Revert "Fix magnitude m->mag"

This reverts commit 147c2d06ce.
This commit is contained in:
Vladimir Dvorak 2020-03-30 20:58:42 +02:00
parent 147c2d06ce
commit 8399f217cc
1706 changed files with 1785 additions and 1785 deletions

View File

@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.870453
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.870470 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.870470
--- ---
Rajka je nevýrazné malé souhvězdí nedaleko jižního nebeského pólu, ležící jižně pod kružítko, Jižním trojúhelníkem a oltářem. V našich zeměpisných šířkách a ani z nejjižnějších břehů Evropy není viditelné. Těsně nad horizontem se začíná objevovat až v rovníkových oblastech. Souhvězdí vytváří trojúhelník jeho nejjasnějších hvězd: α, β a γ apod. Nejjasnější z nich je α apod, jemně nažloutlá hvězda, která dosahuje jasnost 3,81mag. Souhvězdí jinak neobsahuje prakticky žádné zajímavé objekty. Rajka je nevýrazné malé souhvězdí nedaleko jižního nebeského pólu, ležící jižně pod kružítko, Jižním trojúhelníkem a oltářem. V našich zeměpisných šířkách a ani z nejjižnějších břehů Evropy není viditelné. Těsně nad horizontem se začíná objevovat až v rovníkových oblastech. Souhvězdí vytváří trojúhelník jeho nejjasnějších hvězd: α, β a γ apod. Nejjasnější z nich je α apod, jemně nažloutlá hvězda, která dosahuje jasnost 3,81m. Souhvězdí jinak neobsahuje prakticky žádné zajímavé objekty.
![<]($IMG_DIR/cons/Aps.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Aps.png)

View File

@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.735827
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.735844 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.735844
--- ---
Malé, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy, u nás není viditelné. Leží v Mléčné cestě jižně od souhvězdí Štíra, mezi hvězdou θ Scorpii na jedné straně a α Triangulo Australis na straně druhé. Také k němu ukazují dvě nejjasnější hvězdy Centaur - Hadar a Rigil Centaurus. Souhvězdí Oltář má dost výrazný tvar a svými obrysy na obloze připomíná židli nebo křeslo. Snadno jej najdeme v Mléčné cestě jižně od Štíra, pokud však ze svého pozorovacího stanoviska dohlédneme alespoň k 65. rovnoběžce jižní deklinace. Tvoří ho nejjasnější hvězda β Arae zdánlivé jasnosti 2,85mag, oranžový obr vzdálený 600 světelných let, dále α Arae jasnosti 2,95mag, γ Arae - 3,34mag, ζ Arae - 3,13mag, δ Arae - 3,62mag, θ Arae - 3,66mag a η Ara 3,76mag. Tři z nich jsou oranžové - β, ζ, η. Oltář obsahuje několik zajímavých deep-sky objektů, dominují kulové hvězdokupy: NGC 6352, NGC 6362 a NGC 6397 a otevřená hvězdokupa NGC 6208, která dosahuje 7. hvězdnou velikost. Malé, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy, u nás není viditelné. Leží v Mléčné cestě jižně od souhvězdí Štíra, mezi hvězdou θ Scorpii na jedné straně a α Triangulo Australis na straně druhé. Také k němu ukazují dvě nejjasnější hvězdy Centaur - Hadar a Rigil Centaurus. Souhvězdí Oltář má dost výrazný tvar a svými obrysy na obloze připomíná židli nebo křeslo. Snadno jej najdeme v Mléčné cestě jižně od Štíra, pokud však ze svého pozorovacího stanoviska dohlédneme alespoň k 65. rovnoběžce jižní deklinace. Tvoří ho nejjasnější hvězda β Arae zdánlivé jasnosti 2,85m, oranžový obr vzdálený 600 světelných let, dále α Arae jasnosti 2,95m, γ Arae - 3,34m, ζ Arae - 3,13m, δ Arae - 3,62m, θ Arae - 3,66m a η Ara 3,76m. Tři z nich jsou oranžové - β, ζ, η. Oltář obsahuje několik zajímavých deep-sky objektů, dominují kulové hvězdokupy: NGC 6352, NGC 6362 a NGC 6397 a otevřená hvězdokupa NGC 6208, která dosahuje 7. hvězdnou velikost.
![<]($IMG_DIR/cons/Ara.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Ara.png)

View File

@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.918428
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-28 12:20:03.153562 updated_date: 2020-03-28 12:20:03.153562
--- ---
Rozsáhlé souhvězdí severní oblohy mezi Herkulem a Pannou, připomínající tvarem papírového draka nebo písmeno "Y", kterému vévodí oranžový Arktur doplněn hvězdami η, ε, γ Boot a α Coronae Borealis. Nejsevernější části souhvězdí jsou v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární. Souhvězdí se nachází daleko od Mléčné dráhy a tak neobsahuje žádné mlhoviny a otevřené hvězdokupy. Naopak, je přeplněné množstvím galaxií, které jsou často sdruženy v párech nebo skupinách, žádná z nich však nedosahuje výjimečnou jasnost. Nejzajímavějším deepsky objektem je kulová hvězdokupa NGC 5466, která je mimořádně uvolněná, s malou hustotou hvězd. Severní část souhvězdí obsahuje slabé hvězdy, které tvořily dnes již neexistující souhvězdí zednické kvadrantu (Quadrans Murali). Pozůstatek jeho názvu však dnes najdeme už jen v označení meteorického roje Kvadrantíd. Rozsáhlé souhvězdí severní oblohy mezi Herkulem a Pannou, připomínající tvarem papírového draka nebo písmeno "Y", kterému vévodí oranžový Arktur doplněn hvězdami η, ε, γ Boot a α Coronae Borealis. Nejsevernější části souhvězdí jsou v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární. Souhvězdí se nachází daleko od Mléčné dráhy a tak neobsahuje žádné mlhoviny a otevřené hvězdokupy. Naopak, je přeplněné množstvím galaxií, které jsou často sdruženy v párech nebo skupinách, žádná z nich však nedosahuje výjimečnou jasnost. Nejzajímavějším deepsky objektem je kulová hvězdokupa NGC 5466, která je mimořádně uvolněná, s malou hustotou hvězd. Severní část souhvězdí obsahuje slabé hvězdy, které tvořily dnes již neexistující souhvězdí zednické kvadrantu (Quadrans Murali). Pozůstatek jeho názvu však dnes najdeme už jen v označení meteorického roje Kvadrantíd.
![<]($IMG_DIR/cons/Boo.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Boo.png)

View File

@ -6,5 +6,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:51.002368 updated_date: 2020-03-26 19:27:51.002368
--- ---
![<]($IMG_DIR/cons/Cam.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Cam.png)
Sice rozsáhlé, ale velmi nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá. Leží téměř v bezhvězdné oblasti, v prostoru mezi Cefea, Kasiopeja, Persea, Vozka, Rysem, Drakem a hvězdou Polárka z Malé medvědice. Vyznat se ve shluku slabých, ale ve skutečnosti velmi vzdálených a velmi svítivých hvězd je bez dobré mapy skoro nemožné. I když toto souhvězdí zabírá poměrně velkou oblast a jeho jihovýchodní rozhraní nepatrně zasahuje do Mléčné dráhy, obsahuje pouze čtyři hvězdy jasnější než 4,5mag. V této nevýrazné oblasti se však ukrývá několik pěkných otevřených hvězdokup (NGC 1502), poměrně jasných galaxií (NGC 2403), pěkná planetární mlhovina (NGC 1501) a výjimečný řadu hvězd známý jako Kemble kaskáda. Sice rozsáhlé, ale velmi nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá. Leží téměř v bezhvězdné oblasti, v prostoru mezi Cefea, Kasiopeja, Persea, Vozka, Rysem, Drakem a hvězdou Polárka z Malé medvědice. Vyznat se ve shluku slabých, ale ve skutečnosti velmi vzdálených a velmi svítivých hvězd je bez dobré mapy skoro nemožné. I když toto souhvězdí zabírá poměrně velkou oblast a jeho jihovýchodní rozhraní nepatrně zasahuje do Mléčné dráhy, obsahuje pouze čtyři hvězdy jasnější než 4,5m. V této nevýrazné oblasti se však ukrývá několik pěkných otevřených hvězdokup (NGC 1502), poměrně jasných galaxií (NGC 2403), pěkná planetární mlhovina (NGC 1501) a výjimečný řadu hvězd známý jako Kemble kaskáda.

View File

@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.947392
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-28 14:01:04.681622 updated_date: 2020-03-28 14:01:04.681622
--- ---
Malé souhvězdí severní oblohy v poměrně pusté oblasti pod ojem Velkého vozu, mezi Pastýřem a souhvězdím Vlasy Bereniky. V našich zeměpisných šířkách je zčásti cirkumpolární, nejvýše na obloze se nachází během prodlužujících se večerů jarního období. Honící psi se nacházejí v blízkosti galaktického pólu, proto toto souhvězdí vidíme od nás kolmo k Mléčné dráze a tedy vidíme daleko za hranice naší Galaxie. Nemůže nás tedy překvapit, že Honící psi jsou velmi bohaté na mimogalaktické objekty. Prakticky všechny galaxie viditelné v našich amatérských dalekohledech jsou součástí jedné mohutné nadkupy galaxií Virgo, jejíž střed je od nás vzdálen 60 miliónů světelných let a na obloze se promítá na rozhraní souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky. Součástí této superkupy je pravděpodobně i naše Místní skupina, která leží na jejím okraji. V Honících psech rozlišujeme tři skupiny galaxií. Nejbližší, vzdálenou asi 20 milionů světelných let je skupina Canes Venatici I, která zahrnuje například M94, M106, NGC 4214, NGC 4244, NGC 4395 a NGC 4449. K další skupině Canes Venatici II, vzdálené 35-40 milionů světelných let patří M63, NGC 4111, NGC 4242, NGC 4490, NGC 4618, NGC 4631 a NGC 4800. K třetí skupině Ursa Major I, vzdálené 70-80 milionů let patří NGC 4145, NGC 4151, NGC 4217 a NGC 4369. Malé souhvězdí severní oblohy v poměrně pusté oblasti pod ojem Velkého vozu, mezi Pastýřem a souhvězdím Vlasy Bereniky. V našich zeměpisných šířkách je zčásti cirkumpolární, nejvýše na obloze se nachází během prodlužujících se večerů jarního období. Honící psi se nacházejí v blízkosti galaktického pólu, proto toto souhvězdí vidíme od nás kolmo k Mléčné dráze a tedy vidíme daleko za hranice naší Galaxie. Nemůže nás tedy překvapit, že Honící psi jsou velmi bohaté na mimogalaktické objekty. Prakticky všechny galaxie viditelné v našich amatérských dalekohledech jsou součástí jedné mohutné nadkupy galaxií Virgo, jejíž střed je od nás vzdálen 60 miliónů světelných let a na obloze se promítá na rozhraní souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky. Součástí této superkupy je pravděpodobně i naše Místní skupina, která leží na jejím okraji. V Honících psech rozlišujeme tři skupiny galaxií. Nejbližší, vzdálenou asi 20 milionů světelných let je skupina Canes Venatici I, která zahrnuje například M94, M106, NGC 4214, NGC 4244, NGC 4395 a NGC 4449. K další skupině Canes Venatici II, vzdálené 35-40 milionů světelných let patří M63, NGC 4111, NGC 4242, NGC 4490, NGC 4618, NGC 4631 a NGC 4800. K třetí skupině Ursa Major I, vzdálené 70-80 milionů let patří NGC 4145, NGC 4151, NGC 4217 a NGC 4369.
![<]($IMG_DIR/cons/CVn.png) ![<]($IMG_DIR/cons/CVn.png)

View File

@ -7,5 +7,5 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:50.930570
--- ---
![<]($IMG_DIR/cons/Cet.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Cet.png)
Rozsáhlé, čtvrté největší souhvězdí ležící převážně na jižní obloze. Pouze hlava Velryby, hvězdný pětiúhelník, se rozprostírá severně od světového rovníku. Velryba se rozkládá jižně od Berana a Ryb. Velryba leží dost daleko od Mléčné dráhy. Ačkoliv zaplňuje v podstatě velké prázdné místo oblohy, hvězdný obrazec tvořící kostru souhvězdí není na tmavé obloze vůbec těžké najít. Hlavu Velryby sousedící s Býkem tvoří hvězdy Menkar (2,53mag), γ (3,47mag), ξ (4,28mag) a μ Ceti (4,27mag), dále následuje hlavní klenot souhvězdí - dlouhoperiodické proměnná hvězda Mira Ceti, na ocase zase záři Deneb Kaitos (2,04mag). Z deep-sky objektů chybí otevřené hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Hlavním objektem zájmu je Seyfertova galaxie M77, pěkná planetární mlhovina NGC 246, slušný počet pěkných dvojhvězd a pro velké dalekohledy i množství vzdálených galaxií. Rozsáhlé, čtvrté největší souhvězdí ležící převážně na jižní obloze. Pouze hlava Velryby, hvězdný pětiúhelník, se rozprostírá severně od světového rovníku. Velryba se rozkládá jižně od Berana a Ryb. Velryba leží dost daleko od Mléčné dráhy. Ačkoliv zaplňuje v podstatě velké prázdné místo oblohy, hvězdný obrazec tvořící kostru souhvězdí není na tmavé obloze vůbec těžké najít. Hlavu Velryby sousedící s Býkem tvoří hvězdy Menkar (2,53m), γ (3,47m), ξ (4,28m) a μ Ceti (4,27m), dále následuje hlavní klenot souhvězdí - dlouhoperiodické proměnná hvězda Mira Ceti, na ocase zase záři Deneb Kaitos (2,04m). Z deep-sky objektů chybí otevřené hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Hlavním objektem zájmu je Seyfertova galaxie M77, pěkná planetární mlhovina NGC 246, slušný počet pěkných dvojhvězd a pro velké dalekohledy i množství vzdálených galaxií.

View File

@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.926637
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-28 18:15:36.843314 updated_date: 2020-03-28 18:15:36.843314
--- ---
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy pokrývající na hvězdy chudou oblast mezi Lvem a Pastýřem. Do souhvězdí se promítá severní pól Galaxie - směr osy rotace naší Galaxie, který leží na obloze nedaleko hvězdy β Coma Berenices a proto se tímto směrem díváme kolmo na rovinu Galaxie. Mléčná dráha je daleko, proto můžeme očekávat, že uvidíme velké množství vzdálených galaxií. Navíc v jihozápadní části souhvězdí se rozkládá téměř "nepřehlédnutelná" kupa galaxií Coma-Virgo, která je srdcem lokální superkopy a našim galaktickým sousedstvím. Její součástí je i tzv. kupa galaxií Coma, která sdružuje přes 1 000 galaxií vzdálených 300 až 400 milionů světelných let. Několik jejích nejjasnějších členů můžeme dobře pozorovat již 200 mm dalekohledem. Nevýrazné souhvězdí severní oblohy pokrývající na hvězdy chudou oblast mezi Lvem a Pastýřem. Do souhvězdí se promítá severní pól Galaxie - směr osy rotace naší Galaxie, který leží na obloze nedaleko hvězdy β Coma Berenices a proto se tímto směrem díváme kolmo na rovinu Galaxie. Mléčná dráha je daleko, proto můžeme očekávat, že uvidíme velké množství vzdálených galaxií. Navíc v jihozápadní části souhvězdí se rozkládá téměř "nepřehlédnutelná" kupa galaxií Coma-Virgo, která je srdcem lokální superkopy a našim galaktickým sousedstvím. Její součástí je i tzv. kupa galaxií Coma, která sdružuje přes 1 000 galaxií vzdálených 300 až 400 milionů světelných let. Několik jejích nejjasnějších členů můžeme dobře pozorovat již 200 mm dalekohledem.
Pro volné oko je zajímavá rozptýlená hvězdokupa kolem stálice γ Coma Berenices - Melotte 111, která obsahuje sbírku několika hvězd páté a šesté magnitudy rozptýlených na ploše pěti stupňů, čímž se stává ideálním objektem hlavně pro triedr. Hvězdokupa leží pouze 260 světelných let daleko a po skupině z Velkého vozu a Hyády je tak naší třetí nejbližší otevřenou hvězdokupou. Spolu obsahuje 38 členů do 9,3 magnitudy na ploše dvanácti stupňů, z nichž nejjasnějšími jsou stálice 12, 13, 14, 16, 17, 21 a 34 Coma Berenices. Melotte 111 je stará 500 milionů let a není zahrnuta v Messierovom katalogu ani v NGC. Pro volné oko je zajímavá rozptýlená hvězdokupa kolem stálice γ Coma Berenices - Melotte 111, která obsahuje sbírku několika hvězd páté a šesté magnitudy rozptýlených na ploše pěti stupňů, čímž se stává ideálním objektem hlavně pro triedr. Hvězdokupa leží pouze 260 světelných let daleko a po skupině z Velkého vozu a Hyády je tak naší třetí nejbližší otevřenou hvězdokupou. Spolu obsahuje 38 členů do 9,3 magnitudy na ploše dvanácti stupňů, z nichž nejjasnějšími jsou stálice 12, 13, 14, 16, 17, 21 a 34 Coma Berenices. Melotte 111 je stará 500 milionů let a není zahrnuta v Messierovom katalogu ani v NGC.
![<]($IMG_DIR/cons/Com.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Com.png)

