter, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v pozemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentem směřujícím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetekujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou. + diff --git a/cs/dso/M/M10.md b/cs/dso/M/M10.md index 33e641e9d..d6e9a4fcb 100644 --- a/cs/dso/M/M10.md +++ b/cs/dso/M/M10.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.430890 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 08:28:04.405353 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M010.jpg) -Kulová hvězdokupa nedaleko červenavé hvězdy 30 Ophiuchi. Objevil ji Charles Messier v roce 1764 a na hvězdy ji první rozložil W. Herschel. Je uvolněnější a otevřenější oproti M9. Její jasnost je 7mag a má spíše eliptický tvar. Je jednou z nejbližších a nejmladších kulových hvězdokup ke středu Galaxie, od Země je vzdálena 14,300 světelných let. - +![<]($IMG_DIR/dso/M010.jpg) +Kulová hvězdokupa nedaleko červenavé hvězdy 30 Ophiuchi. Objevil ji Charles Messier v roce 1764 a na hvězdy ji první rozložil W. Herschel. Je uvolněnější a otevřenější oproti M9. Její jasnost je 7mag a má spíše eliptický tvar. Je jednou z nejbližších a nejmladších kulových hvězdokup ke středu Galaxie, od Země je vzdálena 14,300 světelných let. + diff --git a/cs/dso/M/M101.md b/cs/dso/M/M101.md index dd3140d86..24002bbed 100644 --- a/cs/dso/M/M101.md +++ b/cs/dso/M/M101.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.645096 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-13 16:27:44.008043 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M101.jpg) -Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 21milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC5585, NGC5574 a NGC5204. M101 odpovídá svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 170 000 ly. Její jasnost je sice 7,9mag, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru. - -Myzer: *Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).* - - - +![<]($IMG_DIR/dso/M101.jpg) +Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 21milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC5585, NGC5574 a NGC5204. M101 odpovídá svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 170 000 ly. Její jasnost je sice 7,9mag, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru. + +Myzer: *Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).* + + + diff --git a/cs/dso/M/M101_200u250.md b/cs/dso/M/M101_200u250.md index 871f3c1df..09c5192de 100644 --- a/cs/dso/M/M101_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M101_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.288211 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-13 16:27:44.008206 --- -Pokud máme štěstí na velmi tmavou oblohu a máme i nějaký 250 mm dalekohled, uvidíme M101 jako slabší, ale rozsáhlou galaxii, která ukáže i flekatá spirální ramena točící se kolem jasného jádra ve směru hodinových ručiček. Dvě hvězdy jsou umístěny v hale, další dvě blízko jižního rozhraní. +Pokud máme štěstí na velmi tmavou oblohu a máme i nějaký 250 mm dalekohled, uvidíme M101 jako slabší, ale rozsáhlou galaxii, která ukáže i flekatá spirální ramena točící se kolem jasného jádra ve směru hodinových ručiček. Dvě hvězdy jsou umístěny v hale, další dvě blízko jižního rozhraní. diff --git a/cs/dso/M/M102.md b/cs/dso/M/M102.md index dc700cd87..1dfd51f30 100644 --- a/cs/dso/M/M102.md +++ b/cs/dso/M/M102.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.749253 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 11:21:33.013531 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M102.jpg) -Jeden z přesně nestotožnených Messierových objektů. Pierre Méchain v roce 1783 potvrdil, že M102 byla pravděpodobně pouze dalším pozorováním známé M101, rozsáhlé galaxie ve Velké medvědici. Owen Gingerich nakonec k označení M102 přiřadil mladou spirální galaxii s málo vyvinutými rameny NGC 5866, aby tak zaplnil díru v Messierovom katalogu. Můžeme ji pozorovat na jižním okraji souhvězdí, na rozhraní s Pastýřem. +![<]($IMG_DIR/dso/M102.jpg) +Jeden z přesně nestotožnených Messierových objektů. Pierre Méchain v roce 1783 potvrdil, že M102 byla pravděpodobně pouze dalším pozorováním známé M101, rozsáhlé galaxie ve Velké medvědici. Owen Gingerich nakonec k označení M102 přiřadil mladou spirální galaxii s málo vyvinutými rameny NGC 5866, aby tak zaplnil díru v Messierovom katalogu. Můžeme ji pozorovat na jižním okraji souhvězdí, na rozhraní s Pastýřem. diff --git a/cs/dso/M/M102_200u250.md b/cs/dso/M/M102_200u250.md index fc3e1502f..5605ac8fa 100644 --- a/cs/dso/M/M102_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M102_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.831279 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 11:21:33.013719 --- -v zorném poli tvoří spolu se 2 blízkými hvězdami trojúhelník. Zjevuje se z boku a směrem do středu se mírně zjasňuje. - +v zorném poli tvoří spolu se 2 blízkými hvězdami trojúhelník. Zjevuje se z boku a směrem do středu se mírně zjasňuje. + diff --git a/cs/dso/M/M106.md b/cs/dso/M/M106.md index 82a98b5de..607ab3145 100644 --- a/cs/dso/M/M106.md +++ b/cs/dso/M/M106.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.370265 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-06-21 14:44:01.879206 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M106.jpg) -Poměrně výraznou a rozsáhlou spirální galaxii v severní části souhvězdí objevil P. Méchain v roce 1779. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phecda z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. M106 leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let a patří mezi největší blízké spirální galaxie, její průměr je 135.000ly, a svými rozměry tak může soupeřit s M31. - +![<]($IMG_DIR/dso/M106.jpg) +Poměrně výraznou a rozsáhlou spirální galaxii v severní části souhvězdí objevil P. Méchain v roce 1779. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phecda z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. M106 leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let a patří mezi největší blízké spirální galaxie, její průměr je 135.000ly, a svými rozměry tak může soupeřit s M31. + diff --git a/cs/dso/M/M107.md b/cs/dso/M/M107.md index 65e03c1a6..4ab94c875 100644 --- a/cs/dso/M/M107.md +++ b/cs/dso/M/M107.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.457068 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 12:13:26.521106 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M107.jpg) -Kulová hvězdokupa s celkovou jasností 7,9mag objevena v roce 1782 Pierrem Méchain. Má určité temné oblasti nezvyklé pro kulové hvězdokupy. Je od nás vzdálena asi 20 000 světelných let. - +![<]($IMG_DIR/dso/M107.jpg) +Kulová hvězdokupa s celkovou jasností 7,9mag objevena v roce 1782 Pierrem Méchain. Má určité temné oblasti nezvyklé pro kulové hvězdokupy. Je od nás vzdálena asi 20 000 světelných let. + diff --git a/cs/dso/M/M109.md b/cs/dso/M/M109.md index f0cc936f0..8ebe92bf5 100644 --- a/cs/dso/M/M109.md +++ b/cs/dso/M/M109.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.133709 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-06-21 14:37:25.771642 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M109.jpg) -Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy, protože její jasnost dosahuje 9,8mag +![<]($IMG_DIR/dso/M109.jpg) +Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy, protože její jasnost dosahuje 9,8mag diff --git a/cs/dso/M/M11.md b/cs/dso/M/M11.md index 3b6f6712e..d87707851 100644 --- a/cs/dso/M/M11.md +++ b/cs/dso/M/M11.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.391378 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 08:29:32.917390 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M011.jpg) -Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14mag. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5,8mag může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd. +![<]($IMG_DIR/dso/M011.jpg) +Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14mag. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5,8mag může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd. diff --git a/cs/dso/M/M110.md b/cs/dso/M/M110.md index d99e02243..e15f73632 100644 --- a/cs/dso/M/M110.md +++ b/cs/dso/M/M110.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.424008 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 19:07:22.153782 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M110.jpg) -M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět v triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost. - +![<]($IMG_DIR/dso/M110.jpg) +M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět v triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost. + diff --git a/cs/dso/M/M12.md b/cs/dso/M/M12.md index ea7cc1e2b..e548c95b1 100644 --- a/cs/dso/M/M12.md +++ b/cs/dso/M/M12.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.524165 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 08:31:19.888007 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M012.jpg) -Poměrně uvolněná kulová hvězdokupa s jasností 8mag objevena Charlesem Messierem v roce 1764. Je od nás vzdálena 15 700 světelných let. S hvězdokupou M10, která je na obloze vzdálená 3° tvoří často vyhledávanou dvojici kulových hvězdokup v souhvězdí Hadonoše. - +![<]($IMG_DIR/dso/M012.jpg) +Poměrně uvolněná kulová hvězdokupa s jasností 8mag objevena Charlesem Messierem v roce 1764. Je od nás vzdálena 15 700 světelných let. S hvězdokupou M10, která je na obloze vzdálená 3° tvoří často vyhledávanou dvojici kulových hvězdokup v souhvězdí Hadonoše. + diff --git a/cs/dso/M/M13.md b/cs/dso/M/M13.md index 6c26cddbd..24c278c0c 100644 --- a/cs/dso/M/M13.md +++ b/cs/dso/M/M13.md @@ -7,16 +7,16 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.530939 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 08:43:36.651635 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M013.jpg) -Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo. - -Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8mag a 7,3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy. - -John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: " jednotlivé lemující přívěsky větvicí se ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2,5' v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. " - - Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu. - -Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsonu pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému poli v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení. - -Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsonu 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsonu 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z  hvězdokupy trčela známé ramena. - +![<]($IMG_DIR/dso/M013.jpg) +Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo. + +Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8mag a 7,3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy. + +John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: " jednotlivé lemující přívěsky větvicí se ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2,5' v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. " + + Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu. + +Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsonu pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému poli v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení. + +Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsonu 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsonu 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z  hvězdokupy trčela známé ramena. + diff --git a/cs/dso/M/M14.md b/cs/dso/M/M14.md index 2bcbd5e6b..701996af9 100644 --- a/cs/dso/M/M14.md +++ b/cs/dso/M/M14.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.694998 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:12:32.221256 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M014.jpg) -Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6mag a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě. +![<]($IMG_DIR/dso/M014.jpg) +Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6mag a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě. diff --git a/cs/dso/M/M16.md b/cs/dso/M/M16.md index 2acb91ab6..9084abdc0 100644 --- a/cs/dso/M/M16.md +++ b/cs/dso/M/M16.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.660802 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-09-14 09:23:54.904103 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M016.jpg) -Otevřená hvězdokupa na rozhraní se souhvězdím Štítu v emisním komplexu nacházejícím se od nás 5 700 světelných let, v sousedním spirálovém rameni Střelec-Kýl. Nejjasnější hvězdy M16 jsou velmi horké a velmi svítivé a hlavně ony ozařují část mlhoviny, která dostala populární název Orlí mlhovina (IC 4703). Tyto hvězdy jsou členy otevřené hvězdokupy, která má 6 magnitudu a 8100 hvězd, některé její hvězdy můžeme rozlišit menším dalekohledem. Stáří se odhaduje na 1-2 miliony let. Celá oblast je místem s intenzivní tvorbou hvězd, v komplexu najdeme ojedinělé tmavé kruhové skvrny - globule, zhuštěná mračna považována za zárodek hvězdného systému. Objekt je také zdrojem rádiových vln. +![<]($IMG_DIR/dso/M016.jpg) +Otevřená hvězdokupa na rozhraní se souhvězdím Štítu v emisním komplexu nacházejícím se od nás 5 700 světelných let, v sousedním spirálovém rameni Střelec-Kýl. Nejjasnější hvězdy M16 jsou velmi horké a velmi svítivé a hlavně ony ozařují část mlhoviny, která dostala populární název Orlí mlhovina (IC 4703). Tyto hvězdy jsou členy otevřené hvězdokupy, která má 6 magnitudu a 8100 hvězd, některé její hvězdy můžeme rozlišit menším dalekohledem. Stáří se odhaduje na 1-2 miliony let. Celá oblast je místem s intenzivní tvorbou hvězd, v komplexu najdeme ojedinělé tmavé kruhové skvrny - globule, zhuštěná mračna považována za zárodek hvězdného systému. Objekt je také zdrojem rádiových vln. diff --git a/cs/dso/M/M17.md b/cs/dso/M/M17.md index 5000ddaaf..f10f33108 100644 --- a/cs/dso/M/M17.md +++ b/cs/dso/M/M17.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.605158 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-09-14 09:32:18.913976 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M017.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/M017.jpg) Jasná emisní mlhovina s rodícími se hvězdami pozorovaná na severním okraji souhvězdí, na rozhraní se souhvězdím Štítu v bohaté oblasti Mléčné dráhy na sever od M18 a M24. První záznam o jejím pozorování provedl na jaře roku 1746 de Cheseaux, nezávisle ji však objevil i Charles Messier v červnu téhož roku. V jejím nitru leží otevřená hvězdokupa NGC 6618 tvořená 35 velmi mladými hvězdami, hvězdokupa je vidět i pouhým okem. V dalekohledu je jasná mlhovina protkaná tmavými místy, a může tak v kráse soutěžit i s Velkou mlhovinou v Orionu. Leží ve vzdálenosti 5 700 světelných let. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/M/M17_100u150.md b/cs/dso/M/M17_100u150.md index cc2673f9d..849d9c9c6 100644 --- a/cs/dso/M/M17_100u150.md +++ b/cs/dso/M/M17_100u150.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.753806 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 08:55:48.494902 --- -Její hlavní část je podlouhlá mlžná oblast s příčkou, která se táhne 12'VJV-ZSZ. Slabší mlhovinové oblouky ležící západně připomínají svým tvarem číslo "2" a obklopují tmavou masu populární nazvanou "Rybí ústa". Hvězdokupa je slabě koncentrovaná, její 50 hvězd pokrývá 25'plochu. - +Její hlavní část je podlouhlá mlžná oblast s příčkou, která se táhne 12'VJV-ZSZ. Slabší mlhovinové oblouky ležící západně připomínají svým tvarem číslo "2" a obklopují tmavou masu populární nazvanou "Rybí ústa". Hvězdokupa je slabě koncentrovaná, její 50 hvězd pokrývá 25'plochu. + diff --git a/cs/dso/M/M18.md b/cs/dso/M/M18.md index b68df4791..693842de1 100644 --- a/cs/dso/M/M18.md +++ b/cs/dso/M/M18.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.324807 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-09-14 09:11:47.995202 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M018.jpg) -Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9mag hvězdokupu najdeme už v triedru. +![<]($IMG_DIR/dso/M018.jpg) +Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9mag hvězdokupu najdeme už v triedru. diff --git a/cs/dso/M/M20.md b/cs/dso/M/M20.md index ba1208283..e3f7e6b68 100644 --- a/cs/dso/M/M20.md +++ b/cs/dso/M/M20.md @@ -7,12 +7,12 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.299947 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 09:00:13.643122 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M020.jpg) -Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentilem, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukové stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 9 300 světelných let. - - - - - - - +![<]($IMG_DIR/dso/M020.jpg) +Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentilem, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukové stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 9 300 světelných let. + + + + + + + diff --git a/cs/dso/M/M21.md b/cs/dso/M/M21.md index 5885eb4f1..e0bc320ae 100644 --- a/cs/dso/M/M21.md +++ b/cs/dso/M/M21.md @@ -7,9 +7,9 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.290847 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-06-23 15:11:50.705022 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M021.jpg) -Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3mag) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9mag a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd. - - - - +![<]($IMG_DIR/dso/M021.jpg) +Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3mag) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9mag a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd. + + + + diff --git a/cs/dso/M/M22.md b/cs/dso/M/M22.md index 83ea708af..c34d3e336 100644 --- a/cs/dso/M/M22.md +++ b/cs/dso/M/M22.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.162710 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:06:06.165443 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M022.jpg) -Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS. - -M22 je se svou jasností 5,1mag jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binárními 100 mm dalekohledy. +![<]($IMG_DIR/dso/M022.jpg) +Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS. + +M22 je se svou jasností 5,1mag jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binárními 100 mm dalekohledy. diff --git a/cs/dso/M/M23.md b/cs/dso/M/M23.md index 20fbc29de..ea4a13c03 100644 --- a/cs/dso/M/M23.md +++ b/cs/dso/M/M23.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.190935 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-06-21 18:06:02.002863 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M023.jpg) -Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9mag. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ Sgr. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně +![<]($IMG_DIR/dso/M023.jpg) +Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9mag. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ Sgr. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně diff --git a/cs/dso/M/M25.md b/cs/dso/M/M25.md index 2d2448646..119b9bf8e 100644 --- a/cs/dso/M/M25.md +++ b/cs/dso/M/M25.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.970991 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:26:53.983170 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M025.jpg) -Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6mag. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U Sgr, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3mag po minimum 7,1mag v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí. - +![<]($IMG_DIR/dso/M025.jpg) +Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6mag. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U Sgr, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3mag po minimum 7,1mag v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí. + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/M/M25_200u250.md b/cs/dso/M/M25_200u250.md index 70a3421fb..d2d5385dd 100644 --- a/cs/dso/M/M25_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M25_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.443189 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:26:53.983394 --- -V 250 mm dalekohledu rozlišíme v této pěkné kope 100 hvězd. Dva nápadné pruhy hvězd se táhnou zhruba ve směru V-Z a dominují centrální části. Severní pruh je hustší, obsahuje jasnější hvězdy a na severu je nepatrně vyhloubený. Koncentrovanější je v jeho západní polovině, kde se nachází i hustý svazek hvězd 6-8mag. U Sagittario je nápadným žlutým objektem východně od něj. Oblast kolem této hvězdokupy je bohatá na malé skupinky stálic. +V 250 mm dalekohledu rozlišíme v této pěkné kope 100 hvězd. Dva nápadné pruhy hvězd se táhnou zhruba ve směru V-Z a dominují centrální části. Severní pruh je hustší, obsahuje jasnější hvězdy a na severu je nepatrně vyhloubený. Koncentrovanější je v jeho západní polovině, kde se nachází i hustý svazek hvězd 6-8mag. U Sagittario je nápadným žlutým objektem východně od něj. Oblast kolem této hvězdokupy je bohatá na malé skupinky stálic. diff --git a/cs/dso/M/M26.md b/cs/dso/M/M26.md index a3a0e932f..664ddc15f 100644 --- a/cs/dso/M/M26.md +++ b/cs/dso/M/M26.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.114608 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-09-14 09:01:22.182477 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M026.jpg) -Otevřená hvězdokupa, bohatá skvrna slabých hvězd nedaleko δ Scuti. Dosahuje 8mag, čítá 30 členů jasných 11mag a méně. Hvězdokupu překrývají tmavé mlhoviny, které zeslabují jasnost hvězd ležících za ní. Vzdálená je 5160 světelných let, její stáří se odhaduje na přibližně 90 milionů let. +![<]($IMG_DIR/dso/M026.jpg) +Otevřená hvězdokupa, bohatá skvrna slabých hvězd nedaleko δ Scuti. Dosahuje 8mag, čítá 30 členů jasných 11mag a méně. Hvězdokupu překrývají tmavé mlhoviny, které zeslabují jasnost hvězd ležících za ní. Vzdálená je 5160 světelných let, její stáří se odhaduje na přibližně 90 milionů let. diff --git a/cs/dso/M/M26_200u250.md b/cs/dso/M/M26_200u250.md index 19a17b385..8aadf2d1c 100644 --- a/cs/dso/M/M26_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M26_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.949562 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-09-14 09:01:22.182724 --- -V dalekohledu je kompaktní, bohatou otevřenou hvězdokupou, výraznou v okolním poli slabých hvězd. Za dobré noci rozeznáme 40 hvězd jasnosti převážně mezi 11-14mag. Nejjasnější členové leží jižně od centra kupy, na jihu jsou hvězdy rovnoměrněji rozmístěny. Hvězdokupu na severním rozhraní protíná tmavý bezhvězdný zářez a řetězec slabých hvězd se točí ze severu kolem východního okraje k jižnímu rozhraní. +V dalekohledu je kompaktní, bohatou otevřenou hvězdokupou, výraznou v okolním poli slabých hvězd. Za dobré noci rozeznáme 40 hvězd jasnosti převážně mezi 11-14mag. Nejjasnější členové leží jižně od centra kupy, na jihu jsou hvězdy rovnoměrněji rozmístěny. Hvězdokupu na severním rozhraní protíná tmavý bezhvězdný zářez a řetězec slabých hvězd se točí ze severu kolem východního okraje k jižnímu rozhraní. diff --git a/cs/dso/M/M28.md b/cs/dso/M/M28.md index 56518c021..0c431890b 100644 --- a/cs/dso/M/M28.md +++ b/cs/dso/M/M28.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.463623 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:07:17.354168 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M028.jpg) -Tuto kulovou hvězdokupu zaznamenal Charles Messier 27. července 1764 jako "mlhovinu o velikost 2' neobsahující žádnou hvězdu", jako první ji rozlišil na hvězdy až W. Herschel. Není problém ji najít, nachází se západně od sousední, velmi jasné kulové hvězdokupy M22. Oproti ní má však nižší jasnost - 6,8mag, je menší a o něco hustší s mírným eliptickým tvarem. Od Země je vzdálena 17 900 světelných let, skutečný průměr dosahuje 60 ly. +![<]($IMG_DIR/dso/M028.jpg) +Tuto kulovou hvězdokupu zaznamenal Charles Messier 27. července 1764 jako "mlhovinu o velikost 2' neobsahující žádnou hvězdu", jako první ji rozlišil na hvězdy až W. Herschel. Není problém ji najít, nachází se západně od sousední, velmi jasné kulové hvězdokupy M22. Oproti ní má však nižší jasnost - 6,8mag, je menší a o něco hustší s mírným eliptickým tvarem. Od Země je vzdálena 17 900 světelných let, skutečný průměr dosahuje 60 ly. diff --git a/cs/dso/M/M28_100u150.md b/cs/dso/M/M28_100u150.md index 126370ad9..5c5ac1144 100644 --- a/cs/dso/M/M28_100u150.md +++ b/cs/dso/M/M28_100u150.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.065867 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:07:17.354374 --- -V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm uvidíme mlhavé halo, které mimořádně bledne směrem ven, až na samotný okraj hala, ve kterém se dá rozlišit pár hvězd. - +V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm uvidíme mlhavé halo, které mimořádně bledne směrem ven, až na samotný okraj hala, ve kterém se dá rozlišit pár hvězd. + diff --git a/cs/dso/M/M29.md b/cs/dso/M/M29.md index 18ac8ef30..eaf03d29f 100644 --- a/cs/dso/M/M29.md +++ b/cs/dso/M/M29.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.357430 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-06 10:52:33.948230 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M029.jpg) -Malá otevřená hvězdokupa jasnosti 6,6mag, jen nedaleko od jasné hvězdy γ Cygni, v bohaté hvězdné oblasti Mléčné dráhy, objevena Charlesem Messierem 29.července 1764. Nejpůsobivější je v malém dalekohledu nebo v triedru, kde vypadá jako sevřená skupinka sedmi nebo osmi drobných hvězd, které jsou rozmístěny velmi podobně jako známé Plejády. V této kupě se ve skutečnosti nachází přes 50 hvězd, většina je však už mimo dosah malých dalekohledů. Jen škoda, že je překrývána v této oblasti hojným mezihvězdným prachem, předpokládá se, že jinak by byla o 3. magnitudy jasnější a mohla by konkurovat skutečným Plejádám! Hvězdokupa leží ve vzdálenosti 3740 světelných let. - +![<]($IMG_DIR/dso/M029.jpg) +Malá otevřená hvězdokupa jasnosti 6,6mag, jen nedaleko od jasné hvězdy γ Cygni, v bohaté hvězdné oblasti Mléčné dráhy, objevena Charlesem Messierem 29.července 1764. Nejpůsobivější je v malém dalekohledu nebo v triedru, kde vypadá jako sevřená skupinka sedmi nebo osmi drobných hvězd, které jsou rozmístěny velmi podobně jako známé Plejády. V této kupě se ve skutečnosti nachází přes 50 hvězd, většina je však už mimo dosah malých dalekohledů. Jen škoda, že je překrývána v této oblasti hojným mezihvězdným prachem, předpokládá se, že jinak by byla o 3. magnitudy jasnější a mohla by konkurovat skutečným Plejádám! Hvězdokupa leží ve vzdálenosti 3740 světelných let. + diff --git a/cs/dso/M/M29_200u250.md b/cs/dso/M/M29_200u250.md index 9671ce859..5b5c11d0c 100644 --- a/cs/dso/M/M29_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M29_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.196450 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-06 10:52:33.948581 --- -V poměrně koncentrované kupě velmi dobře rozeznáme asi 30 hvězd. Osm z nich 9-10mag leží v centru a několik dalších hvězd podobné jasnosti je izolovaných na východě. Dva páry hvězd 9-10mag leží 10'Z a 10'J od kupy. - +V poměrně koncentrované kupě velmi dobře rozeznáme asi 30 hvězd. Osm z nich 9-10mag leží v centru a několik dalších hvězd podobné jasnosti je izolovaných na východě. Dva páry hvězd 9-10mag leží 10'Z a 10'J od kupy. + diff --git a/cs/dso/M/M31.md b/cs/dso/M/M31.md index 68ea10d64..67c1a521a 100644 --- a/cs/dso/M/M31.md +++ b/cs/dso/M/M31.md @@ -7,15 +7,15 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.077556 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 09:27:59.873837 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M031.jpg) -Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček. - -Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly). - -Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 540 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobři, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis. - -Tak jako náš galaktický systém má své průvodce v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Z deseti známých je v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několik. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Výzvou je především dvojice And I a And II. - -Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným okem pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi 1/4 stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem. - +![<]($IMG_DIR/dso/M031.jpg) +Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček. + +Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly). + +Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 540 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobři, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis. + +Tak jako náš galaktický systém má své průvodce v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Z deseti známých je v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několik. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Výzvou je především dvojice And I a And II. + +Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným okem pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi 1/4 stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem. + Myzer: Galaxii jsem samozřejmě pozoroval mnohokrát a detailně jsem se na ni zaměřil v létě 2007 se svým 250 mm Dobson: Dva tmavé Bondovy pásy byly jednu noc velmi výrazné a přiznám se, výrazněji jsem si je uvědomil snad pouze na La Palmě a nepamatuji si je v takovém podání z mých starších pozorování. To byl asi hlavní důvod, který mě vyprovokoval věnovat se známé galaxii dvě další noci podrobněji. Celkově jsem se na ni díval přes tři hodiny. Ze začátku bylo v centru pozornosti zejména jasné kruhové jádro obalené v eliptickém hale ve směru orientace celé galaxie. Hned od středu v blízkosti jádra svítí slabá hvězda. Hlavní a jasná část galaxie je zhruba oválná a velmi prodloužena ve směru severovýchod a jihozápad, její délka přesahuje asi jeden stupeň. Severovýchodní část je menší a napříč obsahuje velmi nenápadný tmavý zářez. Jihozápadní část je větší, ale směrem k M32 je více vybledlá. Dva tmavé Bondova pásy jsou nepřehlédnutelné, při pozornějším pohledu vidět, že nejsou rovnoběžné. Vnitřní výraznější pás není orientován rovnoběžně s prodlouženým tvarem galaxie, ale v jihozápadní části galaxie začíná zařezávat více dovnitř galaxie. Na druhé straně, severovýchodně od jádra, mizí do ztracena. Vnější pás je skoro rovnoběžný s okrajem galaxie, ale je neuvěřitelné těžké vystopovavať ho po celé její délce. Jeden velmi nezřetelný tmavý pás se také nachází na východní straně galaxie (mírně na severovýchod od jádra). Fyzikálně se s největší pravděpodobností jedná o část vnitřního pásu, při pozornějším pohledu vidím dokonce jejich propojení! Otáčí se při jedné jasné hvězdě v severovýchodním rameni. Nakonec se dostávám k odlehlým částem galaxie, jejichž jasnost je už o poznání slabší. Velmi pomůže občas zahýbat tubusem. Detaily jsou na hranici viditelnosti a nedokážu skoro žádný potvrdit s jistotou, zdá se mi, že světlo není rovnoměrné (možná části tmavého prachu). Na jihozápadě je ještě nápadná asociace NGC 206, která vypadá jako malý oválný obláček. S M32 a jádrem galaxie tvoří skoro rovnostranný trojúhelník. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/M/M31_300u350.md b/cs/dso/M/M31_300u350.md index f083e96bb..71763e840 100644 --- a/cs/dso/M/M31_300u350.md +++ b/cs/dso/M/M31_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.544012 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 09:27:59.874036 --- -75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštěným jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou stelární objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78). +75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštěným jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou stelární objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78). diff --git a/cs/dso/M/M32.md b/cs/dso/M/M32.md index cd3ddb298..e00b8e9af 100644 --- a/cs/dso/M/M32.md +++ b/cs/dso/M/M32.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.963614 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 09:30:07.622654 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M032.jpg) -Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentilem v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1mag. Je vidět už v triedru 7×50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již v dalekohledu s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů. - +![<]($IMG_DIR/dso/M032.jpg) +Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentilem v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1mag. Je vidět už v triedru 7×50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již v dalekohledu s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů. + diff --git a/cs/dso/M/M35.md b/cs/dso/M/M35.md index 0dff80471..2a8c4481f 100644 --- a/cs/dso/M/M35.md +++ b/cs/dso/M/M35.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.152948 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-08 17:47:41.373402 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M035.jpg) -Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2.5° severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7° východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5,1mag) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8,0mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35. +![<]($IMG_DIR/dso/M035.jpg) +Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2.5° severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7° východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5,1mag) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8,0mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35. diff --git a/cs/dso/M/M35_200u250.md b/cs/dso/M/M35_200u250.md index f67da80b2..8f4b5e1c4 100644 --- a/cs/dso/M/M35_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M35_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.810453 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-08 17:47:41.373637 --- -V dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7.5 až 10mag. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kupy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec. +V dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7.5 až 10mag. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kupy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec. diff --git a/cs/dso/M/M36.md b/cs/dso/M/M36.md index 82b1f2e83..a2500e167 100644 --- a/cs/dso/M/M36.md +++ b/cs/dso/M/M36.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.222210 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-06 09:02:13.033283 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M036.jpg) -Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se G. B. Hodierna zmiňuje ještě někdy před rokem 1694, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kupy se odhaduje na 14 světelných let. - -S jasem 6mag je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd 8 až 14mag, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/M036.jpg) +Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se G. B. Hodierna zmiňuje ještě někdy před rokem 1694, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kupy se odhaduje na 14 světelných let. + +S jasem 6mag je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd 8 až 14mag, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem. + + + diff --git a/cs/dso/M/M37.md b/cs/dso/M/M37.md index 9a4b1b534..cba31a5dd 100644 --- a/cs/dso/M/M37.md +++ b/cs/dso/M/M37.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.344635 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-06 09:35:25.292008 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M037.jpg) -Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, jejích 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5mag se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5,6mag. Objevil ji Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta než M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let. - +![<]($IMG_DIR/dso/M037.jpg) +Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, jejích 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5mag se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5,6mag. Objevil ji Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta než M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let. + V triedru je vidět jako jasná mlhavá skvrna s črtajúcimi se hvězdami, které dobře rozliší už malý dalekohled. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/M/M37_100u150.md b/cs/dso/M/M37_100u150.md index 9ed53cef5..ef6c3277c 100644 --- a/cs/dso/M/M37_100u150.md +++ b/cs/dso/M/M37_100u150.md @@ -6,7 +6,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.958986 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-06 09:35:25.292287 --- -V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kupy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější. - - - +V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kupy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější. + + + diff --git a/cs/dso/M/M38.md b/cs/dso/M/M38.md index beadb53a7..2bdc3711b 100644 --- a/cs/dso/M/M38.md +++ b/cs/dso/M/M38.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.585719 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-06 08:47:26.996725 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M038.jpg) -Otevřená hvězdokupa v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2.5 stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9mag a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let. +![<]($IMG_DIR/dso/M038.jpg) +Otevřená hvězdokupa v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2.5 stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9mag a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let. diff --git a/cs/dso/M/M38_200u250.md b/cs/dso/M/M38_200u250.md index 48fe9fec2..bdc0f2927 100644 --- a/cs/dso/M/M38_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M38_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.339354 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-06 08:47:26.997058 --- -Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kupy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní. +Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kupy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní. diff --git a/cs/dso/M/M4.md b/cs/dso/M/M4.md index 3fed5aadb..b8ff48cd5 100644 --- a/cs/dso/M/M4.md +++ b/cs/dso/M/M4.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.476606 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 06:28:51.706532 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M004.jpg) -Kulová hvězdokupa (6,4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Roku 1746 ji objevil švýcarský astronom a matematik De Cheseaux. O osmnáct let později ji pozoroval i Charles Messier, pro kterého se jednalo o první a jedinou kulovou hvězdokupu, ve které rozlišil jednotlivé hvězdy. Další kulové hvězdokupy v Messierově katalogu rozlišil až o 20 let později William Herschel pomocí většího dalekohledu. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Její stáří se odhaduje na 12,2 miliardy let. - -Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit v triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut. - +![<]($IMG_DIR/dso/M004.jpg) +Kulová hvězdokupa (6,4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Roku 1746 ji objevil švýcarský astronom a matematik De Cheseaux. O osmnáct let později ji pozoroval i Charles Messier, pro kterého se jednalo o první a jedinou kulovou hvězdokupu, ve které rozlišil jednotlivé hvězdy. Další kulové hvězdokupy v Messierově katalogu rozlišil až o 20 let později William Herschel pomocí většího dalekohledu. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Její stáří se odhaduje na 12,2 miliardy let. + +Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit v triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut. + diff --git a/cs/dso/M/M41.md b/cs/dso/M/M41.md index 4c6992815..3f5320966 100644 --- a/cs/dso/M/M41.md +++ b/cs/dso/M/M41.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.086596 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:39:55.504354 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M041.jpg) -Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je tak jasná, že během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobr spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy. +![<]($IMG_DIR/dso/M041.jpg) +Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je tak jasná, že během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobr spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy. diff --git a/cs/dso/M/M41_300u350.md b/cs/dso/M/M41_300u350.md index 6b29e828c..cf80f62f2 100644 --- a/cs/dso/M/M41_300u350.md +++ b/cs/dso/M/M41_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 09:56:46.062694 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:39:55.504573 --- -V dalekohledu je jasnou, velmi velkou, volnou, nepravidelnou, kruhovou spoustou stovky hvězd do 12mag. Malý shluk hvězd v centru je obklopen mnoha skupinkami a hvězdnými řetězci. Jižní strana obsahuje jasné hvězdy v okolí, včetně 12 Canis Majoris. +V dalekohledu je jasnou, velmi velkou, volnou, nepravidelnou, kruhovou spoustou stovky hvězd do 12mag. Malý shluk hvězd v centru je obklopen mnoha skupinkami a hvězdnými řetězci. Jižní strana obsahuje jasné hvězdy v okolí, včetně 12 Canis Majoris. diff --git a/cs/dso/M/M44.md b/cs/dso/M/M44.md index fe16893e4..28d313490 100644 --- a/cs/dso/M/M44.md +++ b/cs/dso/M/M44.md @@ -7,9 +7,9 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.209988 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:06:33.369969 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M044.jpg) -Známá otevřená hvězdokupa ve střední části souhvězdí, na přímce, kterou vytvářejí hvězdy Pollux z Blíženců a Regulus ze souhvězdí Lva. Starověcí astronomové ji stotožňovali se senem v jesličkách. Jasné hvězdy po okrajích δ a γ Cnc byly nazvány "oslíci". Jižní oslík - hvězda Asellus Australis leží na ekliptice, takže ji Slunce vždy jednou ročně zakryje. Hvězdy v M44 jsou přes 600 milionů let staré. Hvězdokupa patří do našeho vesmírného okolí, je vzdálena pouze 610 světelných let, proto je její průměr na obloze úctyhodný, 1,5 stupně. Jesličky jsou na otevřenou hvězdokupu velmi staré, předpokládá se, že vznikly spolu s Hyádami, s nimiž mají společné stáří, rychlost a pohyb. Jako jakýsi hvězdný proud spolu směřují k bodu na rozhraní Orion a Jednorožce. - -Jesličky obsahují asi 80 hvězd do 10. hvězdné velikosti a až 350 hvězd do 17mag. Nejjasnější je η Cnc, pak následuje 11 hvězd do 7mag. Při příznivých pozorovacích podmínkách hvězdokupu uvidíme pouhým okem i z větších měst jako mlhavou skvrnu. Několik hvězd (asi 20) nám zobrazí již obyčejný malý hledáček. Protože zabírají na obloze plochu jeden a půl stupně, vhodným přístrojem na jejich pozorování je triedr, ve kterém rozlišíme i jednotlivé hvězdy. - - +![<]($IMG_DIR/dso/M044.jpg) +Známá otevřená hvězdokupa ve střední části souhvězdí, na přímce, kterou vytvářejí hvězdy Pollux z Blíženců a Regulus ze souhvězdí Lva. Starověcí astronomové ji stotožňovali se senem v jesličkách. Jasné hvězdy po okrajích δ a γ Cnc byly nazvány "oslíci". Jižní oslík - hvězda Asellus Australis leží na ekliptice, takže ji Slunce vždy jednou ročně zakryje. Hvězdy v M44 jsou přes 600 milionů let staré. Hvězdokupa patří do našeho vesmírného okolí, je vzdálena pouze 610 světelných let, proto je její průměr na obloze úctyhodný, 1,5 stupně. Jesličky jsou na otevřenou hvězdokupu velmi staré, předpokládá se, že vznikly spolu s Hyádami, s nimiž mají společné stáří, rychlost a pohyb. Jako jakýsi hvězdný proud spolu směřují k bodu na rozhraní Orion a Jednorožce. + +Jesličky obsahují asi 80 hvězd do 10. hvězdné velikosti a až 350 hvězd do 17mag. Nejjasnější je η Cnc, pak následuje 11 hvězd do 7mag. Při příznivých pozorovacích podmínkách hvězdokupu uvidíme pouhým okem i z větších měst jako mlhavou skvrnu. Několik hvězd (asi 20) nám zobrazí již obyčejný malý hledáček. Protože zabírají na obloze plochu jeden a půl stupně, vhodným přístrojem na jejich pozorování je triedr, ve kterém rozlišíme i jednotlivé hvězdy. + + diff --git a/cs/dso/M/M44_100u150.md b/cs/dso/M/M44_100u150.md index f5c6ad109..00543951b 100644 --- a/cs/dso/M/M44_100u150.md +++ b/cs/dso/M/M44_100u150.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.966997 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:07:54.895422 --- -V dalekohledu s průměrem objektivu 10 - 15 cm je M44 jasnou a velkou spoustou hvězd, můžeme rozeznat 60 hvězd mezi 6mag a 12mag. - +V dalekohledu s průměrem objektivu 10 - 15 cm je M44 jasnou a velkou spoustou hvězd, můžeme rozeznat 60 hvězd mezi 6mag a 12mag. + diff --git a/cs/dso/M/M45.md b/cs/dso/M/M45.md index 7f8d3f81e..8a3823140 100644 --- a/cs/dso/M/M45.md +++ b/cs/dso/M/M45.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.143559 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-25 14:47:20.627905 --- -Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hvězdokupa na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedrem či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2,87mag), potom následuje Atlas (27 Tau - 3,63mag), Electra (17 Tau - 3,7mag), Maia (20 Tau - 3,87mag), Merope ( 23 Tau - 4,18mag) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5,9mag), Celaeno (16 Tau - 5,46mag) a Sterope I (21 Tau - 5,76mag). V závislosti na bystrosti zraku a atmosférických podmínkách je v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom jich mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedrem případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem. - -Plejády, se středem vzdáleným asi 444 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší Sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechny mladí, horcí, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2,87mag má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd, ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 100 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z mezihvězdného plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lépe než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět. - -Nejjasnější členové kupy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kupa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8mag začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou čtyřhvězdu. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne do vzdálenosti asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200mm a při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, tak pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části. - -Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslovat. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5,76mag. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas problikávaly. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6,96mag. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV. +Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hvězdokupa na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedrem či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2,87mag), potom následuje Atlas (27 Tau - 3,63mag), Electra (17 Tau - 3,7mag), Maia (20 Tau - 3,87mag), Merope ( 23 Tau - 4,18mag) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5,9mag), Celaeno (16 Tau - 5,46mag) a Sterope I (21 Tau - 5,76mag). V závislosti na bystrosti zraku a atmosférických podmínkách je v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom jich mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedrem případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem. + +Plejády, se středem vzdáleným asi 444 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší Sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechny mladí, horcí, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2,87mag má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd, ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 100 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z mezihvězdného plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lépe než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět. + +Nejjasnější členové kupy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kupa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8mag začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou čtyřhvězdu. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne do vzdálenosti asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200mm a při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, tak pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části. + +Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslovat. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5,76mag. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas problikávaly. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6,96mag. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV. diff --git a/cs/dso/M/M47.md b/cs/dso/M/M47.md index 7da4e98cc..ab8f96e55 100644 --- a/cs/dso/M/M47.md +++ b/cs/dso/M/M47.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.331376 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-14 11:04:10.373373 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M047.jpg) -Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4,4mag v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5,7mag. I další její jasnější hvězdy 6,2mag, 6,5mag, 7mag jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ Puppis, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její chybnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 600 světelných let a je zhruba 78 milionů let stará. - +![<]($IMG_DIR/dso/M047.jpg) +Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4,4mag v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5,7mag. I další její jasnější hvězdy 6,2mag, 6,5mag, 7mag jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ Puppis, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její chybnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 600 světelných let a je zhruba 78 milionů let stará. + diff --git a/cs/dso/M/M48.md b/cs/dso/M/M48.md index 633addf6e..248122f7e 100644 --- a/cs/dso/M/M48.md +++ b/cs/dso/M/M48.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.598869 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-08 17:18:31.309442 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M048.jpg) -V minulosti se tento objekt považoval za ztracený, protože pravděpodobně sám Charles Messier zaznamenal špatnou polohu pozorovaného objektu, který v roce 1771 i sám popsal. Podle tohoto popisu T. F. Morris v roce 1954 ztotožnil M48 s rozsáhlou otevřenou hvězdokupou NGC 2548 přesto, že se nachází čtyři stupně jižně od uvedené pozice. Rozprostírá se v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní s Jednorožcem. Při dobrých pozorovacích podmínkách je viditelná i pouhým okem, jako skvrnka jasnosti 5,8mag. Pěkný pohled se naskytne zejména ve větších triedru. Hvězdokupa je vzdálena přibližně 2 500 světelných let a na obloze svítí již přibližně 450 milionů let. +![<]($IMG_DIR/dso/M048.jpg) +V minulosti se tento objekt považoval za ztracený, protože pravděpodobně sám Charles Messier zaznamenal špatnou polohu pozorovaného objektu, který v roce 1771 i sám popsal. Podle tohoto popisu T. F. Morris v roce 1954 ztotožnil M48 s rozsáhlou otevřenou hvězdokupou NGC 2548 přesto, že se nachází čtyři stupně jižně od uvedené pozice. Rozprostírá se v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní s Jednorožcem. Při dobrých pozorovacích podmínkách je viditelná i pouhým okem, jako skvrnka jasnosti 5,8mag. Pěkný pohled se naskytne zejména ve větších triedru. Hvězdokupa je vzdálena přibližně 2 500 světelných let a na obloze svítí již přibližně 450 milionů let. diff --git a/cs/dso/M/M48_200u250.md b/cs/dso/M/M48_200u250.md index cb1e0e088..946bdff0b 100644 --- a/cs/dso/M/M48_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M48_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.918165 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-08 17:18:31.309776 --- -V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 250 mm rozlišíme asi 65 hvězd nepravidelně rozmístěných na jednom stupni oblohy. Jasnější hvězdy, z nichž většina má 9-10mag, se koncentrují kolem dvou širokých proudů, které jsou rozděleny "bezhvězdné kanálem". Západní z nich je jasnější a hustší. 100x zvětšení zvýší počet členů na více než sto, z nichž mnozí tvoří zajímavé páry. Široký rozsah magnitud jednotlivých stálic kupy vyvolává falešný dojem, že jasnější hvězdy leží před slabšími. +V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 250 mm rozlišíme asi 65 hvězd nepravidelně rozmístěných na jednom stupni oblohy. Jasnější hvězdy, z nichž většina má 9-10mag, se koncentrují kolem dvou širokých proudů, které jsou rozděleny "bezhvězdné kanálem". Západní z nich je jasnější a hustší. 100x zvětšení zvýší počet členů na více než sto, z nichž mnozí tvoří zajímavé páry. Široký rozsah magnitud jednotlivých stálic kupy vyvolává falešný dojem, že jasnější hvězdy leží před slabšími. diff --git a/cs/dso/M/M49.md b/cs/dso/M/M49.md index 17a9ec8c5..51e62e8f1 100644 --- a/cs/dso/M/M49.md +++ b/cs/dso/M/M49.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.667975 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-13 07:50:05.516311 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M049.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/M049.jpg) Charles Messier objevil tuto galaxii 19. února 1771. M49 je obří eliptickou galaxií, jednou z největších a nejsvítivějších členek kupy Coma-Virgo. Vzdálená je 56 milionů světelných let a absolutní magnitudu dosahuje -23,1. O velikosti galaxie vypovídá i rozsáhlé halo z kulových hvězdokup, které číta na 5.000 členů. Kulové hvězdokupy jsou většími amatérskými dalekohledy rozlišitelné v galaxiích místní skupiny, příkladem budiž kulová hvězdokupa G1 u M31. Galaxie v kupě galaxií v Panně ale leží minimálně 20x dále než M31. V tomto případě bychom na vizuální rozlišení kulových hvězdokup v naší nejbližší galaktické kupě potřebovali dalekohled se zrcadlem v řádu několika metrů. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/M/M5.md b/cs/dso/M/M5.md index 4b6384977..ecb4c8fdb 100644 --- a/cs/dso/M/M5.md +++ b/cs/dso/M/M5.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.571722 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-13 11:53:12.881779 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M005.jpg) -Nádherná kulová hvězdokupa jihozápadně od oranžového Arkturu, při hvězdě 5 Serpente. Nejsnáze ji najdeme, když prodloužíme spojnici hvězd λ a α směrem na jih. Se svou jasností 6mag by mohla být z tmavších oblastí vidět i pouhým okem, triedr ji ukáže jako mlhavý obláček o průměru zhruba 17'. Na obloze si jí poprvé všiml v roce 1702 G. Kirche při pozorování neznámé komety. M5 leží ve vzdálenosti asi 24 500 světelných let, průměr se odhaduje na 80 ly a věk na 13 miliard let. - - +![<]($IMG_DIR/dso/M005.jpg) +Nádherná kulová hvězdokupa jihozápadně od oranžového Arkturu, při hvězdě 5 Serpente. Nejsnáze ji najdeme, když prodloužíme spojnici hvězd λ a α směrem na jih. Se svou jasností 6mag by mohla být z tmavších oblastí vidět i pouhým okem, triedr ji ukáže jako mlhavý obláček o průměru zhruba 17'. Na obloze si jí poprvé všiml v roce 1702 G. Kirche při pozorování neznámé komety. M5 leží ve vzdálenosti asi 24 500 světelných let, průměr se odhaduje na 80 ly a věk na 13 miliard let. + + diff --git a/cs/dso/M/M50.md b/cs/dso/M/M50.md index e55b9c76a..72bf2f725 100644 --- a/cs/dso/M/M50.md +++ b/cs/dso/M/M50.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.318486 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:05:21.588404 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M050.jpg) -Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, nachází se v jeho západní části, v třetinové vzdálenosti od Síria k Prokyon. Během dobré noci je jako mlhavá skvrna o jasnosti 5,9mag vidět i pouhým okem. V triedru se promění na jasnou, velkou a zhruba kruhovou koncentraci natištěných hvězd, z nichž 10 dokážeme rozlišit. Vypadá to tak, že poprvé si ji na obloze všiml G. D. Cassini někdy před rokem 1711, v každém případě ji našel i Charles Messier 5. dubna 1772, během pozorování komety v tom roce. M50 je od nás vzdálena 2 900 světelných let. - +![<]($IMG_DIR/dso/M050.jpg) +Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, nachází se v jeho západní části, v třetinové vzdálenosti od Síria k Prokyon. Během dobré noci je jako mlhavá skvrna o jasnosti 5,9mag vidět i pouhým okem. V triedru se promění na jasnou, velkou a zhruba kruhovou koncentraci natištěných hvězd, z nichž 10 dokážeme rozlišit. Vypadá to tak, že poprvé si ji na obloze všiml G. D. Cassini někdy před rokem 1711, v každém případě ji našel i Charles Messier 5. dubna 1772, během pozorování komety v tom roce. M50 je od nás vzdálena 2 900 světelných let. + diff --git a/cs/dso/M/M51.md b/cs/dso/M/M51.md index 5df6dfe96..5b97c80ec 100644 --- a/cs/dso/M/M51.md +++ b/cs/dso/M/M51.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.271941 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-06 08:15:33.540046 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M051.jpg) -Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "vírová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šestistopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Má se za to, že na zvýraznění struktury má velkou zásluhu gravitační interakce se sousední galaxií NGC 5195. Spolu s ní patří M51 do malé skupiny galaxií v Honících psech a je její dominantním členem. Leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let od nás a patří k jasnějším galaxiím na obloze (8,4mag), jako nestelární objekt ji uvidíme už v obyčejném triedru. - +![<]($IMG_DIR/dso/M051.jpg) +Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "vírová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šestistopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Má se za to, že na zvýraznění struktury má velkou zásluhu gravitační interakce se sousední galaxií NGC 5195. Spolu s ní patří M51 do malé skupiny galaxií v Honících psech a je její dominantním členem. Leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let od nás a patří k jasnějším galaxiím na obloze (8,4mag), jako nestelární objekt ji uvidíme už v obyčejném triedru. + diff --git a/cs/dso/M/M52.md b/cs/dso/M/M52.md index 3bcc0b6e9..ee4eb1ccd 100644 --- a/cs/dso/M/M52.md +++ b/cs/dso/M/M52.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.172092 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:18:00.321827 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M052.jpg) -Otevřená hvězdokupa v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní se souhvězdím Cefea, ležící na prodloužené spojnici hvězd α - β Cas, kterou v roce 1774 náhodně objevil Charles Messier při pozorování komety. Je poměrně rozsáhlá, bohatá a zhuštěná, patří k těm bohatším na severní obloze. Celkovou jasnost dosahuje 6,9mag a pod tmavou oblohou je viditelná jako malá mlhavá nenápadná skvrnka i pouhým okem. Obsahuje okolo 120 hvězd mezi 9. a 13. magnitudou a asi 200 hvězd ve vzdálenosti asi 3 900 světelných let. Nejjasnější je žlutý obr 8,2mag. Přesto ve hvězdokupě najdeme také bleděmodré hvězdy hlavní posloupnosti, které naznačují, že celkový věk hvězdokupy je okolo 50 milionů let, tedy o něco méně než věk Plejád. V triedru hvězdokupa působí kompaktním dojmem a i v záplavě ostatních stálic opravdu bije do očí. - - Dominik: Tato krásná hvězdokupa mi v mém 250mm dobsonu připomíná hodně útvarů. Z velkého množství hvězd moje fantazie vytváří pyramidu, z níž vrcholu však vychází přesně naopak velmi malá další pyramida. Od malé pyramidy přes vrchol jsou hvězdy nejjasnější a nejhustěji až postupně slábnou a ztrácejí se v tmavé obloze. Kousek od tohoto útvaru je však další nepravidelný oblak výraznějších hvězd. Také by mi mohla M52 připomínat přesýpací hodiny nebo kužel světla, který postupně slábne. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/M052.jpg) +Otevřená hvězdokupa v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní se souhvězdím Cefea, ležící na prodloužené spojnici hvězd α - β Cas, kterou v roce 1774 náhodně objevil Charles Messier při pozorování komety. Je poměrně rozsáhlá, bohatá a zhuštěná, patří k těm bohatším na severní obloze. Celkovou jasnost dosahuje 6,9mag a pod tmavou oblohou je viditelná jako malá mlhavá nenápadná skvrnka i pouhým okem. Obsahuje okolo 120 hvězd mezi 9. a 13. magnitudou a asi 200 hvězd ve vzdálenosti asi 3 900 světelných let. Nejjasnější je žlutý obr 8,2mag. Přesto ve hvězdokupě najdeme také bleděmodré hvězdy hlavní posloupnosti, které naznačují, že celkový věk hvězdokupy je okolo 50 milionů let, tedy o něco méně než věk Plejád. V triedru hvězdokupa působí kompaktním dojmem a i v záplavě ostatních stálic opravdu bije do očí. + + Dominik: Tato krásná hvězdokupa mi v mém 250mm dobsonu připomíná hodně útvarů. Z velkého množství hvězd moje fantazie vytváří pyramidu, z níž vrcholu však vychází přesně naopak velmi malá další pyramida. Od malé pyramidy přes vrchol jsou hvězdy nejjasnější a nejhustěji až postupně slábnou a ztrácejí se v tmavé obloze. Kousek od tohoto útvaru je však další nepravidelný oblak výraznějších hvězd. Také by mi mohla M52 připomínat přesýpací hodiny nebo kužel světla, který postupně slábne. + + + diff --git a/cs/dso/M/M52_300u350.md b/cs/dso/M/M52_300u350.md index 73bab2897..7a18e963e 100644 --- a/cs/dso/M/M52_300u350.md +++ b/cs/dso/M/M52_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.943998 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:18:00.322062 --- -Nádherná hvězdokupa, jasná, rozsáhlá s nepravidelným, mírně centrálním zhuštěním. 150 hvězd od 9. do 12. mag je zřetelně rozlišitelných. Několik hvězdných zhuštění se nachází severovýchodně od centra kupy, blízko jihozápadního rozhraní. Mnoho slabých hvězd je rozprášených severovýchodně a jihovýchodně od kupy. +Nádherná hvězdokupa, jasná, rozsáhlá s nepravidelným, mírně centrálním zhuštěním. 150 hvězd od 9. do 12. mag je zřetelně rozlišitelných. Několik hvězdných zhuštění se nachází severovýchodně od centra kupy, blízko jihozápadního rozhraní. Mnoho slabých hvězd je rozprášených severovýchodně a jihovýchodně od kupy. diff --git a/cs/dso/M/M53.md b/cs/dso/M/M53.md index ea2503b8e..5ea0aa26e 100644 --- a/cs/dso/M/M53.md +++ b/cs/dso/M/M53.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.181297 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-13 14:53:18.049697 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M053.jpg) -Pěkná kulová hvězdokupa nedaleko hvězdy Diadém, objevena v únoru 1775 Johannem Elertom Bodem a nezávisle o dva roky později i Charlesem Messierem. Od nás je vzdálená 58 000ly, nachází se ve vnitřní části naší Galaxie a od středu ji dělí podobná vzdálenost jako od nás, tedy přibližně 60 000 světelných let. Její průměr je asi 80 světelných let. Celkovou jasnost má poměrně nízkou 7,8mag, takže při použití dobrého triedru spatříme pouze mlhavou skvrnu. Jeden stupeň na východ, v téměř stejné vzdálenosti od nás, se nachází další kulová hvězdokupa, mimořádně řídká NGC 5053, která s M53 prokazatelně gravitačně interaguje. Ve větších dalekohledech patří M53 k půvabným objektům, protože má jasné jádro a na okrajích rozlišíme jednotlivé hvězdy, jádro zůstane stále zrnité. +![<]($IMG_DIR/dso/M053.jpg) +Pěkná kulová hvězdokupa nedaleko hvězdy Diadém, objevena v únoru 1775 Johannem Elertom Bodem a nezávisle o dva roky později i Charlesem Messierem. Od nás je vzdálená 58 000ly, nachází se ve vnitřní části naší Galaxie a od středu ji dělí podobná vzdálenost jako od nás, tedy přibližně 60 000 světelných let. Její průměr je asi 80 světelných let. Celkovou jasnost má poměrně nízkou 7,8mag, takže při použití dobrého triedru spatříme pouze mlhavou skvrnu. Jeden stupeň na východ, v téměř stejné vzdálenosti od nás, se nachází další kulová hvězdokupa, mimořádně řídká NGC 5053, která s M53 prokazatelně gravitačně interaguje. Ve větších dalekohledech patří M53 k půvabným objektům, protože má jasné jádro a na okrajích rozlišíme jednotlivé hvězdy, jádro zůstane stále zrnité. diff --git a/cs/dso/M/M57.md b/cs/dso/M/M57.md index 4ba31200c..9bac02a30 100644 --- a/cs/dso/M/M57.md +++ b/cs/dso/M/M57.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.019349 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:13:08.666185 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M057.jpg) -Klenot mezi planetárními mlhovinami, snadno dohledatelný, protože leží napůl cesty mezi hvězdami Sheliak a Sulaphat. Byla objevena Ch. Messierem r. 1779, při hledání komet. Tušit ji můžeme už v triedru jako objekt podobný hvězdě. Mlhovina je vzdálena 2600ly, plynový obal mlhoviny se rozpíná do okolí rychlostí asi 20 km za sekundu. Předpokládá se, že vznikla před 20 000 lety. Centrální hvězda, bilý trpaslík, dosahuje 13,4mag a je za výborného seeingu a vhodném zvětšení viditelný už v 250mm dalekohledu. - - Myzer: Centrální hvězdu jsem viděl na La Palme, která se může pochlubit prvotřídním seeingem, nezbytným pro pozorování tohoto těžkého objektu. U nás pozorování vypadají spíše takto: Prstenec byl i při 342x zvětšení ostrý, ale zároveň jemný, jakoby se rozplýval v zorném poli (pečlivého pohledem se dala tušit jeho struktura a že není homogenní). Jeho vnitřek není tmavý, ale má kouřově šedou barvu. Blízko okraje planetárky leží hvězda dvanácté magnitudy, která vypadá jako maličký dobře zaostřený bod a přispívá tak ke kráse celého objektu. Centrální hvězdu jsem nepozoroval, ani jednou se mi nezdálo, že by uprostřed něco bliklo. Na druhé straně to mohu chápat pozitivně v tom smyslu, že jsem si tam žádnou hvězdu uměle nedomyslel a mohu věřit svým očím. +![<]($IMG_DIR/dso/M057.jpg) +Klenot mezi planetárními mlhovinami, snadno dohledatelný, protože leží napůl cesty mezi hvězdami Sheliak a Sulaphat. Byla objevena Ch. Messierem r. 1779, při hledání komet. Tušit ji můžeme už v triedru jako objekt podobný hvězdě. Mlhovina je vzdálena 2600ly, plynový obal mlhoviny se rozpíná do okolí rychlostí asi 20 km za sekundu. Předpokládá se, že vznikla před 20 000 lety. Centrální hvězda, bilý trpaslík, dosahuje 13,4mag a je za výborného seeingu a vhodném zvětšení viditelný už v 250mm dalekohledu. + + Myzer: Centrální hvězdu jsem viděl na La Palme, která se může pochlubit prvotřídním seeingem, nezbytným pro pozorování tohoto těžkého objektu. U nás pozorování vypadají spíše takto: Prstenec byl i při 342x zvětšení ostrý, ale zároveň jemný, jakoby se rozplýval v zorném poli (pečlivého pohledem se dala tušit jeho struktura a že není homogenní). Jeho vnitřek není tmavý, ale má kouřově šedou barvu. Blízko okraje planetárky leží hvězda dvanácté magnitudy, která vypadá jako maličký dobře zaostřený bod a přispívá tak ke kráse celého objektu. Centrální hvězdu jsem nepozoroval, ani jednou se mi nezdálo, že by uprostřed něco bliklo. Na druhé straně to mohu chápat pozitivně v tom smyslu, že jsem si tam žádnou hvězdu uměle nedomyslel a mohu věřit svým očím. diff --git a/cs/dso/M/M57_300u350.md b/cs/dso/M/M57_300u350.md index fd1780196..48b4dbd53 100644 --- a/cs/dso/M/M57_300u350.md +++ b/cs/dso/M/M57_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.787325 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:13:08.666461 --- -V 350 mm dalekohledu je skutečně nádherným objektem, jasný oválný kouřový prsten je ve středu vyplněn slabou mlhou. Za ideálních podmínek, při excelentním seeingu, v něm může být viděna slabá centrální hvězda. Při velkém zvětšení jsou rozhraní prstenu zjevně mlhavé a mohou být spatřeny nějaké nepatrné změny v plošné jasnosti. +V 350 mm dalekohledu je skutečně nádherným objektem, jasný oválný kouřový prsten je ve středu vyplněn slabou mlhou. Za ideálních podmínek, při excelentním seeingu, v něm může být viděna slabá centrální hvězda. Při velkém zvětšení jsou rozhraní prstenu zjevně mlhavé a mohou být spatřeny nějaké nepatrné změny v plošné jasnosti. diff --git a/cs/dso/M/M58.md b/cs/dso/M/M58.md index 9259e418c..34fc94f7e 100644 --- a/cs/dso/M/M58.md +++ b/cs/dso/M/M58.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.444144 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:18:48.551390 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M058.jpg) -Charles Messier objevil tuto galaxii 15. dubna 1779. Je velkou spirálovou galaxií s příčkou umístěnou v jádru galaktické kupy Coma-Virgo a leží zhruba 68 miliónů světelných let daleko. Její absolutní magnituda dosahuje -21,8. Hmotností a absolutní hvězdnou velikostí se podobá naší Galaxii. Pozorovatelné v ní v minulosti byly dvě supernovy 1988 a 1989. - +![<]($IMG_DIR/dso/M058.jpg) +Charles Messier objevil tuto galaxii 15. dubna 1779. Je velkou spirálovou galaxií s příčkou umístěnou v jádru galaktické kupy Coma-Virgo a leží zhruba 68 miliónů světelných let daleko. Její absolutní magnituda dosahuje -21,8. Hmotností a absolutní hvězdnou velikostí se podobá naší Galaxii. Pozorovatelné v ní v minulosti byly dvě supernovy 1988 a 1989. + diff --git a/cs/dso/M/M58_400u500.md b/cs/dso/M/M58_400u500.md index 868737792..aec38bb9f 100644 --- a/cs/dso/M/M58_400u500.md +++ b/cs/dso/M/M58_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.279832 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:18:14.372555 --- -202x, 6m +202x, 6m Jasná galaxie, od jasnějšího středu, se slabá, ale snadno sledovatelná příčka posune k JZ a SV, na jejímž konci je vidět zesílení. Na delší straně SV je mezi příčkou a vnější oblastí vidět nápadný tmavý pruh. V tomto bodě se spirální rameno začne ztenčovat, dále na JZ stává difuzní. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/M/M59.md b/cs/dso/M/M59.md index e1e6df7dd..2427b7a69 100644 --- a/cs/dso/M/M59.md +++ b/cs/dso/M/M59.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.385117 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-08 17:00:14.861254 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M059.jpg) -Galaxii objevil 11. dubna 1779 J. G. Koehler v Dresdene při pozorování komety. Charles Messier se na ni podíval 4 dny později. M59 je kompaktní, obří eliptickou galaxií v jádru Coma-Virgo. Leží ve vzdálenosti 50 milionů světelných let, halo z kulových hvězdokup číta 2200 členů, které ale nejsou v této vzdálenosti vizuálně dosažitelné. - +![<]($IMG_DIR/dso/M059.jpg) +Galaxii objevil 11. dubna 1779 J. G. Koehler v Dresdene při pozorování komety. Charles Messier se na ni podíval 4 dny později. M59 je kompaktní, obří eliptickou galaxií v jádru Coma-Virgo. Leží ve vzdálenosti 50 milionů světelných let, halo z kulových hvězdokup číta 2200 členů, které ale nejsou v této vzdálenosti vizuálně dosažitelné. + diff --git a/cs/dso/M/M5_200u250.md b/cs/dso/M/M5_200u250.md index 806aec44c..231afed11 100644 --- a/cs/dso/M/M5_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M5_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.504894 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-13 11:53:12.881965 --- -Jádro je zrnité, halo kolem něj je nepravidelné a dobře rozlišitelné. Řetězce slabých hvězd směřují z okrajů na všechny strany kromě východu, kde se zdá být kulová hvězdokupa zploštělá. +Jádro je zrnité, halo kolem něj je nepravidelné a dobře rozlišitelné. Řetězce slabých hvězd směřují z okrajů na všechny strany kromě východu, kde se zdá být kulová hvězdokupa zploštělá. diff --git a/cs/dso/M/M6.md b/cs/dso/M/M6.md index c2162fab0..7239c9602 100644 --- a/cs/dso/M/M6.md +++ b/cs/dso/M/M6.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.437316 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 08:20:43.690210 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M006.jpg) -Rozsáhlá otevřená hvězdokupa ve východní části souhvězdí Štír, kterou jako prví zaznamenal roku 1654 Giovanni Battista Hodierna, nicméně objev je přisuzován J.L. de Chéseaux v roce 1746. Nejjasnější hvězda dosahuje 5,8mag a nejjasnější hvězdy mají 6. a 7. hvězdnou velikost. Celková jasnost hvězdokupy je 5,3mag, takže je viditelná i pouhým okem, lépe potom v triedru, v malém dalekohledu je již velmi působivá. Ve větším dalekohledu připomíná svým tvarem letícího motýla. Tvoří ji asi 120 hvězd. Pozorovací podmínky jsou z našich zeměpisných šířek omezeny, protože hvězdokupa se svou deklinací -32:15:15 vychází jen pár stupňů nad obzor. O hvězdokupě se zmiňuje už Ptolemaios někdy v druhém století před n. l. později také P. de Cheseaux a Hodierna. +![<]($IMG_DIR/dso/M006.jpg) +Rozsáhlá otevřená hvězdokupa ve východní části souhvězdí Štír, kterou jako prví zaznamenal roku 1654 Giovanni Battista Hodierna, nicméně objev je přisuzován J.L. de Chéseaux v roce 1746. Nejjasnější hvězda dosahuje 5,8mag a nejjasnější hvězdy mají 6. a 7. hvězdnou velikost. Celková jasnost hvězdokupy je 5,3mag, takže je viditelná i pouhým okem, lépe potom v triedru, v malém dalekohledu je již velmi působivá. Ve větším dalekohledu připomíná svým tvarem letícího motýla. Tvoří ji asi 120 hvězd. Pozorovací podmínky jsou z našich zeměpisných šířek omezeny, protože hvězdokupa se svou deklinací -32:15:15 vychází jen pár stupňů nad obzor. O hvězdokupě se zmiňuje už Ptolemaios někdy v druhém století před n. l. později také P. de Cheseaux a Hodierna. diff --git a/cs/dso/M/M60.md b/cs/dso/M/M60.md index 1bb1ae659..731fd8b37 100644 --- a/cs/dso/M/M60.md +++ b/cs/dso/M/M60.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.411045 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-08 17:04:44.907119 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M060.jpg) -Obří eliptická galaxie hned vedle M59, kterou objevil Koehler 11. dubna 1779. M60 je rovněž členem galaktické kupy Coma-Virgo. Leží 57 miliónů světelných let daleko. Jádro galaxie ukrývá jednu z největších známých černých děr o hmotnosti 4.5±1.0 miliard M☉. - +![<]($IMG_DIR/dso/M060.jpg) +Obří eliptická galaxie hned vedle M59, kterou objevil Koehler 11. dubna 1779. M60 je rovněž členem galaktické kupy Coma-Virgo. Leží 57 miliónů světelných let daleko. Jádro galaxie ukrývá jednu z největších známých černých děr o hmotnosti 4.5±1.0 miliard M☉. + diff --git a/cs/dso/M/M63.md b/cs/dso/M/M63.md index d2d177ed9..0b59e1d4c 100644 --- a/cs/dso/M/M63.md +++ b/cs/dso/M/M63.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.538792 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-13 14:35:40.709093 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M063.jpg) -Spirální galaxie s příčkou ležící na přímce hvězd Cor Caroli - Benetnash. Má oválný tvar s jasným, velkým jádrem a s méně rozvinutými rameny. Byla objevena v roce 1779 Pierrem Méchainem a později se stala jednou z prvních galaxií u kterých se rozpoznala spirálová struktura. V roce 1973 v ní byla pozorována supernova 1971, která dosáhla 12mag. Vzdálená je 29Mly a patří do skupiny galaxií M51. - +![<]($IMG_DIR/dso/M063.jpg) +Spirální galaxie s příčkou ležící na přímce hvězd Cor Caroli - Benetnash. Má oválný tvar s jasným, velkým jádrem a s méně rozvinutými rameny. Byla objevena v roce 1779 Pierrem Méchainem a později se stala jednou z prvních galaxií u kterých se rozpoznala spirálová struktura. V roce 1973 v ní byla pozorována supernova 1971, která dosáhla 12mag. Vzdálená je 29Mly a patří do skupiny galaxií M51. + diff --git a/cs/dso/M/M64.md b/cs/dso/M/M64.md index b1179e726..9f762a16e 100644 --- a/cs/dso/M/M64.md +++ b/cs/dso/M/M64.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.709258 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-13 14:41:53.270280 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M064.jpg) -Spirální galaxie (8,5mag), jedna z nejneobvyklejších galaxií celé oblohy. V jejím nitru, severně od středu, se totiž nachází tmavý prachový pás, podle kterého se také nazývá. Vnitřní část galaxie rotuje v opačném směru než vnější. Jedná se o velmi mohutný systéms průměrem 54 000 ly, který je součástí 117Mly vzdálené kupy galaxií v Honících psech. M64 byla objevena E. Pigottom a J. E. Bodem v roce 1779, přesto, že byla zaznamenána pouze jako malá mlhavá hvězda. Leží na spojnici hvězd γ α Com (Diadém) - γ Com. Uvidíte ji už v malém dalekohledu jako ovál s jasným jádrem. +![<]($IMG_DIR/dso/M064.jpg) +Spirální galaxie (8,5mag), jedna z nejneobvyklejších galaxií celé oblohy. V jejím nitru, severně od středu, se totiž nachází tmavý prachový pás, podle kterého se také nazývá. Vnitřní část galaxie rotuje v opačném směru než vnější. Jedná se o velmi mohutný systéms průměrem 54 000 ly, který je součástí 117Mly vzdálené kupy galaxií v Honících psech. M64 byla objevena E. Pigottom a J. E. Bodem v roce 1779, přesto, že byla zaznamenána pouze jako malá mlhavá hvězda. Leží na spojnici hvězd γ α Com (Diadém) - γ Com. Uvidíte ji už v malém dalekohledu jako ovál s jasným jádrem. diff --git a/cs/dso/M/M65.md b/cs/dso/M/M65.md index f135d1892..b3c3f5256 100644 --- a/cs/dso/M/M65.md +++ b/cs/dso/M/M65.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.768927 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-05-09 18:23:08.061590 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M065.jpg) -Spirální galaxie nedaleko hvězdy θ Leonis, pod tmavou oblohou pozorovaná náznakově už triedru, případně hledáčkem dalekohledu. Stejně jako 21' vzdálená M66 byla objevena P. Méchainem v roce 1780. Leží ve vzdálenosti 31Mly a její velikost je jen poloviční oproti naší Galaxii. Spolu s dalšími spirálovými galaxiemi M65 a NGC 3628 tvoří známý Leo triplet. Spolu s dalšími galaxiemi: NGC 3489, NGC 3593, NGC 3596 a NGC 3666 je zase zařazujeme do jakési "Podskupiny M65". Ta je navíc součástí 31Mly vzdálené skupiny galaxií označované jako Leo I. +![<]($IMG_DIR/dso/M065.jpg) +Spirální galaxie nedaleko hvězdy θ Leonis, pod tmavou oblohou pozorovaná náznakově už triedru, případně hledáčkem dalekohledu. Stejně jako 21' vzdálená M66 byla objevena P. Méchainem v roce 1780. Leží ve vzdálenosti 31Mly a její velikost je jen poloviční oproti naší Galaxii. Spolu s dalšími spirálovými galaxiemi M65 a NGC 3628 tvoří známý Leo triplet. Spolu s dalšími galaxiemi: NGC 3489, NGC 3593, NGC 3596 a NGC 3666 je zase zařazujeme do jakési "Podskupiny M65". Ta je navíc součástí 31Mly vzdálené skupiny galaxií označované jako Leo I. diff --git a/cs/dso/M/M66.md b/cs/dso/M/M66.md index eddd6233f..a463cb2d7 100644 --- a/cs/dso/M/M66.md +++ b/cs/dso/M/M66.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.675062 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-05-09 18:14:23.482610 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M066.jpg) -Spirální galaxie jasnosti 8,9mag, ale trochu méně nápadná než sousední galaxie M65. První ji objevil P. Méchain v březnu roku 1780. Nevšiml si jí zřejmě ani samotný Charles Messier v roce 1773, kdy kolem 2. listopadu procházela touto oblastí nejjasnější kometa toho roku . Patří do Tria galaxií ve Lvu, které je východní součástí skupiny galaxií Leo I. Skutečný průměr galaxie ve vzdálenosti 31Mly je 95 000 ly. Zdánlivému odstupu 21' mezi ní a sousední M65 odpovídá v prostoru předpokládaná vzdálenost 190 000 světelných let. V M 66 vzplanuly už tři supernovy: 1973R, 1989B a 1997bs. +![<]($IMG_DIR/dso/M066.jpg) +Spirální galaxie jasnosti 8,9mag, ale trochu méně nápadná než sousední galaxie M65. První ji objevil P. Méchain v březnu roku 1780. Nevšiml si jí zřejmě ani samotný Charles Messier v roce 1773, kdy kolem 2. listopadu procházela touto oblastí nejjasnější kometa toho roku . Patří do Tria galaxií ve Lvu, které je východní součástí skupiny galaxií Leo I. Skutečný průměr galaxie ve vzdálenosti 31Mly je 95 000 ly. Zdánlivému odstupu 21' mezi ní a sousední M65 odpovídá v prostoru předpokládaná vzdálenost 190 000 světelných let. V M 66 vzplanuly už tři supernovy: 1973R, 1989B a 1997bs. diff --git a/cs/dso/M/M67.md b/cs/dso/M/M67.md index 8ac930ae9..ca56cf07d 100644 --- a/cs/dso/M/M67.md +++ b/cs/dso/M/M67.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.592219 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-06 10:42:59.540219 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M067.jpg) -Bohatá otevřená hvězdokupa zabírající na obloze plochu půl stupně, kterou objevil J. G. Koehler, před rokem 1779. Nachází se v jižní části souhvězdí, nedaleko hvězdy Acubens. V prostoru však leží dost daleko od galaktické roviny (1 500 ly) a je jednou z nejstarších známých otevřených hvězdokup (5 miliard let, po NGC 188 a NGC 6791 starých 7. miliard let, pravděpodobně třetí nejstarší v celé Galaxii). Není obvyklé, aby byly otevřené hvězdokupy starší než 1 miliardy let. Od Země ji dělí 2 800 světelných let. Nachází se v ní více než 1000 hvězd, polovina z nich dosahuje 10. až 16. magnitudu. - -Na tmavé obloze je na hranici viditelnosti pouhým okem (6,3mag), dá se dobře rozpoznat v triedru, ale pěkný pohled na ni dosáhneme až pomocí 60 mm dalekohledu s malým zvětšením, ve kterém můžeme rozeznat pár hvězd. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/M067.jpg) +Bohatá otevřená hvězdokupa zabírající na obloze plochu půl stupně, kterou objevil J. G. Koehler, před rokem 1779. Nachází se v jižní části souhvězdí, nedaleko hvězdy Acubens. V prostoru však leží dost daleko od galaktické roviny (1 500 ly) a je jednou z nejstarších známých otevřených hvězdokup (5 miliard let, po NGC 188 a NGC 6791 starých 7. miliard let, pravděpodobně třetí nejstarší v celé Galaxii). Není obvyklé, aby byly otevřené hvězdokupy starší než 1 miliardy let. Od Země ji dělí 2 800 světelných let. Nachází se v ní více než 1000 hvězd, polovina z nich dosahuje 10. až 16. magnitudu. + +Na tmavé obloze je na hranici viditelnosti pouhým okem (6,3mag), dá se dobře rozpoznat v triedru, ale pěkný pohled na ni dosáhneme až pomocí 60 mm dalekohledu s malým zvětšením, ve kterém můžeme rozeznat pár hvězd. + + + diff --git a/cs/dso/M/M69.md b/cs/dso/M/M69.md index 315dfe76c..f8b9dc295 100644 --- a/cs/dso/M/M69.md +++ b/cs/dso/M/M69.md @@ -5,7 +5,6 @@ references: created_by: 8mag created_date: 2020-09-23 20:52:06.232056 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-27 14:36:39.898885 +updated_date: 2022-02-11 19:19:17.071387 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6637.jpg) -Tuto kulovou hvězdokupu (7,6mag) poprvé objevil N. L. de Lacaille na Mysu dobré naděje v roce 1752, přičemž ji zahrnul do svého katalogu jižních objektů pod označením Lacaille I.11 a popsal ji jako "malé jádro komety". Messier ji přidal do svého katalogu v srpnu roku 1780. Se svou vzdáleností okolo 28 700 světelných let od nás se nachází v blízkosti středu Galaxie. Nikdy u nás nepřesáhne výšku 10 stupňů nad jižním obzorem, proto abychom ji co nejlépe viděli, musíme počkat na její kulminace a dobré pozorovací podmínky. Hledání by mohla usnadnit nejjasnější hvězda souhvězdí Kaus Australis, která se nachází v její blízkosti. +Tuto kulovou hvězdokupu (7,6mag) poprvé objevil N. L. de Lacaille na Mysu dobré naděje v roce 1752, přičemž ji zahrnul do svého katalogu jižních objektů pod označením Lacaille I.11 a popsal ji jako "malé jádro komety". Messier ji přidal do svého katalogu v srpnu roku 1780. Se svou vzdáleností okolo 28 700 světelných let od nás se nachází v blízkosti středu Galaxie. Nikdy u nás nepřesáhne výšku 10 stupňů nad jižním obzorem, proto abychom ji co nejlépe viděli, musíme počkat na její kulminace a dobré pozorovací podmínky. Hledání by mohla usnadnit nejjasnější hvězda souhvězdí Kaus Australis, která se nachází v její blízkosti. diff --git a/cs/dso/M/M7.md b/cs/dso/M/M7.md index e2d20956b..60b8c2b47 100644 --- a/cs/dso/M/M7.md +++ b/cs/dso/M/M7.md @@ -7,9 +7,9 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.377017 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 06:27:05.614042 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M007.jpg) -Rozlehlá otevřená hvězdokupa jihovýchodně od M6. Nachází se 980 světelných let daleko a na obloze se promítá asi 4,5 stupně východně od velmi jasné hvězdy Shaula (+1,6mag) v blízkosti ostnu Štíra. Je tvořena asi 80 hvězdami 6. až 10. hvězdné velikosti rostroušenými na ploše asi 80 úhlových minut. Její skutečná velikosti je zhruba 25 ly a její stáří se odhaduje na "pouhých" 220 milionů let. Tato hvězdokupa je asi 735krát hmotnější než Slunce a blíží se k nám rychlostí přibližně 14 km/s. - -M7 patří k vůbec nejpozoruhodnějším otevřeným hvězdokupám, jaké můžeme na obloze pozorovat. Díky své zdánlivé hvězdné velikostí 3,3mag je snadno viditelná i pouhým okem. Pro plné vychutnání jejího vzhledu je však vhodný výkonnější triedr. M7 je vůbec nejjižněším objektem celého Messierova katalogu a vystupuje u nás jen asi 5 stupňů nad obzor. Pokud nám však ve výhledu na jih nestojí žádné překážky a není obzor příliš osvětlen městy, podaří se nám ji najít poměrně snadno. - +![<]($IMG_DIR/dso/M007.jpg) +Rozlehlá otevřená hvězdokupa jihovýchodně od M6. Nachází se 980 světelných let daleko a na obloze se promítá asi 4,5 stupně východně od velmi jasné hvězdy Shaula (+1,6mag) v blízkosti ostnu Štíra. Je tvořena asi 80 hvězdami 6. až 10. hvězdné velikosti rostroušenými na ploše asi 80 úhlových minut. Její skutečná velikosti je zhruba 25 ly a její stáří se odhaduje na "pouhých" 220 milionů let. Tato hvězdokupa je asi 735krát hmotnější než Slunce a blíží se k nám rychlostí přibližně 14 km/s. + +M7 patří k vůbec nejpozoruhodnějším otevřeným hvězdokupám, jaké můžeme na obloze pozorovat. Díky své zdánlivé hvězdné velikostí 3,3mag je snadno viditelná i pouhým okem. Pro plné vychutnání jejího vzhledu je však vhodný výkonnější triedr. M7 je vůbec nejjižněším objektem celého Messierova katalogu a vystupuje u nás jen asi 5 stupňů nad obzor. Pokud nám však ve výhledu na jih nestojí žádné překážky a není obzor příliš osvětlen městy, podaří se nám ji najít poměrně snadno. + Tato hvězdokupa byla pravděpodobně známá již ve středověku. První písemná zmínka o ní pochází z 2. století n. l. od řeckého matematika a astronoma Klaudia Ptolemaia, po kterém je také hvězdokupa pojmenovaná. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/M/M71.md b/cs/dso/M/M71.md index aa38e9234..3ace8dd6b 100644 --- a/cs/dso/M/M71.md +++ b/cs/dso/M/M71.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.654128 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:11:50.495198 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M071.jpg) -Řídká kulová hvězdokupa jižně od spojnice hvězd δ a γ Sge, jejíž klasifikace do 70. let minulého století nebyla jednoznačně určena. Je velmi bohatá a kompaktní, ale bez většího centrálního zhuštění, jak by se na normální kulovou hvězdokupu patřilo. Postrádá rovněž proměnné hvězdy typu RR Lyrae, které jsou jinak hojně zastoupeny právě v kulových hvězdokupách. Otázku, zda je mimořádně bohatou otevřenou hvězdokupou nebo mimořádně chudou kulovou hvězdokupou, vyřešily až moderní metody na základě H-R diagramu. Tuto relativně mladou kulovou hvězdokupu, pouze 9-10 miliard let starou, 12 000 světelných let vzdálenou, objevil před rokem 1746 P. L. de Cheseaux. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/M071.jpg) +Řídká kulová hvězdokupa jižně od spojnice hvězd δ a γ Sge, jejíž klasifikace do 70. let minulého století nebyla jednoznačně určena. Je velmi bohatá a kompaktní, ale bez většího centrálního zhuštění, jak by se na normální kulovou hvězdokupu patřilo. Postrádá rovněž proměnné hvězdy typu RR Lyrae, které jsou jinak hojně zastoupeny právě v kulových hvězdokupách. Otázku, zda je mimořádně bohatou otevřenou hvězdokupou nebo mimořádně chudou kulovou hvězdokupou, vyřešily až moderní metody na základě H-R diagramu. Tuto relativně mladou kulovou hvězdokupu, pouze 9-10 miliard let starou, 12 000 světelných let vzdálenou, objevil před rokem 1746 P. L. de Cheseaux. + + + diff --git a/cs/dso/M/M77.md b/cs/dso/M/M77.md index c7992646b..396f7edb9 100644 --- a/cs/dso/M/M77.md +++ b/cs/dso/M/M77.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.469929 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:40:24.510453 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M077.jpg) -Nejjasnější galaxie (8,9mag) souhvězdí Velryby a výrazný představitel tzv. Seyfertových galaxií. Tato obří spirální galaxie má malé, velmi jasné, husté a aktivní jádro, které ve středu skrývá černou díru. Ve spektru jádra je mnoho emisních čar, svědčících o vysoké excitaci. Emisní čáry jsou velmi široké, což je projev bouřlivých chaotických pohybů plynových mas v jádru. Vykazuje netepelné záření, a to často v širokém rozsahu spektra od rádiové oblasti po gama záření, s maximem v daleké infračervené oblasti. V jádru je velmi kompaktní zdroj rádiového záření. Všechny tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že v jádru probíhají bouřlivé procesy, při kterých nastává vyvržení hustých, kompaktních mraků plynu s hmotností několik desítek až stovek hmotností Slunce. Rychlost těchto proudů je několik stovek kilometrů za sekundu. - -Celkové zastoupení Seyfertových galaxií mezi galaxiemi ve vesmíru je 1-2 %. První takovou galaxii objevil v roce 1908 E. Fatt (NGC 1068), ale poprvé se jimi důkladně zabýval až v roce 1943 C. Seyfert, podle kterého se i pojmenovávají. K nejznámějším patří NGC 1275 - totožná s rádiovým zdrojem Perseus A (3C 84), NGC 4151 či interagující galaxie VV 144. M77 představuje nejjasnější příklad z této skupiny. Na její vyhledání je třeba přesunout jeden obloukový stupeň jihovýchodně od δ Ceti (4,1mag). Objevil ji P. Méchain již v roce 1780 jako mlhovinu, nakonec se však zařadila k prvním galaxiím, u kterých byla vizuálně zjištěna spirálová struktura. Dnes patří k největším galaxiím Messierova katalogu - dosahuje průměru 170 000 ly a je dominantním objektem malé skupiny galaxií do které patří například i NGC 1055, NGC 1073 nebo Markarian 600. Vzdálená je 47 milionů světelných let. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/M077.jpg) +Nejjasnější galaxie (8,9mag) souhvězdí Velryby a výrazný představitel tzv. Seyfertových galaxií. Tato obří spirální galaxie má malé, velmi jasné, husté a aktivní jádro, které ve středu skrývá černou díru. Ve spektru jádra je mnoho emisních čar, svědčících o vysoké excitaci. Emisní čáry jsou velmi široké, což je projev bouřlivých chaotických pohybů plynových mas v jádru. Vykazuje netepelné záření, a to často v širokém rozsahu spektra od rádiové oblasti po gama záření, s maximem v daleké infračervené oblasti. V jádru je velmi kompaktní zdroj rádiového záření. Všechny tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že v jádru probíhají bouřlivé procesy, při kterých nastává vyvržení hustých, kompaktních mraků plynu s hmotností několik desítek až stovek hmotností Slunce. Rychlost těchto proudů je několik stovek kilometrů za sekundu. + +Celkové zastoupení Seyfertových galaxií mezi galaxiemi ve vesmíru je 1-2 %. První takovou galaxii objevil v roce 1908 E. Fatt (NGC 1068), ale poprvé se jimi důkladně zabýval až v roce 1943 C. Seyfert, podle kterého se i pojmenovávají. K nejznámějším patří NGC 1275 - totožná s rádiovým zdrojem Perseus A (3C 84), NGC 4151 či interagující galaxie VV 144. M77 představuje nejjasnější příklad z této skupiny. Na její vyhledání je třeba přesunout jeden obloukový stupeň jihovýchodně od δ Ceti (4,1mag). Objevil ji P. Méchain již v roce 1780 jako mlhovinu, nakonec se však zařadila k prvním galaxiím, u kterých byla vizuálně zjištěna spirálová struktura. Dnes patří k největším galaxiím Messierova katalogu - dosahuje průměru 170 000 ly a je dominantním objektem malé skupiny galaxií do které patří například i NGC 1055, NGC 1073 nebo Markarian 600. Vzdálená je 47 milionů světelných let. + + + diff --git a/cs/dso/M/M77_400u500.md b/cs/dso/M/M77_400u500.md index 2ae206a2c..1b7a5e271 100644 --- a/cs/dso/M/M77_400u500.md +++ b/cs/dso/M/M77_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.823637 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:40:24.510694 --- -450x, 6m5+ +450x, 6m5+ Za vynikajících podmínek může být vizuálně viditelná dvojitá struktura M 77. Vnitřní spirální ramena jsou velmi malá, ale jasná. Točí se kolem malého jádra. Jižní konec ramene končí malým zjasněním. Vnější spirály jsou v oblasti výrazně slabší a nejsou spojeny s vnotřní částí. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/M/M8.md b/cs/dso/M/M8.md index 561180b68..ea1fbdc5f 100644 --- a/cs/dso/M/M8.md +++ b/cs/dso/M/M8.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.104871 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 08:24:29.003328 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M008.jpg) -Tato jasná mlhovina v souhvězdí Sřelce byla objevena Giovannim Hodiernou před rokem 1654. V její východní části se nachází velká, jasná a bohatá otevřená hvězdokupa NGC 6530, jejíž nejjasnější, horké hvězdy spektrálního typu O jsou hlavní důvodem, proč tato část mlhoviny svítí. Její západní část zase osvětluje hvězda 9 sagittario, sice na obloze jen stálice šesté magnitudy, ve skutečnosti však mimořádně horká hvězda, která vyzařuje 44-krát více ultrafialového záření než vizuálního světla. Přesto je i tak 23 000krát svítivější než naše Slunce. Mlhovina Laguna je zdánlivě rozdělena na dvě části širokou linií, což má na svědomí prachový mrak ležící před ní. Mlhovina leží od nás ve vzdálenosti 5 200 světelných let v samotném srdci spirálového ramene Střelec-Kýl. Na detailních fotografiích se na ni promítá několik temných čárek. Bart Bok jejich identifikoval jako globule, tedy zárodky budoucích hvězd. +![<]($IMG_DIR/dso/M008.jpg) +Tato jasná mlhovina v souhvězdí Sřelce byla objevena Giovannim Hodiernou před rokem 1654. V její východní části se nachází velká, jasná a bohatá otevřená hvězdokupa NGC 6530, jejíž nejjasnější, horké hvězdy spektrálního typu O jsou hlavní důvodem, proč tato část mlhoviny svítí. Její západní část zase osvětluje hvězda 9 sagittario, sice na obloze jen stálice šesté magnitudy, ve skutečnosti však mimořádně horká hvězda, která vyzařuje 44-krát více ultrafialového záření než vizuálního světla. Přesto je i tak 23 000krát svítivější než naše Slunce. Mlhovina Laguna je zdánlivě rozdělena na dvě části širokou linií, což má na svědomí prachový mrak ležící před ní. Mlhovina leží od nás ve vzdálenosti 5 200 světelných let v samotném srdci spirálového ramene Střelec-Kýl. Na detailních fotografiích se na ni promítá několik temných čárek. Bart Bok jejich identifikoval jako globule, tedy zárodky budoucích hvězd. diff --git a/cs/dso/M/M80.md b/cs/dso/M/M80.md index a3a4ce573..704402434 100644 --- a/cs/dso/M/M80.md +++ b/cs/dso/M/M80.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.450763 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-06-21 14:34:09.732206 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M080.jpg) -Malá, ale zářivá kulová hvězdokupa, lokalizovaná zhruba uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy Antares (α Sco)a Graffias (β Sco). Je viditelná i v triedru, sice je o něco slabší než nedaleká M4, ale má zase výraznější jádro, díky silnému zhuštění hvězd v jejím středu. V malém dalekohledu spatříme jen slabý náznak podobný kometě, vždyť podobně ji popsal i Charles Messier, který ji našel v roce 1781, o tři týdny dříve než jeho přátelský rival P. Méchain. Vzdálená je 32 600 světelných let, zhruba 4× dále než M4. V minulosti, v roce 1860 vzplanula v této hvězdokupě jasná nova sedmé magnitudy. - - - - - +![<]($IMG_DIR/dso/M080.jpg) +Malá, ale zářivá kulová hvězdokupa, lokalizovaná zhruba uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy Antares (α Sco)a Graffias (β Sco). Je viditelná i v triedru, sice je o něco slabší než nedaleká M4, ale má zase výraznější jádro, díky silnému zhuštění hvězd v jejím středu. V malém dalekohledu spatříme jen slabý náznak podobný kometě, vždyť podobně ji popsal i Charles Messier, který ji našel v roce 1781, o tři týdny dříve než jeho přátelský rival P. Méchain. Vzdálená je 32 600 světelných let, zhruba 4× dále než M4. V minulosti, v roce 1860 vzplanula v této hvězdokupě jasná nova sedmé magnitudy. + + + + + diff --git a/cs/dso/M/M81.md b/cs/dso/M/M81.md index 50b5991de..0c0424296 100644 --- a/cs/dso/M/M81.md +++ b/cs/dso/M/M81.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.364023 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:45:50.129683 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M081.jpg) -Známá spirální galaxie v severní části souhvězdí, která byla s nedalekou gravitačně vázanou M82 objevena v roce 1772 J. E. Bodem. Charles Messier je přidal do svého katalogu v únoru 1781. Obě jsou nejjasnějšími představiteli v malé skupině galaxií ve Velké medvědici, která zahrnuje zhruba 12 galaxií, nazvané Skupina galaxií M81. Vzdálenost centra této kupy je asi 10 milionů světelných let, čímž je po kupě galaxií v Sochaři vzdálené 8 milionů světelných let, nejbližší skupinou galaxií k Místní skupině. Kromě M82 zahrnuje například NGC 2976 a NGC 3077 - také z Velké medvědice, NGC 2366 s NGC 2403 ze Žirafy, či NGC 4236 z Draka. Skutečný průměr M81 dosahuje 70 000 světelných let. V roce 1993 v ní byla pozorována jedna supernova. - -Odlišný tvar M81 a M82 je evidentní již v triedru 10×50: M81 je oválná, M82 je více protáhlá. Obě patří k nejjasnějším galaxiím na obloze. M81 je také jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem, tedy jen tak bez dalekohledu. Před tímto náročným pozorováním má cenu si poznamenat, že galaxie má celkovou jasnost 6,9mag, její plošná jasnost ale bude ještě o něco slabší. V důsledku toho, identifikování podobně slabých hvězd bude nezbytné pro její správné rozpoznání. Při svém prvním pokusu se ale předem připravte k nezdaru. M81 je totiž součástí řetězce slabých hvězd, který začíná stálicí 24 Ursa Majoris. Abychom tedy nabyli pevné přesvědčení, že M81 skutečně vidíme a abychom si byli jisti, že se vyznáme v zmatku slabých hvězd, musíme nejdříve některé tyto hvězdy po pořádku přesně identifikovat. Postupovat systémem podívat se nahoru a jednoduše říci: "Ano, já ji vidím", není správné. - -Začneme hvězdou HD 83489 (V = 5,7), jeden a půl stupně západně od galaxie a budeme pokračovat hvězdou HD 89343 (V = 6,0) na východním konci řetězce. Mezi nimi by měly být vidět (blýsknout se je lepší slovo) přinejmenším tři na hvězdy podobné objekty. První, hned západně od HD 89343, je stálice HD 87703 (V = 7,1). Pokud není bez váhání viditelná zhruba 25% z celkového pozorovacího času, pravděpodobně je M81 mimo dosah. Mnohem těžší (10% z celkového času) je rozpoznatelná skupinka hvězd tvořena HD 86458 (V = 8,0), HD 86574 (V = 8,2) a HD 86677 (V = 7,9), která vypadá jako jeden objekt. Díky zmíněným třem hvězdám bude jeho celková jasnost V = 6,8, ale jeho rozloha způsobuje, že plošná jasnost bude menší než jedna hvězda téže magnitudy, což dělá skupinku těžší identifikovatelnou. Třetí objekt, viditelný na správném místě pouze 5-10% z celkového času bočním pohledem, je galaxie M81! I když se to snadno říká, neměla by vypadat jako obyčejná hvězda, ale připomínat spíše sotva viditelného nestelárneho člena vzdálené galaktické kupy ve velkém dalekohledu. Její polohu je vhodné si ověřit ještě i určením další hvězdy HD 85828 (V = 7,7), nacházející se 40' jižně od ní. - +![<]($IMG_DIR/dso/M081.jpg) +Známá spirální galaxie v severní části souhvězdí, která byla s nedalekou gravitačně vázanou M82 objevena v roce 1772 J. E. Bodem. Charles Messier je přidal do svého katalogu v únoru 1781. Obě jsou nejjasnějšími představiteli v malé skupině galaxií ve Velké medvědici, která zahrnuje zhruba 12 galaxií, nazvané Skupina galaxií M81. Vzdálenost centra této kupy je asi 10 milionů světelných let, čímž je po kupě galaxií v Sochaři vzdálené 8 milionů světelných let, nejbližší skupinou galaxií k Místní skupině. Kromě M82 zahrnuje například NGC 2976 a NGC 3077 - také z Velké medvědice, NGC 2366 s NGC 2403 ze Žirafy, či NGC 4236 z Draka. Skutečný průměr M81 dosahuje 70 000 světelných let. V roce 1993 v ní byla pozorována jedna supernova. + +Odlišný tvar M81 a M82 je evidentní již v triedru 10×50: M81 je oválná, M82 je více protáhlá. Obě patří k nejjasnějším galaxiím na obloze. M81 je také jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem, tedy jen tak bez dalekohledu. Před tímto náročným pozorováním má cenu si poznamenat, že galaxie má celkovou jasnost 6,9mag, její plošná jasnost ale bude ještě o něco slabší. V důsledku toho, identifikování podobně slabých hvězd bude nezbytné pro její správné rozpoznání. Při svém prvním pokusu se ale předem připravte k nezdaru. M81 je totiž součástí řetězce slabých hvězd, který začíná stálicí 24 Ursa Majoris. Abychom tedy nabyli pevné přesvědčení, že M81 skutečně vidíme a abychom si byli jisti, že se vyznáme v zmatku slabých hvězd, musíme nejdříve některé tyto hvězdy po pořádku přesně identifikovat. Postupovat systémem podívat se nahoru a jednoduše říci: "Ano, já ji vidím", není správné. + +Začneme hvězdou HD 83489 (V = 5,7), jeden a půl stupně západně od galaxie a budeme pokračovat hvězdou HD 89343 (V = 6,0) na východním konci řetězce. Mezi nimi by měly být vidět (blýsknout se je lepší slovo) přinejmenším tři na hvězdy podobné objekty. První, hned západně od HD 89343, je stálice HD 87703 (V = 7,1). Pokud není bez váhání viditelná zhruba 25% z celkového pozorovacího času, pravděpodobně je M81 mimo dosah. Mnohem těžší (10% z celkového času) je rozpoznatelná skupinka hvězd tvořena HD 86458 (V = 8,0), HD 86574 (V = 8,2) a HD 86677 (V = 7,9), která vypadá jako jeden objekt. Díky zmíněným třem hvězdám bude jeho celková jasnost V = 6,8, ale jeho rozloha způsobuje, že plošná jasnost bude menší než jedna hvězda téže magnitudy, což dělá skupinku těžší identifikovatelnou. Třetí objekt, viditelný na správném místě pouze 5-10% z celkového času bočním pohledem, je galaxie M81! I když se to snadno říká, neměla by vypadat jako obyčejná hvězda, ale připomínat spíše sotva viditelného nestelárneho člena vzdálené galaktické kupy ve velkém dalekohledu. Její polohu je vhodné si ověřit ještě i určením další hvězdy HD 85828 (V = 7,7), nacházející se 40' jižně od ní. + diff --git a/cs/dso/M/M82.md b/cs/dso/M/M82.md index 37e2d827b..ff5f3257d 100644 --- a/cs/dso/M/M82.md +++ b/cs/dso/M/M82.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.495832 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-07 15:42:52.956711 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M082.jpg) -Nepravidelná Pekuliární Galaxie ani ne půl obloukového stupně od M81. Obě galaxie se pravděpodobně v minulosti vzájemně setkaly, což zapříčinilo její nepravidelný tvar a značnou aktivitu. Její struktura byla přerušena gravitací M81. Z jejího jádra vytryskávají proudy plynů rychlostí asi 1 000 km / s, což se však dá zjistit pouze speciálními přístroji. Je velmi známou rádiovou galaxií a první, u které bylo zjištěno intenzivně magnetické pole. Je vzdálena 12 milionů světelných let. I když je oproti M81 slabší (8,4mag) a hledá se o něco hůře, ale v dalekohledu odkryje více detailů. Tak tedy po pořádku: na trochu tmavší obloze ji můžeme zkusit najít už malým triedru jako tenký proužek světla. - +![<]($IMG_DIR/dso/M082.jpg) +Nepravidelná Pekuliární Galaxie ani ne půl obloukového stupně od M81. Obě galaxie se pravděpodobně v minulosti vzájemně setkaly, což zapříčinilo její nepravidelný tvar a značnou aktivitu. Její struktura byla přerušena gravitací M81. Z jejího jádra vytryskávají proudy plynů rychlostí asi 1 000 km / s, což se však dá zjistit pouze speciálními přístroji. Je velmi známou rádiovou galaxií a první, u které bylo zjištěno intenzivně magnetické pole. Je vzdálena 12 milionů světelných let. I když je oproti M81 slabší (8,4mag) a hledá se o něco hůře, ale v dalekohledu odkryje více detailů. Tak tedy po pořádku: na trochu tmavší obloze ji můžeme zkusit najít už malým triedru jako tenký proužek světla. + diff --git a/cs/dso/M/M82_200u250.md b/cs/dso/M/M82_200u250.md index 9ef552a82..ba8ac7b4b 100644 --- a/cs/dso/M/M82_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M82_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.905694 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-07 15:42:52.956934 --- -100x: M82 má jasné, skvrnité, nepravidelně prodloužené 9'x2' halo. Tmavá prachová mezera kolmá na hlavní osu galaxie protíná halo do dvou téměř stejných částí. Východní část je skvrnitější, ale bledne mnohem rychleji směrem ven z galaxie, podél hlavní osy. Východní i západní část je poznamenána tmavými místy. - +100x: M82 má jasné, skvrnité, nepravidelně prodloužené 9'x2' halo. Tmavá prachová mezera kolmá na hlavní osu galaxie protíná halo do dvou téměř stejných částí. Východní část je skvrnitější, ale bledne mnohem rychleji směrem ven z galaxie, podél hlavní osy. Východní i západní část je poznamenána tmavými místy. + diff --git a/cs/dso/M/M83.md b/cs/dso/M/M83.md index e8bb1538c..c48d598e8 100644 --- a/cs/dso/M/M83.md +++ b/cs/dso/M/M83.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.558643 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:48:01.532051 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M083.jpg) -Nádherná galaxie jižní oblohy, která v přiměřeně velkém dalekohledu ukáže jasné jádro s příčkou, kolem níž se točí spirální ramena. Díky své jasnosti 7,6 mag patří sice k nejjasnějším galaxiím, ale je dost rozlehlá a nachází se značně na jihu, téměř na rozhraní s rozlehlým souhvězdím Kentaur. Z oblastí, kde vystupuje vysoko nad obzor, je při dobrých pozorovacích podmínkách viditelná i triedru, při excelentních podmínkách i pouhým okem. - -M83 objevil NL de Lacaille v roce 1752 objevil na Mysy Dobré naděje, Messier ji přidal do katalogu až v březnu 1781. Svou vzdáleností 22 milionů světelných let patří k našim bližším galaxiím a je součástí galaktické kupy Centaurus, spolu s NGC 4945, NGC 5102 a NGC 5253, které se nacházejí právě v tomto jižním souhvězdí, as NGC 5068, která se nachází v Panně o něco severněji. Její absolutní magnituda -21,6 odpovídá svítivosti 36 bilionům Sluncí. Skutečný průměr dosahuje přes 100 000 světelných let. Za posledních 60 let v M83 vzplanuly čtyři supernovy. +![<]($IMG_DIR/dso/M083.jpg) +Nádherná galaxie jižní oblohy, která v přiměřeně velkém dalekohledu ukáže jasné jádro s příčkou, kolem níž se točí spirální ramena. Díky své jasnosti 7,6 mag patří sice k nejjasnějším galaxiím, ale je dost rozlehlá a nachází se značně na jihu, téměř na rozhraní s rozlehlým souhvězdím Kentaur. Z oblastí, kde vystupuje vysoko nad obzor, je při dobrých pozorovacích podmínkách viditelná i triedru, při excelentních podmínkách i pouhým okem. + +M83 objevil NL de Lacaille v roce 1752 objevil na Mysy Dobré naděje, Messier ji přidal do katalogu až v březnu 1781. Svou vzdáleností 22 milionů světelných let patří k našim bližším galaxiím a je součástí galaktické kupy Centaurus, spolu s NGC 4945, NGC 5102 a NGC 5253, které se nacházejí právě v tomto jižním souhvězdí, as NGC 5068, která se nachází v Panně o něco severněji. Její absolutní magnituda -21,6 odpovídá svítivosti 36 bilionům Sluncí. Skutečný průměr dosahuje přes 100 000 světelných let. Za posledních 60 let v M83 vzplanuly čtyři supernovy. diff --git a/cs/dso/M/M83_200u250.md b/cs/dso/M/M83_200u250.md index 447a950ce..ee8766a03 100644 --- a/cs/dso/M/M83_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M83_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.744285 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:48:01.532225 --- -V dalekohledu tvoří tato nádherná galaxie velký trojúhelník s hvězdou 7mag na východě a hvězdou 6mag na severovýchodě. M83 má jasné kruhové jádro umístěno v příčce, z níž obou konců se točí spirální ramena. Rameno ze severovýchodního konce příčky se točí na východ a potom na jih, rameno z jihozápadního konce příčky se točí západně a potom na sever. Bočním pohledem se tyto dvě spirální ramena točí jakoby jedno do druhého. Oblasti mezi nimi jsou ozdobeny velmi slabě viditelnými, ale ve skutečnosti obrovskými emisními oblastmi. +V dalekohledu tvoří tato nádherná galaxie velký trojúhelník s hvězdou 7mag na východě a hvězdou 6mag na severovýchodě. M83 má jasné kruhové jádro umístěno v příčce, z níž obou konců se točí spirální ramena. Rameno ze severovýchodního konce příčky se točí na východ a potom na jih, rameno z jihozápadního konce příčky se točí západně a potom na sever. Bočním pohledem se tyto dvě spirální ramena točí jakoby jedno do druhého. Oblasti mezi nimi jsou ozdobeny velmi slabě viditelnými, ale ve skutečnosti obrovskými emisními oblastmi. diff --git a/cs/dso/M/M83_300u350.md b/cs/dso/M/M83_300u350.md index 13d3ec177..2543966cc 100644 --- a/cs/dso/M/M83_300u350.md +++ b/cs/dso/M/M83_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.600700 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:48:01.532305 --- -125x: M83 je pěknou "face-on" galaxií s jasným oválným jádrem s příčkou obklopenou zajímavě spirálovou podobou. Rameno, které začíná ze severovýchodního konce příčky se točí napříč 90 stupňů a končí jižně od středu galaxie. Rameno, které začíná z jihozápadního konce příčky se obtáčí kolem celé severní strany galaxie až na východ. Spirální ramena jsou dělené tenkými tmavými liniemi, z nichž nejnápadnější leží SSV a JJZ od příčky - jsou to patrné stopy prachu. Do galaxie se promítá několik hvězd z naší Galaxie, okolní hvězdné pole je nejbohatší na jihu a jihovýchodě. +125x: M83 je pěknou "face-on" galaxií s jasným oválným jádrem s příčkou obklopenou zajímavě spirálovou podobou. Rameno, které začíná ze severovýchodního konce příčky se točí napříč 90 stupňů a končí jižně od středu galaxie. Rameno, které začíná z jihozápadního konce příčky se obtáčí kolem celé severní strany galaxie až na východ. Spirální ramena jsou dělené tenkými tmavými liniemi, z nichž nejnápadnější leží SSV a JJZ od příčky - jsou to patrné stopy prachu. Do galaxie se promítá několik hvězd z naší Galaxie, okolní hvězdné pole je nejbohatší na jihu a jihovýchodě. diff --git a/cs/dso/M/M84.md b/cs/dso/M/M84.md index 166bfa3be..cd8584479 100644 --- a/cs/dso/M/M84.md +++ b/cs/dso/M/M84.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.729439 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:49:04.578842 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M084.jpg) -M84 představuje začátek Markarianova řetízku galaxií, která se od ní vine nejprve na východ a pak na severovýchod až k M88 ve vlasech Bereniky. Galaxii spolu s blízkou M86 objevil 18. března 1781 Charles Messier. M84 je obrovským eliptickým členem galaktické kupy Coma-Virgo, nachází se přímo v jejím srdci. Pokud se M84 nachází ve vzdálenosti 65 miliónů světelných let daleko, její absolutní magnituda dosahuje -22,4. Patří rovněž ke galaxiím s největším nahuštěním hmoty. Známý je také její rozsáhlý systém kulových hvězdokup. Její jasnost se pohybuje kolem 9. magnitudy. - +![<]($IMG_DIR/dso/M084.jpg) +M84 představuje začátek Markarianova řetízku galaxií, která se od ní vine nejprve na východ a pak na severovýchod až k M88 ve vlasech Bereniky. Galaxii spolu s blízkou M86 objevil 18. března 1781 Charles Messier. M84 je obrovským eliptickým členem galaktické kupy Coma-Virgo, nachází se přímo v jejím srdci. Pokud se M84 nachází ve vzdálenosti 65 miliónů světelných let daleko, její absolutní magnituda dosahuje -22,4. Patří rovněž ke galaxiím s největším nahuštěním hmoty. Známý je také její rozsáhlý systém kulových hvězdokup. Její jasnost se pohybuje kolem 9. magnitudy. + diff --git a/cs/dso/M/M86.md b/cs/dso/M/M86.md index 1ba8cc89f..09e6cde41 100644 --- a/cs/dso/M/M86.md +++ b/cs/dso/M/M86.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.638686 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:50:08.438922 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M086.jpg) -M86 a M84 objevil Charles Messier 18. března 1781. Tento jasný pár galaxií leží ve směru srdce galaktické kupy Coma-Virgo, M86 se pravděpodobně nachází o něco blíže než M84. S předpokladem, že leží ve vzdálenosti 50 milonů světelných let daleko, její absolutní magnituda dosahuje -22,1. Pravděpodobně je výsledkem střetu dvou nebo více velkých eliptických galaxií, které se dostaly příliš blízko sebe. - +![<]($IMG_DIR/dso/M086.jpg) +M86 a M84 objevil Charles Messier 18. března 1781. Tento jasný pár galaxií leží ve směru srdce galaktické kupy Coma-Virgo, M86 se pravděpodobně nachází o něco blíže než M84. S předpokladem, že leží ve vzdálenosti 50 milonů světelných let daleko, její absolutní magnituda dosahuje -22,1. Pravděpodobně je výsledkem střetu dvou nebo více velkých eliptických galaxií, které se dostaly příliš blízko sebe. + diff --git a/cs/dso/M/M87.md b/cs/dso/M/M87.md index f44f79b47..389d94387 100644 --- a/cs/dso/M/M87.md +++ b/cs/dso/M/M87.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.625196 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:52:28.421956 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M087.jpg) -Obrovská eliptická galaxie ztotožněna se silným rádiovým zdrojem Virgo A, vůbec jedna z nejmohutnějších galaxií, o které víme. Objevil ji Charles Messier v roce 1781. Z jejího jádra vytryskávají směrem na severovýchod proudy materiálu délky 4 000 světelných let. Má rozsáhlý systém kulových hvězdokup, dalekohled o průměru 5 metrů z nich objeví asi 4 000 obklopujících tuto galaxii. M87 leží skoro uprostřed galaktické kupy Coma-Virgo, 65 miliónů světelných let daleko. - +![<]($IMG_DIR/dso/M087.jpg) +Obrovská eliptická galaxie ztotožněna se silným rádiovým zdrojem Virgo A, vůbec jedna z nejmohutnějších galaxií, o které víme. Objevil ji Charles Messier v roce 1781. Z jejího jádra vytryskávají směrem na severovýchod proudy materiálu délky 4 000 světelných let. Má rozsáhlý systém kulových hvězdokup, dalekohled o průměru 5 metrů z nich objeví asi 4 000 obklopujících tuto galaxii. M87 leží skoro uprostřed galaktické kupy Coma-Virgo, 65 miliónů světelných let daleko. + diff --git a/cs/dso/M/M9.md b/cs/dso/M/M9.md index b957d7679..0107ea5b9 100644 --- a/cs/dso/M/M9.md +++ b/cs/dso/M/M9.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.030942 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-08-30 12:14:28.921466 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M009.jpg) -Bohatá kulová hvězdokupa, jedna z nejbližších ke středu Galaxie, od nás ji dělí 25 800 světelných let. Byla první z pěti kulových hvězdokup objevených Charlesem Messierem mezi 28.5 a 5.6 1764 v tomto souhvězdí. Dosahuje jasnost 7,8mag a má oválný tvar, což naznačuje, že hvězdy jsou koncentrované k jejímu středu. Leží na okraji tmavé mlhoviny Barnard 64, její jasnost je proto v severní a východní části značně oslabena. V její těsné blízkosti se nacházejí další kulové hvězdokupy NGC 6356 (8,2mag) a NGC 6342 (9,7mag). - +![<]($IMG_DIR/dso/M009.jpg) +Bohatá kulová hvězdokupa, jedna z nejbližších ke středu Galaxie, od nás ji dělí 25 800 světelných let. Byla první z pěti kulových hvězdokup objevených Charlesem Messierem mezi 28.5 a 5.6 1764 v tomto souhvězdí. Dosahuje jasnost 7,8mag a má oválný tvar, což naznačuje, že hvězdy jsou koncentrované k jejímu středu. Leží na okraji tmavé mlhoviny Barnard 64, její jasnost je proto v severní a východní části značně oslabena. V její těsné blízkosti se nacházejí další kulové hvězdokupy NGC 6356 (8,2mag) a NGC 6342 (9,7mag). + diff --git a/cs/dso/M/M90.md b/cs/dso/M/M90.md index dc689687b..471b8272d 100644 --- a/cs/dso/M/M90.md +++ b/cs/dso/M/M90.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.578792 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:54:30.772734 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M090.jpg) -Tuto galaxii objevil 18. března 1781 Charles Messier. Je jednou z velkých spirálních galaxií v jádru kupy Coma-Virgo a jednou z galaxií, které vykazují modrý posun. Ten naznačuje, že M90 ​​je trochu blíž než 65 miliónů světelných let vzdálené centrum galaktické superkupy. Pokud M90 leží 50 miliónů světelných let daleko, její absolutní magnituda dosahuje -21,4. - +![<]($IMG_DIR/dso/M090.jpg) +Tuto galaxii objevil 18. března 1781 Charles Messier. Je jednou z velkých spirálních galaxií v jádru kupy Coma-Virgo a jednou z galaxií, které vykazují modrý posun. Ten naznačuje, že M90 ​​je trochu blíž než 65 miliónů světelných let vzdálené centrum galaktické superkupy. Pokud M90 leží 50 miliónů světelných let daleko, její absolutní magnituda dosahuje -21,4. + diff --git a/cs/dso/M/M93.md b/cs/dso/M/M93.md index 7f38a8b81..ef0c59700 100644 --- a/cs/dso/M/M93.md +++ b/cs/dso/M/M93.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.702129 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:56:30.262590 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M093.jpg) -Jasná a poměrně velká otevřená hvězdokupa se stovkou nepravidelně uspořádaných hvězd. V severní části souhvězdí ji v březnu 1781 objevil Charles Messier. M93 je zhruba tak jasná jako M46, ale méně početná. Tvoří ji 80 hvězd mezi 8. a 13mag mírně zhuštěných do středu. Leží ve vzdálenosti 3 400 světelných let a odhaduje se, že její skutečný průměr by mohl být asi 20 ly. Stará je asi 100 milionů let. M 93 uvidíme už v triedru jako kompaktní zrnitou skvrnu se dvěma jasnějšími hvězdami na jihozápadním okraji, včetně zlaté žluté hvězdy Xi Puppy (3,34mag). +![<]($IMG_DIR/dso/M093.jpg) +Jasná a poměrně velká otevřená hvězdokupa se stovkou nepravidelně uspořádaných hvězd. V severní části souhvězdí ji v březnu 1781 objevil Charles Messier. M93 je zhruba tak jasná jako M46, ale méně početná. Tvoří ji 80 hvězd mezi 8. a 13mag mírně zhuštěných do středu. Leží ve vzdálenosti 3 400 světelných let a odhaduje se, že její skutečný průměr by mohl být asi 20 ly. Stará je asi 100 milionů let. M 93 uvidíme už v triedru jako kompaktní zrnitou skvrnu se dvěma jasnějšími hvězdami na jihozápadním okraji, včetně zlaté žluté hvězdy Xi Puppy (3,34mag). diff --git a/cs/dso/M/M93_200u250.md b/cs/dso/M/M93_200u250.md index 5245822a3..238d369df 100644 --- a/cs/dso/M/M93_200u250.md +++ b/cs/dso/M/M93_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-02-06 10:28:44.898822 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 11:56:30.262783 --- -V dalekohledu napočítáme 50 hvězd 8mag a slabších, které jsou koncentrované zejména v jihozápadní části, někteří se zase rozptýleně nacházejí na západě a východě. +V dalekohledu napočítáme 50 hvězd 8mag a slabších, které jsou koncentrované zejména v jihozápadní části, někteří se zase rozptýleně nacházejí na západě a východě. diff --git a/cs/dso/M/M94.md b/cs/dso/M/M94.md index 1bbd9c227..d7adea397 100644 --- a/cs/dso/M/M94.md +++ b/cs/dso/M/M94.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.545639 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-04-13 11:37:25.977534 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M094.jpg) -Malá, ale velmi kompaktní spirální galaxie, nedaleko spojnice hvězd Cor Caroli - Chara. Na tmavé obloze ji najdeme i v triedru, hlavně díky jasnému jádru. Její ramena jsou těsně navinutá na jasném kompaktním jádru obklopeného eliptickým halem. Vzdálená je přibližně 16 milionů světelných let, je součástí skupiny Canes Venatici I. Nacházejí se v ní hlavně mladé modré otevřené hvězdokupy a rodící se hvězdy. Galaxii objevil v roce 1781 Pierre Méchain. - +![<]($IMG_DIR/dso/M094.jpg) +Malá, ale velmi kompaktní spirální galaxie, nedaleko spojnice hvězd Cor Caroli - Chara. Na tmavé obloze ji najdeme i v triedru, hlavně díky jasnému jádru. Její ramena jsou těsně navinutá na jasném kompaktním jádru obklopeného eliptickým halem. Vzdálená je přibližně 16 milionů světelných let, je součástí skupiny Canes Venatici I. Nacházejí se v ní hlavně mladé modré otevřené hvězdokupy a rodící se hvězdy. Galaxii objevil v roce 1781 Pierre Méchain. + diff --git a/cs/dso/M/M97.md b/cs/dso/M/M97.md index 11ed43e0a..28a19b176 100644 --- a/cs/dso/M/M97.md +++ b/cs/dso/M/M97.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.417673 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 12:04:38.527808 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M097.jpg) -Oválná planetární mlhovina, blíže ke středu souhvězdí, mezi hvězdami Merak a Phacd. Svůj název dostala podle své podoby, zvláště té, kterou vidíme na fotografiích, protože dva charakteristické vnitřní ovály připomínají oči, ale ty není jednoduché v dalekohledu spatřit. Patří mezi větší planetární mlhoviny, její disk má více než dvojnásobný průměr ve srovnání s kotoučkem Jupiteru. Její jasnost je 9,9mag, navíc pro svou rozlehlost slabě svítí. Centrální hvězda má jasnost pouze 16mag a zůstává vyhrazena pouze pro větší dalekohledy. M97 objevil P. Méchain v roce 1781, ve kterém byla rovněž přidána Ch. Messierem do svého katalogu mlhavých objektů. Leží ve vzdálenosti 2 030ly. - - +![<]($IMG_DIR/dso/M097.jpg) +Oválná planetární mlhovina, blíže ke středu souhvězdí, mezi hvězdami Merak a Phacd. Svůj název dostala podle své podoby, zvláště té, kterou vidíme na fotografiích, protože dva charakteristické vnitřní ovály připomínají oči, ale ty není jednoduché v dalekohledu spatřit. Patří mezi větší planetární mlhoviny, její disk má více než dvojnásobný průměr ve srovnání s kotoučkem Jupiteru. Její jasnost je 9,9mag, navíc pro svou rozlehlost slabě svítí. Centrální hvězda má jasnost pouze 16mag a zůstává vyhrazena pouze pro větší dalekohledy. M97 objevil P. Méchain v roce 1781, ve kterém byla rovněž přidána Ch. Messierem do svého katalogu mlhavých objektů. Leží ve vzdálenosti 2 030ly. + + diff --git a/cs/dso/M/M97_100u150.md b/cs/dso/M/M97_100u150.md index f8a493534..88b89e4cc 100644 --- a/cs/dso/M/M97_100u150.md +++ b/cs/dso/M/M97_100u150.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.832075 updated_by: PetrS updated_date: 2021-03-24 12:04:38.527962 --- -Planetárku bychom mohli na tmavé obloze vypátrat dalekohledem s průměrem objektivu kolem 100mm. V 150mm vypadá jako velký, slabý kruhový disk s mlhavým rozhraním. Subjektivní názory pozorovatelů říkají, že má modravý odstín. +Planetárku bychom mohli na tmavé obloze vypátrat dalekohledem s průměrem objektivu kolem 100mm. V 150mm vypadá jako velký, slabý kruhový disk s mlhavým rozhraním. Subjektivní názory pozorovatelů říkají, že má modravý odstín. diff --git a/cs/dso/Mel/Mel25.md b/cs/dso/Mel/Mel25.md index f3cbb6287..a37a32d30 100644 --- a/cs/dso/Mel/Mel25.md +++ b/cs/dso/Mel/Mel25.md @@ -7,12 +7,12 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.817413 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-25 14:54:59.541471 --- -![<]($IMG_DIR/dso/Mel025.jpg) -Po "Medvědím proudu" naše druhá nejbližší otevřená hvězdokupa. Ve vzdálenosti 150 světelných let je tak blízko, že se jí hvězdy na obloze ani nezdají být pohromadě a sahají do prostoru zhruba 20 stupňů. Jednou z nejvzdálenějších členů je ω Andromedae (5mag) - leží až 50 stupňů od centra kupy! Nápadné "V" dlouhé čtyři a půl stupně, jehož špičku tvoří γ Tauri (3,6mag) a okraje α (0,85mag) a ε Tauri (3,5mag) se připojuje od západu na jasnou načervenalou hvězdu Aldebaran a na obloze představuje hlavu býka. Aldebaran představuje krvavé oko Býka, ale ve skutečnosti není členem kupy - nachází se v bližší vzdálenosti - 68 světelných let - a na Hyády se pouze náhodou promítá. Hyády, podobně jako Plejády, jsou ideálním objektem pro triedr 10 × 50, ve kterém zahlédneme i její slabší hvězdy. - -V malém dalekohledu jsou stálice sice roztroušeny, ale odhalí pěkný barevný kontrast jejích čtyř oranžových obrů: γ (3,6mag), ε (3,5mag), δ (3,8mag), θ2 Tauri (3,8mag). Poslední dva jsou nápadné dvojhvězdy viditelné i pouhým okem. θ Tauri sestává z hlavní bílé složky a oranžového průvodce. Navzájem jsou vzdáleny 15 světelných let a předpokládá se, že mají společný původ. Naproti tomu δ Tauri je pouze optickou dvojhvězdou, kterou tvoří spolu s hvězdou 68 Tauri. V přiměřeném dalekohledu, hlavně s velkým zorným polem, můžeme v centru Hyád pozorovat otevřenou hvězdokupu NGC 1647. Je desetkrát dál, i proto se v malém dalekohledu jeví jako mlhavá skvrna. - -Právě přítomnost oranžových obrů naznačuje, že Hyády jsou mnohem starší než Plejády. Jejich stáří se odhaduje přibližně na 700, dokonce možná až na 870 milionů let. Skutečná šířka jádra Hyád - "V" - je asi 12 světelných let, ale členy patřících do této hvězdokupy můžeme najít ještě i ve vzdálenosti 40 světelných let. Celkově jich obsahuje asi 200, přičemž se všechny pohybují stejným směrem. Hyády jsou totiž pohyblivou hvězdokupou, součástí hvězdného proudu, který se od nás neustále vzdaluje. Směřují k bodu, který leží na obloze severovýchodně od Betelgeuze z Orion. Tento bod se nazývá bodem konvergence - na tomto místě se hvězdy Hyády za 65 milionů let shluknou a nakonec se ztratí v dálavách vesmíru. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/Mel025.jpg) +Po "Medvědím proudu" naše druhá nejbližší otevřená hvězdokupa. Ve vzdálenosti 150 světelných let je tak blízko, že se jí hvězdy na obloze ani nezdají být pohromadě a sahají do prostoru zhruba 20 stupňů. Jednou z nejvzdálenějších členů je ω Andromedae (5mag) - leží až 50 stupňů od centra kupy! Nápadné "V" dlouhé čtyři a půl stupně, jehož špičku tvoří γ Tauri (3,6mag) a okraje α (0,85mag) a ε Tauri (3,5mag) se připojuje od západu na jasnou načervenalou hvězdu Aldebaran a na obloze představuje hlavu býka. Aldebaran představuje krvavé oko Býka, ale ve skutečnosti není členem kupy - nachází se v bližší vzdálenosti - 68 světelných let - a na Hyády se pouze náhodou promítá. Hyády, podobně jako Plejády, jsou ideálním objektem pro triedr 10 × 50, ve kterém zahlédneme i její slabší hvězdy. + +V malém dalekohledu jsou stálice sice roztroušeny, ale odhalí pěkný barevný kontrast jejích čtyř oranžových obrů: γ (3,6mag), ε (3,5mag), δ (3,8mag), θ2 Tauri (3,8mag). Poslední dva jsou nápadné dvojhvězdy viditelné i pouhým okem. θ Tauri sestává z hlavní bílé složky a oranžového průvodce. Navzájem jsou vzdáleny 15 světelných let a předpokládá se, že mají společný původ. Naproti tomu δ Tauri je pouze optickou dvojhvězdou, kterou tvoří spolu s hvězdou 68 Tauri. V přiměřeném dalekohledu, hlavně s velkým zorným polem, můžeme v centru Hyád pozorovat otevřenou hvězdokupu NGC 1647. Je desetkrát dál, i proto se v malém dalekohledu jeví jako mlhavá skvrna. + +Právě přítomnost oranžových obrů naznačuje, že Hyády jsou mnohem starší než Plejády. Jejich stáří se odhaduje přibližně na 700, dokonce možná až na 870 milionů let. Skutečná šířka jádra Hyád - "V" - je asi 12 světelných let, ale členy patřících do této hvězdokupy můžeme najít ještě i ve vzdálenosti 40 světelných let. Celkově jich obsahuje asi 200, přičemž se všechny pohybují stejným směrem. Hyády jsou totiž pohyblivou hvězdokupou, součástí hvězdného proudu, který se od nás neustále vzdaluje. Směřují k bodu, který leží na obloze severovýchodně od Betelgeuze z Orion. Tento bod se nazývá bodem konvergence - na tomto místě se hvězdy Hyády za 65 milionů let shluknou a nakonec se ztratí v dálavách vesmíru. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/0-100/NGC24.md b/cs/dso/NGC/0-100/NGC24.md index aba6dd8c8..57ee2b6a6 100644 --- a/cs/dso/NGC/0-100/NGC24.md +++ b/cs/dso/NGC/0-100/NGC24.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.467745 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 06:52:55.726838 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0024.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0024.jpg) Spirální galaxie vzdálená od nás zhruba 24 milionů světelných let v souhvězdí Sochaře. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/0-100/NGC55.md b/cs/dso/NGC/0-100/NGC55.md index 7460a4962..d7de2872e 100644 --- a/cs/dso/NGC/0-100/NGC55.md +++ b/cs/dso/NGC/0-100/NGC55.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.459656 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 10:40:36.173952 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0055.jpg) -Spirální galaxie ležící na jižním okraji souhvězdí na rozhraní s Fénixem. Je druhým nejjasnějším členem kupy galaxií v souhvězdí Sochaře, která zabírá na obloze skoro 20 stupňů a zahrnuje galaxie NGC 253, NGC 300 a NGC 7793, jakož i NGC 45 a NGC 247 ve Velrybě. Její skutečná velikost je přinejmenším 70 000 světelných let a absolutní magnituda -18,9 odpovídá svítivosti 3 bilionů Sluncí. Její jasnost dosahuje hodnotu 8,1mag, takže nám na její pozorování postačí i malý dalekohled. V našich zeměpisných šířkách vystupuje během podzimních měsíců jen velmi nízko nad jižní horizont a tudíž zůstává pro nás prakticky nepozorovatelná. Abychom ji lépe viděli, musíme vycestovat blíže k rovníku. Galaxii objevil J. Dunlop v roce 1826. Uvažuje se o ní jako o možném členu Místní skupiny galaxií, ale jeji zařazení není jisté. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0055.jpg) +Spirální galaxie ležící na jižním okraji souhvězdí na rozhraní s Fénixem. Je druhým nejjasnějším členem kupy galaxií v souhvězdí Sochaře, která zabírá na obloze skoro 20 stupňů a zahrnuje galaxie NGC 253, NGC 300 a NGC 7793, jakož i NGC 45 a NGC 247 ve Velrybě. Její skutečná velikost je přinejmenším 70 000 světelných let a absolutní magnituda -18,9 odpovídá svítivosti 3 bilionů Sluncí. Její jasnost dosahuje hodnotu 8,1mag, takže nám na její pozorování postačí i malý dalekohled. V našich zeměpisných šířkách vystupuje během podzimních měsíců jen velmi nízko nad jižní horizont a tudíž zůstává pro nás prakticky nepozorovatelná. Abychom ji lépe viděli, musíme vycestovat blíže k rovníku. Galaxii objevil J. Dunlop v roce 1826. Uvažuje se o ní jako o možném členu Místní skupiny galaxií, ale jeji zařazení není jisté. diff --git a/cs/dso/NGC/0-100/NGC55_300u350.md b/cs/dso/NGC/0-100/NGC55_300u350.md index 174b7268b..523328fc6 100644 --- a/cs/dso/NGC/0-100/NGC55_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/0-100/NGC55_300u350.md @@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-10-13 14:47:19.881983 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 10:40:36.174123 --- -35 cm Newton, LM 7m+ (severní obloha, 47 severní šířky). světlá protažená jehla v poměru stran 4:1, na délku má přibližně 25', navzdory velmi malé výšce nad obzorem (2°) lze vidět jednotlivé HII oblasti pomocí UHC filtru, impozantní. - +35 cm Newton, LM 7m+ (severní obloha, 47 severní šířky). světlá protažená jehla v poměru stran 4:1, na délku má přibližně 25', navzdory velmi malé výšce nad obzorem (2°) lze vidět jednotlivé HII oblasti pomocí UHC filtru, impozantní. + 36 cm Newton, LM 7m+ (Namibie), velmi velká, strukturovaná galaxie, délka delší strany přibližně 28', velmi protáhlá s poměrem stran 6:1, nejjasnější část galaxie je posunuta na severozápad, je vidět několik HII oblastí různé velikosti a jasu. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/100-200/NGC108.md b/cs/dso/NGC/100-200/NGC108.md index a7e2e0fdb..45a932fd4 100644 --- a/cs/dso/NGC/100-200/NGC108.md +++ b/cs/dso/NGC/100-200/NGC108.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.289864 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:12:00.941944 --- -Galaxii najdeme v souhvězdí Andromedy. Její zdánlivá jasnost je 12,2m a úhlová velikost 2,3′ × 1,8′. -Leží ve vzdálenosti asi 219 milionů světelných let a průměr galaxie činí asi 140 000 světelných let. -Objevil ji 11. září 1784 William Herschel. +Galaxii najdeme v souhvězdí Andromedy. Její zdánlivá jasnost je 12,2m a úhlová velikost 2,3′ × 1,8′. +Leží ve vzdálenosti asi 219 milionů světelných let a průměr galaxie činí asi 140 000 světelných let. +Objevil ji 11. září 1784 William Herschel. diff --git a/cs/dso/NGC/100-200/NGC108_400u500.md b/cs/dso/NGC/100-200/NGC108_400u500.md index bcb95c4fb..3a20aaf85 100644 --- a/cs/dso/NGC/100-200/NGC108_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/100-200/NGC108_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.168972 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:21:23.230678 --- -283x-404x, 6m5+ +283x-404x, 6m5+ Malá a relativně slabá. Galaxii dominuje jasná centrální oblast, která je obklopena slabým, asi 1' velkým kulatým halem. Od jádra je vidět velmi slabá podlouhlá SV-JZ lišta, která končí poněkud lépe definovanými konci. Samotné konce se zdají být ploché a mohou připomínat spirální ramena. Vnější oblasti nejsou viditelné \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/100-200/NGC128.md b/cs/dso/NGC/100-200/NGC128.md index 5638d1578..592500289 100644 --- a/cs/dso/NGC/100-200/NGC128.md +++ b/cs/dso/NGC/100-200/NGC128.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.331240 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 13:04:28.249123 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0128.jpg) -Galaxie v souhvězdí Ryb vzdálená od Země přibližně 190 milionů světelných let. Objevil ji William Herschel 25. prosince 1790. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0128.jpg) +Galaxie v souhvězdí Ryb vzdálená od Země přibližně 190 milionů světelných let. Objevil ji William Herschel 25. prosince 1790. Galaxie je směrem k Zemi natočená hranou, takže se zdá být protáhlá. Její skutečný rozměr je přibližně 165 000 světelných let. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/100-200/NGC133.md b/cs/dso/NGC/100-200/NGC133.md index 4b0bd754b..c6089354f 100644 --- a/cs/dso/NGC/100-200/NGC133.md +++ b/cs/dso/NGC/100-200/NGC133.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.282177 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 13:06:20.720322 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0133.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0133.jpg) Otevřená hvězdokupa v souhvězdí Kasiopeja , kterou objevil německý astronom Heinrich Louis d'Arrest 4. února 1865 \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1032.md b/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1032.md index bf6f9409e..8e45ff655 100644 --- a/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1032.md +++ b/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1032.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.104140 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:41:14.313739 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1032.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1032.jpg) Spirální galaxie ležící ve vzdálenosti 120mil. sv let, úhlové velikosti 3.6´ x 0.9´ a jasnosti 11,6 mag. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1032_400u500.md b/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1032_400u500.md index 035f7028c..6de225ee1 100644 --- a/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1032_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1032_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:13.338214 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:40:36.800288 --- -283x, 6m5 + +283x, 6m5 + Relativně velká 3' dlouhá galaxie, velmi natažená s odhadovaným poměrem os 1:5. Již v přehlídkovém zvětšení rozeznatelná jako dlouhá jemná linie. Při 283x je vidět baňatá jasná centrální oblast, po níž následují dvě slabě se zužující úzké oblasti. Při bližší prohlídce se výběžky objevují poněkud nerovnoměrně, vybíhají od středu a přesazují se na různých stranách, kde jsou lépe definované. Ve skutečnosti je galaxie přerušená slabým pásem prachu na hranici vnímání, což je patrné pouze ve vnějších oblastech kvůli nepravidelnostem výběžků. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1055.md b/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1055.md index 9e86083e3..a5ab48045 100644 --- a/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1055.md +++ b/cs/dso/NGC/1000-1100/NGC1055.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.116754 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-02 11:35:50.547393 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1055.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1055.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/1200-1300/NGC1232.md b/cs/dso/NGC/1200-1300/NGC1232.md index 339464999..9ccf17af0 100644 --- a/cs/dso/NGC/1200-1300/NGC1232.md +++ b/cs/dso/NGC/1200-1300/NGC1232.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.511646 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 16:16:23.224786 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1232.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1232.jpg) Galaxie desáté magnitudy pozorována i malým dalekohledem. Najdeme ji hned západně od jedné hvězdy 9mag a vypadá jako velmi slabý, mlhavý kruhový obláček. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1200-1300/NGC1232_300u350.md b/cs/dso/NGC/1200-1300/NGC1232_300u350.md index 47e93bd26..2f9b0c680 100644 --- a/cs/dso/NGC/1200-1300/NGC1232_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/1200-1300/NGC1232_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-28 07:43:39.160909 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 16:16:23.224956 --- -bočním pohledem můžeme spatřit i H-II oblasti v podobě úzkých svazků a pokud zapojíme i fantazii, tak i spirální ramena. Ve větším dalekohledu je galaxie jasná a má oválné jádro. Halo obsahuje mnoho svazků a zhuštění ve velmi slabé spirálové struktuře otáčivé v protisměru hodinových ručiček. +bočním pohledem můžeme spatřit i H-II oblasti v podobě úzkých svazků a pokud zapojíme i fantazii, tak i spirální ramena. Ve větším dalekohledu je galaxie jasná a má oválné jádro. Halo obsahuje mnoho svazků a zhuštění ve velmi slabé spirálové struktuře otáčivé v protisměru hodinových ručiček. diff --git a/cs/dso/NGC/1300-1400/NGC1300.md b/cs/dso/NGC/1300-1400/NGC1300.md index b2fabb070..dba53b712 100644 --- a/cs/dso/NGC/1300-1400/NGC1300.md +++ b/cs/dso/NGC/1300-1400/NGC1300.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.746461 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 16:18:07.767822 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1300.jpg) -Možná méně známá, ale o to zajímavější spirální galaxie, která má uprostřed slabou příčku. Její jádro se trámovitě rozšiřuje a na konce této příčky se pod pravým úhlem připojují spirální ramena. Leží asi 3 stupně severně od hvězdy τ4 Eri a jelikož její jasnost je 10,4mag, máme šanci ji zachytit i v menších dalekohledech. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1300.jpg) +Možná méně známá, ale o to zajímavější spirální galaxie, která má uprostřed slabou příčku. Její jádro se trámovitě rozšiřuje a na konce této příčky se pod pravým úhlem připojují spirální ramena. Leží asi 3 stupně severně od hvězdy τ4 Eri a jelikož její jasnost je 10,4mag, máme šanci ji zachytit i v menších dalekohledech. diff --git a/cs/dso/NGC/1300-1400/NGC1395.md b/cs/dso/NGC/1300-1400/NGC1395.md index 72961db17..a065549e2 100644 --- a/cs/dso/NGC/1300-1400/NGC1395.md +++ b/cs/dso/NGC/1300-1400/NGC1395.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.718792 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-23 12:10:48.796659 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1395.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1395.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/1400-1500/NGC1407.md b/cs/dso/NGC/1400-1500/NGC1407.md index 54192ebcb..3f7f267af 100644 --- a/cs/dso/NGC/1400-1500/NGC1407.md +++ b/cs/dso/NGC/1400-1500/NGC1407.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.359661 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-23 12:11:41.652314 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1407.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1407.jpg) Nejjasnější galaxie se skupinky galaxií, včetně NGC 1400 a dalších mnohem slabších na severozápadě. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514.md b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514.md index 8786392e4..8d6735840 100644 --- a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514.md +++ b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.401027 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:44:51.765602 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1514.jpg) -Planetární mlhovina v souhvězdí Býka. -Objevil ji astronom William Herschel 13. listopadu 1790. Poslední odhady její vzdálenosti od Země činí 1 520 světelných let. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1514.jpg) +Planetární mlhovina v souhvězdí Býka. +Objevil ji astronom William Herschel 13. listopadu 1790. Poslední odhady její vzdálenosti od Země činí 1 520 světelných let. Jasná planetární mlhovina s neobvykle jasnou centrální hvězdou (9,4mag). \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514_300u350.md b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514_300u350.md index 90ba7427d..b7e7767f5 100644 --- a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514_300u350.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.265560 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:44:51.765764 --- -V dalekohledu můžeme navíc v poměrně velkém disku spatřit, že je slabší na SV a JZ rozhraní, čímž může připomínat "činku", i když mnohem méně výraznou než M27. V planetárce můžeme zpozorovat i blikající efekt: pokud zrakem zůstaneme na centrální hvězdě, disk zmizí a znovu se objeví až když se pohledem podíváme mimo něj. Během dobrého seeingu se může těsně na vnějším severním rozhraní planetárky objevovat hvězda 13mag. - +V dalekohledu můžeme navíc v poměrně velkém disku spatřit, že je slabší na SV a JZ rozhraní, čímž může připomínat "činku", i když mnohem méně výraznou než M27. V planetárce můžeme zpozorovat i blikající efekt: pokud zrakem zůstaneme na centrální hvězdě, disk zmizí a znovu se objeví až když se pohledem podíváme mimo něj. Během dobrého seeingu se může těsně na vnějším severním rozhraní planetárky objevovat hvězda 13mag. + diff --git a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514_400u500.md b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514_400u500.md index b83eb790c..0a5c5e291 100644 --- a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1514_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.248262 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:44:51.765833 --- -260x, [OIII] filtr, 6m7 +260x, [OIII] filtr, 6m7 I bez filtru je PN slabý velký kruhový třpyt kolem jasné centrální hvězdy. Slabá, nepolapitelná struktura při velkém zvětšení a s [OIII] filtrem. Nápadná západní strana se jeví jako uzel připojený k centrální hvězdě. Východní strana je poněkud oddělena od centrální hvězdy spojením na severozápadě a jihozápadě. PN je otevřená na sever a na jih. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1531.md b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1531.md index ea345b390..e94aa5684 100644 --- a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1531.md +++ b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1531.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.476069 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 16:20:18.422790 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1531.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1531.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1531_300u350.md b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1531_300u350.md index 264f56435..27808593c 100644 --- a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1531_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1531_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-28 07:36:57.406090 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 16:20:18.422946 --- -Galaxie se v porovnání s menšími průměry promění na pěkný objekt, velmi prodloužený s úzkými konci a planoucím jádrem. Halo je skvrnité, zvlášť směrem k centru, a tenká tmavá linie, táhnoucí se jihovýchodně od jádra, se rozšiřuje podél hlavní osy. NGC 1531 je mnohem menší a méně prodloužena. Při 175x zvětšení můžeme spatřit slabé stelární jádro. +Galaxie se v porovnání s menšími průměry promění na pěkný objekt, velmi prodloužený s úzkými konci a planoucím jádrem. Halo je skvrnité, zvlášť směrem k centru, a tenká tmavá linie, táhnoucí se jihovýchodně od jádra, se rozšiřuje podél hlavní osy. NGC 1531 je mnohem menší a méně prodloužena. Při 175x zvětšení můžeme spatřit slabé stelární jádro. diff --git a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535.md b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535.md index 06e6ade64..788f98c6d 100644 --- a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535.md +++ b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.464917 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 16:24:09.826398 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1535.jpg) -Planetární mlhovina v severní části souhvězdí, nedaleko hvězdy γ Eridani. Svým tvarem připomíná mlhovinu Eskymák v souhvězdí Blíženců. Jelikož celková jasnost mlhoviny dosahuje 9mag, mohli bychom se ji pokusit najít i malým dalekohledem, ve kterém vypadá jako malý, kruhový, mlhavý bod. Jako orientační pomůcka by mohl posloužit rovnostranný trojúhelník hvězd na východě. Planetárka je od nás vzdálena 2 200 světelných let. - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1535.jpg) +Planetární mlhovina v severní části souhvězdí, nedaleko hvězdy γ Eridani. Svým tvarem připomíná mlhovinu Eskymák v souhvězdí Blíženců. Jelikož celková jasnost mlhoviny dosahuje 9mag, mohli bychom se ji pokusit najít i malým dalekohledem, ve kterém vypadá jako malý, kruhový, mlhavý bod. Jako orientační pomůcka by mohl posloužit rovnostranný trojúhelník hvězd na východě. Planetárka je od nás vzdálena 2 200 světelných let. + diff --git a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_100u150.md b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_100u150.md index 6361e38d3..3b762efd9 100644 --- a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_100u150.md +++ b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_100u150.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.207251 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 16:24:09.826564 --- -V dalekohledu s průměrem objektivu alespoň 100mm bychom už mohli spatřit jasný, ale malý kruhový disk. +V dalekohledu s průměrem objektivu alespoň 100mm bychom už mohli spatřit jasný, ale malý kruhový disk. diff --git a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_200u250.md b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_200u250.md index 6acb4799b..bb779528a 100644 --- a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.162255 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 16:24:09.826637 --- -Planetární mlhovina je opravdový exponát souhvězdí! Disk má tvar nepravidelného prstence, je jasný, subjektivní zbarvený do modra, má dobře koncentrovanou centrální část obklopenou nejasným vnějším prstencem. Centrální hvězda jasnosti 11,6mag je snadno viditelná. +Planetární mlhovina je opravdový exponát souhvězdí! Disk má tvar nepravidelného prstence, je jasný, subjektivní zbarvený do modra, má dobře koncentrovanou centrální část obklopenou nejasným vnějším prstencem. Centrální hvězda jasnosti 11,6mag je snadno viditelná. diff --git a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_400u500.md b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_400u500.md index 3d029fff2..b8913d9ec 100644 --- a/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/1500-1600/NGC1535_400u500.md @@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.225471 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-22 16:24:09.826712 --- -600x, bez filtru, 6m4, -Jižní poloha této hezké PN kazí radost z tohoto jinak velmi hezkého objektu. Po dokonalé adaptaci na tmu se PN při malém zvětšení jeví jako mírně zabarevná do světle tyrkysové barvy. Ve zvětšení 600x (pupila 0,65 mm) leží uprostřed vnitřní skořepiny velmi jasná centrální hvězda - nejjasnější hvězda v zorném poli. Vnitřní skořepina je prsten, který je uvnitř mírně tmavší. PN se zdá být mlhavě šedá až k centrální hvězdě. Interiér této temné oblasti kolem centra se jeví jako strukturovaný - narozdíl od odsazeného mírně eliptického prstence na SV nelze jednoznačně uchopit nezřetelné struktury. Prstenec je na vnějším okraji ostře definován (na SZ a JV i podle vyznačených tmavých struktur) a západní polovina je světlejší (zejména na severu) než východní. Slabší vnější obal je překvapivě ostře ohraničen zvnějšku. Vypadá přibližně stejně jasná všude, a alespoň na SZ a JV o něco jasnější. Téměř přímo na severu se z mlhy vynoří něco slabého, ve tvaru hvězdy (hvězda na pozadí). +600x, bez filtru, 6m4, +Jižní poloha této hezké PN kazí radost z tohoto jinak velmi hezkého objektu. Po dokonalé adaptaci na tmu se PN při malém zvětšení jeví jako mírně zabarevná do světle tyrkysové barvy. Ve zvětšení 600x (pupila 0,65 mm) leží uprostřed vnitřní skořepiny velmi jasná centrální hvězda - nejjasnější hvězda v zorném poli. Vnitřní skořepina je prsten, který je uvnitř mírně tmavší. PN se zdá být mlhavě šedá až k centrální hvězdě. Interiér této temné oblasti kolem centra se jeví jako strukturovaný - narozdíl od odsazeného mírně eliptického prstence na SV nelze jednoznačně uchopit nezřetelné struktury. Prstenec je na vnějším okraji ostře definován (na SZ a JV i podle vyznačených tmavých struktur) a západní polovina je světlejší (zejména na severu) než východní. Slabší vnější obal je překvapivě ostře ohraničen zvnějšku. Vypadá přibližně stejně jasná všude, a alespoň na SZ a JV o něco jasnější. Téměř přímo na severu se z mlhy vynoří něco slabého, ve tvaru hvězdy (hvězda na pozadí). Celkově vzato je velmi podobná s mlhovinou Eskimák NGC 2392. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1637.md b/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1637.md index 0781452a3..a0f6587bf 100644 --- a/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1637.md +++ b/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1637.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.380876 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:50:41.755449 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1637.jpg) -Spirální galaxie v souhvězdí Eridanus, asi o stupeň na Z od hvězdy μ Eridani. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1637.jpg) +Spirální galaxie v souhvězdí Eridanus, asi o stupeň na Z od hvězdy μ Eridani. Leží ve vzdálenosti asi 39 mil. sv. let a dosahuje jasnosti 10,8 mag. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1637_400u500.md b/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1637_400u500.md index 1b1aa99fa..0d1349cc7 100644 --- a/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1637_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1637_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:10.603047 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:49:08.497673 --- -180x, 6m5+ +180x, 6m5+ Slabá, velká oblast. Jádro se nesymetricky více na J. Oblast jádra 1:2 protáhlá V-Z. Na Z konci krátký, slabý náznak spirály k J. Na V konci dlouhé, spirálové rameno rotující ze SZ na SV. Galaxie je na V straně jasněji definována. Patrný temný klín v galaxii. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1647.md b/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1647.md index 2d4544d8e..a815ff617 100644 --- a/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1647.md +++ b/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1647.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.387423 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-25 14:55:22.695358 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1647.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1647.jpg) Otevřená hvězdokupa mezi Aldebaranem a β Tauri. Jelikož dosahuje jasnost 6,4mag a zabírá poměrně velkou plochu, je vidět i malým dalekohledem jako mlhavá skvrna. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1647_200u250.md b/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1647_200u250.md index 765639258..b9be83e70 100644 --- a/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1647_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/1600-1700/NGC1647_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-10-07 14:24:09.487006 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-25 14:56:12.157341 --- -V dalekohledu je uvolněnou, nepravidelně roztroušenou skupinkou 50 hvězd na ploše 45'. Zahrnuje tucet hvězd 9,5-10mag, ale většina členů je jasnosti 11-12mag. Členové tvoří široké páry a trojice. Největší koncentrací je V-Z pás táhnoucí se centrem kupy, který je od okrajových shluků oddělen relativně na hvězdy chudými mezerami. Hned severně od centra kupy je 30" široký pár hvězd deváté magnitudy. Kopu bychom mohli snadno poznat pomocí dvou jasných krajních hvězd: za severním rozhraním leží hvězda 7,5mag a při jižním rozhraní se nachází žlutá hvězda 6mag. NGC 1647 obsahuje přibližně 200 hvězd, všechny jsou však pozorovatelné až větším dalekohledem. +V dalekohledu je uvolněnou, nepravidelně roztroušenou skupinkou 50 hvězd na ploše 45'. Zahrnuje tucet hvězd 9,5-10mag, ale většina členů je jasnosti 11-12mag. Členové tvoří široké páry a trojice. Největší koncentrací je V-Z pás táhnoucí se centrem kupy, který je od okrajových shluků oddělen relativně na hvězdy chudými mezerami. Hned severně od centra kupy je 30" široký pár hvězd deváté magnitudy. Kopu bychom mohli snadno poznat pomocí dvou jasných krajních hvězd: za severním rozhraním leží hvězda 7,5mag a při jižním rozhraní se nachází žlutá hvězda 6mag. NGC 1647 obsahuje přibližně 200 hvězd, všechny jsou však pozorovatelné až větším dalekohledem. diff --git a/cs/dso/NGC/1800-1900/NGC1893_400u500.md b/cs/dso/NGC/1800-1900/NGC1893_400u500.md index 3b66ef525..6f6e81e37 100644 --- a/cs/dso/NGC/1800-1900/NGC1893_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/1800-1900/NGC1893_400u500.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:11.146255 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-06 15:57:58.237761 --- -V dalekohledu můžeme pozorovat většinu členů hvězdokupy NGC 1893 - 50 v rozmezí 9-13mag. Největší koncentrace je pozorována v severní části ve tvaru jakéhosi "diamantu", se dvěma rozšířeními na severu a východě, probíhajícími další tři tucty hvězd. +V dalekohledu můžeme pozorovat většinu členů hvězdokupy NGC 1893 - 50 v rozmezí 9-13mag. Největší koncentrace je pozorována v severní části ve tvaru jakéhosi "diamantu", se dvěma rozšířeními na severu a východě, probíhajícími další tři tucty hvězd. diff --git a/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1909.md b/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1909.md index 9b1c7e51c..3a996485a 100644 --- a/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1909.md +++ b/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1909.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.446635 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-23 12:09:52.674008 --- -![<]($IMG_DIR/dso/IC2118.jpg) -Reflexní mlhovina větších rozměrů nedaleko jasného Rigela z Orionu, který ji osvětluje. Možná ne každý ví, že na tmavé obloze ji jako velmi mlhavý pás můžeme spatřit již v triedru 10 × 50. V oblasti světelného znečištění si netřeba klást zbytečné naděje, pozadí je příliš světlé a mlhovina nerozeznatelná. - +![<]($IMG_DIR/dso/IC2118.jpg) +Reflexní mlhovina větších rozměrů nedaleko jasného Rigela z Orionu, který ji osvětluje. Možná ne každý ví, že na tmavé obloze ji jako velmi mlhavý pás můžeme spatřit již v triedru 10 × 50. V oblasti světelného znečištění si netřeba klást zbytečné naděje, pozadí je příliš světlé a mlhovina nerozeznatelná. + diff --git a/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1909_300u350.md b/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1909_300u350.md index db713887a..9a580ab49 100644 --- a/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1909_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1909_300u350.md @@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:14.153519 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-23 12:10:26.475837 --- -50x: IC 2118 je velmi slabý pruhový oblak zabírající 30'x10' SZ-JV. Nejjasnější část se rozprostírá 70'VSV od hvězdy ψ Eridani (4,8mag). - +50x: IC 2118 je velmi slabý pruhový oblak zabírající 30'x10' SZ-JV. Nejjasnější část se rozprostírá 70'VSV od hvězdy ψ Eridani (4,8mag). + Myzer: Tento objekt je jedním z nejtěžších a viděl jsem ho zatím jen 2-krát, vždy pod skutečně tmavou oblohou - v Rakousku v roce 2008 a poprvé na La Palme v roce 2006: Ačkoli přesáhla celé zorné pole 350 mm Dobsona, byla velmi snadno viditelná. Měla zajímavý lesk a byl rozeznatelný celý její charakteristický tvar. Tento objekt mě velmi překvapil, protože jsem čekal, že bude lépe vidět v širokém zorném poli malého refraktoru. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1931.md b/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1931.md index 09669970b..6005f20ca 100644 --- a/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1931.md +++ b/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1931.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.657263 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 20:48:48.195071 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC1931.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC1931.jpg) Emisní mlhovina pozorovaná v zajímavém zátiší. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1931_300u350.md b/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1931_300u350.md index a7ed1c1bf..d508c3f13 100644 --- a/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1931_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/1900-2000/NGC1931_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.588153 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 20:48:48.195257 --- -Sice malá, ale nápadná (zejména v centru), uprostřed s hvězdou 11mag, která má 4 společníky. Okolní hvězdné pole je bohaté, zvlášť hned jihozápadně od mlhoviny. +Sice malá, ale nápadná (zejména v centru), uprostřed s hvězdou 11mag, která má 4 společníky. Okolní hvězdné pole je bohaté, zvlášť hned jihozápadně od mlhoviny. diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC210.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC210.md index 684513ffb..2fa5b0723 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC210.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC210.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.428476 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:18:45.406051 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0210.jpg) -NGC 210 je spirální galaxie s příčkou vzdálená zhruba 67 milionů světelných let v souhvězdí Velryby . +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0210.jpg) +NGC 210 je spirální galaxie s příčkou vzdálená zhruba 67 milionů světelných let v souhvězdí Velryby . Byla objevena 3. října 1785 Williamem Herschelem. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC210_600u800.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC210_600u800.md index 1aa376def..2ec57d815 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC210_600u800.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC210_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:14.049181 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:18:45.406230 --- -293x, 6m5 +293x, 6m5 Jasná 2:3 N-S podlouhlá příčka s jasnou oblastí jádra. Vnější hranice velmi slabé, nelze vysledovat celá tenká spirálová ramena. Jasnější oblasti jsou ale snadno uchopitelné, vyráží přímo z příčky. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC247.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC247.md index 0b820cc7b..302f15c24 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC247.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC247.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.398172 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-09-21 19:35:53.979853 --- -NGC 247 (také známá jako Caldwell 62) je spirální galaxie v souhvězdí Velryby vzdálená přibližně 11,6 milionů světelných let. Objevil ji britský astronom William Herschel v roce 1784. Je součástí skupiny galaxií v Sochaři a nachází se tedy velmi blízko k Místní skupině galaxií. +NGC 247 (také známá jako Caldwell 62) je spirální galaxie v souhvězdí Velryby vzdálená přibližně 11,6 milionů světelných let. Objevil ji britský astronom William Herschel v roce 1784. Je součástí skupiny galaxií v Sochaři a nachází se tedy velmi blízko k Místní skupině galaxií. Galaxie je viditelná již v triedru jako mírně podlouhlý obláček. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC253.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC253.md index e812027ca..05addb740 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC253.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC253.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.423156 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 10:38:00.792565 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0253.jpg) -Jasná protáhlá spirální galaxie ležící na severním okraji souhvězdí nedaleko α Scl, na rozhraní s Velrybou, objevená v roce 1783 C. Herschelovou při hledání nových komet. Je jednou z nejsnáze pozorovatelných galaxií a největším a nejjasnějším členem kupy galaxií v Sochaři. Její skutečná velikost je přinejmenším 70 000 světelných let. Je k nám natočena zboku, už v triedru ji můžeme vidět jako tenký podlouhlý rozmazaný pás velikosti půl stupně. U nás však nad obzor nikdy vysoko nevychází, takže pro lepší pohled třeba za ní vyrazit do jižnějších šířek. V minulosti v ní byla zaznamenána supernova SN1940E jasnosti 14mag. - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0253.jpg) +Jasná protáhlá spirální galaxie ležící na severním okraji souhvězdí nedaleko α Scl, na rozhraní s Velrybou, objevená v roce 1783 C. Herschelovou při hledání nových komet. Je jednou z nejsnáze pozorovatelných galaxií a největším a nejjasnějším členem kupy galaxií v Sochaři. Její skutečná velikost je přinejmenším 70 000 světelných let. Je k nám natočena zboku, už v triedru ji můžeme vidět jako tenký podlouhlý rozmazaný pás velikosti půl stupně. U nás však nad obzor nikdy vysoko nevychází, takže pro lepší pohled třeba za ní vyrazit do jižnějších šířek. V minulosti v ní byla zaznamenána supernova SN1940E jasnosti 14mag. + Ladin: před první návštěvou Edelweissspitze jsem NGC 253 dobře znal z pozorování z Krkonoš za podzimních inverzí. Nicméně těch pár stupňú na jih a daleko tmavší obloha pro mě připravily naprostý šok: *... trochu zklamaný sjíždím k jihu nad horizont, kde narážím na zlatý hřeb večera, galaxii v Sochaři NGC253. Jdu do kolen, otírám slzy a několik minut z okuláru žeru, chlemstám a olizuju každý foton, každý detail téhle krasavice. Naprosto opojen vesmírnou nádherou, ztrácím veškeré společenské zábrany, padám na matraci a hlasitě chrochtám blahem…* \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC253_300u350.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC253_300u350.md index fc13a44cc..3b55dd28f 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC253_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC253_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:13.995936 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 10:38:52.568891 --- -Nádherná galaxie. Dlouhé halo má skvrnitou strukturu, jádro je dobře zhuštěné a prodloužené, ale jen o něco jasnější. JJZ od centra jsou pozorovány dvě hvězdy 9mag a podél východní strany leží zase přímka 4 slabých hvězd. +Nádherná galaxie. Dlouhé halo má skvrnitou strukturu, jádro je dobře zhuštěné a prodloužené, ale jen o něco jasnější. JJZ od centra jsou pozorovány dvě hvězdy 9mag a podél východní strany leží zase přímka 4 slabých hvězd. diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC253_400u500.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC253_400u500.md index af0bd6a54..452f4b47e 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC253_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC253_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:14.042726 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 10:38:00.792799 --- -150x: úžasná galaxie ve velkých dalekohledech! Její ohromný obal je prodloužený a postupně houstne k velmi rozšířenému jádru. Tmavý prachový pás je viditelný severozápadně od jádra a přinejmenším tucet hvězd je ponořených v hale. - +150x: úžasná galaxie ve velkých dalekohledech! Její ohromný obal je prodloužený a postupně houstne k velmi rozšířenému jádru. Tmavý prachový pás je viditelný severozápadně od jádra a přinejmenším tucet hvězd je ponořených v hale. + diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC278.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC278.md index 0b029fbe7..3421d4643 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC278.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC278.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.379724 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:25:50.209474 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0278.jpg) -NGC 278 je spirální galaxie s příčkou v souhvězdí Kasiopeji o zdánlivé jasnosti 10,7m a velikost 2,1′ × 2,0′. Její vzdálenost je asi 36 milionů světelných let a průměr má přibližně 17 000 světelnými let. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0278.jpg) +NGC 278 je spirální galaxie s příčkou v souhvězdí Kasiopeji o zdánlivé jasnosti 10,7m a velikost 2,1′ × 2,0′. Její vzdálenost je asi 36 milionů světelných let a průměr má přibližně 17 000 světelnými let. Galaxii objevil 11. prosince 1786 William Herschel. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC278_400u500.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC278_400u500.md index ac7d0d581..5ae646ef4 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC278_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC278_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:14.009968 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:25:13.522550 --- -404x, 6m5+ +404x, 6m5+ Malá, jasná, přesně kulatá galaxie. Kolem zvláště vypadající centrální oblasti leží neklidné kruhové halo a ukazuje strukturu v podobě různých uzlů, které lze bez problémů vidět, ale díky malé velikosti se nespojují do struktury. Nejjednodušší je rameno připojené k J, které končí na V na nápadném, plochém uzlu na SV galaxie. Rameno je definováno úzkou tmavou strukturou mezi samotným ramenem a jádrem. Na Z galaxie jsou také 2-3 uzly, které vypadají, že tvoří dvě ramena. Strukturálně komplikovaný, ale vzrušující a velmi zajímavý objekt. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC288.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC288.md index c0fe7574e..2f7e9b90f 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC288.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC288.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.404435 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 11:07:59.597302 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0288.jpg) -Jedna z méně zhuštěných kulových hvězdokup (8,1mag), s uvolněným okrajem a dobře rozlišitelný jádrem, pozorovaná triedru 1,5 stupně na jihovýchod od NGC 253. Leží ve vzdálenosti 29 000 světelných let. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0288.jpg) +Jedna z méně zhuštěných kulových hvězdokup (8,1mag), s uvolněným okrajem a dobře rozlišitelný jádrem, pozorovaná triedru 1,5 stupně na jihovýchod od NGC 253. Leží ve vzdálenosti 29 000 světelných let. diff --git a/cs/dso/NGC/200-300/NGC288_300u350.md b/cs/dso/NGC/200-300/NGC288_300u350.md index 0755b089d..631b945b9 100644 --- a/cs/dso/NGC/200-300/NGC288_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/200-300/NGC288_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-10-13 14:52:38.968672 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 11:07:59.597476 --- -V dalekohledu je částečně uzavřeným půlkruhem hvězd otevřeným na jihozápadní straně. Velké, husté a zrnité jádro, ve kterém napočítáme asi 40 hvězd, je umístěno uvnitř uvolněných méně zhuštěných nepravidelných okrajů. Okolní členové kupy se rozprostírají ještě dále na jih a jihozápad. +V dalekohledu je částečně uzavřeným půlkruhem hvězd otevřeným na jihozápadní straně. Velké, husté a zrnité jádro, ve kterém napočítáme asi 40 hvězd, je umístěno uvnitř uvolněných méně zhuštěných nepravidelných okrajů. Okolní členové kupy se rozprostírají ještě dále na jih a jihozápad. diff --git a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2129.md b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2129.md index 0784a1ab0..e999f1554 100644 --- a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2129.md +++ b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2129.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.509601 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-05 19:24:57.468322 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2129.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2129.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2129_100u150.md b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2129_100u150.md index 85e596158..277597bde 100644 --- a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2129_100u150.md +++ b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2129_100u150.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 15:10:52.323145 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-05 19:24:57.468473 --- -V dalekohledu nad 150 mm a při 100x zvětšení se zobrazí poměrně jasná, kompaktní, malá hromádka. Tvoří ji pět hvězd 10-11mag, deset 12mag a pár tuctů slabších, které jsou koncentrované kolem dvou nejjasnějších členů. kupa je rozdělena do dvou nepravidelných hvězdných řetězců. +V dalekohledu nad 150 mm a při 100x zvětšení se zobrazí poměrně jasná, kompaktní, malá hromádka. Tvoří ji pět hvězd 10-11mag, deset 12mag a pár tuctů slabších, které jsou koncentrované kolem dvou nejjasnějších členů. kupa je rozdělena do dvou nepravidelných hvězdných řetězců. diff --git a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2158.md b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2158.md index fd5e20ad7..b3d3bb5dc 100644 --- a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2158.md +++ b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2158.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.520922 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-05 19:07:18.360252 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M035.jpg) -Otevřená hvězdokupa (8,6mag) nacházející se ve vzdálenosti 11 000 ly směrem k okrajovým částech Galaxie. Je stará dvě miliardy let. Na obloze je slabším společníkem mnohem rozsáhlejší otevřené hvězdokupy M35. Oproti ní však leží v asi 6x větší vzdálenosti. +![<]($IMG_DIR/dso/M035.jpg) +Otevřená hvězdokupa (8,6mag) nacházející se ve vzdálenosti 11 000 ly směrem k okrajovým částech Galaxie. Je stará dvě miliardy let. Na obloze je slabším společníkem mnohem rozsáhlejší otevřené hvězdokupy M35. Oproti ní však leží v asi 6x větší vzdálenosti. diff --git a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2158_300u350.md b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2158_300u350.md index 7d04b92dd..b92811e81 100644 --- a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2158_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2158_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 14:47:42.704192 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-05 19:07:18.360485 --- -V dalekohledu je velmi zhuštěnou, bohatou sbírkou slabých hvězd, kontrastní pěkně s jasnější M35. Díky množství hvězd blízko centra má zjev uvolněné kulové hvězdokupy. Oproti mlhavé pozadí můžeme rozlišit 50 hvězd jasnosti 13mag a slabších (na JV rozhraní je hvězda 10,5mag). Několik hvězdných řetězců se šíří z kupy: jeden na západním rozhraní se připojuje na JZ, další se připojuje ze SV rozhraní na východní stranu směrem k M35. +V dalekohledu je velmi zhuštěnou, bohatou sbírkou slabých hvězd, kontrastní pěkně s jasnější M35. Díky množství hvězd blízko centra má zjev uvolněné kulové hvězdokupy. Oproti mlhavé pozadí můžeme rozlišit 50 hvězd jasnosti 13mag a slabších (na JV rozhraní je hvězda 10,5mag). Několik hvězdných řetězců se šíří z kupy: jeden na západním rozhraní se připojuje na JZ, další se připojuje ze SV rozhraní na východní stranu směrem k M35. diff --git a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2174.md b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2174.md index 0be2a52cb..7bad22bc6 100644 --- a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2174.md +++ b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2174.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.492697 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 20:38:28.386704 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2174syn.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2174syn.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2194.md b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2194.md index df6b4a382..4f5d2418b 100644 --- a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2194.md +++ b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2194.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.498654 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-05 10:44:02.486898 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2194.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2194.jpg) Otevřená hvězdokupa v severovýchodní části souhvězdí, půl stupně severozápadně od hvězdy 73 Orionis (5,3mag), kterou tvoří asi 100 hvězd 10mag až 12mag. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2194_400u500.md b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2194_400u500.md index 39971dbe2..ff427c387 100644 --- a/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2194_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/2100-2200/NGC2194_400u500.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-02-13 09:21:24.001354 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-05 10:44:02.487139 --- -V dalekohledu je atraktivní, bohatou, kompaktní kupou 50 hvězd koncentrovaných na nepravidelné 10' ploše a umístěné v nerozlišitelné mlze pozadí. Osm jasnějších hvězd tvoří obdélník, uvnitř kterého se nachází většina slabších členů. Ostatní leží podél několika hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější se táhne na jihozápad. Svazek 20 slabých hvězd leží 15' VSV. Tato hvězdokupa velmi připomíná NGC 2158 z Blíženců. +V dalekohledu je atraktivní, bohatou, kompaktní kupou 50 hvězd koncentrovaných na nepravidelné 10' ploše a umístěné v nerozlišitelné mlze pozadí. Osm jasnějších hvězd tvoří obdélník, uvnitř kterého se nachází většina slabších členů. Ostatní leží podél několika hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější se táhne na jihozápad. Svazek 20 slabých hvězd leží 15' VSV. Tato hvězdokupa velmi připomíná NGC 2158 z Blíženců. diff --git a/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2266.md b/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2266.md index c52911f23..5fe913650 100644 --- a/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2266.md +++ b/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2266.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.277477 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 18:50:52.264316 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2266.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2266.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2266_200u250.md b/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2266_200u250.md index 9bfa372a0..04e2f5bf5 100644 --- a/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2266_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2266_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 12:55:42.542000 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 18:50:52.264517 --- -V dalekohledu bohatá, atraktivní hvězdokupa, nápadná a dost zhuštěná skupina 50 hvězd v trojúhelníkovém tvaru. Jeho jihozápadní vrchol je označen hvězdou 8,5mag, od které se SSZ vine malý řetězec hvězd. +V dalekohledu bohatá, atraktivní hvězdokupa, nápadná a dost zhuštěná skupina 50 hvězd v trojúhelníkovém tvaru. Jeho jihozápadní vrchol je označen hvězdou 8,5mag, od které se SSZ vine malý řetězec hvězd. diff --git a/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2281.md b/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2281.md index 1a7aa1f02..77d8108c2 100644 --- a/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2281.md +++ b/cs/dso/NGC/2200-2300/NGC2281.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.241451 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-06 20:11:31.717166 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2281.jpg) -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2281a.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2281.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2281a.jpg) Jedna z méně známých otevřených hvězdokup v souhvězdí, skrývající 30 členů z nichž nejjasnější dosahuje 7,3mag. Celková jasnost této výrazné OH je sice 5,4mag, takže je vidět i v triedru, ale neposkytuje příliš působivý pohled ani ve středních amatérských dalekohledech: ukáží se dva tucty volně rozložených hvězd 8-10mag, které tvoří jakési písmeno "U", asi 3.4 stupně JJZ od ψ Aur. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2354.md b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2354.md index 6abc98572..f86660437 100644 --- a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2354.md +++ b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2354.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.570794 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:55:51.462624 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2354.jpg) -Jasná otevřená hvězdokupa ve hvězdnaté oblasti Mléčné dráhy viditelná v triedru, dosahuje jasnost 6,5mag. Většina z jejích členů jsou slabší objekty nahromaděné ve třech skupinách. Jasnější hvězdy kupy jsou uspořádány do tvaru připomínajícího souhvězdí Štír: hlava na jihovýchodním konci kupy je označena trojicí hvězd 9. magnitudy, tělo tvoří tři hvězdy 10mag na ZSZ a ocas šestice hvězd 9-11mag kroutící se v protisměru hodinových ručiček na sever. - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2354.jpg) +Jasná otevřená hvězdokupa ve hvězdnaté oblasti Mléčné dráhy viditelná v triedru, dosahuje jasnost 6,5mag. Většina z jejích členů jsou slabší objekty nahromaděné ve třech skupinách. Jasnější hvězdy kupy jsou uspořádány do tvaru připomínajícího souhvězdí Štír: hlava na jihovýchodním konci kupy je označena trojicí hvězd 9. magnitudy, tělo tvoří tři hvězdy 10mag na ZSZ a ocas šestice hvězd 9-11mag kroutící se v protisměru hodinových ručiček na sever. + diff --git a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2359.md b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2359.md index 89bcbad1a..fadade682 100644 --- a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2359.md +++ b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2359.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.480927 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:16:57.598305 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2359.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2359.jpg) Jeden z klenotů zimní oblohy a Velkého psa, který však u nás pro svou jižní polohu není příliš znám. Některým pozorovatelům připomíná mlhovina siluetu kachny s hlavou a zobákem. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2359_200u250.md b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2359_200u250.md index ab117d34d..0d275a04c 100644 --- a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2359_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2359_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 09:49:58.006707 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:16:57.598454 --- -V dalekohledu se skládá ze dvou velmi slabých ploch v kontaktu. Jižní část, která tvoří zobák je prodloužena a hvězda 9mag na jihovýchodním rozhraní označuje oko kachny. Severní část mlhoviny je větší, difuznější a obsahuje tři hvězdy 11mag vedle jejího severního rozhraní. +V dalekohledu se skládá ze dvou velmi slabých ploch v kontaktu. Jižní část, která tvoří zobák je prodloužena a hvězda 9mag na jihovýchodním rozhraní označuje oko kachny. Severní část mlhoviny je větší, difuznější a obsahuje tři hvězdy 11mag vedle jejího severního rozhraní. diff --git a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2362.md b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2362.md index af8575fa8..9540deb25 100644 --- a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2362.md +++ b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2362.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.490892 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:32:18.073368 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2362.jpg) -Nádherná a jasná hvězdokupa kolem τ Canis Majoris, kterou v roce 1654 první zpozoroval Giovanni Batista Hodierna. Je bohatá a kompaktní, její nejjasnější hvězdy tvoří velmi mladí obři typu O a B. Odhaduje se, že NGC 2362 je stará pouze milion let, čímž je jednou z nejmladších známých otevřených hvězdokup. Nejjasnější člen skupiny, vysocesvítivý modrý veleobr τ Canis Majoris (abs. Mag -7) je pravděpodobně skutečným členem kupy, mimochodem je spektroskopickou dvojhvězdou s velmi hmotnými a svítivými složkami. Odhaduje se, že spolu s hvězdokupou je od nás 5 000 světelných let daleko. Kdybychom z této oblasti mohli pozorovat Slunce, jevilo by se jako slabý bod jasnosti 15,5mag. - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2362.jpg) +Nádherná a jasná hvězdokupa kolem τ Canis Majoris, kterou v roce 1654 první zpozoroval Giovanni Batista Hodierna. Je bohatá a kompaktní, její nejjasnější hvězdy tvoří velmi mladí obři typu O a B. Odhaduje se, že NGC 2362 je stará pouze milion let, čímž je jednou z nejmladších známých otevřených hvězdokup. Nejjasnější člen skupiny, vysocesvítivý modrý veleobr τ Canis Majoris (abs. Mag -7) je pravděpodobně skutečným členem kupy, mimochodem je spektroskopickou dvojhvězdou s velmi hmotnými a svítivými složkami. Odhaduje se, že spolu s hvězdokupou je od nás 5 000 světelných let daleko. Kdybychom z této oblasti mohli pozorovat Slunce, jevilo by se jako slabý bod jasnosti 15,5mag. + Hvězdokupa se hledá snadno, vždyť hvězda τ CMa jasnosti 4,4mag je vidět někdy i z osvětlených míst. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2362_100u150.md b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2362_100u150.md index 73882655b..5f9bf9970 100644 --- a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2362_100u150.md +++ b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2362_100u150.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 09:54:23.529650 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:31:47.189384 --- -V dalekohledu rozlišíme 30 hvězd, dalších 5 hvězd do 9. magnitudy +V dalekohledu rozlišíme 30 hvězd, dalších 5 hvězd do 9. magnitudy diff --git a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2383_200u250.md b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2383_200u250.md index 6fce6f783..00a2e2542 100644 --- a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2383_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2383_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2022-02-10 15:55:17.920377 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-10 15:55:18.243966 --- -malá bohatá hvězdokupa 11-13 mag, tři hvězdy 10 mag jsou blízko, NGC 2384 leží 8' SSE. +malá bohatá hvězdokupa 11-13 mag, tři hvězdy 10 mag jsou blízko, NGC 2384 leží 8' SSE. diff --git a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2395.md b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2395.md index e5c0c572d..ac7f11548 100644 --- a/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2395.md +++ b/cs/dso/NGC/2300-2400/NGC2395.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.500594 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-05 19:25:26.553735 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2395.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2395.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440.md b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440.md index c4eb82d6e..156651cf3 100644 --- a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440.md +++ b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.597395 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-06 12:09:02.881830 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2440.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2440.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440_200u250.md b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440_200u250.md index c2056f8c0..06789fee8 100644 --- a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.579804 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-06 12:09:02.881982 --- -Nápadný oválný disk nazelenalé barvy uprostřed s nápadným zjasněním. - +Nápadný oválný disk nazelenalé barvy uprostřed s nápadným zjasněním. + diff --git a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440_400u500.md b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440_400u500.md index 1473a5261..09e89941f 100644 --- a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2440_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.595322 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-06 12:09:02.882050 --- -450x, [OIII] filtr, 6m7 +450x, [OIII] filtr, 6m7 Silně strukturovaná PN. Jasná centrální část ve tvaru písmene U otevřené na JZ. Na JZ a SV přiléhají plošné zjasnění. Další část PN je mírně odsazená ve směru JZ. Zdá se, že krátká a úzká vlákna vytékají z hlavního tělesa ve směru V a SV, vlákna se po několika obloukových sekundách difuzně ztrácí. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2482.md b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2482.md index 54d4a532d..79a09e8b6 100644 --- a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2482.md +++ b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2482.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.641671 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-06 12:10:09.015077 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2482.jpg) - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2482.jpg) + diff --git a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2482_100u150.md b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2482_100u150.md index a365ab713..0c7b071e5 100644 --- a/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2482_100u150.md +++ b/cs/dso/NGC/2400-2500/NGC2482_100u150.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-02-06 10:37:11.875371 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-06 12:10:09.015232 --- -V dalekohledu skupinka 30 hvězd 10-12mag rozmístěných nepravidelně. Zhuštění naJV a SZ straně jsou spojeny bohatým hvězdným proudem táhnoucím se napříč centrem kupy. Jižně od centra můžeme vidět bezhvězdnu prázdnotu. +V dalekohledu skupinka 30 hvězd 10-12mag rozmístěných nepravidelně. Zhuštění naJV a SZ straně jsou spojeny bohatým hvězdným proudem táhnoucím se napříč centrem kupy. Jižně od centra můžeme vidět bezhvězdnu prázdnotu. diff --git a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2500.md b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2500.md index 2cf60f49f..b66a414c9 100644 --- a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2500.md +++ b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2500.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.113632 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:59:01.489906 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2500.jpg) -NGC 2500 je galaxie v souhvězdí Rys, vzdálená 32 mil.sv. let, kterou objevil William Herschel 9. března 1788. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2500.jpg) +NGC 2500 je galaxie v souhvězdí Rys, vzdálená 32 mil.sv. let, kterou objevil William Herschel 9. března 1788. Dosahuje jasnosti 11.5 mag. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2500_400u500.md b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2500_400u500.md index b6dca9c5d..bbcdbc7fa 100644 --- a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2500_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2500_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.309783 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:58:03.614172 --- -283x, 6m5+ +283x, 6m5+ 2' středně velká, přesně kruhová galaxie s malou výraznou centrální oblastí. Halo je rozptýlené. Uvnitř hala jsou patrné struktury. Nejlépe je vidět dvojité jádro - samotné jádro a slabší oblast přímo na SV. Na Z okraji je vidět velmi slabá hvězdná oblast HII. V a SZ strana lépe definovaná. Ze struktur, které jsou vidět, nelze odvodit žádnou spirálovou strukturu. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2535.md b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2535.md index a61424288..b86af565f 100644 --- a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2535.md +++ b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2535.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2022-02-10 10:10:01.544773 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-10 10:10:02.346091 --- -Édouard Stephan objevil NGC 2535 = St VIIIb-26 22. ledna 1877 spolu s NGC 2536 . Jeho poloha odpovídá UGC 4264. - +Édouard Stephan objevil NGC 2535 = St VIIIb-26 22. ledna 1877 spolu s NGC 2536 . Jeho poloha odpovídá UGC 4264. + SN 1901A v NGC 2535 (jednu z prvních nalezených) objevil Karl Reinmuth v roce 1923 na Heidelberské desce pořízené 10. 1. 1901. Oznámení bylo učiněno v roce 1924AN....221...47R. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2535_900u1200.md b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2535_900u1200.md index 03cd2d068..1e03f248f 100644 --- a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2535_900u1200.md +++ b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2535_900u1200.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2022-02-10 10:10:02.345617 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-10 10:10:30.165262 --- -je prominentním členem nápadné interagující dvojice (Arp 82) s NGC 2536 1,8' SSE. Při zvětšení 375x se jevila jasná, poměrně velká, protáhlá 5:3 JV-SV, ~1,6' x0,9' (včetně ramen). Obsahuje poměrně velké, jasné jádro o rozměrech ~40 "x30", které je přerušeno velmi jasným hvězdným jádrem. Na západní straně jádra je připojeno půvabné spirální rameno, které se stáčí ve směru hodinových ručiček k jihu a jihovýchodu ve směru NGC 2536 . Rameno směrem k jihovýchodnímu konci slábne, i když se při odvráceném pohledu zvětšuje. Přesto nedosahovalo k menšímu průvodci. Druhé rameno se připojuje na východní straně a vystřeluje k severu, ačkoli je pouze 2/3 délky jižního ramene. Od západní strany galaxie se odděluje řetězec (o délce 1,4') tří hvězd 12-13 mag. +je prominentním členem nápadné interagující dvojice (Arp 82) s NGC 2536 1,8' SSE. Při zvětšení 375x se jevila jasná, poměrně velká, protáhlá 5:3 JV-SV, ~1,6' x0,9' (včetně ramen). Obsahuje poměrně velké, jasné jádro o rozměrech ~40 "x30", které je přerušeno velmi jasným hvězdným jádrem. Na západní straně jádra je připojeno půvabné spirální rameno, které se stáčí ve směru hodinových ručiček k jihu a jihovýchodu ve směru NGC 2536 . Rameno směrem k jihovýchodnímu konci slábne, i když se při odvráceném pohledu zvětšuje. Přesto nedosahovalo k menšímu průvodci. Druhé rameno se připojuje na východní straně a vystřeluje k severu, ačkoli je pouze 2/3 délky jižního ramene. Od západní strany galaxie se odděluje řetězec (o délce 1,4') tří hvězd 12-13 mag. diff --git a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2537.md b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2537.md index c5571108d..655ce0ecc 100644 --- a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2537.md +++ b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2537.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.188890 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 21:07:06.940688 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2537.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2537.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2537_600u800.md b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2537_600u800.md index f1dbecadd..4436cd361 100644 --- a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2537_600u800.md +++ b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2537_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.322321 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 21:07:06.940870 --- -350x, 6m5+ +350x, 6m5+ Struktura tlapky není okamžitě patrná, ale jsou patrné všechny tři prsty. Nejlehčí prst na Z s uzlem na S konci. Prostředníček úzký s těžko určitelným severním zakončením. V prst slabší než Z, ale má lépe definovanou V hranu. Slabá hvězda leží na S konci galaxie \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2539.md b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2539.md index 088ae8c06..74bab10ae 100644 --- a/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2539.md +++ b/cs/dso/NGC/2500-2600/NGC2539.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.135566 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-06 12:10:40.783397 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2539.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2539.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/2600-2700/NGC2683.md b/cs/dso/NGC/2600-2700/NGC2683.md index 75c9ecb10..c9d454bbe 100644 --- a/cs/dso/NGC/2600-2700/NGC2683.md +++ b/cs/dso/NGC/2600-2700/NGC2683.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.883271 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 21:04:54.965600 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2683.jpg) -Spirální galaxie, kterou pozorujeme zboku nedaleko hranice se souhvězdím Raka. - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2683.jpg) +Spirální galaxie, kterou pozorujeme zboku nedaleko hranice se souhvězdím Raka. + diff --git a/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2776.md b/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2776.md index 484e0144c..8baca2e6a 100644 --- a/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2776.md +++ b/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2776.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.773583 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 21:05:52.769786 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2776.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2776.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2776_400u500.md b/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2776_400u500.md index af25f2717..8d7a2f643 100644 --- a/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2776_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2776_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:14.651379 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 21:05:52.769973 --- -283x, 6m5+ +283x, 6m5+ Středně velká face-on galaxie s malou, výraznou centrální oblastí a slabým, rozptýleným a zužujícím se halem. Pouze náznak struktury uvnitř hala. Těsně přiléhající spirálové rameno na SZ straně je nejvýraznější. Další rameno je přímo nad temným pásem. Celkově je spirálová struktura nesmírně obtížně uchopitelná. 1'JV od středu je na okraji hala slabá 15mag hvězda, která je nepřímo udržitelná. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2782.md b/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2782.md index a05e48465..1a858a6aa 100644 --- a/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2782.md +++ b/cs/dso/NGC/2700-2800/NGC2782.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.767489 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 21:06:34.803994 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2782.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2782.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/2800-2900/NGC2808.md b/cs/dso/NGC/2800-2900/NGC2808.md index 8548fa3a5..667f1b10a 100644 --- a/cs/dso/NGC/2800-2900/NGC2808.md +++ b/cs/dso/NGC/2800-2900/NGC2808.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.183573 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-22 09:02:42.191151 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC2808.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC2808.jpg) Kulová hvězdokupa pozorována obyčejným triedru jako mlhavá skvrna. Její zdánlivá hvězdná velikost je 6,2m a je zdaleka nejjasnější kulovkou třídy I a zároveň snadno rozlišitelná. Najdete ji uprostřed na spojnici hvězd β a ι Carinae. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/2800-2900/NGC2808_400u500.md b/cs/dso/NGC/2800-2900/NGC2808_400u500.md index f40fd1916..9c7b6b836 100644 --- a/cs/dso/NGC/2800-2900/NGC2808_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/2800-2900/NGC2808_400u500.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-29 11:45:00.656026 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-22 09:02:42.191318 --- -V dalekohledu při 170x zvětšení je jasná a poměrně velká, halo je značně zploštělé, snad 3: 2. Množství hvězd 14. magnitudy a slabších je rozlišitelných v hale a kolem okrajů jádra, ale vnitřní centrální část jádra zůstává nerozlišitelná. Dvojhvězda 10,5mag složek leží 10'VJV. +V dalekohledu při 170x zvětšení je jasná a poměrně velká, halo je značně zploštělé, snad 3: 2. Množství hvězd 14. magnitudy a slabších je rozlišitelných v hale a kolem okrajů jádra, ale vnitřní centrální část jádra zůstává nerozlišitelná. Dvojhvězda 10,5mag složek leží 10'VJV. diff --git a/cs/dso/NGC/2900-3000/IC2948.md b/cs/dso/NGC/2900-3000/IC2948.md index 831cbfb3d..841b9a73c 100644 --- a/cs/dso/NGC/2900-3000/IC2948.md +++ b/cs/dso/NGC/2900-3000/IC2948.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.511703 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 09:48:17.633332 --- -![<]($IMG_DIR/dso/IC2948.png) -Hvězdokupa ležící kolem λ Centauri, kterou snadno rozeznáme. Obklopuje ji velká emisní mlhovina s tmavými liniemi a několika difuzními oblastmi, které dobře zareagují na UHC filtr. Hvězdokupa obsahuje dva tucty hvězd na 15' ploše. Celkově působivý objekt. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/IC2948.png) +Hvězdokupa ležící kolem λ Centauri, kterou snadno rozeznáme. Obklopuje ji velká emisní mlhovina s tmavými liniemi a několika difuzními oblastmi, které dobře zareagují na UHC filtr. Hvězdokupa obsahuje dva tucty hvězd na 15' ploše. Celkově působivý objekt. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/300-400/NGC337.md b/cs/dso/NGC/300-400/NGC337.md index 43b11b977..237a58409 100644 --- a/cs/dso/NGC/300-400/NGC337.md +++ b/cs/dso/NGC/300-400/NGC337.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.771474 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:33:05.684853 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0337.jpg) -NGC 337 je spirální galaxie v souhvězdí Velryby vzdálená 59 mil. sv. let, kterou objevil William Herschel 10. září 1785. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0337.jpg) +NGC 337 je spirální galaxie v souhvězdí Velryby vzdálená 59 mil. sv. let, kterou objevil William Herschel 10. září 1785. Její zdánlivá hvězdná velikost je 11,6 mag. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/300-400/NGC337_400u500.md b/cs/dso/NGC/300-400/NGC337_400u500.md index 9a632a0a5..abd57d9f7 100644 --- a/cs/dso/NGC/300-400/NGC337_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/300-400/NGC337_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.867415 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:33:05.685027 --- -257x, 7m+ +257x, 7m+ Velice strukturovaná, středně světlá a velká. Hlavní paprsek protažený S-J, pak se ohýbá na jihu k V. Dva vrcholy, SZ ubíhá část na Z, docela znatelná. Slabší část na JZ a na Z. Slabý detail na severním zalomení, tmavá oblast nad detailem a pruhem. NGC 337A (16 ", 100x) 26 'E od NGC 337, velká slabá, poněkud koncentrovaná, přímo na Z od 13mag hvězdy \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3200-3300/NGC3245.md b/cs/dso/NGC/3200-3300/NGC3245.md index 900a00517..eb1805c0e 100644 --- a/cs/dso/NGC/3200-3300/NGC3245.md +++ b/cs/dso/NGC/3200-3300/NGC3245.md @@ -1,6 +1,6 @@ --- name: -rating: 5 +rating: 4 references: created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:01.056112 diff --git a/cs/dso/NGC/3200-3300/NGC3245_400u500.md b/cs/dso/NGC/3200-3300/NGC3245_400u500.md index 99d321236..4c5c6a10c 100644 --- a/cs/dso/NGC/3200-3300/NGC3245_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/3200-3300/NGC3245_400u500.md @@ -4,7 +4,7 @@ rating: 5 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:09.154935 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:09.154958 +updated_date: 2022-02-11 20:40:46.363565 --- -129x, 6m8 +129x, 6m8 relativně slabá, pouze náznak v okuláru. viditelná slabá oblast jádra, která se jeví jako protáhlá 1:3, slabé okrajové části nelze vidět, 9' JV leží jasnější NGC 3245 \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344.md b/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344.md index 6ac57748f..bce3087ca 100644 --- a/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344.md +++ b/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344.md @@ -1,11 +1,11 @@ --- name: -rating: 4 +rating: 6 references: created_by: 8mag created_date: 2020-09-23 20:52:02.851112 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:02.851130 +updated_date: 2022-02-11 20:40:01.010831 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC3344.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC3344.jpg) Nejjasnější galaxie souhvězdí. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344_200u250.md b/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344_200u250.md index c3d65995e..15c8d44a3 100644 --- a/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344_200u250.md @@ -4,8 +4,8 @@ rating: 1 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:11.279579 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:11.279614 +updated_date: 2022-02-11 20:40:01.010979 --- -Poměrně jasný objekt, na který se díváme shora. Kolem jasného jádra se nachází halo, na jehož východním rozhraní leží hvězda 10,5mag. Jedna slabší stálice je vnořená o něco blíže ke středu galaxie. - - +Poměrně jasný objekt, na který se díváme shora. Kolem jasného jádra se nachází halo, na jehož východním rozhraní leží hvězda 10,5mag. Jedna slabší stálice je vnořená o něco blíže ke středu galaxie. + + diff --git a/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344_400u500.md b/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344_400u500.md index 82deefa14..64422cb5b 100644 --- a/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3344_400u500.md @@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:11.267263 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:11.267299 +updated_date: 2022-02-11 20:40:01.011047 --- -202x, 6m+ +202x, 6m+ Velká, přesně kulatá galaxie viděná shora se světlejším jádrem. V okolí středu jsou 3 hvězdy. Náznak spirální struktury. Na S lze nejlépe rozeznat oddělenou část. další rameno, na J, je vyznačeno tmavým pásem. Detekce struktury je obtížná. 5,5' JZ 16,3 bmag jasná PGC 1718878. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3384.md b/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3384.md index b97627910..fefb999d9 100644 --- a/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3384.md +++ b/cs/dso/NGC/3300-3400/NGC3384.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.807601 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 19:00:37.820870 --- -![<]($IMG_DIR/dso/M105.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/M105.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3504.md b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3504.md index caee08e95..173d1a2f3 100644 --- a/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3504.md +++ b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3504.md @@ -1,6 +1,6 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 5 references: created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:03.063563 diff --git a/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3504_400u500.md b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3504_400u500.md index 53e0b56d9..e38a1772f 100644 --- a/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3504_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3504_400u500.md @@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:11.867207 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:11.867231 +updated_date: 2022-02-11 20:40:35.620471 --- -202x - 283x, 6m5+ +202x - 283x, 6m5+ Galaxie s přičkou, které dominuje podlouhlá příčka 2:1, jejíž konce jsou jasně definovány. Centrální struktura je obklopena slabým halem, které je v některých místech na vnějším okraji poněkud lépe definováno, ale nevytváří dojem spirály. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3511.md b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3511.md new file mode 100644 index 000000000..85dc03b38 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3511.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:50:47.745058 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:50:48.554290 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3511_400u500.md b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3511_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..c424b68af --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3511_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:50:48.349503 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:50:48.554477 +--- +poměrně jasná, velká, velmi protáhlá 3:1 WSW-ENE, 4,0'x1,4'. Široká koncentrace do většího jasnějšího jádra. Galaxie je ozdobena hvězdou 13. mag. na ENE konci a hvězdou 14. mag. na WSW konci. Tvoří dvojici s NGC 3513 10,8' JV. Hvězda 9,5 mag (SAO 179479) se nachází 5' S, zhruba uprostřed mezi galaxiemi. diff --git a/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3511_900u1200.md b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3511_900u1200.md new file mode 100644 index 000000000..7598da7ef --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3500-3600/NGC3511_900u1200.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 900/1200 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:50:48.553808 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:50:48.554559 +--- +při zvětšení 488x; velmi jasná, velmi velká, protáhlá 3:1 WSW-ENE, 5'x1,5'. Dobře soustředěná s velkým jasným oválným jádrem.. Oblast kolem jádra je skvrnitá díky mírně jasnějším oblastem a prachovým skvrnám. Špatně definované široké spirální rameno je na západní straně galaxie a je zakřivené od severu k jihu. Hvězda 14. mag, 2,0' JZ od středu, se nacházela sotva na JZ konci tohoto ramene. Jasná skvrna se nachází 1' JZ od středu (není součástí ramene) a těsně na sever od ní se nacházela poměrně velká tmavší (prachová) oblast. Druhý široký oblouk ramene byl viditelný na východním konci galaxie. Vytvářel ostrý oblouk ve směru hodinových ručiček a procházel těsně uvnitř hvězdy 13. mag. na východním cípu. NGC 3513 leží 11' JV. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3672.md b/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3672.md new file mode 100644 index 000000000..494bcf518 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3672.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:51:54.047108 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:51:54.729584 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3672_200u250.md b/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3672_200u250.md new file mode 100644 index 000000000..fbb309495 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3672_200u250.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 200/250 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:51:45.273421 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:51:45.641192 +--- +slabá, rozptýlená. Nachází se 20' Z od hvězdy 7,5 mag. diff --git a/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3672_400u500.md b/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3672_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..79d5e6161 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3672_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:51:45.405684 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:51:45.641386 +--- +poměrně jasná, poměrně velká, oválná 2:1 N-S, slabě soustředěná do středu. Nejjasnější v malé skupině, která zahrnuje NGC 3636 a 3637 (LGG 235 = USGC S165). \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3699.md b/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3699.md index 1575d20e8..6ad483571 100644 --- a/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3699.md +++ b/cs/dso/NGC/3600-3700/NGC3699.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.330242 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 16:02:03.105215 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC3699.jpg) - - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC3699.jpg) + + + + diff --git a/cs/dso/NGC/3700-3800/NGC3722.md b/cs/dso/NGC/3700-3800/NGC3722.md new file mode 100644 index 000000000..a10426a2c --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3700-3800/NGC3722.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:54:42.396009 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:54:43.593845 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3700-3800/NGC3722_400u500.md b/cs/dso/NGC/3700-3800/NGC3722_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..69a9f1382 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3700-3800/NGC3722_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:54:43.355370 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:54:43.594039 +--- +extrémně slabá, velmi malá, kulatá, průměr 15". První z těsné trojice s MCG -01-30-007 = NGC 3724 (nejisté ID) 1,8' NE a MCG -01-30-008 4,0' NE. V blízkosti je také MCG -01-30-003 (pravděpodobně NGC 3730 ) 6,4' NNW a dvě anonymní galaxie 9' a 10' NNE. Nachází se 10' SV od NGC 3732 . Galaxie v této skupině mají nejisté označení NGC kvůli špatné poloze podle Leavenwortha. diff --git a/cs/dso/NGC/3700-3800/NGC3722_600u800.md b/cs/dso/NGC/3700-3800/NGC3722_600u800.md new file mode 100644 index 000000000..df4c4ed9e --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3700-3800/NGC3722_600u800.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 600/800 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:54:43.434540 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:54:43.594104 +--- +slabá až poměrně slabá, malá, kruhová, průměr 18", poměrně nízká rovnoměrná povrchová jasnost. Nejjasnější ze čtyř ve 4' řetězci, včetně extrémně slabé MCG -01-30-006 = PGC 35753 jen 0,7' NNE. PGC 35753 se jevila jako extrémně slabá až velmi slabá, kulatá, o průměru pouhých 6"! Člen velké skupiny (USGC S171) se z = .021. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3918.md b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3918.md index fa7397ea4..c23b8f6f9 100644 --- a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3918.md +++ b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3918.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.091252 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:53:49.192399 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC3918.jpg) -Planetární mlhovina nedaleko Jižního kříže svým modrozeleným diskem v malém dalekohledu připomíná planetu Uran. Objevil ji John Herschel 3. dubna 1834. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC3918.jpg) +Planetární mlhovina nedaleko Jižního kříže svým modrozeleným diskem v malém dalekohledu připomíná planetu Uran. Objevil ji John Herschel 3. dubna 1834. diff --git a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3960.md b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3960.md index ae53b4bcd..f42e7fb92 100644 --- a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3960.md +++ b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3960.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.101939 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 09:51:35.641733 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC3960.jpg) -Stará otevřená hvězdokupa, kterou objevil Dunlop 30. dubna 1826. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC3960.jpg) +Stará otevřená hvězdokupa, kterou objevil Dunlop 30. dubna 1826. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962.md b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962.md index 1d38ef973..483cdc99a 100644 --- a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962.md +++ b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962.md @@ -5,7 +5,7 @@ references: created_by: 8mag created_date: 2020-09-23 20:52:03.096589 updated_by: skybber -updated_date: 2021-01-09 10:31:38.130044 +updated_date: 2022-02-11 21:47:30.333364 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC3962.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC3962.jpg) Nejjasnější galaxie souhvězdí. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962_200u250.md b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962_200u250.md index 71adece66..d414a613a 100644 --- a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962_200u250.md @@ -4,6 +4,6 @@ rating: 1 created_by: skybber created_date: 2021-01-09 10:31:37.879274 updated_by: skybber -updated_date: 2021-01-09 10:31:38.130260 +updated_date: 2022-02-11 21:47:30.333554 --- -V dalekohledu se jedná o poměrně jasnou galaxii, která tvoří trojúhelník se dvěma 10,5mag hvězdami 2,25'na JJZ a 3,25'na JJV. Obsahuje jasné jádro v kruhovém 1,5' hale, které se ve větším dalekohledu zdá být nápadnější. +V dalekohledu se jedná o poměrně jasnou galaxii, která tvoří trojúhelník se dvěma 10,5mag hvězdami 2,25'na JJZ a 3,25'na JJV. Obsahuje jasné jádro v kruhovém 1,5' hale, které se ve větším dalekohledu zdá být nápadnější. diff --git a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962_400u500.md b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..42156cac7 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3962_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:47:30.110293 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:47:30.333622 +--- +Jasná, středně velká, mírně protáhlá 5:4 SZ-JV, 2,0'x1,7'. Ostře koncentrovaná s jasným 25" jádrem a zvětšujícím se nehvězdným jádrem. Tvoří pravoúhlý trojúhelník se dvěma hvězdami 10,5 mag 2,2' S a 3,1' JV. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3981.md b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3981.md new file mode 100644 index 000000000..b04ad2b21 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3981.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:53:29.097173 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:53:29.714851 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3981_300u350.md b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3981_300u350.md new file mode 100644 index 000000000..c15bb2e99 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3981_300u350.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 300/350 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:53:29.497536 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:53:29.715052 +--- +středně jasná, velmi protáhlá 3:1 SSZ-JV, slabá koncentrace. Hvězda 13. mag se nachází na východním okraji 1,0' od středu. Galaxie tvoří východní vrchol hrubého rovnoramenného trojúhelníku se dvěma hvězdami mag 10 4,2' SZ a 5,0' SSV. Člen skupiny NGC 4038 /39 (Antennae). diff --git a/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3981_900u1200.md b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3981_900u1200.md new file mode 100644 index 000000000..3fd9d4b57 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/3900-4000/NGC3981_900u1200.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 900/1200 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:53:29.714296 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:53:29.715151 +--- +při zvětšení 488x; jasná, velká, velmi protáhlá hvězda 4:1 SSV-SN, ~2,5' x0,6'. Centrální oblast se skládá z jasného velmi protáhlého tyčinkovitého jádra, které kondenzuje do malého jasnějšího jádra. Na východní straně galaxie je patrné poměrně tenké přímé rameno, které se táhne na sever o více než 1'. Protějšek táhnoucí se na západní straně k jihu bylo obtížnější odlišit od hala na jižní straně. Na jižním cípu tohoto ramene [1,2' SSV od středu] byl patrný málo kontrastní uzel (VV 8b). Voroncov-Věljaminov tento uzel interpretovali jako průvodce připojeného na konci spirálního ramene. Hvězda 13. mag se nachází 1' V a hvězda 9,8. mag HD 103615 4,3' SZ. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/400-500/NGC404.md b/cs/dso/NGC/400-500/NGC404.md index 8968f4310..9112ef10c 100644 --- a/cs/dso/NGC/400-500/NGC404.md +++ b/cs/dso/NGC/400-500/NGC404.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.554042 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-04 20:55:36.302069 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0404.jpg) Uvažuje se o ní jako o možném členu Místní skupiny galaxií, ale jeji zařazení není jisté. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0404.jpg) Uvažuje se o ní jako o možném členu Místní skupiny galaxií, ale jeji zařazení není jisté. diff --git a/cs/dso/NGC/400-500/NGC436.md b/cs/dso/NGC/400-500/NGC436.md index 9a7487307..cd91927da 100644 --- a/cs/dso/NGC/400-500/NGC436.md +++ b/cs/dso/NGC/400-500/NGC436.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.619698 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:00:40.022640 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0436.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0436.jpg) Otevřená hvězdokupa jasnosti 8,8mag, nedaleko hvězdy φ Cas a NGC 457. V menších amatérských dalekohledech je malou, slabou, ale docela koncentrovanou kupou, v níž vynikají tři jasnější hvězdy. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/400-500/NGC436_300u350.md b/cs/dso/NGC/400-500/NGC436_300u350.md index ab93ef92f..a9b45ad4d 100644 --- a/cs/dso/NGC/400-500/NGC436_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/400-500/NGC436_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.480591 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:02:18.373813 --- -Hvězdokupa se jeví jako nápadné seskupení 30 hvězd. Při větším zvětšení můžeme rozlišit několik vícenásobných hvězd, přičemž objekt se uchovává jako celek a je vnímán jako hvězdokupa. +Hvězdokupa se jeví jako nápadné seskupení 30 hvězd. Při větším zvětšení můžeme rozlišit několik vícenásobných hvězd, přičemž objekt se uchovává jako celek a je vnímán jako hvězdokupa. diff --git a/cs/dso/NGC/400-500/NGC457.md b/cs/dso/NGC/400-500/NGC457.md index d9c0195d9..267267ac2 100644 --- a/cs/dso/NGC/400-500/NGC457.md +++ b/cs/dso/NGC/400-500/NGC457.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.583040 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:08:32.615868 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC0457.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC0457.jpg) Hvězdokupa také známá jako Človíček, hvězdokupa E.T. nebo Caldwell 13, je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Kasiopeji. Objevil ji William Herschel v roce 1787 a od Země je vzdálená přibližně 7 900 světelných let. Otevřená hvězdokupa nabízí asi 80 hvězd. Na severovýchodní okraj se promítá hvězda 5mag φ Cas. Náznak hvězdokupy uvidíme už v triedru nebo malým dalekohledem. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/400-500/NGC457_200u250.md b/cs/dso/NGC/400-500/NGC457_200u250.md index 691921061..c787c3ee5 100644 --- a/cs/dso/NGC/400-500/NGC457_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/400-500/NGC457_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.513381 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:07:17.969148 --- -Alespoň 200 mm dalekohled nám odhalí víc. V něm se ukáže jako nádherná kupa, mírně koncentrovaná shlukem hvězd různých magnitud. Nejjasnější hvězda dosahuje 8,6mag. Její vzhled se někdy přirovnává k sově - dvě nejjasnější hvězdy 5 a 7 mag tvoří její oči. +Alespoň 200 mm dalekohled nám odhalí víc. V něm se ukáže jako nádherná kupa, mírně koncentrovaná shlukem hvězd různých magnitud. Nejjasnější hvězda dosahuje 8,6mag. Její vzhled se někdy přirovnává k sově - dvě nejjasnější hvězdy 5 a 7 mag tvoří její oči. diff --git a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038.md b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038.md index 3f5bf053f..dbbb49faa 100644 --- a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038.md +++ b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.049171 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:55:03.626965 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4038.jpg) -Dvojice interagujících galaxií 3,7° jihozápadně od hvězdy γ Corvo. Svým tvarem připomínají stočené tykadla motýla. Přestože jasnost galaxií je 10,3mag, resp. 10,5mag, jedná se o jeden z nejjasnějších těsných párů galaxií na obloze. Dobře ho uvidíme v dalekohledu s průměrem objektivu alespoň 200 mm. - -Tato dvojice ovlivňujících se galaxií leží ve vzdálenosti 45 miliónů světelných let a patří k nejbližším svého druhu. Fotografie s dlouhou expozicí zobrazují dva pásy hvězd a plynu, které se táhnou od interagujících galaxií jako tykadla hmyzu, což dalo podnět k jejich oblíbené pojmenování. Před 500-700 miliony let se tyto dvě galaxie natolik přiblížily, že velké množství hvězd a mezihvězdné hmoty bylo gravitačními silami vytržené z původních drah a vymrštěny do mezigalaktického prostoru v podobě dlouhých vláken. Gravitační síly vyvolávají také tvorbu nových hvězd v jádrech a discích obou galaxií. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4038.jpg) +Dvojice interagujících galaxií 3,7° jihozápadně od hvězdy γ Corvo. Svým tvarem připomínají stočené tykadla motýla. Přestože jasnost galaxií je 10,3mag, resp. 10,5mag, jedná se o jeden z nejjasnějších těsných párů galaxií na obloze. Dobře ho uvidíme v dalekohledu s průměrem objektivu alespoň 200 mm. + +Tato dvojice ovlivňujících se galaxií leží ve vzdálenosti 45 miliónů světelných let a patří k nejbližším svého druhu. Fotografie s dlouhou expozicí zobrazují dva pásy hvězd a plynu, které se táhnou od interagujících galaxií jako tykadla hmyzu, což dalo podnět k jejich oblíbené pojmenování. Před 500-700 miliony let se tyto dvě galaxie natolik přiblížily, že velké množství hvězd a mezihvězdné hmoty bylo gravitačními silami vytržené z původních drah a vymrštěny do mezigalaktického prostoru v podobě dlouhých vláken. Gravitační síly vyvolávají také tvorbu nových hvězd v jádrech a discích obou galaxií. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038_400u500.md b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038_400u500.md index be7d9afe6..472ddbc1f 100644 --- a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:13.264914 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:55:03.627164 --- - 283x-404x, 6m5+ -Severní NGC 4038 lze považovat za mírně oválný kruh s hvězdným jádrem na východní straně. Podél prstence lze oddělit 3 hvězdná zjasnění. Ze středu směrem k východu vede most, který končí úzkou dvojitou strukturou, odtud začíná SV-JZ prodloužená NGC 4039 směrem k JZ .Té dominuje dvojité jádro, které je posunuto směrem k JV. Komponenta na JZ z dvojitého jádra vypadá trochu jasněji. Na SV je další slabá hvězdná oblast HII. na JZ se galaxie ztrácí široce a difuzně v délce 1,5'. Samotné antény nejsou viditelné. + 283x-404x, 6m5+ +Severní NGC 4038 lze považovat za mírně oválný kruh s hvězdným jádrem na východní straně. Podél prstence lze oddělit 3 hvězdná zjasnění. Ze středu směrem k východu vede most, který končí úzkou dvojitou strukturou, odtud začíná SV-JZ prodloužená NGC 4039 směrem k JZ .Té dominuje dvojité jádro, které je posunuto směrem k JV. Komponenta na JZ z dvojitého jádra vypadá trochu jasněji. Na SV je další slabá hvězdná oblast HII. na JZ se galaxie ztrácí široce a difuzně v délce 1,5'. Samotné antény nejsou viditelné. diff --git a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038_600u800.md b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038_600u800.md index af2cfa7c8..42b012df7 100644 --- a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038_600u800.md +++ b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4038_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:13.314251 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:55:03.627237 --- - 446x-624x, 7m5+ (Namibie / Gamsberg) + 446x-624x, 7m5+ (Namibie / Gamsberg) Velmi silně strukturovaný pár s těžko popsatelnými detaily, které ani doložené kresbě nelze dostatečně doře ukázat. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4052.md b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4052.md index a0b1be72e..41a5fc833 100644 --- a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4052.md +++ b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4052.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.074097 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:50:43.177493 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4052.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4052.jpg) Tato hvězdokupa je pozorována 10' SZ od hvězdy theta Crucis v jihozápadní části souhvězdí. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4052_300u350.md b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4052_300u350.md index 8bd12283d..46d6194d0 100644 --- a/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4052_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/4000-4100/NGC4052_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-29 16:41:19.420347 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:50:43.177646 --- -V dalekohledu při 100x zvětšení je rozlišitelných 60 hvězd 10mag a slabších na 9' ploše. Nejnápadnější částí hvězdokupy je sevřena 3' skupinka převážně 12-13mag hvězd v JV části. +V dalekohledu při 100x zvětšení je rozlišitelných 60 hvězd 10mag a slabších na 9' ploše. Nejnápadnější částí hvězdokupy je sevřena 3' skupinka převážně 12-13mag hvězd v JV části. diff --git a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4103.md b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4103.md index 57e643681..78738fe53 100644 --- a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4103.md +++ b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4103.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.267084 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:50:11.639874 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4103.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4103.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4103_300u350.md b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4103_300u350.md index 6055dcb11..46a6f0a9e 100644 --- a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4103_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4103_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-12-26 10:50:11.349866 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:50:11.640039 --- -V dalekohledu při 100x zvětšení je rozlišitelných 60 hvězd 9,5-13mag na 8' ploše. Hvězdokupa má velmi zajímavé asymetrické ohraničení s pěknou 5' línií pěti hvězd rozšiřující se ven z kupy na ZJZ. Dvě další kratší linie na opačném konci dávají hvězdokupě tvar šípu. NGC 4103 je pozorována 2 stupně ZJZ od epsilon Crucis. +V dalekohledu při 100x zvětšení je rozlišitelných 60 hvězd 9,5-13mag na 8' ploše. Hvězdokupa má velmi zajímavé asymetrické ohraničení s pěknou 5' línií pěti hvězd rozšiřující se ven z kupy na ZJZ. Dvě další kratší linie na opačném konci dávají hvězdokupě tvar šípu. NGC 4103 je pozorována 2 stupně ZJZ od epsilon Crucis. diff --git a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4111.md b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4111.md index 257343873..0ed80dd2f 100644 --- a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4111.md +++ b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4111.md @@ -1,10 +1,10 @@ --- name: -rating: 4 +rating: 5 references: created_by: 8mag created_date: 2020-09-23 20:52:02.247825 updated_by: skybber -updated_date: 2021-03-13 15:46:20.879017 +updated_date: 2022-02-11 19:28:27.782800 --- ![<]($IMG_DIR/dso/NGC4111.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4151.md b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4151.md index ea2713ebd..22fe6ce2e 100644 --- a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4151.md +++ b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4151.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.319274 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:48:00.405387 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4151.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4151.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4173.md b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4173.md index 8da10af47..5882d33d0 100644 --- a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4173.md +++ b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4173.md @@ -5,6 +5,6 @@ references: created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:02.271900 updated_by: skybber -updated_date: 2022-02-09 18:54:27.461400 +updated_date: 2022-02-11 19:58:16.153370 --- -![<]($IMG_DIR/dso/HCG61.jpg) \ No newline at end of file +![<]($IMG_DIR/dso/HCG061.jpg) \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4173_400u500.md b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4173_400u500.md index 112beff11..3c6fcaf62 100644 --- a/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4173_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/4100-4200/NGC4173_400u500.md @@ -4,7 +4,7 @@ rating: 5 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:10.532944 updated_by: skybber -updated_date: 2022-02-09 18:54:27.461593 +updated_date: 2022-02-11 19:58:16.153557 --- 257x, pro 6m3 galaxie je největším členem "boxu“, tj člen velmi zajímavého, úzkého galaxiového kvarteta HCG 61. NGC 4173 je nejzajímavější galaxie z ní, i když je nejslabší. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4214.md b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4214.md index 160bfb681..95b4fd35a 100644 --- a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4214.md +++ b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4214.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.804266 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 18:45:49.834709 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4214.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4214.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4236.md b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4236.md index d9d8c3a92..31875c0a2 100644 --- a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4236.md +++ b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4236.md @@ -1,11 +1,11 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 6 references: created_by: skybber created_date: 2020-09-26 14:46:46.239653 -updated_by: cassi -updated_date: 2020-10-04 15:37:17.841349 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 20:34:52.772058 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4236.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4236.jpg) Galaxie pozorována na přímce kappa a lambda Draconis, jejíž katalogizována jasnost je příznivých 9,6mag. Protože má ale poměrně velké rozměry (21,0' x 7,5') její plošná jasnost je velmi slabá. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4236_200u250.md b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4236_200u250.md index 1abb00ff1..db58ef2ed 100644 --- a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4236_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4236_200u250.md @@ -3,9 +3,9 @@ aperture: 200/250 rating: 1 created_by: skybber created_date: 2020-09-26 14:46:46.254587 -updated_by: cassi -updated_date: 2020-10-04 15:37:17.841512 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 20:34:52.772196 --- -75x: mimořádně slabá galaxie leží v poli jasných hvězd. Halo je velmi mlhavý, podlouhlý oblak obsahující rozsáhlé centrální zjasnění, přičemž vyžaduje boční pohled, aby bylo dobře viditelné. - +75x: mimořádně slabá galaxie leží v poli jasných hvězd. Halo je velmi mlhavý, podlouhlý oblak obsahující rozsáhlé centrální zjasnění, přičemž vyžaduje boční pohled, aby bylo dobře viditelné. + Bortle 5 – poměrně velký podlouhlý, ale velmi difúzní flek o úhlové délce zhruba 10‘, mírně zjasňující se do středu. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244.md b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244.md index 386486c09..db1f13355 100644 --- a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244.md +++ b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.825346 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:36:39.184959 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4244.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4244.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_100u150.md b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_100u150.md index 4b4d42108..2c1231168 100644 --- a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_100u150.md +++ b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_100u150.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.695861 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:36:39.185115 --- -17x-63x, fst 6m5+ +17x-63x, fst 6m5+ Rozpoznatelná v přehlídkovém zvětšení (17x) jako velmi slabá a bočně udržitelná jehla s poměrem os 1:5. Při 63x poměr 1:4 SV-JZ protáhlá a bočně snadná. Na SV konci je vidět hvězda 13mag . \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_200u250.md b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_200u250.md index d21e081d7..fb1ba633f 100644 --- a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.712239 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:36:39.185189 --- -114x, 6m5 + +114x, 6m5 + V přehlídkovém okuláru (31x) nápadná slabá jehla, která je vidět přímo a je podobná NGC 5907, vyšší zvětšení ukazuje velmi rovnoměrné rozložení jasu podél galaxie bez středové koncentrace. Hranice galaxie zůstávají rovnoběžné, aniž by se v oblasti jádra vyboulily. Východní rozhraní je lépe definované než západní. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_400u500.md b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_400u500.md index 3153e3373..ecac2b133 100644 --- a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.706797 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:36:39.185348 --- -155x-271x, 6m0 + +155x-271x, 6m0 + Velká, jasná a krásná "super tenká", odhadovaný poměr os 1:8, dlouhá asi 14'. Rozdělení jasu v galaxii velmi rovnoměrné. Centrální oblast je o málo jasnější, v JZ oblasti jádra další, mírně světlejší sekce. Slabá tmavá prachová linie se rozšiřuje podél západní straně hala galaxie, zvláště v místě, kde překrývá jádro. Západní bok galaxie je matnější, ale širší než východní rozhraní. Viditelné dvě oblasti HII, nejjasnější oblast HII krátce před SV koncem , další malá, nápadná podlouhlá HII oblast je těsně před JZ koncem \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_600u800.md b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_600u800.md index b08cbd3c2..ec7d77796 100644 --- a/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_600u800.md +++ b/cs/dso/NGC/4200-4300/NGC4244_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.763776 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:36:39.185414 --- -113x-293x, 6m5+ +113x-293x, 6m5+ Grandiózní galaxie, působivá již v přehlídkovém zvětšení (113x). V žádném případě není horší než podobná galaxie NGC 4565. Obě jasné HII oblasti lze vidět přímo při menším zvětšení. Tělo galaxie na druhé straně stále vypadá relativně bez struktur. Zvětšení 172x způsobí, že se galaxie rozpadne na velká hvězdná mračna, které vypadají odděleny šikmými tmavými strukturami. Prachový pás je zvýrazněn jasnou hranou na JV, která sahá až ke stelárnímu jádru. Při vyšším zvětšení lze na dvě nejjasnější oblasti HII použit filtr, oblasti HII zůstanou podobně jasné, zatímco galaxie zmizí. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4319.md b/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4319.md index 5f5cf1d84..8d287f3ab 100644 --- a/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4319.md +++ b/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4319.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.837701 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 13:54:08.819782 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4319.jpg) -Galaxie ležící v zajímavém prostředí dalších dvou galaxií NGC 4291 a NGC 4386. Má dobře koncentrované halo obsahující jasné rozšířené jádro, přičemž se zjevuje slabší a trochu větší než NGC 4291. Koho by napadlo, že v její těsné blízkosti (40" na jih) máme možnost pozorovat poměrně jasný kvasar Markarian 205? S jasností 14,5mag je to navíc s 250 mm Dobsonem skutečná výzva a také malý test pozorovacích schopností. - -Myzer: Pozorování z léta 2007 mým 250 mm Dobson: Při zvětšení 218x byl vidět jen velmi ojediněle, nárůstem zvětšení na 342x jsem však definitivně potvrdil jeho viditelnost (po identifikaci s kresbou pola kolem galaxie NGC 4319)! Kvasar má vzhled podobě hvězd, ale když se chcete podívat na něco tak nepředstavitelně vzdálené, co od nás leží 1,3 miliard světelných let daleko, neváhejte. Všimněte si také dvě slabé galaxie v nedalekém okolí NGC 4125 a NGC 6140. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4319.jpg) +Galaxie ležící v zajímavém prostředí dalších dvou galaxií NGC 4291 a NGC 4386. Má dobře koncentrované halo obsahující jasné rozšířené jádro, přičemž se zjevuje slabší a trochu větší než NGC 4291. Koho by napadlo, že v její těsné blízkosti (40" na jih) máme možnost pozorovat poměrně jasný kvasar Markarian 205? S jasností 14,5mag je to navíc s 250 mm Dobsonem skutečná výzva a také malý test pozorovacích schopností. + +Myzer: Pozorování z léta 2007 mým 250 mm Dobson: Při zvětšení 218x byl vidět jen velmi ojediněle, nárůstem zvětšení na 342x jsem však definitivně potvrdil jeho viditelnost (po identifikaci s kresbou pola kolem galaxie NGC 4319)! Kvasar má vzhled podobě hvězd, ale když se chcete podívat na něco tak nepředstavitelně vzdálené, co od nás leží 1,3 miliard světelných let daleko, neváhejte. Všimněte si také dvě slabé galaxie v nedalekém okolí NGC 4125 a NGC 6140. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4349.md b/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4349.md index da2169801..31dc4c51c 100644 --- a/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4349.md +++ b/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4349.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.808332 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:48:59.745028 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4349.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4349.jpg) Otevřená hvězdokupa, kterou objevil Dunlop 30. dubna 1826. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4349_300u350.md b/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4349_300u350.md index 895715359..f122e09f5 100644 --- a/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4349_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4349_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-12-26 10:48:59.530310 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:49:27.351872 --- - V dalekohledu při 100x zvětšení je rozlišitelných 150 hvězd na 15' ploše. Tato kupa je bohatá a její členové mají spřibližně stejný jas, kromě kromě hvězdy 8,4mag na jihovýchodní straně, která se zřetelně vyjímá oproti velkému množství 10,5-12,5mag. Hvězdokupa se nachází 1,2 stupně severně od jasné hvězdy alfa Crux. + V dalekohledu při 100x zvětšení je rozlišitelných 150 hvězd na 15' ploše. Tato kupa je bohatá a její členové mají spřibližně stejný jas, kromě kromě hvězdy 8,4mag na jihovýchodní straně, která se zřetelně vyjímá oproti velkému množství 10,5-12,5mag. Hvězdokupa se nachází 1,2 stupně severně od jasné hvězdy alfa Crux. diff --git a/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4388.md b/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4388.md index cef2fada5..32aa96e73 100644 --- a/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4388.md +++ b/cs/dso/NGC/4300-4400/NGC4388.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.832210 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-04 22:36:42.980096 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4388.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4388.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/IC4461.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/IC4461.md new file mode 100644 index 000000000..28d7a1bc6 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/IC4461.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:29:37.763844 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:29:38.567570 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/IC4461_400u500.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/IC4461_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..6ba83945d --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/IC4461_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:29:38.385797 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:29:38.567757 +--- +velmi slabá, velmi malá, kulatá, průměr 12-15". První ze tří v kompaktní trojici (Arp 95). Nachází se 45" JZ od středu IC 4462 a 1,6' JZ od hvězdy 12,5 mag. V moderních katalozích není tato galaxie identifikována jako IC 4461, ačkoli Javelleho poloha ukazuje přesně na tuto galaxii. Na jejím okraji je slabá hvězda, a přestože jsem ji nezaznamenal, možná přispěla k záři. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4414.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4414.md index aaa61905e..cc83dca72 100644 --- a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4414.md +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4414.md @@ -1,6 +1,6 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 5 references: created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:01.325659 diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4414_400u500.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4414_400u500.md index b86684682..3b6bd965f 100644 --- a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4414_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4414_400u500.md @@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:09.541123 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:09.541146 +updated_date: 2022-02-11 19:52:14.197398 --- -283x, 6m5+ +283x, 6m5+ Plošná, jasná, vizuálně nápadná, galaxie protažená 2:3. Jednotlivé struktury lze vidět okamžitě, ale je obtížné je interpretovat jako souvislou spirální strukturu. Nejvýraznějším detailem je podlouhlá část ramene, oddělená od jádra DN, která je umístěna na SV okraji galaxie. Narozdíl od fotografií, přesně tak, jak je načrtnuto, se sekce jeví jako spojená s SZ koncem galaxie a tvoří spirálu proti směru hodinových ručiček. Dále jsou na J konci zřejmé slabší struktury, které jsou stále uvnitř disku galaxie a slučují se do základny ramene. Pár vteřin na SZ od jádra leží slabá hvězda, která spolu s jádrem tvoří "dvojvězdu". \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4449.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4449.md index 1571d9e0e..f3e3e4919 100644 --- a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4449.md +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4449.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.343335 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-06-23 15:18:45.163987 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4449.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4449.jpg) Nepravidelná galaxie s příčkou typu Velké Magellanovo mračno. Leží ve vzdálenosti 12Mly a je členem galaktické skupiny M94. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4449_200u250.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4449_200u250.md index 205348d28..fea9752b7 100644 --- a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4449_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4449_200u250.md @@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.525258 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-06-23 15:18:45.164193 --- -100x: galaxie má sterální jádro umístěno v poměrně dobře zhuštěném 3'x2' SV-JZ hale stejné plošné jasnosti. Má nepravidelný tvar, bočním pohledem jsou rozeznatelné nějaké zjasnění v severní části galaxie. - +100x: galaxie má sterální jádro umístěno v poměrně dobře zhuštěném 3'x2' SV-JZ hale stejné plošné jasnosti. Má nepravidelný tvar, bočním pohledem jsou rozeznatelné nějaké zjasnění v severní části galaxie. + Bortle 5, velmi koncentrovaný oválek o úhlovém rozměru cca 3‘. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4485.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4485.md index bbec7899a..b1e2348f9 100644 --- a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4485.md +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4485.md @@ -1,6 +1,6 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 4 references: created_by: skybber created_date: 2020-10-04 17:22:28.476542 diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490.md index 87fac1c8a..12be6cc13 100644 --- a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490.md +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.334683 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:32:17.176246 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4490.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4490.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490_200u250.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490_200u250.md index 84f40b9d2..b22eb63a8 100644 --- a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490_200u250.md @@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.556543 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:34:05.786987 --- -100x: NGC 4490 (9,8mag) a NGC 4485 (11,9mag) jsou interagující galaxie pozorované 42' severozápadně od beta Canum Venaticorum. Jsou odděleny 3,5' S-J. Jižní složka NGC 4490 je větší a jasnější. Je prodloužená 5'x2' SZ-JV s poměrně jasným centrem. NGC 4485 je severní galaxie. Je poměrně jasnou, ale malou kruhovou skvrnou. - +100x: NGC 4490 (9,8mag) a NGC 4485 (11,9mag) jsou interagující galaxie pozorované 42' severozápadně od beta Canum Venaticorum. Jsou odděleny 3,5' S-J. Jižní složka NGC 4490 je větší a jasnější. Je prodloužená 5'x2' SZ-JV s poměrně jasným centrem. NGC 4485 je severní galaxie. Je poměrně jasnou, ale malou kruhovou skvrnou. + Bortle 5 – jasný ovál o úhlovém průměru cca 3,5‘ se zhuštěním okolo jádra, v těsné blízkosti se nachází menší galaxie NGC 4485. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490_400u500.md b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490_400u500.md index fa7c33440..b9415ba9b 100644 --- a/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/4400-4500/NGC4490_400u500.md @@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.530228 updated_by: skybber updated_date: 2021-03-13 15:32:17.176653 --- -360x, pro 6m5 + -NGC 4485 - 2:3 protáhlá slabým, kompaktním regionem HII 0,5 ' na JZ. Mírně koncentrovaná směrem ke středu. +360x, pro 6m5 + +NGC 4485 - 2:3 protáhlá slabým, kompaktním regionem HII 0,5 ' na JZ. Mírně koncentrovaná směrem ke středu. NGC 4490 - jasné, protáhlé, lehce spirálovitě zkroucené hlavní tělo se světlou středovou oblastí sledující dlouhou osu. Spirální rameno se přibližuje k JV a SZa je obtížně pozorovatelné. Na dlouhé straně SV lze pozorovat lehce přesazený bod od těla galaxie, bod je protáhlý. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4500-4600/IC4562.md b/cs/dso/NGC/4500-4600/IC4562.md new file mode 100644 index 000000000..7a9b596c0 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/4500-4600/IC4562.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:31:28.580674 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:31:29.035216 +--- +První ze skupiny šesti galaxií objevených Barnardem pomocí 12" na Lickově observatoři spolu s IC 4564 , IC 4565, IC 4566 a IC 4567. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4500-4600/IC4562_400u500.md b/cs/dso/NGC/4500-4600/IC4562_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..579ccac57 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/4500-4600/IC4562_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:31:28.900791 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:31:29.035403 +--- +Poměrně slabá, poměrně malá, kulatá, průměr 0,7', jasné jádro. Hvězdné jádro detekováno při zvětšení 280x. Nachází se mezi dvěma hvězdami 11,5-12 mag 1,3' JZ a 2,5' VJV. Tvoří těsný pár s IC 4562A jen 1,2' SV. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4500-4600/NGC4536.md b/cs/dso/NGC/4500-4600/NGC4536.md index 57e27646e..094acbb5c 100644 --- a/cs/dso/NGC/4500-4600/NGC4536.md +++ b/cs/dso/NGC/4500-4600/NGC4536.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.550602 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:17:11.583973 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4536.jpg) -Spirální galaxie v souhvězdí Panny, kterou objevil astronom William Herschel 24. ledna 1784. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4536.jpg) +Spirální galaxie v souhvězdí Panny, kterou objevil astronom William Herschel 24. ledna 1784. Leží ve vzdálenosti asi 47 mil. sv. let. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4500-4600/NGC4536_400u500.md b/cs/dso/NGC/4500-4600/NGC4536_400u500.md index 48116ba74..c6d1c9093 100644 --- a/cs/dso/NGC/4500-4600/NGC4536_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/4500-4600/NGC4536_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.571037 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:16:54.968351 --- -257x, 6m5+ +257x, 6m5+ Relativně slabá, ve středu jsou dvě ramena směrem na JV a SZ. SZ rameno se na konci ohýbá směrem k SV. JZ rameno je nejprve jasnější a pak se ohýbá a k J a slábne. 8,5' na sever leží tenká NGC4533 \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4618.md b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4618.md index 988eb625a..1857cc675 100644 --- a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4618.md +++ b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4618.md @@ -1,11 +1,11 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 5 references: created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:02.597641 -updated_by: lada.strych@gmail.com -updated_date: 2021-07-28 07:26:12.956756 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 19:32:49.153621 --- ![<]($IMG_DIR/dso/NGC4618.jpg) NGC 4618 nebo Arp 23 je trpasličí galaxie, kterou objevil astronom William Herschel 9. dubna 1787. diff --git a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4618_400u500.md b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4618_400u500.md index c5eb297a7..1514861d5 100644 --- a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4618_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4618_400u500.md @@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:10.856676 updated_by: skybber -updated_date: 2021-03-13 16:00:14.116654 +updated_date: 2022-02-11 19:32:49.153819 --- 225x, pro 6m5 + jasná, lehce SV-JZ prodloužená. Dominuje jasná, také protáhlá oblast jádra, která je odsazena na S okraji galaxie. Od V konce vede téměř 2' dlouhé, jasné a velmi nápadné, silné rameno přes J až Z, nepřibližuje se protáhlé střední oblasti. Uvnitř ramene lze vidět malé, obtížně viditelné zjasnění (IC 3668/69) \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4631.md b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4631.md index d86bb047b..de334089b 100644 --- a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4631.md +++ b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4631.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.576598 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-05-09 18:36:52.544192 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4631.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4631.jpg) Spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů vzdálená přibližně 24 milionů světelných let. Svůj název získala díky svému mírně narušenému klínovitému tvaru. Na tuto galaxii se ze Země díváme zboku. Nachází se v jižní části souhvězdí blízko hranice se souhvězdím Vlasů Bereniky 5° severovýchodně od hvězdy γ Com. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4689.md b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4689.md index c4f23eba8..7c0838fd7 100644 --- a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4689.md +++ b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4689.md @@ -1,6 +1,6 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 5 references: created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:02.590544 diff --git a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4689_400u500.md b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4689_400u500.md index 38c62263c..2d3f57712 100644 --- a/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4689_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/4600-4700/NGC4689_400u500.md @@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:10.789688 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:10.789727 +updated_date: 2022-02-11 19:53:51.556402 --- -202x, 6m5+ +202x, 6m5+ Slabá galaxie NGC se slabě definovaným jádrem. Struktury pouze naznačeny, není detekovatelná žádná struktura spirálního ramene. Tmavá struktura ubíhá na Z kolem jádra. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725.md b/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725.md index 13a11bca8..d533217b0 100644 --- a/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725.md +++ b/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.341170 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:31:47.318638 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4725.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4725.jpg) Zatímco většina spirálních galaxií, včetně naší vlastní Mléčné dráhy, má dvě nebo více spirálních ramen, tak NGC 4725 má jen jedno. Její průměr je přes 100 tisíc světelných let a leží ve vzdálenosti asi 12 Mpc, 39 Mly. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725_300u350.md b/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725_300u350.md index 9c37c76b5..14712cb92 100644 --- a/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:10.590541 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:31:47.318885 --- -Zcela jasná a velká, objevuje se prodloužená 10'x7'SV-JZ, a má jasné, ale malé jádro. Její široké spirální ramena tvoří kruh kolem vnitřku galaxie, kruh je jasnější podél jeho SV a JZ oblouku. Velmi slabá centrální příčka se může mihnout v jádru galaxie, je prodloužena ve směru hala. Hvězda 12,5mag leží 2,5' SSZ a hvězda 14,5mag je umístěna v hale 1,5' východně a 2' severovýchodně od centra galaxie. +Zcela jasná a velká, objevuje se prodloužená 10'x7'SV-JZ, a má jasné, ale malé jádro. Její široké spirální ramena tvoří kruh kolem vnitřku galaxie, kruh je jasnější podél jeho SV a JZ oblouku. Velmi slabá centrální příčka se může mihnout v jádru galaxie, je prodloužena ve směru hala. Hvězda 12,5mag leží 2,5' SSZ a hvězda 14,5mag je umístěna v hale 1,5' východně a 2' severovýchodně od centra galaxie. diff --git a/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725_400u500.md b/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725_400u500.md index 2f5fb04b5..f4b1cda25 100644 --- a/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4725_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:10.584748 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:31:47.319003 --- -100x-180x, 6m5+ +100x-180x, 6m5+ Velká a jasná spirála s příčkou. Jasná oblast jádra. Viditelných 5 hvězd v galaxii, prodloužená 2:3 SV-JZ. JZ konec o něco jasnější, nejsvětlejší bod přibližně kulatý a spojený se středem příčkou. Na JZ konci se zjasnění rozšířuje a zúžuje se na SZ, ale není vidět žádná HII oblast, pak se ohýbá směrem na SZ, ke hvězdě. také slabě spojené s jádrem. Na delší SZ straně slabá rameno . Zdá se, že také dlouhá JV strana je propojená, poněkud vzdálené od samotné galaxie směrem k SV slabým a velkým mlhovinám rovnoběžným s galaxií. 12'Z NGC 4712, málo koncentrovaná 1:3. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4755.md b/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4755.md index 5dab960ba..21238fb4c 100644 --- a/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4755.md +++ b/cs/dso/NGC/4700-4800/NGC4755.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.333927 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:47:24.695599 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4755.jpg) -Jedna z nejkrásnějších otevřených hvězdokup na obloze, na okraji temné mlhoviny Uhelný pytel a okolo hvězdy kappa Cru. Její nejjasnější hvězda má jasnost 5,8mag a díky celkové jasnosti hvězdokupy 4,2mag ji můžeme jako mlhavou skvrnu spatřit i pouhým okem. V menším dalekohledu vypadá jako malá jiskřící skříňka diamantů s kontrastní rozdílnou barvou nejjasnějších stálic. Možná právě proto ji John Herschel v 19. století výstižně pojmenoval jako Šperkovnice. Tři z jejích určujících modrobílých hvězd vytvářejí trojúhelník, uvnitř kterého se nachází červený veleobr 8. magnitudy. V okruhu 10' můžeme napočítat dalších 45 hvězd do 10mag. Většinou jsou to mladí nadobři se svítivostí několika deset tisíc Sluncí. Hvězdokupa se nachází ve vzdálenosti 7 700 světelných let. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4755.jpg) +Jedna z nejkrásnějších otevřených hvězdokup na obloze, na okraji temné mlhoviny Uhelný pytel a okolo hvězdy kappa Cru. Její nejjasnější hvězda má jasnost 5,8mag a díky celkové jasnosti hvězdokupy 4,2mag ji můžeme jako mlhavou skvrnu spatřit i pouhým okem. V menším dalekohledu vypadá jako malá jiskřící skříňka diamantů s kontrastní rozdílnou barvou nejjasnějších stálic. Možná právě proto ji John Herschel v 19. století výstižně pojmenoval jako Šperkovnice. Tři z jejích určujících modrobílých hvězd vytvářejí trojúhelník, uvnitř kterého se nachází červený veleobr 8. magnitudy. V okruhu 10' můžeme napočítat dalších 45 hvězd do 10mag. Většinou jsou to mladí nadobři se svítivostí několika deset tisíc Sluncí. Hvězdokupa se nachází ve vzdálenosti 7 700 světelných let. diff --git a/cs/dso/NGC/4900-5000/NGC4945.md b/cs/dso/NGC/4900-5000/NGC4945.md index cd71bd78f..9cac5157f 100644 --- a/cs/dso/NGC/4900-5000/NGC4945.md +++ b/cs/dso/NGC/4900-5000/NGC4945.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.623800 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:56:15.170619 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC4945.jpg) -Nápadný člen skupiny galaxií kolem NGC 5128, ležící hned východně od hvězdy Xi-1 Centauri. Tato kupa, jejíž střed leží od nás ve vzdálenosti asi 22 milionů světelných let, zahrnuje samotnou NGC 5128, NGC 5102, NGC 5253 z Kentaura, M83 a NGC 5624 z Hydry a NGC 5068 z Panny. NGC 4945 má absolutní magnitudu -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí a její skutečný průměr by mohl být přinejmenším 150 000 světelných let. - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC4945.jpg) +Nápadný člen skupiny galaxií kolem NGC 5128, ležící hned východně od hvězdy Xi-1 Centauri. Tato kupa, jejíž střed leží od nás ve vzdálenosti asi 22 milionů světelných let, zahrnuje samotnou NGC 5128, NGC 5102, NGC 5253 z Kentaura, M83 a NGC 5624 z Hydry a NGC 5068 z Panny. NGC 4945 má absolutní magnitudu -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí a její skutečný průměr by mohl být přinejmenším 150 000 světelných let. + diff --git a/cs/dso/NGC/4900-5000/NGC4945_300u350.md b/cs/dso/NGC/4900-5000/NGC4945_300u350.md index 8a944482e..1a442a2fd 100644 --- a/cs/dso/NGC/4900-5000/NGC4945_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/4900-5000/NGC4945_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-12-22 15:56:14.922703 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:56:15.170777 --- -V dalekohledu vypadá NGC 4945 jako slabý mlhavý pruh, s poměrně jasným centrálním zjasněním podél hlavní osy. Použitím 175x zvětšení odhalíme značně skvrnitou strukturu a slabé jádro nepravidelného tvaru. Prachový pás v jižní části galaxie není příliš zřejmý. Na rozhraní hala leží dvě hvězdy 11. magnitudy. Galaxie leží v poli bohatě posetém slabými hvězdami. Slabá galaxie NGC 4976 je pozorována 30' východně. +V dalekohledu vypadá NGC 4945 jako slabý mlhavý pruh, s poměrně jasným centrálním zjasněním podél hlavní osy. Použitím 175x zvětšení odhalíme značně skvrnitou strukturu a slabé jádro nepravidelného tvaru. Prachový pás v jižní části galaxie není příliš zřejmý. Na rozhraní hala leží dvě hvězdy 11. magnitudy. Galaxie leží v poli bohatě posetém slabými hvězdami. Slabá galaxie NGC 4976 je pozorována 30' východně. diff --git a/cs/dso/NGC/5000-5100/NGC5020_400u500.md b/cs/dso/NGC/5000-5100/NGC5020_400u500.md index 9948e073f..fc7b7dee5 100644 --- a/cs/dso/NGC/5000-5100/NGC5020_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/5000-5100/NGC5020_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.075508 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-04 22:39:11.870969 --- -202x, 6m5+ +202x, 6m5+ Relativně plochá galaxie s dobře definovaným, téměř stelárním jádrem. Na SV a JZ nápadné uzly, z nichž jsou naznačeny slabá, krátká spirální ramena, ale nelze je sledovat po celé jejich délce. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5102.md b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5102.md index 91f739245..5a8553604 100644 --- a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5102.md +++ b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5102.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.409583 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 09:52:37.546758 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5102.jpg) -Atraktivní galaxie pozorovaná na severovýchod od iota Centauri, jejíž jasnost dosahuje 8,8mag. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5102.jpg) +Atraktivní galaxie pozorovaná na severovýchod od iota Centauri, jejíž jasnost dosahuje 8,8mag. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5128.md b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5128.md index fbe40a90c..cff07d82f 100644 --- a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5128.md +++ b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5128.md @@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.461351 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 09:46:28.420352 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5128.jpg) -Pozoruhodný objekt 5 stupňů severně od Omega Centauri. Jedná se o velkou eliptickou až nepravidelně sformovanou galaxi, která pravděpodobně vznikla srážkou obří eliptické a menší spirální galaxie. Obsahuje třikrát více hvězd než naše Galaxie. Je největší a nejjasnější galaxií skupiny galaxií, která se rozšiřuje ze severní části Kentaura do východní části Hydry, až na jih Panny. První, kdo se o této galaxii v podobě mlhavé eliptické skvrny rozdělené na dvě části tmavým pásem zmiňuje je J. Herschel. V roce 1948 byla ztotožněna s mohutným rádiovým zdrojem Centaurus A. Ve srovnání s naší Galaxií vyzařuje 1 000 krát více energie v rádiovém oboru elektromagnetického spektra. Na nebi najdeme už jen dva ještě silnější rádiové zdroje. Uvnitř NGC 5128 se nachází černá díra o hmotnosti 55 miliónů ☉. Tato aktivní galaxie je od nás vzdálena 20 miliónů světelných let. - -Podle některých pozorovatelů můžete galaxii při své celkové jasnosti 6,7mag spatřit na velmi tmavé obloze i pouhým okem! Musíte si ale vybrat bezměsíční noc a pozorovat objekt v zenitu. Určitě také pomůže, pokud se dostanete výš nad přízemní opar. Tmavý pás prachových částic táhnoucí se uprostřed, nejširší a nejnápadnější ze všech galaxií, se vám letmo mihne už v triedru 10 × 50. Ve středu je tenčí a směrem k okrajům se rozšiřuje. Samotná galaxie je položena severně od jedné hvězdy asi osmé velikosti. V dalekohledu je plná detailů: zahlédneme jasné kruhové halo, které je zjevně větší a jasnější jižně od tmavého pásu. Ten je širší na obou svých koncích, směrem do středu se trochu zužuje. Jedna hvězda je ponořena v pase blízko centra a dalsí se nachází na jejím západním rozhraní. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5128.jpg) +Pozoruhodný objekt 5 stupňů severně od Omega Centauri. Jedná se o velkou eliptickou až nepravidelně sformovanou galaxi, která pravděpodobně vznikla srážkou obří eliptické a menší spirální galaxie. Obsahuje třikrát více hvězd než naše Galaxie. Je největší a nejjasnější galaxií skupiny galaxií, která se rozšiřuje ze severní části Kentaura do východní části Hydry, až na jih Panny. První, kdo se o této galaxii v podobě mlhavé eliptické skvrny rozdělené na dvě části tmavým pásem zmiňuje je J. Herschel. V roce 1948 byla ztotožněna s mohutným rádiovým zdrojem Centaurus A. Ve srovnání s naší Galaxií vyzařuje 1 000 krát více energie v rádiovém oboru elektromagnetického spektra. Na nebi najdeme už jen dva ještě silnější rádiové zdroje. Uvnitř NGC 5128 se nachází černá díra o hmotnosti 55 miliónů ☉. Tato aktivní galaxie je od nás vzdálena 20 miliónů světelných let. + +Podle některých pozorovatelů můžete galaxii při své celkové jasnosti 6,7mag spatřit na velmi tmavé obloze i pouhým okem! Musíte si ale vybrat bezměsíční noc a pozorovat objekt v zenitu. Určitě také pomůže, pokud se dostanete výš nad přízemní opar. Tmavý pás prachových částic táhnoucí se uprostřed, nejširší a nejnápadnější ze všech galaxií, se vám letmo mihne už v triedru 10 × 50. Ve středu je tenčí a směrem k okrajům se rozšiřuje. Samotná galaxie je položena severně od jedné hvězdy asi osmé velikosti. V dalekohledu je plná detailů: zahlédneme jasné kruhové halo, které je zjevně větší a jasnější jižně od tmavého pásu. Ten je širší na obou svých koncích, směrem do středu se trochu zužuje. Jedna hvězda je ponořena v pase blízko centra a dalsí se nachází na jejím západním rozhraní. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5139.md b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5139.md index 395b8a603..cadfaf6e7 100644 --- a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5139.md +++ b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5139.md @@ -7,16 +7,16 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.434754 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:46:14.457283 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5139.jpg) -Ze stovek kulových hvězdokup, které krouží kolem středu naší Galaxie, je tato nejjasnější a největší na celé obloze. Jak mlhavá rozmazaná hvězda 3,5mag byla známa již ve starověku, řecký astronom Klaudius Ptolemaios ji uvádí ve svém katalogu. Když počátkem 17. století přiřazoval Johann Bayer řecké písmene jasnějším hvězdám, spletl si tuto kulovou hvězdokupu s obyčejnou hvězdou a dal její označení Omega Centauri, název který platí dodnes. První zaznamenané pozorování, které odhalilo její podstatu vykonal během svého pobytu na ostrově Svaté Heleny v jižním Atlantiku v roce 1677 tehdy dvacetiletý Edmund Halley, který se sem dostal na zásobovací lodi Východoindické společnosti. Ostrov Svaté Heleny byl tehdy nejjižnějším místem britského impéria, 16 stupňů pod rovníkem. Právě 14. dubna 1677 prošla Halleyovy komety pouze 4 stupně od Omegy Centauri. - -Omega Centauri je vzdálena 15 600 světelných let a je jednou z těch bližších kulových hvězdokup. Je také nejjasnější známou kulovou hvězdokupou v naší Galaxii. Její jas dosahuje 10,3mag, což odpovídá skutečné svítivosti 1,1 milionu Sluncí. Její hvězdná populace převyšuje číslo jeden milion, přičemž hustota hvězd se rapidně zvyšuje směrem do jejího nitra. Předpokládá se, že průměrná vzdálenost mezi hvězdami v jejím středu je pouze 0,1 světelného roku! Je tak mohutná, že se často klasifikuje jako obří kulová hvězdokupa nebo až trpasličí eliptická galaxie. Podle jedné teorie se jedná právě o jádro trpasličí galaxie, kterou před několika miliardami let zachytila naše Galaxie. Její celkový věk by mohl být 11.5 miliard let. - -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5128-5139.jpg) - -Hvězdokupa je snadno viditelná pouhým okem jako rozostřená hvězda a obvykle není problém ji vidět zapadat pod horizont. Její krásu oceníme již v triedru, ve kterém se může zdát zrnitá a během lepších podmínek můžeme dokonce spatřit na okraji i pár slabých hvězd. - -Mirek: Je to nepochybně jedna z nejhezčích Kulové hvězdokup. Možná dokonce ta úplně ní. Už pohled 100mm refraktorem je úžasný. Z hustého jádra vystupuje nezpočet hvězd. Newton o průměru 600mm poskytuje pohled překonávající i ty nejlepší fotografie kulové hvězdokupy, které si můžete představujeme. Obrovské množství hvězd, vzájemné se překrývajících a přesto dokonale rozlišených. Pokud považujete M13 v Herkulovi nebe M22 ve Střelci za překrásné objekty, potom se Vám z Omegy Centauri zastaví srdce. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5139.jpg) +Ze stovek kulových hvězdokup, které krouží kolem středu naší Galaxie, je tato nejjasnější a největší na celé obloze. Jak mlhavá rozmazaná hvězda 3,5mag byla známa již ve starověku, řecký astronom Klaudius Ptolemaios ji uvádí ve svém katalogu. Když počátkem 17. století přiřazoval Johann Bayer řecké písmene jasnějším hvězdám, spletl si tuto kulovou hvězdokupu s obyčejnou hvězdou a dal její označení Omega Centauri, název který platí dodnes. První zaznamenané pozorování, které odhalilo její podstatu vykonal během svého pobytu na ostrově Svaté Heleny v jižním Atlantiku v roce 1677 tehdy dvacetiletý Edmund Halley, který se sem dostal na zásobovací lodi Východoindické společnosti. Ostrov Svaté Heleny byl tehdy nejjižnějším místem britského impéria, 16 stupňů pod rovníkem. Právě 14. dubna 1677 prošla Halleyovy komety pouze 4 stupně od Omegy Centauri. + +Omega Centauri je vzdálena 15 600 světelných let a je jednou z těch bližších kulových hvězdokup. Je také nejjasnější známou kulovou hvězdokupou v naší Galaxii. Její jas dosahuje 10,3mag, což odpovídá skutečné svítivosti 1,1 milionu Sluncí. Její hvězdná populace převyšuje číslo jeden milion, přičemž hustota hvězd se rapidně zvyšuje směrem do jejího nitra. Předpokládá se, že průměrná vzdálenost mezi hvězdami v jejím středu je pouze 0,1 světelného roku! Je tak mohutná, že se často klasifikuje jako obří kulová hvězdokupa nebo až trpasličí eliptická galaxie. Podle jedné teorie se jedná právě o jádro trpasličí galaxie, kterou před několika miliardami let zachytila naše Galaxie. Její celkový věk by mohl být 11.5 miliard let. + +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5128-5139.jpg) + +Hvězdokupa je snadno viditelná pouhým okem jako rozostřená hvězda a obvykle není problém ji vidět zapadat pod horizont. Její krásu oceníme již v triedru, ve kterém se může zdát zrnitá a během lepších podmínek můžeme dokonce spatřit na okraji i pár slabých hvězd. + +Mirek: Je to nepochybně jedna z nejhezčích Kulové hvězdokup. Možná dokonce ta úplně ní. Už pohled 100mm refraktorem je úžasný. Z hustého jádra vystupuje nezpočet hvězd. Newton o průměru 600mm poskytuje pohled překonávající i ty nejlepší fotografie kulové hvězdokupy, které si můžete představujeme. Obrovské množství hvězd, vzájemné se překrývajících a přesto dokonale rozlišených. Pokud považujete M13 v Herkulovi nebe M22 ve Střelci za překrásné objekty, potom se Vám z Omegy Centauri zastaví srdce. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5139_200u250.md b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5139_200u250.md index 65770854f..4e2ef7153 100644 --- a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5139_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5139_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-29 17:51:00.321574 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:46:14.457501 --- -V dalekohledu je něčím nevídaným. Tato mohutná sféra hvězd zabírá asi 36', přičemž okolních členy můžeme najít ještě o 22' dále. Stovky rozlišitelných hvězd se třpytí na zrnitém podkladě. Je evidentní, že hvězdná hustota rapidně roste směrem dovnitř, k masivnímu planoucím jádru nesčetných hvězdných jisker. Šest předních hvězd 10mag z Mléčné dráhy se promítají na hvězdokupu, ale pochopitelně nejsou jejími členy. +V dalekohledu je něčím nevídaným. Tato mohutná sféra hvězd zabírá asi 36', přičemž okolních členy můžeme najít ještě o 22' dále. Stovky rozlišitelných hvězd se třpytí na zrnitém podkladě. Je evidentní, že hvězdná hustota rapidně roste směrem dovnitř, k masivnímu planoucím jádru nesčetných hvězdných jisker. Šest předních hvězd 10mag z Mléčné dráhy se promítají na hvězdokupu, ale pochopitelně nejsou jejími členy. diff --git a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5195.md b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5195.md index ba9c4c70f..ec1c37f31 100644 --- a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5195.md +++ b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5195.md @@ -1,6 +1,6 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 5 references: created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:02.443329 diff --git a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5195_400u500.md b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5195_400u500.md index 139d86c0b..18d90f7ce 100644 --- a/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5195_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/5100-5200/NGC5195_400u500.md @@ -3,8 +3,8 @@ aperture: 400/500 rating: 1 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:10.675941 -updated_by: danielkurtin@seznam.cz -updated_date: 2021-04-14 10:52:50.295052 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 19:29:10.268427 --- 202x, 6m5+ NGC 5195 protáhlá V-Z 3:2 s dominantním jasným středem, ze kterého vybíhá příčka ve tvaru kužele směrem k S a J. Na konci jsou ostré hranice k východu a západu, z nichž hranice na SV, ve směru M 51, je difuzní. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5200-5300/NGC5286.md b/cs/dso/NGC/5200-5300/NGC5286.md index b0b3de5e9..fd0233dbb 100644 --- a/cs/dso/NGC/5200-5300/NGC5286.md +++ b/cs/dso/NGC/5200-5300/NGC5286.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.544461 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:58:12.040683 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5286.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5286.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/5200-5300/NGC5286_200u250.md b/cs/dso/NGC/5200-5300/NGC5286_200u250.md index e172646c1..c390888c2 100644 --- a/cs/dso/NGC/5200-5300/NGC5286_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/5200-5300/NGC5286_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-12-22 15:58:11.754362 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:58:12.040883 --- -V dalekohledu uvidíme poměrně zhuštěný oblak ležící SV od červeno-oranžové hvězdy M Centauri (4,6mag). Zjevuje se jako mlhavá koule s jasným jádrem. Můžeme rozlišit několik tuctů hvězd po okrajích hvězdokupy, včetně jedné nápadné na severovýchodním rozhraní. +V dalekohledu uvidíme poměrně zhuštěný oblak ležící SV od červeno-oranžové hvězdy M Centauri (4,6mag). Zjevuje se jako mlhavá koule s jasným jádrem. Můžeme rozlišit několik tuctů hvězd po okrajích hvězdokupy, včetně jedné nápadné na severovýchodním rozhraní. diff --git a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5307.md b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5307.md index 74819e859..76102c425 100644 --- a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5307.md +++ b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5307.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.265043 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:59:54.712477 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5307.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5307.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5307_200u250.md b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5307_200u250.md index 044202a86..cbf7b4bed 100644 --- a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5307_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5307_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-12-22 15:59:54.491391 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 09:52:59.533214 --- -Tato planetárka je v dalekohledu při 210x zvětšení a UHC filtrem malá, ale poměrně jasná, objevující se jako nepatrně prodloužený 13"x10" disk se zjasněním v centru. Centrální hvězda je však neurčitá. Planetárka se nachází v bohatém hvězdném poli, 45'VSV leží galaxie NGC 5286. +Tato planetárka je v dalekohledu při 210x zvětšení a UHC filtrem malá, ale poměrně jasná, objevující se jako nepatrně prodloužený 13"x10" disk se zjasněním v centru. Centrální hvězda je však neurčitá. Planetárka se nachází v bohatém hvězdném poli, 45'VSV leží galaxie NGC 5286. diff --git a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5350.md b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5350.md index 596a9ad72..11e960112 100644 --- a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5350.md +++ b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5350.md @@ -5,7 +5,7 @@ references: created_by: 8mag created_date: 2020-09-23 20:52:05.257506 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:05.257534 +updated_date: 2022-02-11 19:42:05.855023 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5350.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/HCG068.jpg) Galaxie je členem kompaktní skupiny Hickson 68 (HCG 68). \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5353.md b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5353.md index c1ea688d1..fdd40c5dc 100644 --- a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5353.md +++ b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5353.md @@ -5,7 +5,7 @@ references: created_by: 8mag created_date: 2020-09-23 20:52:05.249182 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:05.249207 +updated_date: 2022-02-11 19:41:55.131543 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5353.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/HCG068.jpg) Galaxie je členem kompaktní skupiny Hickson 68. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5371.md b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5371.md index 82b261da3..1c5ce9f5b 100644 --- a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5371.md +++ b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5371.md @@ -1,6 +1,6 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 5 references: created_by: skybber created_date: 2020-10-04 17:22:08.033952 diff --git a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5395.md b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5395.md index 1a00026ef..c8f09aec9 100644 --- a/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5395.md +++ b/cs/dso/NGC/5300-5400/NGC5395.md @@ -4,7 +4,6 @@ rating: 4 references: created_by: 8mag created_date: 2020-09-23 20:52:05.273215 -updated_by: 8mag -updated_date: 2020-09-23 20:52:05.273240 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 19:48:02.721579 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5395.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5426.md b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5426.md index 3e4f4f184..148309575 100644 --- a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5426.md +++ b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5426.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.998947 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:41:28.351428 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5426.jpg) -Arp 271 je dvojice podobně velkých interagujících spirálních galaxií NGC 5426 a NGC 5427. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5426.jpg) +Arp 271 je dvojice podobně velkých interagujících spirálních galaxií NGC 5426 a NGC 5427. Nachází se 130 milionů světelných let daleko a má průměr asi 130 000 světelných let. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5426_400u500.md b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5426_400u500.md index e736520a4..2710f2873 100644 --- a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5426_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5426_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:11.670474 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:41:28.351686 --- -257x, 6m5+ +257x, 6m5+ NGC 5426 nestrukturované zjasnění 2:3 . \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5427_400u500.md b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5427_400u500.md index 2a9fb8fe4..a191d8b86 100644 --- a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5427_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5427_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:11.653300 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-04 22:37:55.920000 --- -257x, 6m5+ +257x, 6m5+ Velmi dobře ohraničená. 2 ramena, J rameno obtížné, vybíhá směrem k Z a opouští galaxie. S rameno se ohýbá více k V s jasnou oblastí přesně na V od jádra. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5460.md b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5460.md index 13b693fe1..078cd7f5a 100644 --- a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5460.md +++ b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5460.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.981615 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:49:30.556161 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5460.jpg) -Nejjasnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí. Třeba použít menší zvětšení, protože jinak je už dost rozptýlená a nemá tvar kupy. Napočítáme v ní do 50 hvězd 9mag a slabších, nestejně roztroušených. Zdánlivě je rozdělena na tři skupinky, z níž každá vypadá skoro jako hvězdokupa. Centrální obsahuje oblouk 7 hvězd 9-10mag vyhloubený na JZ. Dvě z nich v centrální části jsou dvojhvězdy složek stejné jasnosti. Jižní skupina je tvořena SSZ-JJV obloukem, kolem kterého se koncentrují další hvězdy. Třetí skupinka se nachází v západní části a na východě má hvězdu 8. magnitudy oddělenou od hvězdokupy. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5460.jpg) +Nejjasnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí. Třeba použít menší zvětšení, protože jinak je už dost rozptýlená a nemá tvar kupy. Napočítáme v ní do 50 hvězd 9mag a slabších, nestejně roztroušených. Zdánlivě je rozdělena na tři skupinky, z níž každá vypadá skoro jako hvězdokupa. Centrální obsahuje oblouk 7 hvězd 9-10mag vyhloubený na JZ. Dvě z nich v centrální části jsou dvojhvězdy složek stejné jasnosti. Jižní skupina je tvořena SSZ-JJV obloukem, kolem kterého se koncentrují další hvězdy. Třetí skupinka se nachází v západní části a na východě má hvězdu 8. magnitudy oddělenou od hvězdokupy. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5468.md b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5468.md index ec24b82f2..19317f1db 100644 --- a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5468.md +++ b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5468.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.987589 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:44:28.150839 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5468.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5468.jpg) NGC 5468 je spirální galaxie, ležící ve vzdálenosti asi 140 milionů světelných let od Země. Objevil ji William Herschel 5. března 1785. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5468_400u500.md b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5468_400u500.md index 23d43633c..bb93cd24b 100644 --- a/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5468_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/5400-5500/NGC5468_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:11.678088 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:44:28.151005 --- -202x, 6m5+ +202x, 6m5+ Relativně slabá oblast, mnoho malých struktur, které lze vnímat, ale nelze u všech stanovit přesnou polohu. Na severním konci je vidět stelární zjasnění, ze kterého vede jasnější struktura směrem na východ. Na jižním konci je viditelný uzel, ale zdá se, že je více plochý. Na Z vede podél galaxie tmavý pruh. Celkově nelze vidět žádnou jasnou spirální strukturu. Galaxie NGC 5472 14,3mag protáhlá 1:3 SV-JZ pouze 5' východně. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5511.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5511.md new file mode 100644 index 000000000..11fdabc8d --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5511.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:36:02.928861 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:36:03.803023 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5511_400u500.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5511_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..b0dd8b3ed --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5511_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:36:03.535043 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:36:03.803315 +--- +extrémně slabá, malá, nepravidelná nebo mírně protáhlá, 0,4'x0,3'. Pouze jediná galaxie byla pozorována (buď CGCG 074-141, nebo -142, které tvoří pár 1') ve špatném seeing ~3' W od hvězdy 10,5 mag. O něco jasnější CGCG 74-136 (což může být NGC 5469 ) leží 10' ZSZ. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5514.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5514.md new file mode 100644 index 000000000..bb20be7f9 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5514.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:23:37.190219 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:23:37.804193 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5514_400u500.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5514_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..a46997855 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5514_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:23:37.607782 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:23:37.804410 +--- +poměrně slabá, poměrně malá, protáhlá 5:3 V-Z, ~1,2'x0,7', velmi malá koncentrace. Dvě hvězdy 14-14,5 mag se nacházejí 2,0' NNW a 1,2' NE od středu. NGC 5514 je těsný dvojitý systém (silně rušený), ale slabý průvodce na jižním okraji nebyl pozorován. NGC 5519 leží 13,5' JV. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5532.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5532.md new file mode 100644 index 000000000..a53d65fbe --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5532.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:06:11.004060 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:06:11.570116 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5532_400u500.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5532_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..894c54cba --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5532_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:05:32.758525 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:05:32.965931 +--- +poměrně slabá-středně jasná, poměrně malá, kulatá, průměr 0,8'. Ostrá koncentrace s dobře definovaným jasným jádrem a stelárním jádrem. Na JV okraji lze zaznamenat hvězdu 14,5 mag - ale zdá se, že jde o kontaktního průvodce UGC jako 0,3'x0,2' jen 33" JV od středu! Tvoří pár s NGC 5531 5,2' NNW. diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5532_600u800.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5532_600u800.md new file mode 100644 index 000000000..7b8f03495 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5532_600u800.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 600/800 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:05:32.835293 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:05:32.966062 +--- +středně až dosti jasná, středně velká, kulatá, průměr 0,8'. Ostře soustředěná s jasným jádrem, které se zvětšuje do velmi jasného kvazihvězdného jádra. Tvoří těsný fyzický pár s NGC 5532B = PGC 214240 jen 34" S od středu. Při zvětšení 375x se jevila jako slabá až poměrně slabá, velmi malá, 12 "x8", obsahuje slabé hvězdné jádro. NGC 5531 leží 5,2' NNW. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5541.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5541.md new file mode 100644 index 000000000..7b23ff03a --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5541.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:15:42.471601 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:15:43.228037 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5541_400u500.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5541_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..3d509f68c --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5541_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:15:43.042752 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:15:43.228234 +--- +poměrně slabá, poměrně malá, protáhlá 2:1 SSZ-JV, 0,8'x0,4', rovnoměrný povrchový jas. Uhnízděná v 8' dlouhém řetězci hvězd 12-13 mag orientovaných ZSZ-VJV. Tvoří pár s NGC 5536 5,5' SSV. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5544.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5544.md new file mode 100644 index 000000000..11d393fb6 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5544.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:18:54.742884 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:18:55.410075 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5544_400u500.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5544_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..78f753db2 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5544_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:18:55.263295 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:18:55.410263 +--- +velmi protáhlý pruh WSW-ENE, středně velký, nerovnoměrný povrchový jas. Jedná se o kontaktní dvojici, která se jeví jako dva jasnější uzly na JZ konci (NGC 5544) a SV konci (NGC 5545 ). diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5544_900u1200.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5544_900u1200.md new file mode 100644 index 000000000..85eae9d1a --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5544_900u1200.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 900/1200 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:18:55.409577 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:18:55.410335 +--- +při 488x; Arp 199 = NGC 5544/5545 je nápadná překrývající se dvojice. Západní galaxie NGC 5544 (typ (R)SB0/a) se jevila jako jasná, středně velká, kulatá, ostře koncentrovaná s velmi jasným kulatým jádrem. Vnější halo (spirální ramena tvořící pseudokruh) se rozprostírá o průměru ~50" s velmi nízkou povrchovou jasností a překrývá se s NGC 5545 . \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5557.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5557.md index 53c135958..d139bae78 100644 --- a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5557.md +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5557.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.650572 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:49:09.293323 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5557.jpg) -Jedná se o eliptickou galaxii ve vzdálenosti asi 33 Mpc, 110 Mly od Země. -Objevil ji William Herschel 1. května 1785. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5557.jpg) +Jedná se o eliptickou galaxii ve vzdálenosti asi 33 Mpc, 110 Mly od Země. +Objevil ji William Herschel 1. května 1785. diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5557_400u500.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5557_400u500.md index 3cb0d9fe4..f76e206a3 100644 --- a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5557_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5557_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.560522 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 07:48:08.941004 --- -283x, 6m5+ +283x, 6m5+ Jasná eliptická galaxie. Právě v halu je 1,6" JV od středu hvězda 15mag, kterou lze nepřímo držet, jinak žádné jiné struktury. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5591.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5591.md new file mode 100644 index 000000000..d4ddc6681 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5591.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:27:39.112919 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:27:39.798969 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5591_400u500.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5591_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..0924383f9 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5591_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:27:39.636359 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:27:39.799207 +--- +slabá, poměrně malá, protáhlá 5:2 ~ V-Z, 1,2'x0,5', mírně jasnější jádro. Hvězda 11. mag leží 2,7' JV. NGC 5587 leží 13' NNW. Buď byla dvojice nerozlišená, nebo jsem pozoroval pouze jasnější západní složku tohoto rušeného dvojného systému. diff --git a/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5591_600u800.md b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5591_600u800.md new file mode 100644 index 000000000..d090851ce --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5500-5600/NGC5591_600u800.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 600/800 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:27:39.701220 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:27:39.799293 +--- +při zvětšení 375x; jasnější západní složka tohoto sloučeného, interagujícího dvojného systému se jevila jako poměrně slabá, poměrně malá, protáhlá 3:2 V-Z, zhruba 0,6'x0,4', jasnější jádro, poměrně nízká povrchová jasnost. Připojená východní složka (PGC 93125) je protáhlá 5:2 V-Z, ~0,5'x0,2' a obsahuje malé, mírně jasnější jádro nebo uzel o průměru 6"-8". Obě jádra jsou od sebe vzdálena 22" (měřeno na DSS2). \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614.md new file mode 100644 index 000000000..b36e4c090 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:01:47.482009 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:01:48.129822 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_200u250.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_200u250.md new file mode 100644 index 000000000..d3cced9ca --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_200u250.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 200/250 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:01:47.865994 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:01:48.130004 +--- +slabá, malá, mírně protáhlá, malé jasné jádro. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_400u500.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..4d487467f --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:01:47.991398 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:01:48.130087 +--- +poměrně jasná, středně velká, mírně protáhlá V-Z, průměr 1,5'. Dobře soustředěné do výrazného 30" jádra. Hvězda 11. mag leží 2,7' VJV od středu. Tvoří dvojici s NGC 5613 2,0' S. diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_600u800.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_600u800.md new file mode 100644 index 000000000..9b65200d0 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_600u800.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 600/800 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:01:48.045533 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:01:48.130147 +--- +velmi jasná, velká, kulatá, ostře koncentrovaná s planoucím jádrem, které se směrem ke středu postupně zjasňuje. Obsahuje velké nepravidelné halo, které se zvětšuje s odvrácenou stranou na 1,4'. Na SZ okraji se nachází velmi malý, velmi slabý "uzel" (NGC 5615 ). NGC 5613 leží 2' NNW a NGC 5609 4' WSW. diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_900u1200.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_900u1200.md new file mode 100644 index 000000000..ce8d737a7 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5614_900u1200.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +aperture: 900/1200 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:01:48.129287 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:01:48.130204 +--- + +velmi jasná, velká, kulatá, průměr ~1,5', jasné jádro se zvětšuje směrem ke středu. Při 330x se překrývají dvě "hvězdy", jedna na severozápadní straně hala a slabší hvězda na východní straně hala. Třetí slabá hvězda leží ~50" SV od středu. Při zvětšení 430x byla "hvězda" na SV okraji halo zpozorována jako kompaktní "uzel" (interagující průvodce NGC 5615 ) o průměru ~4". Slapový ohon se jeví jako mlhavé rozšíření s velmi nízkou povrchovou jasností na SZ straně, přičemž NGC 5615 se nachází v místě, kde se tato záře připojuje ke galaxii. Arp klasifikoval toto rozšíření (Arp 178) jako "úzký protichvost", který zřejmě vznikl předchozí interakcí se sousední galaxií (snad NGC 5615 ). diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5617.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5617.md index 3c6247a8c..2745cdb81 100644 --- a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5617.md +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5617.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.073037 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:57:18.497676 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5617.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5617.jpg) Otevřená hvězdokupa, kterou objevil Dunlop 8. května 1826. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5617_300u350.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5617_300u350.md index 633b4178c..f5e11a110 100644 --- a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5617_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5617_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-12-22 15:57:18.359349 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-22 15:57:18.497837 --- - V dalekohledu je vidět 75 hvězd nepravidelně rozmístěných na 10' ploše. Hvězdy mají široký rozsah jasností 10-14,5mag a mnohé z nich jsou seřazeny v pruzích. NGC 5617 je pozorována 1,2 stupně ZSZ od Alfy Centaury. Planetární mlhovina He 2-111 leží 26'VJV. + V dalekohledu je vidět 75 hvězd nepravidelně rozmístěných na 10' ploše. Hvězdy mají široký rozsah jasností 10-14,5mag a mnohé z nich jsou seřazeny v pruzích. NGC 5617 je pozorována 1,2 stupně ZSZ od Alfy Centaury. Planetární mlhovina He 2-111 leží 26'VJV. diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5629.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5629.md new file mode 100644 index 000000000..4963e7419 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5629.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:11:58.724336 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:11:59.543613 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5629_400u500.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5629_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..c9adfa4a9 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5629_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:11:59.311948 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:11:59.543815 +--- +středně jasná, poměrně malá, kulatá, průměr 1,0', jasné jádro. V kupě lze rozpoznat dalších pět galaxií: IC 1017 2,4' NW, IC 1013 5,8' W, IC 1019 6,0' N a IC 1020 13' NE. velmi kompaktní IC 1018 1,3' JZ. NGC 5629 se nachází 7' Z od SAO 83375 s mag 7,0. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665.md new file mode 100644 index 000000000..02b8f1a6c --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:37:34.524063 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:37:35.332809 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665_200u250.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665_200u250.md new file mode 100644 index 000000000..e8b22765e --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665_200u250.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 200/250 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:37:34.963107 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:37:35.332972 +--- +slabá, malá, mírně protáhlá N-S. diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665_400u500.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..9a86aa73d --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:37:35.107168 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:37:35.333046 +--- +středně jasná, středně velká, protáhlá 4:3 SZ-JV, 1,6'x1,2', široká koncentrace do velmi špatně vymezeného jádra. Hvězda 11. mag. leží 5,3' VJV od středu a jasnější hvězda 10. mag. 8,8' VJV. diff --git a/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665_900u1200.md b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665_900u1200.md new file mode 100644 index 000000000..ea8c186b8 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5600-5700/NGC5665_900u1200.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 900/1200 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:37:35.332303 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:37:35.333106 +--- +při 488x se tato nepravidelná galaxie (Arp 49) jevila jako jasná, středně velká, nepravidelně kulatá, ~1,3'x1,0', široká koncentrace, ale bez zřetelného jádra. Galaxie má skvrnitý vzhled a zdá se být prašná nebo skvrnitá. Na východní a jihovýchodní straně se nachází velmi slabé, velké rozšíření nebo halo a na východním konci extrémně slabý HII uzel (v NED identifikovaný jako NGC 5665A). \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5707.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5707.md new file mode 100644 index 000000000..4c4a6c9e0 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5707.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:14:49.089787 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:14:50.007040 +--- +Tvoří dvojitý systém s MCG +09-24-024 = PGC 52269 těsně za SZ koncem, 1,5' od středu. Společník se jevil jako extrémně slabý a malý, kulatý, nestelární. NGC 5707 má na základě červeného posuvu vzdálenost ~100 milionů l.y., zatímco MCG +09-24-024 leží ve vzdálenosti 600 milionů l.y., takže nejsou fyzicky příbuzné. diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5707_400u500.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5707_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..3b0f3dbf9 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5707_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:14:49.758416 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:14:50.007248 +--- +středně jasná, na okraji 6:1 JZ-JV, 2,0'x0,3', velmi jasné kompaktní kruhové jádro, slabé velmi tenké extenze. Hvězda 14,5-15 mag je mimo JZ hrot 1,8' od středu. Nachází se 4,5' západozápadně od SAO 29224 mag 7,4. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5713.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5713.md index 9bbb7d90b..048b18350 100644 --- a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5713.md +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5713.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.154121 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 08:08:42.170991 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5713.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5713.jpg) NGC 5713 je zvláštní asymetrická galaxie. Ačkoliv je klasifikována jako spirální galaxie, liší se od většiny normálních spirálních galaxií. Zatímco většina spirálních galaxií má buď dvě přesně definovaná spirální ramena, nebo vláknitou spirálovitou strukturu, tato galaxie má na svém disku pouze jedno viditelné spirální rameno. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5713_400u500.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5713_400u500.md index 6c1aa2695..ac4abfe12 100644 --- a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5713_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5713_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:10.378350 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-28 08:08:42.171236 --- -283x, 6m5+ +283x, 6m5+ Jasná, kompaktní galaxie s výraznou, mírně nepravidelnou střední oblastí. Je obklopena slabým 1,5' halo. Střed protáhlý 2:3 směrem JV-SZ a zdá se, že na SZ je mírně silnější. Zesílení se ukázalo jako krátké spirální rameno. Od konce jádra na JV vyčnívá do halo slabé spirální rameno bez výrazného ohybu \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5746.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5746.md index d2b4e460b..5c1a4a503 100644 --- a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5746.md +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5746.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.124566 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-04 22:36:18.219754 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5746.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5746.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5754.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5754.md new file mode 100644 index 000000000..5cd4606d1 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5754.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:20:58.586990 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:20:59.398371 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5754_400u500.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5754_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..e7d4e0d48 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5754_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:20:59.259943 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:20:59.398595 +--- +nejjasnější v kompaktním kvartetu. Poměrně slabá, poměrně malá, mírně protáhlá ZJZ-JV, 1,0'x0,8', postupně jasnější halo, malé jasné jádro. Tvoří interagující dvojici s NGC 5752 1,1' Z. Dvojice NGC 5753 /NGC 5755 leží 4' S a 3' SZ. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5759.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5759.md new file mode 100644 index 000000000..e3a58aa25 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5759.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:33:44.489752 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:33:45.166299 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5759_400u500.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5759_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..27bfc1d77 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5759_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:33:44.989051 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:33:45.166577 +--- +velmi slabá, poměrně malá, protáhlá 2:1 SZ-JV, 0,8'x0,4', nízká rovnoměrná jasnost povrchu. Tvoří pár s obtížnou CGCG 076-042 3,4' S. Jedná se o dvojitý systém s kompaktním průvodcem na SZ konci, který však nebyl rozlišitelný. Nachází se 13' S od NGC 5758 ve skupině. diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5759_600u800.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5759_600u800.md new file mode 100644 index 000000000..f754e0a0a --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5759_600u800.md @@ -0,0 +1,11 @@ +--- +aperture: 600/800 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:33:45.047965 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:33:45.166678 +--- +při zvětšení 225x; poměrně slabá, poměrně malá, nepravidelně kruhová. Obsahuje jasné jádro, které je posunuto na JV stranu, a slabé halo, které se táhne pouze severozápadně od jádra! CGCG 076-042, nachází se 3,4' j. š., jevila se slabá, malá, protáhlá 3:2 nebo 2:1 SSZ-JV, ~25 "x15", velmi malé jasné jádro. + +NGC 5759 tvoří interagující dvojici (spojenou slapovým mostem) s LEDA 200319, jen 45" NNW. Při zvětšení 375x byl průvodce velmi slabý, kulatý, o průměru pouhých 5", a při odvráceném pohledu se dal sotva souvisle udržet. Hvězda s magnitudou 15,2 se nachází 45" SZ. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5789.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5789.md new file mode 100644 index 000000000..38e8cf44d --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5789.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:25:21.426490 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:25:22.159088 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5789_300u350.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5789_300u350.md new file mode 100644 index 000000000..54a9d92f0 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5789_300u350.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 300/350 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:25:13.597832 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:25:13.768190 +--- +poměrně slabá, poměrně malá, velmi rozptýlená, nepravidelně kulatá, slabá koncentrace. Nachází se 21' SZ od NGC 5798 . diff --git a/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5789_400u500.md b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5789_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..011ef23dc --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5700-5800/NGC5789_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:25:13.661255 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:25:13.768317 +--- +při zvětšení 375x; středně jasná, středně velká, nepravidelně kulatá, velmi malé jasnější jádro, nepravidelný povrchový jas. Hvězdné pole obsahuje jen několik relativně málo slabých hvězd. Jasnější NGC 5798 leží 21' JV a UGC 9588 31' Z. UGC se jeví jako slabá, malá, protáhlá 3:2 ~ V-Z, občasné velmi slabé jádro. Hvězda 14. mag leží 50" JV. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5800-5900/NGC5834.md b/cs/dso/NGC/5800-5900/NGC5834.md index 5d185fd7b..15af494c1 100644 --- a/cs/dso/NGC/5800-5900/NGC5834.md +++ b/cs/dso/NGC/5800-5900/NGC5834.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.802641 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:50:33.178109 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5824.jpg) - - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5824.jpg) + + + + diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5914.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5914.md new file mode 100644 index 000000000..209db2f30 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5914.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:35:01.235513 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:35:02.003540 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5914_400u500.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5914_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..712205eda --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5914_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:35:01.788154 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:35:02.003727 +--- +slabá, malá, protáhlá 3:2 NNW-SSE, 0,5'x0,3', velmi malé jasné jádro, hvězdné jádro. Nachází se 11' NNW od SAO 45483 mag 7,9. NGC 5914B (dvojitý systém), jen 1,5' SZ, nebyla pozorována. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5929.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5929.md new file mode 100644 index 000000000..701fbe7e8 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5929.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:22:46.022565 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:22:47.049834 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5929_300u350.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5929_300u350.md new file mode 100644 index 000000000..f7c3fe708 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5929_300u350.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 300/350 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:22:36.615943 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:22:36.814644 +--- +slabá, velmi malá, kulatá, malé jasné jádro. Tvoří kontaktní pár s NGC 5930 připojenou na SV konci 34" mezi středy. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5929_400u500.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5929_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..635ca1431 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5929_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:22:36.686814 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:22:36.814762 +--- +jedná se o jihozápadního člena kontaktní, vzájemně se ovlivňující dvojice s jasnější NGC 5930 . Při 280x se jeví jako středně jasná, malá, kruhová, průměr 25", vysoká povrchová jasnost, velmi malé jasné jádro, slabé hvězdné jádro. Dvojice je od sebe vzdálena pouhých 34" mezi centry a je sotva rozlišitelná. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5945.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5945.md new file mode 100644 index 000000000..c7130aeee --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5945.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:17:08.901863 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:17:09.709874 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5945_400u500.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5945_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..5145b82aa --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5945_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:16:59.289158 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:16:59.471747 +--- +slabá, kulatá, průměr 1,2', postupně jasnější halo, malé jasnější jádro. Čtvrtá a nejjasnější z pěti ve skupině s NGC 5943 8,5' S. diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5945_600u800.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5945_600u800.md new file mode 100644 index 000000000..4c983b7f3 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5945_600u800.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 600/800 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:16:59.354724 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:16:59.471857 +--- +při zvětšení 260x; středně jasná a velká, kruhová, průměr 1'. Ostře koncentrovaná s velmi jasným, velmi malým jádrem. Od jádra se ~SV směrem táhne slabý pruh. Na SZ konci se překrývá hvězda 14,5 mag a na západní straně [20" od středu] slabší hvězda 15-15,5 mag. Ve skupině s NGC 5943 8,5' S, NGC 5934 /5935 17' W a NGC 5947 15' JV. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5965_400u500.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5965_400u500.md index 5dd6da1e4..e56c17dde 100644 --- a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5965_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5965_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.412069 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 13:56:06.071063 --- -300x, 6m7 +300x, 6m7 Velmi zajímavá galaxie, jasnější, protáhlé jádro 2:1, odtud se tělo galaxie zužuje směrem k SV a JZ, na ploché straně JV vypadá galaxie odříznutá prachovým pásem, doprovodná galaxie PGC 2544663 je vzdálená 1' jako hvězdné zjasnění snadno viditelné západně od hlavní oblasti \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5965_600u800.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5965_600u800.md index 91b6b1c13..61ef5f2b6 100644 --- a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5965_600u800.md +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5965_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.302342 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 13:56:06.071143 --- -172x-293x, 7m+ +172x-293x, 7m+ Pěkný, kontrastní pár s 9' JZ vzdálenou NGC 5963. Samotná palačinka nevypadá, s poměrem os 1:4, extrémně natažená. Galaxie je jasná s výraznou centrální oblasti s několika shluky. Prachový pás jako jemná, černá, snadno pozorovatelná linie. Satelitní galaxie snadno viditelná přímo, viditelně protažená. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5986.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5986.md index 2a29cadfb..6e6166e71 100644 --- a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5986.md +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5986.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.519992 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:49:15.982854 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC5986.jpg) -Nejjasnější kulová hvězdokupa (7,5mag) v souhvězdí, kterou lze zachytit již triedru. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC5986.jpg) +Nejjasnější kulová hvězdokupa (7,5mag) v souhvězdí, kterou lze zachytit již triedru. diff --git a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5986_200u250.md b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5986_200u250.md index dc754f88f..e02d13e1d 100644 --- a/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5986_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/5900-6000/NGC5986_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-05-13 07:49:15.676084 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:49:15.983118 --- -V dalekohledu je poměrně dobře zhuštěnou spoustou hvězd se širokým jádrem. Na okraji dobře rozlišíme jednotlivé hvězdy. Na jihovýchodním rozhraní vyniká hvězda 12mag, v severovýchodní části se zase ukazují dvě hvězdy 13mag. NGC 5986 leží ve vzdálenosti 34 000 světelných let. +V dalekohledu je poměrně dobře zhuštěnou spoustou hvězd se širokým jádrem. Na okraji dobře rozlišíme jednotlivé hvězdy. Na jihovýchodním rozhraní vyniká hvězda 12mag, v severovýchodní části se zase ukazují dvě hvězdy 13mag. NGC 5986 leží ve vzdálenosti 34 000 světelných let. diff --git a/cs/dso/NGC/6000-6100/NGC6058_400u500.md b/cs/dso/NGC/6000-6100/NGC6058_400u500.md index 6925412a2..99d18ba29 100644 --- a/cs/dso/NGC/6000-6100/NGC6058_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/6000-6100/NGC6058_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:11.030385 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 09:10:57.495015 --- -600x, bez filtru, 6m8. +600x, bez filtru, 6m8. Pří 100x (pupila 4 mm) slabě rozpoznatelná jako mlhavá hvězda. PN je nejlépe vidět v 420x (pupila 1mm), ale struktury lze bezesporu zaznamenat pouze při 600x (pupila 0,65mm), navzdory sníženému jasu. Jemná prstencová struktura kolem nápadné centrální hvězdy je potom jasně rozpoznatelná, rozpadá se na SV a JZ. Na SV se jeví díra v mlhovině, na JZ je stále vidět slabá část mlhoviny. Fragment JV prstenu je jasnější a mírně delší (na sever) než fragment na SZ - díky tomu se mlhovina jeví trochu asymetrická. Mezi centrální hvězdou a SZ fragmentem je vysoce kontrastní tmavá zóna, kterou lze vysledovat dále kolem centrální hvězdy na J, ale zde zjevně ztrácí kontrast. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/6000-6100/NGC6072.md b/cs/dso/NGC/6000-6100/NGC6072.md index ab55a5155..5fdb7ab03 100644 --- a/cs/dso/NGC/6000-6100/NGC6072.md +++ b/cs/dso/NGC/6000-6100/NGC6072.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.662946 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:18:07.906396 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6072.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6072.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6101.md b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6101.md index 4493fd599..e9bf02f31 100644 --- a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6101.md +++ b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6101.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.138924 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-09-21 19:39:40.642114 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6101.jpg) -Slabší kulová hvězdokupa, dosti rozsáhlá a mírně nepravidelná, kterou objevil James Dunlop 1. června 1826. Její zdánlivá hvězdná velikost je 9,2. V malém dalekohledu ji uvidíme jako malou skvrnu. Najdeme ji sedm stupňů severně od gamy apod a na rozlišení okrajových hvězd budeme potřebovat větší dalekohled, protože ty nepřesahují 14. magnitudu. V 300 mm dalekohledu při 140x zvětšení je poměrně slabá s malou koncentrací a nepravidelným halem, se záblesky několika slabých hvězd. -Patří mezi nejjižněji položené kulové hvězdokupy. Její třída koncentrace je X, patří tedy mezi nejméně zhuštěné kulové hvězdokupy. Její odhadovaný skutečný rozměr je 160 světelných let - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6101.jpg) +Slabší kulová hvězdokupa, dosti rozsáhlá a mírně nepravidelná, kterou objevil James Dunlop 1. června 1826. Její zdánlivá hvězdná velikost je 9,2. V malém dalekohledu ji uvidíme jako malou skvrnu. Najdeme ji sedm stupňů severně od gamy apod a na rozlišení okrajových hvězd budeme potřebovat větší dalekohled, protože ty nepřesahují 14. magnitudu. V 300 mm dalekohledu při 140x zvětšení je poměrně slabá s malou koncentrací a nepravidelným halem, se záblesky několika slabých hvězd. +Patří mezi nejjižněji položené kulové hvězdokupy. Její třída koncentrace je X, patří tedy mezi nejméně zhuštěné kulové hvězdokupy. Její odhadovaný skutečný rozměr je 160 světelných let + + diff --git a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6124.md b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6124.md index cdab68d99..51f062cda 100644 --- a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6124.md +++ b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6124.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.104779 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 06:55:36.592414 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6124.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6124.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6131.md b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6131.md new file mode 100644 index 000000000..5623e9eae --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6131.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:41:20.895249 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:41:21.598846 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6131_400u500.md b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6131_400u500.md new file mode 100644 index 000000000..e837e44cd --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6131_400u500.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 400/500 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:41:21.408742 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:41:40.391624 +--- +velmi slabá, malá, kulatá. Nachází se 3,5' východně od SAO 65250 mag 9. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6144.md b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6144.md index d490022a4..920ca2505 100644 --- a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6144.md +++ b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6144.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.095910 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:14:47.389393 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6144.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6144.jpg) Méně významná kulová hvězdokupa jasnosti 9mag, hned na severozápad od hvězdy Antares. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6144_200u250.md b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6144_200u250.md index a170fd069..a1178da59 100644 --- a/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6144_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/6100-6200/NGC6144_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-30 19:01:08.642673 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:14:47.389605 --- -V dalekohledu je poměrně slabá a má nestejně zhuštěné halo. Rozlišíme pár okrajových hvězd, zvláště jednu 12mag na západním rozhraní. Hvězdné pole na sever od kupy je očividně řídké. +V dalekohledu je poměrně slabá a má nestejně zhuštěné halo. Rozlišíme pár okrajových hvězd, zvláště jednu 12mag na západním rozhraní. Hvězdné pole na sever od kupy je očividně řídké. diff --git a/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6231.md b/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6231.md index 65076cf2a..35077c7f7 100644 --- a/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6231.md +++ b/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6231.md @@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.212530 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-27 22:18:10.028810 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6231.jpg) -Jedna z nejkrásnějších a nejzajímavějších otevřených hvězdokup na celé naší obloze. Jako jasná kompaktní kupa září na pozadí bohaté Mléčné dráhy. Je zhruba o 2,5mag jasnější než Dvojitá hvězdokupa v Perseovi a pouze o 1,4mag slabší než Plejády. A je skutečně více než jasná: je vzdálená 6 200 světelných let a má svítivost milionu Sluncí. Je skoro tak svítivá jako nejzářivější kulová hvězdokupa naší Galaxie - Omega Centauri. Důvodem její mimořádné svítivosti je záře jednotlivých hvězd, extrémně horkých, mimořádně svítivých obrů a nadobrů typu O a B. Najdeme v ní i dvě ze vzácných Wolf-Rayetových hvězd. První ζ1 je pravděpodobně okrajovým členem kupy a jedná se o gigantického veleobra s absolutní magnitudou -8,8mag, svítivostí 276 000 Sluncí. NGC 6231 je jádrem OB Asociace Štír-Centaurus, která mimochodem zahrnuje i vedlejší hvězdné pole Collinder 316 a Trumpler 24. - -NGC 6231 leží méně než jeden stupeň jižně od hvězd ζ1 (4,8mag) a ζ2 Scorpii (3,6mag), v čarokrásném poli jasných hvězd, často nazývaném "falešná kometa". Pouhým okem se zdá, že dvě zmiňované hvězdy tvoří jádro této komety a otevřené hvězdokupy NGC 6231, Cr 316 a Trumpler 24 vyvolávají dojem falešného ocasu. U nás tato "kometa" není vidět, pokud se však dostanete do jižnějších zemí, například k severním břehům Afriky, použijte na ni triedr nebo dalekohled s malým zvětšením. Vypadá jako výrazný zvolna se rozšiřující mlhavý pás v délce několika stupňů, který se táhne na sever a mírně na východ od dvojice stálic ζ1 a ζ2 Scorpii. V triedru se přemění na sevřenou sbírku jasných hvězd na slabém mlhavém podkladu, který se bočním pohledem promění na mnoho slabých drobných stelární bodů. Všechny jsou bílé, ani jeden z nich nemá výraznější barevný odstín. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6231.jpg) +Jedna z nejkrásnějších a nejzajímavějších otevřených hvězdokup na celé naší obloze. Jako jasná kompaktní kupa září na pozadí bohaté Mléčné dráhy. Je zhruba o 2,5mag jasnější než Dvojitá hvězdokupa v Perseovi a pouze o 1,4mag slabší než Plejády. A je skutečně více než jasná: je vzdálená 6 200 světelných let a má svítivost milionu Sluncí. Je skoro tak svítivá jako nejzářivější kulová hvězdokupa naší Galaxie - Omega Centauri. Důvodem její mimořádné svítivosti je záře jednotlivých hvězd, extrémně horkých, mimořádně svítivých obrů a nadobrů typu O a B. Najdeme v ní i dvě ze vzácných Wolf-Rayetových hvězd. První ζ1 je pravděpodobně okrajovým členem kupy a jedná se o gigantického veleobra s absolutní magnitudou -8,8mag, svítivostí 276 000 Sluncí. NGC 6231 je jádrem OB Asociace Štír-Centaurus, která mimochodem zahrnuje i vedlejší hvězdné pole Collinder 316 a Trumpler 24. + +NGC 6231 leží méně než jeden stupeň jižně od hvězd ζ1 (4,8mag) a ζ2 Scorpii (3,6mag), v čarokrásném poli jasných hvězd, často nazývaném "falešná kometa". Pouhým okem se zdá, že dvě zmiňované hvězdy tvoří jádro této komety a otevřené hvězdokupy NGC 6231, Cr 316 a Trumpler 24 vyvolávají dojem falešného ocasu. U nás tato "kometa" není vidět, pokud se však dostanete do jižnějších zemí, například k severním břehům Afriky, použijte na ni triedr nebo dalekohled s malým zvětšením. Vypadá jako výrazný zvolna se rozšiřující mlhavý pás v délce několika stupňů, který se táhne na sever a mírně na východ od dvojice stálic ζ1 a ζ2 Scorpii. V triedru se přemění na sevřenou sbírku jasných hvězd na slabém mlhavém podkladu, který se bočním pohledem promění na mnoho slabých drobných stelární bodů. Všechny jsou bílé, ani jeden z nich nemá výraznější barevný odstín. diff --git a/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6231_100u150.md b/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6231_100u150.md index 8dc6eeeb2..eaeb5b658 100644 --- a/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6231_100u150.md +++ b/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6231_100u150.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.449822 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 06:24:13.501973 --- -kompaktní, bohatý shluk hvězd. V 50-násobném zvětšení se zobrazí osm hvězd 7-8mag a dalších 50 slabších. Jižně, mezi spoustou a hvězdou ζ se nachází trojúhelník tvořený hvězdami 4-5-6mag. Trumpler 24 a Cr 316, umístěné stupeň SSV, tvoří jednu obrovskou spojenou kopu, větší než Plejády z Býka. +kompaktní, bohatý shluk hvězd. V 50-násobném zvětšení se zobrazí osm hvězd 7-8mag a dalších 50 slabších. Jižně, mezi spoustou a hvězdou ζ se nachází trojúhelník tvořený hvězdami 4-5-6mag. Trumpler 24 a Cr 316, umístěné stupeň SSV, tvoří jednu obrovskou spojenou kopu, větší než Plejády z Býka. diff --git a/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6281.md b/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6281.md index c6bf5fb17..4a40307b5 100644 --- a/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6281.md +++ b/cs/dso/NGC/6200-6300/NGC6281.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.260019 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 06:45:55.558798 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6281.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6281.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6334.md b/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6334.md index 84c74817f..d4074e798 100644 --- a/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6334.md +++ b/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6334.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.908626 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:24:17.527477 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6334.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6334.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6357.md b/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6357.md index 63c8f69d8..a5ac95b85 100644 --- a/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6357.md +++ b/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6357.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.964482 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:22:01.128140 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6357.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6357.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6383.md b/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6383.md index 02fa60988..6cfd199c5 100644 --- a/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6383.md +++ b/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6383.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.897412 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 06:49:05.829729 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6383.