Updates
This commit is contained in:
parent
495a18820b
commit
d3f26aa0b5
|
|
@ -3,12 +3,12 @@ name: Orel
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-05-01 15:51:27.237138
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-07-05 07:21:33.773774
|
||||
updated_date: 2020-07-11 17:32:29.913401
|
||||
---
|
||||
|
||||
Výrazné souhvězdí rozkládající se na nebeském rovníku, v oblasti Mléčné dráhy rozdělené na dvě části Velkou trhlinou, ležící na obloze jižně pod Labutí, Šípem a Liškou. Mléčná dráha táhnoucí se severní a západní částí souhvězdí je v této oblasti bohatá na hvězdy, na některých místech překrytých tmavými mraky plynu a prachu, a během letních nocí se stává oblíbenou procházkou pozorovatelů s triedry. Nejjasnější svítí modrobílá hvězda Altair, která zároveň s hvězdami Vega ze souhvězdí Lyry a Deneb z Labutě vytváří Letní orientační trojúhelník. Souhvězdí neobsahuje žádné výrazné deep-sky objekty, nachází se zde však množství slabších a menších planetárek a tmavých mlhovin, z nichž je nejznámější tzv. Tmavé místo v Orlu. Tento mimořádně tmavý prachový oblak najdete jeden a půl stupně od gamy Aquilae, přičemž jeho severní část bývá v atlasech označována jako Barnard 143, jižní část představuje Barnard 142. V triedru se objevují jako bezhvězdné oblast ve tvaru písmene "E" skutečně zanechávající silný dojem neprůhledné látky umístěné mezi pozorovatelem a dalekými hvězdami.
|
||||
|
||||
Mléčná dráha v Orlu vizuálně zanechává pocit, že je protkána plynovými a prachovými mraky Velké trhliny, ne na každém místě je stejně jasná, obsahuje hvězdné mraky, nápadné skvrnky náhodných blízkých slabých hvězd a tmavé mlhoviny, které se do ní zařezávají a formují tak její tvar . První mírně zjasnění se nachází v hlavním proudu východně od hvězdy 23 Aql, zhruba na místě, kde Mléčná dráha protíná úroveň nebeského rovníku. Západně od Altaira se zase ukazuje jasný podlouhlý pás zabíhající až do souhvězdí Šípu. V asi 2/3 vzdálenosti od vrchu má v sobě další zjasnění a jedno kruhové (ale méně nápadné) západně od hvězdy Mu Aql.
|
||||
|
||||
Když se během letních nocí vyberete na procházku s triedrem po Mléčné dráze, možná vás překvapí, že v rozsáhlém a jinak výrazném souhvězdí Orla, nenajdete prakticky žádné zajímavé otevřené hvězdokupy. Tuto část oblohy totiž tvoří oblast mezi ramenem Orion a Střelce, jsou zde proto jen velmi blízké, či naopak velmi vzdálené a o to slabší hvězdy, které ale spolehlivě zakrývají temné mraky Velké trhliny, komplexu prachu v našem rameni rozmístěného podél galaktického rovníku. Nejužší, s ostrými hranicemi je v Labuti, naopak nejširší je mezi Orlem a Hadonošem, navíc mírně uhýbá směrem na západ. Na tomto místě je k nám totiž mnohem blíže - jen 1 500 světelných let, zatímco v Labuti se vzdaluje až na tisíce světelných let. Protože je řetěz tmavých mlhovin mírně skloněná vůči rovině naší Galaxie, Mléčná dráha je v Orlu jasnější na jihovýchodě od Velké trhliny, zatímco v Labuti na severozápadě.
