Updates
This commit is contained in:
parent
ea985aa5ea
commit
05d84a2c38
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.138477
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:38:27.664280
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy ležící jihozápadně od Oriona. Toto, v pořadí šesté největší souhvězdí, se večer v pozdní podzim a během zimy klikatí přes úctyhodnou část oblohy: pramení u jasného Rigela v Orionu a vine se dále na západ a jih směrem dolů. Ze všech souhvězdí má největší rozsah deklinace (60 stupňů). Vodní proud je tvořen většinou hvězdami 3. a 4. magnitudy, takže se místy při nepozorném pohledu ztrácí. Ústí řeky vyznačuje hvězda první magnitudy Achernar, která však z našich zeměpisných šířek není viditelná, protože leží na deklinaci skoro -60˚. V Eridanu se nachází mnoho galaxií, z nichž vizuálně nejkrásnější jsou NGC 1232 a NGC 1300.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy ležící jihozápadně od Oriona. Toto, v pořadí šesté největší souhvězdí, se večer v pozdní podzim a během zimy klikatí přes úctyhodnou část oblohy: pramení u jasného Rigela v Orionu a vine se dále na západ a jih směrem dolů. Ze všech souhvězdí má největší rozsah deklinace (60 stupňů). Vodní proud je tvořen většinou hvězdami 3. a 4. magnitudy, takže se místy při nepozorném pohledu ztrácí. Ústí řeky vyznačuje hvězda první magnitudy Achernar, která však z našich zeměpisných šířek není viditelná, protože leží na deklinaci skoro -60˚. V Eridanu se nachází mnoho galaxií, z nichž vizuálně nejkrásnější jsou NGC 1232 a NGC 1300.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,9 +5,9 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.131353
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 14:15:41.792378
|
||||
---
|
||||
Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, se proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko nad jihem. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné dráhy a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným hvězdou Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
|
||||
|
||||
|
||||
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
|
||||
|
||||
Přibližně na rozhraní Býka, Vozka, Blíženců a Orion se nachází galaktické anticentrum, proto zde chybí jasné mléčné pozadí. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulových mraků vzdálen pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardových mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554 - 55).
|
||||
Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, se proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko nad jihem. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné dráhy a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným hvězdou Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
|
||||
|
||||
|
||||
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
|
||||
|
||||
Přibližně na rozhraní Býka, Vozka, Blíženců a Orion se nachází galaktické anticentrum, proto zde chybí jasné mléčné pozadí. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulových mraků vzdálen pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardových mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554 - 55).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.360422
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-05 14:47:18.043278
|
||||
---
|
||||
Velmi malé souhvězdí severní oblohy, jehož název odpovídá obrazu téměř rovnoramenného, ostroúhlého trojúhelníku, který utvářejí tři nejjasnější hvězdy 3. magnitudy. Souhvězdí se nachází v pěkném prostředí několika nápadných hvězdných uskupení. Na severovýchodě leží "hlava Medúzy" (β, π, ρ, ω Persea), jižně se rozprostírá seskupení hvězd souhvězdí Berana (α, β, γ Arietis) a na jihovýchodě zastaralé, dnes už neexistující souhvězdí Severní mouchy, které tvořily hvězdy 33, 35, 39 a 41 Arietis. Exponátem Trojúhelníku je spirální galaxie M33, po M31 a naší Galaxii třetí největší z Místní skupiny. Protože je rozsáhlá a má nízkou plošnou jasnost, tak se ale ne nejlépe pozoruje: . Po ní už následuje jen hrstka barevných dvojhvězd a slušný počet slabých galaxií, z nichž však běžným newtonem zachytíme pouze velmi nepatrnou část.
|
||||
|
||||
|
||||
Velmi malé souhvězdí severní oblohy, jehož název odpovídá obrazu téměř rovnoramenného, ostroúhlého trojúhelníku, který utvářejí tři nejjasnější hvězdy 3. magnitudy. Souhvězdí se nachází v pěkném prostředí několika nápadných hvězdných uskupení. Na severovýchodě leží "hlava Medúzy" (β, π, ρ, ω Persea), jižně se rozprostírá seskupení hvězd souhvězdí Berana (α, β, γ Arietis) a na jihovýchodě zastaralé, dnes už neexistující souhvězdí Severní mouchy, které tvořily hvězdy 33, 35, 39 a 41 Arietis. Exponátem Trojúhelníku je spirální galaxie M33, po M31 a naší Galaxii třetí největší z Místní skupiny. Protože je rozsáhlá a má nízkou plošnou jasnost, tak se ale ne nejlépe pozoruje: . Po ní už následuje jen hrstka barevných dvojhvězd a slušný počet slabých galaxií, z nichž však běžným newtonem zachytíme pouze velmi nepatrnou část.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,12 +5,12 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.250446
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 10:45:08.753232
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé rovníkové souhvězdí zvířetníku, ve kterém leží průsečík ekliptiky s rovníkem a kterým prochází Slunce od 16. září do 30. října, tedy v době podzimní rovnodennosti, v okamžiku, kdy končí léto a nastává podzim. Na ekliptice je umístěno mezi Lvem a Váhami. Pannu najdeme snadno pomocí prodloužené spojnice pravého horního a levého dolního kola Velkého vozu, i když pouze čtyři její hvězdy jsou jasnější než 3. magnituda. Souhvězdí má na obloze tvar písmene Y, se Spikou na jeho spodním okraji, hvězdou γ Virginis na dně jakési misky, kterou tvoří hvězdy Porrima, Vindemiatrix, β, δ, η Virginis a Denebola ze Lva. Na večerní obloze souhvězdí nejlépe uvidíme od března do srpna. O půlnoci vrcholí v první dekádě dubna asi 40 stupňů nad jižním obzorem. Obsahuje 95 hvězd zdánlivé jasnosti do 6mag. Je nejrozsáhlejším souhvězdím zvířetníku a po Hydře druhým největším, na obloze zabírá 0,393 sr.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Souhvězdí není zajímavé jen z historického hlediska, ale především z toho astronomického. Protože Panna leží velmi daleko od hustých mračen Mléčné dráhy, najdeme v ní především daleké galaxie, přesněji řečeno, velké množství vzdálených galaxií. Vysvětlení je jednoduché, pohledem mezi hvězdy Vindemiatrix a Denebola, na rozhraní souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky, leží srdce obrovské nadkupy galaxií Coma-Virgo, do které patří i Místní skupina galaxíí s Mléčnou dráhou. Bohaté výběžky a pásy galaxií sahají na obloze až ke Centauru a na jihovýchod k ocasu Hydry, jakož i na severozápad k Honícím psům a Velké Medvědci. Přesná poloha středu této superkupy, se nachází ve vzdálenosti asi 54 miliónů světelných let směrem ke dvěma obrovským eliptickým galaxiím M84 a M86. Jádro je velmi husté, v jeho centrální části o průměru asi 5 milionů světelných let (na obloze 12˚ x 10˚) můžeme napočítat okolo 3 000 galaxií. A to jsou vlastně jen ty největší a nejjasnější členové - obrovské eliptické galaxie a spirální galaxie podobné té naší Galaxii nebo galaxii v Andromedě, protože trpasličí eliptické a různé nepravidelné galaxie se nemusí zachytit ani na fotografiích z těch největších dalekohledů.
|
||||
|
||||
Panna nám tedy do pozorovacího programu přináší širokou nabídku galaxií, objektů vzdálených a méně jasných, na které budeme potřebovat nejlépe 250 mm a větší dalekohled. Některé z galaxií jsou však poměrně jasné, vždyť hned jedenáct z nich uvízlo ve známém katalogu Charlese Messiera. Tak jako tato superkupa, či jen malá skupina galaxií jakou je naše Místní skupina, je vlastně v hlubokém tmavém vesmíru spíše pravidlem než výjimkou. Samotná kupa Coma-Virgo je pravděpodobně centrem většího shluku galaktických kup, které překonávají všechny naše představy. Pokud se podíváme na opačnou stranu oblohy od souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky, například směrem k Velrybě, Éridanu nebo Peci, můžeme ve velkém dalekohledu shlédnout i další, mnohem vzdálenější nadkupy galaxií, tedy lépe řečeno, pouze jejich nejjasnější členy. Známé jsou i kupy galaxií v Herkulu nebo v Severní koruně.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé rovníkové souhvězdí zvířetníku, ve kterém leží průsečík ekliptiky s rovníkem a kterým prochází Slunce od 16. září do 30. října, tedy v době podzimní rovnodennosti, v okamžiku, kdy končí léto a nastává podzim. Na ekliptice je umístěno mezi Lvem a Váhami. Pannu najdeme snadno pomocí prodloužené spojnice pravého horního a levého dolního kola Velkého vozu, i když pouze čtyři její hvězdy jsou jasnější než 3. magnituda. Souhvězdí má na obloze tvar písmene Y, se Spikou na jeho spodním okraji, hvězdou γ Virginis na dně jakési misky, kterou tvoří hvězdy Porrima, Vindemiatrix, β, δ, η Virginis a Denebola ze Lva. Na večerní obloze souhvězdí nejlépe uvidíme od března do srpna. O půlnoci vrcholí v první dekádě dubna asi 40 stupňů nad jižním obzorem. Obsahuje 95 hvězd zdánlivé jasnosti do 6mag. Je nejrozsáhlejším souhvězdím zvířetníku a po Hydře druhým největším, na obloze zabírá 0,393 sr.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Souhvězdí není zajímavé jen z historického hlediska, ale především z toho astronomického. Protože Panna leží velmi daleko od hustých mračen Mléčné dráhy, najdeme v ní především daleké galaxie, přesněji řečeno, velké množství vzdálených galaxií. Vysvětlení je jednoduché, pohledem mezi hvězdy Vindemiatrix a Denebola, na rozhraní souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky, leží srdce obrovské nadkupy galaxií Coma-Virgo, do které patří i Místní skupina galaxíí s Mléčnou dráhou. Bohaté výběžky a pásy galaxií sahají na obloze až ke Centauru a na jihovýchod k ocasu Hydry, jakož i na severozápad k Honícím psům a Velké Medvědci. Přesná poloha středu této superkupy, se nachází ve vzdálenosti asi 54 miliónů světelných let směrem ke dvěma obrovským eliptickým galaxiím M84 a M86. Jádro je velmi husté, v jeho centrální části o průměru asi 5 milionů světelných let (na obloze 12˚ x 10˚) můžeme napočítat okolo 3 000 galaxií. A to jsou vlastně jen ty největší a nejjasnější členové - obrovské eliptické galaxie a spirální galaxie podobné té naší Galaxii nebo galaxii v Andromedě, protože trpasličí eliptické a různé nepravidelné galaxie se nemusí zachytit ani na fotografiích z těch největších dalekohledů.