View File

@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:51.058857
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-28 18:47:41.887938 updated_date: 2020-03-28 18:47:41.887938
--- ---
Poměrně výrazné, ale menší souhvězdí jižní oblohy pod Pannou. Na její nejjasnější hvězdu Spicu směřují obě hvězdy Havranová křídel. Čtyři hlavní hvězdy souhvězdí (γ, δ, β, ε Corvo) mají rozsah magnitud od 2,5 do 3 a vytvářejí nápadný lichoběžník. Tento obrazec je výrazný zejména proto, že leží v oblasti poměrně chudé na hvězdy - 10 stupňů jihozápadně od hvězdy Spica. Havran není příliš zajímavé souhvězdí, ale i tak obsahuje několik atraktivních dvojhvězd a pár poměrně jasných galaxií. Nejvýznamnější z nich je NGC 4038-39, dvojice interagujících galaxií nazvaná Tykadla nebo také Antény. Poměrně výrazné, ale menší souhvězdí jižní oblohy pod Pannou. Na její nejjasnější hvězdu Spicu směřují obě hvězdy Havranová křídel. Čtyři hlavní hvězdy souhvězdí (γ, δ, β, ε Corvo) mají rozsah magnitud od 2,5 do 3 a vytvářejí nápadný lichoběžník. Tento obrazec je výrazný zejména proto, že leží v oblasti poměrně chudé na hvězdy - 10 stupňů jihozápadně od hvězdy Spica. Havran není příliš zajímavé souhvězdí, ale i tak obsahuje několik atraktivních dvojhvězd a pár poměrně jasných galaxií. Nejvýznamnější z nich je NGC 4038-39, dvojice interagujících galaxií nazvaná Tykadla nebo také Antény.
![<]($IMG_DIR/cons/Crv.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Crv.png)

View File

@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:51.100943
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:51.100963 updated_date: 2020-03-26 19:27:51.100963
--- ---
Malé nevýrazné souhvězdí jižně od nebeského rovníku. Leží západně od Havrana, pod Denebolou ze Lva. Přestože Pohár tvoří nepříliš jasné hvězdy, z nichž ani jedna není jasnější než 3,5mag, připomínají samotný název souhvězdí - pohár, protože jsou uspořádány do půlkruhu otevřeného vlevo nahoře. Souhvězdí samo však neobsahuje pozoruhodnější objekty. Protože neleží v Mléčné dráze, nachází se zde pouze několik galaxií, zvlášť spirálových, ale pouze dvě z nich jsou jasnější než 11. magnituda a pouze osm je jasnějších než 12. magnituda. Malé nevýrazné souhvězdí jižně od nebeského rovníku. Leží západně od Havrana, pod Denebolou ze Lva. Přestože Pohár tvoří nepříliš jasné hvězdy, z nichž ani jedna není jasnější než 3,5m, připomínají samotný název souhvězdí - pohár, protože jsou uspořádány do půlkruhu otevřeného vlevo nahoře. Souhvězdí samo však neobsahuje pozoruhodnější objekty. Protože neleží v Mléčné dráze, nachází se zde pouze několik galaxií, zvlášť spirálových, ale pouze dvě z nich jsou jasnější než 11. magnituda a pouze osm je jasnějších než 12. magnituda.
![<]($IMG_DIR/cons/Crt.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Crt.png)

View File

@ -6,5 +6,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.732056 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.732056
--- ---
![<]($IMG_DIR/cons/Del.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Del.png)
Malé, ale nápadné souhvězdí severní oblohy, umístěné mezi Pegasem a Orlem - při jasné hvězdě Altair. Leží hned vedle při východním okraji letní Mléčné dráhy ve směru těla Orla. Čtyři hvězdy souhvězdí α, β, γ a δ Delphin (všechny s jasností 3,5-4,5 mag) vytvářejí výrazný rovnoběžník, který se trochu podobá na nějakou otevřenou hvězdokupu a někdy se nazývá Jóbova truhla. Jelikož v blízkosti leží i hvězdy η Del (5,38mag) a ε Del (4,3 m), souhvězdí nabývá pěkný obrazec, který si někdy začínající pozorovatelé pletou s plejádou či Malým vozem. Souhvězdí přesto, že leží na okraji Mléčné dráhy, neobsahuje takové objekty jako otevřené hvězdokupy či emisní mlhoviny. Dominují planetárky, kulové hvězdokupy a pár galaxií. Nejkrásnějším objektem je ale i tak nepochybně snadno rozlišitelná dvojhvězda γ Del. Malé, ale nápadné souhvězdí severní oblohy, umístěné mezi Pegasem a Orlem - při jasné hvězdě Altair. Leží hned vedle při východním okraji letní Mléčné dráhy ve směru těla Orla. Čtyři hvězdy souhvězdí α, β, γ a δ Delphin (všechny s jasností 3,5-4,5 mag) vytvářejí výrazný rovnoběžník, který se trochu podobá na nějakou otevřenou hvězdokupu a někdy se nazývá Jóbova truhla. Jelikož v blízkosti leží i hvězdy η Del (5,38m) a ε Del (4,3 m), souhvězdí nabývá pěkný obrazec, který si někdy začínající pozorovatelé pletou s plejádou či Malým vozem. Souhvězdí přesto, že leží na okraji Mléčné dráhy, neobsahuje takové objekty jako otevřené hvězdokupy či emisní mlhoviny. Dominují planetárky, kulové hvězdokupy a pár galaxií. Nejkrásnějším objektem je ale i tak nepochybně snadno rozlišitelná dvojhvězda γ Del.

View File

@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.978708
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-29 09:04:39.201419 updated_date: 2020-03-29 09:04:39.201419
--- ---
Rozsáhlé, ale přitom ne nejzřetelnější souhvězdí v oblasti severního pólu, které u nás můžeme na obloze obdivovat každou jasnou noc, protože nikdy nezapadá. Složené je převážně ze středně jasných a slabších hvězd, které tvoří téměř polokružnici kolem Polárky. Hlava Draka tvořena hvězdami γ (etamín), β (Alwaid), ξ a ν Draconis a je poměrně nápadným hvězdným obrazcem, od kterého nedaleko září jasná Vega ze souhvězdí Lyry. Tělo se rozprostírá mezi dvěmi nebeskými medvědicemi. Nejjasnější hvězda Thuban, polární hvězda v době staveb pyramid, leží ve středu spojnice hvězd Kochab z Malé medvědice a Mizar z Velké medvědice. Drak je osmým největším souhvězdím a i přesto, že leží dál od Mléčné dráhy, skrývá hodně deepsky objektů. Většinou jsou to slabé galaxie, mnohé zajímavého vzhledu, ale najdeme zde i několik pěkných dvojhvězd, které se dají rozlišit triedru nebo malým dalekohledem. V Drakovi nalezneme i mimořádně jasnou planetární mlhovinou NGC 6543, známé jako Kočičí oko. Kousek od ní leží severní pól ekliptiky. Rozsáhlé, ale přitom ne nejzřetelnější souhvězdí v oblasti severního pólu, které u nás můžeme na obloze obdivovat každou jasnou noc, protože nikdy nezapadá. Složené je převážně ze středně jasných a slabších hvězd, které tvoří téměř polokružnici kolem Polárky. Hlava Draka tvořena hvězdami γ (etamín), β (Alwaid), ξ a ν Draconis a je poměrně nápadným hvězdným obrazcem, od kterého nedaleko září jasná Vega ze souhvězdí Lyry. Tělo se rozprostírá mezi dvěmi nebeskými medvědicemi. Nejjasnější hvězda Thuban, polární hvězda v době staveb pyramid, leží ve středu spojnice hvězd Kochab z Malé medvědice a Mizar z Velké medvědice. Drak je osmým největším souhvězdím a i přesto, že leží dál od Mléčné dráhy, skrývá hodně deepsky objektů. Většinou jsou to slabé galaxie, mnohé zajímavého vzhledu, ale najdeme zde i několik pěkných dvojhvězd, které se dají rozlišit triedru nebo malým dalekohledem. V Drakovi nalezneme i mimořádně jasnou planetární mlhovinou NGC 6543, známé jako Kočičí oko. Kousek od ní leží severní pól ekliptiky.
![<]($IMG_DIR/cons/Dra.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Dra.png)

View File

@ -7,6 +7,6 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:51.006305
--- ---
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole většiny triedru 7 × 50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5m, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah. Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole většiny triedru 7 × 50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5m, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah.
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10m. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9mag). I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10m. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9m).
![<]($IMG_DIR/cons/Hya.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Hya.png)

View File

@ -6,5 +6,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.712024 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.712024
--- ---
![<]($IMG_DIR/cons/Lac.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Lac.png)
Nevýrazné menší souhvězdí severní oblohy, ležící na okraji Mléčné cesty mezi labutě, Pegasem, Cefea a Andromeda. Severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, nejjižnější až pro severní Evropu. Toto souhvězdí tvoří pouze klikatá řetěz slabých hvězd označovaných arabskými číslicemi, takže Ještěrka je dost nevýrazná. Jelikož její severní polovina leží v Mléčné dráze, obsahuje několik otevřených hvězdokup vhodných i pro malé dalekohledy. Souhvězdí je zajímavé tím, že v 20. století v něm byly pozorovány tři novy: z roku 1910, 1936, 1950. Ta z roku 1936 (CP Lacertae) vzplanula v nejsevernější části souhvězdí a byla známá pod názvem "Nova Lacertae". Objevil ji 16. 6. téhož roku český astronom Záviš Bochníček, pracující i na Slovensku. V době vzplanutí dosáhla během tří dnů jasnost 2,2mag, což byl 175 000 násobek její původní jasnosti a 300 000 násobek jasnosti Slunce. Byla typickým příkladem tzv. rychlé novy. Dodnes se z ní stal slabý bílý trpaslík jasnosti 14,8mag, běžnými amatérskými dalekohledy nepozorovatelný. Vzdálený je 5 400 světelných let. Nova 1910 (DI Lac) dosáhla jasnost 4,3mag. Nejslabší z nich byla nova z roku 1950 (DK Lac), která se zjasnila na 5m. Nevýrazné menší souhvězdí severní oblohy, ležící na okraji Mléčné cesty mezi labutě, Pegasem, Cefea a Andromeda. Severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, nejjižnější až pro severní Evropu. Toto souhvězdí tvoří pouze klikatá řetěz slabých hvězd označovaných arabskými číslicemi, takže Ještěrka je dost nevýrazná. Jelikož její severní polovina leží v Mléčné dráze, obsahuje několik otevřených hvězdokup vhodných i pro malé dalekohledy. Souhvězdí je zajímavé tím, že v 20. století v něm byly pozorovány tři novy: z roku 1910, 1936, 1950. Ta z roku 1936 (CP Lacertae) vzplanula v nejsevernější části souhvězdí a byla známá pod názvem "Nova Lacertae". Objevil ji 16. 6. téhož roku český astronom Záviš Bochníček, pracující i na Slovensku. V době vzplanutí dosáhla během tří dnů jasnost 2,2m, což byl 175 000 násobek její původní jasnosti a 300 000 násobek jasnosti Slunce. Byla typickým příkladem tzv. rychlé novy. Dodnes se z ní stal slabý bílý trpaslík jasnosti 14,8m, běžnými amatérskými dalekohledy nepozorovatelný. Vzdálený je 5 400 světelných let. Nova 1910 (DI Lac) dosáhla jasnost 4,3m. Nejslabší z nich byla nova z roku 1950 (DK Lac), která se zjasnila na 5m.

View File

@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:51.034722
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:51.034739 updated_date: 2020-03-26 19:27:51.034739
--- ---
Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné cesty mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3,9mag, 5,8mag, 26,8 "), μ, η (3,6mag, 7,6mag, 15") π (4 , 6m, 4,7mag, 1,4 ") a ξ Lupi (5,3mag, 5,8mag, 10,4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií. Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné cesty mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3,9m, 5,8m, 26,8 "), μ, η (3,6m, 7,6m, 15") π (4 , 6m, 4,7m, 1,4 ") a ξ Lupi (5,3m, 5,8m, 10,4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií.
V souhvězdí, které je celé ozdobené bohatou strukturou Mléčné cesty blízko středu Galaxie, se nachází velmi pozoruhodná temná mlhovina s označením Barnard 228. Tento tenký, ale až čtyři stupně dlouhý prachový pás najdete při hvězdách ψ1 a ψ2 Lupi. Vypadá jako úzký tmavý kanál ve hvězdném poli a je nejlépe pozorovatelný v širokých polích velkých binární, které zvyšují kontrast mezi tmavými mlhovinami a okolní Mléčnou cestou. Najít ho v zorném poli není volb těžké, stačí pouze pomalu pohnout dalekohledem na východ od hvězd ψ Lupi. V souhvězdí, které je celé ozdobené bohatou strukturou Mléčné cesty blízko středu Galaxie, se nachází velmi pozoruhodná temná mlhovina s označením Barnard 228. Tento tenký, ale až čtyři stupně dlouhý prachový pás najdete při hvězdách ψ1 a ψ2 Lupi. Vypadá jako úzký tmavý kanál ve hvězdném poli a je nejlépe pozorovatelný v širokých polích velkých binární, které zvyšují kontrast mezi tmavými mlhovinami a okolní Mléčnou cestou. Najít ho v zorném poli není volb těžké, stačí pouze pomalu pohnout dalekohledem na východ od hvězd ψ Lupi.

View File

@ -6,5 +6,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.842770 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.842770
--- ---
![<]($IMG_DIR/cons/Mic.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Mic.png)
Malé a nevýrazné souhvězdí jižní oblohy, slabá skupinka několika hvězd mezi Jižní rybou a Střelcem, dole pod Kozorohem. U nás vychází nad obzor pouze jeho severní část v pozdním létě ve večerních hodinách. Mikroskop leží v oblasti oblohy chudé na hvězdy a žádná jeho hvězda není jasnější než 4,7mag. Nenajdeme v něm nic víc než pár poměrně atraktivních dvojhvězd a hrstku slabých galaxií. Malé a nevýrazné souhvězdí jižní oblohy, slabá skupinka několika hvězd mezi Jižní rybou a Střelcem, dole pod Kozorohem. U nás vychází nad obzor pouze jeho severní část v pozdním létě ve večerních hodinách. Mikroskop leží v oblasti oblohy chudé na hvězdy a žádná jeho hvězda není jasnější než 4,7m. Nenajdeme v něm nic víc než pár poměrně atraktivních dvojhvězd a hrstku slabých galaxií.

View File

@ -6,5 +6,5 @@ updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.846711 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.846711
--- ---
![<]($IMG_DIR/cons/Oct.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Oct.png)
Nevýrazné, u nás neviditelné souhvězdí jižní oblohy, ve kterém leží jižní nebeský pól. Oktant odpovídá polohou Malému vozu ze severní oblohy, ale neplní úlohu Polárky, nemá v blízkosti pólu dostatečně jasnou hvězdu na orientaci. Najbližiša hvězda k jižnímu pólu viditelná pouhým okem je sigma Octantis, která má zdánlivou jasnost pouze 5,48mag. Oktant je na hvězdy velmi chudá oblast a pro pozorovatele málo zajímavá, protože neobsahuje žádné jasnější deep-sky objekty. Souhvězdí stojí za pozornost jen proto, že se v něm nachází jižní nebeský pól. Nevýrazné, u nás neviditelné souhvězdí jižní oblohy, ve kterém leží jižní nebeský pól. Oktant odpovídá polohou Malému vozu ze severní oblohy, ale neplní úlohu Polárky, nemá v blízkosti pólu dostatečně jasnou hvězdu na orientaci. Najbližiša hvězda k jižnímu pólu viditelná pouhým okem je sigma Octantis, která má zdánlivou jasnost pouze 5,48m. Oktant je na hvězdy velmi chudá oblast a pro pozorovatele málo zajímavá, protože neobsahuje žádné jasnější deep-sky objekty. Souhvězdí stojí za pozornost jen proto, že se v něm nachází jižní nebeský pól.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:51.067883
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Korma leží jižně od Prokyon, pod jednorožce. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Záď ležící východně a jihovýchodně od Velkého psa prochází Mléčná cesta a protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Korma velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté, jako vyšité pro malý dalekohled a některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna na východ od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46. Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Korma leží jižně od Prokyon, pod jednorožce. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Záď ležící východně a jihovýchodně od Velkého psa prochází Mléčná cesta a protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Korma velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté, jako vyšité pro malý dalekohled a některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna na východ od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46.
![<]($IMG_DIR/cons/Pup.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Pup.png)
Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější má v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadné stemnenie, které pokračuje dále do souhvězdí plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppy (2,7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kopy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppy (3,7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5,7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeja. Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější má v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadné stemnenie, které pokračuje dále do souhvězdí plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppy (2,7m). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kopy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppy (3,7m), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5,7m), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeja.