|
||||
|
||||
|
||||
Výrazné souhvězdí rozkládající se na nebeském rovníku, v oblasti Mléčné dráhy rozdělené na dvě části Velkou trhlinou, ležící na obloze jižně pod Labutí, Šípem a Liškou. Mléčná dráha táhnoucí se severní a západní částí souhvězdí je v této oblasti bohatá na hvězdy, na některých místech překrytých tmavými mraky plynu a prachu, a během letních nocí se stává oblíbenou procházkou pozorovatelů s triedry. Nejjasnější svítí modrobílá hvězda Altair, která zároveň s hvězdami Vega ze souhvězdí Lyry a Deneb z Labutě vytváří Letní orientační trojúhelník. Souhvězdí neobsahuje žádné výrazné deep-sky objekty, nachází se zde však množství slabších a menších planetárek a tmavých mlhovin, z nichž je nejznámější tzv. Tmavé místo v Orlu. Tento mimořádně tmavý prachový oblak najdete jeden a půl stupně od gamy Aquilae, přičemž jeho severní část bývá v atlasech označována jako Barnard 143, jižní část představuje Barnard 142. V triedru se objevují jako bezhvězdné oblast ve tvaru písmene "E" skutečně zanechávající silný dojem neprůhledné látky umístěné mezi pozorovatelem a dalekými hvězdami.
|
||||
|
||||
Mléčná dráha v Orlu vizuálně zanechává pocit, že je protkána plynovými a prachovými mraky Velké trhliny, ne na každém místě je stejně jasná, obsahuje hvězdné mraky, nápadné skvrnky náhodných blízkých slabých hvězd a tmavé mlhoviny, které se do ní zařezávají a formují tak její tvar . První mírně zjasnění se nachází v hlavním proudu východně od hvězdy 23 Aql, zhruba na místě, kde Mléčná dráha protíná úroveň nebeského rovníku. Západně od Altaira se zase ukazuje jasný podlouhlý pás zabíhající až do souhvězdí Šípu. Asi 2/3 vzdálenosti shora má v sobě další zjasnění a jedno kruhové (ale méně nápadné) západně od hvězdy Mu Aql.
|
||||
|
||||
Když se během letních nocí vyberete na procházku s triedrem po Mléčné dráze, možná vás překvapí, že v rozsáhlém a jinak výrazném souhvězdí Orla, nenajdete prakticky žádné zajímavé otevřené hvězdokupy. Tuto část oblohy totiž tvoří oblast mezi ramenem Orion a Střelce, jsou zde proto jen velmi blízké, či naopak velmi vzdálené a o to slabší hvězdy, které ale spolehlivě zakrývají temné mraky Velké trhliny, komplexu prachu v našem rameni rozmístěného podél galaktického rovníku. Nejužší, s ostrými hranicemi je v Labuti, naopak nejširší je mezi Orlem a Hadonošem, navíc mírně uhýbá směrem na západ. Na tomto místě je k nám totiž mnohem blíže - jen 1 500 světelných let, zatímco v Labuti se vzdaluje až na tisíce světelných let. Protože je řetěz tmavých mlhovin mírně skloněná vůči rovině naší Galaxie, Mléčná dráha je v Orlu jasnější na jihovýchodě od Velké trhliny, zatímco v Labuti na severozápadě.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,17 +3,16 @@ name: Hadonoš
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-05-01 15:51:27.142277
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-07-05 07:21:33.863162
|
||||
updated_date: 2020-07-11 17:38:07.965427
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé rovníkové souhvězdí letní oblohy rozprostírající se mezi Herkulem a Štírem. Jižní částí Hadonoše prochází ekliptika a proto se Hadonoše někdy označuje také jako "13. souhvězdí zvířetníku ". Slunce se zde každý rok zdržuje v první polovině prosince, konkrétně od 30. listopadu do 17. prosince. Hadonoš leží téměř přesně uprostřed oblohy: mezi severním a jižním pólem a mezi jarním a podzimním bodem.
|
||||
|
||||
V Hadonoši je pět hvězd o magnitudě větší než tři, ale je to mimořádně rozložité a nepřehledné letní souhvězdí, které se však vyplatí pomocí dobré mapy a alespoň nějakého triedru prozkoumat. V severovýchodní části do něj zasahuje rozdělena větev letní Mléčné dráhy, jeho nejjižnější části se zase noří do bohaté oblasti mezi Střelcem a Štírem, nedaleko středu Galaxie. Protože se kolem něj koncentruje většina kulových hvězdokup, v souhvězdí je najdeme velmi mnoho - přes 20. V dalekohledu zjistíme, že každá z nich má trochu jiný tvar: některé jsou bohaté, jiné uvolněnější, či nepravidelné. Hadonoše obsahuje i typické objekty Mléčné dráhy jako otevřené hvězdokupy, emisní a tmavé mlhoviny.