|
||||
|
||||
Panna nám tedy do pozorovacího programu přináší širokou nabídku galaxií, objektů vzdálených a méně jasných, na které budeme potřebovat nejlépe 250 mm a větší dalekohled. Některé z galaxií jsou však poměrně jasné, vždyť hned jedenáct z nich uvízlo ve známém katalogu Charlese Messiera. Tak jako tato superkupa, či jen malá skupina galaxií jakou je naše Místní skupina, je vlastně v hlubokém tmavém vesmíru spíše pravidlem než výjimkou. Samotná kupa Coma-Virgo je pravděpodobně centrem většího shluku galaktických kup, které překonávají všechny naše představy. Pokud se podíváme na opačnou stranu oblohy od souhvězdí Panny a Vlasů Bereniky, například směrem k Velrybě, Éridanu nebo Peci, můžeme ve velkém dalekohledu shlédnout i další, mnohem vzdálenější nadkupy galaxií, tedy lépe řečeno, pouze jejich nejjasnější členy. Známé jsou i kupy galaxií v Herkulu nebo v Severní koruně.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.436510
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 13:13:22.182682
|
||||
---
|
||||
225x, [OIII], 6m7
|
||||
225x, [OIII], 6m7
|
||||
Velmi slabá PN, ruší pouze 6m5 hvězda 3'SV, s [OIII] PN bliká neustále na správném místě, může být držena po dobu asi 2-3 sekund najednou, hvězda by měla být mimo zorné pole, ale to není pro úspěšné pozorování absolutně nutné. PN se v [OIII] objevuje jinak než na POSS deskách, jako kulaté zjasnění, které je mírně koncentrováno směrem ke středu
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.409094
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 13:13:22.182813
|
||||
---
|
||||
113x-172x, [OIII], 7m +
|
||||
113x-172x, [OIII], 7m +
|
||||
Za vynikajících podmínek, v přehlídkovém zvětšení je nepřímo viditelná slabá oblast s ohniskem nejjasnějšího oblouku. Při 4 mm pupile (172x) je zjasnění o něco zřetelnější, ale je udržitelná pouze nepřímo. Jeví se jako kulaté zjasnění, které je lépe definováno na severní straně, kde je jasnější. Zjasnění lze také vidět přes filtry NPB, i když hůře než prostřednictvím [OIII].
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.452976
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 13:25:55.857109
|
||||
---
|
||||
110x, [OIII], 7m +
|
||||
110x, [OIII], 7m +
|
||||
SNR nelze vidět, hvězdné řetězce v poli ruší pozorování.
|
||||
|
|
@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.420700
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 13:25:55.857180
|
||||
---
|
||||
613/5000
|
||||
113x-172x, [OIII], 7m +
|
||||
613/5000
|
||||
113x-172x, [OIII], 7m +
|
||||
S [OIII] východně od 9.5mag jasné „startovací hvězdy“ GSC 42853095. Extrémně obtížné hvězdné pole kvůli vysoké hustotě hvězd a mnoha hvězdným řetězcům, nejlépe při 172x. Mlhovinu lze identifikovat velmi slabě a nepřímo podle úrovně jasu - GSC tvoří s tuctem hvězd J konec 5'x3 ' SJ oválu, který má jasnou hranu jasu uprostřed. V jasnější než Z. celá mlhovina, ale není vidět. Podobná, ale ještě obtížnější hrana je 7,5' J od GSC hvězdy, zbývající části v [OIII] nejsou viditelné.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.119595
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-05 15:25:49.751054
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.078892
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 18:12:26.440264
|
||||
---
|
||||
Jedná se buď jen o bohaté pole hvězd, které je jako rozsáhlá mlhavá plocha vidět i pouhým okem nebo o extrémně velkou, uvolněnou a nepravidelnou otevřenou hvězdokupu. V triedru na ploše velikosti dvou stupňů napočítáte pět hvězd 6mag, osm 7mag a dvacet 8mag a slabších. Stálice 11 a 12 Cam představují široký pár (108,5"), jehož první složka dosahuje jasnost 5.4mag a druhá 6.5mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Jedná se buď jen o bohaté pole hvězd, které je jako rozsáhlá mlhavá plocha vidět i pouhým okem nebo o extrémně velkou, uvolněnou a nepravidelnou otevřenou hvězdokupu. V triedru na ploše velikosti dvou stupňů napočítáte pět hvězd 6mag, osm 7mag a dvacet 8mag a slabších. Stálice 11 a 12 Cam představují široký pár (108,5"), jehož první složka dosahuje jasnost 5.4mag a druhá 6.5mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-27 18:54:13.380817
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 18:55:33.170039
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Dengel-Hartl 3
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-27 18:54:13.407121
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 18:54:13.410472
|
||||
---
|
||||
180x, [OIII] filtr, 7m+
|
||||
180x, [OIII] filtr, 7m+
|
||||
PN reaguje na [OIII] jen mírně, lze ji také vidět slabě bez filtru, ale nejlepší dojem je v pupile 2 mm a [OIII]. PN se jeví jako úplně kulatá, její disk je rovnoměrně osvětlený bez další struktury.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.793387
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 18:38:20.691918
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Dolidze-Dzhimshelejshvili 1
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-27 18:36:36.183541
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 18:36:36.185463
|
||||
---
|
||||
600x, bez / UHC filtr, 6m4
|
||||
600x, bez / UHC filtr, 6m4
|
||||
PN v galaktickém halo! Již při zvětšení 100x lze ji rozpoznat jako hvězdu 13mag, ale při každém zvětšení zůstává stelární. Dobře reaguje na mlhové filtry a lze jej jasně identifikovat pomocí přikládání filtru!
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,15 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 1
|
||||
references:
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-10-06 18:57:14.597534
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 18:59:07.368585
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
- a - UGC248 b (PGC 1627); 14m9
|
||||
- b - UGC248 a (PGC 1625); 15m6
|
||||
- c - PGC1614; 15m9
|
||||
- d - PGC1618; 17m0
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 400/500
|
||||
rating: 1
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-10-06 18:57:14.625265
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 18:57:14.628842
|
||||
---
|
||||
586x, 7m+ A a B jsou spojeny v mírně zakřiveném těle, obě jádra lze snadno od sebe oddělit jako hvězdné světlé skvrny, C nejslabší složka a stále ji lze přímo pozorovat jako hvězdné rozjasnění. D je přímé a ploché, jako C poněkud oddělené od A a B směrem k Z.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-26 19:34:22.465267
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-26 19:34:22.468315
|
||||
---
|
||||
225x, [OIII] filtr, 6m8
|
||||
225x, [OIII] filtr, 6m8
|
||||
PN objevená v roce 2006. Slabá, ale lze udržet nepřímo s [OIII]. Disk je dobře vymezený, přibližně 1' velký a rovnoměrně osvětlený disk. Leží 1' východně od tří slabých (14-15 mag) hvězd tvořících špičatý trojúhelník.
|
||||
|
|
@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1
|
|||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:18.407852
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-25 21:00:45.999513
|
||||
updated_date: 2020-10-06 16:49:56.144051
|
||||
---
|
||||
600x, bez filtru, 6m0
|
||||
I při zvětšení 600x (pupila 0,65 mm) je PN na první pohled stelární. Po detailním zkoumání vyjde najevo, že se jedná o extrémně malý a velmi jasný disk, kolem kterého se zdá být velmi slabá halo. Střed disku se stále jeví jako stelární - jde buď o iluzi, nebo o centrální hvězdu. PN velmi dobře reaguje na filtry. S filtrem [OIII] je Hu 2-1 velmi jasný a stelární. Slabé a těsné halo lze jen předpokládat.