View File

@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.959163
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.959180 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.959180
--- ---
Malé a nevýrazné souhvězdí jižní oblohy, které se rozkládá asi 35 stupňů pod hlavou Hydry, mezi vývěva a zádi. Nejjasnější hvězdy souhvězdí Kompas α (3,68mag), β (3,97mag) a γ Pyxidis (4,01mag) leží téměř na přímce. Pro pozorovatele s triedru nebo malým dalekohledem je souhvězdí chudé, nachází se zde však pár slabších otevřených hvězdokup, galaxií a planetárních mlhovin. Malé a nevýrazné souhvězdí jižní oblohy, které se rozkládá asi 35 stupňů pod hlavou Hydry, mezi vývěva a zádi. Nejjasnější hvězdy souhvězdí Kompas α (3,68m), β (3,97m) a γ Pyxidis (4,01m) leží téměř na přímce. Pro pozorovatele s triedru nebo malým dalekohledem je souhvězdí chudé, nachází se zde však pár slabších otevřených hvězdokup, galaxií a planetárních mlhovin.
![<]($IMG_DIR/cons/Pyx.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Pyx.png)

View File

@ -15,7 +15,7 @@ Příkladem toho může být rozsáhlý a vůbec nejjasnější oblak Mléčné
![<]($IMG_DIR/cons/Sgr_1.jpg) ![<]($IMG_DIR/cons/Sgr_1.jpg)
V těsném sousedství Velkého oblaku jsou pouhým okem vidět dvě nápadné oválné mlhavé zjasnění - mlhoviny Laguna a Trifid. Jedno z nejzajímavějších míst v celé Mléčné dráze se skrývá za velmi výrazným zjasněním v podobě Malého oblaku ve Střelci (M24). Leží v mléčné oblasti šířky asi pět stupňů vybíhající na sever od Velkého oblaku směrem k Štítu, která na západní straně plynule přechází do svého okolí a na východě obsahuje několik malých tmavých zálivů. M24 představuje jen velmi malou část struktury spirálového ramene Pravítka, které spolu s ramenem Střelce tvoří dvě hlavní spirály naší Galaxie. Začíná nedaleko galaktického středu asi 10 000 světelných let od Slunce, otáčí se kolem, mizí za ním a objevuje se až za ramenem Persea. V těsném sousedství Velkého oblaku jsou pouhým okem vidět dvě nápadné oválné mlhavé zjasnění - mlhoviny Laguna a Trifid. Jedno z nejzajímavějších míst v celé Mléčné dráze se skrývá za velmi výrazným zjasněním v podobě Malého oblaku ve Střelci (M24). Leží v mléčné oblasti šířky asi pět stupňů vybíhající na sever od Velkého oblaku směrem k Štítu, která na západní straně plynule přechází do svého okolí a na východě obsahuje několik malých tmavých zálivů. M24 představuje jen velmi malou část struktury spirálového ramene Pravítka, které spolu s ramenem Střelce tvoří dvě hlavní spirály naší Galaxie. Začíná nedaleko galaktického středu asi 10 000 světelných let od Slunce, otáčí se kolem, mizí za ním a objevuje se až za ramenem Persea.
M24 naleznete na obloze více než snadno asi dva stupně na sever od hvězdy μ sagittario, protože je to velmi nápadný objekt. V triedru je vidět jako mlhavá bílá oblast rovnoměrného jasu a velikosti 1 x 2 stupně, ze které vystupuje několik slabých hvězd. Nejnápadnější a nejkontrastnějším je ve své východní části, nejlépe ohraničená podél jihovýchodní, severovýchodní a severozápadní strany. V těsném sousedství se navíc nachází dvojice učebnicových tmavých mlhovin Barnard 92 a 93. Jižně od M24 leží malá, ale nápadná tmavá šmouha a seskupení hvězd 15, 16 a 17 SGR, které nelze jednotlivě rozlišit. Prostředí nakonec dotváří ještě jedna rozmazaná kruhová skvrna o průměru půl stupně, otevřená hvězdokupa M25 (4,6mag). M24 naleznete na obloze více než snadno asi dva stupně na sever od hvězdy μ sagittario, protože je to velmi nápadný objekt. V triedru je vidět jako mlhavá bílá oblast rovnoměrného jasu a velikosti 1 x 2 stupně, ze které vystupuje několik slabých hvězd. Nejnápadnější a nejkontrastnějším je ve své východní části, nejlépe ohraničená podél jihovýchodní, severovýchodní a severozápadní strany. V těsném sousedství se navíc nachází dvojice učebnicových tmavých mlhovin Barnard 92 a 93. Jižně od M24 leží malá, ale nápadná tmavá šmouha a seskupení hvězd 15, 16 a 17 SGR, které nelze jednotlivě rozlišit. Prostředí nakonec dotváří ještě jedna rozmazaná kruhová skvrna o průměru půl stupně, otevřená hvězdokupa M25 (4,6m).
Rameno Střelce pokračuje přes souhvězdí Střelce a Štíra dále na jih až do souhvězdí kýlu. Většina známých a nádherných mlhovin a hvězdokup, které můžeme v této části oblohy vidět, proto nachází právě v tomto rameni. Jeho součástí je rozsáhlý molekulární oblak, na jehož okrajích pozorujeme známé emisní mlhoviny M8, M16, M17 nebo M20, otevřené hvězdokupy M18, M21 nebo asociaci kolem NGC 6231. Patří k němu například i hvězdokupa NGC 6193 z Oltáře, mlhovina Eta Carinae ze souhvězdí kýlu nebo Šperkovnice v Jižním Kříži. Rameno Střelce pokračuje přes souhvězdí Střelce a Štíra dále na jih až do souhvězdí kýlu. Většina známých a nádherných mlhovin a hvězdokup, které můžeme v této části oblohy vidět, proto nachází právě v tomto rameni. Jeho součástí je rozsáhlý molekulární oblak, na jehož okrajích pozorujeme známé emisní mlhoviny M8, M16, M17 nebo M20, otevřené hvězdokupy M18, M21 nebo asociaci kolem NGC 6231. Patří k němu například i hvězdokupa NGC 6193 z Oltáře, mlhovina Eta Carinae ze souhvězdí kýlu nebo Šperkovnice v Jižním Kříži.

View File

@ -10,6 +10,6 @@ Malé souhvězdí hned jižně od nebeského rovníku, pod hranicí Orla s ocase
Oblak ve štítu oproti svému okolí vykazuje velký kontrast. Právě v této oblasti si můžete všimnout nápadnou kombinaci jasných hvězdných polí s mimořádně tmavými prachovými mraky Velké trhliny nacházejícími se v popředí, které vytvářejí přímo a v okolí oblaku pozoruhodné zálivy. Velmi nápadná je především jeden stupeň velká mlhovina Barnard 103, ležící mezi hvězdami α a β Scuti. Mnohé tmavé oblasti prachu jsou navíc rozmístěny po celém souhvězdí a našly si své čísla v Barnardova katalogu tmavých mlhovin. Zřejmě nejnápadnější komplex (B103, B104, B 110, B 111 a B 113) se rozšiřuje z Velké trhliny do severních částí souhvězdí a jeho kontrast s okolním hvězdným polem je v triedru opravdu pronikavý. Další velkou tmavou mlhovinu dlouhou přes jeden a půl stupně hledejte během dobrých podmínek hned jihovýchodně od γ Sct, v poli přeplněném slabými hvězdami (B312). Oblak ve štítu oproti svému okolí vykazuje velký kontrast. Právě v této oblasti si můžete všimnout nápadnou kombinaci jasných hvězdných polí s mimořádně tmavými prachovými mraky Velké trhliny nacházejícími se v popředí, které vytvářejí přímo a v okolí oblaku pozoruhodné zálivy. Velmi nápadná je především jeden stupeň velká mlhovina Barnard 103, ležící mezi hvězdami α a β Scuti. Mnohé tmavé oblasti prachu jsou navíc rozmístěny po celém souhvězdí a našly si své čísla v Barnardova katalogu tmavých mlhovin. Zřejmě nejnápadnější komplex (B103, B104, B 110, B 111 a B 113) se rozšiřuje z Velké trhliny do severních částí souhvězdí a jeho kontrast s okolním hvězdným polem je v triedru opravdu pronikavý. Další velkou tmavou mlhovinu dlouhou přes jeden a půl stupně hledejte během dobrých podmínek hned jihovýchodně od γ Sct, v poli přeplněném slabými hvězdami (B312).
Pokud se budete dívat pozorněji, určitě zjistíte, že Oblak ve štítu má nepravidelný tvar a není pouhým oválem. Na obloze ze severu kopíruje hvězdy λ a 12 AQL, η a β Sct, pak míří k hvězdám ε a δ Sct, od kterých stoupá zpět k λ AQL. Přímo v oblaku je pouhým okem vidět otevřená hvězdokupa M11 (5,8mag). Samotný oblak vypadá pod tmavou oblohou jako živá směs mlhoviny, ve které se třpytí několik právě rozlišitelných hvězdných jisker. Jedná se o velké množství vzdálených hvězd, které oko nedokáže jednotlivě rozlišit a vnímá je proto pouze jako svítící oblak. Ve skutečnosti jde o průřez mezi neprůhlednými mraky mezihvězdné hmoty, kterým vidíme do poměrně velké vzdálenosti směrem ke středu Galaxie. V tomto směru se totiž díváme ne kolmo, ale přímo podél jednoho spirálového ramene - ramena Střelce. To je nejvnitřnějším z hlavních ramen, je široké a rozsáhlé, obtáčí téměř celou Galaxii dříve, než se začne vytrácet. Pokud se budete dívat pozorněji, určitě zjistíte, že Oblak ve štítu má nepravidelný tvar a není pouhým oválem. Na obloze ze severu kopíruje hvězdy λ a 12 AQL, η a β Sct, pak míří k hvězdám ε a δ Sct, od kterých stoupá zpět k λ AQL. Přímo v oblaku je pouhým okem vidět otevřená hvězdokupa M11 (5,8m). Samotný oblak vypadá pod tmavou oblohou jako živá směs mlhoviny, ve které se třpytí několik právě rozlišitelných hvězdných jisker. Jedná se o velké množství vzdálených hvězd, které oko nedokáže jednotlivě rozlišit a vnímá je proto pouze jako svítící oblak. Ve skutečnosti jde o průřez mezi neprůhlednými mraky mezihvězdné hmoty, kterým vidíme do poměrně velké vzdálenosti směrem ke středu Galaxie. V tomto směru se totiž díváme ne kolmo, ale přímo podél jednoho spirálového ramene - ramena Střelce. To je nejvnitřnějším z hlavních ramen, je široké a rozsáhlé, obtáčí téměř celou Galaxii dříve, než se začne vytrácet.
![<]($IMG_DIR/cons/Sct_1.jpg) ![<]($IMG_DIR/cons/Sct_1.jpg)

View File

@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.939259
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.939276 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.939276
--- ---
Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1,79mag), β (2,37mag), γ (2,44mag), δ (3,31mag), ε (1,77mag ), ζ (2,09mag), η (1,86mag) URSA Maioris a souhvězdí se jako celek zvyklo téměř ve všech jazycích označovat jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubh a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km / s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha. Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1,79m), β (2,37m), γ (2,44m), δ (3,31m), ε (1,77m ), ζ (2,09m), η (1,86m) URSA Maioris a souhvězdí se jako celek zvyklo téměř ve všech jazycích označovat jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubh a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km / s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha.
![<]($IMG_DIR/cons/UMa.png) ![<]($IMG_DIR/cons/UMa.png)

View File

@ -7,7 +7,7 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:51.062799
--- ---
![<]($IMG_DIR/cons/UMi.png) ![<]($IMG_DIR/cons/UMi.png)
Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - kochab a pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudě a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ URSA minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9mag), podmínky jsou příliš ubohé na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, průzračnost atmosféry je velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2mag) a 19 Umi (5,5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu. Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - kochab a pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudě a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ URSA minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9m), podmínky jsou příliš ubohé na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, průzračnost atmosféry je velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2m) a 19 Umi (5,5m) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu.
Na tmavé obloze se zkuste vydat na cestu k Polárka v podobě 40 stupňů dlouhého komplexu fyzicky souvisejících tmavých mlhovin (tzv. Ling filament nebo Polaris loop). Musíte ho však začít sledovat už severovýchodně od Deneb, kde se nachází velmi tmavá oblast Le Gentil 3. Zřetelně se zařezává do Mléčné cesty hned vedle od Severní Ameriky a plynule přechází do svého okolí na východě. Komplex se pak táhne západně k dvojici hvězd α a β Cephei na samém okraji Mléčné dráhy a rozšiřuje se dále severně k hvězdě γ Cephei, kde už ztrácí hodně svého kontrastu kvůli chudšímu hvězdnému polu. Opouštíc Mléčnou cestu může být komplex viditelný jako tmavý pás v řídkém poli hvězd, kde se rozdvojuje asi pět stupňů severně od reflexní mlhoviny NGC 7023, v místě chudém na hvězdy velikosti asi 6 x 4 stupně. Jedna větev pokračuje směrem k pólu (v okolí Polárky samé je vizuálně poměrně nedostatek hvězd v poloměru 2-3 stupňů), druhá jde ve směru bezejmenné hvězdy páté magnitudy, kde se vytrácí. Ano, skutečně existují tmavé mlhoviny v Malém voze! Tmavý komplex samozřejmě není vůbec nápadný a vystoupí tím lépe, čím jsou na pozorovacím stanovisku vidět slabší hvězdy. Podobná tmavá serpentina se směrem k Polárka táhne i z východní části Kasiopeja, severně od dvojité hvězdokupy h / χ Persea. Je ale užší, rovnější a ještě méně nápadná. Pozorování tmavých mlhovin je opravdu fascinující, zvlášť pokud k tomu nepotřebujete žádný dalekohled! Na tmavé obloze se zkuste vydat na cestu k Polárka v podobě 40 stupňů dlouhého komplexu fyzicky souvisejících tmavých mlhovin (tzv. Ling filament nebo Polaris loop). Musíte ho však začít sledovat už severovýchodně od Deneb, kde se nachází velmi tmavá oblast Le Gentil 3. Zřetelně se zařezává do Mléčné cesty hned vedle od Severní Ameriky a plynule přechází do svého okolí na východě. Komplex se pak táhne západně k dvojici hvězd α a β Cephei na samém okraji Mléčné dráhy a rozšiřuje se dále severně k hvězdě γ Cephei, kde už ztrácí hodně svého kontrastu kvůli chudšímu hvězdnému polu. Opouštíc Mléčnou cestu může být komplex viditelný jako tmavý pás v řídkém poli hvězd, kde se rozdvojuje asi pět stupňů severně od reflexní mlhoviny NGC 7023, v místě chudém na hvězdy velikosti asi 6 x 4 stupně. Jedna větev pokračuje směrem k pólu (v okolí Polárky samé je vizuálně poměrně nedostatek hvězd v poloměru 2-3 stupňů), druhá jde ve směru bezejmenné hvězdy páté magnitudy, kde se vytrácí. Ano, skutečně existují tmavé mlhoviny v Malém voze! Tmavý komplex samozřejmě není vůbec nápadný a vystoupí tím lépe, čím jsou na pozorovacím stanovisku vidět slabší hvězdy. Podobná tmavá serpentina se směrem k Polárka táhne i z východní části Kasiopeja, severně od dvojité hvězdokupy h / χ Persea. Je ale užší, rovnější a ještě méně nápadná. Pozorování tmavých mlhovin je opravdu fascinující, zvlášť pokud k tomu nepotřebujete žádný dalekohled!
![<]($IMG_DIR/cons/UMi_1.jpg) ![<]($IMG_DIR/cons/UMi_1.jpg)