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6383.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6397.md b/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6397.md index 66bf46535..6a7a732d5 100644 --- a/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6397.md +++ b/cs/dso/NGC/6300-6400/NGC6397.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.886836 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-22 08:54:05.542351 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6397.jpg) -Nejjasnější kulová hvězdokupa (5,7mag) v souhvězdí. Mezi hvězdami beta a theta Arae ji jako mlhavou skvrnu můžeme pozorovat i pouhým okem. Se svou vzdáleností 8 200 světelných let je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Je snadno dostupným objektem pro triedr a v binární můžeme zpozorovat i několik okrajových hvězd. kulovka je poměrně rozptýlena, hvězdy jsou řidší než v mnoha jiných kulových hvězdokupách a ve vzdálenějších oblastech tvoří malé skupinky a řetězce, které se dají pozorovat středním dalekohledem V 450 mm dalekohledu při 171x zvětšení je rozlišitelná na stovky hvězd, mnohé dosahují jasnost 10-11mag. Celkově je jednoznačně jasnější než většina kulových hvězdokup, zejména díky jejím jasným členům. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6397.jpg) +Nejjasnější kulová hvězdokupa (5,7mag) v souhvězdí. Mezi hvězdami beta a theta Arae ji jako mlhavou skvrnu můžeme pozorovat i pouhým okem. Se svou vzdáleností 8 200 světelných let je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Je snadno dostupným objektem pro triedr a v binární můžeme zpozorovat i několik okrajových hvězd. kulovka je poměrně rozptýlena, hvězdy jsou řidší než v mnoha jiných kulových hvězdokupách a ve vzdálenějších oblastech tvoří malé skupinky a řetězce, které se dají pozorovat středním dalekohledem V 450 mm dalekohledu při 171x zvětšení je rozlišitelná na stovky hvězd, mnohé dosahují jasnost 10-11mag. Celkově je jednoznačně jasnější než většina kulových hvězdokup, zejména díky jejím jasným členům. diff --git a/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6453.md b/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6453.md index f82169624..ba698b725 100644 --- a/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6453.md +++ b/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6453.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.373693 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:16:38.776901 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6453.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6453.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6496.md b/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6496.md index be82c56fb..5b5af63e9 100644 --- a/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6496.md +++ b/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6496.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.422593 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:13:53.363053 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6496.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6496.jpg) Kulová hvězdokupa (8,5mag) ležící podél západních hranic se Štírem. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6496_300u350.md b/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6496_300u350.md index 720c1798b..4f5df78e5 100644 --- a/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6496_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/6400-6500/NGC6496_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-05-13 07:13:53.144781 updated_by: skybber updated_date: 2021-05-13 07:13:53.363282 --- -V dalekohledu ji uvidíme jako slabou mlhavou skvrnu okořeněnou pár hvězdami. Na východní straně kupy hvězda 11,5mag spolu se dvěma společníky tvoří řadu s dalšími hvězdami, které procházejí centrem kupy. Pár nepatrně jasnějších hvězd leží na severovýchodním a jihozápadním rozhraní kupy. +V dalekohledu ji uvidíme jako slabou mlhavou skvrnu okořeněnou pár hvězdami. Na východní straně kupy hvězda 11,5mag spolu se dvěma společníky tvoří řadu s dalšími hvězdami, které procházejí centrem kupy. Pár nepatrně jasnějších hvězd leží na severovýchodním a jihozápadním rozhraní kupy. diff --git a/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6742.md b/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6742.md index a153b8ca2..16e8813bd 100644 --- a/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6742.md +++ b/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6742.md @@ -1,6 +1,6 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 6 references: created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:04.229819 diff --git a/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6742_400u500.md b/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6742_400u500.md index f1d52d36c..401c5a975 100644 --- a/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6742_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6742_400u500.md @@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1 created_by: skybber created_date: 2020-09-23 20:52:13.623670 updated_by: skybber -updated_date: 2020-09-23 20:52:13.623703 +updated_date: 2022-02-11 20:36:38.258342 --- -420x, bez filtru, 6m3 +420x, bez filtru, 6m3 Filtry pomáhají, ale za dobrých podmínek nejsou nutné. Při 66x (pupila 6mm) je slabá, ale stále přímo viditelná, nejlepším zvětšením pro rozpoznání detailů je 420x (pupila 1mm), ačkoli PN vypadá již velmi tmavě. I přes nízký kontrast při vysokém zvětšení, vyniká prstenec z dříve rovnoměrně jasného, ​​kulatého disku! Tento prsten vypadá nejjasněji na SV, druhý nejjasnější bod je naproti na JZ. I přes nízký povrchový jas jsou hranice mlhoviny ostře definované. Střed PN je jen o něco slabší než prstenec. Centrální hvězda není viditelná. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6752.md b/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6752.md index aa8cd95b3..98d9d33cd 100644 --- a/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6752.md +++ b/cs/dso/NGC/6700-6800/NGC6752.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.266276 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-22 08:56:15.647086 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6752.jpg) -Pěkná, jasná a rozlohou po Omega Centauri a 47 Tucanae třetí největší kulová hvězdokupa na obloze. Za vše vděčí hlavně své relativně blízké vzdálenosti - 17 000 světelných let. Díky anonymnímu číslu NGC a své jižní poloze však není příliš pro pozorovatele na severní polokouli známa. Její jasnost dosahuje 5,4mag, proto ji můžeme snadno vyhledat jakož mlhavou skvrnku i pouhým okem, případně v triedru. Nejjasnější hvězdy dosahují 11mag, takže některé z nich můžeme částečně na okrajích rozlišit už 100 mm dalekohledem. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6752.jpg) +Pěkná, jasná a rozlohou po Omega Centauri a 47 Tucanae třetí největší kulová hvězdokupa na obloze. Za vše vděčí hlavně své relativně blízké vzdálenosti - 17 000 světelných let. Díky anonymnímu číslu NGC a své jižní poloze však není příliš pro pozorovatele na severní polokouli známa. Její jasnost dosahuje 5,4mag, proto ji můžeme snadno vyhledat jakož mlhavou skvrnku i pouhým okem, případně v triedru. Nejjasnější hvězdy dosahují 11mag, takže některé z nich můžeme částečně na okrajích rozlišit už 100 mm dalekohledem. diff --git a/cs/dso/NGC/6800-6900/NGC6885.md b/cs/dso/NGC/6800-6900/NGC6885.md index 64d4a4509..3166a9ad6 100644 --- a/cs/dso/NGC/6800-6900/NGC6885.md +++ b/cs/dso/NGC/6800-6900/NGC6885.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.010575 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-09-14 08:50:21.376552 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6882.jpg) -NGC 6882 obsahuje asi 50 hvězd mezi 9-13mag. Rozmístěné jsou velmi nepravidelně, ale většina z nich se nachází podél jižní části kupy. Hvězda 20 Vul (5,9mag) leží blízko jihovýchodního rozhraní skupiny. NGC 6885 je centrovaná na hvězdu 20 Vul, ale v zorném poli není kolem ní vidět žádná koncentrace, která by naznačovala náznak otevřené hvězdokupy. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6882.jpg) +NGC 6882 obsahuje asi 50 hvězd mezi 9-13mag. Rozmístěné jsou velmi nepravidelně, ale většina z nich se nachází podél jižní části kupy. Hvězda 20 Vul (5,9mag) leží blízko jihovýchodního rozhraní skupiny. NGC 6885 je centrovaná na hvězdu 20 Vul, ale v zorném poli není kolem ní vidět žádná koncentrace, která by naznačovala náznak otevřené hvězdokupy. diff --git a/cs/dso/NGC/6800-6900/NGC6885_200u250.md b/cs/dso/NGC/6800-6900/NGC6885_200u250.md index 3536197f8..1160e8621 100644 --- a/cs/dso/NGC/6800-6900/NGC6885_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/6800-6900/NGC6885_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:13.062176 updated_by: danielkurtin@seznam.cz updated_date: 2021-09-14 08:50:21.376795 --- -Dvě otevřené hvězdokupy v Lištičce se nacházejí kolem jedné jasné hvězdy, na první pohled to vypadá jako jedna otevřená hvězdokupa, ale když se podíváme pozorněji, tak můžeme vidět, že napravo je skupina mírně jasnějších hvězd, které tvoří pravá (NGC 6885 ) hvězdokupa, a nalevo je podobně velký i když mírně menší útvar, přibližně v podobném tvaru, který vyplňují o něco slabší, více nahuštěné hvězdy. +Dvě otevřené hvězdokupy v Lištičce se nacházejí kolem jedné jasné hvězdy, na první pohled to vypadá jako jedna otevřená hvězdokupa, ale když se podíváme pozorněji, tak můžeme vidět, že napravo je skupina mírně jasnějších hvězd, které tvoří pravá (NGC 6885 ) hvězdokupa, a nalevo je podobně velký i když mírně menší útvar, přibližně v podobném tvaru, který vyplňují o něco slabší, více nahuštěné hvězdy. diff --git a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934.md b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934.md index 75bfcc48b..dc0d8d70b 100644 --- a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934.md +++ b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.975672 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-08-28 20:24:52.806843 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6934.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6934.jpg) NGC 6934 (také známá jako Caldwell 47) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Delfína vzdálená přibližně 52 000 světelných let. Objevil ji britský astronom William Herschel 24. září 1785. Její stáří je asi 11 miliard let. Kulová hvězdokupa pozorovatelná jako mlhavá skvrna i malým dalekohledem. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_100u150.md b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_100u150.md index d9abf3714..e478926bd 100644 --- a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_100u150.md +++ b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_100u150.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:10.261307 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-08-28 20:24:52.807003 --- -Zcela jasná, malá a kruhová s koncentrovaným centrem. Je nerozlišitelná při jakémkoliv zvětšení. +Zcela jasná, malá a kruhová s koncentrovaným centrem. Je nerozlišitelná při jakémkoliv zvětšení. diff --git a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_200u250.md b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_200u250.md index 9192725b8..22a967b0d 100644 --- a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_200u250.md @@ -6,7 +6,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:10.211409 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-08-28 20:24:52.807070 --- -Jasné jádro nerozlišitelné, ale je obklopeno zrnitým halem, ve kterém můžeme spatřit tři tucty hvězd. Jednotlivé hvězdy se na okraji ukazují pouze postupně, v závislosti na momentů příznivého seeingu. - -Dominik: 250mm: kulová hvězdokupa, až při zv.104x rozeznatelné hvězdy, poměrně malá, bodová, mírně jasná, koncentrovaná v jádru a mírně slábne její jasnost k okraji. - +Jasné jádro nerozlišitelné, ale je obklopeno zrnitým halem, ve kterém můžeme spatřit tři tucty hvězd. Jednotlivé hvězdy se na okraji ukazují pouze postupně, v závislosti na momentů příznivého seeingu. + +Dominik: 250mm: kulová hvězdokupa, až při zv.104x rozeznatelné hvězdy, poměrně malá, bodová, mírně jasná, koncentrovaná v jádru a mírně slábne její jasnost k okraji. + diff --git a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_300u350.md b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_300u350.md index 76f9689fc..7e6f2c771 100644 --- a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6934_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:10.190594 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-08-28 20:24:52.807127 --- -175x: Kulová hvězdokupa má jasné, skvrnité halo kolem dobře koncentrovaného jádra. Pár tuctů hvězd vyčnívá oproti zrnitému pozadí hala. Jádro se třpytí, zvláště díky jedné hvězdě na jeho SV rozhraní, ale zůstává stále nerozlišitelné. +175x: Kulová hvězdokupa má jasné, skvrnité halo kolem dobře koncentrovaného jádra. Pár tuctů hvězd vyčnívá oproti zrnitému pozadí hala. Jádro se třpytí, zvláště díky jedné hvězdě na jeho SV rozhraní, ale zůstává stále nerozlišitelné. diff --git a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6946.md b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6946.md index 8cce1d6ea..9a0b2c69b 100644 --- a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6946.md +++ b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6946.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.986237 updated_by: skybber updated_date: 2021-04-18 15:06:20.621808 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC6946.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC6946.jpg) Spirální galaxie je podobně vzdálenou, ale menší kopií známé galaxie M101. Ve srovnání s naší Galaxií má jen třetinový průměr, tedy 40 000ly. Galaxie leží ve vzdálenosti 25Mly a je pravděpodobně nejvýkonější továrnou na hvězdy mezi známými galaxiemi. To potvrzuje i bezprecedentní počet supernov, kterých zde od roku 1917 vzplanulo již 10. V bezprostředním sousedství galaxie na obloze, 40' na severozápad, leží rozlehlá a jasná hvězdokupa NGC 6939, která v dostatečně širokém zorném poli spolu s NGC6946 tvoří krásný pár plný kontrastů. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6946_400u500.md b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6946_400u500.md index 2c9071ee6..429607ad0 100644 --- a/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6946_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/6900-7000/NGC6946_400u500.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:10.287893 updated_by: skybber updated_date: 2021-04-18 15:06:20.621974 --- -Uvnitř hala kolem velmi jasného jádra je vícenásobná spirálová struktura! Při 225x zvětšení se mohou objevit čtyři spirální ramena. Jedno se točí východně z centrální části, druhé se točí jihovýchodně, třetí (široké a slabé) sahá jižně a nakonec čtvrté sahá z centrální části západně až severozápadně. Několik mlhavých svazků může být viditelných východně a severovýchodně od jádra. Mnoho hvězd z Mléčné dráhy na popředí je umístěno podél hala. +Uvnitř hala kolem velmi jasného jádra je vícenásobná spirálová struktura! Při 225x zvětšení se mohou objevit čtyři spirální ramena. Jedno se točí východně z centrální části, druhé se točí jihovýchodně, třetí (široké a slabé) sahá jižně a nakonec čtvrté sahá z centrální části západně až severozápadně. Několik mlhavých svazků může být viditelných východně a severovýchodně od jádra. Mnoho hvězd z Mléčné dráhy na popředí je umístěno podél hala. diff --git a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006.md b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006.md index 2cca65f70..bbe676afe 100644 --- a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006.md +++ b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.841873 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-08-28 20:30:37.812426 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC7006.jpg) -Mohutná kulová hvězdokupa v severovýchodní části souhvězdí Delfína. Je jednou z nejvzdálenějších kulových hvězdokup, které souvisejí s naší Galaxií. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 185 000 ly od Země a 150 000 ly od galaktického centra naší Galaxie - její vzdálenost od Země je pětinásobkem vzdálenosti Slunce od středu Galaxie. Objevil ji britský astronom William Herschel 21. srpna 1784. - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC7006.jpg) +Mohutná kulová hvězdokupa v severovýchodní části souhvězdí Delfína. Je jednou z nejvzdálenějších kulových hvězdokup, které souvisejí s naší Galaxií. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 185 000 ly od Země a 150 000 ly od galaktického centra naší Galaxie - její vzdálenost od Země je pětinásobkem vzdálenosti Slunce od středu Galaxie. Objevil ji britský astronom William Herschel 21. srpna 1784. + diff --git a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006_200u250.md b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006_200u250.md index 0851aa91a..0b6db4b88 100644 --- a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006_200u250.md +++ b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006_200u250.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.987075 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-08-28 20:30:37.812616 --- -Tato kulová hvězdokupa je dost malá, poměrně nevýrazná, při zv. 104x je vidět jasněji jádro, od kterého slábne jasnost až k okrajům, přesto je malá a nedá se rozeznat na jednotlivé hvězdy. +Tato kulová hvězdokupa je dost malá, poměrně nevýrazná, při zv. 104x je vidět jasněji jádro, od kterého slábne jasnost až k okrajům, přesto je malá a nedá se rozeznat na jednotlivé hvězdy. diff --git a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006_300u350.md b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006_300u350.md index 1207a1794..4fbe85e43 100644 --- a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7006_300u350.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.966256 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-08-28 20:30:37.812679 --- -Zcela jasné halo se skvrnitou strukturou, která ale zůstává stále nerozlišitelá. Jádro je dobře koncentrované, ale ne tak jasné jak se na kulovou hvězdokupu patří. - +Zcela jasné halo se skvrnitou strukturou, která ale zůstává stále nerozlišitelá. Jádro je dobře koncentrované, ale ne tak jasné jak se na kulovou hvězdokupu patří. + diff --git a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7009.md b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7009.md index 21e5bc6de..6cfeaa665 100644 --- a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7009.md +++ b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7009.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.894064 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-05 17:28:37.193460 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC7009.jpg) -Malá jasná planetární mlhovina pozorovaná jeden stupeň západně od hvězdy ν AQR (4,5mag) a kousek jižně od ε Aqr, nedaleko M72 a M73. Jako první ji na obloze pozoroval W. Herschel v roce 1782, ale výběžky vyčnívající z disku, které ji připodobňují k planetě Saturn postřehl až v roce 1850 Lord Rose svým mohutným dalekohledem. Zatímco v menším dalekohledu je vidět pouze jako nazelenalá skvrna jasnosti 7,2mag, za dobré noci můžeme ve středních dalekohledech postřehnout i její charakteristické výběžky. Centrální hvězdou je modrý trpaslík s povrchovou teplotou 55 000 K. Planetárka leží ve vzdálenosti přibližně 2 900 světelných let. - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC7009.jpg) +Malá jasná planetární mlhovina pozorovaná jeden stupeň západně od hvězdy ν AQR (4,5mag) a kousek jižně od ε Aqr, nedaleko M72 a M73. Jako první ji na obloze pozoroval W. Herschel v roce 1782, ale výběžky vyčnívající z disku, které ji připodobňují k planetě Saturn postřehl až v roce 1850 Lord Rose svým mohutným dalekohledem. Zatímco v menším dalekohledu je vidět pouze jako nazelenalá skvrna jasnosti 7,2mag, za dobré noci můžeme ve středních dalekohledech postřehnout i její charakteristické výběžky. Centrální hvězdou je modrý trpaslík s povrchovou teplotou 55 000 K. Planetárka leží ve vzdálenosti přibližně 2 900 světelných let. + diff --git a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7009_400u500.md b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7009_400u500.md index f9c079499..d042e783f 100644 --- a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7009_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7009_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.997883 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-05 17:28:37.193786 --- -675x, bez filtru, 6m3 +675x, bez filtru, 6m3 Velmi jasná, tyrkysově modrá eliptická záře. Podrobnosti nejlépe při 675 násobném zvětšení (pupila 0,6mm): Hlavním částí je eliptický prsten, jehož dlouhé strany jsou vzájemně odsazeny - vypadá téměř jako diamant! V kruhu je vidět několik světlých míst. Nejjasnější světlé skvrny se nacházejí přibližně na dlouhých koncích elipsy odsazené na sever a na jih od axiální roviny. Na východ a na západ bezprostředně sousedí dvě „uši“, které vypadají téměř stejně jasně jako hlavní část a jsou ostře ohraničené. Na severu a jihu je také pokračování mlhoviny, které je o něco slabší než dvě východo-západní uši. V severní skořápce je na vrcholu jasná kondenzace, jasně plochá, tj. neí to hvězda. To vše je obklopeno jasným halo s rozptýlenými okraji. Na východ a na západ, mimo halo, jsou dva výběžky, které pojmenovaly mlhovinu Saturn. Oba jsou nejjasnější na vnějších koncích, slabé prodloužení směřuje dovnitř, ale nedosahuje k halo. Když jsem pozoroval východní výběžek, vypadal trochu jasněji než jeho západní protějšek. Mlhovinové filtry způsobují, že vnitřní tmavá zóna vypadá kontrastněji, ale není to nutné. Centrální hvězdu nebylo možné rozpoznat. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7015.md b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7015.md index a1d2b4adc..ce37bfcfb 100644 --- a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7015.md +++ b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7015.md @@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.874317 updated_by: skybber updated_date: 2021-11-10 09:27:07.128668 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC7015.jpg) -Spirální galaxie, se svou 11,5magnitudě nejjasnější v souhvězdí. - - - +![<]($IMG_DIR/dso/NGC7015.jpg) +Spirální galaxie, se svou 11,5magnitudě nejjasnější v souhvězdí. + + + diff --git a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7023.md b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7023.md index cb2a83693..bca985654 100644 --- a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7023.md +++ b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7023.md @@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.907721 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-08-04 07:25:29.276375 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC7023.jpg) -Mlhovina Iris (Kosatec) - NGC 7023, známá teké jako Caldwell 4 je mladá reflexní mlhovina v souhvězdí Cefea, kterou zaznamenal William Herschel 18. října 1794. Od Země je vzdálená asi 1 400 světelných let. Mladá entrální hvězda SAO 19158 (HD 200775), která je stará asi 5000 let osvětluje zbytky prachových a molekulárních oblaků, ze kterých vznikla. Jako reflexní mlhovina svítí mračno zejména modrou barvou. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC7023.jpg) +Mlhovina Iris (Kosatec) - NGC 7023, známá teké jako Caldwell 4 je mladá reflexní mlhovina v souhvězdí Cefea, kterou zaznamenal William Herschel 18. října 1794. Od Země je vzdálená asi 1 400 světelných let. Mladá entrální hvězda SAO 19158 (HD 200775), která je stará asi 5000 let osvětluje zbytky prachových a molekulárních oblaků, ze kterých vznikla. Jako reflexní mlhovina svítí mračno zejména modrou barvou. Pod tímto označením se skrývá jedna reflexní mlhovina a také otevřená hvězdokupa. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7023_300u350.md b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7023_300u350.md index 2baf3626f..06889acab 100644 --- a/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7023_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/7000-7100/NGC7023_300u350.md @@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.891196 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-08-04 07:20:01.935233 --- -Poměrně jasná mlhovina, navíc nepravidelného tvaru. Obklopuje hvězdu 7mag, která však při pozorování překáží. Přesto, pozorným pohledem můžeme uvnitř obláčku mlhoviny spatřit některé tmavé linie. Mlhovina leží v oblasti Mléčné dráhy, poměrně bohaté na tmavé mlhoviny plynu a prachu. - +Poměrně jasná mlhovina, navíc nepravidelného tvaru. Obklopuje hvězdu 7mag, která však při pozorování překáží. Přesto, pozorným pohledem můžeme uvnitř obláčku mlhoviny spatřit některé tmavé linie. Mlhovina leží v oblasti Mléčné dráhy, poměrně bohaté na tmavé mlhoviny plynu a prachu. + Myzer: Iris jsem pozoroval mnohokrát a nikdy mě tato mlhovina nezklamala: Je to velmi pěkný objekt, jakých jsem na obloze zatím moc neviděl. Jedná se o mnohem jasnější reflexní mlhovinu jako je ta u Merope v Plejádách, která v Cefea obaluje jednu hvězdu sedmé magnitudy. Tento jev je tak výrazný, že se ani nemusíte podívat na jinou podobně jasnou hvězdu, zda náhodou nemáte orosený okulár. Právě naopak, bočním pohledem mlhovina nabude ještě trochu větší rozměry a nepravidelný tvar. Při 171x zvětšení je mlhovina ve skutečnosti rozdělena na dvě části. Jasnější část se nachází kolem hvězdy 7mag a druhá slabší a o něco menší část kousek dál. Odděluje jejich tmavší pruh, který je při pozornějším pohledu dobře vidět. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7640.md b/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7640.md index 2dd96c45f..3bbbb79eb 100644 --- a/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7640.md +++ b/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7640.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.732393 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-04 20:55:25.135595 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC7640.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/NGC7640.jpg) diff --git a/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7678.md b/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7678.md index 9d5058dfd..e26817db7 100644 --- a/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7678.md +++ b/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7678.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.737826 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:04:05.807000 --- -Galaxie s příčkou vzdálená 164 miliónu sv.let v souhvězdí Pegase. +Galaxie s příčkou vzdálená 164 miliónu sv.let v souhvězdí Pegase. Její zdánlivá jasnost je 11,8m a úhlová velikost 2,5′ × 1,7′. Galaxii objevil 15. září 1784 William Herschel. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7678_400u500.md b/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7678_400u500.md index 7c0f059b9..44d05992c 100644 --- a/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7678_400u500.md +++ b/cs/dso/NGC/7600-7700/NGC7678_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:14.571068 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-07-27 20:04:05.807215 --- -200x, 7m+ +200x, 7m+ Velmi pěkná galaxie Arp (Arp 28), leží uprostřed výrazného trojúhelníku 11-12mag jasných hvězd. Stelární oblast jádra, jasně viditelné dominantní rameno, samotná galaxie mírně protáhlá směrem S-J, s výjimkou ramena stále světelné pruhy změrem na Z \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/7700-7800/NGC7793.md b/cs/dso/NGC/7700-7800/NGC7793.md index 58154c94b..8da390a31 100644 --- a/cs/dso/NGC/7700-7800/NGC7793.md +++ b/cs/dso/NGC/7700-7800/NGC7793.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.786436 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 11:08:38.115017 --- -![<]($IMG_DIR/dso/NGC7793.jpg) -Jeden z menších členů 8Mly vzdálené kupy galaxií v Sochaři. Skutečná velikost, která odpovídá její velikosti na obloze 10,5'x 6,2' je 24 500x14 500 světelných let. +![<]($IMG_DIR/dso/NGC7793.jpg) +Jeden z menších členů 8Mly vzdálené kupy galaxií v Sochaři. Skutečná velikost, která odpovídá její velikosti na obloze 10,5'x 6,2' je 24 500x14 500 světelných let. diff --git a/cs/dso/NGC/7700-7800/NGC7793_300u350.md b/cs/dso/NGC/7700-7800/NGC7793_300u350.md index a70b31261..5ee0f603e 100644 --- a/cs/dso/NGC/7700-7800/NGC7793_300u350.md +++ b/cs/dso/NGC/7700-7800/NGC7793_300u350.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-10-13 14:54:36.064484 updated_by: skybber updated_date: 2021-10-28 11:08:38.115255 --- -V dalekohledu ji snadno uvidíme, i když má nízkou plošnou jasnost. Halo je prodloužené ve směru V-Z a uprostřed obsahuje malé, slabé jádro. Všimněte si hvězdu 12mag ležící téměř na severním rozhraní. Ve větším dalekohledu se halo postupně zjasňuje k jakoby skvrnitému jádru. +V dalekohledu ji snadno uvidíme, i když má nízkou plošnou jasnost. Halo je prodloužené ve směru V-Z a uprostřed obsahuje malé, slabé jádro. Všimněte si hvězdu 12mag ležící téměř na severním rozhraní. Ve větším dalekohledu se halo postupně zjasňuje k jakoby skvrnitému jádru. diff --git a/cs/dso/NGC/7800-7900/NGC7814.md b/cs/dso/NGC/7800-7900/NGC7814.md index 93d3a74c2..96f5c06d7 100644 --- a/cs/dso/NGC/7800-7900/NGC7814.md +++ b/cs/dso/NGC/7800-7900/NGC7814.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.207615 updated_by: lada.strych@gmail.com updated_date: 2021-09-21 19:33:40.494619 --- -NGC 7814 (také známá jako Malé sombrero, nebo Caldwell 43) je spirální galaxie v souhvězdí Pegase vzdálená přibližně 40 milionů světelných let. Objevil ji britský astronom William Herschel v roce 1784. Na obloze se nachází ve východní části souhvězdí, 2,5° severozápadně od hvězdy Algenib (γ Peg) s magnitudou 2,8. Na tuto galaxii se díváme v rovině jejího galaktického disku a velmi se podobá o něco větší galaxii Sombrero (M104). +NGC 7814 (také známá jako Malé sombrero, nebo Caldwell 43) je spirální galaxie v souhvězdí Pegase vzdálená přibližně 40 milionů světelných let. Objevil ji britský astronom William Herschel v roce 1784. Na obloze se nachází ve východní části souhvězdí, 2,5° severozápadně od hvězdy Algenib (γ Peg) s magnitudou 2,8. Na tuto galaxii se díváme v rovině jejího galaktického disku a velmi se podobá o něco větší galaxii Sombrero (M104). diff --git a/cs/dso/NGC/900-1000/IC960.md b/cs/dso/NGC/900-1000/IC960.md new file mode 100644 index 000000000..93e76c3fd --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/900-1000/IC960.md @@ -0,0 +1,10 @@ +--- +name: +rating: 1 +references: +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:26:37.245664 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:26:38.192014 +--- + \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/NGC/900-1000/IC960_600u800.md b/cs/dso/NGC/900-1000/IC960_600u800.md new file mode 100644 index 000000000..8762cf512 --- /dev/null +++ b/cs/dso/NGC/900-1000/IC960_600u800.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +aperture: 600/800 +rating: 1 +created_by: skybber +created_date: 2022-02-11 21:26:29.031213 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-11 21:26:29.123353 +--- +při 375x; IC 960 = VV 335 je interagující dvojice s odstupem 0,8' SSV-SN. Jasnější SV složka (VV 335a) je slabá, poměrně malá, protáhlá 5:3 SSZ-SV, 0,5'x0,3', nízká povrchová jasnost. SSZ galaxie (VV 335b) je extrémně slabá/velmi slabá, malá, kulatá, průměr 15", velmi nízká povrchová jasnost. Na SDSS se jedná o narušený systém (možná splynuvší pár) se slapovými chvosty, které nebyly detekovány. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/PK/PK164+31.1.md b/cs/dso/PK/PK164+31.1.md index a959facd0..4f7f68c0c 100644 --- a/cs/dso/PK/PK164+31.1.md +++ b/cs/dso/PK/PK164+31.1.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:07.772407 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 21:08:16.673390 --- -![<]($IMG_DIR/dso/JnEr1.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/JnEr1.jpg) Známá spiše jako Jones-Emberson 1. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/PK/PK164+31.1_400u500.md b/cs/dso/PK/PK164+31.1_400u500.md index 3c0c166d7..43d472bf8 100644 --- a/cs/dso/PK/PK164+31.1_400u500.md +++ b/cs/dso/PK/PK164+31.1_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.367184 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-09 21:08:16.673566 --- -100x, [OIII] filtr, 6m8 +100x, [OIII] filtr, 6m8 Velká, přibližně kulatá PN. Dva mírně odsazené uzly. JV uzel širší, zužuje se na S. Uzel na SZ úzký, končí přímkou ​​na J. PN se zdá otevřená na SV a JZ. Uprostřed tmavší, ale ne úplně černá. Tři hvězdy září uvnitř i s [OIII]. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/PK/PK290+7.1.md b/cs/dso/PK/PK290+7.1.md index 996f6c051..1ecd3b76b 100644 --- a/cs/dso/PK/PK290+7.1.md +++ b/cs/dso/PK/PK290+7.1.md @@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:07.788734 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:39:24.527934 --- -![<]($IMG_DIR/dso/PK290+7.1.jpg) +![<]($IMG_DIR/dso/PK290+7.1.jpg) diff --git a/cs/dso/PK/PK290+7.1_400u500.md b/cs/dso/PK/PK290+7.1_400u500.md index f3bfff067..8f922766c 100644 --- a/cs/dso/PK/PK290+7.1_400u500.md +++ b/cs/dso/PK/PK290+7.1_400u500.md @@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-12-26 10:39:24.386204 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-26 10:39:24.528106 --- -V dalekohledu při 130x zvětšení s UHC filtrem se naskytne potěšující pohled na poměrně jasný oválný disk 40 "x30" s jemným rozhraním. Při 230x zvětšení se zjasňuje směrem k centru, ale centrální hvězda není v mlhovině vysoké plošné jasnosti vidět. Planetárka je umístěna v bohatém hvězdném poli 21' SV od stálice 5,8mag. +V dalekohledu při 130x zvětšení s UHC filtrem se naskytne potěšující pohled na poměrně jasný oválný disk 40 "x30" s jemným rozhraním. Při 230x zvětšení se zjasňuje směrem k centru, ale centrální hvězda není v mlhovině vysoké plošné jasnosti vidět. Planetárka je umístěna v bohatém hvězdném poli 21' SV od stálice 5,8mag. diff --git a/cs/dso/Pal/Pal2_200u250.md b/cs/dso/Pal/Pal2_200u250.md index e723a3ee5..2a06493ee 100644 --- a/cs/dso/Pal/Pal2_200u250.md +++ b/cs/dso/Pal/Pal2_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-10-08 18:40:45.919788 updated_by: myval updated_date: 2021-03-27 21:16:14.504533 --- -80x, 6m5+ -Při zvětšení 31x a 47x není nic jasně vidět. Při 80x se v místě GC objeví stelární zdroj, který lze držet nepřímo. Není jisté, jestli jde o GC - pozorování dvojhvězdy 2,3' NE 13mag se jeví jako pravděpodobnější. +80x, 6m5+ +Při zvětšení 31x a 47x není nic jasně vidět. Při 80x se v místě GC objeví stelární zdroj, který lze držet nepřímo. Není jisté, jestli jde o GC - pozorování dvojhvězdy 2,3' NE 13mag se jeví jako pravděpodobnější. diff --git a/cs/dso/Pal/Pal2_400u500.md b/cs/dso/Pal/Pal2_400u500.md index 239070516..df92e0e2a 100644 --- a/cs/dso/Pal/Pal2_400u500.md +++ b/cs/dso/Pal/Pal2_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-10-08 18:40:45.924796 updated_by: myval updated_date: 2021-03-27 21:16:14.504612 --- -129x, 7m0 -Mnohem jednodušší než Pal 1. Kruhová, difúzní plocha, žádné hvězdy, žádná struktura. +129x, 7m0 +Mnohem jednodušší než Pal 1. Kruhová, difúzní plocha, žádné hvězdy, žádná struktura. diff --git a/cs/dso/Pal/Pal2_600u800.md b/cs/dso/Pal/Pal2_600u800.md index 16bd52129..a0fa59999 100644 --- a/cs/dso/Pal/Pal2_600u800.md +++ b/cs/dso/Pal/Pal2_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-10-08 18:40:45.926989 updated_by: myval updated_date: 2021-03-27 21:16:14.504667 --- -27", 172x, 7m0 + +27", 172x, 7m0 + Dobře viditelná při posouvání v poli. Udržitelná přímo, středně velká, kulatá a mírně koncentrovaná směrem ke středu. Rozptýlené hrany. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Sa/Sa2-21_400u500.md b/cs/dso/Sa/Sa2-21_400u500.md index 52cd61424..4c8e38310 100644 --- a/cs/dso/Sa/Sa2-21_400u500.md +++ b/cs/dso/Sa/Sa2-21_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-24 19:13:22.502503 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-09 15:31:04.171579 --- -420x, [OIII] filtr, 6m4 +420x, [OIII] filtr, 6m4 Tvarem a velikostí je velmi podobná NGC 2610, ale její slabou prstencovou strukturu je daleko obtížnější zahlédnout. Hvězda 4–5mag, která je přibližně 4' na východ, velmi ruší a je ji nutné umístit mimo zorné pole, aby byla PN vůbec viditelná! Pak je vidět difuzní matný povrch, který je směrem ke středu tmavší. Centrální hvězda ani jiné struktury nejsou viditelné. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Sh2/Sh2-128_400u500.md b/cs/dso/Sh2/Sh2-128_400u500.md index 6efd8aff1..bcc211083 100644 --- a/cs/dso/Sh2/Sh2-128_400u500.md +++ b/cs/dso/Sh2/Sh2-128_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.844973 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:50:53.558071 --- -129x, [OIII], 6m8 +129x, [OIII], 6m8 Bez filtru lze vidět slabý, malý kulatý disk kolem centrální hvězdy. S filtrem centrální hvězda zmizí a zůstává malá kulatá plocha, oblast není jasně ohraničená. Tvar neroznatelný, ani další struktury. S větším zvětšením a filtrem plocha PN slabší, střední pupila je nejlepší. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Sh2/Sh2-128_600u800.md b/cs/dso/Sh2/Sh2-128_600u800.md index ddf2497b5..d92ef3a0d 100644 --- a/cs/dso/Sh2/Sh2-128_600u800.md +++ b/cs/dso/Sh2/Sh2-128_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.109783 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-03 17:50:53.558135 --- -293x, NPB, 6m5+ +293x, NPB, 6m5+ I bez filtru je kolem 14mag jasné centrální hvězdy vidět nápadná, přímo viditelná, přibližně kulatá mlhovina. Ta pozitivně reaguje na [OIII] a NPB, Hß způsobí, že se mlhovina zmizí. Nejlepší výsledek s filtrem NPB. Kolem stále slabě viditelné centrální hvězdy je lehce protáhlý V-Z disk, vybíhá difuzně a je nejlépe definován na severní straně. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Sh2/Sh2-290.md b/cs/dso/Sh2/Sh2-290.md index e7aeaa01c..4234bf95c 100644 --- a/cs/dso/Sh2/Sh2-290.md +++ b/cs/dso/Sh2/Sh2-290.md @@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:08.981884 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:09:55.484020 --- -![<]($IMG_DIR/dso/Abell031.jpg) -Jedna z těch jasnějších mlhovin z katalogu z Abell (to znamená, že je velmi slabá). Předpokládá se, že je to velmi stará mlhovina, která interaguje z okolním mezihvězdným prostředím. Snímky ukazují modré a červené části planetární mlhoviny. Modrý materiál je blízko její centrální hvězdy a silně září v OIII. Jižní vnější část je ohraničena širokým obloukem, kde zřejmě interaguje materiál mlhoviny z mezihvězdným prostředím. +![<]($IMG_DIR/dso/Abell031.jpg) +Jedna z těch jasnějších mlhovin z katalogu z Abell (to znamená, že je velmi slabá). Předpokládá se, že je to velmi stará mlhovina, která interaguje z okolním mezihvězdným prostředím. Snímky ukazují modré a červené části planetární mlhoviny. Modrý materiál je blízko její centrální hvězdy a silně září v OIII. Jižní vnější část je ohraničena širokým obloukem, kde zřejmě interaguje materiál mlhoviny z mezihvězdným prostředím. diff --git a/cs/dso/Sh2/Sh2-290_100u150.md b/cs/dso/Sh2/Sh2-290_100u150.md index 8d4ecf33d..c863c1bd0 100644 --- a/cs/dso/Sh2/Sh2-290_100u150.md +++ b/cs/dso/Sh2/Sh2-290_100u150.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.326273 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:09:55.484148 --- -[OIII], 6m5+ +[OIII], 6m5+ S [OIII] se mlhovina rozjasní kolem hvězdy 10mag . Difuzní, plocha o průměru 10' může být udržitelná nepřímo. Povrch je příliš malý a slabý, aby se daly rozeznat jasné struktury, nejvýraznější je světlejší místo na JZ okraji . \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Sh2/Sh2-290_200u250.md b/cs/dso/Sh2/Sh2-290_200u250.md index 68d6dace5..a428748ff 100644 --- a/cs/dso/Sh2/Sh2-290_200u250.md +++ b/cs/dso/Sh2/Sh2-290_200u250.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.093859 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:09:55.484207 --- -31x, [OIII], 6m5+ +31x, [OIII], 6m5+ S [OIII] je plošně rozsáhlé zjasnění okamžitě rozpoznatelné podél lichoběžníku hvězd 10mag. Je tak nápadné, že může být drženo přímo. Nejjasnější oblast východně v lichoběžníku, je protáhlá v poměru 1:2 severojižním směrem a představuje rovněž východní hranici zjasnění. Na západ leží další difuzní část, jejíž hranice nejsou zřetelně vymezeny, proto přesné vymezení PN je neurčité, viditelná část je oblast o průměru asi 14'. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Sh2/Sh2-290_400u500.md b/cs/dso/Sh2/Sh2-290_400u500.md index a07a7207a..9cae19df9 100644 --- a/cs/dso/Sh2/Sh2-290_400u500.md +++ b/cs/dso/Sh2/Sh2-290_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.184044 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:09:55.484268 --- -51x, [OIII], 6m5 +51x, [OIII], 6m5 Velká, strukturovaná PN, okamžitě nápadná s [OIII], leží JV od hvězdy 10mag, která je vrcholem rovnoběžníku. Nejjasnější část leží Z a JZ od hvězdy, mlhovina je difuzní směrem k JZ, dálší menší plocha leží odděleně na SV od hvězdy. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Sh2/Sh2-290_600u800.md b/cs/dso/Sh2/Sh2-290_600u800.md index dc7a50f0f..23e41e130 100644 --- a/cs/dso/Sh2/Sh2-290_600u800.md +++ b/cs/dso/Sh2/Sh2-290_600u800.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.726033 updated_by: skybber updated_date: 2021-12-18 17:09:55.484317 --- -113x, [OIII], 6m5+ +113x, [OIII], 6m5+ I bez filtru je v bodě PN vidět slabé, velmi rozsáhlé zjasnění kolem hvězdy 10mag. [OIII] filtr je lepší než UHC, Hß filtr není účinný vůbec. S filtrem se celý povrch jeví obarvený, přerušený nepolapitelnými tmavými liniemi, nejjasnější oblast je JZ od hvězdy. Na SV je další oblast, kterou lze vidět podél hvězdy. Třetí, poněkud posunutá část, může být vidět na JV konci. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/Sh2/Sh2-68_400u500.md b/cs/dso/Sh2/Sh2-68_400u500.md index 58c4ba2f8..d1696fd8f 100644 --- a/cs/dso/Sh2/Sh2-68_400u500.md +++ b/cs/dso/Sh2/Sh2-68_400u500.md @@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.816878 updated_by: skybber updated_date: 2021-09-08 19:22:42.605640 --- -75x filtr [OIII], 7m+ +75x filtr [OIII], 7m+ Překvapivě, i bez filtru. Za PN lze považovat slabé zjasnění (pupila 6 mm). S filtrem vypadá objekt naprosto nápadně, ale je ho stěží vidět přímo. PN lze pozorovat jako protáhlou plochu 3:1 s hlavní osou asi 7' dlouhou. PN má okraje, které se difúzně zužují. Žádné další struktury se neobjevují. \ No newline at end of file diff --git a/cs/dso/UGC/UGC10822.md b/cs/dso/UGC/UGC10822.md index c490fd43b..9d0fd64dd 100644 --- a/cs/dso/UGC/UGC10822.md +++ b/cs/dso/UGC/UGC10822.md @@ -1,6 +1,6 @@ --- name: -rating: 1 +rating: 4 references: created_by: cassi created_date: 2020-11-27 21:34:07.904758 diff --git a/cs/star/Proxima_Centauri.md b/cs/star/Proxima_Centauri.md index 71bb7520c..81d039ca7 100644 --- a/cs/star/Proxima_Centauri.md +++ b/cs/star/Proxima_Centauri.md @@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:22.224241 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-23 10:24:15.773694 --- -![]($IMG_DIR/dso/Proxima.jpg) - +![]($IMG_DIR/dso/Proxima.jpg) + V roce 1915 měřil R. T. Innes vlastní pohyby hvězd v okolí α Centauri. Ve vzdálenosti 2,2 obloukového stupně jihozápadně od této hvězdy našel hvězdičku jasnosti 10,7mag, která se pohybovala stejným směrem i rychlostí jako obě složky α Centauri. Tento červený trpaslík je ve skutečnosti naší nejbližší hvězdou ke Slunci, je vzdálen pouze 4,25 světelného roku. Pravděpodobně patří do systému α Centauri, i když ho obíhá ve velmi velké vzdálenosti. Přitom za několik tisíc let, kdy se dostane za Toliman, už nebude naší nejbližší hvězdou. Proxima, což znamená v latině "nejbližší" - se občas zjasní o více než půl magnitudy a obyčejně za půlhodinu se vrátí ke své původní jasnosti. Proxima Centauri je malou hvězdičkou, její hmotnost dosahuje pouze 1/10 hmotnosti Slunce a je velmi slabá, svítí méně než 0,0008 Slunce. \ No newline at end of file diff --git a/cs/star/RY_Dra.md b/cs/star/RY_Dra.md new file mode 100644 index 000000000..c4dbd7a37 --- /dev/null +++ b/cs/star/RY_Dra.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +name: RY Dra +constellation: Dra +created_by: 8mag +created_date: 2020-09-23 20:52:22.719937 +updated_by: skybber +updated_date: 2020-09-23 20:52:22.719956 +--- +proměnná hvězda s tmavočerveným odstínem. Je jednou z chladných uhlíkových hvězd, pozoruhodných díky uhlíkovým molekulám zastoupených v její atmosféře. Jasnost hvězdy kolísá mezi 9,4mag a 11,4mag v období 172 dní. Ve větším dalekohledu ji najdeme vždy uprostřed jihovýchodní strany rovnoramenného trojúhelníku hvězd 7, 8 a 9 Draconis. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/andromeda.md b/en/constellation/andromeda.md index 3cce5afdd..04b481010 100644 --- a/en/constellation/andromeda.md +++ b/en/constellation/andromeda.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-01 19:33:54.785091 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:20:00.392292 --- -Andromeda is a large constellation in the northern sky, whose brightest stars complete the quadrilateral of Pegasus. It is easy to find in the sky because its brightest stars lie roughly on a straight line formed by the stars Alpheratz, Mirach and Alamak. The star Algenib could also be part of this line, but it belongs to the constellation Perseus. We can also help us find it by the fact that it lies below Cassiopeia and borders closely on Pegasus - the line of 2mag stars runs from the north-east corner of the Pegasus square. The constellation lies just on the edge of the Milky Way, and contains a number of interesting binaries of varying brightness, spacing and colour, as well as several clusters and nebulae. Galaxies of all types are not lost. The most famous, the Great Andromeda Nebula, which moves almost perpendicularly over our heads during early autumn evenings, is visible as a bright, hazy, elongated cloud just a short distance from the star ν Andromedae. - +Andromeda is a large constellation in the northern sky, whose brightest stars complete the quadrilateral of Pegasus. It is easy to find in the sky because its brightest stars lie roughly on a straight line formed by the stars Alpheratz, Mirach and Alamak. The star Algenib could also be part of this line, but it belongs to the constellation Perseus. We can also help us find it by the fact that it lies below Cassiopeia and borders closely on Pegasus - the line of 2mag stars runs from the north-east corner of the Pegasus square. The constellation lies just on the edge of the Milky Way, and contains a number of interesting binaries of varying brightness, spacing and colour, as well as several clusters and nebulae. Galaxies of all types are not lost. The most famous, the Great Andromeda Nebula, which moves almost perpendicularly over our heads during early autumn evenings, is visible as a bright, hazy, elongated cloud just a short distance from the star ν Andromedae. + ![<]($IMG_DIR/cons/And.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/antlia.md b/en/constellation/antlia.md index 18d1e8292..546ea0365 100644 --- a/en/constellation/antlia.md +++ b/en/constellation/antlia.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-01 19:50:34.718966 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:20:15.520122 --- -Antlia is a small and inconspicuous constellation of the southern sky with no brighter stars, lying south of the pattern break in the middle of Hydra's body, near the much more conspicuous constellations of Sails and Astern. Its northern part is visible in the evening sky in Central Europe from mid-April to June, low over the southern horizon. There is nothing distinctive or interesting in the constellation of the Antlia when viewed through a trident or small telescope. Although the constellation lies just outside the southern Milky Way, it contains no star clusters or nebulae. There are only a few faint galaxies, but none (with the exception of NGC 2997), is brighter than 11th magnitude. - -![<]($IMG_DIR/cons/Ant.png) +Antlia is a small and inconspicuous constellation of the southern sky with no brighter stars, lying south of the pattern break in the middle of Hydra's body, near the much more conspicuous constellations of Sails and Astern. Its northern part is visible in the evening sky in Central Europe from mid-April to June, low over the southern horizon. There is nothing distinctive or interesting in the constellation of the Antlia when viewed through a trident or small telescope. Although the constellation lies just outside the southern Milky Way, it contains no star clusters or nebulae. There are only a few faint galaxies, but none (with the exception of NGC 2997), is brighter than 11th magnitude. + +![<]($IMG_DIR/cons/Ant.png) diff --git a/en/constellation/apus.md b/en/constellation/apus.md index 4b3191f64..539557b1c 100644 --- a/en/constellation/apus.md +++ b/en/constellation/apus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-01 19:53:52.148678 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:20:43.794519 --- -Apus is a faint small constellation near the south celestial pole, lying south below the circle, the Southern triangle and the Altar. It is not visible in our latitudes or from the southernmost shores of Europe. Just above the horizon it only begins to appear in equatorial regions. The constellation is formed by the triangle of its brightest stars: α, β and γ, etc. The brightest of these is α etc., a slightly yellowish star that reaches a brightness of 3.81mag. The constellation otherwise contains virtually no objects of interest. - +Apus is a faint small constellation near the south celestial pole, lying south below the circle, the Southern triangle and the Altar. It is not visible in our latitudes or from the southernmost shores of Europe. Just above the horizon it only begins to appear in equatorial regions. The constellation is formed by the triangle of its brightest stars: α, β and γ, etc. The brightest of these is α etc., a slightly yellowish star that reaches a brightness of 3.81mag. The constellation otherwise contains virtually no objects of interest. + ![<]($IMG_DIR/cons/Aps.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/aquarius.md b/en/constellation/aquarius.md index 7e09b881e..7c6dc537c 100644 --- a/en/constellation/aquarius.md +++ b/en/constellation/aquarius.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-01 19:55:32.313056 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:21:11.926783 --- -A large, faint constellation of the animal, lying almost entirely in the southern sky, below Pegasus, between Pisces and Capricorn. It consists only of medium-bright and fainter stars, rather irregularly arranged so that they do not form any bright shape. The Sun's passage through Aquarius marked the arrival of rainy weather for the ancient peoples of the eastern Mediterranean and the Near East. The Sun currently passes through Aquarius from February 16 to March 11, making it a typical constellation for autumn evenings. To the naked eye, you may be struck by a small group of orange stars in the constellation known as ψ AQR, which gives the false impression of a loose star cluster of sorts, and the so-called pitcher or "Aquarius pitcher" lying on the celestial equator, represented by four stars: η, π, γ and ζ Aquarii arranged in a Y. Only a few other stars deserve special attention. Because the constellation lies further from the Milky Way, it is naturally poor in star clusters and nebulae. It does, however, contain three interesting globular clusters, two of which are in Messier's catalogue, and two well-known planetary clusters, Saturn and Helix. The most numerous deep-sky objects are galaxies, but most of them are of low luminosity. - +A large, faint constellation of the animal, lying almost entirely in the southern sky, below Pegasus, between Pisces and Capricorn. It consists only of medium-bright and fainter stars, rather irregularly arranged so that they do not form any bright shape. The Sun's passage through Aquarius marked the arrival of rainy weather for the ancient peoples of the eastern Mediterranean and the Near East. The Sun currently passes through Aquarius from February 16 to March 11, making it a typical constellation for autumn evenings. To the naked eye, you may be struck by a small group of orange stars in the constellation known as ψ AQR, which gives the false impression of a loose star cluster of sorts, and the so-called pitcher or "Aquarius pitcher" lying on the celestial equator, represented by four stars: η, π, γ and ζ Aquarii arranged in a Y. Only a few other stars deserve special attention. Because the constellation lies further from the Milky Way, it is naturally poor in star clusters and nebulae. It does, however, contain three interesting globular clusters, two of which are in Messier's catalogue, and two well-known planetary clusters, Saturn and Helix. The most numerous deep-sky objects are galaxies, but most of them are of low luminosity. + ![<]($IMG_DIR/cons/Aqr.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/aquila.md b/en/constellation/aquila.md index 952a435d7..4a53d0437 100644 --- a/en/constellation/aquila.md +++ b/en/constellation/aquila.md @@ -5,9 +5,9 @@ created_date: 2021-06-01 19:57:14.885829 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:34:30.603236 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Aql.png) -A prominent constellation situated on the celestial equator, in the Milky Way region, divided in two by the Great Rift, lying in the sky to the south below the Cygnus, the Sagitta and the Vulpecula. The Milky Way, stretching through the northern and western parts of the constellation, is rich in stars in this region, overlaid in some places with dark clouds of gas and dust, and during summer nights it becomes a favorite walk for stargazers with binoculars. The brightest shining star is the blue-white star Altair, which, along with the stars Vega of the constellation Lyra and Deneb of the Cygnus, forms the Summer Landmark Triangle. The constellation contains no prominent deep-sky objects, but there are a number of fainter and smaller planets and dark nebulae, the most famous of which is the so-called Dark Spot in Eagle. This exceptionally dark dust cloud is found one and a half degrees from gamma Aquilae, the northern part of which is usually referred to in atlases as Barnard 143, the southern part being Barnard 142. In the binocular it appears as a starless "E" shaped region really leaving a strong impression of an opaque substance placed between the observer and the distant stars. - -Visually, the Milky Way in Eagle leaves the impression that it is riddled with gas and dust clouds of the Great Rift, not equally bright in every place, containing stellar clouds, conspicuous patches of random nearby faint stars, and dark nebulae that cut into the Milky Way to form its shape . The first slight brightening is in the mainstream east of the star 23 Aql, roughly where the Milky Way crosses the level of the celestial equator. To the west of Altair, a bright elongated belt appears again, converging into the constellation of the Arrow. About 2/3 of the distance from above, it has another brightening and a circular (but less prominent) one west of the star Mu Aql. - -If you go for a walk with a binocular in the Milky Way during summer nights, you may be surprised to find virtually no interesting open clusters in the vast and otherwise distinctive constellation of Eagle. This part of the sky is the area between the Orion and Sagittarius arms, so there are only very close or very distant and even fainter stars, but they are reliably obscured by the dark clouds of the Great Rift, a complex of dust in our arm located along the galactic equator. The narrowest, with sharp boundaries, is in the Swan, while the widest is between Eagle and Hadonos, and it curves slightly to the west. In this place it is much closer to us - only 1,500 light years, while in Labuti it is thousands of light years away. Because the chain of dark nebulae is slightly inclined relative to the plane of our Galaxy, the Milky Way is brighter in Eagle to the southeast of the Great Rift, while it is brighter in Labute to the northwest. +![<]($IMG_DIR/cons/Aql.png) +A prominent constellation situated on the celestial equator, in the Milky Way region, divided in two by the Great Rift, lying in the sky to the south below the Cygnus, the Sagitta and the Vulpecula. The Milky Way, stretching through the northern and western parts of the constellation, is rich in stars in this region, overlaid in some places with dark clouds of gas and dust, and during summer nights it becomes a favorite walk for stargazers with binoculars. The brightest shining star is the blue-white star Altair, which, along with the stars Vega of the constellation Lyra and Deneb of the Cygnus, forms the Summer Landmark Triangle. The constellation contains no prominent deep-sky objects, but there are a number of fainter and smaller planets and dark nebulae, the most famous of which is the so-called Dark Spot in Eagle. This exceptionally dark dust cloud is found one and a half degrees from gamma Aquilae, the northern part of which is usually referred to in atlases as Barnard 143, the southern part being Barnard 142. In the binocular it appears as a starless "E" shaped region really leaving a strong impression of an opaque substance placed between the observer and the distant stars. + +Visually, the Milky Way in Eagle leaves the impression that it is riddled with gas and dust clouds of the Great Rift, not equally bright in every place, containing stellar clouds, conspicuous patches of random nearby faint stars, and dark nebulae that cut into the Milky Way to form its shape . The first slight brightening is in the mainstream east of the star 23 Aql, roughly where the Milky Way crosses the level of the celestial equator. To the west of Altair, a bright elongated belt appears again, converging into the constellation of the Arrow. About 2/3 of the distance from above, it has another brightening and a circular (but less prominent) one west of the star Mu Aql. + +If you go for a walk with a binocular in the Milky Way during summer nights, you may be surprised to find virtually no interesting open clusters in the vast and otherwise distinctive constellation of Eagle. This part of the sky is the area between the Orion and Sagittarius arms, so there are only very close or very distant and even fainter stars, but they are reliably obscured by the dark clouds of the Great Rift, a complex of dust in our arm located along the galactic equator. The narrowest, with sharp boundaries, is in the Swan, while the widest is between Eagle and Hadonos, and it curves slightly to the west. In this place it is much closer to us - only 1,500 light years, while in Labuti it is thousands of light years away. Because the chain of dark nebulae is slightly inclined relative to the plane of our Galaxy, the Milky Way is brighter in Eagle to the southeast of the Great Rift, while it is brighter in Labute to the northwest. diff --git a/en/constellation/ara.md b/en/constellation/ara.md index e7c7d6ca7..231e6bbc4 100644 --- a/en/constellation/ara.md +++ b/en/constellation/ara.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-01 20:13:42.313212 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:21:43.721601 --- -A small but quite prominent constellation in the southern sky, not visible here. It lies in the Milky Way south of the constellation Scorpius, between the star θ Scorpii on one side and α Triangulo Australis on the other. Also pointing towards it are the two brightest Centaur stars, Hadar and Rigil Centaurus. The constellation Altar is quite distinctive in shape and resembles a chair or armchair in its outline in the sky. It can easily be found in the Milky Way south of Scorpio, however, if we can see at least to the 65th parallel of the southern declination from our vantage point. It consists of the brightest star β Arae of apparent brightness 2.85mag, an orange giant 600 light years away, followed by α Arae of brightness 2.95mag, γ Arae of 3.34mag, ζ Arae of 3.13mag, δ Arae of 3.62mag, θ Arae of 3.66mag, and η Arae of 3.76mag. Three of them are orange - β, ζ, η. The altar contains several interesting deep-sky objects, dominated by the globular clusters NGC 6352, NGC 6362 and NGC 6397 and the open cluster NGC 6208, which reaches stellar size 7. - +A small but quite prominent constellation in the southern sky, not visible here. It lies in the Milky Way south of the constellation Scorpius, between the star θ Scorpii on one side and α Triangulo Australis on the other. Also pointing towards it are the two brightest Centaur stars, Hadar and Rigil Centaurus. The constellation Altar is quite distinctive in shape and resembles a chair or armchair in its outline in the sky. It can easily be found in the Milky Way south of Scorpio, however, if we can see at least to the 65th parallel of the southern declination from our vantage point. It consists of the brightest star β Arae of apparent brightness 2.85mag, an orange giant 600 light years away, followed by α Arae of brightness 2.95mag, γ Arae of 3.34mag, ζ Arae of 3.13mag, δ Arae of 3.62mag, θ Arae of 3.66mag, and η Arae of 3.76mag. Three of them are orange - β, ζ, η. The altar contains several interesting deep-sky objects, dominated by the globular clusters NGC 6352, NGC 6362 and NGC 6397 and the open cluster NGC 6208, which reaches stellar size 7. + ![<]($IMG_DIR/cons/Ara.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/aries.md b/en/constellation/aries.md index 2bb44629d..145b86956 100644 --- a/en/constellation/aries.md +++ b/en/constellation/aries.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-02 18:48:24.241094 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:21:59.151745 --- -Aries is officially the first constellation of the zodiac, because 2 000 years ago it was the location of the spring point - the intersection of the ecliptic and the equator, which today, due to precession, is already in the neighbouring constellation of Pisces (the sign for the spring point is still identical to the constellation Aries). From the spring point, the ecliptic used to be divided into 12 equal-length segments of 30 degrees each, known as the signs of the zodiac. Today, the Sun travels through Aries between April 18 and May 12 each year. Aries is a small but distinctive constellation whose skeleton is formed by the bright stars Hamal, Sheratan and Mesarthim, near the line of stars characterizing the constellation Andromeda. The constellation offers several binaries and faint galaxies, of which only NGC 772 stands out as such. - +Aries is officially the first constellation of the zodiac, because 2 000 years ago it was the location of the spring point - the intersection of the ecliptic and the equator, which today, due to precession, is already in the neighbouring constellation of Pisces (the sign for the spring point is still identical to the constellation Aries). From the spring point, the ecliptic used to be divided into 12 equal-length segments of 30 degrees each, known as the signs of the zodiac. Today, the Sun travels through Aries between April 18 and May 12 each year. Aries is a small but distinctive constellation whose skeleton is formed by the bright stars Hamal, Sheratan and Mesarthim, near the line of stars characterizing the constellation Andromeda. The constellation offers several binaries and faint galaxies, of which only NGC 772 stands out as such. + ![<]($IMG_DIR/cons/Ari.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/auriga.md b/en/constellation/auriga.md index fdf0cec6d..2270158e7 100644 --- a/en/constellation/auriga.md +++ b/en/constellation/auriga.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-02 18:57:03.133087 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 17:00:05.583123 --- -A striking constellation in the northern sky in an interesting part of the winter Milky Way. Bright stars form a distinctive horseshoe pattern between the constellations Gemini and Perseus. Its northern part is circumpolar in our latitudes, the whole constellation not falling below the northern horizon until 60 degrees north latitude. The constellation of Auriga is easily found thanks to the bright star Capella, which is also accompanied a little further south by three stars: ε, ζ and η Aurigae, which are called "Kids of the she-goat Capella" (Haedus). They are visible as a small triangle of stars. It is at this point that the Milky Way begins to regain its brightness and continues next to the Ladder (a striking line of tight 5th magnitude constellations 16, 17, 18, 19 and IQ Aurigae) in the form of an interesting narrow band to the south. Within the distinctive horseshoe pattern formed by the constellation's five brightest stars lies the so-called Big Three in the Wozze - a trio of Messier clusters M36, M37 and M38, all of which can be visible without binoculars during excellent conditions. - +A striking constellation in the northern sky in an interesting part of the winter Milky Way. Bright stars form a distinctive horseshoe pattern between the constellations Gemini and Perseus. Its northern part is circumpolar in our latitudes, the whole constellation not falling below the northern horizon until 60 degrees north latitude. The constellation of Auriga is easily found thanks to the bright star Capella, which is also accompanied a little further south by three stars: ε, ζ and η Aurigae, which are called "Kids of the she-goat Capella" (Haedus). They are visible as a small triangle of stars. It is at this point that the Milky Way begins to regain its brightness and continues next to the Ladder (a striking line of tight 5th magnitude constellations 16, 17, 18, 19 and IQ Aurigae) in the form of an interesting narrow band to the south. Within the distinctive horseshoe pattern formed by the constellation's five brightest stars lies the so-called Big Three in the Wozze - a trio of Messier clusters M36, M37 and M38, all of which can be visible without binoculars during excellent conditions. + ![<]($IMG_DIR/cons/Aur.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/bootes.md b/en/constellation/bootes.md index 5ffd6789c..02411320d 100644 --- a/en/constellation/bootes.md +++ b/en/constellation/bootes.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-02 18:58:29.981304 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:30:50.445363 --- -A large constellation in the northern sky between Hercules and Virgo, resembling the shape of a kite or the letter "Y", dominated by the orange Arcturus, and flanked by the stars η, ε, γ Boot and α Coronae Borealis. The northernmost parts of the constellation are circumpolar in our latitudes. The constellation is far from the Milky Way and so contains no nebulae or open clusters. On the contrary, it is crowded with many galaxies, which are often grouped in pairs or clusters, but none of them reaches exceptional brightness. The most interesting deepsky object is the globular cluster NGC 5466, which is extremely relaxed, with a low density of stars. The northern part of the constellation contains faint stars that formed the now-defunct constellation of the Quadrans Muralis. However, a remnant of its name can now be found only in the designation of the meteor shower Quadrantids. - +A large constellation in the northern sky between Hercules and Virgo, resembling the shape of a kite or the letter "Y", dominated by the orange Arcturus, and flanked by the stars η, ε, γ Boot and α Coronae Borealis. The northernmost parts of the constellation are circumpolar in our latitudes. The constellation is far from the Milky Way and so contains no nebulae or open clusters. On the contrary, it is crowded with many galaxies, which are often grouped in pairs or clusters, but none of them reaches exceptional brightness. The most interesting deepsky object is the globular cluster NGC 5466, which is extremely relaxed, with a low density of stars. The northern part of the constellation contains faint stars that formed the now-defunct constellation of the Quadrans Muralis. However, a remnant of its name can now be found only in the designation of the meteor shower Quadrantids. + ![<]($IMG_DIR/cons/Boo.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/caelum.md b/en/constellation/caelum.md index 62475758b..c4f9af28f 100644 --- a/en/constellation/caelum.md +++ b/en/constellation/caelum.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-02 18:59:25.041431 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:22:47.674628 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Cae.png) +![<]($IMG_DIR/cons/Cae.png) A small and very faint constellation of the southern sky, one of the worst to identify. In our latitudes only the northern part of it rises above the horizon, in the evening in late autumn or early winter. Its northernmost part peaks at midnight in early December about 10 degrees above the southern horizon. The southernmost parts can only be seen in Europe at Mediterranean latitudes. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/camelopardalis.md b/en/constellation/camelopardalis.md index 5b80cba09..7dbca8c3a 100644 --- a/en/constellation/camelopardalis.md +++ b/en/constellation/camelopardalis.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-02 19:00:54.758009 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:23:05.779120 --- -A large but very faint constellation in the northern sky that never sets in our latitudes. It lies in an almost starless region, in the space between Cepheus, Cassiopeia, Perseus, Auriga, Lynx, Draco, and the star Polaris of the Little Bear. It is almost impossible to make out the cluster of faint but actually very distant and very bright stars without a good map. Although this constellation occupies a fairly large area and its southeastern boundary extends slightly into the Milky Way, it contains only four stars brighter than 4.5 mag. However, this faint region harbours several nice open clusters (NGC 1502), a relatively bright galaxy (NGC 2403), a nice planetary nebula (NGC 1501) and an exceptional cluster of stars known as the Kemble Cascade. - +A large but very faint constellation in the northern sky that never sets in our latitudes. It lies in an almost starless region, in the space between Cepheus, Cassiopeia, Perseus, Auriga, Lynx, Draco, and the star Polaris of the Little Bear. It is almost impossible to make out the cluster of faint but actually very distant and very bright stars without a good map. Although this constellation occupies a fairly large area and its southeastern boundary extends slightly into the Milky Way, it contains only four stars brighter than 4.5 mag. However, this faint region harbours several nice open clusters (NGC 1502), a relatively bright galaxy (NGC 2403), a nice planetary nebula (NGC 1501) and an exceptional cluster of stars known as the Kemble Cascade. + ![<]($IMG_DIR/cons/Cam.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/cancer.md b/en/constellation/cancer.md index b06c6c0d9..cc45df1e4 100644 --- a/en/constellation/cancer.md +++ b/en/constellation/cancer.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-02 19:22:26.823362 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:34:48.842625 --- -A faint constellation in the northern sky between Gemini and Leo. The inverted "Y" lies in the centre of an equilateral triangle formed by the stars Pollux, Regulus and Procyon. It is formed by the stars Altarf, Acubens, Asellus Australus, ι and χ Cancri. 2000 years ago, the Sun passed through Cancer at the time of the summer solstice, so it was the northernmost constellation of the zodiac. It currently passes through it from July 20 to August 9. However, the sign of Cancer still marks the summer solstice and the Tropic of Cancer is called the Tropic of Cancer in the northern hemisphere. At present, the Sun rises highest in the northern hemisphere at the boundary of the constellations Gemini and Taurus. Cancer is the least prominent constellation of the zodiac, with only one of its stars exceeding 4th magnitude. A moonless night is therefore a prerequisite for seeing the constellation at its best in the sky. Cancer boasts two open star clusters, some of the most beautiful in the entire sky. The brighter one is M44, located almost in the centre of the constellation. In ancient times, in 270 BC, the Greek poet Aratus called it "Praesepe". Several centuries have passed since then, when Galileo Galilei first resolved them into individual stars with a telescope in 1610. Nowadays, a simple binocular will do the trick. There are also several binary stars in the constellation, and because it is further away from the Milky Way, we can find a greater number of fainter galaxies. - +A faint constellation in the northern sky between Gemini and Leo. The inverted "Y" lies in the centre of an equilateral triangle formed by the stars Pollux, Regulus and Procyon. It is formed by the stars Altarf, Acubens, Asellus Australus, ι and χ Cancri. 2000 years ago, the Sun passed through Cancer at the time of the summer solstice, so it was the northernmost constellation of the zodiac. It currently passes through it from July 20 to August 9. However, the sign of Cancer still marks the summer solstice and the Tropic of Cancer is called the Tropic of Cancer in the northern hemisphere. At present, the Sun rises highest in the northern hemisphere at the boundary of the constellations Gemini and Taurus. Cancer is the least prominent constellation of the zodiac, with only one of its stars exceeding 4th magnitude. A moonless night is therefore a prerequisite for seeing the constellation at its best in the sky. Cancer boasts two open star clusters, some of the most beautiful in the entire sky. The brighter one is M44, located almost in the centre of the constellation. In ancient times, in 270 BC, the Greek poet Aratus called it "Praesepe". Several centuries have passed since then, when Galileo Galilei first resolved them into individual stars with a telescope in 1610. Nowadays, a simple binocular will do the trick. There are also several binary stars in the constellation, and because it is further away from the Milky Way, we can find a greater number of fainter galaxies. + ![<]($IMG_DIR/cons/Cnc.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/canes venatici.md b/en/constellation/canes venatici.md index 93c121f7d..9e85ce1b2 100644 --- a/en/constellation/canes venatici.md +++ b/en/constellation/canes venatici.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-03 15:38:50.824674 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:30:38.180026 --- -A small constellation of the northern sky in a relatively barren region below the rim of the Big Dipper, between the Boötes and the constellation Berenice's Hair. It is partly circumpolar in our latitudes, being highest in the sky during the lengthening evenings of the spring season. The Hunting Dogs are located near the galactic pole, so we see this constellation perpendicular to the Milky Way from us and therefore see far beyond our Galaxy. It should come as no surprise that the Hunting Dogs are very rich in extragalactic objects. Virtually all of the galaxies in the constellation visible in our amateur telescopes are part of one massive supercluster of galaxies, Virgo, the center of which is 60 million light-years away from us and is projected in the sky at the boundary between the constellations Virgo and Berenice's Hair. Our Local Group, which lies on the edge of this supercluster, is probably part of it. There are three groups of galaxies in the Hunting Dogs. The closest, about 20 million light-years away, is the Canes Venatici I group, which includes galaxies such as M94, M106, NGC 4214, NGC 4244, NGC 4395, and NGC 4449. Another group, Canes Venatici II, 35-40 million light-years away, includes M63, NGC 4111, NGC 4242, NGC 4490, NGC 4618, NGC 4631, and NGC 4800. The third group, Ursa Major I, 70-80 million years away, includes NGC 4145, NGC 4151, NGC 4217, and NGC 4369. - +A small constellation of the northern sky in a relatively barren region below the rim of the Big Dipper, between the Boötes and the constellation Berenice's Hair. It is partly circumpolar in our latitudes, being highest in the sky during the lengthening evenings of the spring season. The Hunting Dogs are located near the galactic pole, so we see this constellation perpendicular to the Milky Way from us and therefore see far beyond our Galaxy. It should come as no surprise that the Hunting Dogs are very rich in extragalactic objects. Virtually all of the galaxies in the constellation visible in our amateur telescopes are part of one massive supercluster of galaxies, Virgo, the center of which is 60 million light-years away from us and is projected in the sky at the boundary between the constellations Virgo and Berenice's Hair. Our Local Group, which lies on the edge of this supercluster, is probably part of it. There are three groups of galaxies in the Hunting Dogs. The closest, about 20 million light-years away, is the Canes Venatici I group, which includes galaxies such as M94, M106, NGC 4214, NGC 4244, NGC 4395, and NGC 4449. Another group, Canes Venatici II, 35-40 million light-years away, includes M63, NGC 4111, NGC 4242, NGC 4490, NGC 4618, NGC 4631, and NGC 4800. The third group, Ursa Major I, 70-80 million years away, includes NGC 4145, NGC 4151, NGC 4217, and NGC 4369. + ![<]($IMG_DIR/cons/CVn.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/canis major.md b/en/constellation/canis major.md index 1d78b89d1..eb5b00342 100644 --- a/en/constellation/canis major.md +++ b/en/constellation/canis major.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-03 15:40:18.970565 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 17:03:14.837168 --- -A striking constellation in the southern sky, made up of bright and simply arranged stars. The constellation includes Sirius, the brightest star in the night sky. Apart from the Sun and the Moon, it is only outshined by the planets Jupiter, Saturn and Mars. Sirius is also one of the vertices of the Winter Triangle, along with Procyon of the Canis Major and the star Betelgeuse in the right arm of Orion. The constellation is not the most extensive, but neither is it somehow poor in interesting objects that become the target of many amateur astronomers. Thanks to its position in the Milky Way's winter Milky Way, the Big Dog is rich in various open clusters, of which M41 is the clear leader. It also contains several nebula complexes, a planetary nebula, and a few galaxies whose light has broken through the gas and dust clouds of the Milky Way. For binary enthusiasts, this rich region is certainly well suited. Globular clusters are not found in the constellation. - +A striking constellation in the southern sky, made up of bright and simply arranged stars. The constellation includes Sirius, the brightest star in the night sky. Apart from the Sun and the Moon, it is only outshined by the planets Jupiter, Saturn and Mars. Sirius is also one of the vertices of the Winter Triangle, along with Procyon of the Canis Major and the star Betelgeuse in the right arm of Orion. The constellation is not the most extensive, but neither is it somehow poor in interesting objects that become the target of many amateur astronomers. Thanks to its position in the Milky Way's winter Milky Way, the Big Dog is rich in various open clusters, of which M41 is the clear leader. It also contains several nebula complexes, a planetary nebula, and a few galaxies whose light has broken through the gas and dust clouds of the Milky Way. For binary enthusiasts, this rich region is certainly well suited. Globular clusters are not found in the constellation. + ![<]($IMG_DIR/cons/CMa.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/canis minor.md b/en/constellation/canis minor.md index 4f0f2d4cb..4ddaadf09 100644 --- a/en/constellation/canis minor.md +++ b/en/constellation/canis minor.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-03 15:42:44.019373 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:24:30.422556 --- -A small constellation of the northern sky near the celestial equator, below Gemini and east of Orion, containing only two stars brighter than 5 magnitude: Procyon and Gomeisa. Although located on the edge of the winter Milky Way, Little Dog offers the observer only a few faint galaxies from deepsky objects, nothing for smaller telescopes. Even binaries are not well represented, but a few are interesting and attention-grabbing. Quasar 4C 05.34, which is one of the most distant objects in the sky at 3,000 Mpc, also lies in the constellation. - +A small constellation of the northern sky near the celestial equator, below Gemini and east of Orion, containing only two stars brighter than 5 magnitude: Procyon and Gomeisa. Although located on the edge of the winter Milky Way, Little Dog offers the observer only a few faint galaxies from deepsky objects, nothing for smaller telescopes. Even binaries are not well represented, but a few are interesting and attention-grabbing. Quasar 4C 05.34, which is one of the most distant objects in the sky at 3,000 Mpc, also lies in the constellation. + ![<]($IMG_DIR/cons/CMi.