|
||||
600x, bez filtru, 6m0
|
||||
I při zvětšení 600x (pupila 0,65 mm) je PN na první pohled stelární. Po detailním zkoumání vyjde najevo, že se jedná o extrémně malý a velmi jasný disk, kolem kterého se zdá být velmi slabé halo. Střed disku se stále jeví jako stelární - jde buď o iluzi, nebo o centrální hvězdu. PN velmi dobře reaguje na filtry. S filtrem [OIII] je Hu 2-1 velmi jasný a stelární. Slabé a těsné halo lze jen předpokládat.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:07.845457
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-03 08:21:35.944713
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.299946
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 19:08:43.410826
|
||||
---
|
||||
129x, [OIII] filtr, 7m3
|
||||
129x, [OIII] filtr, 7m3
|
||||
Slabá a rozsáhlá PN. Nejlépe se středními pupilami (3 mm) a [OIII]. Na první pohled oblouk otevřený na východ jako půlkruh. Jižní a severní části jasnější než spojovací část na západě. Severní část nejjasnější s mírně zakřivenou strukturou, jižní část poněkud slabší, protáhlá 1:5 SV. PN není uvnitř úplně tmavá.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:07.226889
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-26 20:10:52.075905
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.838756
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-26 20:10:52.076124
|
||||
---
|
||||
600x, bez filtru, 6m3
|
||||
600x, bez filtru, 6m3
|
||||
Ve zvětšení 66x (pupila 6mm) je velmi snadné rozpoznat jako hvězdu 9-10mag. Nejlepší pohled při 600x (pupila 0,65mm). Kolem dvou těžko rozlišitelných stelárních jader (jihovýchodní mírně jasnější) nebo uzlů, je vidět malé, ale jasné, eliptické halo, následované dalším, slabším a kulatějším vnějším halo. Filtr [OIII] má malý účinek, ale nechá více vyniknout obě jádra. Všechny hranice mlhoviny jsou velmi rozptýlené, detaily PN velmi obtížné, přestože tato neobvyklá PN je poměrně jasná.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,10 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 1
|
||||
references:
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-10-06 18:00:46.916853
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 18:00:46.949496
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,10 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 400/500
|
||||
rating: 1
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-10-06 18:00:46.946227
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 18:01:05.873026
|
||||
---
|
||||
420x, UHC filtr, 6m5
|
||||
Lze rozpoznat bez filtru i při zvětšení 300x (pupila 1.3 mm). Při 420x (pupila 1 mm) a s UHC filtrem pohled trochu vylepšuje, ale zůstává u slabého, nestrukturovaného disku bez centrální hvězdy.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-27 17:57:28.158028
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 17:57:28.160141
|
||||
---
|
||||
420x, UHC, 6m2
|
||||
420x, UHC, 6m2
|
||||
Bez filtru ne správné poloze je velmi slabá oblast viditelná pouze bočním viděním 420x (pupila 1 mm). UHC filtr přináší mírné zvýšení kontrastu.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.739608
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 20:20:46.135069
|
||||
---
|
||||
600x, bez / [OIII] filtr, 6m4
|
||||
600x, bez / [OIII] filtr, 6m4
|
||||
PN by měla mít průměr 30", ale z toho není nic vidět. Hvězdný objekt na dané poloze prokazuje mlhovinový charakter pomocí přikládání filtru.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-27 19:15:56.411168
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 19:15:56.413817
|
||||
---
|
||||
420x, UHC filtr, 6m5
|
||||
420x, UHC filtr, 6m5
|
||||
Lze ji považovat za extrémně slabé rozjasnění bez filtru se zvětšením 420x (pupila 1 mm). Díky filtru UHC malý disk vynikne trochu lépe - kromě mírného zvýšení jasu směrem ke středu nejsou vidět žádné další podrobnosti.
|
||||
|
|
@ -4,15 +4,15 @@ rating: 10
|
|||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:06.611904
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.611925
|
||||
updated_by: vic@vic.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-07 14:22:36.214700
|
||||
---
|
||||
|
||||
Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuch si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomům Johnem Bevison, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleyovy vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pohledu na ni svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku.
|
||||
|
||||
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynové mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 v jejím středu byl zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
|
||||
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulární 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8.4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny preciznější na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný aspekt, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez, nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentů jedoucím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetegujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
|
||||
|
||||
Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuch si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomům Johnem Bevison, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleyovy vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pohledu na ni svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku.
|
||||
|
||||
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynové mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 v jejím středu byl zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
|
||||
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokuláremí 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8.4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny preciznější na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný charakter, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez, nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentů jedoucím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetegujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,11 +4,8 @@ rating: 8
|
|||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:06.133709
|
||||
updated_by: cassi@cassi.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-04 15:40:56.455257
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-09 19:53:20.114833
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy protože její jasnost dosahuje 9.8mag
|
||||
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm se jedná pouze o slabé, mlhavé halo, které obsahuje malé jasné jádro.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:07.452536
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-02 21:57:12.310713
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.812986
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-02 21:57:12.310937
|
||||
---
|
||||
600x, bez filtru, 6m9
|
||||
600x, bez filtru, 6m9
|
||||
Světlá plocha, dobře reaguje na [OIII]. PN mírně protáhlá 5:4 SV-JZ, světlé centrum. Centrum se zdá být obklopeno velmi slabým prstenem. Samotný střed není rovnoměrně osvětlen, ale strukturu nelze jasně „uchopit“. Centrální hvězda není vidět.
|
||||
|
|
@ -7,15 +7,15 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.077556
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 13:46:00.475352
|
||||
---
|
||||
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3.4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
|
||||
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly).
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 540 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobro, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.
|
||||
|
||||
Tak jako náš galaktický systém má své průvodců v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Mezi deseti známých jsou v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několikáté. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Vyzývavým cílem je především dvojice And I a And II.
|
||||
|
||||
Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným kom pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi 1/4 stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3.4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
|
||||
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly).
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 540 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobro, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.
|
||||
|
||||
Tak jako náš galaktický systém má své průvodců v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Mezi deseti známých jsou v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několikáté. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Vyzývavým cílem je především dvojice And I a And II.
|
||||
|
||||
Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným kom pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi 1/4 stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.
|
||||
|
||||
Myzer: Galaxii jsem samozřejmě pozoroval mnohokrát a detailně jsem se na ni zaměřil v létě 2007 se svým 250 mm Dobson: Dva tmavé Bondovy pásy byly jednu noc velmi výrazné a přiznám se, výrazněji jsem si je uvědomil snad pouze na La Palmě a nepamatuji si je v takovém podání z mých starších pozorování. To byl asi hlavní důvod, který mě vyprovokoval věnovat se známé galaxii dvě další noci podrobněji. Celkově jsem se na ni díval přes tři hodiny. Ze začátku bylo v centru pozornosti zejména jasné kruhové jádro obalené v eliptickém hale ve směru orientace celé galaxie. Hned od středu v blízkosti jádra svítí slabá hvězda. Hlavní a jasná část galaxie je zhruba oválná a velmi prodloužena ve směru severovýchod a jihozápad, její délka přesahuje asi jeden stupeň. Severovýchodní část je menší a napříč obsahuje velmi nenápadný tmavý zářez. Jihozápadní část je větší, ale směrem k M32 je více vybledlá. Dva tmavé Bondova pásy jsou nepřehlédnutelné, při pozornějším pohledu vidět, že nejsou rovnoběžné. Vnitřní výraznější pás není orientován rovnoběžně s prodlouženým tvarem galaxie, ale v jihozápadní části galaxie začíná zařezávat více dovnitř galaxie. Na druhé straně, severovýchodně od jádra, mizí do ztracena. Vnější pás je skoro rovnoběžný s okrajem galaxie, ale je neuvěřitelné těžké vystopovavať ho po celé její délce. Jeden velmi nezřetelný tmavý pás se také nachází na východní straně galaxie (mírně na severovýchod od jádra). Fyzikálně se s největší pravděpodobností jedná o část nitřního pásu, při pozornějším pohledu vidím dokonce jejich propojení! Otáčí se při jedné jasné hvězdě v severovýchodním rameni. Nakonec se dostávám k odlehlým částem galaxie, jejichž jasnost je už o poznání slabší. Velmi pomůže občas zahýbat tubusem. Detaily jsou na hranici viditelnosti a nedokážu skoro žádný potvrdit s jistotou, zdá se mi, že světlo není rovnoměrné (možná části tmavého prachu). Na jihozápadě je ještě nápadná asociace NGC 206, která vypadá jako malý oválný obláčky. S M32 a jádrem galaxie tvoří skoro rovnostranný trojúhelník.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.544012
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 08:55:05.746313
|
||||
---
|
||||
75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x 50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštění jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou Stelara objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78).