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:51.038663
Souhvězdí jižní oblohy, jehož severní část se v nejlepším případě o půlnoci v polovině února v našich zeměpisných šířkách pouze dotýká zdola jižního obzoru, takže ho prakticky nikdy nemůžeme vidět. Jedinou možností je vycestovat daleko na jih, kde toto majestátní souhvězdí ležící v Mléčné dráze bohaté na hvězdokupy a mlhoviny vystupuje výš nad horizont. Plachty jsou spolu s zádě, kýlem a kompasy částí starého rozsáhlého souhvězdí Loď Argo. Po jeho rozdělení Plachty ztratily hvězdy α a β, které připadly kýlu, a jejich nejjasnější hvězdou se stala γ Velorum. Souhvězdí jižní oblohy, jehož severní část se v nejlepším případě o půlnoci v polovině února v našich zeměpisných šířkách pouze dotýká zdola jižního obzoru, takže ho prakticky nikdy nemůžeme vidět. Jedinou možností je vycestovat daleko na jih, kde toto majestátní souhvězdí ležící v Mléčné dráze bohaté na hvězdokupy a mlhoviny vystupuje výš nad horizont. Plachty jsou spolu s zádě, kýlem a kompasy částí starého rozsáhlého souhvězdí Loď Argo. Po jeho rozdělení Plachty ztratily hvězdy α a β, které připadly kýlu, a jejich nejjasnější hvězdou se stala γ Velorum.
![<]($IMG_DIR/cons/Vel.png) ![<]($IMG_DIR/cons/Vel.png)
Nejjasnější část Mléčné dráhy v souhvězdí se nachází v okolí poměrně výrazné otevřené hvězdokupy IC 2395 (4,6mag). Vystupuje z něho i několik stálic. Okolí většiny nejjasnějších hvězd obrazce plachet působí mlhavým dojmem. γ Velorum díky množství blízkých hvězd 6. magnitudy a jasné hvězdokupě NGC 2547 (4,7mag), λ Velorum zase díky malému lokálnímu zjasnění. V blízkosti hvězdy δ Velorum leží velmi nápadná skvrna velikosti jednoho stupně, otevřená hvězdokupa IC 2391. δ Velorum spolu s hvězdami κ Vel a ε a ι Carinae z kýlu vytvářejí tzv. Falešný kříž, který si často obdivovatelé ze severní oblohy zaměňují s pravým Jižním křížem. Na rozdíl od něj je ale o něco větší, symetričtější a méně jasný a jeho rameno nemíří do oblasti jižního nebeského pólu. Mezi oběma krizi můžete najít zastaralé souhvězdí Karlova dubu. Ten byl připomínkou obrovského kmene stromu v Boscobel, ve kterém se den a noc ukrýval anglický král Karel II po své porážce Oliver Cromwell v roce 1651. Nejjasnější část Mléčné dráhy v souhvězdí se nachází v okolí poměrně výrazné otevřené hvězdokupy IC 2395 (4,6m). Vystupuje z něho i několik stálic. Okolí většiny nejjasnějších hvězd obrazce plachet působí mlhavým dojmem. γ Velorum díky množství blízkých hvězd 6. magnitudy a jasné hvězdokupě NGC 2547 (4,7m), λ Velorum zase díky malému lokálnímu zjasnění. V blízkosti hvězdy δ Velorum leží velmi nápadná skvrna velikosti jednoho stupně, otevřená hvězdokupa IC 2391. δ Velorum spolu s hvězdami κ Vel a ε a ι Carinae z kýlu vytvářejí tzv. Falešný kříž, který si často obdivovatelé ze severní oblohy zaměňují s pravým Jižním křížem. Na rozdíl od něj je ale o něco větší, symetričtější a méně jasný a jeho rameno nemíří do oblasti jižního nebeského pólu. Mezi oběma krizi můžete najít zastaralé souhvězdí Karlova dubu. Ten byl připomínkou obrovského kmene stromu v Boscobel, ve kterém se den a noc ukrýval anglický král Karel II po své porážce Oliver Cromwell v roce 1651.

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.367045 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.367045
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/Cr121.png) ![<]($IMG_DIR/dso/Cr121.png)
Otevřená hvězdokupa vhodná spíše pro triedr jako dalekohled. V 200 mm Newtone je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3,79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kopy. Otevřená hvězdokupa vhodná spíše pro triedr jako dalekohled. V 200 mm Newtone je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3,79m) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kopy.

View File

@ -9,7 +9,7 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:45.384861
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/Cr140.png) ![<]($IMG_DIR/dso/Cr140.png)
Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř 5-6m hvězd, které jsou mírně vysunuté z kopy na SEVEROVÝCHODNÍM Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř 5-6m hvězd, které jsou mírně vysunuté z kopy na SEVEROVÝCHODNÍM
chod. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5,5mag a 7,6mag jsou odděleny 99 ". Celá tato oblast stojí za procházku binokulární. chod. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5,5m a 7,6m jsou odděleny 99 ". Celá tato oblast stojí za procházku binokulární.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.616841
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.616857 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.616857
--- ---
125x: Při malém zvětšení je tato hvězdokupa zřejmým 6'širokým "C" jasných hvězd. 125x odhalí tucet 8-10m hvězd, devět z nich v pěkném štvrťmesiaci s terminátorem obráceným na východ a dvěma jasnějšími hvězdami na severním a jižním rozhraní. 18 "široký pár 10,5mag složek leží na ZSZ rozhraní půlkruhu. Galaxie IC 1731, ležící 4'severne a hned západně od hvězdy 13,5mag, je slabým matným 1,5'obláčikom obklopujícím slabé, drobné jádro. 125x: Při malém zvětšení je tato hvězdokupa zřejmým 6'širokým "C" jasných hvězd. 125x odhalí tucet 8-10m hvězd, devět z nich v pěkném štvrťmesiaci s terminátorem obráceným na východ a dvěma jasnějšími hvězdami na severním a jižním rozhraní. 18 "široký pár 10,5m složek leží na ZSZ rozhraní půlkruhu. Galaxie IC 1731, ležící 4'severne a hned západně od hvězdy 13,5m, je slabým matným 1,5'obláčikom obklopujícím slabé, drobné jádro.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.356654 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.356654
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/Cr399.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/Cr399.jpg)
Otevřená hvězdokupa známá pod názvy "Ramínko" nebo "Věšák na šaty", které vystihují její tvar. Je viditelná snadno i pouhým okem (3,6mag). Už v triedru si všimneme nápadný útvar, který je tvořen skupinou 10 hvězd šesté a sedmé magnitudy, zabírajících na obloze jeden a půl stupně. V Otevřená hvězdokupa známá pod názvy "Ramínko" nebo "Věšák na šaty", které vystihují její tvar. Je viditelná snadno i pouhým okem (3,6m). Už v triedru si všimneme nápadný útvar, který je tvořen skupinou 10 hvězd šesté a sedmé magnitudy, zabírajících na obloze jeden a půl stupně. V

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.623997
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.624014 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.624014
--- ---
dalekohledu se promění na rozsáhlou kopu tří tuctů hvězd. Jedna z těch jasnějších má oranžový odstín, který pěkně kontrastuje s modravým okolními hvězdami. 4 Vul - nejjižnější hvězda "háku" - je nenáročnou trojhvězdí, tvoří ji složky jasnosti 5,2mag, 9,9mag a 11,6mag. Od ní na severovýchod leží čtyřhvězda Struve 2521, kterou tvoří složky jasnosti 5,9mag, 10,7mag a dvě 9,9mag. dalekohledu se promění na rozsáhlou kopu tří tuctů hvězd. Jedna z těch jasnějších má oranžový odstín, který pěkně kontrastuje s modravým okolními hvězdami. 4 Vul - nejjižnější hvězda "háku" - je nenáročnou trojhvězdí, tvoří ji složky jasnosti 5,2m, 9,9m a 11,6m. Od ní na severovýchod leží čtyřhvězda Struve 2521, kterou tvoří složky jasnosti 5,9m, 10,7m a dvě 9,9m.

View File

@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:45.361955
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.361971 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.361971
--- ---
Jedná se buď jen o bohaté pole hvězd, které je jako rozsáhlá mlhavá plocha vidět i pouhým okem nebo o extrémně velkou, uvolněnou a nepravidelnou otevřenou hvězdokupu. V triedru na ploše velikosti dvou stupňů napočítáte pět hvězd 6m, osm 7m a dvacet 8m a slabších. Stálice 11 a 12 Cam představují široký pár (108,5 "), jehož první složka dosahuje jasnost 5,4mag a druhá 6,5mag. Jedná se buď jen o bohaté pole hvězd, které je jako rozsáhlá mlhavá plocha vidět i pouhým okem nebo o extrémně velkou, uvolněnou a nepravidelnou otevřenou hvězdokupu. V triedru na ploše velikosti dvou stupňů napočítáte pět hvězd 6m, osm 7m a dvacet 8m a slabších. Stálice 11 a 12 Cam představují široký pár (108,5 "), jehož první složka dosahuje jasnost 5,4m a druhá 6,5m.

View File

@ -12,7 +12,7 @@ Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynové mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 v jejím středu byl zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let. Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynové mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 v jejím středu byl zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulární 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny preciznější na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé. I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulární 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4m, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny preciznější na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16m, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný aspekt, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez, nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentů jedoucím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetegujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou. Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16m, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný aspekt, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez, nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentů jedoucím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetegujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.790907 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.790907
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M100.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M100.jpg)
Spirální galaxie pozorovaná kolmo shora (9,3mag) v jižní části souhvězdí, jedna z několik tisíc galaxií v kupce Virgo. Podobně jako M98 a M99, i tuto galaxii objevil P. Méchain v roce 1781 a později v témže roce toto pozorování potvrdil i Charles Messier. Spirálovou strukturu odhalil až v roce 1850 Lord Rosse svým 6-stopovým reflektorem. Skutečný průměr je úctyhodný - 130 000 ly, absolutní magnituda je stanovena na -22,5. Malé dalekohledy s průměrem objektivu okolo 100 mm ukáží galaxii jako jasný objekt, její eliptické halo je prodloužené 4'x 3'VJV-ZSZ a jádro je poměrně svítivé, malé a kruhové. Spirální galaxie pozorovaná kolmo shora (9,3m) v jižní části souhvězdí, jedna z několik tisíc galaxií v kupce Virgo. Podobně jako M98 a M99, i tuto galaxii objevil P. Méchain v roce 1781 a později v témže roce toto pozorování potvrdil i Charles Messier. Spirálovou strukturu odhalil až v roce 1850 Lord Rosse svým 6-stopovým reflektorem. Skutečný průměr je úctyhodný - 130 000 ly, absolutní magnituda je stanovena na -22,5. Malé dalekohledy s průměrem objektivu okolo 100 mm ukáží galaxii jako jasný objekt, její eliptické halo je prodloužené 4'x 3'VJV-ZSZ a jádro je poměrně svítivé, malé a kruhové.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.701759
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.701781 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.701781
--- ---
125x: Tato pěkná galaxie je jasným 6'x 5'VJV-ZSZ halem obklopujícím jasné jádro. 150x zvětšení ukáže neurčitou spirálovou strukturu v hale a skvrnitou strukturu hned kolem jádra. Pár slabých hvězd je umístěno v hale SZ od centra galaxie. Tři hvězdy 13,5mag leží blízko SSZ, ZJZ a JV okraje hala. Než dvě slabé mlhavé kruhové skvrnky se zjevují dvě okolní galaxie - NGC 4322 (13,9mag) a NGC 4328 (13m). 125x: Tato pěkná galaxie je jasným 6'x 5'VJV-ZSZ halem obklopujícím jasné jádro. 150x zvětšení ukáže neurčitou spirálovou strukturu v hale a skvrnitou strukturu hned kolem jádra. Pár slabých hvězd je umístěno v hale SZ od centra galaxie. Tři hvězdy 13,5m leží blízko SSZ, ZJZ a JV okraje hala. Než dvě slabé mlhavé kruhové skvrnky se zjevují dvě okolní galaxie - NGC 4322 (13,9m) a NGC 4328 (13m).

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.765517 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.765517
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M101.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M101.jpg)
Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 25 milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC 5585, NGC 5574 a NGC 5204. M101 má absolutní magnitudu -21,5, její svítivost = svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 190 000 ly. Její jasnost je sice 7,9mag, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru. Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 25 milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC 5585, NGC 5574 a NGC 5204. M101 má absolutní magnitudu -21,5, její svítivost = svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 190 000 ly. Její jasnost je sice 7,9m, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru.
Myzer: Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461). Myzer: Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.875560 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.875560
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M103.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M103.jpg)
Otevřená hvězdokupa ležící blíže k střední části souhvězdí, nedaleko hvězdy Ruchbah, v oblasti bohaté na otevřené hvězdokupy. Celková jasnost této asi 8 000 světelných let vzdálené hvězdokupy je 7,4mag. Má přibližně 60 až 70 hvězd, z nichž nejjasnější nepřesahují svačinu magnitudu. Ve hvězdokupě se nachází jeden červený obr o něco jasnější než 10m a promítá se do ní poměrně jasná dvojhvězda označována jako Struve 131 (pěkný pár hvězd 6m a 9m v odstupu 28,2 "), ta však mezi jejími členy nepatří. M103 objevil P. Méchain v roce 1781, do Messierovho katalogu však byla přidána o něco později. Otevřená hvězdokupa ležící blíže k střední části souhvězdí, nedaleko hvězdy Ruchbah, v oblasti bohaté na otevřené hvězdokupy. Celková jasnost této asi 8 000 světelných let vzdálené hvězdokupy je 7,4m. Má přibližně 60 až 70 hvězd, z nichž nejjasnější nepřesahují svačinu magnitudu. Ve hvězdokupě se nachází jeden červený obr o něco jasnější než 10m a promítá se do ní poměrně jasná dvojhvězda označována jako Struve 131 (pěkný pár hvězd 6m a 9m v odstupu 28,2 "), ta však mezi jejími členy nepatří. M103 objevil P. Méchain v roce 1781, do Messierovho katalogu však byla přidána o něco později.
Hvězdokupu rozeznáme již v triedru, hezký pohled však poskytuje až v malém dalekohledu, ve kterém se ukáže jako atraktivní spousta poměrně jasných hvězd ležících v oblasti "trojúhelníku", jehož vrcholy tvoří tři jasnější hvězdy. V 200 mm dalekohledu je nádhernou hvězdokupou, jasnou, velkou, celkem bohatou a poměrně zhuštěnou s asi 40 dobře viditelnými hvězdami 8. až 12. mag v oblasti "trojúhelníku". Hvězdokupu rozeznáme již v triedru, hezký pohled však poskytuje až v malém dalekohledu, ve kterém se ukáže jako atraktivní spousta poměrně jasných hvězd ležících v oblasti "trojúhelníku", jehož vrcholy tvoří tři jasnější hvězdy. V 200 mm dalekohledu je nádhernou hvězdokupou, jasnou, velkou, celkem bohatou a poměrně zhuštěnou s asi 40 dobře viditelnými hvězdami 8. až 12. mag v oblasti "trojúhelníku".

View File

@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:44.999035
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-28 18:48:54.631400 updated_date: 2020-03-28 18:48:54.631400
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M104.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M104.jpg)
Spirální galaxie s tmavým prachovým pásem připomínající vzhled mexického sombrera byla objevena Pierrem Méchain v květnu 1781. Je jednou z nejjasnějších a největších galaxií v kupce Coma-Virgo, avšak leží dále od jejího jádra, vzdálená je 65 milionů světelných let. M104 má absolutní magnitudu -23,5, většina její svítivosti pochází z velmi neobvyklé centrální výdutě. Spirální galaxie s tmavým prachovým pásem připomínající vzhled mexického sombrera byla objevena Pierrem Méchain v květnu 1781. Je jednou z nejjasnějších a největších galaxií v kupce Coma-Virgo, avšak leží dále od jejího jádra, vzdálená je 65 milionů světelných let. M104 má absolutní magnitudu -23,5, většina její svítivosti pochází z velmi neobvyklé centrální výdutě.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.671596
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-28 18:52:09.786680 updated_date: 2020-03-28 18:52:09.786680
--- ---
150x: Nádhera! Halo se rozšiřuje na 8'x 3'V-Z a je oddělené do dvou S-J částí nápadnou tmavou prachovou linií, která se táhne po celé délce galaxie, jižně od centrální výdutě. Hvězda 13m leží 1,5'severně od centra galaxie. 20'na ZSZ od galaxie je volné seskupení jasnějších hvězd včetně čtyřhvězdy Struve 1664, jejíž složky dosahují jasnost 8,1mag, 9,3mag, 11,5mag a 11,6mag. 150x: Nádhera! Halo se rozšiřuje na 8'x 3'V-Z a je oddělené do dvou S-J částí nápadnou tmavou prachovou linií, která se táhne po celé délce galaxie, jižně od centrální výdutě. Hvězda 13m leží 1,5'severně od centra galaxie. 20'na ZSZ od galaxie je volné seskupení jasnějších hvězd včetně čtyřhvězdy Struve 1664, jejíž složky dosahují jasnost 8,1m, 9,3m, 11,5m a 11,6m.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.051077 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.051077
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M105.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M105.jpg)
Gigantická eliptická galaxie (9,3mag) objevena P. Méchain v roce 1781 v blízkosti další dvojice galaxií: NGC 3384 a NGC 3389, z nichž je nejjasnější. Toto trio je součástí podskupiny galaxií M95 a tedy také součástí západní poloviny 31 milionů světelných let vzdáleného systému Leo I. Absolutní magnituda galaxie je určena na -20,6 a skutečný průměr přesahuje 35 000 ly. Gigantická eliptická galaxie (9,3m) objevena P. Méchain v roce 1781 v blízkosti další dvojice galaxií: NGC 3384 a NGC 3389, z nichž je nejjasnější. Toto trio je součástí podskupiny galaxií M95 a tedy také součástí západní poloviny 31 milionů světelných let vzdáleného systému Leo I. Absolutní magnituda galaxie je určena na -20,6 a skutečný průměr přesahuje 35 000 ly.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.895381
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.895399 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.895399
--- ---
150x: Ve velkých dalekohledech M105 ukáže dobře zhuštěné VSV-ZJZ halo zjasňující se směrem k jasnému, ale drobnému jádru. Hvězda 14,5mag leží na severovýchodním rozhraní hala 1,5'od středu galaxie. 150x: Ve velkých dalekohledech M105 ukáže dobře zhuštěné VSV-ZJZ halo zjasňující se směrem k jasnému, ale drobnému jádru. Hvězda 14,5m leží na severovýchodním rozhraní hala 1,5'od středu galaxie.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.974532 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.974532
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M106.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M106.jpg)
Poměrně výrazná a rozsáhlá spirální galaxie (8,4mag), v severní části souhvězdí. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phacd z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. Je vzdálena přibližně 35 milionů světelných let. Objevil ji P. Méchain v roce 1779. Poměrně výrazná a rozsáhlá spirální galaxie (8,4m), v severní části souhvězdí. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phacd z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. Je vzdálena přibližně 35 milionů světelných let. Objevil ji P. Méchain v roce 1779.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.831425
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.831448 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.831448
--- ---
75x: Nádhera! Jasné jádro je umístěno v dobře zhuštěné 5'x 2'vnitřní oblasti, která je střídavě obklopena mnohem slabším halem 12' x 4'SSZ-JJV. Severní konec hala se rozšiřuje k hvězdě 12,5mag a její jižní konec k hvězdě 13m. Hvězda 10m leží 3'dále na jih od jižního konce. Její neobvyklý tvar je pozoruhodný a vystoupí do popředí zejména použitím bočního pohledu, jedno spirálové rameno může být náznakově viditelné. 75x: Nádhera! Jasné jádro je umístěno v dobře zhuštěné 5'x 2'vnitřní oblasti, která je střídavě obklopena mnohem slabším halem 12' x 4'SSZ-JJV. Severní konec hala se rozšiřuje k hvězdě 12,5m a její jižní konec k hvězdě 13m. Hvězda 10m leží 3'dále na jih od jižního konce. Její neobvyklý tvar je pozoruhodný a vystoupí do popředí zejména použitím bočního pohledu, jedno spirálové rameno může být náznakově viditelné.

