Updates
This commit is contained in:
parent
b3ac544c6b
commit
bef86ccd95
|
|
@ -3,12 +3,12 @@ name: Velká medvědice
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:20.317111
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.317128
|
||||
updated_date: 2021-04-19 18:58:34.297419
|
||||
---
|
||||
Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1,79mag), β (2,37mag), γ (2,44mag), δ (3,31mag), ε (1,77mag ), ζ (2,09mag), η (1,86mag) URSA Maioris a souhvězdí se jako celek zvyklo téměř ve všech jazycích označovat jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubhe a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km/s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
V polovině šedesátých let minulého století si astronomové při analýze snímků Palomarskej prohlídky oblohy uvědomili, že obloha v nedaleké blízkosti severního nebeského pólu je zakryta málo známým prachovým komplexem. Některé prachové mraky byly později katalogizovány B. T. Lynd a popsány Alanem Sandagem. Koncem devadesátých let IRAS a DIBHE, dva satelity s FIR (far infrared) senzory, shromáždili množství informací, které konečně odhalily celkový rozsah fenoménu. Detailně vyhotovené mapy ukazují, že od galaktické roviny se zhruba směrem k severnímu galaktickému pólu táhne rozsáhlé množství prachu (pokrývá souhvězdí Velké a Malé medvědice, Cephei, Žirafy a Rysa), ve vzdálenosti asi 300 pc od ní. Ačkoliv jsou na mnoha místech mlhoviny velmi slabé, nejsou stejné a tvoří husté mraky, svazky, filamenty a jiné rozeznatelné struktury, kterým by se měla věnovat zvýšená pozornost. Podobně jako jiné součásti mezihvězdného materiálu se skládají z prachových částic, vodíku, kysličníku uhelnatého a dalších složek.
|
||||
|
||||
Tyto mlhoviny jsou unikátní navíc v tom, že neodrážejí, nerozptylují nebo nesvítí díky individuální hvězdě nebo hvězdokupě (což je vlastnost většiny mlhovin v rovině naší Galaxie). Správně řečeno, tyto mlhoviny můžeme vidět díky tomu, že odrážejí světlo a jsou ionizované celkovým výkonem všech hvězd Mléčné dráhy! Mají tak reflexní (prach rozptyluje modré světlo), jakož i emisní charakteristiky (ERE - červená emise, pásmo 600-1000 nanometrů). Zkráceně řečeno, tmavé mlhoviny nedaleko galakticého rovníku díky Mléčné dráze svítí! Možná to není až tak překvapivé, ale historie vizuálního pozorování sahá v tomto případě daleko do minulosti. Pokud se tehdy totiž někdo o tento specifický obor seriózní zajímal, měl pravděpodobně možnost všimnout si na obloze i věci, které nám díky světelnému znečištění unikají. William Herschel v roce 1811 sestavil seznam 52 oblastí pozadí oblohy, které na něj působily mlhavým dojmem. Severozápadně od galaxie M82 popisuje 1,6 stupňů velkou oblast pokrytou bělavou mlhovinou. V roce 2004 si jeden amatérky astronom na své fotce vyhotovené na dálku kontrolovaným dalekohledem umístěným v horách Nového Mexika všiml v blízkosti galaxií M81-82 matnou šmouhu, která se dnes ztotožňuje s mlhovinou Vulkán, nejjasnější částí celého tohoto komplexu, pravděpodobně ležící i v dosahu zkušeného pozorovatele.