|
||||
75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x 50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštění jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou Stelara objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,9 +7,9 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.942549
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-05 15:18:09.212638
|
||||
---
|
||||
|
||||
Galaxie v Trojúhelníku je po Velké mlhovině v Andromedě naší nejbližší spirální galaxií, dělí ji od nás 2 700 000 světelných let. Spolu s M31 a jejími průvodci tvoří jednu část Místní skupiny galaxií, naše Galaxie spolu s Magellanovými oblaky tvoří druhou část nacházející se naproti. M33 objevil v srpnu roku 1764 Charles Messier, který ji popsal jako "bílé světlo téměř stejného jasu". Měl však předchůdce v osobě G. B. Hodierny, který podle ztracených záznamů pozoroval galaxii v roce 1654, v tutéž noc jako otevřenou hvězdokupu NGC 752 v Andromedě. Spirálová struktura galaxie byla odhalena mnohem později, až v polovině 19. století v irském Parsontowne, když na ni namířil svůj reflektor Lord Rosse.
|
||||
|
||||
Galaxie se nachází v západní části souhvězdí na spojnici hvězd α Triangulo a β Andromedae. Kvůli velké rozloze a nízké plošné jasnosti je M33 težším objektem pro malé dalekohledy. Nezkušený pozorovatel očekávající, že uvidí něco mnohem menšího a jasnějšího bývá obyčejně zklamaný nevýraznou mlhovinou, která zabírá plochu větší než Měsíc v úplňku. Pozorovací podmínky jsou ale v případě M33 velice důležitým faktorem! Ačkoliv dosahuje jasnost 5.7mag, tak může být na přesvětlené obloze neviditelná, zatímco při pozorování v zenitu pod čistou, tmavou oblohou je snadno viditelná v triedru nebo malých dalekohledech. 400 mm a větší dalekohledy odhalí i některé HII oblasti galaxie. Na obloze Bortle4 a lepší je M33 vidět i pouhým okem. Což ji číní nejvzdálenějším objektem viditelným pouhým okem. Mnoho zdrojů uvádí mylně jako nejvzdálenější objekt viditelný neozbrojeným okem Velkou mlhovinu v Andromedě. Pro pozorování M33 je vhodné počkat na chvíli, kdy vystoupí co nejblíže k zenitu. Dobrou pomůckou je zaostřit oči na hvězdu Mirach a pak se rychle podívat bočním pohledem na místo, kde se nachází. V jednom okamžiku se z vesmírné temnoty vynoří malý mlhavý chomáček slabého kontrastu a za pár vteřin okamžitě zmizí. Aby mohl být bez problémů vidět opět, je celý tento proces potřebné zopakovat.
|
||||
|
||||
Myzer: Jedno památné pozorování pochází ještě z roku 2005 v Tatrách, kde jsme galaxii pozorovali v 350 mm dobsonu u Velkého Bílém plesa v nadmořské výšce 1 600 m. Na mě největší dojem udělala Galaxie v Trojúhelníku. Spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" s jasným jádrem je velmi dobře vidět už přímým pohledem. Nachází se ve slabém hale, které bočním pohledem na hranici viditelnosti odhalí i nějaké další struktury. Navíc celá galaxie je poseta množstvím mlhavých skvrn, to jsou H-II oblasti samotné galaxie. Všechny dobře zareagovali na UHC filtr a ta nejvýraznější z nich - NGC 604, začala skoro vypalovat oči (ale na rozdíl od h / x Persea to nyní vezměte s rezervou).
|
||||
|
||||
Galaxie v Trojúhelníku je po Velké mlhovině v Andromedě naší nejbližší spirální galaxií, dělí ji od nás 2 700 000 světelných let. Spolu s M31 a jejími průvodci tvoří jednu část Místní skupiny galaxií, naše Galaxie spolu s Magellanovými oblaky tvoří druhou část nacházející se naproti. M33 objevil v srpnu roku 1764 Charles Messier, který ji popsal jako "bílé světlo téměř stejného jasu". Měl však předchůdce v osobě G. B. Hodierny, který podle ztracených záznamů pozoroval galaxii v roce 1654, v tutéž noc jako otevřenou hvězdokupu NGC 752 v Andromedě. Spirálová struktura galaxie byla odhalena mnohem později, až v polovině 19. století v irském Parsontowne, když na ni namířil svůj reflektor Lord Rosse.
|
||||
|
||||
Galaxie se nachází v západní části souhvězdí na spojnici hvězd α Triangulo a β Andromedae. Kvůli velké rozloze a nízké plošné jasnosti je M33 težším objektem pro malé dalekohledy. Nezkušený pozorovatel očekávající, že uvidí něco mnohem menšího a jasnějšího bývá obyčejně zklamaný nevýraznou mlhovinou, která zabírá plochu větší než Měsíc v úplňku. Pozorovací podmínky jsou ale v případě M33 velice důležitým faktorem! Ačkoliv dosahuje jasnost 5.7mag, tak může být na přesvětlené obloze neviditelná, zatímco při pozorování v zenitu pod čistou, tmavou oblohou je snadno viditelná v triedru nebo malých dalekohledech. 400 mm a větší dalekohledy odhalí i některé HII oblasti galaxie. Na obloze Bortle4 a lepší je M33 vidět i pouhým okem. Což ji číní nejvzdálenějším objektem viditelným pouhým okem. Mnoho zdrojů uvádí mylně jako nejvzdálenější objekt viditelný neozbrojeným okem Velkou mlhovinu v Andromedě. Pro pozorování M33 je vhodné počkat na chvíli, kdy vystoupí co nejblíže k zenitu. Dobrou pomůckou je zaostřit oči na hvězdu Mirach a pak se rychle podívat bočním pohledem na místo, kde se nachází. V jednom okamžiku se z vesmírné temnoty vynoří malý mlhavý chomáček slabého kontrastu a za pár vteřin okamžitě zmizí. Aby mohl být bez problémů vidět opět, je celý tento proces potřebné zopakovat.
|
||||
|
||||
Myzer: Jedno památné pozorování pochází ještě z roku 2005 v Tatrách, kde jsme galaxii pozorovali v 350 mm dobsonu u Velkého Bílém plesa v nadmořské výšce 1 600 m. Na mě největší dojem udělala Galaxie v Trojúhelníku. Spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" s jasným jádrem je velmi dobře vidět už přímým pohledem. Nachází se ve slabém hale, které bočním pohledem na hranici viditelnosti odhalí i nějaké další struktury. Navíc celá galaxie je poseta množstvím mlhavých skvrn, to jsou H-II oblasti samotné galaxie. Všechny dobře zareagovali na UHC filtr a ta nejvýraznější z nich - NGC 604, začala skoro vypalovat oči (ale na rozdíl od h / x Persea to nyní vezměte s rezervou).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.462198
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-05 15:18:09.212776
|
||||
---
|
||||
75x: M33 je poměrně jasný, mimořádně velký mlhavý objekt s mnohem jasnějším centrem. Nádherná spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" překrývá mlhavé pozadí hala. Celá galaxie je pokryta skvrnitou strukturou. Některé HII oblasti jsou viditelné včetně NGC 604 na SSZ rozhraní, tak nádherné na fotce z HST. První pohled do velkého dalekohledu, řekněme s průměrem objektivu 500 mm a výše je pro běžného pozorovatele doslova šok! Nádherná spirálová struktura ramen se rýsuje přes 65'x 35' halo i přímým pohledem a je viditelných asi dva tucty HII oblastí. Halo je skvrnité a velmi nestejně jasné, spirálová struktura je jasnější a širší jižně od jádra. Mnohé slabé hvězdy jsou ponořeny v hale.
|
||||
75x: M33 je poměrně jasný, mimořádně velký mlhavý objekt s mnohem jasnějším centrem. Nádherná spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" překrývá mlhavé pozadí hala. Celá galaxie je pokryta skvrnitou strukturou. Některé HII oblasti jsou viditelné včetně NGC 604 na SSZ rozhraní, tak nádherné na fotce z HST. První pohled do velkého dalekohledu, řekněme s průměrem objektivu 500 mm a výše je pro běžného pozorovatele doslova šok! Nádherná spirálová struktura ramen se rýsuje přes 65'x 35' halo i přímým pohledem a je viditelných asi dva tucty HII oblastí. Halo je skvrnité a velmi nestejně jasné, spirálová struktura je jasnější a širší jižně od jádra. Mnohé slabé hvězdy jsou ponořeny v hale.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1
|
|||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:18.288099
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:18.288117
|
||||
updated_date: 2020-10-06 16:51:21.704311
|
||||
---
|
||||
600x, bez filtru, 6m8
|
||||
600x, bez filtru, 6m8
|
||||
Jasná i bez filtru, reaguje jen nepatrně na [OIII], dokonce při 600x absolutně stelární.
|
||||
|
|
@ -7,12 +7,12 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.143559
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 14:33:09.789414
|
||||
---
|
||||
Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hvězdokupa na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedrem či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2.87mag), potom následuje Atlas (27 Tau - 3.63mag), Electra (17 Tau - 3.7mag), Maia (20 Tau - 3.87mag), Merope ( 23 Tau - 4.18mag) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5.9mag), Celaeno (16 Tau - 5.46mag) a Sterope I (21 Tau - 5.76mag). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedrem případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Plejády, se středem vzdáleným asi 444 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší Sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechny mladí, horcí, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2.87mag má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 100 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět.