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.255692 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.255692
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M109.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M109.jpg)
Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy protože její jasnost dosahuje 9,8mag Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy protože její jasnost dosahuje 9,8m
V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm se jedná pouze o slabé, mlhavé halo, které obsahuje malé jasné jádro. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm se jedná pouze o slabé, mlhavé halo, které obsahuje malé jasné jádro.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.861133 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.861133
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M011.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M011.jpg)
Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14m. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5,8mag může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd. Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14m. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5,8m může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.942352 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.942352
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M110.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M110.jpg)
M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost. A jak je vidět ve větších amatérských dalekohledech? M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1m podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost. A jak je vidět ve větších amatérských dalekohledech?

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.839192
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.839215 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.839215
--- ---
125x: M110 je viditelná jako poměrně slabá, velká mlhovina oválného tvaru ve směru SSZ-JJV, s nepatrným zjasněním v centru. Dvě hvězdy 9,5mag se nacházejí za jihozápadním rozhraním a jedna na severovýchodě. M110 leží na severozápadní straně M31, oproti M32, která je menší a je k ní blíž. Tyto tři galaxie představují nádherný pohled při malém zvětšení. 125x: M110 je viditelná jako poměrně slabá, velká mlhovina oválného tvaru ve směru SSZ-JJV, s nepatrným zjasněním v centru. Dvě hvězdy 9,5m se nacházejí za jihozápadním rozhraním a jedna na severovýchodě. M110 leží na severozápadní straně M31, oproti M32, která je menší a je k ní blíž. Tyto tři galaxie představují nádherný pohled při malém zvětšení.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.212653
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.212688 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.212688
--- ---
150x: NGC 205 je jasná 12'x 5' oválna galaxie se širokým skvrnitým jádrem umístěným nepatrně západně od centra. Hvězda 12. magnitudy se nachází uvnitř výhodného rozhraní a jedna 12,5mag leží severně od jádra. Tento nádherný objekt je určitě exponátem eliptických systémů. 150x: NGC 205 je jasná 12'x 5' oválna galaxie se širokým skvrnitým jádrem umístěným nepatrně západně od centra. Hvězda 12. magnitudy se nachází uvnitř výhodného rozhraní a jedna 12,5m leží severně od jádra. Tento nádherný objekt je určitě exponátem eliptických systémů.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.997080
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.997098 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.997098
--- ---
100x: M12 je skoro dvojčetem M10 ležící tři stupně na jihovýchod, ale je méně zhuštěná a má menší jádro. 10'halo je dobře rozlišitelné po rozhraní jádra. Hvězda 10,5mag leží 15'ZJZ a hvězda 11m 14'JJV od centra kulové hvězdokupy. 100x: M12 je skoro dvojčetem M10 ležící tři stupně na jihovýchod, ale je méně zhuštěná a má menší jádro. 10'halo je dobře rozlišitelné po rozhraní jádra. Hvězda 10,5m leží 15'ZJZ a hvězda 11m 14'JJV od centra kulové hvězdokupy.

View File

@ -8,13 +8,13 @@ updated_by: admin
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.760405 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.760405
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M013.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M013.jpg)
Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7mag, kterou první objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že leží relativně blízko nás, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo. Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7m, kterou první objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že leží relativně blízko nás, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka průměru průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8mag a 7,3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy. Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka průměru průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8m a 7,3m. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2 1/2 'v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. " John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2 1/2 'v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři relativně na hvězdy chudé linie, které dělí kopu na tři různé části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kopy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kopy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je ještě v 200 mm dalekohledu. Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři relativně na hvězdy chudé linie, které dělí kopu na tři různé části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kopy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kopy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6m), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je ještě v 200 mm dalekohledu.
Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsone pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému polu v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení. Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsone pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému polu v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.964705 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.964705
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M014.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M014.jpg)
Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6mag a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě. Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6m a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.184534 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.184534
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M018.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M018.jpg)
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9mag hvězdokupu najdeme už v triedru. Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9m hvězdokupu najdeme už v triedru.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:48.937285
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:48.937299 updated_date: 2020-03-26 19:27:48.937299
--- ---
125x: M18 je vidět ve stejném poli jako Omega a napočítáme v ní 40 hvězd 8,6mag a slabších na ploše 10'. Většina z jejích jasnějších členy leží v nepravidelném oválu, tak i nejjasnější hvězda kupy 8,6mag nacházející se na jeho severozápadním rozhraní. Pět z hvězd v tomto oválu má slabých společníků. Slabé okolní hvězdy se rozptylují 8'VJV k širokému páru 9m složek. 125x: M18 je vidět ve stejném poli jako Omega a napočítáme v ní 40 hvězd 8,6m a slabších na ploše 10'. Většina z jejích jasnějších členy leží v nepravidelném oválu, tak i nejjasnější hvězda kupy 8,6m nacházející se na jeho severozápadním rozhraní. Pět z hvězd v tomto oválu má slabých společníků. Slabé okolní hvězdy se rozptylují 8'VJV k širokému páru 9m složek.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.250649 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.250649
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M019.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M019.jpg)
Kulová hvězdokupa mírně eliptického tvaru v jižní části souhvězdí, jejíž jasnost nepřevyšuje sedmou magnitudu. První ji objevil Ch. Messier 5. června 1764 jako pátou kulovou hvězdokupu nalezenou v průběhu jednoho týdne v tomto souhvězdí. Leží blízko středu Galaxie, od Země je vzdálena 27 000 světelných let Na obloze se v její těsné blízkosti nacházejí další kulové hvězdokupy NGC 6293 (8,4mag) a NGC 6284 (9,5mag). Kulová hvězdokupa mírně eliptického tvaru v jižní části souhvězdí, jejíž jasnost nepřevyšuje sedmou magnitudu. První ji objevil Ch. Messier 5. června 1764 jako pátou kulovou hvězdokupu nalezenou v průběhu jednoho týdne v tomto souhvězdí. Leží blízko středu Galaxie, od Země je vzdálena 27 000 světelných let Na obloze se v její těsné blízkosti nacházejí další kulové hvězdokupy NGC 6293 (8,4m) a NGC 6284 (9,5m).

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.447009
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.447026 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.447026
--- ---
150x: M19, snad nejatraktivnější objekt v souhvězdí, má dobře rozlišitelné 8'x 6'SSV-JJZ halo ve tvaru vejce, obsahující 4'x 3'oválne jádro, které je velmi nestejně zhuštěné. Větší zvětšení odhalí mix jasných shluků a tmavých skvrn. Stovky nepravidelně rozmístěných částečně rozlišitelných hvězd jsou umístěny ve svítivě mlhavém pozadí. Hvězdný řetězec se točí kolem jižní strany jádra. Přední hvězdy 12m a 12,5mag leží v hale na severovýchod a severozápad od jádra. 40'dlhý řetězec 11-12m hvězd se táhne mezi okolními hvězdami kopy na severním konci hala. Krátký VJV-ZSZ řetězec v poli předních hvězd leží na jižním okraji kulové hvězdokupy. 150x: M19, snad nejatraktivnější objekt v souhvězdí, má dobře rozlišitelné 8'x 6'SSV-JJZ halo ve tvaru vejce, obsahující 4'x 3'oválne jádro, které je velmi nestejně zhuštěné. Větší zvětšení odhalí mix jasných shluků a tmavých skvrn. Stovky nepravidelně rozmístěných částečně rozlišitelných hvězd jsou umístěny ve svítivě mlhavém pozadí. Hvězdný řetězec se točí kolem jižní strany jádra. Přední hvězdy 12m a 12,5m leží v hale na severovýchod a severozápad od jádra. 40'dlhý řetězec 11-12m hvězd se táhne mezi okolními hvězdami kopy na severním konci hala. Krátký VJV-ZSZ řetězec v poli předních hvězd leží na jižním okraji kulové hvězdokupy.

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.927075 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.927075
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M002.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M002.jpg)
Bohatá a kompaktní kulová hvězdokupa s nepatrným eliptickým tvarem (6,4mag), objevená v roce 1746 Jeanem-Dominiquem Maraldim a nezávisle na něm o 14 let i Ch. Messierem, který ji přidal do svého katalogu. Jednotlivé hvězdy rozlišil až W. Herschel. Spolu s hvězdami α a β Aquarii tvoří na obloze pravoúhlý trojúhelník a jako drobná rozmazaná skvrna může být někdy pozorovatelná bez dalekohledu. V triedru je již nápadná, ale rozlišit jednotlivé hvězdy se nám podaří výkonnějším amatérským dalekohledem, neboť ty nejjasnější dosahují jen 13. hvězdnou velikost. M2 je vzdálena asi 36 800 světelných let a nachází se až za středem Galaxie. Bohatá a kompaktní kulová hvězdokupa s nepatrným eliptickým tvarem (6,4m), objevená v roce 1746 Jeanem-Dominiquem Maraldim a nezávisle na něm o 14 let i Ch. Messierem, který ji přidal do svého katalogu. Jednotlivé hvězdy rozlišil až W. Herschel. Spolu s hvězdami α a β Aquarii tvoří na obloze pravoúhlý trojúhelník a jako drobná rozmazaná skvrna může být někdy pozorovatelná bez dalekohledu. V triedru je již nápadná, ale rozlišit jednotlivé hvězdy se nám podaří výkonnějším amatérským dalekohledem, neboť ty nejjasnější dosahují jen 13. hvězdnou velikost. M2 je vzdálena asi 36 800 světelných let a nachází se až za středem Galaxie.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.191218
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.191249 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.191249
--- ---
V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7m a 7,5mag. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a difuznější jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší. V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7m a 7,5m. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a difuznější jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.382175
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.382197 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.382197
--- ---
Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným OIII filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7,5mag severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7m, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7m se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10,6" od ní najdeme průvodce jasného 8,8mag. Obě složky mají ještě slabších průvodců. Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným OIII filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7,5m severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7m, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7m se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10,6" od ní najdeme průvodce jasného 8,8m. Obě složky mají ještě slabších průvodců.

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.230450 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.230450
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M021.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M021.jpg)
Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3mag) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9mag a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd. Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3m) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9m a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.116217
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.116235 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.116235
--- ---
V dalekohledu rozlišíme 70 hvězd nacházejících se v nepravidelném shluku. Jeho severovýchodní část má jasnější hvězdy a je i více zhuštěná. V centru se nachází krátký řetězec jasných hvězd, na jehož západním konci leží široký pár složek 8m a 7,5mag. Tento pár je uvnitř svazku obsahujícího čtyři slabé hvězdy. Hned severně od této řady je vidět kroužek 10 hvězd obklopujících prázdnou plochu. Z jihozápadní části kopy se ven rozptylují slabší členové a pomalu splývají s okolním polem. V dalekohledu rozlišíme 70 hvězd nacházejících se v nepravidelném shluku. Jeho severovýchodní část má jasnější hvězdy a je i více zhuštěná. V centru se nachází krátký řetězec jasných hvězd, na jehož západním konci leží široký pár složek 8m a 7,5m. Tento pár je uvnitř svazku obsahujícího čtyři slabé hvězdy. Hned severně od této řady je vidět kroužek 10 hvězd obklopujících prázdnou plochu. Z jihozápadní části kopy se ven rozptylují slabší členové a pomalu splývají s okolním polem.

View File

@ -10,5 +10,5 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:45.281775
![<]($IMG_DIR/dso/M022.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M022.jpg)
Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS. Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.
M22 je se svou jasností 5,1mag jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binární a kvalitními 100 mm dalekohledy. M22 je se svou jasností 5,1m jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binární a kvalitními 100 mm dalekohledy.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.276701 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.276701
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M023.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M023.jpg)
Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9m. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ SGR. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9m. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5m je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ SGR. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5m jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně

View File

@ -8,6 +8,6 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.143596 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.143596
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M025.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M025.jpg)
Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6mag. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U SGR, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3mag po minimum 7,1mag v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí. Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6m. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U SGR, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3m po minimum 7,1m v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí.