|
||||
Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1,79mag), β (2,37mag), γ (2,44mag), δ (3,31mag), ε (1,77mag ), ζ (2,09mag), η (1,86mag) Ursa Maioris a souhvězdí se jako celek je označované téměř ve všech jazycích jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubhe a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km/s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
V polovině šedesátých let minulého století si astronomové při analýze snímků Palomarskej prohlídky oblohy uvědomili, že obloha v nedaleké blízkosti severního nebeského pólu je zakryta málo známým prachovým komplexem. Některé prachové mraky byly později katalogizovány B. T. Lynd a popsány Alanem Sandagem. Koncem devadesátých let IRAS a DIBHE, dva satelity s FIR (far infrared) senzory, shromáždili množství informací, které konečně odhalily celkový rozsah fenoménu. Detailně vyhotovené mapy ukazují, že od galaktické roviny se zhruba směrem k severnímu galaktickému pólu táhne rozsáhlé množství prachu (pokrývá souhvězdí Velké a Malé medvědice, Cephei, Žirafy a Rysa), ve vzdálenosti asi 300 pc od ní. Ačkoliv jsou na mnoha místech mlhoviny velmi slabé, nejsou stejné a tvoří husté mraky, svazky, filamenty a jiné rozeznatelné struktury, kterým by se měla věnovat zvýšená pozornost. Podobně jako jiné součásti mezihvězdného materiálu se skládají z prachových částic, vodíku, kysličníku uhelnatého a dalších složek.
|
||||
|
||||
Tyto mlhoviny jsou unikátní navíc v tom, že neodrážejí, nerozptylují nebo nesvítí díky individuální hvězdě nebo hvězdokupě (což je vlastnost většiny mlhovin v rovině naší Galaxie). Správně řečeno, tyto mlhoviny můžeme vidět díky tomu, že odrážejí světlo a jsou ionizované celkovým výkonem všech hvězd Mléčné dráhy! Mají tak reflexní (prach rozptyluje modré světlo), jakož i emisní charakteristiky (ERE - červená emise, pásmo 600-1000 nanometrů). Zkráceně řečeno, tmavé mlhoviny nedaleko galakticého rovníku díky Mléčné dráze svítí! Možná to není až tak překvapivé, ale historie vizuálního pozorování sahá v tomto případě daleko do minulosti. Pokud se tehdy totiž někdo o tento specifický obor seriózní zajímal, měl pravděpodobně možnost všimnout si na obloze i věci, které nám díky světelnému znečištění unikají. William Herschel v roce 1811 sestavil seznam 52 oblastí pozadí oblohy, které na něj působily mlhavým dojmem. Severozápadně od galaxie M82 popisuje 1,6 stupňů velkou oblast pokrytou bělavou mlhovinou. V roce 2004 si jeden amatérky astronom na své fotce vyhotovené na dálku kontrolovaným dalekohledem umístěným v horách Nového Mexika všiml v blízkosti galaxií M81-82 matnou šmouhu, která se dnes ztotožňuje s mlhovinou Vulkán, nejjasnější částí celého tohoto komplexu, pravděpodobně ležící i v dosahu zkušeného pozorovatele.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,10 +3,10 @@ name: Malá medvědice
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:20.153407
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.153423
|
||||
updated_date: 2021-04-19 18:52:18.956313
|
||||
---
|
||||
Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - kochab a pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudě a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ URSA minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9mag), podmínky jsou příliš ubohé na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, průzračnost atmosféry je velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2mag) a 19 Umi (5,5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Na tmavé obloze se zkuste vydat na cestu k Polárka v podobě 40 stupňů dlouhého komplexu fyzicky souvisejících tmavých mlhovin (tzv. Ling filament nebo Polaris loop). Musíte ho však začít sledovat už severovýchodně od Deneb, kde se nachází velmi tmavá oblast Le Gentil 3. Zřetelně se zařezává do Mléčné dráhy hned vedle od Severní Ameriky a plynule přechází do svého okolí na východě. Komplex se pak táhne západně k dvojici hvězd α a β Cephei na samém okraji Mléčné dráhy a rozšiřuje se dále severně k hvězdě γ Cephei, kde už ztrácí hodně svého kontrastu kvůli chudšímu hvězdnému polu. Opouštíc Mléčnou dráhu může být komplex viditelný jako tmavý pás v řídkém poli hvězd, kde se rozdvojuje asi pět stupňů severně od reflexní mlhoviny NGC 7023, v místě chudém na hvězdy velikosti asi 6 x 4 stupně. Jedna větev pokračuje směrem k pólu (v okolí Polárky samé je vizuálně poměrně nedostatek hvězd v poloměru 2-3 stupňů), druhá jde ve směru bezejmenné hvězdy páté magnitudy, kde se vytrácí. Ano, skutečně existují tmavé mlhoviny v Malém voze! Tmavý komplex samozřejmě není vůbec nápadný a vystoupí tím lépe, čím jsou na pozorovacím stanovisku vidět slabší hvězdy. Podobná tmavá serpentina se směrem k Polárka táhne i z východní části Kasiopeja, severně od dvojité hvězdokupy h / χ Persea. Je ale užší, rovnější a ještě méně nápadná. Pozorování tmavých mlhovin je opravdu fascinující, zvlášť pokud k tomu nepotřebujete žádný dalekohled!