|
||||
|
||||
Nejjasnější členové kupy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kupa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8mag začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou čtyřhvězdu. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne vzdáleností asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, vypadá to tak, že pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části.
|
||||
|
||||
Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslovat. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5,76 magnitudy. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas problikávaly. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6,96 magnitudy. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV.
|
||||
Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hvězdokupa na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedrem či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2.87mag), potom následuje Atlas (27 Tau - 3.63mag), Electra (17 Tau - 3.7mag), Maia (20 Tau - 3.87mag), Merope ( 23 Tau - 4.18mag) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5.9mag), Celaeno (16 Tau - 5.46mag) a Sterope I (21 Tau - 5.76mag). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedrem případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Plejády, se středem vzdáleným asi 444 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší Sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechny mladí, horcí, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2.87mag má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 100 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět.
|
||||
|
||||
Nejjasnější členové kupy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kupa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8mag začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou čtyřhvězdu. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne vzdáleností asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, vypadá to tak, že pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části.
|
||||
|
||||
Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslovat. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5,76 magnitudy. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas problikávaly. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6,96 magnitudy. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.181297
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 13:57:09.950233
|
||||
---
|
||||
|
||||
Pěkná kulová hvězdokupa nedaleko hvězdy Diadém, objevena v únoru 1775 Johannem Elertom Bodem a nezávisle o dva roky později i Charlesem Messierem. Od nás je vzdálená 58 000ly, nachází se ve vnitřní části naší Galaxie a od středu ji dělí podobná vzdálenost jako od nás, tedy přibližně 60 000 světelných let. Její průměr je asi 80 světelných let. Celkovou jasnost má poměrně nízkou 7.8mag, takže při použití dobrého triedru spatříme pouze mlhavou skvrnu. Jeden stupeň na východ, v téměř stejné vzdálenosti od nás, se nachází další kulová hvězdokupa, mimořádně řídká NGC 5053, která s M53 prokazatelně gravitačně interaguje.Ve větších dalekohledech patří M53 k půvabným objektem, protože má jasné jádro a na okrajích rozlišíme jednotlivé hvězdy, jádro zůstane stále zrnité.
|
||||
|
||||
Pěkná kulová hvězdokupa nedaleko hvězdy Diadém, objevena v únoru 1775 Johannem Elertom Bodem a nezávisle o dva roky později i Charlesem Messierem. Od nás je vzdálená 58 000ly, nachází se ve vnitřní části naší Galaxie a od středu ji dělí podobná vzdálenost jako od nás, tedy přibližně 60 000 světelných let. Její průměr je asi 80 světelných let. Celkovou jasnost má poměrně nízkou 7.8mag, takže při použití dobrého triedru spatříme pouze mlhavou skvrnu. Jeden stupeň na východ, v téměř stejné vzdálenosti od nás, se nachází další kulová hvězdokupa, mimořádně řídká NGC 5053, která s M53 prokazatelně gravitačně interaguje.Ve větších dalekohledech patří M53 k půvabným objektem, protože má jasné jádro a na okrajích rozlišíme jednotlivé hvězdy, jádro zůstane stále zrnité.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.232056
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 14:36:39.898885
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tuto kulovou hvězdokupu (7.6mag) poprvé objevil N. L. de Lacaille na Mysu dobré naděje v roce 1752, přičemž ji zahrnul do svého katalogu jižních objektů pod označením Lacaille I.11 a popsal ji jako "malé jádro komety". Messier ji přidal do svého katalogu v srpnu roku 1780. Se svou vzdáleností okolo 28 700 světelných let od nás se nachází v blízkosti středu Galaxie. Nikdy u nás nepřesáhne výšku 10 stupňů nad jižním obzorem, proto abychom ji co nejlépe viděli, musíme počkat na její kulminace a dobré pozorovací podmínky. Hledání by mohla usnadnit nejjasnější hvězda souhvězdí Kaus Australis, která se nachází v její blízkosti.
|
||||
|
||||
Tuto kulovou hvězdokupu (7.6mag) poprvé objevil N. L. de Lacaille na Mysu dobré naděje v roce 1752, přičemž ji zahrnul do svého katalogu jižních objektů pod označením Lacaille I.11 a popsal ji jako "malé jádro komety". Messier ji přidal do svého katalogu v srpnu roku 1780. Se svou vzdáleností okolo 28 700 světelných let od nás se nachází v blízkosti středu Galaxie. Nikdy u nás nepřesáhne výšku 10 stupňů nad jižním obzorem, proto abychom ji co nejlépe viděli, musíme počkat na její kulminace a dobré pozorovací podmínky. Hledání by mohla usnadnit nejjasnější hvězda souhvězdí Kaus Australis, která se nachází v její blízkosti.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,12 +7,12 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.817413
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 14:36:49.423785
|
||||
---
|
||||
|
||||
Po "Medvědím proudu" naše druhá nejbližší otevřená hvězdokupa. Ve vzdálenosti 150 světelných let je tak blízko, že se jí hvězdy na obloze ani nezdají být pohromadě a sahají do prostoru zhruba 20 stupňů. Jednou z nejvzdálenějších členů je ω Andromedae (5mag) - leží až 50 stupňů od centra kupy! Nápadné "V" dlouhé čtyři a půl stupně, jehož špičku tvoří γ Tauri (3.6mag) a okraje α (0.85mag) a ε Tauri (3.5mag) se připojuje od západu na jasnou načervenalou hvězdu Aldebaran a na obloze představuje hlavu býka. Aldebaran představuje krvavé oko Býka, ale ve skutečnosti není členem kupy - nachází se v bližší vzdálenosti - 68 světelných let - a na Hyády se pouze náhodou promítá. Hyády, podobně jako Plejády, jsou ideálním objektem pro triedr 10 × 50, ve kterém zahlédneme i její slabší hvězdy.
|
||||
|
||||
V malém dalekohledu jsou stálice sice roztroušeny, ale odhalí pěkný barevný kontrast jejích čtyř oranžových obrů: γ (3.6mag), ε (3.5mag), δ (3.8mag), θ2 Tauri (3.8mag). Poslední dva jsou nápadné dvojhvězdy viditelné i pouhým okem. θ Tauri sestává z hlavní bílé složky a oranžového průvodce. Navzájem jsou vzdáleny 15 světelných let a předpokládá se, že mají společný původ. Naproti tomu δ Tauri je pouze optickou dvojhvězdou, kterou tvoří spolu s hvězdou 68 Tauri. V přiměřeném dalekohledu, hlavně s velkým zorným polem, můžeme v centru Hyády pozorovat otevřenou hvězdokupu NGC 1647. Je desetkrát dál, i proto se v malém dalekohledu jeví jako mlhavá skvrna.
|
||||
|
||||
Právě přítomnost oranžových obrů naznačuje, že Hyády jsou mnohem starší než Plejády. Jejich stáří se odhaduje přibližně na 700, dokonce možná až na 870 milionů let. Skutečná šířka jádra Hyády - "V" - je asi 12 světelných let, ale členy patřících do této hvězdokupy můžeme najít ještě i ve vzdálenosti 40 světelných let. Celkově jich obsahuje asi 200, přičemž se všechny pohybují stejným směrem. Hyády jsou totiž pohyblivou hvězdokupou, součástí hvězdného proudu, který se od nás neustále vzdaluje. Směřují k bodu, který leží na obloze severovýchodně od Betelgeuze z Orion. Tento bod se nazývá bodem konvergence - na tomto místě se hvězdy Hyády za 65 milionů let shluknou a nakonec se ztratí v dálavách vesmíru.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Po "Medvědím proudu" naše druhá nejbližší otevřená hvězdokupa. Ve vzdálenosti 150 světelných let je tak blízko, že se jí hvězdy na obloze ani nezdají být pohromadě a sahají do prostoru zhruba 20 stupňů. Jednou z nejvzdálenějších členů je ω Andromedae (5mag) - leží až 50 stupňů od centra kupy! Nápadné "V" dlouhé čtyři a půl stupně, jehož špičku tvoří γ Tauri (3.6mag) a okraje α (0.85mag) a ε Tauri (3.5mag) se připojuje od západu na jasnou načervenalou hvězdu Aldebaran a na obloze představuje hlavu býka. Aldebaran představuje krvavé oko Býka, ale ve skutečnosti není členem kupy - nachází se v bližší vzdálenosti - 68 světelných let - a na Hyády se pouze náhodou promítá. Hyády, podobně jako Plejády, jsou ideálním objektem pro triedr 10 × 50, ve kterém zahlédneme i její slabší hvězdy.
|
||||
|
||||
V malém dalekohledu jsou stálice sice roztroušeny, ale odhalí pěkný barevný kontrast jejích čtyř oranžových obrů: γ (3.6mag), ε (3.5mag), δ (3.8mag), θ2 Tauri (3.8mag). Poslední dva jsou nápadné dvojhvězdy viditelné i pouhým okem. θ Tauri sestává z hlavní bílé složky a oranžového průvodce. Navzájem jsou vzdáleny 15 světelných let a předpokládá se, že mají společný původ. Naproti tomu δ Tauri je pouze optickou dvojhvězdou, kterou tvoří spolu s hvězdou 68 Tauri. V přiměřeném dalekohledu, hlavně s velkým zorným polem, můžeme v centru Hyády pozorovat otevřenou hvězdokupu NGC 1647. Je desetkrát dál, i proto se v malém dalekohledu jeví jako mlhavá skvrna.