View File

@ -8,6 +8,6 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.128481 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.128481
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M027.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M027.jpg)
První objevená planetární mlhovina, při hledání komety ji v roce 1764 zahlédl Charles Messier. Celkovou jasností 7,4mag se řadí na druhé místo mezi planetárními mlhovinami, hned za Helix. Na rozdíl od něj má vyšší povrchovou jasnost. V triedru ji můžeme spatřit ve stejném zorném poli jako hvězdu γ Sagittae nebo 14 Vul (5,7mag). Menšími dalekohledy zahlédneme bočním pohledem náznakově tvar dvou slepených disků, podle kterých nese název. Je vzdálená 1227 světelných let. Centrální hvězda má jasnost pouze 13,4mag. Plyn této mlhoviny se stále rozpíná do svého okolí rychlostí asi 30 km za sekundu. První objevená planetární mlhovina, při hledání komety ji v roce 1764 zahlédl Charles Messier. Celkovou jasností 7,4m se řadí na druhé místo mezi planetárními mlhovinami, hned za Helix. Na rozdíl od něj má vyšší povrchovou jasnost. V triedru ji můžeme spatřit ve stejném zorném poli jako hvězdu γ Sagittae nebo 14 Vul (5,7m). Menšími dalekohledy zahlédneme bočním pohledem náznakově tvar dvou slepených disků, podle kterých nese název. Je vzdálená 1227 světelných let. Centrální hvězda má jasnost pouze 13,4m. Plyn této mlhoviny se stále rozpíná do svého okolí rychlostí asi 30 km za sekundu.
Okolo vnitřní, jasné mlhoviny ze rozkládá daleko slabší vnější obálka, kterou je možné zachytit fotograficky, ale okem je téměř neviditelná a to ani velkými dalekohledy. Okolo vnitřní, jasné mlhoviny ze rozkládá daleko slabší vnější obálka, kterou je možné zachytit fotograficky, ale okem je téměř neviditelná a to ani velkými dalekohledy.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.829990 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.829990
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M028.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M028.jpg)
Tuto kulovou hvězdokupu zaznamenal Charles Messier 27. července 1764 jako "mlhovinu o velikost 2' neobsahující žádnou hvězdu", jako první ji rozlišil na hvězdy až W. Herschel. Není problém ji najít, nachází se západně od sousední, velmi jasné kulové hvězdokupy M22. Oproti ní má však nižší jasnost - 6,8mag, je menší a o něco hustší s mírným eliptickým tvarem. Od Země je vzdálena 17 900 světelných let, skutečný průměr dosahuje 60 ly. Tuto kulovou hvězdokupu zaznamenal Charles Messier 27. července 1764 jako "mlhovinu o velikost 2' neobsahující žádnou hvězdu", jako první ji rozlišil na hvězdy až W. Herschel. Není problém ji najít, nachází se západně od sousední, velmi jasné kulové hvězdokupy M22. Oproti ní má však nižší jasnost - 6,8m, je menší a o něco hustší s mírným eliptickým tvarem. Od Země je vzdálena 17 900 světelných let, skutečný průměr dosahuje 60 ly.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.886422 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.886422
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M029.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M029.jpg)
Malá otevřená hvězdokupa jasnosti 6,6mag, jen nedaleko od jasné hvězdy γ Cygni, v bohaté hvězdné oblasti Mléčné dráhy, objevena Charlesem Messierem 29.července 1764. Nejpůsobivější je v malém dalekohledu nebo v triedru, kde vypadá jako sevřená skupinka sedmi nebo osmi drobných hvězd, které jsou rozmístěny velmi podobně jako známé Plejády. V této kupě se ve skutečnosti nachází přes 50 hvězd, většina je však už mimo dosah malých dalekohledů. Jen škoda, že je překrývána v této oblasti hojným mezihvězdným prachem, předpokládá se, že jinak by byla o 3. magnitudy jasnější a mohla by konkurovat skutečným Plejádám! Hvězdokupa leží ve vzdálenosti 3740 světelných let. Malá otevřená hvězdokupa jasnosti 6,6m, jen nedaleko od jasné hvězdy γ Cygni, v bohaté hvězdné oblasti Mléčné dráhy, objevena Charlesem Messierem 29.července 1764. Nejpůsobivější je v malém dalekohledu nebo v triedru, kde vypadá jako sevřená skupinka sedmi nebo osmi drobných hvězd, které jsou rozmístěny velmi podobně jako známé Plejády. V této kupě se ve skutečnosti nachází přes 50 hvězd, většina je však už mimo dosah malých dalekohledů. Jen škoda, že je překrývána v této oblasti hojným mezihvězdným prachem, předpokládá se, že jinak by byla o 3. magnitudy jasnější a mohla by konkurovat skutečným Plejádám! Hvězdokupa leží ve vzdálenosti 3740 světelných let.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.113188 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.113188
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M030.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M030.jpg)
Kulová hvězdokupa (7,3mag) v jihovýchodní části souhvězdí, až na rozhraní se souhvězdím Jižní ryby, v blízkosti hvězdy ζ Cap, objevená v srpnu 1764 Charlesem Messierem. Je viditelná již v triedru jako nezřetelná mlhavá skvrna. Její střed je hustě posetý hvězdami a směrem k okrajovým částem hvězdokupy se hustota snižuje. Vzdálená je 27 100 světelných let. Mimochodem, u nás je to jeden z nejtěžších cílů známého Messierovho maratónu, protože na jaře vychází ráno na obloze jen těsně před východem Slunce. Kulová hvězdokupa (7,3m) v jihovýchodní části souhvězdí, až na rozhraní se souhvězdím Jižní ryby, v blízkosti hvězdy ζ Cap, objevená v srpnu 1764 Charlesem Messierem. Je viditelná již v triedru jako nezřetelná mlhavá skvrna. Její střed je hustě posetý hvězdami a směrem k okrajovým částem hvězdokupy se hustota snižuje. Vzdálená je 27 100 světelných let. Mimochodem, u nás je to jeden z nejtěžších cílů známého Messierovho maratónu, protože na jaře vychází ráno na obloze jen těsně před východem Slunce.

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.097667 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.097667
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M031_karlos.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M031_karlos.jpg)
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček. Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4m). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly). Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly).

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.158423 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.158423
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M032.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M032.jpg)
Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentile v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1mag. Je vidět už v triedru 7 × 50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již dalekohledem s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů. Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentile v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1m. Je vidět už v triedru 7 × 50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již dalekohledem s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů.

View File

@ -10,6 +10,6 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:45.163314
![<]($IMG_DIR/dso/M033.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M033.jpg)
Galaxie v Trojúhelníku je po Velké mlhovině v Andromedě naší nejbližší spirální galaxií, dělí ji od nás 2 700 000 světelných let. Spolu s M31 a její průvodci tvoří jednu část Místní skupiny galaxií, naše Galaxie spolu s Magellanovy oblaky tvoří druhou část nacházející se naproti. M33 objevil v srpnu roku 1764 Charles Messier, který ji popsal jako "bílé světlo téměř stejného jasu". Měl však předchůdce v osobě G. B. Hodiernu, který podle ztracených záznamů pozoroval galaxii v roce 1654, v tutéž noc jako otevřenou hvězdokupu NGC 752 v Andromedě. Spirálová struktura galaxie byla odhalena mnohem později, až v polovině 19. století v irském Parsontowne, když na ni namířil svůj reflektor Lord Rosse. Galaxie v Trojúhelníku je po Velké mlhovině v Andromedě naší nejbližší spirální galaxií, dělí ji od nás 2 700 000 světelných let. Spolu s M31 a její průvodci tvoří jednu část Místní skupiny galaxií, naše Galaxie spolu s Magellanovy oblaky tvoří druhou část nacházející se naproti. M33 objevil v srpnu roku 1764 Charles Messier, který ji popsal jako "bílé světlo téměř stejného jasu". Měl však předchůdce v osobě G. B. Hodiernu, který podle ztracených záznamů pozoroval galaxii v roce 1654, v tutéž noc jako otevřenou hvězdokupu NGC 752 v Andromedě. Spirálová struktura galaxie byla odhalena mnohem později, až v polovině 19. století v irském Parsontowne, když na ni namířil svůj reflektor Lord Rosse.
Nachází se v západní části souhvězdí na spojnici hvězd α Triangulo a β Andromedae. Kvůli velké rozloze a nízké plošné jasnosti je M33 težším objektem pro malé dalekohledy. Nezkušený pozorovatel očekávající, že uvidí něco mnohem menšího a jasnějšího bývá obyčejně zklamaný nevýraznou mlhovinou, která zabírá plochu větší než Měsíc v úplňku. Pozorovací podmínky jsou ale v případě M33 velice důležitým faktorem! Ačkoliv dosahuje jasnost 5,7mag, tak může být na přesvětlené obloze neviditelná, zatímco při pozorování v zenitu pod čistou, tmavou oblohou je snadno viditelná v triedru nebo malých dalekohledech. 400 mm a větší dalekohledy odhalí i některé HII oblasti galaxie. Na obloze Bortle4 a lepší je M33 vidět i pouhým okem. Což ji číní nejvzdálenějším objektem viditelným pouhým okem. Mnoho zdrojů uvádí mylně jako nejvzdálenější objekt viditelný neozbrojeným okem Velkou mlhovinu v Andromedě. Pro pozorování M33 je vhodné počkat na chvíli, kdy vystoupí co nejblíže k zenitu. Dobrou pomůckou je zaostřit oči na hvězdu Mirach a pak se rychle podívat bočním pohledem na místo, kde se nachází. V jednom okamžiku se z vesmírné temnoty vynoří malý mlhavý chomáček slabého kontrastu a za pár vteřin okamžitě zmizí. Aby mohl být bez problémů vidět opět, je celý tento proces potřebné zopakovat. Nachází se v západní části souhvězdí na spojnici hvězd α Triangulo a β Andromedae. Kvůli velké rozloze a nízké plošné jasnosti je M33 težším objektem pro malé dalekohledy. Nezkušený pozorovatel očekávající, že uvidí něco mnohem menšího a jasnějšího bývá obyčejně zklamaný nevýraznou mlhovinou, která zabírá plochu větší než Měsíc v úplňku. Pozorovací podmínky jsou ale v případě M33 velice důležitým faktorem! Ačkoliv dosahuje jasnost 5,7m, tak může být na přesvětlené obloze neviditelná, zatímco při pozorování v zenitu pod čistou, tmavou oblohou je snadno viditelná v triedru nebo malých dalekohledech. 400 mm a větší dalekohledy odhalí i některé HII oblasti galaxie. Na obloze Bortle4 a lepší je M33 vidět i pouhým okem. Což ji číní nejvzdálenějším objektem viditelným pouhým okem. Mnoho zdrojů uvádí mylně jako nejvzdálenější objekt viditelný neozbrojeným okem Velkou mlhovinu v Andromedě. Pro pozorování M33 je vhodné počkat na chvíli, kdy vystoupí co nejblíže k zenitu. Dobrou pomůckou je zaostřit oči na hvězdu Mirach a pak se rychle podívat bočním pohledem na místo, kde se nachází. V jednom okamžiku se z vesmírné temnoty vynoří malý mlhavý chomáček slabého kontrastu a za pár vteřin okamžitě zmizí. Aby mohl být bez problémů vidět opět, je celý tento proces potřebné zopakovat.
Myzer: Jedno památné pozorování pochází ještě z roku 2005 v Tatrách, kde jsme galaxii pozorovali 350 mm Dobson u Velkého Bílém plesa v nadmořské výšce 1 600 m. Na mě největší dojem udělala Galaxie v Trojúhelníku. Spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" s jasným jádrem je velmi dobře vidět už přímým pohledem. Nachází se ve slabém hale, které bočním pohledem na hranici viditelnosti odhalí i nějaké další struktury. Navíc celá galaxie je poseta množstvím mlhavých skvrn, to jsou H-II oblasti samotné galaxie. Všechny dobře zareagovali na UHC filtr a ta nejvýraznější z nich - NGC 604, začala skoro vypalovat oči (ale na rozdíl od h / x Persea to nyní vezměte s rezervou). Myzer: Jedno památné pozorování pochází ještě z roku 2005 v Tatrách, kde jsme galaxii pozorovali 350 mm Dobson u Velkého Bílém plesa v nadmořské výšce 1 600 m. Na mě největší dojem udělala Galaxie v Trojúhelníku. Spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" s jasným jádrem je velmi dobře vidět už přímým pohledem. Nachází se ve slabém hale, které bočním pohledem na hranici viditelnosti odhalí i nějaké další struktury. Navíc celá galaxie je poseta množstvím mlhavých skvrn, to jsou H-II oblasti samotné galaxie. Všechny dobře zareagovali na UHC filtr a ta nejvýraznější z nich - NGC 604, začala skoro vypalovat oči (ale na rozdíl od h / x Persea to nyní vezměte s rezervou).

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.260450 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.260450
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M034.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M034.jpg)
Pěkná otevřená hvězdokupa východně od hvězdy Algol (Beta Per) na rozhraní s Andromedou, uprostřed Mléčné dráhy. Italský astronom Giovanni Battista Hodierna ji objevil roku 1654, později se dostala jako 34. položka do slavného Messierova katalogu. M34 je za lepších podmínek pozorovatelná i bez dalekohledu jako mlhavá skvrnka o jasnosti 5,4mag. V triedru se jeví jako sevřená skupina desítky hvězd zhruba osmé hvězdné velikosti a několika dalších slabších. Zajímavé je i jejich rozložení. Obsahuje asi 500 hvězd a zdá se, jakoby měla dvě části - malou vnitřní kompaktní přibližně kruhovou oblast, tvořenou převážně z jasných hvězd a vnější řidší prstenec, který je již dost nepravidelný, ale zřetelně oddělený od jádra. Patří do skupiny hvězdokup označovaných jako Místní asociace, protože její pohyb souvisí s pohybem dalších hvězdokup: Plejád, Melotte 20, NGC 2516 a IC 2602. Od Země ji dělí zhruba 1 500 světelných let. Pěkná otevřená hvězdokupa východně od hvězdy Algol (Beta Per) na rozhraní s Andromedou, uprostřed Mléčné dráhy. Italský astronom Giovanni Battista Hodierna ji objevil roku 1654, později se dostala jako 34. položka do slavného Messierova katalogu. M34 je za lepších podmínek pozorovatelná i bez dalekohledu jako mlhavá skvrnka o jasnosti 5,4m. V triedru se jeví jako sevřená skupina desítky hvězd zhruba osmé hvězdné velikosti a několika dalších slabších. Zajímavé je i jejich rozložení. Obsahuje asi 500 hvězd a zdá se, jakoby měla dvě části - malou vnitřní kompaktní přibližně kruhovou oblast, tvořenou převážně z jasných hvězd a vnější řidší prstenec, který je již dost nepravidelný, ale zřetelně oddělený od jádra. Patří do skupiny hvězdokup označovaných jako Místní asociace, protože její pohyb souvisí s pohybem dalších hvězdokup: Plejád, Melotte 20, NGC 2516 a IC 2602. Od Země ji dělí zhruba 1 500 světelných let.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.275941
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.275973 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.275973
--- ---
V 200 mm dalekohledu je jasnou, velkou, volnou a nepravidelnou spoustou zhruba 60 hvězd 8-12m tvořících malé skupinky a krátké řetězce. Ve větším dalekohledu rozlišíme všech jejích 80 hvězd - sedm z nich dosahuje 8. magnitudu, dva tucty, které se nacházejí v nápadné koncentraci mají jasnost 9-10m. Nejjasnější hvězda jasnosti 7,3mag se nachází na JJV rozhraní. Slabší členové kupy jsou roztroušeni a tvoří svazky a řetězce. M34 obsahuje i značný počet širokých dvojhvězd. V 200 mm dalekohledu je jasnou, velkou, volnou a nepravidelnou spoustou zhruba 60 hvězd 8-12m tvořících malé skupinky a krátké řetězce. Ve větším dalekohledu rozlišíme všech jejích 80 hvězd - sedm z nich dosahuje 8. magnitudu, dva tucty, které se nacházejí v nápadné koncentraci mají jasnost 9-10m. Nejjasnější hvězda jasnosti 7,3m se nachází na JJV rozhraní. Slabší členové kupy jsou roztroušeni a tvoří svazky a řetězce. M34 obsahuje i značný počet širokých dvojhvězd.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.297023 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.297023
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M035.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M035.jpg)
Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2,5 stupně severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7 stupňů východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5,1mag) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8,0 mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35. Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2,5 stupně severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7 stupňů východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5,1m) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8,0 mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.475130
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.475147 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.475147
--- ---
V dalekohledu můžeme napočítat na ploše 1,5 stupně přinejmenším 150 hvězd. Přestože M35 nemá nějakou centrální kondenzaci, ani dobře rozeznatelné okraje, mnoho jejích hvězd je umístěno v atraktivních sbírkách a řetězcích. Nejnápadnější řetězec, v severní části kopy, se točí SV-JZ a končí u nádherné žluto-modré dvojhvězdy Struve 134. Další řetězec se šíří východně k hvězdě 5 Geminorum (5,8mag). Třetí pokračuje podél V-Z linie chudé na hvězdy, která dělí kopu na dvě části. Hvězdami Zářící skvrna NGC 2158 poskytuje pěkný kontrast k M35. V dalekohledu můžeme napočítat na ploše 1,5 stupně přinejmenším 150 hvězd. Přestože M35 nemá nějakou centrální kondenzaci, ani dobře rozeznatelné okraje, mnoho jejích hvězd je umístěno v atraktivních sbírkách a řetězcích. Nejnápadnější řetězec, v severní části kopy, se točí SV-JZ a končí u nádherné žluto-modré dvojhvězdy Struve 134. Další řetězec se šíří východně k hvězdě 5 Geminorum (5,8m). Třetí pokračuje podél V-Z linie chudé na hvězdy, která dělí kopu na dvě části. Hvězdami Zářící skvrna NGC 2158 poskytuje pěkný kontrast k M35.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.419956
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.419980 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.419980
--- ---
Řetězec jasnějších hvězd křižuje kupu ze severovýchodu na jihozápad, další méně nápadný z opačné strany, čímž tvoří křivé písmeno "X". Všude kolem jsou roztroušeny další slabší hvězdy. Oproti M38 se jeví menší a ne tak bohatá. Mezi nejjasnější hvězdy M36 patří dvojhvězda Struve 737, jejíž složky mají jasnost 8,9mag a 9,2mag a leží ve vzájemném odstupu 10,7 obloukové sekundy. Řetězec jasnějších hvězd křižuje kupu ze severovýchodu na jihozápad, další méně nápadný z opačné strany, čímž tvoří křivé písmeno "X". Všude kolem jsou roztroušeny další slabší hvězdy. Oproti M38 se jeví menší a ne tak bohatá. Mezi nejjasnější hvězdy M36 patří dvojhvězda Struve 737, jejíž složky mají jasnost 8,9m a 9,2m a leží ve vzájemném odstupu 10,7 obloukové sekundy.