|
||||
Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - Kochab a Pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudou a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ Ursa minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9mag), podmínky jsou příliš špatné na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, potom je průzračnost atmosféry velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2mag) a 19 Umi (5,5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Na tmavé obloze se zkuste vydat na cestu k Polárce v podobě 40 stupňů dlouhého komplexu fyzicky souvisejících tmavých mlhovin (tzv. Ling filament nebo Polaris loop). Musíte ho však začít sledovat už severovýchodně od Denebu, kde se nachází velmi tmavá oblast Le Gentil 3. Zřetelně se zařezává do Mléčné dráhy hned vedle od Severní Ameriky a plynule přechází do svého okolí na východě. Komplex se pak táhne západně k dvojici hvězd α a β Cephei na samém okraji Mléčné dráhy a rozšiřuje se dále severně k hvězdě γ Cephei, kde už ztrácí hodně ze svého kontrastu kvůli chudšímu hvězdnému polu. Opouštíc Mléčnou dráhu může být komplex viditelný jako tmavý pás v řídkém poli hvězd, kde se rozdvojuje asi pět stupňů severně od reflexní mlhoviny NGC 7023, v místě chudém na hvězdy velikosti asi 6 x 4 stupně. Jedna větev pokračuje směrem k pólu (v okolí Polárky samé je vizuálně poměrně nedostatek hvězd v poloměru 2-3 stupňů), druhá jde ve směru bezejmenné hvězdy páté magnitudy, kde se vytrácí. Ano, skutečně existují tmavé mlhoviny v Malém voze! Tmavý komplex samozřejmě není vůbec nápadný a vystoupí tím lépe, čím jsou na pozorovacím stanovišti vidět slabší hvězdy. Podobná tmavá serpentina se směrem k Polárce táhne i z východní části Kasiopei, severně od dvojité hvězdokupy h / χ Persea. Je ale užší, rovnější a ještě méně nápadná. Pozorování tmavých mlhovin je opravdu fascinující, zvlášť pokud k tomu nepotřebujete žádný dalekohled!
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,11 +1,11 @@
|
|||
---
|
||||
name: Vrbětický muniční sklad
|
||||
name: Muniční sklad
|
||||
rating: 8
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:01.986237
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:01.986283
|
||||
updated_date: 2021-04-18 15:06:20.621808
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie je podobně vzdálenou, ale menší kopií známé galaxie M101. Ve srovnání s naší Galaxií má jen třetinový průměr, tedy 40 000ly. Galaxie leží ve vzdálenosti 25Mly a je pravděpodobně nejvýkonější továrnou na hvězdy mezi známými galaxiemi. To potvrzuje i bezprecedentní počet supernov, kterých zde od roku 1917 vzplanulo již 10. V bezprostředním sousedství galaxie na obloze, 40' na severozápad, leží rozlehlá a jasná hvězdokupa NGC 6939, která v dostatečně širokém zorném poli spolu s NGC6946 tvoří krásný pár plný kontrastů.