|
||||
|
||||
Právě přítomnost oranžových obrů naznačuje, že Hyády jsou mnohem starší než Plejády. Jejich stáří se odhaduje přibližně na 700, dokonce možná až na 870 milionů let. Skutečná šířka jádra Hyády - "V" - je asi 12 světelných let, ale členy patřících do této hvězdokupy můžeme najít ještě i ve vzdálenosti 40 světelných let. Celkově jich obsahuje asi 200, přičemž se všechny pohybují stejným směrem. Hyády jsou totiž pohyblivou hvězdokupou, součástí hvězdného proudu, který se od nás neustále vzdaluje. Směřují k bodu, který leží na obloze severovýchodně od Betelgeuze z Orion. Tento bod se nazývá bodem konvergence - na tomto místě se hvězdy Hyády za 65 milionů let shluknou a nakonec se ztratí v dálavách vesmíru.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.459656
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 12:46:18.286204
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie ležící na jižním okraji souhvězdí na rozhraní s Fénixem. Je druhým nejjasnějším členem kupy galaxií v sochařů, která zabírá na obloze skoro 20 stupňů a zahrnuje galaxie NGC 253, NGC 300 a NGC 7793, jakož i NGC 45 a NGC 247 ve velryb. Její skutečná velikost je přinejmenším 70 000 světelných let a absolutní magnituda -18,9 odpovídá svítivosti 3 bilionů Sluncí. Její jasnost dosahuje hodnotu 8.1mag, takže nám na její pozorování postačí i malý dalekohled. Ale ani to není úplně pravda. V našich zeměpisných šířkách vystupuje během podzimních měsíců jen velmi nízko nad horizont a tudíž zůstává pro nás prakticky nepozorovatelná. Abychom ji lépe viděli, musíme vycestovat alespoň k severním břehům Afriky nebo ještě lépe do oblastí kolem rovníku. Galaxii objevil J. Dunlop v roce 1826.
|
||||
|
||||
Zážitek poskytne v dalekohledech s průměrem objektivu kolem 300 mm. Nejdříve zřejmě postřehneme, že galaxie má tvar velmi prodlouženého pruhu velkého půl stupně a má rozdílný jas na jednotlivých koncích. Jasnější část představuje jádro na západní straně, které v délce představuje asi 1/3 hala a polovinu jeho šířky. V neposlední řadě si všimneme i nějaké skvrnité, nestejně jasné plochy.
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie ležící na jižním okraji souhvězdí na rozhraní s Fénixem. Je druhým nejjasnějším členem kupy galaxií v sochařů, která zabírá na obloze skoro 20 stupňů a zahrnuje galaxie NGC 253, NGC 300 a NGC 7793, jakož i NGC 45 a NGC 247 ve velryb. Její skutečná velikost je přinejmenším 70 000 světelných let a absolutní magnituda -18,9 odpovídá svítivosti 3 bilionů Sluncí. Její jasnost dosahuje hodnotu 8.1mag, takže nám na její pozorování postačí i malý dalekohled. Ale ani to není úplně pravda. V našich zeměpisných šířkách vystupuje během podzimních měsíců jen velmi nízko nad horizont a tudíž zůstává pro nás prakticky nepozorovatelná. Abychom ji lépe viděli, musíme vycestovat alespoň k severním břehům Afriky nebo ještě lépe do oblastí kolem rovníku. Galaxii objevil J. Dunlop v roce 1826.
|
||||
|
||||
Zážitek poskytne v dalekohledech s průměrem objektivu kolem 300 mm. Nejdříve zřejmě postřehneme, že galaxie má tvar velmi prodlouženého pruhu velkého půl stupně a má rozdílný jas na jednotlivých koncích. Jasnější část představuje jádro na západní straně, které v délce představuje asi 1/3 hala a polovinu jeho šířky. V neposlední řadě si všimneme i nějaké skvrnité, nestejně jasné plochy.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,10 +1,10 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 1
|
||||
rating: 4
|
||||
references:
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:05.289864
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:05.289890
|
||||
updated_date: 2020-10-09 20:14:59.444445
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1
|
|||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:15.168972
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:15.168991
|
||||
updated_date: 2020-10-09 20:14:59.444703
|
||||
---
|
||||
283x-404x, 6m5+
|
||||
283x-404x, 6m5+
|
||||
Malá a relativně slabá. Galaxii dominuje jasná centrální oblast, která je obklopena slabou, asi 1' velkým kulatým halem. Od jádra je vidět velmi slabá podlouhlá SV-JZ lišta, která končí poněkud lépe definovanými konci. Samotné konce se zdají být ploché a mohou připomínat spirální ramena. Vnější oblasti nejsou viditelné
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.357094
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 12:04:59.435159
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Průvodce Velké mlhoviny v Andromedě (M31). Na obrázku je jsou vyznačeny kulové hvězdokupy M185.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.163270
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 12:04:59.435332
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu má oválný tvar s postupným zjasněním ke středu. Stupeň západně si můžeme všimnout ještě slabší galaxii NGC 147, rovněž průvodce M31.
|
||||
V dalekohledu má oválný tvar s postupným zjasněním ke středu. Stupeň západně si můžeme všimnout ještě slabší galaxii NGC 147, rovněž průvodce M31.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.918194
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:46:57.204028
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.511646
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:43:39.165856
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Galaxie desáté magnitudy pozorována i malým dalekohledem. Najdeme ji hned západně od jedné hvězdy 9mag a vypadá jako velmi slabý, mlhavý kruhový obláček.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-28 07:43:39.160909
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:43:39.166166
|
||||
---
|
||||
v můžeme bočním pohledem spatřit i H-II oblasti v podobě úzkých svazků a s fantazií i spirální ramena. Ve větším dalekohledu je galaxie jasná a má oválné jádro. Halo obsahuje mnoho svazků a zhuštění ve velmi slabé spirálové struktuře otáčivé v protisměru hodinových ručiček.
|
||||
v můžeme bočním pohledem spatřit i H-II oblasti v podobě úzkých svazků a s fantazií i spirální ramena. Ve větším dalekohledu je galaxie jasná a má oválné jádro. Halo obsahuje mnoho svazků a zhuštění ve velmi slabé spirálové struktuře otáčivé v protisměru hodinových ručiček.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.746461
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:42:27.918976
|
||||
---
|
||||
|
||||
Možná méně známá, ale o to zajímavější spirální galaxie, která má uprostřed slabou příčku. Její jádro se trámovitě rozšiřuje a na konce tohoto trámu se pod pravým úhlem připojují spirální ramena. Leží asi 3 stupně severně od hvězdy τ4 Eri a jelikož její jasnost je 10.4mag, máme šanci ji zachytit i v menších dalekohledech.
|
||||
|
||||
Možná méně známá, ale o to zajímavější spirální galaxie, která má uprostřed slabou příčku. Její jádro se trámovitě rozšiřuje a na konce tohoto trámu se pod pravým úhlem připojují spirální ramena. Leží asi 3 stupně severně od hvězdy τ4 Eri a jelikož její jasnost je 10.4mag, máme šanci ji zachytit i v menších dalekohledech.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.670663
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:58:51.748271
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,11 +4,7 @@ rating: 4
|
|||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:03.684409
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:03.684429
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-11 08:29:27.685884
|
||||
---
|
||||
|
||||
Reflexní mlhovina, která je v 250 mm dalekohledu poměrně nápadnou oválnou mlhou, která na severovýchodním rozhraní obaluje hvězdu 10.8mag. Ve větším dalekohledu můžeme podél jižního rozhraní pozorovat nápadně jasnou skvrnku, na severu a jihu zase nápadné, nepravidelné bezhviezdne temné prachové mlhoviny Barnard 1 a 2.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 1
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-10-11 08:29:27.680847
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-11 08:29:27.686023
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu poměrně nápadnou oválnou mlhou, která na severovýchodním rozhraní obaluje hvězdu 10.8mag.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 400/500
|
||||
rating: 1
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-10-11 08:29:27.683776
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-11 08:29:27.686120
|
||||
---
|
||||
Ve lze podél jižního rozhraní pozorovat nápadně jasnou skvrnku, na severu a jihu zase nápadné, nepravidelné bezhvězdné temné prachové mlhoviny Barnard 1 a 2.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.718792
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:59:45.256723
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.450335
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:57:01.492101
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.378895
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 18:30:59.019185
|
||||
---
|
||||
|
||||
Emisní mlhovina hned západně od hvězdy 11mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Emisní mlhovina hned západně od hvězdy 11mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,9 +4,9 @@ rating: 7
|
|||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:03.401027
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:03.401050
|
||||
updated_by: vic@vic.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-07 14:25:21.966290
|
||||
---
|
||||
|
||||
Jasná planetární mlhovina s neobvykle jasnou centrální hvězdou (9.4mag).
|
||||
|
||||
|
||||
Jasná planetární mlhovina s neobvykle jasnou centrální hvězdou (9.4mag).