View File

@ -8,6 +8,6 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.199894 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.199894
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M037.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M037.jpg)
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, její 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5mag se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5,6 mag. Objevil ji sám Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta jako M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let. Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, její 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5m se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5,6 mag. Objevil ji sám Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta jako M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let.
V triedru je vidět jako jasná mlhavá skvrna s črtajúcimi se hvězdami, které dobře rozliší už malý dalekohled. V triedru je vidět jako jasná mlhavá skvrna s črtajúcimi se hvězdami, které dobře rozliší už malý dalekohled.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.046062 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.046062
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M038.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M038.jpg)
Otevřená hvězdokupa (6,4mag) v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2 a půl stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12m. Nejjasnější hvězda kopy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9 a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let. Otevřená hvězdokupa (6,4m) v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2 a půl stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12m. Nejjasnější hvězda kopy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9 a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.003853 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.003853
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M039.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M039.jpg)
Otevřená hvězdokupa devět stupňů východně od Deneb, objevena již Aristotelem kolem roku 325 před nl, ale zmiňuje se o ní i Le Gentil v roce 1750. Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764. I když dosahuje celkovou jasnost 4,6mag, do očí rozhodně nebije. Díky své rozsáhlosti se jeví jako velmi uvolněná, je chudá a řídká a nepatrně přechází do jinak bohatého hvězdného okolí. V triedru ji však vidět bez nejmenších problémů a dá se snadno rozlišit její 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. V větším dalekohledu není příliš zajímavá. Obsahuje asi 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. Kopa je vzdálená 1 010 ly, s absolutní magnitudě pouze -2,5 a skutečným průměrem okolo 7,5 ly. Otevřená hvězdokupa devět stupňů východně od Deneb, objevena již Aristotelem kolem roku 325 před nl, ale zmiňuje se o ní i Le Gentil v roce 1750. Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764. I když dosahuje celkovou jasnost 4,6m, do očí rozhodně nebije. Díky své rozsáhlosti se jeví jako velmi uvolněná, je chudá a řídká a nepatrně přechází do jinak bohatého hvězdného okolí. V triedru ji však vidět bez nejmenších problémů a dá se snadno rozlišit její 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. V větším dalekohledu není příliš zajímavá. Obsahuje asi 30 hvězd mezi 6. a 9. magnitudě. Kopa je vzdálená 1 010 ly, s absolutní magnitudě pouze -2,5 a skutečným průměrem okolo 7,5 ly.

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:44.753386 updated_date: 2020-03-26 19:27:44.753386
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M004.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M004.jpg)
Kulová hvězdokupa (6,4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares. Její objev se připisuje de Cheseaux z roku 1746, ale našel ji i Charles Messier, jako vůbec první známou kulovou hvězdokupu - jako na jediné mohl s dostupným vybavením pozorovat i některé hvězdy. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Kulová hvězdokupa (6,4m) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares. Její objev se připisuje de Cheseaux z roku 1746, ale našel ji i Charles Messier, jako vůbec první známou kulovou hvězdokupu - jako na jediné mohl s dostupným vybavením pozorovat i některé hvězdy. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky.
Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut. Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut.

View File

@ -9,4 +9,4 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:45.107776
--- ---
Tentokrát nejde o galaxii, mlhovinu ani o hvězdokupu, ale o slabou dvojhvězdu. Pozoroval ji v 17. století známý tvůrce souhvězdí Jan Hevelius, který se však chybně domníval, že kolem hvězd se nachází mlhovinový oblak. Jak nezřetelné dvojhvězdu ji indentifikovat Charles Messier, a přesto, že v její blízkosti žádnou mlhovinu neviděl, zařadil tuto dvojhvězdu navždy do svého katalogu. Jedná se pouze o optickou dvojhvězdu, podle měření družice GAIA je vzdálenost západní složky okolo 1000 světelných let, východní zhruba 500 sv. roků. Tentokrát nejde o galaxii, mlhovinu ani o hvězdokupu, ale o slabou dvojhvězdu. Pozoroval ji v 17. století známý tvůrce souhvězdí Jan Hevelius, který se však chybně domníval, že kolem hvězd se nachází mlhovinový oblak. Jak nezřetelné dvojhvězdu ji indentifikovat Charles Messier, a přesto, že v její blízkosti žádnou mlhovinu neviděl, zařadil tuto dvojhvězdu navždy do svého katalogu. Jedná se pouze o optickou dvojhvězdu, podle měření družice GAIA je vzdálenost západní složky okolo 1000 světelných let, východní zhruba 500 sv. roků.
Je pozorována hned severovýchodně od hvězdy 70 UMA, jedná se o 50 "široký pár hvězd jasnosti 9m, resp. 9,3mag. Západně od M40 leží galaxie NGC 4290, viditelná v dalekohledu s průměrem objektivu 250 mm jako slabý ovál se slabým stelární jádrem. Západně od NGC 4290 je další galaxie - NGC 4284 - velmi slabý kruhový obláček. Je pozorována hned severovýchodně od hvězdy 70 UMA, jedná se o 50 "široký pár hvězd jasnosti 9m, resp. 9,3m. Západně od M40 leží galaxie NGC 4290, viditelná v dalekohledu s průměrem objektivu 250 mm jako slabý ovál se slabým stelární jádrem. Západně od NGC 4290 je další galaxie - NGC 4284 - velmi slabý kruhový obláček.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.102874 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.102874
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M041.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M041.jpg)
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je velká a jasná (4,5mag), takže během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobro spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy. Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je velká a jasná (4,5m), takže během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobro spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.204250
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.204268 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.204268
--- ---
Velká, jasná hvězdokupa s 50 hvězdami, z nichž mnohé se nacházejí v rozptýlených skupinách. Střed je vyznačen oranžovou hvězdou sedmé magnitudy se sekundární složkou 7,5mag. Řada hvězd 9. magnitudy se točí severně od tohoto páru. Pěkná trojhvězdí leží v jižní části. Tvoří ji složky jasnosti 7,5mag, 9m a 10m. Tato část kopy obsahuje slabší hvězdy od 9m do 11m, zatímco severní část má relativně jasnější hvězdy. Velká, jasná hvězdokupa s 50 hvězdami, z nichž mnohé se nacházejí v rozptýlených skupinách. Střed je vyznačen oranžovou hvězdou sedmé magnitudy se sekundární složkou 7,5m. Řada hvězd 9. magnitudy se točí severně od tohoto páru. Pěkná trojhvězdí leží v jižní části. Tvoří ji složky jasnosti 7,5m, 9m a 10m. Tato část kopy obsahuje slabší hvězdy od 9m do 11m, zatímco severní část má relativně jasnější hvězdy.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.169468 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.169468
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M043.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M043.jpg)
Jasná emisní mlhovina severovýchodně od M42, obklopující proměnnou hvězdu NU Orionis (7,5mag). Je součástí Velké mlhoviny v Orionu, ale má vlastní katalogové číslo. Leží v přibližně stejné vzdálenosti jako M42, tedy 1600 světelných let, ale je slabší v důsledku rozsáhlých prachových mlhovin ležících před ní. V 200 mm dalekohledu její jasnější část je "konkávní" vydutá na východ, kterou na juhorovýchode ohraničuje tmavý pás. Slabé oblouky mlhoviny se šíří směrem na severozápad, východ a jih, kde je tmavá linie odděluje od M42. Jasná emisní mlhovina severovýchodně od M42, obklopující proměnnou hvězdu NU Orionis (7,5m). Je součástí Velké mlhoviny v Orionu, ale má vlastní katalogové číslo. Leží v přibližně stejné vzdálenosti jako M42, tedy 1600 světelných let, ale je slabší v důsledku rozsáhlých prachových mlhovin ležících před ní. V 200 mm dalekohledu její jasnější část je "konkávní" vydutá na východ, kterou na juhorovýchode ohraničuje tmavý pás. Slabé oblouky mlhoviny se šíří směrem na severozápad, východ a jih, kde je tmavá linie odděluje od M42.

View File

@ -7,11 +7,11 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:45.291909
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.291925 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.291925
--- ---
Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hviezdoka na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedrem či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2,87mag), potom následuje Atlas (27 Tau - 3,63mag), Electra (17 Tau - 3,7mag), Maia (20 Tau - 3,87mag), Merope ( 23 Tau - 4,18mag) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5,9mag), Celaeno (16 Tau - 5,46mag) a Sterope I (21 Tau - 5,76mag). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedrem případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem. Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hviezdoka na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedrem či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2,87m), potom následuje Atlas (27 Tau - 3,63m), Electra (17 Tau - 3,7m), Maia (20 Tau - 3,87m), Merope ( 23 Tau - 4,18m) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5,9m), Celaeno (16 Tau - 5,46m) a Sterope I (21 Tau - 5,76m). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedrem případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem.
![<]($IMG_DIR/dso/M045.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M045.jpg)
Plejády, se středem vzdáleným asi 444 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechny mladí, horký, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2,87mag má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 100 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět. Plejády, se středem vzdáleným asi 444 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechny mladí, horký, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2,87m má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 100 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět.
Nejjasnější členové kopy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kupa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8m začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou čtyřhvězdu. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne vzdáleností asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, vypadá to tak, že pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části. Nejjasnější členové kopy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kupa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8m začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou čtyřhvězdu. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne vzdáleností asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, vypadá to tak, že pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části.

View File

@ -10,4 +10,4 @@ updated_date: 2020-03-26 19:27:45.245953
![<]($IMG_DIR/dso/M046.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M046.jpg)
Tuto jasnou a bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v severní části souhvězdí, jeden a půl stupně východně od další otevřené hvězdokupy M47 Charles Messier v roce 1771. Stejně jako M47 i tato hvězdokupa je jasná a rozlehlá, ale přece jsou trochu rozdílné: M47 vyniká díky půl tuctu jasných modrobílých hvězd, M46 vyniká kvůli množství slabých hvězd. Už v triedru 10 × 50 můžeme tento pozoruhodný rozdíl snadno zjistit. Navíc ve větším dalekohledu v M46 rozeznáme přes 100 hvězd mezi 9-13m. V severovýchodní části pak malý disk planetárky NGC 2438, která se na hvězdokupu pouze náhodně promítá, ale k bohatému hvězdnému pozadí vykazuje pěkný kontrast. Leží totiž ve vzdálenosti 3 300 světelných let, tedy výrazně blíže než 4 200 světelných let vzdálená hvězdokupa M46. V důsledku toho musí mít M46 skutečný průměr 80 ly. Odhaduje se, že je 250milionů let stará. Celkový počet všech jejích skutečných členů je asi 500. Tuto jasnou a bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v severní části souhvězdí, jeden a půl stupně východně od další otevřené hvězdokupy M47 Charles Messier v roce 1771. Stejně jako M47 i tato hvězdokupa je jasná a rozlehlá, ale přece jsou trochu rozdílné: M47 vyniká díky půl tuctu jasných modrobílých hvězd, M46 vyniká kvůli množství slabých hvězd. Už v triedru 10 × 50 můžeme tento pozoruhodný rozdíl snadno zjistit. Navíc ve větším dalekohledu v M46 rozeznáme přes 100 hvězd mezi 9-13m. V severovýchodní části pak malý disk planetárky NGC 2438, která se na hvězdokupu pouze náhodně promítá, ale k bohatému hvězdnému pozadí vykazuje pěkný kontrast. Leží totiž ve vzdálenosti 3 300 světelných let, tedy výrazně blíže než 4 200 světelných let vzdálená hvězdokupa M46. V důsledku toho musí mít M46 skutečný průměr 80 ly. Odhaduje se, že je 250milionů let stará. Celkový počet všech jejích skutečných členů je asi 500.
Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6,1mag by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47. Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6,1m by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.458211
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.458227 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.458227
--- ---
Jasná a velmi bohatá skupina téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11m a slabších. Nejjasnější 8,7mag hvězda kupy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné oblasti. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13m s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17,7mag, tedy není v běžně dostupných amatérských dalekohledech pozorovatelná. Jasná a velmi bohatá skupina téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11m a slabších. Nejjasnější 8,7m hvězda kupy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné oblasti. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13m s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17,7m, tedy není v běžně dostupných amatérských dalekohledech pozorovatelná.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.189759 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.189759
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M047.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M047.jpg)
Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4,4mag v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5,7mag. I další její jasnější hvězdy 6,2mag, 6,5mag, 7m jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ PUPPY, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její chybnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 600 světelných let a je zhruba 78 milionů let stará. Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4,4m v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5,7m. I další její jasnější hvězdy 6,2m, 6,5m, 7m jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ PUPPY, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její chybnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 600 světelných let a je zhruba 78 milionů let stará.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.254939
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.254970 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.254970
--- ---
60x: jasná, velká spousta hvězd, ale velmi nepravidelná. Obsahuje asi 75 stálic tvořících svazky a řetězce odděleny od sebe několika relativně bezhvězdné mezerami. Nejjasnější hvězda kopy je pozorována blízko západního rozhraní a je pěknou dvojhvězdou, označovanou jako Struve 1120. Sestává ze dvou složek jasných 5,7mag a 9,6mag vzdálených od sebe 19,6 ". Další velmi pěkná dvojhvězda Struve 1121 je pozorována v centru. Tvoří ji složky jasné 7m a 7,5mag v odstupu 7,4 ". 60x: jasná, velká spousta hvězd, ale velmi nepravidelná. Obsahuje asi 75 stálic tvořících svazky a řetězce odděleny od sebe několika relativně bezhvězdné mezerami. Nejjasnější hvězda kopy je pozorována blízko západního rozhraní a je pěknou dvojhvězdou, označovanou jako Struve 1120. Sestává ze dvou složek jasných 5,7m a 9,6m vzdálených od sebe 19,6 ". Další velmi pěkná dvojhvězda Struve 1121 je pozorována v centru. Tvoří ji složky jasné 7m a 7,5m v odstupu 7,4 ".

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:48.909437
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:48.909453 updated_date: 2020-03-26 19:27:48.909453
--- ---
75x: M47 je jasná, velmi velká, poměrně bohatá, ale nepravidelně uspořádaná skupina umístěna v shluku šesti jasných hvězd. Jasnější hvězdy jsou zarovnány ve směru V-Z, nejjasnější z nich (5,7mag) se nachází na západním konci. Východní konec ukončuje hvězda jasná 6,2mag. Fantazií můžeme oddělit několik hvězdných řetězců, včetně jednoho volnějšího, který směřuje na sever k otevřené hvězdokupě NGC 2423. 75x: M47 je jasná, velmi velká, poměrně bohatá, ale nepravidelně uspořádaná skupina umístěna v shluku šesti jasných hvězd. Jasnější hvězdy jsou zarovnány ve směru V-Z, nejjasnější z nich (5,7m) se nachází na západním konci. Východní konec ukončuje hvězda jasná 6,2m. Fantazií můžeme oddělit několik hvězdných řetězců, včetně jednoho volnějšího, který směřuje na sever k otevřené hvězdokupě NGC 2423.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.060686 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.060686
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M048.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M048.jpg)
V minulosti se tento objekt považoval za ztracený, protože pravděpodobně sám Charles Messier zaznamenal špatnou polohu pozorovaného objektu, který v roce 1771 i sám popsal. Podle tohoto popisu T. F. Morris v roce 1954 ztotožnil M48 s rozsáhlou otevřenou hvězdokupou NGC 2548 přesto, že se nachází čtyři stupně jižně od uvedené pozice. Rozprostírá se v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní s Jednorožcem. Při dobrých pozorovacích podmínkách je viditelná i pouhým okem, jako skvrnka jasnosti 5,8mag. Pěkný pohled se naskytne zejména ve větších triedru. Hvězdokupa je vzdálena přibližně 2 500 světelných let a na obloze svítí již přibližně 450 milionů let. V minulosti se tento objekt považoval za ztracený, protože pravděpodobně sám Charles Messier zaznamenal špatnou polohu pozorovaného objektu, který v roce 1771 i sám popsal. Podle tohoto popisu T. F. Morris v roce 1954 ztotožnil M48 s rozsáhlou otevřenou hvězdokupou NGC 2548 přesto, že se nachází čtyři stupně jižně od uvedené pozice. Rozprostírá se v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní s Jednorožcem. Při dobrých pozorovacích podmínkách je viditelná i pouhým okem, jako skvrnka jasnosti 5,8m. Pěkný pohled se naskytne zejména ve větších triedru. Hvězdokupa je vzdálena přibližně 2 500 světelných let a na obloze svítí již přibližně 450 milionů let.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:48.923362
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:48.923376 updated_date: 2020-03-26 19:27:48.923376
--- ---
75x: Tato pěkná eliptická galaxie (8,4) je rivalem pro mnohem známější M87. Má velmi jasné 3,5ô kruhové halo, které obsahuje ještě jasnější jádro. Hvězda 12,5mag je umístěna v hale východně od jádra. 75x: Tato pěkná eliptická galaxie (8,4) je rivalem pro mnohem známější M87. Má velmi jasné 3,5ô kruhové halo, které obsahuje ještě jasnější jádro. Hvězda 12,5m je umístěna v hale východně od jádra.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.568904
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.568921 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.568921
--- ---
150x: Ve velkých dalekohledech M49 je nádherným objektem s jasným 5'x 4'oválnym halem obsahujícím dobře definovatelné 1'jadro. Hvězda 12,5mag na východním rozhraní jádra vypadá jako supernova. 150x: Ve velkých dalekohledech M49 je nádherným objektem s jasným 5'x 4'oválnym halem obsahujícím dobře definovatelné 1'jadro. Hvězda 12,5m na východním rozhraní jádra vypadá jako supernova.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.214954 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.214954
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M050.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M050.jpg)
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, nachází se v jeho západní části, v třetinové vzdálenosti od Síria k Prokyon. Během dobré noci je jako mlhavá skvrna o jasnosti 5,9mag vidět i pouhým okem. V triedru se promění na jasnou, velkou a zhruba kruhovou koncentraci natištěných hvězd, z nichž 10 dokážeme rozlišit. Vypadá to tak, že poprvé si ji na obloze všiml G. D. Cassini někdy před rokem 1711, v každém případě ji našel i Charles Messier 5. dubna 1772, během pozorování komety v tom roce. M50 je od nás vzdálena 2 900 světelných let. Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, nachází se v jeho západní části, v třetinové vzdálenosti od Síria k Prokyon. Během dobré noci je jako mlhavá skvrna o jasnosti 5,9m vidět i pouhým okem. V triedru se promění na jasnou, velkou a zhruba kruhovou koncentraci natištěných hvězd, z nichž 10 dokážeme rozlišit. Vypadá to tak, že poprvé si ji na obloze všiml G. D. Cassini někdy před rokem 1711, v každém případě ji našel i Charles Messier 5. dubna 1772, během pozorování komety v tom roce. M50 je od nás vzdálena 2 900 světelných let.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:50.480639
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:50.480656 updated_date: 2020-03-26 19:27:50.480656
--- ---
75x: velké, nádherné nahromadění jasných hvězd v bohatém hvězd poli. Napočítáme jejich přinejmenším 150 v rozmezí 8-14m. Nejjasnější hvězda 7,8mag je nápadná v jižní části, protože má červenooranžovou barvu a pěkně kontrastuje s státnich bílými až modrými hvězdami. Z východního rozhraní se táhne proud hvězd na jihovýchod. 75x: velké, nádherné nahromadění jasných hvězd v bohatém hvězd poli. Napočítáme jejich přinejmenším 150 v rozmezí 8-14m. Nejjasnější hvězda 7,8m je nápadná v jižní části, protože má červenooranžovou barvu a pěkně kontrastuje s státnich bílými až modrými hvězdami. Z východního rozhraní se táhne proud hvězd na jihovýchod.

