Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, se proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko nad jihem. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné dráhy a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným hvězdou Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
Přibližně na rozhraní Býka, Vozky, Blíženců a Orionu se nachází galaktické anticentrum, proto je zde Mléčná dráha nevýrazná. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulárních mračen vzdálenych pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardových mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554 - 55).
Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, se proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko nad jihem. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné dráhy a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným hvězdou Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
Přibližně na rozhraní Býka, Vozky, Blíženců a Orionu se nachází galaktické anticentrum, proto je zde Mléčná dráha nevýrazná. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulárních mračen vzdálených pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardových mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554 - 55).
asi 50 hvězd v centrálním průměru 5', jasná, středně velká, poměrně bohatá. Zahrnuje čtyři jasné hvězdy 9,5-11 mag v těsné skupině v jádru hvězdokupy a dvě nebo tři velmi slabé hvězdy v průměru 20". Většina hvězd tvoří výrazný 5' oválný prstenec, protáhlý ~V-Z. Emisní mlhovina Sh 2-86 (ve většině zdrojů chybně identifikovaná jako NGC 6820) se proplétá hvězdokupou.
kompaktní skupina zhruba 30 hvězd na ploše 3'x2' protáhlá ve směru SZ-JV. Na SZ okraji se nachází hvězda 9. mag. Většina hvězd je uspořádána v zakřiveném oblouku zhruba ve směru SZ-JV. Z tohoto oblouku se táhne na SV řetězec čtyř dokonale kolineárních hvězd. Není nijak zvlášť výrazná, protože se nachází v bohatém hvězdném poli. Obsahuje asi deset slabých hvězd mag 14-14,5. Nachází se 40' V od Beta Lacertae (V = 4,4).
czsky