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,8 +3,8 @@ aperture: 300/350
|
|||
rating: 1
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:12.265560
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:12.265579
|
||||
updated_by: vic@vic.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-07 14:25:21.966400
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu můžeme navíc v poměrně velkém disku spatřit, že je slabší na SV a JZ rozhraní, čímž může připomínat "činku", i když mnohem méně výraznou než M27. I v planetárce můžeme zpozorovat i blikající efekt: pokud zrakem zůstaneme na centrální hvězdě, disk zmizí a znovu se objeví až když se pohledem podíváme mimo něj. Během dobrého Seeing může těsně na vnějším severním rozhraní planetárky objevovat hvězda 13mag.
|
||||
|
||||
V dalekohledu můžeme navíc v poměrně velkém disku spatřit, že je slabší na SV a JZ rozhraní, čímž může připomínat "činku", i když mnohem méně výraznou než M27. V planetárce můžeme zpozorovat i blikající efekt: pokud zrakem zůstaneme na centrální hvězdě, disk zmizí a znovu se objeví až když se pohledem podíváme mimo něj. Během dobrého seeingu se může těsně na vnějším severním rozhraní planetárky objevovat hvězda 13mag.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,8 +3,8 @@ aperture: 400/500
|
|||
rating: 1
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:12.248262
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:12.248282
|
||||
updated_by: vic@vic.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-07 14:25:21.966458
|
||||
---
|
||||
260x, [OIII] filtr, 6m7
|
||||
260x, [OIII] filtr, 6m7
|
||||
I bez filtru je PN slabý velký kruhový třpyt kolem jasné centrální hvězdy. Slabá, nepolapitelná struktura při velkém zvětšení a s [OIII] filtrem. Nápadná západní strana se jeví jako uzel připojený k centrální hvězdě. Východní strana je poněkud oddělena od centrální hvězdy spojením na severozápadě a jihozápadě. PN je otevřená na sever a na jih.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.476069
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:36:57.409205
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-28 07:36:57.406090
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:36:57.409424
|
||||
---
|
||||
Galaxie se v porovnání s menšími průměry promění na pěkný objekt, velmi prodloužený s úzkými konci a planoucím jádrem. Halo je skvrnité zvlášť směrem k centru a tenká tmavá linie se rozšiřuje podél hlavní osy, tiahnujec se jihovýchodně od jádra. NGC 1531 je mnohem menší a méně prodloužena. Při 175x zvětšení můžeme spatřit slabé Stelara jádro.
|
||||
Galaxie se v porovnání s menšími průměry promění na pěkný objekt, velmi prodloužený s úzkými konci a planoucím jádrem. Halo je skvrnité zvlášť směrem k centru a tenká tmavá linie se rozšiřuje podél hlavní osy, tiahnujec se jihovýchodně od jádra. NGC 1531 je mnohem menší a méně prodloužena. Při 175x zvětšení můžeme spatřit slabé Stelara jádro.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.437104
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 08:00:15.433388
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.348358
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:58:17.489594
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,11 +4,8 @@ rating: 8
|
|||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:02.387423
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:02.387445
|
||||
updated_by: vic@vic.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-07 14:24:09.494037
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa mezi Aldebaran a β Tauri. Jelikož dosahuje jasnost 6.4mag a zabírá poměrně velkou plochu, je vidět i malým dalekohledem jako mlhavá skvrna. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm je již uvolněnou, nepravidelně roztroušenou skupinkou 50 hvězd na ploše 45'. Zahrnuje tucet hvězd 9,5-10mag, ale většina členů je jasnosti 11-12mag. Členové tvoří široké páry a trojice. Největší koncentrací je V-Z pás táhnoucí se centrem kupy, který je od okrajových shluků oddělen relativně na hvězdy chudými mezerami. Hned severně od centra kupy je 30 "široký pár hvězd deváté magnitudy. Kopu bychom mohli snadno poznat pomocí dvou jasných krajních hvězd: za severním rozhraním leží hvězda 7.5mag a při jižním rozhraní se nachází žlutá hvězda 6mag. NGC 1647 obsahuje přibližně 200 hvězd, všechny jsou však pozorovatelné až větším dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa mezi Aldebaran a β Tauri. Jelikož dosahuje jasnost 6.4mag a zabírá poměrně velkou plochu, je vidět i malým dalekohledem jako mlhavá skvrna.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 1
|
||||
created_by: vic@vic.cz
|
||||
created_date: 2020-10-07 14:24:09.487006
|
||||
updated_by: vic@vic.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-07 14:24:09.494206
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je uvolněnou, nepravidelně roztroušenou skupinkou 50 hvězd na ploše 45'. Zahrnuje tucet hvězd 9,5-10mag, ale většina členů je jasnosti 11-12mag. Členové tvoří široké páry a trojice. Největší koncentrací je V-Z pás táhnoucí se centrem kupy, který je od okrajových shluků oddělen relativně na hvězdy chudými mezerami. Hned severně od centra kupy je 30 "široký pár hvězd deváté magnitudy. Kopu bychom mohli snadno poznat pomocí dvou jasných krajních hvězd: za severním rozhraním leží hvězda 7.5mag a při jižním rozhraní se nachází žlutá hvězda 6mag. NGC 1647 obsahuje přibližně 200 hvězd, všechny jsou však pozorovatelné až větším dalekohledem.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.373865
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 11:40:21.544349
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Pěkná galaxie (9.7mag) s jiskřivými hvězdami v jejím bezprostředním okolí. Obsahuje jasné středové jádro, nejnápadnějším detailem je jedno spirálové rameno, se kterým galaxie nabývá tvar háku.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-28 11:40:21.542777
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 11:40:21.544508
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je poměrně jasná a 4'veľká, dosti koncentrovaná a s jasným jádrem. Na východní straně oválného jádra leží spirálové rameno, které se točí severně a vine se dále kolem dvou hvězd na severozápad od jádra. Rozšíření na západní straně je velmi slabé, projevující se pouze jako mlhavá plocha bez spirálového ramene. Hvězda 9mag leží 6,5'VSV a hvězda 6.5mag se nachází 13' severovýchodně.
|
||||
V dalekohledu je poměrně jasná a 4'veľká, dosti koncentrovaná a s jasným jádrem. Na východní straně oválného jádra leží spirálové rameno, které se točí severně a vine se dále kolem dvou hvězd na severozápad od jádra. Rozšíření na západní straně je velmi slabé, projevující se pouze jako mlhavá plocha bez spirálového ramene. Hvězda 9mag leží 6,5'VSV a hvězda 6.5mag se nachází 13' severovýchodně.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:10.978045
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-01 17:11:27.729670
|
||||
---
|
||||
600x, bez filtru, 7m3
|
||||
600x, bez filtru, 7m3
|
||||
Malá, jasná PN, vyžaduje velké zvětšení. PN je kruh, který je otevřený směrem k západu, v severní oblasti je světlejší.
|
||||
|
|
@ -4,8 +4,7 @@ rating: 4
|
|||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:02.612533
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:02.612564
|
||||
updated_by: vic@vic.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-07 14:26:01.244726
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa, která v
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 200/250
|
|||
rating:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:10.911621
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:10.911658
|
||||
updated_by: vic@vic.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-07 14:26:01.244846
|
||||
---
|
||||
dalekohledu a malém zvětšení vypadá jako velmi velká, rozsáhlá a nepravidelně rozházená skupina 75 hvězd na ploše 40', bez nějakého centrálního zhuštění. Hvězdokupu tvoří tři koncentrace, přičemž dvě z nich mají vlastní NGC označení. NGC 1750 je západní sekce, NGC 1746 je nejbohatší - obsahuje tři tucty hvězd 10mag a slabších. NGC 1758 je východní částí a obsahuje třicítku hvězd 12mag a slabších, přičemž její nejnápadnější členové se nacházejí v polooblouk vyhloubeného na sever. Západní část není tak koncentrovaná, ale je obklopena většinou z jasnějších hvězd, které tvoří krátké rady, malé shluky a dvojhvězdy. Malé zvětšení poskytují nejlepší pohled.
|
||||
V dalekohledu a malém zvětšení vypadá jako velmi velká, rozsáhlá a nepravidelně rozházená skupina 75 hvězd na ploše 40', bez nějakého centrálního zhuštění. Hvězdokupu tvoří tři koncentrace, přičemž dvě z nich mají vlastní NGC označení. NGC 1750 je západní sekce, NGC 1746 je nejbohatší - obsahuje tři tucty hvězd 10mag a slabších. NGC 1758 je východní částí a obsahuje třicítku hvězd 12mag a slabších, přičemž její nejnápadnější členové se nacházejí v polooblouk vyhloubeného na sever. Západní část není tak koncentrovaná, ale je obklopena většinou z jasnějších hvězd, které tvoří krátké rady, malé shluky a dvojhvězdy. Malé zvětšení poskytují nejlepší pohled.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:02.605064
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 11:45:02.610831
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.446635
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:46:00.930911
|
||||
---
|
||||
|
||||
Vyzývavá reflexní mlhovina větších rozměrů nedaleko jasného Rigela z Orionu, který ji osvětluje. Možná ne každý ví, že na tmavé obloze ji jako velmi mlhavý pás můžeme spatřit již v triedru 10 × 50. V oblasti světelného znečištění si netřeba klást zbytečné naděje, pozadí je příliš světlé a mlhovina nerozeznatelná.