|
||||
|
||||
Nejvýznamnějším a nejvýraznějším prachovým komplexem je rozsáhlý tmavý útvar Dýmka (Pipe nebula - LDN 1773). Její náustek je zřetelně vidět jak zhruba čtyři stupně dlouhý zářez z východní strany do méně nápadné, ale i tak bez problémů viditelné výdutě na západ od roviny Galaxie. Tvoří ji soustava tmavých mlhovin Barnard 77, 78, 59, 65, 66, 67 na hranicích Střelce, Hadonoše a Štíra a v triedru se přemění na oblast prakticky bez jakýchkoli jasných hvězd. Dýmku začněte hledat asi dvanáct stupňů východně od Antara při linii tří hvězd 3-4mag, jediných skutečně nápadných v této oblasti. Nejjasnější z nich - θ Ophiuchi - leží ve středu této linie. Hlavička Dýmky je umístěna tři stupně VSV od ní, náustek se táhne dva stupně dolů pod θ Oph a končí tři a půl stupně jihozápadně od 36 Ophiuchi, nejzápadnější hvězdy z linie. Kousek na VSV leží i kulová hvězdokupa M19.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Dýmka mimochodem tvoří zadní nohy a část mnohem větší tmavé struktury, o níž se zejména v angloamerických zemích začalo mluvit jako o Tančící koni. Dá se najít přibližně uprostřed mezi M24 a hvězdou Antares a je snadno vidět především pouhým okem. Celý komplex sestává z těchto částí: Barnard 64 a 259 (nozdry koně), B 268 a 270 (hříva), B 47, 60 a 63 (přední noha a kupyto), B 262, 266 a 269 (níže části předního těla), B 77 (břicho), B 78 (zadní část) a nakonec B 65-67 (zadní nohy). Jezdec začíná ještě v Hadonoši a končí ve Střelci blízko Trifid. S tmavými mlhovinami se ještě trochu pohrajeme. Surrealisticky dlouhé rozšíření přední nohy koně, stáčející se až ke komplexu ρ Ophiuchi, zároveň představuje tzv. Tmavou řeku (B 44, 45, 46, 47, 51, 60, 253). Ta začíná zhruba u hvězdy 22 Scorpii, je asi půl stupně široká a deset stupňů dlouhá, postupně se rozšiřuje do lámavé řetězce tmavých oblastí. Celý tento ohromný fyzicky související komplex je přitom jedním z nejtemnějších. Příchozí světlo hvězd na některých místech zeslabuje až o 30 magnitud. To je dost na to, abychom tam neviděli vybuchnout ani mohutnou supernovu!
|
||||
|
||||
V severní části souhvězdí je nejsvětlejší část Mléčné dráhy v okolí otevřené hvězdokupy NGC 6633, která je pouhým okem vidět jako výrazná kruhová skvrna. Západně od ní se nachází úhlově větší, ale méně nápadná spousta IC 4756, která může být rovněž viditelná bez dalekohledu. Stálice 66, 67, 68, 70 a 73 Ophiuchi jsou uspořádány do tvaru drobného písmene V. To je Býk Poniatowského - staré, ale už neexistující souhvězdí zavedené ještě v roce 1777. Směrem na severovýchod od něj a při hvězdě β Ophiuchi, přitom leží další otevřená hvězdokupa - IC 4665. Volnému oku se jeví jako nepřehlédnutelná mlhavá skvrna velikosti Měsíce na okraji Mléčné dráhy.
|
||||
|
||||
Rozsáhlé rovníkové souhvězdí letní oblohy rozprostírající se mezi Herkulem a Štírem. Jižní částí Hadonoše prochází ekliptika, a proto se Hadonoš někdy označuje také jako "13. souhvězdí zvířetníku ". Slunce se zde každý rok zdržuje v první polovině prosince, konkrétně od 30. listopadu do 17. prosince. Hadonoš leží téměř přesně uprostřed oblohy: mezi severním a jižním pólem a mezi jarním a podzimním bodem.