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/capricornus.md b/en/constellation/capricornus.md index 16b3aebc3..e4ec40363 100644 --- a/en/constellation/capricornus.md +++ b/en/constellation/capricornus.md @@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2021-06-03 15:44:57.015790 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 15:54:02.820234 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Cap.png) -A faint zodiac constellation of the southern sky between Aquarius and Sagittarius. The constellation consists of faint stars forming a distorted triangle shape, none brighter than 3mag. It is reached by the conjunction of two bright stars, Vega and Altair. Nearby are other water constellations: Aquarius, Pisces, Cetus and Southern Pisces - the Sun's passage through this region marked a period of rainy weather in the eastern Mediterranean and Middle East. Because Capricornus is very good at jumping on rocks, it made its way up into the sky as a symbol of the rising Sun - the return of longer days and a harbinger of spring. In fact, 2,000 years ago, the Sun passed through Capricornus at the time of the winter solstice, was lowest in the sky, and began to rise higher and higher in the celestial vault as it moved to the next constellation. However, this has long been untrue. Due to precession, the Sun passes through the constellation from January 20 to February 15, and at the time of the winter solstice it is in Sagittarius - today the southernmost constellation of the zodiac. However, the sign of Capricornus remains the sign of the winter solstice to this day, and the vertex of the southern hemisphere from which the Sun turns back north is called the vertex of Capricornus. - +![<]($IMG_DIR/cons/Cap.png) +A faint zodiac constellation of the southern sky between Aquarius and Sagittarius. The constellation consists of faint stars forming a distorted triangle shape, none brighter than 3mag. It is reached by the conjunction of two bright stars, Vega and Altair. Nearby are other water constellations: Aquarius, Pisces, Cetus and Southern Pisces - the Sun's passage through this region marked a period of rainy weather in the eastern Mediterranean and Middle East. Because Capricornus is very good at jumping on rocks, it made its way up into the sky as a symbol of the rising Sun - the return of longer days and a harbinger of spring. In fact, 2,000 years ago, the Sun passed through Capricornus at the time of the winter solstice, was lowest in the sky, and began to rise higher and higher in the celestial vault as it moved to the next constellation. However, this has long been untrue. Due to precession, the Sun passes through the constellation from January 20 to February 15, and at the time of the winter solstice it is in Sagittarius - today the southernmost constellation of the zodiac. However, the sign of Capricornus remains the sign of the winter solstice to this day, and the vertex of the southern hemisphere from which the Sun turns back north is called the vertex of Capricornus. + Although Capricorn is located just east of the rich Milky Way region in Sagittarius and occupies a good portion of the sky, it is surprisingly poor in deepsky objects. The region does, however, contain some beautiful double and multiple stars, suitable for binoculars or small telescopes, and in their wide field of view they can look almost like a loose open star cluster. Capricorn, on the other hand, boasts just one interesting globular cluster - M30. Near the star μ Capricorn, the Berlin astronomer Johann Gottfried Galle found another planet in our solar system - Neptune - in 1846, based on Leverrier's calculations. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/carina.md b/en/constellation/carina.md index 2a0c9c689..d7d3d718c 100644 --- a/en/constellation/carina.md +++ b/en/constellation/carina.md @@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2021-06-06 08:40:05.845624 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:35:07.098423 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Car.png) -Keel is the dominant constellation in the southern sky, with the entire eastern part of the constellation delving into one of the richest regions of the Milky Way, with an extensive array of deep-sky objects. Six bright open clusters can be found here in binocular alone. Three of them are real showpieces: NGC 2516 and NGC 3532 are very bright, large and contain many stars. IC 2602 is a group of other bright stars popularly known as the Southern Pleiades. The second brightest star in the sky, Canopus, and the η Carinae Nebula, the brightest region of ionized hydrogen in the Milky Way, occupy an area of four degrees in the sky. In its interior lies a very interesting 6th magnitude star, also called η Carinae. It is a pity that the constellation of the keel is practically impossible to observe from Europe. - -Of particular note here is the bright and sharply defined Milky Way cloud, which spills over into the neighbouring Southern Cross. Of all the parts of the Milky Way, it appears the most colourful - white, with a very slight tendency to a bluish hue. It is important to note that at this point our view turns directly along the axis of Sagittarius' spiral arm. You can trace its northeastern part all the way to the constellation of the Shield, where it bends again at the point of the Cloud in the Shield. However, if you look more closely you will see that while the Cloud in the Shield is only 25 degrees from the centre of the Galaxy, the star cloud in Kyle is a good 75 degrees away. The explanation is simple. The arm of Sagittarius starts from the centre of the Galaxy in the direction of the constellation of the Shield and stretches further south, while in Kyle it is already far from it, encircling the centre and disappearing in the distance behind it. While objects in Sagittarius are on average five thousand light-years away, NGC 6231 in Scorpius is already 6,000 light-years away and NGC 4755 in the Southern Cross is 8,000 light-years away. Within the star cloud itself, there are a couple of diverse subdivisions that look like dark smudges in binoculars over a very rich star field surrounding several of the aforementioned clusters. A truly unique sight. +![<]($IMG_DIR/cons/Car.png) +Keel is the dominant constellation in the southern sky, with the entire eastern part of the constellation delving into one of the richest regions of the Milky Way, with an extensive array of deep-sky objects. Six bright open clusters can be found here in binocular alone. Three of them are real showpieces: NGC 2516 and NGC 3532 are very bright, large and contain many stars. IC 2602 is a group of other bright stars popularly known as the Southern Pleiades. The second brightest star in the sky, Canopus, and the η Carinae Nebula, the brightest region of ionized hydrogen in the Milky Way, occupy an area of four degrees in the sky. In its interior lies a very interesting 6th magnitude star, also called η Carinae. It is a pity that the constellation of the keel is practically impossible to observe from Europe. + +Of particular note here is the bright and sharply defined Milky Way cloud, which spills over into the neighbouring Southern Cross. Of all the parts of the Milky Way, it appears the most colourful - white, with a very slight tendency to a bluish hue. It is important to note that at this point our view turns directly along the axis of Sagittarius' spiral arm. You can trace its northeastern part all the way to the constellation of the Shield, where it bends again at the point of the Cloud in the Shield. However, if you look more closely you will see that while the Cloud in the Shield is only 25 degrees from the centre of the Galaxy, the star cloud in Kyle is a good 75 degrees away. The explanation is simple. The arm of Sagittarius starts from the centre of the Galaxy in the direction of the constellation of the Shield and stretches further south, while in Kyle it is already far from it, encircling the centre and disappearing in the distance behind it. While objects in Sagittarius are on average five thousand light-years away, NGC 6231 in Scorpius is already 6,000 light-years away and NGC 4755 in the Southern Cross is 8,000 light-years away. Within the star cloud itself, there are a couple of diverse subdivisions that look like dark smudges in binoculars over a very rich star field surrounding several of the aforementioned clusters. A truly unique sight. diff --git a/en/constellation/cassiopeia.md b/en/constellation/cassiopeia.md index c5664599d..340859a9b 100644 --- a/en/constellation/cassiopeia.md +++ b/en/constellation/cassiopeia.md @@ -5,14 +5,14 @@ created_date: 2021-06-06 08:41:35.776601 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:35:27.035219 --- -A constellation near the North Pole, it is circumpolar in our latitudes. It's one of the constellations we can easily identify in the sky. Five bright stars form a characteristic "W" or "M" shaped constellation in the star-rich Milky Way, on the opposite side of Polaris from the Big Dipper. Cassiopeia is crossed by the autumn Milky Way and the constellation is therefore also extremely rich in open star clusters. Some are among the most beautiful in the sky, while others are only tiny groups or clusters of stars nestled in rich star fields, and are therefore not easy to discover and correctly identify. Without a detailed constellation map, we can quickly get lost in this area. The constellation is also decorated with a few nebulae, a few galaxies and a large number of colourful double and multiple stars. - -![<]($IMG_DIR/cons/Cas.png) - -We look into the constellation Cassiopeia and its surroundings in the direction of galactic rotation, but out of our arm. Because there are no large clouds of interstellar material in this region, we can admire the arm of Perseus in our autumn sky. This is the main outer arm, lying furthest from the centre of the galaxy. It's wide, ragged and merges with the Orion arm in places. Rather than encircling the Galaxy in a continuous line, it is a series of disconnected clouds of young stars and nebulae. Seen from a distance, it would appear as a faint arm with many concentrations of young stars and nebulae. Unlike the Sagittarius and Ruler arms, however, it does not have a major effect on the appearance of our Galaxy. - -Let's follow the course of the Milky Way in the sky. The main stream continues through Cassiopeia and cuts directly through the five bright stars of the constellation. It is very uneven, tapering off a little and losing a little intensity. It is sharply defined in the northern part, but in the south it passes very smoothly into its surroundings, and in a side view almost touches the Great Nebula in Andromeda during excellent conditions. Its brightest part is a narrow belt stretching from stars 1 and 2 Cas to stars 9 and 10 Cas. This belt is flanked on the south side by a single oval, slightly conspicuous brightening, on the edge of which lies the open cluster M52, which is not the easiest to observe with the naked eye, and is sometimes confused with a small conspicuous brightening in its neighbourhood, which is only a chance grouping of about four faint stars. - -A few brighter areas and a few darker areas are still visible in the main stream, the most striking of which is the oval bay penetrating the main pattern of the constellation to the star δ Cas. Conversely, there is a small brightening near γ Cas, and a small hazy circular patch is visible to the naked eye just off the ε Cas star. On closer inspection, the triangle of stars 52, 53 Cas and HR 657 (magnitudes 6.0 - 5.6 - 5.3) can be easily distinguished. In the southern part of the constellation, on the other hand, a large group often referred to as Stock 2 is an ideal object for the binocular. It consists of about 50 stars of 9th and 10th magnitude covering an area of the sky of one degree. - +A constellation near the North Pole, it is circumpolar in our latitudes. It's one of the constellations we can easily identify in the sky. Five bright stars form a characteristic "W" or "M" shaped constellation in the star-rich Milky Way, on the opposite side of Polaris from the Big Dipper. Cassiopeia is crossed by the autumn Milky Way and the constellation is therefore also extremely rich in open star clusters. Some are among the most beautiful in the sky, while others are only tiny groups or clusters of stars nestled in rich star fields, and are therefore not easy to discover and correctly identify. Without a detailed constellation map, we can quickly get lost in this area. The constellation is also decorated with a few nebulae, a few galaxies and a large number of colourful double and multiple stars. + +![<]($IMG_DIR/cons/Cas.png) + +We look into the constellation Cassiopeia and its surroundings in the direction of galactic rotation, but out of our arm. Because there are no large clouds of interstellar material in this region, we can admire the arm of Perseus in our autumn sky. This is the main outer arm, lying furthest from the centre of the galaxy. It's wide, ragged and merges with the Orion arm in places. Rather than encircling the Galaxy in a continuous line, it is a series of disconnected clouds of young stars and nebulae. Seen from a distance, it would appear as a faint arm with many concentrations of young stars and nebulae. Unlike the Sagittarius and Ruler arms, however, it does not have a major effect on the appearance of our Galaxy. + +Let's follow the course of the Milky Way in the sky. The main stream continues through Cassiopeia and cuts directly through the five bright stars of the constellation. It is very uneven, tapering off a little and losing a little intensity. It is sharply defined in the northern part, but in the south it passes very smoothly into its surroundings, and in a side view almost touches the Great Nebula in Andromeda during excellent conditions. Its brightest part is a narrow belt stretching from stars 1 and 2 Cas to stars 9 and 10 Cas. This belt is flanked on the south side by a single oval, slightly conspicuous brightening, on the edge of which lies the open cluster M52, which is not the easiest to observe with the naked eye, and is sometimes confused with a small conspicuous brightening in its neighbourhood, which is only a chance grouping of about four faint stars. + +A few brighter areas and a few darker areas are still visible in the main stream, the most striking of which is the oval bay penetrating the main pattern of the constellation to the star δ Cas. Conversely, there is a small brightening near γ Cas, and a small hazy circular patch is visible to the naked eye just off the ε Cas star. On closer inspection, the triangle of stars 52, 53 Cas and HR 657 (magnitudes 6.0 - 5.6 - 5.3) can be easily distinguished. In the southern part of the constellation, on the other hand, a large group often referred to as Stock 2 is an ideal object for the binocular. It consists of about 50 stars of 9th and 10th magnitude covering an area of the sky of one degree. + Translated with www.DeepL.com/Translator (free version) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/centaurus.md b/en/constellation/centaurus.md index 2a1dc35ad..bef856cf4 100644 --- a/en/constellation/centaurus.md +++ b/en/constellation/centaurus.md @@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2021-06-06 08:43:12.898913 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:35:44.997565 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Cen.png) -A large, striking and object-rich constellation in the southern sky, the northern parts of which are still visible from central Europe in the spring months. The constellation's two brightest stars - α Centauri, also called Toliman or Rigil Centaurus - and β Centauri - Agena or Hadar - form the centaur's legs and are also a landmark for locating the South Celestial Pole and the Southern Cross. The latter was still part of the Centaurus in Ptolemy's time, only later becoming a separate constellation. Unfortunately, these regions are now too far south and cannot be seen from Europe. A rich Milky Way region passes through the southern part of the constellation and therefore, especially in its central and eastern part towards the Wolf Interface, we can observe several nice open clusters. By far the most famous object, however, is the impressive globular cluster Omega Centauri, the brightest in the entire sky. Also worth noting is the large and bright galaxy NGC 5128 in the center with its dark band, one of the strongest radio sources in the sky. - -South of λ Centauri lies a dark nebula, called the False Coal Bag by southern observers, at the boundary between Centaurus, the keel and the Fly. While not as conspicuous by comparison because of a few foreground stars, it is considerably larger. Its contrast to its surroundings is not quite as stark, yet it is clearly visible compared to the Milky Way. The beautiful cluster Melotte 115, which consists of many faint stars, also appears in the binocular near it. Near Alpha Centauri, a complex of dark clouds called the Trench begins, dividing the Milky Way in two. It gradually grows in width and continues to the centre of the Galaxy, because the beginning of the galaxy at Alpha Centauri is further away than the other end, so it is also narrower and more sharply defined at this point. +![<]($IMG_DIR/cons/Cen.png) +A large, striking and object-rich constellation in the southern sky, the northern parts of which are still visible from central Europe in the spring months. The constellation's two brightest stars - α Centauri, also called Toliman or Rigil Centaurus - and β Centauri - Agena or Hadar - form the centaur's legs and are also a landmark for locating the South Celestial Pole and the Southern Cross. The latter was still part of the Centaurus in Ptolemy's time, only later becoming a separate constellation. Unfortunately, these regions are now too far south and cannot be seen from Europe. A rich Milky Way region passes through the southern part of the constellation and therefore, especially in its central and eastern part towards the Wolf Interface, we can observe several nice open clusters. By far the most famous object, however, is the impressive globular cluster Omega Centauri, the brightest in the entire sky. Also worth noting is the large and bright galaxy NGC 5128 in the center with its dark band, one of the strongest radio sources in the sky. + +South of λ Centauri lies a dark nebula, called the False Coal Bag by southern observers, at the boundary between Centaurus, the keel and the Fly. While not as conspicuous by comparison because of a few foreground stars, it is considerably larger. Its contrast to its surroundings is not quite as stark, yet it is clearly visible compared to the Milky Way. The beautiful cluster Melotte 115, which consists of many faint stars, also appears in the binocular near it. Near Alpha Centauri, a complex of dark clouds called the Trench begins, dividing the Milky Way in two. It gradually grows in width and continues to the centre of the Galaxy, because the beginning of the galaxy at Alpha Centauri is further away than the other end, so it is also narrower and more sharply defined at this point. diff --git a/en/constellation/cepheus.md b/en/constellation/cepheus.md index 36f405e61..b4f19813f 100644 --- a/en/constellation/cepheus.md +++ b/en/constellation/cepheus.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2021-06-06 08:42:45.907258 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 15:55:24.061943 --- -A constellation of the northern sky extending to the celestial pole, which does not fit in our latitudes. It is formed by a rhombus lying at the elongated junction of the Big Dipper with Polaris, which peaks at midnight in late August near the zenith, and is therefore best seen in the evening during October and November. We can help us find it by using, for example, Cassiopeia - it is pointed at the 2 times elongated conjunction of the stars Shedir and Caph. Cepheus is a relatively inconspicuous constellation sandwiched between the brighter and easier to distinguish Cassiopeia and the Cygnus, although its star shape, resembling the drawing of a child's house, is easy to find under average viewing conditions: α, β, ζ and ι Cephei represent the corners of this house, with γ Cephei at the tip of its roof. The southern part of the constellation also extends into the Milky Way, and at first glance it would appear that there is not a single interesting deepsky object to be found here. But there isn't. You need to get your hands on a better binocular or at least a smaller telescope! Surprises start to emerge from the endless depths of space in the form of interesting stars, clusters and nebulae. - -![<]($IMG_DIR/cons/Cep.png) - +A constellation of the northern sky extending to the celestial pole, which does not fit in our latitudes. It is formed by a rhombus lying at the elongated junction of the Big Dipper with Polaris, which peaks at midnight in late August near the zenith, and is therefore best seen in the evening during October and November. We can help us find it by using, for example, Cassiopeia - it is pointed at the 2 times elongated conjunction of the stars Shedir and Caph. Cepheus is a relatively inconspicuous constellation sandwiched between the brighter and easier to distinguish Cassiopeia and the Cygnus, although its star shape, resembling the drawing of a child's house, is easy to find under average viewing conditions: α, β, ζ and ι Cephei represent the corners of this house, with γ Cephei at the tip of its roof. The southern part of the constellation also extends into the Milky Way, and at first glance it would appear that there is not a single interesting deepsky object to be found here. But there isn't. You need to get your hands on a better binocular or at least a smaller telescope! Surprises start to emerge from the endless depths of space in the form of interesting stars, clusters and nebulae. + +![<]($IMG_DIR/cons/Cep.png) + From the emission nebula IC 1396, a hazy but still clearly visible Milky Way bulge penetrates the Cephean rhombus, separating a narrower, darker bay in the direction of the ζ-ι Cephei line from the main Milky Way stream (continuing on to Cassiopeia). It is brightest in the vicinity of stars 18, 19 and 20 Cephei, which together with a few other fainter stars form a brightening of about three degrees. If observing conditions allow you to see even faint stars, the moon isn't exactly in the sky, and someone decides to turn off the public lighting in the area, it's worth noting that the Milky Way continues on to γ Cephei (where it is closest to Polaris) and only ends in a hazy arc at brightening at the point where most star atlases plot the large open cluster Collinder 463. Between this arc and the mainstream, a chain of dark nebulae (the Second Great Rift) very similar to the one in the Cygnus becomes apparent. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/cetus.md b/en/constellation/cetus.md index 412e4b8c3..25fc78ba9 100644 --- a/en/constellation/cetus.md +++ b/en/constellation/cetus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-06 08:45:38.851588 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:26:52.240422 --- -A large constellation, the fourth largest, located mostly in the southern sky. Only the head of the Whale, the stellar pentagon, extends north of the world equator. The Whale extends south of Aries and Pisces and lies well away from the Milky Way. Although it essentially fills a large empty space in the sky, the star pattern that forms the constellation's skeleton is not hard to find in a dark sky. The head of the Whale, adjacent to Taurus, is formed by the stars Menkar (2.53mag), γ (3.47mag), ξ (4.28mag) and μ Ceti (4.27mag), followed by the constellation's main jewel, the long-period variable Mira Ceti, with the glow of Deneb Kaitos (2.04mag) on its tail. Missing from the deepsky objects are open clusters and diffuse nebulae. The main objects of interest are the Seyfert galaxy M77, the nice planetary nebula NGC 246, a fair number of nice binaries and, for large telescopes, a number of distant galaxies. - +A large constellation, the fourth largest, located mostly in the southern sky. Only the head of the Whale, the stellar pentagon, extends north of the world equator. The Whale extends south of Aries and Pisces and lies well away from the Milky Way. Although it essentially fills a large empty space in the sky, the star pattern that forms the constellation's skeleton is not hard to find in a dark sky. The head of the Whale, adjacent to Taurus, is formed by the stars Menkar (2.53mag), γ (3.47mag), ξ (4.28mag) and μ Ceti (4.27mag), followed by the constellation's main jewel, the long-period variable Mira Ceti, with the glow of Deneb Kaitos (2.04mag) on its tail. Missing from the deepsky objects are open clusters and diffuse nebulae. The main objects of interest are the Seyfert galaxy M77, the nice planetary nebula NGC 246, a fair number of nice binaries and, for large telescopes, a number of distant galaxies. + ![<]($IMG_DIR/cons/Cet.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/chamaeleon.md b/en/constellation/chamaeleon.md index 209ac79bf..a0f88e150 100644 --- a/en/constellation/chamaeleon.md +++ b/en/constellation/chamaeleon.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-06 08:46:38.987686 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:27:06.695571 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Cha.png) +![<]($IMG_DIR/cons/Cha.png) A tiny constellation near the south celestial pole forming an inconspicuous irregular rhombus of stars of apparent brightness 4mag and 5mag south of the flying fish, the keel and the Fly. Its defining stars are α, β, γ and δ Chamaeleontis. Chameleon is, as in nature, inconspicuous in the sky: it disappears in a region poor in brighter stars around the south celestial pole. All the stars of Chameleon are faint, and the constellation is one of the smallest and most difficult to identify. It is only revealed by the longer arm of the Southern Cross pointing at it from the north. The constellation is not visible to us. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/circinus.md b/en/constellation/circinus.md index 166e5ca82..10fe002af 100644 --- a/en/constellation/circinus.md +++ b/en/constellation/circinus.md @@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2021-06-06 08:47:29.607575 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:15:24.808230 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Cir.png) -A small and faint constellation of the southern sky that we can never see in our latitudes. The narrow isosceles triangle formed by the constellation's three brightest stars lies wedged between the Fly, Centaurus, Ruler and the Southern Triangle in the Milky Way. There are no interesting objects in this small constellation near the conspicuous α and β Centauri, despite lying in the Milky Way, and its faint stars are not even named. - -At positions 14 47.8 (RA) and -66 17 (Dec), you can discover the South Kemble Cascade, a purely random grouping of individual constellations in the constellation of the circle in binocular. However, in comparison to the original, it is slightly shorter and contains up to two streams of stars that merge in the north. More striking is the straight, forty-five minute long western array consisting of eight stars. The eastern row contains the same number of stars, but is a little twisted, and its brightest star is Dzetou Circinus. The other joining stars in the south give the whole cluster a necklace-like appearance. +![<]($IMG_DIR/cons/Cir.png) +A small and faint constellation of the southern sky that we can never see in our latitudes. The narrow isosceles triangle formed by the constellation's three brightest stars lies wedged between the Fly, Centaurus, Ruler and the Southern Triangle in the Milky Way. There are no interesting objects in this small constellation near the conspicuous α and β Centauri, despite lying in the Milky Way, and its faint stars are not even named. + +At positions 14 47.8 (RA) and -66 17 (Dec), you can discover the South Kemble Cascade, a purely random grouping of individual constellations in the constellation of the circle in binocular. However, in comparison to the original, it is slightly shorter and contains up to two streams of stars that merge in the north. More striking is the straight, forty-five minute long western array consisting of eight stars. The eastern row contains the same number of stars, but is a little twisted, and its brightest star is Dzetou Circinus. The other joining stars in the south give the whole cluster a necklace-like appearance. diff --git a/en/constellation/columba.md b/en/constellation/columba.md index 3ef3c2170..dba390c40 100644 --- a/en/constellation/columba.md +++ b/en/constellation/columba.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-06 08:48:45.613176 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:27:35.545760 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Col.png) -A small constellation of the southern sky, whose distorted line of stars lies south of the Big Dog and Hare. Dove can be seen all above the horizon from areas as far south as the southernmost European shores. If we want the best view of its objects, we must wait for a time when it is passing through the meridian and the southern horizon is not obscured by fog, dust, or low cloud. The Dove contains a handful of binaries, a couple of moderately bright galaxies, and the pretty globular cluster NGC 1851. +![<]($IMG_DIR/cons/Col.png) +A small constellation of the southern sky, whose distorted line of stars lies south of the Big Dog and Hare. Dove can be seen all above the horizon from areas as far south as the southernmost European shores. If we want the best view of its objects, we must wait for a time when it is passing through the meridian and the southern horizon is not obscured by fog, dust, or low cloud. The Dove contains a handful of binaries, a couple of moderately bright galaxies, and the pretty globular cluster NGC 1851. diff --git a/en/constellation/coma berenices.md b/en/constellation/coma berenices.md index 8c552ed69..dcb45595e 100644 --- a/en/constellation/coma berenices.md +++ b/en/constellation/coma berenices.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2021-06-19 07:17:26.384790 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:33:22.997795 --- -A faint constellation of the northern sky covering the star-poor region between Leo and the Boötes. The constellation reflects the north pole of the Galaxy - the direction of the axis of rotation of our Galaxy, which lies in the sky near the star β Comae Berenices, and therefore we look in this direction perpendicular to the plane of the Galaxy. The Milky Way is far away, so we can expect to see a large number of distant galaxies. In addition, in the southwestern part of the constellation is the almost "unmissable" Coma-Virgo galaxy cluster, which is the heart of the local supercluster and our galactic neighborhood. It includes the so-called Coma Cluster, which brings together over 1 000 galaxies 300 to 400 million light-years away. Several of its brightest members can be well observed with a 200 mm telescope. - -Of interest to the unaided eye is the diffuse cluster around the Coma Berenices galaxy γ - Melotte 111, which contains a collection of several fifth and sixth magnitude stars scattered over an area of five degrees, making it an ideal object especially for the binocular. The cluster lies only 280 light years away and is our third closest open cluster after the Big Dipper and Hyades groups. Altogether it contains 38 members up to 9.3mag over an area of twelve degrees, the brightest of which are the constellations 12, 13, 14, 16, 17, 21 and 34 Coma Berenices. Melotte 111 is 500 million years old and is not included in the Messier catalogue or the NGC. - -![<]($IMG_DIR/cons/Com.png) +A faint constellation of the northern sky covering the star-poor region between Leo and the Boötes. The constellation reflects the north pole of the Galaxy - the direction of the axis of rotation of our Galaxy, which lies in the sky near the star β Comae Berenices, and therefore we look in this direction perpendicular to the plane of the Galaxy. The Milky Way is far away, so we can expect to see a large number of distant galaxies. In addition, in the southwestern part of the constellation is the almost "unmissable" Coma-Virgo galaxy cluster, which is the heart of the local supercluster and our galactic neighborhood. It includes the so-called Coma Cluster, which brings together over 1 000 galaxies 300 to 400 million light-years away. Several of its brightest members can be well observed with a 200 mm telescope. + +Of interest to the unaided eye is the diffuse cluster around the Coma Berenices galaxy γ - Melotte 111, which contains a collection of several fifth and sixth magnitude stars scattered over an area of five degrees, making it an ideal object especially for the binocular. The cluster lies only 280 light years away and is our third closest open cluster after the Big Dipper and Hyades groups. Altogether it contains 38 members up to 9.3mag over an area of twelve degrees, the brightest of which are the constellations 12, 13, 14, 16, 17, 21 and 34 Coma Berenices. Melotte 111 is 500 million years old and is not included in the Messier catalogue or the NGC. + +![<]($IMG_DIR/cons/Com.png) diff --git a/en/constellation/corona australis.md b/en/constellation/corona australis.md index 570f58f68..81ffb97f5 100644 --- a/en/constellation/corona australis.md +++ b/en/constellation/corona australis.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-19 07:18:34.487271 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:28:12.673847 --- -The Southern Crown is the ninth smallest but quite prominent constellation of the southern sky under the feet of Sagittarius, east of Scorpio, in the Milky Way region of the richly interwoven interstellar medium. In our area it only partially rises above the horizon in the summer months, if we want to see it in its entirety, we must travel at least 5 degrees south, possibly as far as the Mediterranean region. There we can easily find it because of its shape, as it is otherwise quite a striking pattern. Although the brightness of none of its stars exceeds 4th magnitude, the short curve formed by the stars α, β, γ, δ and θ of the CRA very aptly resembles its corona. It lies on the southeastern boundary of the Milky Way and contains several nice objects, including two beautiful binaries, a large bright globular cluster, and an interesting complex of dark dust clouds and a bright reflection nebula. - -![<]($IMG_DIR/cons/CrA.png) +The Southern Crown is the ninth smallest but quite prominent constellation of the southern sky under the feet of Sagittarius, east of Scorpio, in the Milky Way region of the richly interwoven interstellar medium. In our area it only partially rises above the horizon in the summer months, if we want to see it in its entirety, we must travel at least 5 degrees south, possibly as far as the Mediterranean region. There we can easily find it because of its shape, as it is otherwise quite a striking pattern. Although the brightness of none of its stars exceeds 4th magnitude, the short curve formed by the stars α, β, γ, δ and θ of the CRA very aptly resembles its corona. It lies on the southeastern boundary of the Milky Way and contains several nice objects, including two beautiful binaries, a large bright globular cluster, and an interesting complex of dark dust clouds and a bright reflection nebula. + +![<]($IMG_DIR/cons/CrA.png) diff --git a/en/constellation/corona borealis.md b/en/constellation/corona borealis.md index 21c5cdfd3..aa2e6e46f 100644 --- a/en/constellation/corona borealis.md +++ b/en/constellation/corona borealis.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-19 07:20:23.614053 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-17 18:28:25.456075 --- -A prominent small constellation of the northern sky between Hercules and Shepherd, in the direction of the elongated axis of the Big Dipper, at the junction of Vega and Arcturus. About one-third of this distance is a semicircle of seven bright stars dominated by Gemma, meaning "jewel". The Northern Crown is far from the Milky Way and so, like most constellations so placed, offers a bunch of faint galaxies. The most astronomically interesting object in the constellation is the extremely rich but trillion light-years away galaxy cluster Abell 2065 - containing more than 1,000 galaxies in the dizzying depths of space. Unfortunately, the brightest members only reach magnitude 16 and are therefore reserved for large telescopes. - +A prominent small constellation of the northern sky between Hercules and Shepherd, in the direction of the elongated axis of the Big Dipper, at the junction of Vega and Arcturus. About one-third of this distance is a semicircle of seven bright stars dominated by Gemma, meaning "jewel". The Northern Crown is far from the Milky Way and so, like most constellations so placed, offers a bunch of faint galaxies. The most astronomically interesting object in the constellation is the extremely rich but trillion light-years away galaxy cluster Abell 2065 - containing more than 1,000 galaxies in the dizzying depths of space. Unfortunately, the brightest members only reach magnitude 16 and are therefore reserved for large telescopes. + ![<]($IMG_DIR/cons/CrB.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/corvus.md b/en/constellation/corvus.md index 62358fa6a..fe022aa5b 100644 --- a/en/constellation/corvus.md +++ b/en/constellation/corvus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-19 07:22:00.152632 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-25 17:06:22.124171 --- -A relatively prominent but minor constellation in the southern sky below Virgo. Its brightest star, Spica, is pointed at by the two stars of the Raven's Wing. The constellation's four main stars (γ, δ, β, ε Corvo) range in magnitude from 2.5 to 3 and form a striking trapezoid. This pattern is particularly striking because it lies in a relatively star-poor region - 10 degrees southwest of Spica. The Raven is not a very interesting constellation, but it does contain several attractive binaries and a couple of fairly bright galaxies. The most prominent of these is NGC 4038-39, a pair of interacting galaxies called the Antennae. - +A relatively prominent but minor constellation in the southern sky below Virgo. Its brightest star, Spica, is pointed at by the two stars of the Raven's Wing. The constellation's four main stars (γ, δ, β, ε Corvo) range in magnitude from 2.5 to 3 and form a striking trapezoid. This pattern is particularly striking because it lies in a relatively star-poor region - 10 degrees southwest of Spica. The Raven is not a very interesting constellation, but it does contain several attractive binaries and a couple of fairly bright galaxies. The most prominent of these is NGC 4038-39, a pair of interacting galaxies called the Antennae. + ![<]($IMG_DIR/cons/Crv.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/crater.md b/en/constellation/crater.md index c32de57f4..dd01b4b20 100644 --- a/en/constellation/crater.md +++ b/en/constellation/crater.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-19 07:23:35.214787 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-19 07:23:35.215140 --- -A small, faint constellation south of the celestial equator. It lies west of the Raven, below Denebola of Leo. Although the Cup is made up of not very bright stars, none of which are brighter than 3.5mag, they resemble the constellation's very name, the Cup, because they are arranged in a semicircle open to the upper left. The constellation itself, however, contains no more remarkable objects. Because it does not lie in the Milky Way, there are only a few galaxies, especially spiral galaxies, but only two are brighter than 11th magnitude and only eight are brighter than 12th magnitude. - +A small, faint constellation south of the celestial equator. It lies west of the Raven, below Denebola of Leo. Although the Cup is made up of not very bright stars, none of which are brighter than 3.5mag, they resemble the constellation's very name, the Cup, because they are arranged in a semicircle open to the upper left. The constellation itself, however, contains no more remarkable objects. Because it does not lie in the Milky Way, there are only a few galaxies, especially spiral galaxies, but only two are brighter than 11th magnitude and only eight are brighter than 12th magnitude. + ![<]($IMG_DIR/cons/Crt.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/crux.md b/en/constellation/crux.md index bf6752c31..34958175c 100644 --- a/en/constellation/crux.md +++ b/en/constellation/crux.md @@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2021-06-19 07:24:39.338129 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:36:14.482314 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Cru.png) -The Southern Cross is the most famous constellation and symbol of the southern sky. As a separate constellation, it was probably first drawn on star charts by Portuguese seafarers in the 16th century, who needed some sort of landmark to help them locate the South Celestial Pole during their sea voyages. In areas north of the equator, the Polaris chart fulfils this function perfectly, showing almost exactly the location of the North Celestial Pole, the cardinal points and the latitude. In the southern hemisphere, however, we can no longer see the Arctic Circle and the North Celestial Pole, so we have to take a slightly different approach to orientation. We start from the conjunction of Toliman and Agent, the two brightest stars of Centaurus, which point to the true Southern Cross, thus not to be confused with the nearby False Cross, lying 45 degrees to the west. The longer arm of the Southern Cross, 4.5 times the superimposed distance of the stars α and γ Crucis, then points virtually into the starless region where the South Celestial Pole is located. - +![<]($IMG_DIR/cons/Cru.png) +The Southern Cross is the most famous constellation and symbol of the southern sky. As a separate constellation, it was probably first drawn on star charts by Portuguese seafarers in the 16th century, who needed some sort of landmark to help them locate the South Celestial Pole during their sea voyages. In areas north of the equator, the Polaris chart fulfils this function perfectly, showing almost exactly the location of the North Celestial Pole, the cardinal points and the latitude. In the southern hemisphere, however, we can no longer see the Arctic Circle and the North Celestial Pole, so we have to take a slightly different approach to orientation. We start from the conjunction of Toliman and Agent, the two brightest stars of Centaurus, which point to the true Southern Cross, thus not to be confused with the nearby False Cross, lying 45 degrees to the west. The longer arm of the Southern Cross, 4.5 times the superimposed distance of the stars α and γ Crucis, then points virtually into the starless region where the South Celestial Pole is located. + Small and distinctive, but invisible in our latitudes, the constellation of the southern sky. The brilliant stars form a typical cross pattern captured in the southern part of Centaurus. However, because it lies in one of the most beautiful and extraordinarily rich regions of the Milky Way, it does not stand out above its surroundings. We can admire a pair of very different objects in it - with the naked eye, note the striking dark region called the Coal Sack, while in the binocular, the sparkling open cluster of the Jewel Cluster around the star Kappa Crucis catches the eye. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/cygnus.md b/en/constellation/cygnus.md index 8525106aa..dad2f8371 100644 --- a/en/constellation/cygnus.md +++ b/en/constellation/cygnus.md @@ -5,12 +5,12 @@ created_date: 2021-06-19 08:02:54.697503 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:36:31.714709 --- -The most prominent summer constellation of the richest region of the Milky Way in the Northern Hemisphere. The constellation is very striking and is sometimes called the Northern Cross because of its shape (it is made up of stars, the centre of which is marked by the star γ Cygni, with the star Deneb at the apex and the famous double star Albireo at the base. When the Swan is in the east, the cross lies on the left side. Only as it moves westward, sometime around Christmas, does the cross gradually rise. The constellation includes a large number of individual objects, both pretty to look at and astronomically interesting. Among the binaries, Albireo and 61 Cygni are particularly well known, the North American emission nebula, which with luck can be detected in small binocular, and above all the jewel of the whole sky, the Algal Nebula, which, together with the Crab Nebula, is the best observable remnant of a supernova explosion. There are also a large number of planetary nebulae and open clusters in the constellation. - -![<]($IMG_DIR/cons/Cyg.png) - -The Swan contains arguably the most visually beautiful part of the northern Milky Way. The Great Rift here, with its sharp boundaries with the starry clouds, exhibits high contrast. The most striking cloud (by far the brightest part of the Milky Way north of the celestial equator) extends in a westerly direction all the way from Albireo to the γ Cygni region and is elongated in shape. It extends about two degrees to the east of the conjunction of these two stars, and a degree farther to the west. First notice that it has a different brightness than the Cloud in the Shield - it is not as hazy and is more of a fluffy white color. In the binocular, there is a very high density of stars visible in this region. The western half of the cloud contains a very bright circular brightening around Albireo, this is the most striking formation ever in this part. The eastern half of the cloud is exceptional because of the abundant excess of stars of 6mag to 10mag brightness and there is a second brightening which includes a string of bright stars 28, 36, 40 Cygni and others. In addition, there is a system of dark nebulae throughout the cloud, the most striking of which is Fish in a Bowl (Barnard 144), in the vicinity of the star η Cygni. It takes the form of a slightly curled oval in the shape of the letter S. When we look into this region, we are actually looking along the spiral arm of our Galaxy, the Orion arm. Its edge curves toward the center in the Swan, while on the other side of the sky, in the Ship's Back and in the constellation Sail, it points away from the center. - -A very interesting region is that around the star Deneb. The Great Rift ends here, the two main streams of the Milky Way join each other in a rather complicated way, and the Milky Way itself continues on with only one branch. The dark region centred roughly between Deneb and Gamma Cygni is called the Northern Coal Sack (LDN 896). To the east of it is a conspicuous star cloud that lies roughly in the region between the stars ξ, 57, 59 and 68 Cygni. It includes the well-known emission nebula North America. A long and narrow, but striking black rift cuts into the cloud from the north (from the α - η Cephei junction). It includes a very dark, oval-shaped region four to six degrees wide (Le Gentil 3), visually perhaps even darker than the sky itself, and containing not a single star visible to the naked eye. It is indeed black as coal and looks like a hole in the sky. After the Southern Cross Coal Sack and the Hadonous Pipe, it is perhaps the easiest dark nebula to observe in the sky. Yet in excellent viewing spots it does not disappear from the sky even with a ten-day-old Moon, especially if the atmosphere is so clear that scattering of moonlight in the atmosphere is minimal and there is no more light pollution. - -The dark nebula continues in the form of a narrow section further on (Funnel nebula - Chimney) less distinctly, but uniformly with a constant width of one degree across the star ρ Cygni crossing the Milky Way, and at the other edge it passes smoothly into its surroundings. The optical binary ω Cygni is visible as a solitary hazy spot above Deneb. About four degrees east of Deneb, you can try to see an inconspicuous half-degree fog spot, in this case the open cluster M39, under good conditions. This is the centre of a small local brightening, located in the western half of another white star cloud. This is oblong in shape and on the other side extends to the northeastern limits of the constellation of the Lizard. It is perhaps comparable in size and brightness to the one in the western part of the Swan (there is no more conspicuous formation further out). Its brightness is uneven at first sight. The first conspicuous oval-shaped dark spot, Barnard 168 (Dark Cigar), in which no stars are visible to the naked eye, is four degrees slightly southeast just off M39. It has sharp edges and contrasts with its surroundings - a truly vast cloud of dusty material that prevents us from seeing into the more distant parts of the Galaxy. +The most prominent summer constellation of the richest region of the Milky Way in the Northern Hemisphere. The constellation is very striking and is sometimes called the Northern Cross because of its shape (it is made up of stars, the centre of which is marked by the star γ Cygni, with the star Deneb at the apex and the famous double star Albireo at the base. When the Swan is in the east, the cross lies on the left side. Only as it moves westward, sometime around Christmas, does the cross gradually rise. The constellation includes a large number of individual objects, both pretty to look at and astronomically interesting. Among the binaries, Albireo and 61 Cygni are particularly well known, the North American emission nebula, which with luck can be detected in small binocular, and above all the jewel of the whole sky, the Algal Nebula, which, together with the Crab Nebula, is the best observable remnant of a supernova explosion. There are also a large number of planetary nebulae and open clusters in the constellation. + +![<]($IMG_DIR/cons/Cyg.png) + +The Swan contains arguably the most visually beautiful part of the northern Milky Way. The Great Rift here, with its sharp boundaries with the starry clouds, exhibits high contrast. The most striking cloud (by far the brightest part of the Milky Way north of the celestial equator) extends in a westerly direction all the way from Albireo to the γ Cygni region and is elongated in shape. It extends about two degrees to the east of the conjunction of these two stars, and a degree farther to the west. First notice that it has a different brightness than the Cloud in the Shield - it is not as hazy and is more of a fluffy white color. In the binocular, there is a very high density of stars visible in this region. The western half of the cloud contains a very bright circular brightening around Albireo, this is the most striking formation ever in this part. The eastern half of the cloud is exceptional because of the abundant excess of stars of 6mag to 10mag brightness and there is a second brightening which includes a string of bright stars 28, 36, 40 Cygni and others. In addition, there is a system of dark nebulae throughout the cloud, the most striking of which is Fish in a Bowl (Barnard 144), in the vicinity of the star η Cygni. It takes the form of a slightly curled oval in the shape of the letter S. When we look into this region, we are actually looking along the spiral arm of our Galaxy, the Orion arm. Its edge curves toward the center in the Swan, while on the other side of the sky, in the Ship's Back and in the constellation Sail, it points away from the center. + +A very interesting region is that around the star Deneb. The Great Rift ends here, the two main streams of the Milky Way join each other in a rather complicated way, and the Milky Way itself continues on with only one branch. The dark region centred roughly between Deneb and Gamma Cygni is called the Northern Coal Sack (LDN 896). To the east of it is a conspicuous star cloud that lies roughly in the region between the stars ξ, 57, 59 and 68 Cygni. It includes the well-known emission nebula North America. A long and narrow, but striking black rift cuts into the cloud from the north (from the α - η Cephei junction). It includes a very dark, oval-shaped region four to six degrees wide (Le Gentil 3), visually perhaps even darker than the sky itself, and containing not a single star visible to the naked eye. It is indeed black as coal and looks like a hole in the sky. After the Southern Cross Coal Sack and the Hadonous Pipe, it is perhaps the easiest dark nebula to observe in the sky. Yet in excellent viewing spots it does not disappear from the sky even with a ten-day-old Moon, especially if the atmosphere is so clear that scattering of moonlight in the atmosphere is minimal and there is no more light pollution. + +The dark nebula continues in the form of a narrow section further on (Funnel nebula - Chimney) less distinctly, but uniformly with a constant width of one degree across the star ρ Cygni crossing the Milky Way, and at the other edge it passes smoothly into its surroundings. The optical binary ω Cygni is visible as a solitary hazy spot above Deneb. About four degrees east of Deneb, you can try to see an inconspicuous half-degree fog spot, in this case the open cluster M39, under good conditions. This is the centre of a small local brightening, located in the western half of another white star cloud. This is oblong in shape and on the other side extends to the northeastern limits of the constellation of the Lizard. It is perhaps comparable in size and brightness to the one in the western part of the Swan (there is no more conspicuous formation further out). Its brightness is uneven at first sight. The first conspicuous oval-shaped dark spot, Barnard 168 (Dark Cigar), in which no stars are visible to the naked eye, is four degrees slightly southeast just off M39. It has sharp edges and contrasts with its surroundings - a truly vast cloud of dusty material that prevents us from seeing into the more distant parts of the Galaxy. diff --git a/en/constellation/delphinus.md b/en/constellation/delphinus.md index 1812be33c..e8eaad5b5 100644 --- a/en/constellation/delphinus.md +++ b/en/constellation/delphinus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-20 18:23:40.348382 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 15:57:38.508256 --- -A small but striking constellation in the northern sky, located between Pegasus and Aquila - near the bright star Altair. It lies just off the eastern edge of the summer Milky Way in the direction of the body of Eagle. The four stars of the constellations α, β, γ, and δ Delphinus (all 3.5-4.5mag brightness) form a distinctive parallelogram that looks a bit like an open cluster and is sometimes called Job's Ark. Since the stars η Del (5.38mag) and ε Del (4.3mag) also lie nearby, the constellation takes on a nice shape that novice observers sometimes mistake for the Pleiades or the Little Dipper. The constellation, although it lies on the edge of the Milky Way, does not contain such objects as open clusters or emission nebulae. It is dominated by planetary clusters, globular clusters and a few galaxies. The most beautiful object, however, is undoubtedly the easily distinguishable binary γ Del. - -![<]($IMG_DIR/cons/Del.png) +A small but striking constellation in the northern sky, located between Pegasus and Aquila - near the bright star Altair. It lies just off the eastern edge of the summer Milky Way in the direction of the body of Eagle. The four stars of the constellations α, β, γ, and δ Delphinus (all 3.5-4.5mag brightness) form a distinctive parallelogram that looks a bit like an open cluster and is sometimes called Job's Ark. Since the stars η Del (5.38mag) and ε Del (4.3mag) also lie nearby, the constellation takes on a nice shape that novice observers sometimes mistake for the Pleiades or the Little Dipper. The constellation, although it lies on the edge of the Milky Way, does not contain such objects as open clusters or emission nebulae. It is dominated by planetary clusters, globular clusters and a few galaxies. The most beautiful object, however, is undoubtedly the easily distinguishable binary γ Del. + +![<]($IMG_DIR/cons/Del.png) diff --git a/en/constellation/dorado.md b/en/constellation/dorado.md index 8d8bc6949..a61b2a9f5 100644 --- a/en/constellation/dorado.md +++ b/en/constellation/dorado.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-20 18:25:05.532409 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-20 18:25:05.532777 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Dor.png) -A faint and minor constellation of the southern sky south of Malir, not rising in our area. The essentially inconspicuous region lies between the bright stars Canopus and Achernar. There is only one star brighter than fourth magnitude. However, if we look closely, we can see a bright white cloud on the boundary of the constellation with Table Mountain - the Large Magellanic Cloud. The constellation also contains the south pole of the ecliptic. +![<]($IMG_DIR/cons/Dor.png) +A faint and minor constellation of the southern sky south of Malir, not rising in our area. The essentially inconspicuous region lies between the bright stars Canopus and Achernar. There is only one star brighter than fourth magnitude. However, if we look closely, we can see a bright white cloud on the boundary of the constellation with Table Mountain - the Large Magellanic Cloud. The constellation also contains the south pole of the ecliptic. diff --git a/en/constellation/draco.md b/en/constellation/draco.md index 44e7f2edc..476bc8975 100644 --- a/en/constellation/draco.md +++ b/en/constellation/draco.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2022-02-04 20:42:28.219953 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:14:33.570262 --- -A large, but not the brightest constellation in the North Pole region, which we can admire in our sky every clear night because it never sets. It is composed mostly of medium bright and fainter stars that form an almost semicircle around Polaris. The head of Draco is made up of the stars γ (Etamine), β (Alwaid), ξ and ν Draconis and is a rather striking star pattern, from which the bright Vega from the constellation Lyra shines not far away. The body is spread between two celestial bears. The brightest star, Thuban, Polaris at the time of the building of the pyramids, lies at the centre of the conjunction of the stars Kochab of the Little Bear and Mizar of the Big Bear. The dragon is the eighth largest constellation, and despite lying further away from the Milky Way, it hides many deepsky objects. They are mostly faint galaxies, many of interesting appearance, but there are also some nice binaries that can be resolved with a binocular or small telescope. In Draco, we also find the extremely bright planetary nebula NGC 6543, known as the Cat's Eye. Not far from it lies the north pole of the ecliptic. - +A large, but not the brightest constellation in the North Pole region, which we can admire in our sky every clear night because it never sets. It is composed mostly of medium bright and fainter stars that form an almost semicircle around Polaris. The head of Draco is made up of the stars γ (Etamine), β (Alwaid), ξ and ν Draconis and is a rather striking star pattern, from which the bright Vega from the constellation Lyra shines not far away. The body is spread between two celestial bears. The brightest star, Thuban, Polaris at the time of the building of the pyramids, lies at the centre of the conjunction of the stars Kochab of the Little Bear and Mizar of the Big Bear. The dragon is the eighth largest constellation, and despite lying further away from the Milky Way, it hides many deepsky objects. They are mostly faint galaxies, many of interesting appearance, but there are also some nice binaries that can be resolved with a binocular or small telescope. In Draco, we also find the extremely bright planetary nebula NGC 6543, known as the Cat's Eye. Not far from it lies the north pole of the ecliptic. + ![<]($IMG_DIR/cons/Dra.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/equuleus.md b/en/constellation/equuleus.md index 7aa9b4853..69ad83921 100644 --- a/en/constellation/equuleus.md +++ b/en/constellation/equuleus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-26 08:36:59.310890 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-26 08:36:59.311162 --- -The smallest constellation in the northern sky and the second smallest constellation in the sky after the Southern Cross, but much harder to identify. The group of 4mag and 5mag stars that make it up lie between Enif of Pegasus, Delphinus and Aquarius, just above the celestial equator. The constellation is poor in interesting objects as well as the stars themselves. It contains only a few very faint galaxies and a handful of binaries. - -![<]($IMG_DIR/cons/Equ.png) +The smallest constellation in the northern sky and the second smallest constellation in the sky after the Southern Cross, but much harder to identify. The group of 4mag and 5mag stars that make it up lie between Enif of Pegasus, Delphinus and Aquarius, just above the celestial equator. The constellation is poor in interesting objects as well as the stars themselves. It contains only a few very faint galaxies and a handful of binaries. + +![<]($IMG_DIR/cons/Equ.png) diff --git a/en/constellation/eridanus.md b/en/constellation/eridanus.md index 63703506b..6c8d05bb8 100644 --- a/en/constellation/eridanus.md +++ b/en/constellation/eridanus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-26 08:38:10.312169 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-26 08:38:10.312464 --- -A large constellation of the southern sky lying southwest of Orion. This, the sixth largest constellation, winds its way across a respectable portion of the sky in the evening in late autumn and during the winter: it originates at the bright Rigel in Orion and winds its way further down to the west and south. Of all the constellations, it has the greatest range of declination (60 degrees). The water stream is mostly made up of 3rd and 4th magnitude stars, so that it is lost in places if you are not looking closely. The mouth of the river is marked by the first magnitude star Achernar, which is not visible from our latitudes because it lies at a declination of almost -60˚. There are many galaxies in Eridanus, the most visually beautiful of which are NGC 1232 and NGC 1300. - -![<]($IMG_DIR/cons/Eri.png) +A large constellation of the southern sky lying southwest of Orion. This, the sixth largest constellation, winds its way across a respectable portion of the sky in the evening in late autumn and during the winter: it originates at the bright Rigel in Orion and winds its way further down to the west and south. Of all the constellations, it has the greatest range of declination (60 degrees). The water stream is mostly made up of 3rd and 4th magnitude stars, so that it is lost in places if you are not looking closely. The mouth of the river is marked by the first magnitude star Achernar, which is not visible from our latitudes because it lies at a declination of almost -60˚. There are many galaxies in Eridanus, the most visually beautiful of which are NGC 1232 and NGC 1300. + +![<]($IMG_DIR/cons/Eri.png) diff --git a/en/constellation/fornax.md b/en/constellation/fornax.md index c84dff408..d0ccad168 100644 --- a/en/constellation/fornax.md +++ b/en/constellation/fornax.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-26 08:40:25.123874 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-26 08:40:25.124219 --- -![<]($IMG_DIR/cons/For.png) -An inconspicuous constellation of the southern sky west of the banks of the celestial river Eridanus. Not observable from northern Europe. Although the constellation is unremarkable when viewed with the naked eye or a binocular, it is not just a small inconspicuous region of the sky marked by a single fourth magnitude star. There are many faint galaxies here, most of which are assigned to Fornax, one of the closest galaxy clusters, 55 million light-years away. It lies in the southern part on the border with Eridania. It contains about 18 galaxies, the brightest of which is NGC 1316. The constellation also contains one member of the Local Group, an irregular dwarf galaxy of extremely low areal brightness known as the Fornax system. +![<]($IMG_DIR/cons/For.png) +An inconspicuous constellation of the southern sky west of the banks of the celestial river Eridanus. Not observable from northern Europe. Although the constellation is unremarkable when viewed with the naked eye or a binocular, it is not just a small inconspicuous region of the sky marked by a single fourth magnitude star. There are many faint galaxies here, most of which are assigned to Fornax, one of the closest galaxy clusters, 55 million light-years away. It lies in the southern part on the border with Eridania. It contains about 18 galaxies, the brightest of which is NGC 1316. The constellation also contains one member of the Local Group, an irregular dwarf galaxy of extremely low areal brightness known as the Fornax system. diff --git a/en/constellation/gemini.md b/en/constellation/gemini.md index 1f54403e3..196ca313a 100644 --- a/en/constellation/gemini.md +++ b/en/constellation/gemini.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-26 08:42:45.281861 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 17:04:17.253700 --- -The constellation of the northern sky, which the Sun passes through after the summer solstice from 21 June to 19 July, therefore rises high above the horizon in winter. The constellation's bright stars form an irregular rectangle between Cancer and Taurus. The pair of brightest stars that reach first sidereal magnitude are called Kastor and Pollux. They are quite different: the brighter and closer Pollux is a lonely orange giant, without guides or points of interest. Kastor is a little fainter, but is an impressive star system, and so is in turn one of the most interesting stars in the sky. The constellation is crossed by the winter Milky Way on its western edge, so it offers a wide variety of celestial objects: from emission and planetary nebulae and open clusters to binaries and variable stars. The most impressive of these are the large open cluster M35, which is the most beautiful of its kind in our winter sky after the Hyades and Pleiades, and the bright planetary nebula Eskimo. In the latter part of the constellation, outside the Milky Way, lie quite a number of faint galaxies. Great discoveries have been made in Gemini in the past. Near the star η Geminorum, William Herschel discovered Uranus, the first planet of the modern era, in 1781. Near the star δ Geminorum, Clyde Tombaugh found Pluto again in 1930. - +The constellation of the northern sky, which the Sun passes through after the summer solstice from 21 June to 19 July, therefore rises high above the horizon in winter. The constellation's bright stars form an irregular rectangle between Cancer and Taurus. The pair of brightest stars that reach first sidereal magnitude are called Kastor and Pollux. They are quite different: the brighter and closer Pollux is a lonely orange giant, without guides or points of interest. Kastor is a little fainter, but is an impressive star system, and so is in turn one of the most interesting stars in the sky. The constellation is crossed by the winter Milky Way on its western edge, so it offers a wide variety of celestial objects: from emission and planetary nebulae and open clusters to binaries and variable stars. The most impressive of these are the large open cluster M35, which is the most beautiful of its kind in our winter sky after the Hyades and Pleiades, and the bright planetary nebula Eskimo. In the latter part of the constellation, outside the Milky Way, lie quite a number of faint galaxies. Great discoveries have been made in Gemini in the past. Near the star η Geminorum, William Herschel discovered Uranus, the first planet of the modern era, in 1781. Near the star δ Geminorum, Clyde Tombaugh found Pluto again in 1930. + ![<]($IMG_DIR/cons/Gem.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/grus.md b/en/constellation/grus.md index 6f9980c85..bc4601e7a 100644 --- a/en/constellation/grus.md +++ b/en/constellation/grus.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-26 08:44:02.032917 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-26 08:44:02.033163 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Gru.png) +![<]($IMG_DIR/cons/Gru.png) A fairly prominent constellation of the southern sky in the shape of an inverted cross, below the bright Fomalhaut of the Southern Fish. With a little imagination in the distribution of the stars, we can see a flying crane with its legs spread back, neck stretched out and head held high. Only the northernmost part is visible in our evening sky. For observers with smaller binoculars, apart from a few binaries, the constellation is poor in objects, although for instruments with binoculars with a lens diameter of around 200 mm it has some nice extragalactic objects. In the northeastern part of the constellation, north of the star θ Gruis, there is a small group of 10th to 11th magnitude galaxies, most of which are spiral galaxies: NGC 7410, 7424, 7552 and 7590. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/hercules.md b/en/constellation/hercules.md index 11c433c8b..890c8065b 100644 --- a/en/constellation/hercules.md +++ b/en/constellation/hercules.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2021-06-26 08:45:02.834564 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-26 08:45:02.834814 --- -A large constellation of the northern sky typical of summer evenings, the northern part of which is circumpolar in our latitudes. Hercules is found roughly in a triangle, the vertices of which are Vega of Lyra, Ras Alhague of Hadonos, and Gemma of the Northern Crown. In the eastern part of the constellation, towards the star ν Her, is the apex - the point to which the Sun approaches in relation to the surrounding stars. It was discovered in 1783 by William Herschel on a relatively small set of stars. The speed at which the Sun moves towards the apex relative to the surrounding stars is nearly 20 km/s. - -Hercules occupies an impressive area of the sky and, despite the fact that it doesn't have a single bright star, it is quite striking. The body of Hercules is marked by four stars: ε, ζ, η and π Hercules, which form a quadrilateral called a "flowerpot". From it, then, the individual chains of stars radiate out to the southwest and southeast, as well as to the northwest and northeast. On the western side of the flowerpot, at about 2/3 of the distance between ζ and η Hercules, lies the brightest globular cluster in the northern sky, M13, visible to the naked eye under favourable conditions. Also worthy of attention are another globular cluster, M92, and the pretty blue-green planetary NGC 6210, several colourful binaries and many galaxies, most of which belong to the outlying Hercules galaxy cluster designated C1 0024 - 1654. It is the densest known cluster, with up to 70 galaxies per square degree in its central regions. - +A large constellation of the northern sky typical of summer evenings, the northern part of which is circumpolar in our latitudes. Hercules is found roughly in a triangle, the vertices of which are Vega of Lyra, Ras Alhague of Hadonos, and Gemma of the Northern Crown. In the eastern part of the constellation, towards the star ν Her, is the apex - the point to which the Sun approaches in relation to the surrounding stars. It was discovered in 1783 by William Herschel on a relatively small set of stars. The speed at which the Sun moves towards the apex relative to the surrounding stars is nearly 20 km/s. + +Hercules occupies an impressive area of the sky and, despite the fact that it doesn't have a single bright star, it is quite striking. The body of Hercules is marked by four stars: ε, ζ, η and π Hercules, which form a quadrilateral called a "flowerpot". From it, then, the individual chains of stars radiate out to the southwest and southeast, as well as to the northwest and northeast. On the western side of the flowerpot, at about 2/3 of the distance between ζ and η Hercules, lies the brightest globular cluster in the northern sky, M13, visible to the naked eye under favourable conditions. Also worthy of attention are another globular cluster, M92, and the pretty blue-green planetary NGC 6210, several colourful binaries and many galaxies, most of which belong to the outlying Hercules galaxy cluster designated C1 0024 - 1654. It is the densest known cluster, with up to 70 galaxies per square degree in its central regions. + ![<]($IMG_DIR/cons/Her.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/horologium.md b/en/constellation/horologium.md index ffc693e27..0435845cf 100644 --- a/en/constellation/horologium.md +++ b/en/constellation/horologium.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-26 10:24:43.749301 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-26 10:24:43.749520 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Hor.png) +![<]($IMG_DIR/cons/Hor.png) A small constellation of the southern sky lying below Eridanus, an indistinct group of stars east of its brightest star, Achernar. In our latitudes, only their northernmost part rises about 1 degree above the southern horizon in late autumn and early winter. The clock has only one star brighter than fourth magnitude and could easily have been placed in any of its neighboring constellations. There are various faint galaxies, the most interesting object being the globular cluster NGC 1261. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/hydra.md b/en/constellation/hydra.md index a112f94bf..0e82c4318 100644 --- a/en/constellation/hydra.md +++ b/en/constellation/hydra.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2021-06-29 07:04:57.175158 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 17:06:47.336378 --- -After the star pattern of the Argo was split, Hydra became the largest constellation in the sky. It is an extraordinarily long constellation, stretching more than six hours in rectangular time, across 1/4 of the celestial sphere, roughly below the ecliptic. The head of Hydra borders the Canis Minor on its western edge, so it can be observed even on winter evenings. The tail winds under the Sextant, Crater, Corvus, Virgo, and ends up under the constellation Libra, which is a transitional constellation between spring and summer. One could almost say that when the head of Hydra sets, the tail is just rising. This is especially so in northern Europe. The head of Hydra is an attractive and striking stellar cluster of the constants δ, ε, ζ, η, ρ and σ Hydra (which have nothing in common with each other apart from this) lying north of the celestial equator, which fits within the field of view of most 7×50 binoculars. Its heart is formed by the red-orange star Alfard. The winding tail, best seen on clear dark nights because it contains mostly only 4-5mag stars, ends at the star 58 Hydra, southwest of σ Librae of Libra. - -Although the constellation extends outside the Milky Way, its size means that it contains a variety of remarkable objects. Most of these are galaxies, of course, but many are brighter than 10mag. Hydra also contains some nice planetary nebulae, a couple of globular clusters and one nice open cluster. Three objects are also in Messier's catalogue: M48, M68 and M83. The constellation also contains the galaxy cluster Hydra, one of the densest galaxy clusters. Its brightest member is the galaxy NGC 3311 (10.9mag). - -![<]($IMG_DIR/cons/Hya.png) +After the star pattern of the Argo was split, Hydra became the largest constellation in the sky. It is an extraordinarily long constellation, stretching more than six hours in rectangular time, across 1/4 of the celestial sphere, roughly below the ecliptic. The head of Hydra borders the Canis Minor on its western edge, so it can be observed even on winter evenings. The tail winds under the Sextant, Crater, Corvus, Virgo, and ends up under the constellation Libra, which is a transitional constellation between spring and summer. One could almost say that when the head of Hydra sets, the tail is just rising. This is especially so in northern Europe. The head of Hydra is an attractive and striking stellar cluster of the constants δ, ε, ζ, η, ρ and σ Hydra (which have nothing in common with each other apart from this) lying north of the celestial equator, which fits within the field of view of most 7×50 binoculars. Its heart is formed by the red-orange star Alfard. The winding tail, best seen on clear dark nights because it contains mostly only 4-5mag stars, ends at the star 58 Hydra, southwest of σ Librae of Libra. + +Although the constellation extends outside the Milky Way, its size means that it contains a variety of remarkable objects. Most of these are galaxies, of course, but many are brighter than 10mag. Hydra also contains some nice planetary nebulae, a couple of globular clusters and one nice open cluster. Three objects are also in Messier's catalogue: M48, M68 and M83. The constellation also contains the galaxy cluster Hydra, one of the densest galaxy clusters. Its brightest member is the galaxy NGC 3311 (10.9mag). + +![<]($IMG_DIR/cons/Hya.png) diff --git a/en/constellation/hydrus.md b/en/constellation/hydrus.md index 306ab7539..532a2e85c 100644 --- a/en/constellation/hydrus.md +++ b/en/constellation/hydrus.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-29 07:06:31.563419 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-29 07:06:31.563775 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Hyi.png) +![<]($IMG_DIR/cons/Hyi.png) A minor constellation near the south celestial pole, near Achernar of Eridania. It takes the form of an isosceles triangle that lies between the Large and Small Magellanic Clouds. The Water Serpent is not visible at our latitudes. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/indus.md b/en/constellation/indus.md index b7b5b5857..e76d7b305 100644 --- a/en/constellation/indus.md +++ b/en/constellation/indus.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-29 07:07:25.645155 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-29 07:07:25.645418 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Ind.png) -A small and faint constellation of the southern sky surrounded by a trio of feathered constellations: the Crane, the Toucan, the Peacock, and straying to near the south pole of the sky. It is probably difficult to imagine a North American Indian in the few obscure stars of this constellation. The slightly more conspicuous Peacock, whose brightest star, Peacock, lies in close proximity to the Indian, may serve as a guide to locating the constellation. This constellation is not visible here. +![<]($IMG_DIR/cons/Ind.png) +A small and faint constellation of the southern sky surrounded by a trio of feathered constellations: the Crane, the Toucan, the Peacock, and straying to near the south pole of the sky. It is probably difficult to imagine a North American Indian in the few obscure stars of this constellation. The slightly more conspicuous Peacock, whose brightest star, Peacock, lies in close proximity to the Indian, may serve as a guide to locating the constellation. This constellation is not visible here. diff --git a/en/constellation/lacerta.md b/en/constellation/lacerta.md index 68024c0ff..56092cc01 100644 --- a/en/constellation/lacerta.md +++ b/en/constellation/lacerta.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-29 07:08:38.734450 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 15:59:25.233786 --- -A faint minor constellation of the northern sky, lying on the edge of the Milky Way between Cygnus, Pegasus, Cepheus and Andromeda. The northern part is circumpolar in our latitudes, southernmost except for northern Europe. This constellation consists only of a zigzag chain of faint stars denoted by Arabic numerals, so that the Lacerta is rather faint. Since its northern half lies in the Milky Way, it contains several open clusters suitable for small telescopes. The constellation is interesting because three novae were observed in it in the 20th century: in 1910, 1936, and 1950. The 1936 one (CP Lacertae) flared in the northernmost part of the constellation and was known as "Nova Lacertae". It was discovered on June 16 of the same year by the Czech astronomer Záviš Bochníček, who also worked in Slovakia. At the time of the flare, it reached a brightness of 2.2mag in three days, which was 175,000 times its original brightness and 300,000 times the brightness of the Sun. It was a typical example of a so-called fast nova. To this day, it has become a faint white dwarf of 14.8mag, unobservable with ordinary amateur telescopes. It's 5,400 light years away. Nova 1910 (DI Lac) reached a brightness of 4.3mag. The faintest of these was the 1950 nova (DK Lac), which brightened to 5mag. - -![<]($IMG_DIR/cons/Lac.png) +A faint minor constellation of the northern sky, lying on the edge of the Milky Way between Cygnus, Pegasus, Cepheus and Andromeda. The northern part is circumpolar in our latitudes, southernmost except for northern Europe. This constellation consists only of a zigzag chain of faint stars denoted by Arabic numerals, so that the Lacerta is rather faint. Since its northern half lies in the Milky Way, it contains several open clusters suitable for small telescopes. The constellation is interesting because three novae were observed in it in the 20th century: in 1910, 1936, and 1950. The 1936 one (CP Lacertae) flared in the northernmost part of the constellation and was known as "Nova Lacertae". It was discovered on June 16 of the same year by the Czech astronomer Záviš Bochníček, who also worked in Slovakia. At the time of the flare, it reached a brightness of 2.2mag in three days, which was 175,000 times its original brightness and 300,000 times the brightness of the Sun. It was a typical example of a so-called fast nova. To this day, it has become a faint white dwarf of 14.8mag, unobservable with ordinary amateur telescopes. It's 5,400 light years away. Nova 1910 (DI Lac) reached a brightness of 4.3mag. The faintest of these was the 1950 nova (DK Lac), which brightened to 5mag. + +![<]($IMG_DIR/cons/Lac.png) diff --git a/en/constellation/leo minor.md b/en/constellation/leo minor.md index ecb732278..4ccb7695d 100644 --- a/en/constellation/leo minor.md +++ b/en/constellation/leo minor.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-29 07:24:21.661202 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-29 07:24:21.661497 --- -A small and faint constellation of the northern sky that fills the space between the crescent of Leo to the south, Lynx to the west, and the hind legs of the Great Bear to the north and east. It is a faint, filler constellation with only seven stars brighter than 5mag. Only one star bears Bayer's designation - β Leo Minor, the others are designated by Flamsteed numbers. Apart from a few faint galaxies, the constellation contains no objects of interest. A few of them, mostly of 11th magnitude, can be seen in 200-250 mm binoculars as tiny nebulous clouds. - -![<]($IMG_DIR/cons/LMi.png) +A small and faint constellation of the northern sky that fills the space between the crescent of Leo to the south, Lynx to the west, and the hind legs of the Great Bear to the north and east. It is a faint, filler constellation with only seven stars brighter than 5mag. Only one star bears Bayer's designation - β Leo Minor, the others are designated by Flamsteed numbers. Apart from a few faint galaxies, the constellation contains no objects of interest. A few of them, mostly of 11th magnitude, can be seen in 200-250 mm binoculars as tiny nebulous clouds. + +![<]($IMG_DIR/cons/LMi.png) diff --git a/en/constellation/leo.md b/en/constellation/leo.md index cda924d63..625d723f2 100644 --- a/en/constellation/leo.md +++ b/en/constellation/leo.