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.220114 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.220114
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M051.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M051.jpg)
Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "vírová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šestistopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Má se za to, že na zvýraznění struktury má velkou zásluhu gravitační interakce se sousední galaxií NGC 5195. Spolu s ní patří M51 do malé skupiny galaxií v Honících psech a je její dominantním členem. Leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let od nás a patří k jasnějším galaxiím na obloze (8,4mag), jako nestelární objekt ji uvidíme už v obyčejném triedru. Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "vírová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šestistopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Má se za to, že na zvýraznění struktury má velkou zásluhu gravitační interakce se sousední galaxií NGC 5195. Spolu s ní patří M51 do malé skupiny galaxií v Honících psech a je její dominantním členem. Leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let od nás a patří k jasnějším galaxiím na obloze (8,4m), jako nestelární objekt ji uvidíme už v obyčejném triedru.

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.286636 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.286636
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M052.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M052.jpg)
Otevřená hvězdokupa v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní se souhvězdím Cefea, ležící na prodloužené spojnici hvězd α - β Cas, kterou v roce 1774 náhodně objevil Charles Messier při pozorování komety. Je poměrně rozsáhlou, bohatou a zhuštěnou spoustou, patřící k těm bohatším na severní obloze. Celkovou jasnost dosahuje 6,9mag apod tmavou oblohou je viditelná jako malá mlhavá nenápadná skvrnka i pouhým okem. Obsahuje okolo 120 hvězd mezi 9. a 13. magnitudě a spolu asi 200 hvězd ve vzdálenosti asi 3 900 světelných let. Nejjasnější je žlutý obr 8,2mag. Přesto ve hvězdokupě najdeme také bleděmodré hvězdy hlavní posloupnosti, které naznačují, že celkový věk hvězdokupy je okolo 50 milionů let, tedy o něco méně než věk Plejád. V triedru hvězdokupa působí kompaktním dojmem a iv záplavě ostatních stálic opravdu bije do očí. Otevřená hvězdokupa v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní se souhvězdím Cefea, ležící na prodloužené spojnici hvězd α - β Cas, kterou v roce 1774 náhodně objevil Charles Messier při pozorování komety. Je poměrně rozsáhlou, bohatou a zhuštěnou spoustou, patřící k těm bohatším na severní obloze. Celkovou jasnost dosahuje 6,9m apod tmavou oblohou je viditelná jako malá mlhavá nenápadná skvrnka i pouhým okem. Obsahuje okolo 120 hvězd mezi 9. a 13. magnitudě a spolu asi 200 hvězd ve vzdálenosti asi 3 900 světelných let. Nejjasnější je žlutý obr 8,2m. Přesto ve hvězdokupě najdeme také bleděmodré hvězdy hlavní posloupnosti, které naznačují, že celkový věk hvězdokupy je okolo 50 milionů let, tedy o něco méně než věk Plejád. V triedru hvězdokupa působí kompaktním dojmem a iv záplavě ostatních stálic opravdu bije do očí.
Dominik: Tato krásná hvězdokupa mi v mém 250mm dobsone připomíná hodně útvarů. Z velkého množství hvězd moje fantazie vytváří pyramidu, z níž vrcholu však vychází přesně naopak velmi malá další pyramida. Od malé pyramidy přes vrchol jsou hvězdy nejjasnější a nejhustěji až postupně slábnou a ztrácejí se v tmavé obloze. Kousek od tohoto útvaru je však další nepravidelný oblak výraznějších hvězd. Také by mi mohla M52 připomínat přesýpací hodiny nebo kužel světla, který postupně slábne. Dominik: Tato krásná hvězdokupa mi v mém 250mm dobsone připomíná hodně útvarů. Z velkého množství hvězd moje fantazie vytváří pyramidu, z níž vrcholu však vychází přesně naopak velmi malá další pyramida. Od malé pyramidy přes vrchol jsou hvězdy nejjasnější a nejhustěji až postupně slábnou a ztrácejí se v tmavé obloze. Kousek od tohoto útvaru je však další nepravidelný oblak výraznějších hvězd. Také by mi mohla M52 připomínat přesýpací hodiny nebo kužel světla, který postupně slábne.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.271906 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.271906
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M053_hubble.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M053_hubble.jpg)
Pěkná kulová hvězdokupa nedaleko hvězdy Diadém, objevena v únoru 1775 Johannem Elertom Bodem a nezávisle o dva roky později i Charlesem Messierem. Od nás je vzdálená 58 000ly, nachází se ve vnitřní části naší Galaxie a od středu ji dělí podobná vzdálenost jako od nás, tedy přibližně 60 000 světelných let. Její průměr je asi 80 světelných let. Celkovou jasnost má poměrně nízkou 7,8mag, takže při použití dobrého triedru spatříme pouze mlhavou skvrnu. Jeden stupeň na východ, v téměř stejné vzdálenosti od nás se nachází další kulová hvězdokupa, mimořádně řídká NGC 5053, která s M53 prokazatelně gravitačně interaguje.Ve větších dalekohledech patří M53 k půvabným objektem, protože má jasné jádro a na okrajích rozlišíme jednotlivé hvězdy, jádro zůstane stále zrnité. Pěkná kulová hvězdokupa nedaleko hvězdy Diadém, objevena v únoru 1775 Johannem Elertom Bodem a nezávisle o dva roky později i Charlesem Messierem. Od nás je vzdálená 58 000ly, nachází se ve vnitřní části naší Galaxie a od středu ji dělí podobná vzdálenost jako od nás, tedy přibližně 60 000 světelných let. Její průměr je asi 80 světelných let. Celkovou jasnost má poměrně nízkou 7,8m, takže při použití dobrého triedru spatříme pouze mlhavou skvrnu. Jeden stupeň na východ, v téměř stejné vzdálenosti od nás se nachází další kulová hvězdokupa, mimořádně řídká NGC 5053, která s M53 prokazatelně gravitačně interaguje.Ve větších dalekohledech patří M53 k půvabným objektem, protože má jasné jádro a na okrajích rozlišíme jednotlivé hvězdy, jádro zůstane stále zrnité.

View File

@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.174315 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.174315
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M054.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M054.jpg)
Jedna z mnoha kulových hvězdokup v souhvězdí, jejíž jasnost je 7,6mag. Objevil ji během července roku 1778 Charles Messier jako "velmi jasnou mlhovinu ... jasnější v centru, ale neobsahující hvězdu". Leží ve vzdálenosti 87 000 světelných let, tedy se nachází dvakrát dál než sousední, menší kulové hvězdokupy M69 a M70. V dalekohledu snadno zjistíme, že M54 je největší a nejvíce zhuštěnou ze tří "Messierových guľoviek" ležících podél "podstavce čajníku". Jedna z mnoha kulových hvězdokup v souhvězdí, jejíž jasnost je 7,6m. Objevil ji během července roku 1778 Charles Messier jako "velmi jasnou mlhovinu ... jasnější v centru, ale neobsahující hvězdu". Leží ve vzdálenosti 87 000 světelných let, tedy se nachází dvakrát dál než sousední, menší kulové hvězdokupy M69 a M70. V dalekohledu snadno zjistíme, že M54 je největší a nejvíce zhuštěnou ze tří "Messierových guľoviek" ležících podél "podstavce čajníku".

View File

@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.148626 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.148626
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M055.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M055.jpg)
Kulová hvězdokupa jasnosti 6,4mag ležící na okraji Mléčné dráhy. Během svých pozorování v Jižní Africe ji v roce 1751 objevil francouzský astronom N. L. de Lacaille. I když se jedná o pěknou kulovou hvězdokupu, vdala velkému množství objektů v tomto souhvězdí není až tak známá. Od Země je vzdálená 17 600 světelných let a její skutečný průměr ve vesmíru je 100 ly. Kulová hvězdokupa jasnosti 6,4m ležící na okraji Mléčné dráhy. Během svých pozorování v Jižní Africe ji v roce 1751 objevil francouzský astronom N. L. de Lacaille. I když se jedná o pěknou kulovou hvězdokupu, vdala velkému množství objektů v tomto souhvězdí není až tak známá. Od Země je vzdálená 17 600 světelných let a její skutečný průměr ve vesmíru je 100 ly.

View File

@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.072492 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.072492
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M056.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M056.jpg)
Kulová hvězdokupa téměř na rozhraní se souhvězdím Labutě, na spojnici hvězd β Cyg a γ Lyra. Charles Messier ji objevil 19. ledna 1779, stejnou noc kdy našel kometu roku 1779. Hvězdokupu popsal ji jako mlhovinu bez hvězd, podobně jako popsal i ostatní kulové hvězdokupy. Tato 32 900 světelných let vzdálená hvězdokupa dosahuje průměr asi 84 světelných let. V triedru se jeví jako skvrnka 8,3mag zjasňujícím se do středu, jihovýchodně od stálice šesté velikosti. Nejjasnější hvězdy dosahují 13. magnitudu, takže větším dalekohledem rozlišíme jen okrajové části. Kulová hvězdokupa téměř na rozhraní se souhvězdím Labutě, na spojnici hvězd β Cyg a γ Lyra. Charles Messier ji objevil 19. ledna 1779, stejnou noc kdy našel kometu roku 1779. Hvězdokupu popsal ji jako mlhovinu bez hvězd, podobně jako popsal i ostatní kulové hvězdokupy. Tato 32 900 světelných let vzdálená hvězdokupa dosahuje průměr asi 84 světelných let. V triedru se jeví jako skvrnka 8,3m zjasňujícím se do středu, jihovýchodně od stálice šesté velikosti. Nejjasnější hvězdy dosahují 13. magnitudu, takže větším dalekohledem rozlišíme jen okrajové části.

View File

@ -8,6 +8,6 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:45.138828 updated_date: 2020-03-26 19:27:45.138828
--- ---
![<]($IMG_DIR/dso/M057.jpg) ![<]($IMG_DIR/dso/M057.jpg)
Klenot mezi planetárními mlhovinami, snadno dohledatelný, protože leží napůl cesty mezi hvězdami Sheliak a Sulaphat. Byla objevena Ch. Messierem r. 1779, při hledání komet. Tušit ji můžeme už v triedru jako objekt podobný hvězdě. Mlhovina je vzdálena 2600ly, plynový obal mlhoviny se rozpíná do okolí rychlostí asi 20 km za sekundu. Předpokládá se, že vznikla před 20 000 lety. Centrální hvězda, bilý trpaslík, dosahuje 13,4mag a je za výborného seeingu a vhodném zvětšení viditelný už v 250mm dalekohledu. Klenot mezi planetárními mlhovinami, snadno dohledatelný, protože leží napůl cesty mezi hvězdami Sheliak a Sulaphat. Byla objevena Ch. Messierem r. 1779, při hledání komet. Tušit ji můžeme už v triedru jako objekt podobný hvězdě. Mlhovina je vzdálena 2600ly, plynový obal mlhoviny se rozpíná do okolí rychlostí asi 20 km za sekundu. Předpokládá se, že vznikla před 20 000 lety. Centrální hvězda, bilý trpaslík, dosahuje 13,4m a je za výborného seeingu a vhodném zvětšení viditelný už v 250mm dalekohledu.
Myzer: Centrální hvězdu jsem viděl na La Palme, která se může pochlubit prvotřídním seeingem, nezbytným pro pozorování tohoto těžkého objektu. U nás pozorování vypadají spíše takto: Prstenec byl i při 342x zvětšení ostrý, ale zároveň jemný, jakoby se rozplýval v zorném poli (pečlivého pohledem se dala tušit jeho struktura a že není homogenní). Jeho vnitřek není tmavý, ale má kouřově šedou barvu. Blízko okraje planetárky leží hvězda dvanácté magnitudy, která vypadá jako maličký dobře zaostřený bod a přispívá tak ke kráse celého objektu. Centrální hvězdu jsem nepozoroval, ani jednou se mi nezdálo, že by uprostřed něco bliklo. Na druhé straně to mohu chápat pozitivně v tom smyslu, že jsem si tam žádnou hvězdu uměle nedomyslel a mohu věřit svým očím. Myzer: Centrální hvězdu jsem viděl na La Palme, která se může pochlubit prvotřídním seeingem, nezbytným pro pozorování tohoto těžkého objektu. U nás pozorování vypadají spíše takto: Prstenec byl i při 342x zvětšení ostrý, ale zároveň jemný, jakoby se rozplýval v zorném poli (pečlivého pohledem se dala tušit jeho struktura a že není homogenní). Jeho vnitřek není tmavý, ale má kouřově šedou barvu. Blízko okraje planetárky leží hvězda dvanácté magnitudy, která vypadá jako maličký dobře zaostřený bod a přispívá tak ke kráse celého objektu. Centrální hvězdu jsem nepozoroval, ani jednou se mi nezdálo, že by uprostřed něco bliklo. Na druhé straně to mohu chápat pozitivně v tom smyslu, že jsem si tam žádnou hvězdu uměle nedomyslel a mohu věřit svým očím.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:49.877063
updated_by: 8mag updated_by: 8mag
updated_date: 2020-03-26 19:27:49.877086 updated_date: 2020-03-26 19:27:49.877086
--- ---
100x: M59 tvoří trojúhelník s 11,5mag hvězdou 2'severne a hvězdou 12m 3'na SSV. Halo je já jasnou 2,5'x 1,5'SSZ-JJV elipsou, která se zjasňuje ke kruhovému jádru. 100x: M59 tvoří trojúhelník s 11,5m hvězdou 2'severne a hvězdou 12m 3'na SSV. Halo je já jasnou 2,5'x 1,5'SSZ-JJV elipsou, která se zjasňuje ke kruhovému jádru.

View File

@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-03-26 19:27:48.994536
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-26 19:27:48.994551 updated_date: 2020-03-26 19:27:48.994551
--- ---
150x: jedna z nejkrásnějších kulových hvězdokup severní oblohy. Stovky bílých a žlutých hvězd jsou rozlišitelné od samotného okraje až po drsné halo. Pohled i když je klamavý, vytváří představu 3D obrazu: rozlišitelné hvězdy jsou jakoby v popředí svítivého pozadí protkaného tmavými místy. Při velkém zvětšení rozeznáme množství hvězdných řetězců přímo ve hvězdokupě, ale i šířících se ve všech směrech směrem ven. Pouze východně je okolních hvězd méně. Na jihozápadním rozhraní je nápadná přední hvězda 10m a na jihovýchodě se zase nachází dvojhvězda 5 Ser, tvořena žlutou složkou 5,1mag a načervenalým průvodcem 10m vzdáleným od ní 11 ". 150x: jedna z nejkrásnějších kulových hvězdokup severní oblohy. Stovky bílých a žlutých hvězd jsou rozlišitelné od samotného okraje až po drsné halo. Pohled i když je klamavý, vytváří představu 3D obrazu: rozlišitelné hvězdy jsou jakoby v popředí svítivého pozadí protkaného tmavými místy. Při velkém zvětšení rozeznáme množství hvězdných řetězců přímo ve hvězdokupě, ale i šířících se ve všech směrech směrem ven. Pouze východně je okolních hvězd méně. Na jihozápadním rozhraní je nápadná přední hvězda 10m a na jihovýchodě se zase nachází dvojhvězda 5 Ser, tvořena žlutou složkou 5,1m a načervenalým průvodcem 10m vzdáleným od ní 11 ".

Some files were not shown because too many files have changed in this diff Show More