|
||||
|
|
@ -4,6 +4,6 @@ rating:
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:10.287893
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:10.287927
|
||||
updated_date: 2021-04-18 15:06:20.621974
|
||||
---
|
||||
Uvnitř hala kolem velmi jasného jádra je vícenásobná spirálová struktura! Při 225x zvětšení se mohou objevit čtyři spirální ramena. Jedno se točí východně z centrální části, druhé se točí jihovýchodně, třetí (široké a slabé) sahá jižně a nakonec čtvrté sahá z centrální části západně až severozápadně. Několik mlhavých svazků může být viditelných východně a severovýchodně od jádra. Mnoho hvězd z Mléčné dráhy na popředí je umístěno podél hala.
|
||||
Uvnitř hala kolem velmi jasného jádra je vícenásobná spirálová struktura! Při 225x zvětšení se mohou objevit čtyři spirální ramena. Jedno se točí východně z centrální části, druhé se točí jihovýchodně, třetí (široké a slabé) sahá jižně a nakonec čtvrté sahá z centrální části západně až severozápadně. Několik mlhavých svazků může být viditelných východně a severovýchodně od jádra. Mnoho hvězd z Mléčné dráhy na popředí je umístěno podél hala.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ name: Polárka (α UMi)
|
|||
constellation: UMi
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:21.565454
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:21.565480
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-04-19 18:52:51.558976
|
||||
---
|
||||
kdysi označována jako "vedoucí hvězda na obloze" má i jiný název - Severka. Na mořích, v poušti a pustinách byla ve starých dobách, před vynálezem kompasu jediným ukazatelem severu. Najdeme ji snadno, když naneseme vzdálenost hvězd Merak a Dubh, které tvoří zadní kola Velkého vozu, 4krát ve směru spojnice, dostaneme se k Polárka, která se nachází na konci oje Malého vozu.
|
||||
kdysi označována jako "vedoucí hvězda na obloze" má i jiný název - Severka. Na mořích, v poušti a pustinách byla ve starých dobách, před vynálezem kompasu jediným ukazatelem severu. Najdeme ji snadno, když naneseme vzdálenost hvězd Merak a Dubhe, které tvoří zadní kola Velkého vozu, 4krát ve směru spojnice, dostaneme se k Polárce, která se nachází na konci oje Malého vozu.
|
||||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ name: Pherkad (γ UMi)
|
|||
constellation: UMi
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:21.541345
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:21.541368
|
||||
updated_by: cassi@cassi.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-19 19:42:50.608793
|
||||
---
|
||||
"Modrobílé" druhé kolo Malého vozu, v jehož blízkosti se nachází oranžová hvězda 11 Ursa minor. Arabové jejich žily pherkad - "dvě telata", později se začaly rozlišovat pherkad Maior (3,05mag) a pherkad Minor (5,02mag). Tvoří pouze optickou dvojhvězdu, jejíž složky jsou vzdáleny 480, resp. 390 světelných let.
|
||||
"Modrobílé" druhé kolo Malého vozu, v jehož blízkosti se nachází oranžová hvězda 11 Ursae minoris. Arabové je nazvali Pherkad - "dvě telata", později se začaly rozlišovat Pherkad Maior (3,05 mag) a Pherkad Minor (5,02 mag). Tvoří pouze optickou dvojhvězdu, jejíž složky jsou vzdáleny 480, resp. 390 světelných let.
|
||||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ name: η UMi
|
|||
constellation: UMi
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:21.827066
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:21.827084
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-04-19 18:54:59.406764
|
||||
---
|
||||
optická dvojhvězda, jejíž hlavní bílá složka je od nás vzdálena 97 světelných let. Při pozorování pouhým okem a triedru můžeme spatřit i druhou složku 19 URSA minor a její vzdáleného průvodce (5,5mag), který je od ní téměř sedminásobně dále.
|
||||
optická dvojhvězda, jejíž hlavní bílá složka je od nás vzdálena 97 světelných let. Při pozorování pouhým okem a triedrem můžeme spatřit i druhou složku 19 Ursa minor a její vzdáleného průvodce (5,5mag), který je od ní téměř sedminásobně dále.
|
||||
Loading…
Reference in New Issue