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-29 07:18:34.329773 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-29 07:18:34.330039 --- -A prominent animal constellation located mostly in the northern sky. Together with Shepherd and Virgo, it is one of the most famous constellations of the spring sky. The main group of stars is an easily recognisable six - Ras Elazed Australis, Ras Elazed Borealis, Adhafera, Algieba, η Leonis and Regulus - forming the so-called crescent, an inverted question mark or crescent representing the lion's head and chest. The main skeleton of the constellation is then formed by three other bright stars - Zosma and Chertan, with the bright Denebola completing the tail. In Ancient Greece, the faint stars of the constellation of Berenice's Hair were also considered to be the end of this tail, which did not become definitively independent until the 16th century. Leo is a typical constellation outside the Milky Way crowded with galaxies. A fair number of them represent fairly distinctive objects, in one relatively close group of galaxies. Five of them are also in the famous Messier catalogue: M65, M66, M95, M96 and M105. The first four in particular are quite visible in small telescopes, or in light sorters and binoculars, under favourable observing conditions. However, we must not forget the others from the "anonymous" NGC catalogue, as some of them could easily be included in the much better known catalogue of Charles Messier. - +A prominent animal constellation located mostly in the northern sky. Together with Shepherd and Virgo, it is one of the most famous constellations of the spring sky. The main group of stars is an easily recognisable six - Ras Elazed Australis, Ras Elazed Borealis, Adhafera, Algieba, η Leonis and Regulus - forming the so-called crescent, an inverted question mark or crescent representing the lion's head and chest. The main skeleton of the constellation is then formed by three other bright stars - Zosma and Chertan, with the bright Denebola completing the tail. In Ancient Greece, the faint stars of the constellation of Berenice's Hair were also considered to be the end of this tail, which did not become definitively independent until the 16th century. Leo is a typical constellation outside the Milky Way crowded with galaxies. A fair number of them represent fairly distinctive objects, in one relatively close group of galaxies. Five of them are also in the famous Messier catalogue: M65, M66, M95, M96 and M105. The first four in particular are quite visible in small telescopes, or in light sorters and binoculars, under favourable observing conditions. However, we must not forget the others from the "anonymous" NGC catalogue, as some of them could easily be included in the much better known catalogue of Charles Messier. + ![<]($IMG_DIR/cons/Leo.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/lepus.md b/en/constellation/lepus.md index d1f293d40..ae3727554 100644 --- a/en/constellation/lepus.md +++ b/en/constellation/lepus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-10 08:30:38.421929 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 17:11:07.779446 --- -A small but relatively prominent constellation in the southern sky, lying just below Orion. The constellation is not hard to find as it is a fairly distinctive grouping of brighter constellations. Because of its more southerly declination, however, we must wait for its culmination to best see its objects. For a binocular or small telescope, however, only the globular cluster M79 and the blood-red Hind's Crimson Star are worth the effort to find. - -![<]($IMG_DIR/cons/Lep.png) +A small but relatively prominent constellation in the southern sky, lying just below Orion. The constellation is not hard to find as it is a fairly distinctive grouping of brighter constellations. Because of its more southerly declination, however, we must wait for its culmination to best see its objects. For a binocular or small telescope, however, only the globular cluster M79 and the blood-red Hind's Crimson Star are worth the effort to find. + +![<]($IMG_DIR/cons/Lep.png) diff --git a/en/constellation/libra.md b/en/constellation/libra.md index cc37b13c2..72f8609de 100644 --- a/en/constellation/libra.md +++ b/en/constellation/libra.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-29 07:26:02.263188 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-29 07:26:02.263434 --- -2,000 years ago, Libra symbolized the autumnal equinox and had a practical meaning - it marked the time for peasants to sow their winter crops. They were therefore very important for life. The sign of Libra and the autumnal equinox are currently located in Virgo, where the precession of the Earth's axis has shifted them. The Sun currently passes through Libra from October 31 to November 22. The brightest stars of the constellation form a pattern of an irregular quadrilateral south of the celestial equator, lying symmetrically with respect to the ecliptic between Virgo and Scorpio. Libra lies outside the Milky Way, so it does not contain open star clusters and diffuse nebulae, but rather quite a few faint galaxies. There are also a few attractive binaries and one very loose Class XI globular cluster. - +2,000 years ago, Libra symbolized the autumnal equinox and had a practical meaning - it marked the time for peasants to sow their winter crops. They were therefore very important for life. The sign of Libra and the autumnal equinox are currently located in Virgo, where the precession of the Earth's axis has shifted them. The Sun currently passes through Libra from October 31 to November 22. The brightest stars of the constellation form a pattern of an irregular quadrilateral south of the celestial equator, lying symmetrically with respect to the ecliptic between Virgo and Scorpio. Libra lies outside the Milky Way, so it does not contain open star clusters and diffuse nebulae, but rather quite a few faint galaxies. There are also a few attractive binaries and one very loose Class XI globular cluster. + ![<]($IMG_DIR/cons/Lib.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/lupus.md b/en/constellation/lupus.md index f263a4475..63236147d 100644 --- a/en/constellation/lupus.md +++ b/en/constellation/lupus.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2021-06-29 07:25:14.221918 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:15:47.461640 --- -Constellation of the southern sky, in our latitudes only its northern part rises above the horizon. The constellation is only beginning to be clearly visible from the southern regions of the Mediterranean. The Wolf lies on the northeastern edge of the southern Milky Way between Scorpius and Centaurus, below Libra. Its pattern is made up of several 2nd and 3rd magnitude stars, most of which belong to the vast Scorpio-Centaurus stellar association. Many of them are binaries, as can be seen in a small telescope: ε, κ (3.9mag, 5.8mag, 26.8"), μ, η (3.6mag, 7.6mag, 15") π (4 , 6mag, 4.7mag, 1.4") and ξ Lupi (5.3mag, 5.8mag, 10.4"). Like other constellations in the Milky Way, the Wolf harbors several open clusters, the brightest of which is the large NGC 5822, visible even to the binocular near ζ Lupi. We also find a few planetary nebulae, globular clusters and galaxies. - -In a constellation that is all adorned with the rich structure of the Milky Way near its center, there is a very remarkable dark nebula called Barnard 228. This thin but up to four degrees long dust belt can be found near the stars ψ1 and ψ2 Lupi. It looks like a narrow dark channel in the stellar field and is best seen in wide fields of large binaries that enhance the contrast between the dark nebulae and the surrounding Milky Way. Finding it in the field of view is not difficult, just move the telescope slowly eastward from the stars of ψ Lupi. - +Constellation of the southern sky, in our latitudes only its northern part rises above the horizon. The constellation is only beginning to be clearly visible from the southern regions of the Mediterranean. The Wolf lies on the northeastern edge of the southern Milky Way between Scorpius and Centaurus, below Libra. Its pattern is made up of several 2nd and 3rd magnitude stars, most of which belong to the vast Scorpio-Centaurus stellar association. Many of them are binaries, as can be seen in a small telescope: ε, κ (3.9mag, 5.8mag, 26.8"), μ, η (3.6mag, 7.6mag, 15") π (4 , 6mag, 4.7mag, 1.4") and ξ Lupi (5.3mag, 5.8mag, 10.4"). Like other constellations in the Milky Way, the Wolf harbors several open clusters, the brightest of which is the large NGC 5822, visible even to the binocular near ζ Lupi. We also find a few planetary nebulae, globular clusters and galaxies. + +In a constellation that is all adorned with the rich structure of the Milky Way near its center, there is a very remarkable dark nebula called Barnard 228. This thin but up to four degrees long dust belt can be found near the stars ψ1 and ψ2 Lupi. It looks like a narrow dark channel in the stellar field and is best seen in wide fields of large binaries that enhance the contrast between the dark nebulae and the surrounding Milky Way. Finding it in the field of view is not difficult, just move the telescope slowly eastward from the stars of ψ Lupi. + ![<]($IMG_DIR/cons/Lup.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/lynx.md b/en/constellation/lynx.md index 8b04ddd79..070859e9b 100644 --- a/en/constellation/lynx.md +++ b/en/constellation/lynx.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-29 09:39:26.370879 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-29 09:39:26.371108 --- -A faint constellation in the northern sky with no brighter stars. It is located north of the constellations of Cancer and Gemini. It is largely circumpolar in our latitudes, with only the southern parts falling below the horizon. The brightest star is α Lynx, which reaches 3mag. It is easy to find, forming a fairly large, almost equilateral triangle with the stars Pollux and Regulus. This is followed by 38 Lynx and 12 others brighter than 5mag. From an astronomical point of view, the constellation is one of the less interesting ones. It does not contain open clusters and nebulae. Only a few binaries, faint galaxies and one interesting distant globular cluster, the Intergalactic Wanderer, are worth mentioning. - +A faint constellation in the northern sky with no brighter stars. It is located north of the constellations of Cancer and Gemini. It is largely circumpolar in our latitudes, with only the southern parts falling below the horizon. The brightest star is α Lynx, which reaches 3mag. It is easy to find, forming a fairly large, almost equilateral triangle with the stars Pollux and Regulus. This is followed by 38 Lynx and 12 others brighter than 5mag. From an astronomical point of view, the constellation is one of the less interesting ones. It does not contain open clusters and nebulae. Only a few binaries, faint galaxies and one interesting distant globular cluster, the Intergalactic Wanderer, are worth mentioning. + ![<]($IMG_DIR/cons/Lyn.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/lyra.md b/en/constellation/lyra.md index 0642f6353..98debbf53 100644 --- a/en/constellation/lyra.md +++ b/en/constellation/lyra.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-29 09:40:28.546107 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:36:46.157923 --- -Lyra is a typical, distinctive constellation of the northern summer sky, located on the edge of the Milky Way, between Hercules and the Cygnus, small but all the more interesting. The constellation is quite rich in interesting and pretty objects, especially for larger telescopes. The Ring Nebula - M57 - is a typical example of planetary nebulae. The star Sheliak is a representative of the group of occulting variable stars and the star ε Lyra is again one of the most observed multiple stars ever. Also attractive binaries for small telescopes are δ and ζ Lyra. At the junction of δ1 and δ2 Lyra, you may miss the inconspicuous open cluster Stephenson 1. It is made up of a loose cluster of 15 stars that can be observed in binoculars. It is one of our closest open clusters, so it is part of the spiral arm of Orion. For larger telescopes, NGC 6791 is again a beautiful open cluster and a chance to observe several galaxies. - +Lyra is a typical, distinctive constellation of the northern summer sky, located on the edge of the Milky Way, between Hercules and the Cygnus, small but all the more interesting. The constellation is quite rich in interesting and pretty objects, especially for larger telescopes. The Ring Nebula - M57 - is a typical example of planetary nebulae. The star Sheliak is a representative of the group of occulting variable stars and the star ε Lyra is again one of the most observed multiple stars ever. Also attractive binaries for small telescopes are δ and ζ Lyra. At the junction of δ1 and δ2 Lyra, you may miss the inconspicuous open cluster Stephenson 1. It is made up of a loose cluster of 15 stars that can be observed in binoculars. It is one of our closest open clusters, so it is part of the spiral arm of Orion. For larger telescopes, NGC 6791 is again a beautiful open cluster and a chance to observe several galaxies. + ![<]($IMG_DIR/cons/Lyr.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/mensa.md b/en/constellation/mensa.md index b43f1e15d..9d351a216 100644 --- a/en/constellation/mensa.md +++ b/en/constellation/mensa.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-29 09:43:40.525334 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-29 09:43:40.525571 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Men.png) -A small and faint constellation in close proximity to the south pole of the sky, therefore not visible at our latitudes. Table Mountain is the faintest constellation in the sky, with the brightest stars not exceeding fifth magnitude. Four of them form the main pattern of the constellation. Of the objects of note, only the Great Magellanic Cloud is worth mentioning, which partially extends here from the neighbouring Mečiar to the north. +![<]($IMG_DIR/cons/Men.png) +A small and faint constellation in close proximity to the south pole of the sky, therefore not visible at our latitudes. Table Mountain is the faintest constellation in the sky, with the brightest stars not exceeding fifth magnitude. Four of them form the main pattern of the constellation. Of the objects of note, only the Great Magellanic Cloud is worth mentioning, which partially extends here from the neighbouring Mečiar to the north. diff --git a/en/constellation/microscopium.md b/en/constellation/microscopium.md index b942757a2..7b04b7059 100644 --- a/en/constellation/microscopium.md +++ b/en/constellation/microscopium.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-29 13:07:40.537565 updated_by: skybber updated_date: 2021-06-29 13:07:40.537805 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Mic.png) +![<]($IMG_DIR/cons/Mic.png) A small and faint constellation in the southern sky, a faint group of a few stars between the Southern Fish and Sagittarius, down below Capricorn. In our area, only its northern part rises above the horizon in late summer evenings. The microscope lies in a star-poor region of the sky, and none of its stars is brighter than 4.7mag. It contains no more than a few rather attractive binaries and a handful of faint galaxies. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/monoceros.md b/en/constellation/monoceros.md index f5f2eebbc..0a8331691 100644 --- a/en/constellation/monoceros.md +++ b/en/constellation/monoceros.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-06-29 13:08:19.314132 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 17:39:12.826154 --- -A faint equatorial constellation composed of 4th magnitude stars that does not stand out much from its surroundings. It lies almost in the middle of the winter triangle of the bright stars Sirius, Betelgeuse, Procyon, between the Canis Major and the Canis Minor in the Milky Way. The constellation is made up only of faint stars that fill the space between the much brighter constellations of the Canis Major, the Puppis, Hydra, the Little Dog, Gemini, and Orion. The Unicorn contains the very edge of the Milky Way, which is therefore relatively inconspicuous in the sky. You may find it rather monotonous and dull. However, the interstellar medium is much more transparent here than on the other side of the sky (Aquila and surroundings), so we can see much further and observe a variety of nebulae and star clusters. The most famous of these are the Rosette Nebula, the Cone Nebula, and the Hubble Variable Nebula - perhaps the most stunning of all to the visual observer. Of the open clusters, M50, NGC 2301 or the very rich NGC 2506 stand out. The almost forgotten star clusters Collinder 104 and 106 present a nice view in the binocular. - +A faint equatorial constellation composed of 4th magnitude stars that does not stand out much from its surroundings. It lies almost in the middle of the winter triangle of the bright stars Sirius, Betelgeuse, Procyon, between the Canis Major and the Canis Minor in the Milky Way. The constellation is made up only of faint stars that fill the space between the much brighter constellations of the Canis Major, the Puppis, Hydra, the Little Dog, Gemini, and Orion. The Unicorn contains the very edge of the Milky Way, which is therefore relatively inconspicuous in the sky. You may find it rather monotonous and dull. However, the interstellar medium is much more transparent here than on the other side of the sky (Aquila and surroundings), so we can see much further and observe a variety of nebulae and star clusters. The most famous of these are the Rosette Nebula, the Cone Nebula, and the Hubble Variable Nebula - perhaps the most stunning of all to the visual observer. Of the open clusters, M50, NGC 2301 or the very rich NGC 2506 stand out. The almost forgotten star clusters Collinder 104 and 106 present a nice view in the binocular. + ![<]($IMG_DIR/cons/Mon.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/musca.md b/en/constellation/musca.md index 1bfb80127..230ab29b8 100644 --- a/en/constellation/musca.md +++ b/en/constellation/musca.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-06-29 13:12:26.974967 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:37:02.559791 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Mus.png) +![<]($IMG_DIR/cons/Mus.png) A small constellation of the southern sky lying between the chameleons and the Southern Cross in the Milky Way, not visible from our latitudes. The constellation of the Fly is quite a striking feature, although apart from α muscae its stars do not exceed third magnitude. The star λ muscae is white and together with μ muscae, which is red, forms a contrasting pair in the binocular. Of the deep-sky objects in the constellation, two globular clusters that are visible to the binocular attract attention: NGC 4372 and NGC 4833, as well as a small portion of the dark Coal Sack Nebula that extends in from the neighboring Southern Cross. To the northwest of NGC 4372, there is again an interestingly curled dark filament a little bit of a degree in size - the Dark Doodad Nebula. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/norma.md b/en/constellation/norma.md index 259a48ce8..e08b471cc 100644 --- a/en/constellation/norma.md +++ b/en/constellation/norma.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-07-10 08:33:50.275312 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:16:24.481700 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Nor.png) +![<]($IMG_DIR/cons/Nor.png) A small and fainter constellation of the southern sky that does not rise above the horizon at our latitudes. It lies along the galactic equator between the Wolf and the Altar in the region where the Milky Way is again split by the Great Rift. The constellation is located in a rich part of the Milky Way and is therefore a good destination for a binocular's walk across the sky. There is a striking star cloud here that is ivory white in colour. To the north of it, the Milky Way dissolves into an irregular and intricately complicated system interspersed with many brightenings and dark dust. The constellation's four brightest stars form a symmetrical trapezoid around which several open clusters are found. Two of them - NGC 6067 and 6087 - are usually visible as hazy patches without any optical aid. This small constellation is also lucky to have novae - one flared up here in 1893 and another appeared near here in 1920. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/octans.md b/en/constellation/octans.md index 15c635e7d..92c708813 100644 --- a/en/constellation/octans.md +++ b/en/constellation/octans.md @@ -5,5 +5,5 @@ created_date: 2021-07-10 14:40:35.924163 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-10 14:40:35.924395 --- -![<]($IMG_DIR/cons/Oct.png) +![<]($IMG_DIR/cons/Oct.png) A faint constellation in the southern sky, invisible to us, in which the south celestial pole lies. The Octant corresponds in position to the Little Chariot of the northern sky, but does not fulfill the role of Polaris, not having a star near the pole bright enough for orientation. The closest star to the south pole visible to the naked eye is Sigma Octantis, which has an apparent brightness of only 5.48mag. Octantis is a very star-poor region and of little interest to observers because it contains no bright deep-sky objects. The constellation is worthy of attention only because it contains the south celestial pole. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/ophiuchus.md b/en/constellation/ophiuchus.md index 04b3d0796..4e17a9b17 100644 --- a/en/constellation/ophiuchus.md +++ b/en/constellation/ophiuchus.md @@ -5,14 +5,14 @@ created_date: 2021-07-10 14:48:05.710581 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:37:21.080053 --- -A large equatorial constellation of the summer sky, stretching between Hercules and Scorpio. The ecliptic passes through the southern part of Ophiuchus, which is why Ophiuchus is also sometimes referred to as the "13th constellation of the animal". The Sun is here in the first half of December each year, specifically from November 30 to December 17. Ophiuchus lies almost exactly in the middle of the sky: between the north and south poles and between the spring and autumn points. - -There are five stars of magnitude greater than three in Ophiuchus, but it's an extremely spread out and uncluttered summer constellation, but well worth exploring with a good map and at least some sort of binocular. In its northeastern part, a split branch of the summer Milky Way extends into it, while its southernmost parts delve into the rich region between Sagittarius and Scorpius, near the centre of the Galaxy. Because most globular clusters are concentrated around it, there are many - over 20 - in the constellation. Ophiuchus also contains typical Milky Way objects such as open clusters, emission and dark nebulae. - -The most important and prominent dust complex is the large dark formation Pipe nebula (LDN 1773). Its mouthpiece is clearly visible as a roughly four-degree notch from the eastern side into a less conspicuous, but still easily visible bulge to the west of the Galactic plane. It is formed by the Barnard system of dark nebulae 77, 78, 59, 65, 66, 67 on the borders of Sagittarius, Ophiuchus and Scorpio and transforms in binoculars into a region virtually devoid of any bright stars. Start looking for the pipe about twelve degrees east of Antares at the line of three 3-4mag stars, the only really conspicuous ones in the area. The brightest of these - θ Ophiuchi - lies in the middle of this line. The head of the Pipe is located three degrees SSE of it, the mouthpiece extends two degrees down below θ Oph and terminates three and a half degrees southwest of 36 Ophiuchi, the westernmost star of the line. The globular cluster M19 also lies a short distance to the VSV. - -![<]($IMG_DIR/cons/Oph.png) - -The plume, by the way, forms the hind legs and part of a much larger dark structure that has come to be referred to as the Dancing Horse, especially in Anglo-American countries. It can be found roughly midway between M24 and the star Antares and is easily seen, especially with the naked eye. The whole complex consists of the following parts: Barnard 64 and 259 (the nostrils of the horse), B 268 and 270 (the mane), B 47, 60 and 63 (the forelegs and the kupyto), B 262, 266 and 269 (the lower parts of the forebody), B 77 (the abdomen), B 78 (the hind part) and finally B 65-67 (the hind legs). The rider starts still in Ophiuchus and ends in Sagittarius near Trifid. We'll play with the dark nebulae some more. The surrealistically long extension of the horse's foreleg, winding down to the ρ Ophiuchi complex, also represents the so-called Dark River (B 44, 45, 46, 47, 51, 60, 253). This begins roughly at the star 22 Scorpii, is about half a degree wide and ten degrees long, gradually widening into a breaking chain of dark regions. All the while, this huge physically related complex is one of the darkest. The incoming starlight is dimmed by up to 30 magnitudes in some places. That's enough to keep us from seeing a massive supernova explode! - -In the northern part of the constellation, the brightest part of the Milky Way is around the open cluster NGC 6633, which is visible to the naked eye as a distinctive circular spot. To the east of it is the angularly larger but less conspicuous cluster IC 4756, which may also be visible without binoculars. Stellar clusters 66, 67, 68, 70 and 73 Ophiuchi are arranged in a small V-shape. This is Poniatowski's Taurus, an old but no longer extant constellation introduced in 1777. To the northeast of it, and next to the star β Ophiuchi, lies another open cluster - IC 4665. To the naked eye, it appears as an unmissable moon-sized hazy spot on the edge of the Milky Way. +A large equatorial constellation of the summer sky, stretching between Hercules and Scorpio. The ecliptic passes through the southern part of Ophiuchus, which is why Ophiuchus is also sometimes referred to as the "13th constellation of the animal". The Sun is here in the first half of December each year, specifically from November 30 to December 17. Ophiuchus lies almost exactly in the middle of the sky: between the north and south poles and between the spring and autumn points. + +There are five stars of magnitude greater than three in Ophiuchus, but it's an extremely spread out and uncluttered summer constellation, but well worth exploring with a good map and at least some sort of binocular. In its northeastern part, a split branch of the summer Milky Way extends into it, while its southernmost parts delve into the rich region between Sagittarius and Scorpius, near the centre of the Galaxy. Because most globular clusters are concentrated around it, there are many - over 20 - in the constellation. Ophiuchus also contains typical Milky Way objects such as open clusters, emission and dark nebulae. + +The most important and prominent dust complex is the large dark formation Pipe nebula (LDN 1773). Its mouthpiece is clearly visible as a roughly four-degree notch from the eastern side into a less conspicuous, but still easily visible bulge to the west of the Galactic plane. It is formed by the Barnard system of dark nebulae 77, 78, 59, 65, 66, 67 on the borders of Sagittarius, Ophiuchus and Scorpio and transforms in binoculars into a region virtually devoid of any bright stars. Start looking for the pipe about twelve degrees east of Antares at the line of three 3-4mag stars, the only really conspicuous ones in the area. The brightest of these - θ Ophiuchi - lies in the middle of this line. The head of the Pipe is located three degrees SSE of it, the mouthpiece extends two degrees down below θ Oph and terminates three and a half degrees southwest of 36 Ophiuchi, the westernmost star of the line. The globular cluster M19 also lies a short distance to the VSV. + +![<]($IMG_DIR/cons/Oph.png) + +The plume, by the way, forms the hind legs and part of a much larger dark structure that has come to be referred to as the Dancing Horse, especially in Anglo-American countries. It can be found roughly midway between M24 and the star Antares and is easily seen, especially with the naked eye. The whole complex consists of the following parts: Barnard 64 and 259 (the nostrils of the horse), B 268 and 270 (the mane), B 47, 60 and 63 (the forelegs and the kupyto), B 262, 266 and 269 (the lower parts of the forebody), B 77 (the abdomen), B 78 (the hind part) and finally B 65-67 (the hind legs). The rider starts still in Ophiuchus and ends in Sagittarius near Trifid. We'll play with the dark nebulae some more. The surrealistically long extension of the horse's foreleg, winding down to the ρ Ophiuchi complex, also represents the so-called Dark River (B 44, 45, 46, 47, 51, 60, 253). This begins roughly at the star 22 Scorpii, is about half a degree wide and ten degrees long, gradually widening into a breaking chain of dark regions. All the while, this huge physically related complex is one of the darkest. The incoming starlight is dimmed by up to 30 magnitudes in some places. That's enough to keep us from seeing a massive supernova explode! + +In the northern part of the constellation, the brightest part of the Milky Way is around the open cluster NGC 6633, which is visible to the naked eye as a distinctive circular spot. To the east of it is the angularly larger but less conspicuous cluster IC 4756, which may also be visible without binoculars. Stellar clusters 66, 67, 68, 70 and 73 Ophiuchi are arranged in a small V-shape. This is Poniatowski's Taurus, an old but no longer extant constellation introduced in 1777. To the northeast of it, and next to the star β Ophiuchi, lies another open cluster - IC 4665. To the naked eye, it appears as an unmissable moon-sized hazy spot on the edge of the Milky Way. diff --git a/en/constellation/orion.md b/en/constellation/orion.md index 25aac6d20..feb7a14a8 100644 --- a/en/constellation/orion.md +++ b/en/constellation/orion.md @@ -5,11 +5,11 @@ created_date: 2021-07-11 10:20:58.966916 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 17:42:42.019301 --- -Orion is the jewel of our winter sky and of all the constellations it is the most prominent, impossible to miss. The basic outline of the constellation is made up of seven stars. The striking line of three 2mag stars touching the celestial equator is the belt of Orion, lying in the central part of the constellation and peaking during late winter evenings and during the cold January. The stars of the belt are called Mintaka, Alnilam and Alnitak. Between them are a handful of 5-8mag stars, collectively referred to as Collinder 70. Orion's right arm is marked by the star Betelgeuse, the left by Bellatrix. Rigel is located in the right knee, Saiph in the left. Below the belt hangs a sword formed by a line of three stars. Around the star θ Orionis, which is a wide double star discernible in binoculars and whose western companion θ1 Orionis is a known multiple star of the Trapezium system, the Great Nebula in Orion (M42) is visible to the naked eye. Above the Betelgeuse-Rigel conjunction lies a triangle of three stars that represents the head of the hunter. On the left side the arc of fainter stars resembles a club, on the right a hunter's shield. - -Orion extends on both sides of the equator, so it is visible in its entirety except for areas close to the poles from most viewing points on Earth. The constellation offers a wide and rich collection of cosmic attractions, whether for telescopes or small binoculars. The main exhibit is the Great Nebula in Orion, considered by many to be the most beautiful diffuse nebula in the sky and one of the most beautiful objects visible in binoculars. Many other nebulae can be seen in the infinitely large complex of gas and dust that covers most of Orion. The entire region is interspersed with the interstellar medium and is thought to be the birthplace of stars. Many of the double, triple and multiple systems are mostly blue-white in color because they are young stars that have only recently been born in the Orion complex. - -In the northern part of the constellation, the two branches of the Milky Way from Gemini and Taurus merge, and further out the Milky Way begins to gradually expand. On the eastern side it reaches almost to Procyon of the Canis Minor in lateral view, while the western edge passes by the star Betelgeuse and is slightly more contrasted. Slightly to the northwest, the sparse open cluster Collinder 69 is visible to the naked eye, giving a hazy impression. It features a striking triangle of brighter stars λ (3mag), π1 and π2 Orionis (4mag). According to some observers, a large emission nebula, Sharpless 2-264, is visible to the naked eye in the very dark sky around them. This is surrounded by a ring about seven degrees in diameter consisting of a system of dark nebulae. It is no coincidence that it is therefore nicknamed, especially in photographs, the Ring around λ Orionis. But the truth lies somewhere in the middle. The nebula itself is covered by a mass of indistinguishable stars far beyond the limit of visibility, and the surrounding dark nebulae bordering the star cloud only give the impression of an artificial ring. - -![<]($IMG_DIR/cons/Ori.png) - +Orion is the jewel of our winter sky and of all the constellations it is the most prominent, impossible to miss. The basic outline of the constellation is made up of seven stars. The striking line of three 2mag stars touching the celestial equator is the belt of Orion, lying in the central part of the constellation and peaking during late winter evenings and during the cold January. The stars of the belt are called Mintaka, Alnilam and Alnitak. Between them are a handful of 5-8mag stars, collectively referred to as Collinder 70. Orion's right arm is marked by the star Betelgeuse, the left by Bellatrix. Rigel is located in the right knee, Saiph in the left. Below the belt hangs a sword formed by a line of three stars. Around the star θ Orionis, which is a wide double star discernible in binoculars and whose western companion θ1 Orionis is a known multiple star of the Trapezium system, the Great Nebula in Orion (M42) is visible to the naked eye. Above the Betelgeuse-Rigel conjunction lies a triangle of three stars that represents the head of the hunter. On the left side the arc of fainter stars resembles a club, on the right a hunter's shield. + +Orion extends on both sides of the equator, so it is visible in its entirety except for areas close to the poles from most viewing points on Earth. The constellation offers a wide and rich collection of cosmic attractions, whether for telescopes or small binoculars. The main exhibit is the Great Nebula in Orion, considered by many to be the most beautiful diffuse nebula in the sky and one of the most beautiful objects visible in binoculars. Many other nebulae can be seen in the infinitely large complex of gas and dust that covers most of Orion. The entire region is interspersed with the interstellar medium and is thought to be the birthplace of stars. Many of the double, triple and multiple systems are mostly blue-white in color because they are young stars that have only recently been born in the Orion complex. + +In the northern part of the constellation, the two branches of the Milky Way from Gemini and Taurus merge, and further out the Milky Way begins to gradually expand. On the eastern side it reaches almost to Procyon of the Canis Minor in lateral view, while the western edge passes by the star Betelgeuse and is slightly more contrasted. Slightly to the northwest, the sparse open cluster Collinder 69 is visible to the naked eye, giving a hazy impression. It features a striking triangle of brighter stars λ (3mag), π1 and π2 Orionis (4mag). According to some observers, a large emission nebula, Sharpless 2-264, is visible to the naked eye in the very dark sky around them. This is surrounded by a ring about seven degrees in diameter consisting of a system of dark nebulae. It is no coincidence that it is therefore nicknamed, especially in photographs, the Ring around λ Orionis. But the truth lies somewhere in the middle. The nebula itself is covered by a mass of indistinguishable stars far beyond the limit of visibility, and the surrounding dark nebulae bordering the star cloud only give the impression of an artificial ring. + +![<]($IMG_DIR/cons/Ori.png) + diff --git a/en/constellation/pavo.md b/en/constellation/pavo.md index 8250e2c41..df176ab01 100644 --- a/en/constellation/pavo.md +++ b/en/constellation/pavo.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-11 10:22:28.106270 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-11 10:22:28.106574 --- -Not most prominently the constellation of the southern sky, between Sagittarius and the south celestial pole. Not visible here. The brightest star of the constellation α Pavona is usually referred to by the English name Peacock, which simply means "peacock". - +Not most prominently the constellation of the southern sky, between Sagittarius and the south celestial pole. Not visible here. The brightest star of the constellation α Pavona is usually referred to by the English name Peacock, which simply means "peacock". + ![<]($IMG_DIR/cons/Pav.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/pegasus.md b/en/constellation/pegasus.md index d2735c7ee..7ef7d2b99 100644 --- a/en/constellation/pegasus.md +++ b/en/constellation/pegasus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-11 10:23:32.523906 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-11 10:23:32.524119 --- -A large constellation of the northern sky, lying outside the Milky Way in a star-poor region north of Aquarius and adjacent to Andromeda. Although the constellation lies next to the Milky Way, and in a relatively star-poor region, it is particularly notable for the so-called Great Square of Pegasus, which lies at the elongated junction of the rear wheels of the Big Dipper with Polaris and contains no stars brighter than 4th magnitude. It is made up of the stars Scheat, Markab, Algenib, and Sirrah of Andromeda, but which was also once part of Pegasus. At first glance, all four stars are approximately the same stellar size. Of the deepsky objects, the globular cluster M15 and the spiral galaxy NGC 7331, near which the popular Stéphane Quintet lies, are the best known. Other galaxies, which make up the majority of the constellation's objects, are faint and require dark skies and larger telescopes to become interesting in the field of view. - -![<]($IMG_DIR/cons/Peg.png) +A large constellation of the northern sky, lying outside the Milky Way in a star-poor region north of Aquarius and adjacent to Andromeda. Although the constellation lies next to the Milky Way, and in a relatively star-poor region, it is particularly notable for the so-called Great Square of Pegasus, which lies at the elongated junction of the rear wheels of the Big Dipper with Polaris and contains no stars brighter than 4th magnitude. It is made up of the stars Scheat, Markab, Algenib, and Sirrah of Andromeda, but which was also once part of Pegasus. At first glance, all four stars are approximately the same stellar size. Of the deepsky objects, the globular cluster M15 and the spiral galaxy NGC 7331, near which the popular Stéphane Quintet lies, are the best known. Other galaxies, which make up the majority of the constellation's objects, are faint and require dark skies and larger telescopes to become interesting in the field of view. + +![<]($IMG_DIR/cons/Peg.png) diff --git a/en/constellation/perseus.md b/en/constellation/perseus.md index fe5869d7b..a9fc85a0b 100644 --- a/en/constellation/perseus.md +++ b/en/constellation/perseus.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2021-07-11 10:25:29.069328 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:37:46.059747 --- -A prominent, in our partly circumpolar constellation of the northern sky, with four stars brighter than 3mag. It lies in the Milky Way between Charioteer and Andromeda, to the left below the Kasiopei pattern. The rich star field forms one of the spiral arms of our Galaxy, the Perseus Arm. Perseus is rich in objects typical of the Milky Way constellation, such as open star clusters and emission nebulae. But it also contains some interesting galaxies. Messier objects are represented in the open cluster M34 and the planetary nebula M76. The h / χ Perseus binary cluster - NGC 869 & NGC 884 and the binocular-suitable Alpha Perseus mobile group, one of the closest open clusters to our Solar System, also catch our attention. The California Gas Nebula is also well known, although spotting it visually is not so easy for beginners. - -![<]($IMG_DIR/cons/Per.png) -The Milky Way enters the constellation as a narrow path through the stars φ, 4 and 9 Perseus. However, if you go to some of the dimmer locations where even very faint stars are visible, you'll see much more detail. To the north of the Stock 2 cluster, a narrow dark bay cuts into the Milky Way, extending all the way to the star ε Cas, which transitions into a larger circular dimming towards the east. This forms a relatively sharp nebulous outlier of the Milky Way, disappearing somewhere near a pair of unnamed fourth-magnitude stars at the boundary of Giraffe, Cassiopeia and Perseus. The main stream continues between the open cluster M34 and the open cluster Melotte 20 at α Perseus, which contains several white sparkly stars. In the triad, the cluster breaks up into a belt of several dozen stars of varying brightness that almost covers the entire field of view. The brightest of these are ε, ψ, 29, 30, 31 and 34 Perseus. A very faint edge of the oval-shaped Milky Way is still between the ζ and ε stars of Perseus and is bounded by dark nebulae. - +A prominent, in our partly circumpolar constellation of the northern sky, with four stars brighter than 3mag. It lies in the Milky Way between Charioteer and Andromeda, to the left below the Kasiopei pattern. The rich star field forms one of the spiral arms of our Galaxy, the Perseus Arm. Perseus is rich in objects typical of the Milky Way constellation, such as open star clusters and emission nebulae. But it also contains some interesting galaxies. Messier objects are represented in the open cluster M34 and the planetary nebula M76. The h / χ Perseus binary cluster - NGC 869 & NGC 884 and the binocular-suitable Alpha Perseus mobile group, one of the closest open clusters to our Solar System, also catch our attention. The California Gas Nebula is also well known, although spotting it visually is not so easy for beginners. + +![<]($IMG_DIR/cons/Per.png) +The Milky Way enters the constellation as a narrow path through the stars φ, 4 and 9 Perseus. However, if you go to some of the dimmer locations where even very faint stars are visible, you'll see much more detail. To the north of the Stock 2 cluster, a narrow dark bay cuts into the Milky Way, extending all the way to the star ε Cas, which transitions into a larger circular dimming towards the east. This forms a relatively sharp nebulous outlier of the Milky Way, disappearing somewhere near a pair of unnamed fourth-magnitude stars at the boundary of Giraffe, Cassiopeia and Perseus. The main stream continues between the open cluster M34 and the open cluster Melotte 20 at α Perseus, which contains several white sparkly stars. In the triad, the cluster breaks up into a belt of several dozen stars of varying brightness that almost covers the entire field of view. The brightest of these are ε, ψ, 29, 30, 31 and 34 Perseus. A very faint edge of the oval-shaped Milky Way is still between the ζ and ε stars of Perseus and is bounded by dark nebulae. + diff --git a/en/constellation/phoenix.md b/en/constellation/phoenix.md index f1311aced..6478d6ff1 100644 --- a/en/constellation/phoenix.md +++ b/en/constellation/phoenix.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-17 17:52:15.161132 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-17 17:52:15.161448 --- -A constellation of the southern sky lying outside the Milky Way between Fomalhaut of the Southern Fish and Achernar of Eridanus. Only the northern part of the constellation rises 1 degree above the horizon during the autumn months. Just above the horizon the whole constellation appears only in the southern regions of the Mediterranean. With the exception of the star SX Phoenicia, Phoenix contains essentially no objects of interest. In this part of the sky, however, a view of the world of distant (faint) galaxies is uncovered. The quartet of NGC 87-88-89 and NGC 92, 180 million light-years away, is a tour of different types of star systems in large telescopes: NGC 87 is an irregular galaxy, NGC 88 is a spiral galaxy with an outer gas envelope, NGC 89 has two distinctive broad arms, and NGC 92 has one exceptionally long spiral arm. - -![<]($IMG_DIR/cons/Phe.png) +A constellation of the southern sky lying outside the Milky Way between Fomalhaut of the Southern Fish and Achernar of Eridanus. Only the northern part of the constellation rises 1 degree above the horizon during the autumn months. Just above the horizon the whole constellation appears only in the southern regions of the Mediterranean. With the exception of the star SX Phoenicia, Phoenix contains essentially no objects of interest. In this part of the sky, however, a view of the world of distant (faint) galaxies is uncovered. The quartet of NGC 87-88-89 and NGC 92, 180 million light-years away, is a tour of different types of star systems in large telescopes: NGC 87 is an irregular galaxy, NGC 88 is a spiral galaxy with an outer gas envelope, NGC 89 has two distinctive broad arms, and NGC 92 has one exceptionally long spiral arm. + +![<]($IMG_DIR/cons/Phe.png) diff --git a/en/constellation/pictor.md b/en/constellation/pictor.md index 2e8d258ed..2767b1f58 100644 --- a/en/constellation/pictor.md +++ b/en/constellation/pictor.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-17 17:53:14.155703 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-17 17:53:14.155996 --- -A smaller and less prominent constellation in the southern sky, not visible here. This monotonous group of stars lies below the dove, just west of the very bright star Canopus in the constellation of the keel. The most famous object in this small southern constellation is Kapteyn's Star, the red dwarf closest to Earth and space. A source of radiation that can be observed at a frequency of 18.3 MHz. In 1925, an unusual nova appeared in the constellation of Painter. At the time of its discovery, it was 2nd magnitude, but gradually brightened to 1st magnitude. It then gradually faded, only to brighten again two months after its first maximum. - -![<]($IMG_DIR/cons/Pic.png) +A smaller and less prominent constellation in the southern sky, not visible here. This monotonous group of stars lies below the dove, just west of the very bright star Canopus in the constellation of the keel. The most famous object in this small southern constellation is Kapteyn's Star, the red dwarf closest to Earth and space. A source of radiation that can be observed at a frequency of 18.3 MHz. In 1925, an unusual nova appeared in the constellation of Painter. At the time of its discovery, it was 2nd magnitude, but gradually brightened to 1st magnitude. It then gradually faded, only to brighten again two months after its first maximum. + +![<]($IMG_DIR/cons/Pic.png) diff --git a/en/constellation/pisces.md b/en/constellation/pisces.md index 53e1ddbda..03f481dd3 100644 --- a/en/constellation/pisces.md +++ b/en/constellation/pisces.md @@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2021-07-17 17:54:48.746398 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:38:05.518047 --- -A large, faint constellation of the zodiac lying almost entirely in the northern sky between Aries and Aquarius. On its long journey along the ecliptic, the Sun enters the constellation of Pisces on March 11 and remains there until April 17, so it is best seen in the evening sky from October to December. In the constellation south of the star ω Piscium lies the vernal point - the intersection of the ecliptic with the celestial equator. It is the point where the Sun passes through the celestial equator and heads further into the northern hemisphere. It is the time of the vernal equinox, which occurs annually around March 21. In the northern hemisphere it marks the beginning of spring, in the southern hemisphere it marks the beginning of autumn. This intersection is also the starting point of the celestial longitude coordinate - the rectangular line is calculated from it. Declination, or the equivalent of latitude, is calculated from the celestial equator. As a result of precession, the position of the spring point changes. More than 2000 years ago, this imaginary point was located in the constellation Aries. - -![<]($IMG_DIR/cons/Psc.png) -From the perspective of the ordinary amateur astronomer eager to see a few cosmic beauties, this constellation is not very interesting. The line of fainter V-shaped stars encircling Pegasus square in the illuminated city can only be discerned with certainty once the atmosphere has been cleared, and even under the darker skies of the countryside no deep-sky object was seen in the binocular. Indeed, Pisces lies quite far from the Milky Way belt, and although it occupies a good portion of the sky, it includes only a few nice binaries, some of which are color contrast pairs. There is no shortage of faint, relatively small galaxies, some visible in ordinary 200mm binoculars as hazy patches of light, but visually uninteresting in larger amateur telescopes. The most beautiful formation of the constellation is probably the ring of seven stars of about 4th magnitude, sometimes called the Ring Ornament. It represents the head of the more southerly placed fish and consists of the stars γ, κ, λ, ι, θ, 7 and 19 Piscium. The eastern fish is marked by the stars σ to φ Piscium. +A large, faint constellation of the zodiac lying almost entirely in the northern sky between Aries and Aquarius. On its long journey along the ecliptic, the Sun enters the constellation of Pisces on March 11 and remains there until April 17, so it is best seen in the evening sky from October to December. In the constellation south of the star ω Piscium lies the vernal point - the intersection of the ecliptic with the celestial equator. It is the point where the Sun passes through the celestial equator and heads further into the northern hemisphere. It is the time of the vernal equinox, which occurs annually around March 21. In the northern hemisphere it marks the beginning of spring, in the southern hemisphere it marks the beginning of autumn. This intersection is also the starting point of the celestial longitude coordinate - the rectangular line is calculated from it. Declination, or the equivalent of latitude, is calculated from the celestial equator. As a result of precession, the position of the spring point changes. More than 2000 years ago, this imaginary point was located in the constellation Aries. + +![<]($IMG_DIR/cons/Psc.png) +From the perspective of the ordinary amateur astronomer eager to see a few cosmic beauties, this constellation is not very interesting. The line of fainter V-shaped stars encircling Pegasus square in the illuminated city can only be discerned with certainty once the atmosphere has been cleared, and even under the darker skies of the countryside no deep-sky object was seen in the binocular. Indeed, Pisces lies quite far from the Milky Way belt, and although it occupies a good portion of the sky, it includes only a few nice binaries, some of which are color contrast pairs. There is no shortage of faint, relatively small galaxies, some visible in ordinary 200mm binoculars as hazy patches of light, but visually uninteresting in larger amateur telescopes. The most beautiful formation of the constellation is probably the ring of seven stars of about 4th magnitude, sometimes called the Ring Ornament. It represents the head of the more southerly placed fish and consists of the stars γ, κ, λ, ι, θ, 7 and 19 Piscium. The eastern fish is marked by the stars σ to φ Piscium. diff --git a/en/constellation/piscis austrinus.md b/en/constellation/piscis austrinus.md index 93bb9a3c7..1566645ee 100644 --- a/en/constellation/piscis austrinus.md +++ b/en/constellation/piscis austrinus.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-17 17:59:29.396052 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-17 17:59:29.396329 --- -A small constellation in the southern sky that we would hardly notice if it were not for Fomalhaut, the main blue-white star of the first magnitude. The other stars are faint, and because the Southern Pisces lies further from the Milky Way, it is not rich in objects other than galaxies. In addition, their southern location makes clear clear nights and a dark horizon in the south an absolute necessity to observe them from virtually any observing position in Europe. - +A small constellation in the southern sky that we would hardly notice if it were not for Fomalhaut, the main blue-white star of the first magnitude. The other stars are faint, and because the Southern Pisces lies further from the Milky Way, it is not rich in objects other than galaxies. In addition, their southern location makes clear clear nights and a dark horizon in the south an absolute necessity to observe them from virtually any observing position in Europe. + ![<]($IMG_DIR/cons/PsA.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/puppis.md b/en/constellation/puppis.md index 9ce79b530..77f51ae98 100644 --- a/en/constellation/puppis.md +++ b/en/constellation/puppis.md @@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2021-07-17 18:01:28.590886 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 17:47:35.900917 --- -A large constellation of the southern sky, the bulk of which rises above the horizon in our latitudes during the winter and spring months. The stern lies south of Procyon, below the Monoceros. It is bounded on the west by the Canis Major, on the east by the constellation of Compass, and can be observed entirely from the Mediterranean regions. The stern lies east and southeast of the Canis Major and the Milky Way passes through it. Because the dust clouds are relatively diffuse in this direction across the plane of our Galaxy, we can see outward to the galactic edge for long distances. As a result, the Puppis is very rich in diverse open clusters whose shape is very different at first glance. Some are very large and relaxed, more suitable for a binocular, some are relatively large and very rich and suitable for a small telescope, and some are faint and distant, requiring a larger telescope to see them better. The brightest of these is M47, easily visible to the naked eye as a hazy patch to the east of Sirius, next to another cluster, M46. - -![<]($IMG_DIR/cons/Pup.png) +A large constellation of the southern sky, the bulk of which rises above the horizon in our latitudes during the winter and spring months. The stern lies south of Procyon, below the Monoceros. It is bounded on the west by the Canis Major, on the east by the constellation of Compass, and can be observed entirely from the Mediterranean regions. The stern lies east and southeast of the Canis Major and the Milky Way passes through it. Because the dust clouds are relatively diffuse in this direction across the plane of our Galaxy, we can see outward to the galactic edge for long distances. As a result, the Puppis is very rich in diverse open clusters whose shape is very different at first glance. Some are very large and relaxed, more suitable for a binocular, some are relatively large and very rich and suitable for a small telescope, and some are faint and distant, requiring a larger telescope to see them better. The brightest of these is M47, easily visible to the naked eye as a hazy patch to the east of Sirius, next to another cluster, M46. + +![<]($IMG_DIR/cons/Pup.png) From the open cluster M93 (an inconspicuous fogspot), a bright, bright Milky Way belt stretches towards the interface of the Puppis, Vela and Compass. The first brightening is in the north of M93, around the stars ξ and ο Pupp. The next one, slightly larger and brighter, is in the southern part, where a number of faint purchased stars can be seen. The clusters Collinder 121 and 132 appear to be merely rich star field densifications. To the west of the bright Milky Way belt is a fairly conspicuous dark region that continues on into the constellation Vela and breaks up there. The area around the bright star π Puppy (2.7mag) looks very hazy and spotty. It is the brightest member of the large and poorly condensed open cluster Collinder 135, which is made up of 30 stars of a wide range of magnitudes in an area of one degree. At the northern boundary of the cluster lies a trio of bright fifth-magnitude blue stars. An even more striking brightening is found above the conjunction of the stars π and ζ Pupp. Individual stars also emerge from it. The brightest of these, the orange c Puppy (3.7mag), is part of the bright and relaxed cluster NGC 2451. In its vicinity lies another remarkable open cluster, NGC 2477 (5.7mag), very similar to M46 or NGC 7789 of Cassiopeia. \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/pyxis.md b/en/constellation/pyxis.md index 43cd6c4a8..20ba7bf50 100644 --- a/en/constellation/pyxis.md +++ b/en/constellation/pyxis.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-17 18:04:40.391224 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-17 18:04:40.391537 --- -A small and faint constellation of the southern sky, situated about 35 degrees below the head of Hydra, between the Bulge and the Ship's Back. The brightest stars of the constellation Compass α (3.68mag), β (3.97mag) and γ Pyxidis (4.01mag) lie almost in a straight line. The constellation is poor for observers with a binocular or small telescope, but there are a few fainter open clusters, galaxies and planetary nebulae. - +A small and faint constellation of the southern sky, situated about 35 degrees below the head of Hydra, between the Bulge and the Ship's Back. The brightest stars of the constellation Compass α (3.68mag), β (3.97mag) and γ Pyxidis (4.01mag) lie almost in a straight line. The constellation is poor for observers with a binocular or small telescope, but there are a few fainter open clusters, galaxies and planetary nebulae. + ![<]($IMG_DIR/cons/Pyx.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/reticulum.md b/en/constellation/reticulum.md index 44070ef65..27bd8fe2e 100644 --- a/en/constellation/reticulum.md +++ b/en/constellation/reticulum.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-19 17:55:02.112427 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:38:22.814719 --- -A small, relatively prominent constellation in the southern sky, but not observable in our latitudes. The bright stars form a diamond pattern between Dove and Swordfish, close to the Great Magellanic Cloud, halfway between the bright stars Achernar and Canopus. All the brighter stars of the constellation, except α reticulata, which is yellow, are orange in colour, giving this small constellation a rather striking appearance in the binocular. Otherwise, there are no interesting deep-sky objects. - -![<]($IMG_DIR/cons/Ret.png) +A small, relatively prominent constellation in the southern sky, but not observable in our latitudes. The bright stars form a diamond pattern between Dove and Swordfish, close to the Great Magellanic Cloud, halfway between the bright stars Achernar and Canopus. All the brighter stars of the constellation, except α reticulata, which is yellow, are orange in colour, giving this small constellation a rather striking appearance in the binocular. Otherwise, there are no interesting deep-sky objects. + +![<]($IMG_DIR/cons/Ret.png) diff --git a/en/constellation/sagitta.md b/en/constellation/sagitta.md index c487e134d..457ba94f3 100644 --- a/en/constellation/sagitta.md +++ b/en/constellation/sagitta.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-19 17:56:06.338203 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:39:09.480203 --- -The third smallest constellation in the northern sky, located in the rich Milky Way in the Summer Orientation Triangle. Although the constellation consists of only 3rd and 4th magnitude stars, it can be found immediately. It is rendered by the stars α, γ, δ, and ε Sagittae, which indeed resemble the shape of an ancient arrow, located 10 degrees SSE of Altair of Orleans. The arrow lies along the eastern branch of the summer Milky Way - between Eagle and Fox. Its star field is especially nice in binoculars, binars and eyepieces of telescopes with a large field of view: a wealth of 6-9mag stars are scattered in a faint faint "glow". The constellation contains one of Messier's objects, the globular cluster M71, and a few interesting variable stars. "A little bit of each roll" is also found here, along with a few clusters, emission or planetary nebulae, and binaries. - -![<]($IMG_DIR/cons/Sge.png) +The third smallest constellation in the northern sky, located in the rich Milky Way in the Summer Orientation Triangle. Although the constellation consists of only 3rd and 4th magnitude stars, it can be found immediately. It is rendered by the stars α, γ, δ, and ε Sagittae, which indeed resemble the shape of an ancient arrow, located 10 degrees SSE of Altair of Orleans. The arrow lies along the eastern branch of the summer Milky Way - between Eagle and Fox. Its star field is especially nice in binoculars, binars and eyepieces of telescopes with a large field of view: a wealth of 6-9mag stars are scattered in a faint faint "glow". The constellation contains one of Messier's objects, the globular cluster M71, and a few interesting variable stars. "A little bit of each roll" is also found here, along with a few clusters, emission or planetary nebulae, and binaries. + +![<]($IMG_DIR/cons/Sge.png) diff --git a/en/constellation/sagittarius.md b/en/constellation/sagittarius.md index 0fa211427..6770f89d4 100644 --- a/en/constellation/sagittarius.md +++ b/en/constellation/sagittarius.md @@ -5,16 +5,16 @@ created_date: 2021-07-22 18:37:57.308352 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:39:22.876582 --- -A large and very rich in bright objects zodiac constellation in the southern sky between Scorpio and Capricornus. Especially in North America, the striking pattern of bright stars, none of which exceeds 1st magnitude, has been named "Teapot" after its shape. It consists of a group of eight stars, γ, δ, ε, ζ, τ, ρ, π and λ Sagittario. The Sun passes through Sagittarius from December 18 to January 19, at the time of the winter solstice. The best time to observe the objects of this constellation is therefore in summer. However, it lies far enough south that its southernmost parts do not come into view for us, and the very centre of the Galaxy is only a few degrees above the horizon, so we are deprived of some fantastic views. - -![<]($IMG_DIR/cons/Sgr.png) - -The most important fact about the constellation Sagittarius is that in that direction, at a distance of 27,000 light-years, lies the core of our Galaxy, and in front of it, one of its spiral arms, the Arm of Sagittarius. The exact position of the centre is identified with the position of the Sagittarius A radio source and is given by a rectangular value of 17h 42.5min and a declination of -28˚ 59'. In the sky, this point is about 4 degrees WNW of the star γ Sagitttario. However, we will never see it within the distance of the galactic centre because it is obscured by the huge clouds of interstellar dust lying along the spiral plane of our Galaxy. Astronomers have estimated that stars in the region near the galactic centre are dimmed by up to 27 magnitudes! The brightest visually visible star clouds are therefore located a little further north and east, and represent a kind of cross-section of dark dust clouds. - -This is exemplified by the Milky Way's most extensive and brightest cloud ever, the Large Cloud in Sagittarius, visible in part on clear, clear nights perhaps even from our latitudes. It is part of the central bulge and is practically the most distant structure in our Galaxy that can be seen without a telescope. The faintest stars of the cloud lie about 20,000 light years away. In the sky, the cloud has an elongated shape with an average width of about three and a half degrees and a length like the conjunction of the stars μ Sagittario and λ Scorpii. While it is always a bit of an exaggeration to talk about distinct colours, note that it has a yellowish tint. To the west of the Great Cloud there is a dark band with intricate edges about one and a half degrees wide, extending from the boundary with the constellation of the Serpent to the tail of Scorpius. In some places its boundary is sharply defined; in others it passes smoothly into its surroundings, and the exact limits are difficult to determine. - -In the immediate vicinity of the Great Cloud two conspicuous oval nebulae are visible to the naked eye - the Laguna and Trifid nebulae. One of the most interesting places in the entire Milky Way is hidden behind a very distinctive brightening in the form of the Small Cloud in Sagittarius M24. It lies in a milky region about five degrees in width, running north from the Large Cloud towards the Shield, which merges smoothly into its surroundings on the west side and contains several small dark bays on the east. M24 represents only a very small part of the structure of the spiral arm of the Ruler, which, together with the Sagittarius arm, forms the two main spiral arms of our Galaxy. It starts near the galactic center about 10,000 light-years from the Sun, rotates around, disappears behind it, and only appears after the Perseus arm. - -M24 is more than easy to find in the sky about two degrees north of the star μ Sagittario because it is a very conspicuous object. In the binocular it is seen as a hazy white region of uniform brightness and 1x2 degrees in size, from which a few faint stars stand out. It is most conspicuous and contrasted in its eastern part, and best delineated along the southeast, northeast, and northwest sides. In addition, a pair of textbook dark nebulae, Barnard 92 and 93, are located in close proximity. South of M24 lies a small but conspicuous dark smudge and a cluster of stars 15, 16 and 17 Sgr that cannot be individually resolved. The environment is finally completed by another blurred circular spot half a degree in diameter, the open cluster M25 (4.6mag). - -The arm of Sagittarius continues southward through the constellations of Sagittarius and Scorpius to the constellation of the Ship's Keel. Most of the famous and beautiful nebulae or star clusters that can be seen in this part of the sky are therefore located in this arm. It includes a large molecular cloud, on the edges of which we observe the well-known emission nebulae M8, M16, M17 or M20, the open clusters M18, M21 or the association around NGC 6231. It also includes, for example, the star cluster NGC 6193 from the Altar, the nebula Eta Carinae from the constellation of the Ship's Keel or the Jewel Box in the Southern Cross. +A large and very rich in bright objects zodiac constellation in the southern sky between Scorpio and Capricornus. Especially in North America, the striking pattern of bright stars, none of which exceeds 1st magnitude, has been named "Teapot" after its shape. It consists of a group of eight stars, γ, δ, ε, ζ, τ, ρ, π and λ Sagittario. The Sun passes through Sagittarius from December 18 to January 19, at the time of the winter solstice. The best time to observe the objects of this constellation is therefore in summer. However, it lies far enough south that its southernmost parts do not come into view for us, and the very centre of the Galaxy is only a few degrees above the horizon, so we are deprived of some fantastic views. + +![<]($IMG_DIR/cons/Sgr.png) + +The most important fact about the constellation Sagittarius is that in that direction, at a distance of 27,000 light-years, lies the core of our Galaxy, and in front of it, one of its spiral arms, the Arm of Sagittarius. The exact position of the centre is identified with the position of the Sagittarius A radio source and is given by a rectangular value of 17h 42.5min and a declination of -28˚ 59'. In the sky, this point is about 4 degrees WNW of the star γ Sagitttario. However, we will never see it within the distance of the galactic centre because it is obscured by the huge clouds of interstellar dust lying along the spiral plane of our Galaxy. Astronomers have estimated that stars in the region near the galactic centre are dimmed by up to 27 magnitudes! The brightest visually visible star clouds are therefore located a little further north and east, and represent a kind of cross-section of dark dust clouds. + +This is exemplified by the Milky Way's most extensive and brightest cloud ever, the Large Cloud in Sagittarius, visible in part on clear, clear nights perhaps even from our latitudes. It is part of the central bulge and is practically the most distant structure in our Galaxy that can be seen without a telescope. The faintest stars of the cloud lie about 20,000 light years away. In the sky, the cloud has an elongated shape with an average width of about three and a half degrees and a length like the conjunction of the stars μ Sagittario and λ Scorpii. While it is always a bit of an exaggeration to talk about distinct colours, note that it has a yellowish tint. To the west of the Great Cloud there is a dark band with intricate edges about one and a half degrees wide, extending from the boundary with the constellation of the Serpent to the tail of Scorpius. In some places its boundary is sharply defined; in others it passes smoothly into its surroundings, and the exact limits are difficult to determine. + +In the immediate vicinity of the Great Cloud two conspicuous oval nebulae are visible to the naked eye - the Laguna and Trifid nebulae. One of the most interesting places in the entire Milky Way is hidden behind a very distinctive brightening in the form of the Small Cloud in Sagittarius M24. It lies in a milky region about five degrees in width, running north from the Large Cloud towards the Shield, which merges smoothly into its surroundings on the west side and contains several small dark bays on the east. M24 represents only a very small part of the structure of the spiral arm of the Ruler, which, together with the Sagittarius arm, forms the two main spiral arms of our Galaxy. It starts near the galactic center about 10,000 light-years from the Sun, rotates around, disappears behind it, and only appears after the Perseus arm. + +M24 is more than easy to find in the sky about two degrees north of the star μ Sagittario because it is a very conspicuous object. In the binocular it is seen as a hazy white region of uniform brightness and 1x2 degrees in size, from which a few faint stars stand out. It is most conspicuous and contrasted in its eastern part, and best delineated along the southeast, northeast, and northwest sides. In addition, a pair of textbook dark nebulae, Barnard 92 and 93, are located in close proximity. South of M24 lies a small but conspicuous dark smudge and a cluster of stars 15, 16 and 17 Sgr that cannot be individually resolved. The environment is finally completed by another blurred circular spot half a degree in diameter, the open cluster M25 (4.6mag). + +The arm of Sagittarius continues southward through the constellations of Sagittarius and Scorpius to the constellation of the Ship's Keel. Most of the famous and beautiful nebulae or star clusters that can be seen in this part of the sky are therefore located in this arm. It includes a large molecular cloud, on the edges of which we observe the well-known emission nebulae M8, M16, M17 or M20, the open clusters M18, M21 or the association around NGC 6231. It also includes, for example, the star cluster NGC 6193 from the Altar, the nebula Eta Carinae from the constellation of the Ship's Keel or the Jewel Box in the Southern Cross. diff --git a/en/constellation/scorpius.md b/en/constellation/scorpius.md index 38eb14a0d..1875a5d9f 100644 --- a/en/constellation/scorpius.md +++ b/en/constellation/scorpius.md @@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2021-07-25 07:37:03.465607 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-25 07:37:48.254753 --- -A very prominent constellation of the southern sky's zodiacal constellation, stretching between Sagittarius and Libra. In our latitudes, it cannot be seen in its entirety, as part of the tail does not extend above the horizon. Scorpio peaks in our country at midnight in early June. The entire constellation can be well observed from about 40 degrees north latitude and south. Scorpio is one of the few constellations whose actual shape resembles the creature it is also meant to represent. The bright stars render the body, the dangerously curved tail dipped in the clouds of the Milky Way, and the outstretched claws once "robbed" by the stars of Libra (Libra was once part of Scorpio, as documented by the names of its brighter stars). The heart is represented by the red Antares, which Sagittarius points its bow at in the sky. - -The star pattern of Scorpio is not the work of mere coincidence. In fact, most of the constellation's bright stars belong to the vast Scorpio-Centaurus association, a movement group that also includes many of the bright stars of the Wolf or Southern Cross. Antares is the most evolved known member of this vast OB stellar association. The other members are mostly main sequence stars B0, B1, B2, B3, giants and supergiants There are also several bright and dim nebulae around Antares, which lie roughly on the northeastern boundary of this association. A number of globular clusters can also be observed in the constellation, as most globular clusters are concentrated towards the centre of the Galaxy. However, the most beautiful object in the constellation is the open cluster NGC 6231. - -Scorpius is located in one of the richest and most visually beautiful stellar regions of the Milky Way. Viewing the constellation in binocular is worthwhile and a feast for the eyes in the form of clouds of stars, clusters and glowing nebulae. In its southern part, a prominent concentrated, central brightening spot is visible to the naked eye above G Scorpii, which is actually the very striking open cluster M7 (3.3mag). It represents one of the brightest spots in the Milky Way ever. Slightly to the north of it is another cluster, M6, which is smaller and less concentrated, looking more like a blurred star. More visually interesting, however, is the surroundings of the open cluster NGC 6231, which lies in a magnificent field of bright stars often called the False Comet. - -![<]($IMG_DIR/cons/Sco.png) +A very prominent constellation of the southern sky's zodiacal constellation, stretching between Sagittarius and Libra. In our latitudes, it cannot be seen in its entirety, as part of the tail does not extend above the horizon. Scorpio peaks in our country at midnight in early June. The entire constellation can be well observed from about 40 degrees north latitude and south. Scorpio is one of the few constellations whose actual shape resembles the creature it is also meant to represent. The bright stars render the body, the dangerously curved tail dipped in the clouds of the Milky Way, and the outstretched claws once "robbed" by the stars of Libra (Libra was once part of Scorpio, as documented by the names of its brighter stars). The heart is represented by the red Antares, which Sagittarius points its bow at in the sky. + +The star pattern of Scorpio is not the work of mere coincidence. In fact, most of the constellation's bright stars belong to the vast Scorpio-Centaurus association, a movement group that also includes many of the bright stars of the Wolf or Southern Cross. Antares is the most evolved known member of this vast OB stellar association. The other members are mostly main sequence stars B0, B1, B2, B3, giants and supergiants There are also several bright and dim nebulae around Antares, which lie roughly on the northeastern boundary of this association. A number of globular clusters can also be observed in the constellation, as most globular clusters are concentrated towards the centre of the Galaxy. However, the most beautiful object in the constellation is the open cluster NGC 6231. + +Scorpius is located in one of the richest and most visually beautiful stellar regions of the Milky Way. Viewing the constellation in binocular is worthwhile and a feast for the eyes in the form of clouds of stars, clusters and glowing nebulae. In its southern part, a prominent concentrated, central brightening spot is visible to the naked eye above G Scorpii, which is actually the very striking open cluster M7 (3.3mag). It represents one of the brightest spots in the Milky Way ever. Slightly to the north of it is another cluster, M6, which is smaller and less concentrated, looking more like a blurred star. More visually interesting, however, is the surroundings of the open cluster NGC 6231, which lies in a magnificent field of bright stars often called the False Comet. + +![<]($IMG_DIR/cons/Sco.png) diff --git a/en/constellation/sculptor.md b/en/constellation/sculptor.md index 5319dcef7..3638cc555 100644 --- a/en/constellation/sculptor.md +++ b/en/constellation/sculptor.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-25 07:39:47.283278 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:17:10.969516 --- -A faint constellation of the southern sky below the Whale and Aquarius, east of the Southern Fish. In this tiny constellation east of Fomalhaut lies the South Galactic Pole, which marks one of the two points on the axis of rotation of our Galaxy. The latter is shaped like a disk that rotates around its core, and the axis of rotation is perpendicular to the plane of the Milky Way. The points where the axis crosses the sky are called the galactic poles. The northern galactic coordinates lie in the constellation Berenice's Hair. Because we are looking into this region as if out of our Galaxy, we can see only a small number of stars in that direction; gas and dust clouds are scattered. This is also the direction we have the best view of distant space and can observe a number of extragalactic objects. In the constellation is the so-called Sculptor system, a dwarf member of our Local Group of galaxies, only 260,000 light-years away, but with too low an areal brightness to be detected in amateur telescopes. Much more favourable is the observation of members of the galaxy cluster in Sculptor, a handful of spiral galaxies just 8 million light-years away, making it probably the closest galaxy cluster to the Local Group. Sometimes referred to as the "South Galactic Pole Group", two of these galaxies, NGC 55 and NGC 253, mainly from the equatorial regions where they stand out higher on the meridian, can be detected in ordinary binocular. - -![<]($IMG_DIR/cons/Scl.png) +A faint constellation of the southern sky below the Whale and Aquarius, east of the Southern Fish. In this tiny constellation east of Fomalhaut lies the South Galactic Pole, which marks one of the two points on the axis of rotation of our Galaxy. The latter is shaped like a disk that rotates around its core, and the axis of rotation is perpendicular to the plane of the Milky Way. The points where the axis crosses the sky are called the galactic poles. The northern galactic coordinates lie in the constellation Berenice's Hair. Because we are looking into this region as if out of our Galaxy, we can see only a small number of stars in that direction; gas and dust clouds are scattered. This is also the direction we have the best view of distant space and can observe a number of extragalactic objects. In the constellation is the so-called Sculptor system, a dwarf member of our Local Group of galaxies, only 260,000 light-years away, but with too low an areal brightness to be detected in amateur telescopes. Much more favourable is the observation of members of the galaxy cluster in Sculptor, a handful of spiral galaxies just 8 million light-years away, making it probably the closest galaxy cluster to the Local Group. Sometimes referred to as the "South Galactic Pole Group", two of these galaxies, NGC 55 and NGC 253, mainly from the equatorial regions where they stand out higher on the meridian, can be detected in ordinary binocular. + +![<]($IMG_DIR/cons/Scl.png) diff --git a/en/constellation/scutum.md b/en/constellation/scutum.md index 8aadd144a..3c6841c72 100644 --- a/en/constellation/scutum.md +++ b/en/constellation/scutum.md @@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2021-07-25 07:42:36.335796 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 18:39:37.558551 --- -A small constellation just south of the celestial equator, below the border of Aquila and the tail of the Serpent, whose brightest stars only reach 4mag, but it's not hard to find - at least under a slightly dark sky. Indeed, the shield lies in a rich part of the Milky Way, on the northwestern boundary, plus it is interspersed with the dark clouds of the Great Rift and projects a very bright star cloud - a large number of distant stars that the eye cannot distinguish and perceives as just a luminous cloud. Seen from Central Europe, it is the brightest brightening ever seen in the available part of the Milky Way. - -The cloud in the Shield shows great contrast to its surroundings. It is in this region that you will notice the striking combination of bright star fields with the extremely dark dust clouds of the Great Rift located in the foreground, creating remarkable bays directly in and around the cloud. Particularly striking is the one-degree Barnard 103 nebula, lying between the α and β Scuti stars. In addition, many dark regions of dust are distributed throughout the constellation and have found their numbers in the Barnard Catalogue of Dark Nebulae. Probably the most striking complex (B103, B104, B110, B111 and B113) extends from the Great Rift into the northern parts of the constellation, and its contrast with the surrounding star field is really striking in the binocular. Look for another large dark nebula over one and a half degrees long during good conditions just southeast of γ Sct, in a field crowded with faint stars (B312). - -![<]($IMG_DIR/cons/Sct.png) - -If you look more closely, you'll definitely see that the Cloud in the Shield is irregularly shaped and not just an oval. In the sky from the north it follows the stars λ and 12 AQL, η and β Sct, then heads towards the stars ε and δ Sct, from which it rises back to λ Aql. The open cluster M11 (5.8mag) is visible directly in the cloud with the naked eye. The cloud itself looks like a lively mixture of nebulae under a dark sky, with a few just distinguishable stellar sparks glittering in it. This is a large number of distant stars that the eye cannot distinguish individually and therefore perceives only as a luminous cloud. In fact, it is a kind of window between opaque clouds of interstellar matter through which we can see a relatively large distance towards the centre of the Galaxy. For in this direction we are looking not perpendicularly, but directly along one spiral arm - the Sagittarius arm. This is the innermost of the main arms, and is wide and extensive, encircling almost the whole Galaxy before it begins to disappear. +A small constellation just south of the celestial equator, below the border of Aquila and the tail of the Serpent, whose brightest stars only reach 4mag, but it's not hard to find - at least under a slightly dark sky. Indeed, the shield lies in a rich part of the Milky Way, on the northwestern boundary, plus it is interspersed with the dark clouds of the Great Rift and projects a very bright star cloud - a large number of distant stars that the eye cannot distinguish and perceives as just a luminous cloud. Seen from Central Europe, it is the brightest brightening ever seen in the available part of the Milky Way. + +The cloud in the Shield shows great contrast to its surroundings. It is in this region that you will notice the striking combination of bright star fields with the extremely dark dust clouds of the Great Rift located in the foreground, creating remarkable bays directly in and around the cloud. Particularly striking is the one-degree Barnard 103 nebula, lying between the α and β Scuti stars. In addition, many dark regions of dust are distributed throughout the constellation and have found their numbers in the Barnard Catalogue of Dark Nebulae. Probably the most striking complex (B103, B104, B110, B111 and B113) extends from the Great Rift into the northern parts of the constellation, and its contrast with the surrounding star field is really striking in the binocular. Look for another large dark nebula over one and a half degrees long during good conditions just southeast of γ Sct, in a field crowded with faint stars (B312). + +![<]($IMG_DIR/cons/Sct.png) + +If you look more closely, you'll definitely see that the Cloud in the Shield is irregularly shaped and not just an oval. In the sky from the north it follows the stars λ and 12 AQL, η and β Sct, then heads towards the stars ε and δ Sct, from which it rises back to λ Aql. The open cluster M11 (5.8mag) is visible directly in the cloud with the naked eye. The cloud itself looks like a lively mixture of nebulae under a dark sky, with a few just distinguishable stellar sparks glittering in it. This is a large number of distant stars that the eye cannot distinguish individually and therefore perceives only as a luminous cloud. In fact, it is a kind of window between opaque clouds of interstellar matter through which we can see a relatively large distance towards the centre of the Galaxy. For in this direction we are looking not perpendicularly, but directly along one spiral arm - the Sagittarius arm. This is the innermost of the main arms, and is wide and extensive, encircling almost the whole Galaxy before it begins to disappear. diff --git a/en/constellation/serpens.md b/en/constellation/serpens.md index cc4bd725a..b0fda5b38 100644 --- a/en/constellation/serpens.md +++ b/en/constellation/serpens.