|
||||
|
||||
V Hadonoši je pět hvězd o magnitudě větší než tři, ale je to mimořádně rozložité a nepřehledné letní souhvězdí, které se však vyplatí pomocí dobré mapy a alespoň nějakého triedru prozkoumat. V severovýchodní části do něj zasahuje rozdělena větev letní Mléčné dráhy, jeho nejjižnější části se zase noří do bohaté oblasti mezi Střelcem a Štírem, nedaleko středu Galaxie. Protože se kolem něj koncentruje většina kulových hvězdokup, v souhvězdí je najdeme velmi mnoho - přes 20. V dalekohledu zjistíme, že každá z nich má trochu jiný tvar: některé jsou bohaté, jiné uvolněnější, či nepravidelné. Hadonoš obsahuje i typické objekty Mléčné dráhy jako otevřené hvězdokupy, emisní a tmavé mlhoviny.
|
||||
|
||||
Nejvýznamnějším a nejvýraznějším prachovým komplexem je rozsáhlý tmavý útvar Dýmka (Pipe nebula - LDN 1773). Její náustek je zřetelně vidět jak zhruba čtyři stupně dlouhý zářez z východní strany do méně nápadné, ale i tak bez problémů viditelné výdutě na západ od roviny Galaxie. Tvoří ji soustava tmavých mlhovin Barnard 77, 78, 59, 65, 66, 67 na hranicích Střelce, Hadonoše a Štíra a v triedru se přemění na oblast prakticky bez jakýchkoli jasných hvězd. Dýmku začněte hledat asi dvanáct stupňů východně od Antara při linii tří hvězd 3-4mag, jediných skutečně nápadných v této oblasti. Nejjasnější z nich - θ Ophiuchi - leží ve středu této linie. Hlavička Dýmky je umístěna tři stupně VSV od ní, náustek se táhne dva stupně dolů pod θ Oph a končí tři a půl stupně jihozápadně od 36 Ophiuchi, nejzápadnější hvězdy z linie. Kousek na VSV leží i kulová hvězdokupa M19.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Dýmka mimochodem tvoří zadní nohy a část mnohem větší tmavé struktury, o níž se zejména v angloamerických zemích začalo mluvit jako o Tančící koni. Dá se najít přibližně uprostřed mezi M24 a hvězdou Antares a je snadno vidět především pouhým okem. Celý komplex sestává z těchto částí: Barnard 64 a 259 (nozdry koně), B 268 a 270 (hříva), B 47, 60 a 63 (přední noha a kupyto), B 262, 266 a 269 (níže části předního těla), B 77 (břicho), B 78 (zadní část) a nakonec B 65-67 (zadní nohy). Jezdec začíná ještě v Hadonoši a končí ve Střelci blízko Trifid. S tmavými mlhovinami se ještě trochu pohrajeme. Surrealisticky dlouhé rozšíření přední nohy koně, stáčející se až ke komplexu ρ Ophiuchi, zároveň představuje tzv. Tmavou řeku (B 44, 45, 46, 47, 51, 60, 253). Ta začíná zhruba u hvězdy 22 Scorpii, je asi půl stupně široká a deset stupňů dlouhá, postupně se rozšiřuje do lámavé řetězce tmavých oblastí. Celý tento ohromný fyzicky související komplex je přitom jedním z nejtemnějších. Příchozí světlo hvězd na některých místech zeslabuje až o 30 magnitud. To je dost na to, abychom tam neviděli vybuchnout ani mohutnou supernovu!
|
||||
|
||||
V severní části souhvězdí je nejsvětlejší část Mléčné dráhy v okolí otevřené hvězdokupy NGC 6633, která je pouhým okem vidět jako výrazná kruhová skvrna. Západně od ní se nachází úhlově větší, ale méně nápadná spousta IC 4756, která může být rovněž viditelná bez dalekohledu. Stálice 66, 67, 68, 70 a 73 Ophiuchi jsou uspořádány do tvaru drobného písmene V. To je Býk Poniatowského - staré, ale už neexistující souhvězdí zavedené ještě v roce 1777. Směrem na severovýchod od něj a při hvězdě β Ophiuchi, přitom leží další otevřená hvězdokupa - IC 4665. Volnému oku se jeví jako nepřehlédnutelná mlhavá skvrna velikosti Měsíce na okraji Mléčné dráhy.
|
||||
|
|
|
|||
Loading…
Reference in New Issue