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-25 07:50:39.484925 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-25 07:50:39.485150 --- -The constellation of Equator, which in summer rises in our country all above the horizon. It is the only one of the 88 constellations that is divided: it is formed by two separate parts: the Head and the Tail of the Serpent, between which lies Hades. Yet the Serpent is listed as a single constellation. The two parts of the constellation are situated around the celestial equator and at first glance might appear to be similar in many ways. However, the opposite is true. The head of the Serpent is further away from the Milky Way and is therefore rich in extragalactic objects - galaxies, but most of them are relatively faint. Of the few globular clusters, M5 stands out, competing with M13 for the title of the most beautiful globular cluster in the northern sky. The tail of the Serpent lies virtually inside the Great Rift, which divides the Milky Way into two streams. Mainly due to its dark dust clouds, this part contains fewer of the open clusters and nebulae we are used to seeing when observing constellations located in the Milky Way's rich fields. However, one object is exceptional - the Eagle Nebula, an emission complex within which lies an open cluster. - +The constellation of Equator, which in summer rises in our country all above the horizon. It is the only one of the 88 constellations that is divided: it is formed by two separate parts: the Head and the Tail of the Serpent, between which lies Hades. Yet the Serpent is listed as a single constellation. The two parts of the constellation are situated around the celestial equator and at first glance might appear to be similar in many ways. However, the opposite is true. The head of the Serpent is further away from the Milky Way and is therefore rich in extragalactic objects - galaxies, but most of them are relatively faint. Of the few globular clusters, M5 stands out, competing with M13 for the title of the most beautiful globular cluster in the northern sky. The tail of the Serpent lies virtually inside the Great Rift, which divides the Milky Way into two streams. Mainly due to its dark dust clouds, this part contains fewer of the open clusters and nebulae we are used to seeing when observing constellations located in the Milky Way's rich fields. However, one object is exceptional - the Eagle Nebula, an emission complex within which lies an open cluster. + ![<]($IMG_DIR/cons/Ser.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/sextans.md b/en/constellation/sextans.md index f9dca55ea..54359017b 100644 --- a/en/constellation/sextans.md +++ b/en/constellation/sextans.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-25 07:51:36.369230 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-25 07:51:36.369405 --- -A small faint equatorial constellation between Leo and Hydra. The sextant is very faint, with only two stars brighter than 5 mag. Good thing there are brighter constellations nearby. The Sextant lies roughly in a triangle whose vertices are formed by the bright stars Alfard, Denebola and Regulus. The constellation is located in a rich region of galaxies, and despite its relatively small size, contains a larger number of them. The most beautiful of these is the remarkably elongated NGC 3115. - +A small faint equatorial constellation between Leo and Hydra. The sextant is very faint, with only two stars brighter than 5 mag. Good thing there are brighter constellations nearby. The Sextant lies roughly in a triangle whose vertices are formed by the bright stars Alfard, Denebola and Regulus. The constellation is located in a rich region of galaxies, and despite its relatively small size, contains a larger number of them. The most beautiful of these is the remarkably elongated NGC 3115. + ![<]($IMG_DIR/cons/Sex.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/taurus.md b/en/constellation/taurus.md index a480dcd43..0eed74565 100644 --- a/en/constellation/taurus.md +++ b/en/constellation/taurus.md @@ -5,9 +5,9 @@ created_date: 2021-07-25 07:53:17.080969 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-25 07:53:17.081329 --- -The constellation of the northern sky's zodiacal constellation through which the Sun passes before the summer solstice, from May 13 to June 20. At the opposite time of year, late autumn, Taurus is therefore high above the south as it passes through our meridian. Taurus lies just on the edge of the winter Milky Way and is one of the most attractive and distinct constellations in the northern hemisphere. And not just because it is home to two of the most extraordinary open star clusters - the Hyades and the Pleiades - that the Earth's sky has to offer. It's not to be missed in the sky, and it lies in close proximity to Orion. With a little imagination, we can make out an angry bull in the star pattern with the ominous red eye formed by the star Aldebaran, the V-shaped head represented by the open cluster Hyades, and the ominous horns extending northeast to the stars β and ζ Tauri. Taurus is also known for containing G in 1801. Piazzi discovered the first asteroid Ceres. - -![<]($IMG_DIR/cons/Tau.png) -The faint parts of the Milky Way are found in Taurus. One part begins to emerge from around the California Nebula and continues indistinctly east of the Pleiades toward the south. It is separated from the main stream by a darker region. At about 2/3 of the distance from the red Aldebaran towards the star Alnath (β Tauri) there is again a nebulous ring cloud. In the 10 × 50 class, a large open cluster without central compaction, NGC 1746, is also visible and contains several numerous stars. - -Approximately at the boundary of Taurus, Woz, Gemini and Orion is the galactic anticenter, hence the lack of a bright milky background. At l = 175˚ we observe a large molecular cloud complex only 450 light-years away, which in some regions attenuates incoming starlight by up to 30 magnitudes. It consists of a number of Barnard nebulae (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) and is also a region where new low-mass stars are now forming. An example is the well-known T Tauri, around which the Hind Variable Nebula (NGC 1554 - 55) can be seen in a large telescope. +The constellation of the northern sky's zodiacal constellation through which the Sun passes before the summer solstice, from May 13 to June 20. At the opposite time of year, late autumn, Taurus is therefore high above the south as it passes through our meridian. Taurus lies just on the edge of the winter Milky Way and is one of the most attractive and distinct constellations in the northern hemisphere. And not just because it is home to two of the most extraordinary open star clusters - the Hyades and the Pleiades - that the Earth's sky has to offer. It's not to be missed in the sky, and it lies in close proximity to Orion. With a little imagination, we can make out an angry bull in the star pattern with the ominous red eye formed by the star Aldebaran, the V-shaped head represented by the open cluster Hyades, and the ominous horns extending northeast to the stars β and ζ Tauri. Taurus is also known for containing G in 1801. Piazzi discovered the first asteroid Ceres. + +![<]($IMG_DIR/cons/Tau.png) +The faint parts of the Milky Way are found in Taurus. One part begins to emerge from around the California Nebula and continues indistinctly east of the Pleiades toward the south. It is separated from the main stream by a darker region. At about 2/3 of the distance from the red Aldebaran towards the star Alnath (β Tauri) there is again a nebulous ring cloud. In the 10 × 50 class, a large open cluster without central compaction, NGC 1746, is also visible and contains several numerous stars. + +Approximately at the boundary of Taurus, Woz, Gemini and Orion is the galactic anticenter, hence the lack of a bright milky background. At l = 175˚ we observe a large molecular cloud complex only 450 light-years away, which in some regions attenuates incoming starlight by up to 30 magnitudes. It consists of a number of Barnard nebulae (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) and is also a region where new low-mass stars are now forming. An example is the well-known T Tauri, around which the Hind Variable Nebula (NGC 1554 - 55) can be seen in a large telescope. diff --git a/en/constellation/telescopium.md b/en/constellation/telescopium.md index 4f3691c3d..b4e9045ad 100644 --- a/en/constellation/telescopium.md +++ b/en/constellation/telescopium.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-25 09:01:01.713942 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-25 09:01:01.714291 --- -A faint and small constellation of the southern sky, which is always hidden below the horizon in our latitudes. It lies to the south of Scorpio, Sagittarius and the Southern Crown, so it understandably does not stand out much in the sky. In the constellation we find a few faint galaxies, a globular cluster and a small planetary nebula. Curiously, the constellation today lacks γ Telescopii, which has become G Scorpii in spiky Scorpius, so that the current version of the celestial telescope is considerably shorter than N. L. Lacaille's idea. - +A faint and small constellation of the southern sky, which is always hidden below the horizon in our latitudes. It lies to the south of Scorpio, Sagittarius and the Southern Crown, so it understandably does not stand out much in the sky. In the constellation we find a few faint galaxies, a globular cluster and a small planetary nebula. Curiously, the constellation today lacks γ Telescopii, which has become G Scorpii in spiky Scorpius, so that the current version of the celestial telescope is considerably shorter than N. L. Lacaille's idea. + ![<]($IMG_DIR/cons/Tel.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/triangulum australe.md b/en/constellation/triangulum australe.md index adfbaef6d..4a23635eb 100644 --- a/en/constellation/triangulum australe.md +++ b/en/constellation/triangulum australe.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-08-01 07:35:39.173027 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-01 07:35:39.173262 --- -A small but prominent constellation in the southern sky, not visible in our latitudes. It is located in the Milky Way, surrounded by the Ruler, the Circle, the Octant and the Telescope, so this part of the sky can be considered part of the equipment of the navigators of old. The three bright stars of the constellation shine at the vertices of an isosceles triangle, which is easy to find in the sky because of its regular shape and its proximity to Toliman and Hadar of Centaur. At its northern edge, the diffuse open cluster NGC 6025 can be seen with the naked eye on a good night. - -![<]($IMG_DIR/cons/TrA.png) +A small but prominent constellation in the southern sky, not visible in our latitudes. It is located in the Milky Way, surrounded by the Ruler, the Circle, the Octant and the Telescope, so this part of the sky can be considered part of the equipment of the navigators of old. The three bright stars of the constellation shine at the vertices of an isosceles triangle, which is easy to find in the sky because of its regular shape and its proximity to Toliman and Hadar of Centaur. At its northern edge, the diffuse open cluster NGC 6025 can be seen with the naked eye on a good night. + +![<]($IMG_DIR/cons/TrA.png) diff --git a/en/constellation/triangulum.md b/en/constellation/triangulum.md index 017b8bae8..b298913aa 100644 --- a/en/constellation/triangulum.md +++ b/en/constellation/triangulum.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-07-25 09:01:56.570397 updated_by: skybber updated_date: 2021-07-25 09:01:56.570718 --- -A very small constellation of the northern sky, whose name corresponds to the image of an almost isosceles, acute-angled triangle formed by the three brightest stars of 3rd magnitude. The constellation is located in a nice setting of several striking star clusters. To the northeast lies the "head of Medusa" (β, π, ρ, ω Perseus), to the south is the cluster of stars of the constellation Aries (α, β, γ Arietis), and to the southeast the obsolete, now defunct constellation of the Northern Fly, formed by the stars 33, 35, 39, and 41 Arietis. The Triangle's exhibit is the spiral galaxy M33, the third largest of the Local Group after M31 and our Galaxy. However, because it is large and has a low areal brightness, it is not the best to observe: It is followed by only a handful of colourful binaries and a fair number of faint galaxies, of which, however, only a very small fraction can be detected with an ordinary newton. - +A very small constellation of the northern sky, whose name corresponds to the image of an almost isosceles, acute-angled triangle formed by the three brightest stars of 3rd magnitude. The constellation is located in a nice setting of several striking star clusters. To the northeast lies the "head of Medusa" (β, π, ρ, ω Perseus), to the south is the cluster of stars of the constellation Aries (α, β, γ Arietis), and to the southeast the obsolete, now defunct constellation of the Northern Fly, formed by the stars 33, 35, 39, and 41 Arietis. The Triangle's exhibit is the spiral galaxy M33, the third largest of the Local Group after M31 and our Galaxy. However, because it is large and has a low areal brightness, it is not the best to observe: It is followed by only a handful of colourful binaries and a fair number of faint galaxies, of which, however, only a very small fraction can be detected with an ordinary newton. + ![<]($IMG_DIR/cons/Tri.png) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/tucana.md b/en/constellation/tucana.md index 0559a3b96..9522a9f84 100644 --- a/en/constellation/tucana.md +++ b/en/constellation/tucana.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2021-08-01 07:36:46.181594 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-01 07:36:46.181827 --- -A constellation near the south pole of the sky, whose brighter stars form an irregular polygon, clearly looming against the almost starless background between Crane and the Water Serpent, by the bright star Achernar of Eridania. In the Toucan is the Small Magellanic Clouds, a small irregular galaxy, a companion to our own. The second important object is the globular cluster 47 Tucanae, the most beautiful in the sky according to the subjective feelings of observers. - -![<]($IMG_DIR/cons/Tuc.png) +A constellation near the south pole of the sky, whose brighter stars form an irregular polygon, clearly looming against the almost starless background between Crane and the Water Serpent, by the bright star Achernar of Eridania. In the Toucan is the Small Magellanic Clouds, a small irregular galaxy, a companion to our own. The second important object is the globular cluster 47 Tucanae, the most beautiful in the sky according to the subjective feelings of observers. + +![<]($IMG_DIR/cons/Tuc.png) diff --git a/en/constellation/ursa major.md b/en/constellation/ursa major.md index 4b8a93248..8bd27d21e 100644 --- a/en/constellation/ursa major.md +++ b/en/constellation/ursa major.md @@ -5,11 +5,11 @@ created_date: 2021-08-01 07:43:10.609963 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-01 07:43:10.610176 --- -The Big Dipper is one of the oldest and perhaps most famous constellations today, featuring a striking pattern of seven bright stars called the Big Dipper. In the older conception, only the part of the constellation consisting of the seven main stars α (1.79mag), β (2.37mag), γ (2.44mag), δ (3.31mag), ε (1.77mag ), ζ (2.09mag), η (1.86mag) Ursa Maioris was considered to be the Big Dipper, and the constellation as a whole is referred to in almost all languages as the Big Dipper, after the Latin name Ursa Maior. Today, we often see the common name of the Big Dipper, but it refers to the entire constellation. In "modern" America, the figure is known as the Great Dipper. The conspicuous grouping of the Great Dipper is not entirely by chance such an arrangement of individual constants. All of the stars except Dubhe and Benatnash are nearly equidistant from us - 74 to 80 light years away - and are part of, indeed the core of, the so-called "Bear Stream," a diffuse cluster of stars moving together in the same direction in space. In addition to a few less bright stars in the same part of the sky - 37, 38, 78, 80 Uma and 21 Leo minor - this stream includes some other stars that are located in completely different places in the celestial vault and have very similar motions through space. These include Sirius of the Big Dog, Gemma of the Northern Crown, δ and ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. However, since they are separated by several hundred light-years in space, we cannot consider the Bear Stream as an open cluster. Its center is about 75 light-years away, making it our closest physical star cluster, so close that we don't even see it together in the sky. In space, its core occupies an area roughly 32 by 12 light years. But the sun, which is not part of it, lies roughly at its edge. Relative to the Sun, the Bear Stream is moving at about 15 km/s towards a point roughly at the boundary of the constellations Sagittarius and Capricorn. - -![<]($IMG_DIR/cons/UMa.png) - -In the mid-1960s, astronomers analyzing images from the Palomar Sky Survey realized that the sky near the North Celestial Pole was obscured by a little-known dust complex. Some dust clouds were later catalogued by B. T. Lynd and described by Alan Sandage. In the late 1990s, IRAS and DIBHE, two satellites with FIR (far infrared) sensors, collected a wealth of information that finally revealed the full extent of the phenomenon. Detailed maps show that a large amount of dust (covering the constellations of the Big and Little Bear, Cephei, Giraffe and Lynx) stretches from the galactic plane roughly towards the north galactic pole, at a distance of about 300 pc from it. Although the nebulae are very faint in many places, they are not uniform and form dense clouds, bundles, filaments and other recognizable structures that should be given close attention. Like other components of interstellar material, they consist of dust particles, hydrogen, carbon monoxide, and other components. - -In addition, these nebulae are unique in that they do not reflect, scatter or shine due to an individual star or star cluster (a feature of most nebulae in the plane of our Galaxy). Properly speaking, we can see these nebulae because they reflect light and are ionized by the total power of all the stars in the Milky Way! They have both reflection (dust scatters blue light) and emission characteristics (ERE - red emission, 600-1000 nanometer band). In short, dark nebulae near the galactic equator are lit up by the Milky Way! It may not be that surprising, but the history of visual observation goes back a long way in this case. In fact, if anyone was seriously interested in this particular field back then, they probably had the opportunity to notice things in the sky that we miss due to light pollution. In 1811, William Herschel compiled a list of 52 areas of the background sky that gave him a hazy impression. Northwest of the galaxy M82, he describes a 1.6-degree area covered in whitish haze. In 2004, an amateur astronomer noticed a faint smudge near galaxies M81-82 in a photo taken with a remotely controlled telescope in the mountains of New Mexico, which is now identified with the Vulcan Nebula, the brightest part of this complex, and probably within the range of an experienced observer. - +The Big Dipper is one of the oldest and perhaps most famous constellations today, featuring a striking pattern of seven bright stars called the Big Dipper. In the older conception, only the part of the constellation consisting of the seven main stars α (1.79mag), β (2.37mag), γ (2.44mag), δ (3.31mag), ε (1.77mag ), ζ (2.09mag), η (1.86mag) Ursa Maioris was considered to be the Big Dipper, and the constellation as a whole is referred to in almost all languages as the Big Dipper, after the Latin name Ursa Maior. Today, we often see the common name of the Big Dipper, but it refers to the entire constellation. In "modern" America, the figure is known as the Great Dipper. The conspicuous grouping of the Great Dipper is not entirely by chance such an arrangement of individual constants. All of the stars except Dubhe and Benatnash are nearly equidistant from us - 74 to 80 light years away - and are part of, indeed the core of, the so-called "Bear Stream," a diffuse cluster of stars moving together in the same direction in space. In addition to a few less bright stars in the same part of the sky - 37, 38, 78, 80 Uma and 21 Leo minor - this stream includes some other stars that are located in completely different places in the celestial vault and have very similar motions through space. These include Sirius of the Big Dog, Gemma of the Northern Crown, δ and ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. However, since they are separated by several hundred light-years in space, we cannot consider the Bear Stream as an open cluster. Its center is about 75 light-years away, making it our closest physical star cluster, so close that we don't even see it together in the sky. In space, its core occupies an area roughly 32 by 12 light years. But the sun, which is not part of it, lies roughly at its edge. Relative to the Sun, the Bear Stream is moving at about 15 km/s towards a point roughly at the boundary of the constellations Sagittarius and Capricorn. + +![<]($IMG_DIR/cons/UMa.png) + +In the mid-1960s, astronomers analyzing images from the Palomar Sky Survey realized that the sky near the North Celestial Pole was obscured by a little-known dust complex. Some dust clouds were later catalogued by B. T. Lynd and described by Alan Sandage. In the late 1990s, IRAS and DIBHE, two satellites with FIR (far infrared) sensors, collected a wealth of information that finally revealed the full extent of the phenomenon. Detailed maps show that a large amount of dust (covering the constellations of the Big and Little Bear, Cephei, Giraffe and Lynx) stretches from the galactic plane roughly towards the north galactic pole, at a distance of about 300 pc from it. Although the nebulae are very faint in many places, they are not uniform and form dense clouds, bundles, filaments and other recognizable structures that should be given close attention. Like other components of interstellar material, they consist of dust particles, hydrogen, carbon monoxide, and other components. + +In addition, these nebulae are unique in that they do not reflect, scatter or shine due to an individual star or star cluster (a feature of most nebulae in the plane of our Galaxy). Properly speaking, we can see these nebulae because they reflect light and are ionized by the total power of all the stars in the Milky Way! They have both reflection (dust scatters blue light) and emission characteristics (ERE - red emission, 600-1000 nanometer band). In short, dark nebulae near the galactic equator are lit up by the Milky Way! It may not be that surprising, but the history of visual observation goes back a long way in this case. In fact, if anyone was seriously interested in this particular field back then, they probably had the opportunity to notice things in the sky that we miss due to light pollution. In 1811, William Herschel compiled a list of 52 areas of the background sky that gave him a hazy impression. Northwest of the galaxy M82, he describes a 1.6-degree area covered in whitish haze. In 2004, an amateur astronomer noticed a faint smudge near galaxies M81-82 in a photo taken with a remotely controlled telescope in the mountains of New Mexico, which is now identified with the Vulcan Nebula, the brightest part of this complex, and probably within the range of an experienced observer. + diff --git a/en/constellation/ursa minor.md b/en/constellation/ursa minor.md index cdc383cc1..30673f6b1 100644 --- a/en/constellation/ursa minor.md +++ b/en/constellation/ursa minor.md @@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2021-08-01 07:46:36.252401 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-01 07:46:36.252810 --- -A small constellation in the northern sky with the north pole less than one degree from Polaris. In this direction, the elongated axis of our planet is lost in the depths of space, and therefore the stars around the celestial pole can always be found in clear skies, because they are Circumpolar in our area. The constellation of the Little Bear itself is relatively inconspicuous and consists mainly of an outline consisting of seven stars, often called the Little Dipper. The two stars, Kochab and Pherkad, which form its rear wheels, are called the guardians of the pole. As the stars of the Little Chariot are mostly between the 2nd and 5th magnitude in brightness, and the constellation is always above the horizon at a greater or lesser height in the northern hemisphere, it may be used as a rough aid to ascertain the state of clearness of the sky. Indeed, if the stars δ, ε and ζ of Ursa Minor are not visible, the atmosphere is so opaque that we may not even identify the basic shape of the constellation. If the star η Umi (4.9mag) is not visible, conditions are too poor for serious observation of deep-sky objects. On the other hand, if it is visible from the suburbs or illuminated locations, then the atmospheric clarity is very good. From the countryside it should not be a problem to see even θ (5.2mag) and 19 Umi (5.5mag) on any average night. There are otherwise few interesting objects in the constellation. The most important of these is Polaris, the North Star, because of its proximity to the north celestial pole. - -![<]($IMG_DIR/cons/UMi.png) - -In dark skies, try to make your way to Polaris in the form of a 40-degree complex of physically related dark nebulae (called the Ling filament or Polaris loop). However, you need to start tracking it just northeast of Deneb, where the very dark Le Gentil 3 region is located. It clearly cuts into the Milky Way just off North America and transitions smoothly into its surroundings to the east. The complex then stretches west to the pair of stars α and β Cephei at the very edge of the Milky Way and extends further north to γ Cephei, where it loses much of its contrast due to the poorer stellar field. Leaving the Milky Way, the complex can be seen as a dark band in the sparse star field where it splits about five degrees north of the reflection nebula NGC 7023, in a star-poor spot about 6 by 4 degrees in size. One branch continues towards the pole (the area around Polaris itself is visually quite deficient in stars within a radius of 2-3 degrees), the other goes in the direction of a nameless fifth-magnitude star, where it fades out. Yes, there are indeed dark nebulae in the Little Dipper! Of course, the dark complex is not at all conspicuous and stands out the better the fainter stars are seen at the observing site. A similar dark serpentine extends towards Polaris from the eastern part of Cassiopeia, north of the double cluster h / χ Perseus. However, it is narrower, straighter and even less conspicuous. Observing dark nebulae is really fascinating, especially if you don't need any binoculars! +A small constellation in the northern sky with the north pole less than one degree from Polaris. In this direction, the elongated axis of our planet is lost in the depths of space, and therefore the stars around the celestial pole can always be found in clear skies, because they are Circumpolar in our area. The constellation of the Little Bear itself is relatively inconspicuous and consists mainly of an outline consisting of seven stars, often called the Little Dipper. The two stars, Kochab and Pherkad, which form its rear wheels, are called the guardians of the pole. As the stars of the Little Chariot are mostly between the 2nd and 5th magnitude in brightness, and the constellation is always above the horizon at a greater or lesser height in the northern hemisphere, it may be used as a rough aid to ascertain the state of clearness of the sky. Indeed, if the stars δ, ε and ζ of Ursa Minor are not visible, the atmosphere is so opaque that we may not even identify the basic shape of the constellation. If the star η Umi (4.9mag) is not visible, conditions are too poor for serious observation of deep-sky objects. On the other hand, if it is visible from the suburbs or illuminated locations, then the atmospheric clarity is very good. From the countryside it should not be a problem to see even θ (5.2mag) and 19 Umi (5.5mag) on any average night. There are otherwise few interesting objects in the constellation. The most important of these is Polaris, the North Star, because of its proximity to the north celestial pole. + +![<]($IMG_DIR/cons/UMi.png) + +In dark skies, try to make your way to Polaris in the form of a 40-degree complex of physically related dark nebulae (called the Ling filament or Polaris loop). However, you need to start tracking it just northeast of Deneb, where the very dark Le Gentil 3 region is located. It clearly cuts into the Milky Way just off North America and transitions smoothly into its surroundings to the east. The complex then stretches west to the pair of stars α and β Cephei at the very edge of the Milky Way and extends further north to γ Cephei, where it loses much of its contrast due to the poorer stellar field. Leaving the Milky Way, the complex can be seen as a dark band in the sparse star field where it splits about five degrees north of the reflection nebula NGC 7023, in a star-poor spot about 6 by 4 degrees in size. One branch continues towards the pole (the area around Polaris itself is visually quite deficient in stars within a radius of 2-3 degrees), the other goes in the direction of a nameless fifth-magnitude star, where it fades out. Yes, there are indeed dark nebulae in the Little Dipper! Of course, the dark complex is not at all conspicuous and stands out the better the fainter stars are seen at the observing site. A similar dark serpentine extends towards Polaris from the eastern part of Cassiopeia, north of the double cluster h / χ Perseus. However, it is narrower, straighter and even less conspicuous. Observing dark nebulae is really fascinating, especially if you don't need any binoculars! diff --git a/en/constellation/vela.md b/en/constellation/vela.md index c2d897fd5..19c10dee0 100644 --- a/en/constellation/vela.md +++ b/en/constellation/vela.md @@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2021-08-01 07:53:52.350902 updated_by: skybber updated_date: 2021-08-01 07:53:52.351173 --- -A constellation of the southern sky, the northern part of which at best only touches the southern horizon from below at midnight in mid-February in our latitudes, so we can practically never see it. The only option is to travel far south, where this majestic constellation, located in the Milky Way, rich in star clusters and nebulae, rises higher above the horizon. The Sails, along with the Stern, Keel and Compasses, are part of the old, vast constellation of the Argo Ship. After its division, Sails lost its α and β stars to the Keel, and its brightest star became γ Velorum. - -![<]($IMG_DIR/cons/Vel.png) -The brightest part of the Milky Way in the constellation is around the relatively prominent open cluster IC 2395 (4.6mag). Several constellations also emerge from it. The surroundings of most of the brightest stars of the Sail pattern give a hazy impression. γ Velorum due to the abundance of nearby 6th magnitude stars and the bright cluster NGC 2547 (4.7mag), λ Velorum due to the small local brightening. Close to δ Velorum lies a very prominent one-degree spot, the open cluster IC 2391. δ Velorum, together with the stars κ Vel and ε and ι Carinae of the Keel, form the so-called False Cross, which is often confused with the true Southern Cross by northern sky admirers. Unlike the latter, however, it is slightly larger, more symmetrical and less bright, and its arm does not point to the region of the south celestial pole. Between the two crosses, you can find the obsolete constellation of Karl's Oak. The latter was a reminder of the huge tree trunk in Boscobel in which King Charles II of England hid day and night after his defeat by Oliver Cromwell in 1651. +A constellation of the southern sky, the northern part of which at best only touches the southern horizon from below at midnight in mid-February in our latitudes, so we can practically never see it. The only option is to travel far south, where this majestic constellation, located in the Milky Way, rich in star clusters and nebulae, rises higher above the horizon. The Sails, along with the Stern, Keel and Compasses, are part of the old, vast constellation of the Argo Ship. After its division, Sails lost its α and β stars to the Keel, and its brightest star became γ Velorum. + +![<]($IMG_DIR/cons/Vel.png) +The brightest part of the Milky Way in the constellation is around the relatively prominent open cluster IC 2395 (4.6mag). Several constellations also emerge from it. The surroundings of most of the brightest stars of the Sail pattern give a hazy impression. γ Velorum due to the abundance of nearby 6th magnitude stars and the bright cluster NGC 2547 (4.7mag), λ Velorum due to the small local brightening. Close to δ Velorum lies a very prominent one-degree spot, the open cluster IC 2391. δ Velorum, together with the stars κ Vel and ε and ι Carinae of the Keel, form the so-called False Cross, which is often confused with the true Southern Cross by northern sky admirers. Unlike the latter, however, it is slightly larger, more symmetrical and less bright, and its arm does not point to the region of the south celestial pole. Between the two crosses, you can find the obsolete constellation of Karl's Oak. The latter was a reminder of the huge tree trunk in Boscobel in which King Charles II of England hid day and night after his defeat by Oliver Cromwell in 1651. diff --git a/en/constellation/virgo.md b/en/constellation/virgo.md index 2e309dead..2c811cc43 100644 --- a/en/constellation/virgo.md +++ b/en/constellation/virgo.md @@ -5,12 +5,12 @@ created_date: 2022-02-04 20:25:14.473944 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-04 20:27:27.835316 --- -The large equatorial constellation of the zodiac, in which the intersection of the ecliptic and the equator lies, and through which the Sun passes from 16 September to 30 October, the time of the autumnal equinox, the moment when summer ends and autumn begins. On the ecliptic it is located between Leo and Libra. Virgo is easily found by the elongated conjunction of the upper right and lower left wheels of the Big Dipper, although only four of its stars are brighter than 3rd magnitude. The constellation is Y-shaped in the sky, with Spica at its lower edge, the star γ Virginis at the bottom of a sort of bowl formed by the stars Porrima, Vindemiatrix, β, δ, η Virginis, and Denebola of Leo. The constellation is best seen in the evening sky from March to August. It peaks at midnight in the first decade of April about 40 degrees above the southern horizon. It contains 95 stars of apparent brightness up to 6mag. It is the largest constellation of the zodiacal constellation and the second largest after Hydra, occupying 0.393 sr in the sky. - -![<]($IMG_DIR/cons/Vir.png) - -The constellation is interesting not only from a historical point of view, but especially from an astronomical one. Because Virgo lies very far from the dense clouds of the Milky Way, we find mainly distant galaxies, or more precisely, a large number of distant galaxies. The explanation is simple, looking between the stars Vindemiatrix and Denebola, at the boundary between the constellation Virgo and the Hair of Berenice, lies the heart of the huge Coma-Virgo supercluster of galaxies, to which the Local Group of Milky Way galaxies belongs. Rich outcrops and belts of galaxies extend across the sky to Centaurus and southeast to the tail of Hydra, as well as northwest to the Hounds and the Great Bear. The exact location of the centre of this supercluster, is at a distance of about 54 million light years towards the two giant elliptical galaxies M84 and M86. The core is very dense, and in its central part, about 5 million light-years across (12˚ x 10˚ in the sky), we can count about 3,000 galaxies. And these are actually only the largest and brightest members - huge elliptical galaxies and spiral galaxies similar to our own Milky Way or the Andromeda galaxy, because dwarf elliptical and various irregular galaxies may not show up in photos from even the largest telescopes. - -So Virgo brings a wide variety of galaxies, distant and less bright objects to our observing program, for which we will need preferably a 250mm or larger telescope. However, some of the galaxies are quite bright, after all, eleven of them are stuck in Charles Messier's famous catalogue. Like this supercluster, or just a small group of galaxies like our Local Group, they are actually the rule rather than the exception in deep dark space. The Coma-Virgo cluster itself is probably the center of a larger cluster of galaxy clusters that surpass all our imaginations. If we look to the other side of the sky from the constellations Virgo and Berenice's Hair, for example towards Whale, Eridanus or Pecus, we can see other, much more distant superclusters of galaxies in a large telescope, or rather, only their brightest members. Clusters of galaxies in Hercules or the Northern Crown are also known. - +The large equatorial constellation of the zodiac, in which the intersection of the ecliptic and the equator lies, and through which the Sun passes from 16 September to 30 October, the time of the autumnal equinox, the moment when summer ends and autumn begins. On the ecliptic it is located between Leo and Libra. Virgo is easily found by the elongated conjunction of the upper right and lower left wheels of the Big Dipper, although only four of its stars are brighter than 3rd magnitude. The constellation is Y-shaped in the sky, with Spica at its lower edge, the star γ Virginis at the bottom of a sort of bowl formed by the stars Porrima, Vindemiatrix, β, δ, η Virginis, and Denebola of Leo. The constellation is best seen in the evening sky from March to August. It peaks at midnight in the first decade of April about 40 degrees above the southern horizon. It contains 95 stars of apparent brightness up to 6mag. It is the largest constellation of the zodiacal constellation and the second largest after Hydra, occupying 0.393 sr in the sky. + +![<]($IMG_DIR/cons/Vir.png) + +The constellation is interesting not only from a historical point of view, but especially from an astronomical one. Because Virgo lies very far from the dense clouds of the Milky Way, we find mainly distant galaxies, or more precisely, a large number of distant galaxies. The explanation is simple, looking between the stars Vindemiatrix and Denebola, at the boundary between the constellation Virgo and the Hair of Berenice, lies the heart of the huge Coma-Virgo supercluster of galaxies, to which the Local Group of Milky Way galaxies belongs. Rich outcrops and belts of galaxies extend across the sky to Centaurus and southeast to the tail of Hydra, as well as northwest to the Hounds and the Great Bear. The exact location of the centre of this supercluster, is at a distance of about 54 million light years towards the two giant elliptical galaxies M84 and M86. The core is very dense, and in its central part, about 5 million light-years across (12˚ x 10˚ in the sky), we can count about 3,000 galaxies. And these are actually only the largest and brightest members - huge elliptical galaxies and spiral galaxies similar to our own Milky Way or the Andromeda galaxy, because dwarf elliptical and various irregular galaxies may not show up in photos from even the largest telescopes. + +So Virgo brings a wide variety of galaxies, distant and less bright objects to our observing program, for which we will need preferably a 250mm or larger telescope. However, some of the galaxies are quite bright, after all, eleven of them are stuck in Charles Messier's famous catalogue. Like this supercluster, or just a small group of galaxies like our Local Group, they are actually the rule rather than the exception in deep dark space. The Coma-Virgo cluster itself is probably the center of a larger cluster of galaxy clusters that surpass all our imaginations. If we look to the other side of the sky from the constellations Virgo and Berenice's Hair, for example towards Whale, Eridanus or Pecus, we can see other, much more distant superclusters of galaxies in a large telescope, or rather, only their brightest members. Clusters of galaxies in Hercules or the Northern Crown are also known. + ![<]($IMG_DIR/cons/MarkarianChain-BL.jpg) \ No newline at end of file diff --git a/en/constellation/vulpecula.md b/en/constellation/vulpecula.md index 9af517695..1823839a0 100644 --- a/en/constellation/vulpecula.md +++ b/en/constellation/vulpecula.md @@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2022-02-07 15:15:09.045046 updated_by: skybber updated_date: 2022-02-11 15:51:20.915636 --- -A small and faint constellation of the northern sky south of the Swan, just off Albireo, north of the Sagitta and the Dolphin. The Vulpecula lies in the eastern stream of the summer Milky Way. Although the latter is not exceptionally bright in this region, it contains an abundant surplus of 7th to 10th magnitude stars. The star clouds are good for sweeping through with a binocular, and there are some nice objects to be discovered. The constellation contains a relatively large number of open clusters. The most impressive in the telescope's field of view is NGC 6940 , while the well-known open cluster Collinder 399, simply called "The Arm", is for any binoculars. There are also relatively bright nebulae, binaries, triple stars and, at the very eastern edge of the constellation, a few galaxies. The most famous object, however, is the planetary nebula M27 , one of the largest and brightest planetary nebulae, amazing in any telescope, from the binocular to big Dobsonian. Even with the smallest telescope, you can see a hint of its shape, from which it is also called - Dumbbell. - -![<]($IMG_DIR/cons/Vul.png) +A small and faint constellation of the northern sky south of the Swan, just off Albireo, north of the Sagitta and the Dolphin. The Vulpecula lies in the eastern stream of the summer Milky Way. Although the latter is not exceptionally bright in this region, it contains an abundant surplus of 7th to 10th magnitude stars. The star clouds are good for sweeping through with a binocular, and there are some nice objects to be discovered. The constellation contains a relatively large number of open clusters. The most impressive in the telescope's field of view is NGC 6940 , while the well-known open cluster Collinder 399, simply called "The Arm", is for any binoculars. There are also relatively bright nebulae, binaries, triple stars and, at the very eastern edge of the constellation, a few galaxies. The most famous object, however, is the planetary nebula M27 , one of the largest and brightest planetary nebulae, amazing in any telescope, from the binocular to big Dobsonian. Even with the smallest telescope, you can see a hint of its shape, from which it is also called - Dumbbell. + +![<]($IMG_DIR/cons/Vul.png) diff --git a/en/star/38_Psc.md b/en/star/38_Psc.md index 8a5ccbfdc..61179bb0e 100644 --- a/en/star/38_Psc.md +++ b/en/star/38_Psc.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Psc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.374596 --- diff --git a/en/star/Dunlop_236.md b/en/star/Dunlop_236.md index d27505777..794732354 100644 --- a/en/star/Dunlop_236.md +++ b/en/star/Dunlop_236.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Mic created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.600630 --- diff --git a/en/star/Kapteynova_hviezda.md b/en/star/Kapteynova_hviezda.md index 37b8a1d23..180b05bdb 100644 --- a/en/star/Kapteynova_hviezda.md +++ b/en/star/Kapteynova_hviezda.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pic created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.396121 --- diff --git a/en/star/N_1991.md b/en/star/N_1991.md index 89d7b2b0d..a46b3635e 100644 --- a/en/star/N_1991.md +++ b/en/star/N_1991.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Mus created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.373348 --- diff --git a/en/star/Proxima_Centauri.md b/en/star/Proxima_Centauri.md index 35bf3353b..19a0523f1 100644 --- a/en/star/Proxima_Centauri.md +++ b/en/star/Proxima_Centauri.md @@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: skybber updated_date: 2022-01-23 10:24:42.633336 --- -![]($IMG_DIR/dso/Proxima.jpg) - +![]($IMG_DIR/dso/Proxima.jpg) + In 1915, R. T. Innes measured the proper motions of stars around α Centauri. At a distance of 2.2 arc degrees southwest of this star, he found a star of brightness 10.7mag moving in the same direction and speed as both components of α Centauri. This red dwarf is actually our closest star to the Sun, only 4.25 light-years away. It probably belongs to the α Centauri system, even though it orbits it at a very great distance. Yet in a few thousand years, when it gets past Toliman, it will no longer be our nearest star. Proxima - which means "nearest" in Latin - will occasionally brighten by more than half a magnitude and usually return to its original brightness in half an hour. Proxima Centauri is a small star, with a mass of only 1/10 that of the Sun, and is very faint, shining less than 0.0008 of the Sun. \ No newline at end of file diff --git a/en/star/RR_Tel.md b/en/star/RR_Tel.md index 0dbc5ff4d..40590a10a 100644 --- a/en/star/RR_Tel.md +++ b/en/star/RR_Tel.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tel created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.552037 --- diff --git a/en/star/RW_Tauri.md b/en/star/RW_Tauri.md index 36ed6e931..da033b499 100644 --- a/en/star/RW_Tauri.md +++ b/en/star/RW_Tauri.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tau created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.913042 --- diff --git a/en/star/RY_Dra.md b/en/star/RY_Dra.md new file mode 100644 index 000000000..9ff91b953 --- /dev/null +++ b/en/star/RY_Dra.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +name: RY Dra +constellation: Dra +created_by: 8mag +created_date: 2022-02-11 18:51:57.005608 +updated_by: skybber +updated_date: 2022-02-05 20:22:47.459775 +--- +a variable star with a deep red hue. It is one of the cool carbon stars, notable for the carbon molecules present in its atmosphere. The brightness of the star varies between 9.4mag and 11.4mag over a period of 172 days. In a larger telescope it is always found in the middle of the southeastern side of the isosceles triangle of stars 7, 8 and 9 Draconis. \ No newline at end of file diff --git a/en/star/R_Oct.md b/en/star/R_Oct.md index b8269607e..7404ab273 100644 --- a/en/star/R_Oct.md +++ b/en/star/R_Oct.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Oct created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.868079 --- diff --git a/en/star/R_Ret.md b/en/star/R_Ret.md index ecfd9396a..f1b5e3843 100644 --- a/en/star/R_Ret.md +++ b/en/star/R_Ret.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Ret created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.145465 --- diff --git a/en/star/R_TrA.md b/en/star/R_TrA.md index 91a656504..63aec2b85 100644 --- a/en/star/R_TrA.md +++ b/en/star/R_TrA.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: TrA created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.384093 --- diff --git a/en/star/R_a_S_Gru.md b/en/star/R_a_S_Gru.md index 4558990e6..95c6f6d5b 100644 --- a/en/star/R_a_S_Gru.md +++ b/en/star/R_a_S_Gru.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Gru created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.205572 --- diff --git a/en/star/R_a_TW_Hor.md b/en/star/R_a_TW_Hor.md index 5b9d9d7e4..34f00ee1b 100644 --- a/en/star/R_a_TW_Hor.md +++ b/en/star/R_a_TW_Hor.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Hor created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.058648 --- diff --git a/en/star/SX_Phe.md b/en/star/SX_Phe.md index 56e5a6f5b..d1eee3c22 100644 --- a/en/star/SX_Phe.md +++ b/en/star/SX_Phe.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Phe created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.767543 --- diff --git a/en/star/S_Vol.md b/en/star/S_Vol.md index 38677c30f..53a79e804 100644 --- a/en/star/S_Vol.md +++ b/en/star/S_Vol.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Vol created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.645592 --- diff --git a/en/star/S_a_U_Oct.md b/en/star/S_a_U_Oct.md index ecec7f0e7..a04dc8a8a 100644 --- a/en/star/S_a_U_Oct.md +++ b/en/star/S_a_U_Oct.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Oct created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.457214 --- diff --git a/en/star/T_Borealis.md b/en/star/T_Borealis.md index c32fb007a..b01e8ec70 100644 --- a/en/star/T_Borealis.md +++ b/en/star/T_Borealis.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Boo created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.146703 --- diff --git a/en/star/T_Pyxidis.md b/en/star/T_Pyxidis.md index 5931e7801..40b2c2b1d 100644 --- a/en/star/T_Pyxidis.md +++ b/en/star/T_Pyxidis.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pyx created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.883508 --- diff --git a/en/star/T_Tauri.md b/en/star/T_Tauri.md index 5234834ed..6607a1d92 100644 --- a/en/star/T_Tauri.md +++ b/en/star/T_Tauri.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tau created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.967907 --- diff --git a/en/star/VW_Hyi.md b/en/star/VW_Hyi.md index eb6407e80..2ed604a83 100644 --- a/en/star/VW_Hyi.md +++ b/en/star/VW_Hyi.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Hyi created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.041673 --- diff --git a/en/star/Van_Maanenova_hviezda.md b/en/star/Van_Maanenova_hviezda.md index ab8218219..f9d00a8a9 100644 --- a/en/star/Van_Maanenova_hviezda.md +++ b/en/star/Van_Maanenova_hviezda.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Psc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.786644 --- diff --git a/en/star/hr1010.md b/en/star/hr1010.md index f2c827b50..90e4a8c2e 100644 --- a/en/star/hr1010.md +++ b/en/star/hr1010.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Ret created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.327567 --- diff --git a/en/star/hr1017.md b/en/star/hr1017.md index 2fb5910bc..da53d57ae 100644 --- a/en/star/hr1017.md +++ b/en/star/hr1017.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Per created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.647029 --- diff --git a/en/star/hr1084.md b/en/star/hr1084.md index 03b1d69dc..3b2425933 100644 --- a/en/star/hr1084.md +++ b/en/star/hr1084.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Eri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.547302 --- diff --git a/en/star/hr1175.md b/en/star/hr1175.md index 7a331c48d..1a749fe08 100644 --- a/en/star/hr1175.md +++ b/en/star/hr1175.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Ret created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.651863 --- diff --git a/en/star/hr1203.md b/en/star/hr1203.md index 60f82d686..f6ab0caf6 100644 --- a/en/star/hr1203.md +++ b/en/star/hr1203.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Per created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.832682 --- diff --git a/en/star/hr1208.md b/en/star/hr1208.md index cf83492b7..3c940b931 100644 --- a/en/star/hr1208.md +++ b/en/star/hr1208.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Hyi created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.530529 --- diff --git a/en/star/hr1212.md b/en/star/hr1212.md index 7d9d76dc4..d783a18be 100644 --- a/en/star/hr1212.md +++ b/en/star/hr1212.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Eri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.074548 --- diff --git a/en/star/hr1220.md b/en/star/hr1220.md index f2042d286..5a2c9927e 100644 --- a/en/star/hr1220.md +++ b/en/star/hr1220.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Per created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.199632 --- diff --git a/en/star/hr1239.md b/en/star/hr1239.md index 0ee3915fb..265dd9832 100644 --- a/en/star/hr1239.md +++ b/en/star/hr1239.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tau created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.903402 --- diff --git a/en/star/hr126.md b/en/star/hr126.md index bf25ad22f..ce15982b4 100644 --- a/en/star/hr126.md +++ b/en/star/hr126.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tuc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.482953 --- diff --git a/en/star/hr1298.md b/en/star/hr1298.md index efb68d32f..a0e4f43b2 100644 --- a/en/star/hr1298.md +++ b/en/star/hr1298.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Eri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.579056 --- diff --git a/en/star/hr1311.md b/en/star/hr1311.md index 48904dada..84a77a7ae 100644 --- a/en/star/hr1311.md +++ b/en/star/hr1311.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tau created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.824247 --- diff --git a/en/star/hr1326.md b/en/star/hr1326.md index 5029b24bf..54883a88b 100644 --- a/en/star/hr1326.md +++ b/en/star/hr1326.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Hor created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.368733 --- diff --git a/en/star/hr1336.md b/en/star/hr1336.md index 5b10193df..e8d51b178 100644 --- a/en/star/hr1336.md +++ b/en/star/hr1336.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Ret created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.643367 --- diff --git a/en/star/hr1348.md b/en/star/hr1348.md index 6c811a813..c7211cf6d 100644 --- a/en/star/hr1348.md +++ b/en/star/hr1348.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tau created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.069673 --- diff --git a/en/star/hr1355.md b/en/star/hr1355.md index 7d3633f60..8692ab856 100644 --- a/en/star/hr1355.md +++ b/en/star/hr1355.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Ret created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.246013 --- diff --git a/en/star/hr1412.md b/en/star/hr1412.md index 24a9c0349..af3a8c3a6 100644 --- a/en/star/hr1412.md +++ b/en/star/hr1412.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tau created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.235507 --- diff --git a/en/star/hr1457.md b/en/star/hr1457.md index ef35b9af9..d7276e397 100644 --- a/en/star/hr1457.md +++ b/en/star/hr1457.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tau created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.716308 --- diff --git a/en/star/hr15.md b/en/star/hr15.md index 43e32b221..79523ca2a 100644 --- a/en/star/hr15.md +++ b/en/star/hr15.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Peg created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.210835 --- diff --git a/en/star/hr1563.md b/en/star/hr1563.md index 7882c2ca5..05962493e 100644 --- a/en/star/hr1563.md +++ b/en/star/hr1563.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pic created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.634865 --- diff --git a/en/star/hr1629.md b/en/star/hr1629.md index c1c32fe25..751e001ee 100644 --- a/en/star/hr1629.md +++ b/en/star/hr1629.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Men created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.105569 --- diff --git a/en/star/hr167.md b/en/star/hr167.md index e09aac97b..a7d275896 100644 --- a/en/star/hr167.md +++ b/en/star/hr167.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Psc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.952990 --- diff --git a/en/star/hr1677.md b/en/star/hr1677.md index e0d2313cb..8861a9713 100644 --- a/en/star/hr1677.md +++ b/en/star/hr1677.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Men created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.167058 --- diff --git a/en/star/hr183.md b/en/star/hr183.md index 96265c9c8..6ac78fc01 100644 --- a/en/star/hr183.md +++ b/en/star/hr183.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Phe created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.020034 --- diff --git a/en/star/hr191.md b/en/star/hr191.md index ad760751a..b8b1b408b 100644 --- a/en/star/hr191.md +++ b/en/star/hr191.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Phe created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.901191 --- diff --git a/en/star/hr1953.md b/en/star/hr1953.md index 7e4e1946c..79b517a96 100644 --- a/en/star/hr1953.md +++ b/en/star/hr1953.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Men created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.891882 --- diff --git a/en/star/hr2020.md b/en/star/hr2020.md index c66df89f1..11e764224 100644 --- a/en/star/hr2020.md +++ b/en/star/hr2020.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pic created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.876361 --- diff --git a/en/star/hr2261.md b/en/star/hr2261.md index 0611dc0de..78ab03a7f 100644 --- a/en/star/hr2261.md +++ b/en/star/hr2261.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Men created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.818578 --- diff --git a/en/star/hr2550.md b/en/star/hr2550.md index 2b8a7e2e6..a9f4b3e0c 100644 --- a/en/star/hr2550.md +++ b/en/star/hr2550.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pic created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.062616 --- diff --git a/en/star/hr2736.md b/en/star/hr2736.md index 78a214491..2432b3114 100644 --- a/en/star/hr2736.md +++ b/en/star/hr2736.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Vol created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.192741 --- diff --git a/en/star/hr280.md b/en/star/hr280.md index 4316fef70..645c5897e 100644 --- a/en/star/hr280.md +++ b/en/star/hr280.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Scl created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.471821 --- diff --git a/en/star/hr310.md b/en/star/hr310.md index ec32315c1..7ee642604 100644 --- a/en/star/hr310.md +++ b/en/star/hr310.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Psc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.320401 --- diff --git a/en/star/hr3207.md b/en/star/hr3207.md index eda0fd41e..6976614e8 100644 --- a/en/star/hr3207.md +++ b/en/star/hr3207.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Vel created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.916833 --- diff --git a/en/star/hr322.md b/en/star/hr322.md index 092d9fea5..83f0014a6 100644 --- a/en/star/hr322.md +++ b/en/star/hr322.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Phe created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.174206 --- diff --git a/en/star/hr3223.md b/en/star/hr3223.md index 07c1151ae..e15059978 100644 --- a/en/star/hr3223.md +++ b/en/star/hr3223.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Vol created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.583613 --- diff --git a/en/star/hr3301.md b/en/star/hr3301.md index 1aa20f6b8..557af8284 100644 --- a/en/star/hr3301.md +++ b/en/star/hr3301.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Vol created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.722164 --- diff --git a/en/star/hr3347.md b/en/star/hr3347.md index 350067710..3b7a8d239 100644 --- a/en/star/hr3347.md +++ b/en/star/hr3347.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Vol created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.349830 --- diff --git a/en/star/hr338.md b/en/star/hr338.md index 7642bf8fd..55fdb9a10 100644 --- a/en/star/hr338.md +++ b/en/star/hr338.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Phe created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.654034 --- diff --git a/en/star/hr34.md b/en/star/hr34.md index be82fbf21..8af9f0375 100644 --- a/en/star/hr34.md +++ b/en/star/hr34.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Scl created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.846934 --- diff --git a/en/star/hr3433.md b/en/star/hr3433.md index 3e86af03c..6a9c09c89 100644 --- a/en/star/hr3433.md +++ b/en/star/hr3433.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pyx created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.131463 --- diff --git a/en/star/hr3438.md b/en/star/hr3438.md index a900b7b59..d4291270d 100644 --- a/en/star/hr3438.md +++ b/en/star/hr3438.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pyx created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.318235 --- diff --git a/en/star/hr3468.md b/en/star/hr3468.md index 09a965a17..4582df1b6 100644 --- a/en/star/hr3468.md +++ b/en/star/hr3468.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pyx created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.841117 --- diff --git a/en/star/hr3485.md b/en/star/hr3485.md index 74626231b..ee1e6e207 100644 --- a/en/star/hr3485.md +++ b/en/star/hr3485.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Vel created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.266397 --- diff --git a/en/star/hr361.md b/en/star/hr361.md index 5c87408ab..2e080d2a0 100644 --- a/en/star/hr361.md +++ b/en/star/hr361.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Psc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.405787 --- diff --git a/en/star/hr3628.md b/en/star/hr3628.md index 7581e5168..d90ee3b38 100644 --- a/en/star/hr3628.md +++ b/en/star/hr3628.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pyx created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.963739 --- diff --git a/en/star/hr3644.md b/en/star/hr3644.md index 3404fa2d3..3e4dede33 100644 --- a/en/star/hr3644.md +++ b/en/star/hr3644.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pyx created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.691232 --- diff --git a/en/star/hr377.md b/en/star/hr377.md index c2591b6b7..3a2bb5e2b 100644 --- a/en/star/hr377.md +++ b/en/star/hr377.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tuc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.333678 --- diff --git a/en/star/hr4216.md b/en/star/hr4216.md index 31bffc823..07b0d74e1 100644 --- a/en/star/hr4216.md +++ b/en/star/hr4216.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Vel created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.203320 --- diff --git a/en/star/hr423.md b/en/star/hr423.md index 82631059d..3461a2900 100644 --- a/en/star/hr423.md +++ b/en/star/hr423.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Scl created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.545094 --- diff --git a/en/star/hr462.md b/en/star/hr462.md index c46527f98..c4611978f 100644 --- a/en/star/hr462.md +++ b/en/star/hr462.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Scl created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.884756 --- diff --git a/en/star/hr472.md b/en/star/hr472.md index d222ad722..c134c4da7 100644 --- a/en/star/hr472.md +++ b/en/star/hr472.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Eri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.163264 --- diff --git a/en/star/hr4798.md b/en/star/hr4798.md index 91f3afb0d..67f2d4086 100644 --- a/en/star/hr4798.md +++ b/en/star/hr4798.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Mus created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.733405 --- diff --git a/en/star/hr4844.md b/en/star/hr4844.md index 25b9b5527..9f19550a2 100644 --- a/en/star/hr4844.md +++ b/en/star/hr4844.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Mus created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.618562 --- diff --git a/en/star/hr4952.md b/en/star/hr4952.md index e1c180c0e..d7c626222 100644 --- a/en/star/hr4952.md +++ b/en/star/hr4952.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Mus created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.298697 --- diff --git a/en/star/hr514.md b/en/star/hr514.md index e6d8fb7c7..4c84ed1ad 100644 --- a/en/star/hr514.md +++ b/en/star/hr514.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Scl created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.730716 --- diff --git a/en/star/hr544.md b/en/star/hr544.md index 31b180d52..4adcf810b 100644 --- a/en/star/hr544.md +++ b/en/star/hr544.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.435170 --- diff --git a/en/star/hr5897.md b/en/star/hr5897.md index 7d4e62cce..d92f2c529 100644 --- a/en/star/hr5897.md +++ b/en/star/hr5897.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: TrA created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.709700 --- diff --git a/en/star/hr591.md b/en/star/hr591.md index 7ac1c917b..ffec3361d 100644 --- a/en/star/hr591.md +++ b/en/star/hr591.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Hyi created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.972802 --- diff --git a/en/star/hr5939.md b/en/star/hr5939.md index 9b0c746d3..c30a07cd4 100644 --- a/en/star/hr5939.md +++ b/en/star/hr5939.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: TrA created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.905926 --- diff --git a/en/star/hr596.md b/en/star/hr596.md index 0ae45ecc8..13ad2b724 100644 --- a/en/star/hr596.md +++ b/en/star/hr596.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Psc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.137365 --- diff --git a/en/star/hr5961.md b/en/star/hr5961.md index 55b8dc659..5ac7a2090 100644 --- a/en/star/hr5961.md +++ b/en/star/hr5961.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Nor created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.178864 --- diff --git a/en/star/hr599.md b/en/star/hr599.md index 8b7d332eb..0b5a3667f 100644 --- a/en/star/hr599.md +++ b/en/star/hr599.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.516308 --- diff --git a/en/star/hr6072.md b/en/star/hr6072.md index 7689ff678..5298a1fed 100644 --- a/en/star/hr6072.md +++ b/en/star/hr6072.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Nor created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.889681 --- diff --git a/en/star/hr6115.md b/en/star/hr6115.md index a121d0478..37e4201cf 100644 --- a/en/star/hr6115.md +++ b/en/star/hr6115.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Nor created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.979905 --- diff --git a/en/star/hr6217.md b/en/star/hr6217.md index 07f0b4887..77e4d8695 100644 --- a/en/star/hr6217.md +++ b/en/star/hr6217.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: TrA created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.561808 --- diff --git a/en/star/hr642.md b/en/star/hr642.md index b7d895ddd..7554558e2 100644 --- a/en/star/hr642.md +++ b/en/star/hr642.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.049149 --- diff --git a/en/star/hr6783.md b/en/star/hr6783.md index 1301b0f2f..d6255292f 100644 --- a/en/star/hr6783.md +++ b/en/star/hr6783.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tel created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.518604 --- diff --git a/en/star/hr6855.md b/en/star/hr6855.md index 82a3a6979..6debb75be 100644 --- a/en/star/hr6855.md +++ b/en/star/hr6855.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pav created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.604252 --- diff --git a/en/star/hr6897.md b/en/star/hr6897.md index c37d6a123..bdc1df63f 100644 --- a/en/star/hr6897.md +++ b/en/star/hr6897.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tel created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.115017 --- diff --git a/en/star/hr6934.md b/en/star/hr6934.md index 5e393b3b1..57ef1efa6 100644 --- a/en/star/hr6934.md +++ b/en/star/hr6934.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tel created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.505932 --- diff --git a/en/star/hr7107.md b/en/star/hr7107.md index d11830ca5..9286e9f2e 100644 --- a/en/star/hr7107.md +++ b/en/star/hr7107.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pav created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.747606 --- diff --git a/en/star/hr7228.md b/en/star/hr7228.md index 3a99bb4e7..c10129c5a 100644 --- a/en/star/hr7228.md +++ b/en/star/hr7228.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Oct created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.325322 --- diff --git a/en/star/hr749.md b/en/star/hr749.md index c10290218..57ab89afb 100644 --- a/en/star/hr749.md +++ b/en/star/hr749.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: For created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.680841 --- diff --git a/en/star/hr758.md b/en/star/hr758.md index e0b438838..4df74dd30 100644 --- a/en/star/hr758.md +++ b/en/star/hr758.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.419580 --- diff --git a/en/star/hr7790.md b/en/star/hr7790.md index 3f71cb3c3..29d4c2cce 100644 --- a/en/star/hr7790.md +++ b/en/star/hr7790.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Pav created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.237744 --- diff --git a/en/star/hr7869.md b/en/star/hr7869.md index e197c2f80..d565c8a27 100644 --- a/en/star/hr7869.md +++ b/en/star/hr7869.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Ind created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.399805 --- diff --git a/en/star/hr7965.md b/en/star/hr7965.md index 88d31db57..9b6a13800 100644 --- a/en/star/hr7965.md +++ b/en/star/hr7965.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Mic created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.030675 --- diff --git a/en/star/hr8039.md b/en/star/hr8039.md index 133998735..63cd87560 100644 --- a/en/star/hr8039.md +++ b/en/star/hr8039.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Mic created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.000880 --- diff --git a/en/star/hr8140.md b/en/star/hr8140.md index e66c862b1..cae8dca1b 100644 --- a/en/star/hr8140.md +++ b/en/star/hr8140.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Ind created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.571050 --- diff --git a/en/star/hr8151.md b/en/star/hr8151.md index 7dc850387..10665a839 100644 --- a/en/star/hr8151.md +++ b/en/star/hr8151.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Mic created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.296259 --- diff --git a/en/star/hr8254.md b/en/star/hr8254.md index e53058f7c..0959f67f9 100644 --- a/en/star/hr8254.md +++ b/en/star/hr8254.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Oct created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.051386 --- diff --git a/en/star/hr8280.md b/en/star/hr8280.md index 680ff3a2a..a773b225f 100644 --- a/en/star/hr8280.md +++ b/en/star/hr8280.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Oct created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.493530 --- diff --git a/en/star/hr8308.md b/en/star/hr8308.md index a657dc6a8..fca50c9bd 100644 --- a/en/star/hr8308.md +++ b/en/star/hr8308.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Peg created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.797210 --- diff --git a/en/star/hr834.md b/en/star/hr834.md index 4e22976d8..8e26a2322 100644 --- a/en/star/hr834.md +++ b/en/star/hr834.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Per created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.593757 --- diff --git a/en/star/hr8353.md b/en/star/hr8353.md index 668ebcd55..ca49c3a97 100644 --- a/en/star/hr8353.md +++ b/en/star/hr8353.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Gru created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.098550 --- diff --git a/en/star/hr8387.md b/en/star/hr8387.md index 11e120c3f..c5e175b7d 100644 --- a/en/star/hr8387.md +++ b/en/star/hr8387.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Ind created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.683060 --- diff --git a/en/star/hr8425.md b/en/star/hr8425.md index 3792d6288..1828ad63b 100644 --- a/en/star/hr8425.md +++ b/en/star/hr8425.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Gru created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.275875 --- diff --git a/en/star/hr8486.md b/en/star/hr8486.md index c5050ce7e..51276f63e 100644 --- a/en/star/hr8486.md +++ b/en/star/hr8486.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Gru created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.036975 --- diff --git a/en/star/hr8502.md b/en/star/hr8502.md index a56a4c109..c1d91ec8f 100644 --- a/en/star/hr8502.md +++ b/en/star/hr8502.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tuc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.783924 --- diff --git a/en/star/hr8540.md b/en/star/hr8540.md index 090d948e3..12ab81ae3 100644 --- a/en/star/hr8540.md +++ b/en/star/hr8540.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tuc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.487460 --- diff --git a/en/star/hr8556.md b/en/star/hr8556.md index 41cd26215..b2a0079b7 100644 --- a/en/star/hr8556.md +++ b/en/star/hr8556.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Gru created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.555683 --- diff --git a/en/star/hr86.md b/en/star/hr86.md index c27ce7f49..8061ab550 100644 --- a/en/star/hr86.md +++ b/en/star/hr86.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Psc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.335906 --- diff --git a/en/star/hr8636.md b/en/star/hr8636.md index 38df87393..38e17baa8 100644 --- a/en/star/hr8636.md +++ b/en/star/hr8636.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Gru created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.852601 --- diff --git a/en/star/hr8650.md b/en/star/hr8650.md index 1ed6ed02f..b0f92e82d 100644 --- a/en/star/hr8650.md +++ b/en/star/hr8650.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Peg created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.955184 --- diff --git a/en/star/hr8775.md b/en/star/hr8775.md index 7b08c73d1..653176926 100644 --- a/en/star/hr8775.md +++ b/en/star/hr8775.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Peg created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.208581 --- diff --git a/en/star/hr8787.md b/en/star/hr8787.md index ad19bb05a..3c22e88fa 100644 --- a/en/star/hr8787.md +++ b/en/star/hr8787.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Gru created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.630226 --- diff --git a/en/star/hr8815.md b/en/star/hr8815.md index d905c9265..602bf2aa8 100644 --- a/en/star/hr8815.md +++ b/en/star/hr8815.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Peg created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.977466 --- diff --git a/en/star/hr897.md b/en/star/hr897.md index 7b261982d..c71dd49b4 100644 --- a/en/star/hr897.md +++ b/en/star/hr897.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Eri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.919071 --- diff --git a/en/star/hr9004.md b/en/star/hr9004.md index cd073422d..e9d08ad58 100644 --- a/en/star/hr9004.md +++ b/en/star/hr9004.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Psc created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.769090 --- diff --git a/en/star/hr9036.md b/en/star/hr9036.md index 40e16756e..23a1a4a10 100644 --- a/en/star/hr9036.md +++ b/en/star/hr9036.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Peg created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.526873 --- diff --git a/en/star/hr936.md b/en/star/hr936.md index 7d70c8806..e6d228209 100644 --- a/en/star/hr936.md +++ b/en/star/hr936.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Per created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.432910 --- diff --git a/en/star/hr963.md b/en/star/hr963.md index b137b2385..115a3dca5 100644 --- a/en/star/hr963.md +++ b/en/star/hr963.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: For created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.122229 --- diff --git a/en/star/hr98.md b/en/star/hr98.md index 2ee85cfa3..df6309168 100644 --- a/en/star/hr98.md +++ b/en/star/hr98.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Hyi created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.067463 --- diff --git a/en/star/hr99.md b/en/star/hr99.md index d48830a73..1c0ffab7e 100644 --- a/en/star/hr99.md +++ b/en/star/hr99.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Phe created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.016066 --- diff --git a/en/star/x_Vel.md b/en/star/x_Vel.md index 9f680fac9..f281cef09 100644 --- a/en/star/x_Vel.md +++ b/en/star/x_Vel.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Vel created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.387881 --- diff --git a/en/star/ι_Tri.md b/en/star/ι_Tri.md index fd3b92306..f4cda59e1 100644 --- a/en/star/ι_Tri.md +++ b/en/star/ι_Tri.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Tri created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:57.489663 --- diff --git a/en/star/φ_Hyi.md b/en/star/φ_Hyi.md index 3b26c1d06..62575ccc9 100644 --- a/en/star/φ_Hyi.md +++ b/en/star/φ_Hyi.md @@ -4,5 +4,5 @@ constellation: Hyi created_by: 8mag created_date: 2022-01-21 17:00:00 updated_by: 8mag -updated_date: 2022-01-21 17:00:00 +updated_date: 2022-02-11 18:51:56.962460 --- diff --git a/sk/star/RY_Dra.md b/sk/star/RY_Dra.md new file mode 100644 index 000000000..2377278bc --- /dev/null +++ b/sk/star/RY_Dra.md @@ -0,0 +1,9 @@ +--- +name: RY Dra +constellation: Dra +created_by: 8mag +created_date: 2020-09-23 20:52:40.462604 +updated_by: 8mag +updated_date: 2020-09-23 20:52:40.462624 +--- +premenná hviezda s tmavočerveným odtieňom. Je jednou z chladných uhlíkových hviezd, pozoruhodných vďaka uhlíkovým molekulám zastúpených v jej atmosfére. Jasnosť hviezdy kolíše medzi 9,4mag a 11,4mag v období 172 dní. Vo väčšom ďalekohľade ju nájdeme vždy uprostred juhovýchodnej strany rovnoramenného trojuholníka hviezd 7, 8 a 9 Draconis. \ No newline at end of file