|
||||
|
||||
|
||||
Vyzývavá reflexní mlhovina větších rozměrů nedaleko jasného Rigela z Orionu, který ji osvětluje. Možná ne každý ví, že na tmavé obloze ji jako velmi mlhavý pás můžeme spatřit již v triedru 10 × 50. V oblasti světelného znečištění si netřeba klást zbytečné naděje, pozadí je příliš světlé a mlhovina nerozeznatelná.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:14.153519
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 07:46:00.931051
|
||||
---
|
||||
50x: IC 2118 je velmi slabý pruhový oblak zabírající 30'x 10'SZ-JV. Nejjasnější část se rozprostírá 70'VSV od hvězdy ψ Eridani (4.8mag).
|
||||
|
||||
50x: IC 2118 je velmi slabý pruhový oblak zabírající 30'x 10'SZ-JV. Nejjasnější část se rozprostírá 70'VSV od hvězdy ψ Eridani (4.8mag).
|
||||
|
||||
Myzer: Tento objekt je jedním z nejtěžších a viděl jsem ho zatím jen 2-krát, vždy pod skutečně tmavou oblohou - v Rakousku v roce 2008 a poprvé na La Palme v roce 2006: Ačkoli přesáhla celé zorné pole 350 mm Dobsona, byla velmi snadno viditelná. Měla zajímavý lesk a byl rozeznatelný celý její charakteristický tvar. Tento objekt mě velmi překvapil, protože jsem čekal, že bude lépe vidět v širokém zorném poli malého refraktoru.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.671530
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 12:09:28.229277
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Poměrně jasný mlhovinový komplex mezi M42 na jihu a otevřenou hvězdokupou NGC 1981 na severu. Blízkost mlhoviny k M42 ji činí druhořadou, ale jinak je to zajímavý objekt, který si zaslouží pozornost. Tyto tři mlhoviny jsou slabší ostvětlenými částmi téhož velkého oblaku plynu a prachu. NGC 1977 je ze všech největší, ale je ji nejtěžší vidět, kvůli záři 42 Ori (4.7mag).
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.690373
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 12:12:00.994080
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.665535
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 12:09:57.044476
|
||||
---
|
||||
|
||||
Emisní mlhovina jeden stupeň jižně od Velké mlhoviny v Orionu. V dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm je poměrně jasnou, kruhovou mlhovinou kolem hvězdy 9.3mag. Připomíná spíše planetární mlhovinu s jasnou centrální hvězdou.
|
||||
|
||||
|
||||
Emisní mlhovina jeden stupeň jižně od Velké mlhoviny v Orionu. V dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm je poměrně jasnou, kruhovou mlhovinou kolem hvězdy 9.3mag. Připomíná spíše planetární mlhovinu s jasnou centrální hvězdou.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.423156
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-30 07:18:51.578459
|
||||
---
|
||||
|
||||
Jasná podlouhlá spirální galaxie ležící na severním okraji souhvězdí nedaleko α Scl, na rozhraní s velryby, objevená v roce 1783 C. Herschelovou při hledání nových komet. Je jednou z nejsnáze pozorovatelných galaxií (7.6mag) a největším a nejjasnějším členem kupy galaxií v Sochaři. Její skutečná velikost je přinejmenším 70 000 světelných let. Je k nám natočena zboku, už v triedru ji můžeme vidět jako tenký podlouhlý rozmazaný pás velikosti půl stupně. U nás však nad obzor nikdy vysoko nevychází, takže pro lepší pohled třeba za ní vyrazit do jižnějších šířek. V minulosti v ní byla zaznamenána supernova SN1940E jasnosti 14mag.
|
||||
|
||||
|
||||
Jasná podlouhlá spirální galaxie ležící na severním okraji souhvězdí nedaleko α Scl, na rozhraní s velryby, objevená v roce 1783 C. Herschelovou při hledání nových komet. Je jednou z nejsnáze pozorovatelných galaxií (7.6mag) a největším a nejjasnějším členem kupy galaxií v Sochaři. Její skutečná velikost je přinejmenším 70 000 světelných let. Je k nám natočena zboku, už v triedru ji můžeme vidět jako tenký podlouhlý rozmazaný pás velikosti půl stupně. U nás však nad obzor nikdy vysoko nevychází, takže pro lepší pohled třeba za ní vyrazit do jižnějších šířek. V minulosti v ní byla zaznamenána supernova SN1940E jasnosti 14mag.
|
||||
|
||||
Ladin: před první návštěvou Edelweissspitze jsem NGC 253 dobře znal z pozorování z Krkonoš za podzimních inverzí. Nicméně těch pár stupňú na jih a daleko tmavší obloha pro mě připravily naprostý šok: *... trochu zklamaný sjíždím k jihu nad horizont, kde narážím na zlatý hřeb večera, galaxii v Sochaři NGC253. Jdu do kolen, otírám slzy a několik minut z okuláru žeru, chlemstám a olizuju každý foton, každý detail téhle krasavice. Naprosto opojen vesmírnou nádherou, ztrácím veškeré společenské zábrany, padám na matraci a hlasitě chrochtám blahem…*
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:13.995936
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-30 07:15:30.745115
|
||||
---
|
||||
nádherná galaxie. Dlouhé halo má skvrnitou strukturu, jádro je dobře zhuštěné a prodloužené, ale jen o něco jasnější. JJZ od centra jsou pozorovány dvě hvězdy 9. magnitudy a podél východní strany leží zase přímka 4 slabých hvězd.
|
||||
nádherná galaxie. Dlouhé halo má skvrnitou strukturu, jádro je dobře zhuštěné a prodloužené, ale jen o něco jasnější. JJZ od centra jsou pozorovány dvě hvězdy 9. magnitudy a podél východní strany leží zase přímka 4 slabých hvězd.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:14.042726
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-30 07:15:30.745201
|
||||
---
|
||||
150x: úžasná galaxie ve velkých dalekohledech! Její ohromný obal je prodloužený a postupně houstne k velmi rozšířenému jádru. Tmavý prachový pás je viditelný severozápadně od jádra a přinejmenším tucet hvězd je ponořených v hale.
|
||||
|
||||
150x: úžasná galaxie ve velkých dalekohledech! Její ohromný obal je prodloužený a postupně houstne k velmi rozšířenému jádru. Tmavý prachový pás je viditelný severozápadně od jádra a přinejmenším tucet hvězd je ponořených v hale.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.654278
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 12:15:40.114352
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,7 +5,7 @@ references:
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:01.664456
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 12:17:45.921484
|
||||
updated_date: 2020-10-11 08:32:06.765046
|
||||
---
|
||||
|
||||
Emisní mlhovina ležící hned východně od hvězdy alnitak, která vážně překáží při pozorování. Přesto NGC 2024 může být viditelná už v triedru 10 × 50 jako nesouměrnost směrem na severovýchod v záři kolem hvězdy. Z barevných fotografií známý tmavý pás protínající celou mlhovinu můžeme spatřit během vynikajících podmínek již 150 mm dalekohledem s použitím alespoň 70x zvětšení. Nezapomeňte ale alnitak odstranit ze zorného pole! V přiměřeně větších dalekohledech vybavených i filtrem O-III, NGC 2024 zabírá plochu půl stupně s jemnými pruhy oddělenými širokým S-J tmavým pásem. Celkovým tvarem mlhovina připomíná javorový list a má tři nápadně jasné oblasti. Východní část je největší: blízko jejího jižního konce do ní odbočuje z hlavního tmavého pruhu další, ale menší tmavý pruh. Západní část, nejbližší k hvězdě alnitak, je od ostatních dvou prakticky oddělena S-J tmavým pruhem. Severní část je jemně připojena k ostatním dvěma částem úponky slabé mlhoviny.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,10 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 1
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-10-11 08:32:06.755055
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-11 08:32:26.204561
|
||||
---
|
||||
6.2m+
|
||||
Mlhovina byla velmi nápadná přestože byl ve stejném zorném poli i Alnitak. Temné dělení které ji rozděluje na dvě části se dalo držet nepřetržitě bočním pohledem stejně tak, jako mlhovina kolem. Mlhovina má přibližně tvar jako obvod čtverce s otevřenou jednou stranou. Dalších dělení jsem si v tomto letmém pohledu nevšiml, ale se jednalo o pozorované ostré ohraničení mlhoviny za kterým jsem již nedetekoval že mlhovina pokračuje.
|
||||
|
|
@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.685669
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-01 20:21:27.042197
|
||||
---
|
||||
|
||||
Někdy označována také jako mlhovina 30 Doradus. Snad nejnápadnější a nejjasnější místo v LMC, největší ze všech emisních mlhovin v této nepravidelné galaxii. Osvětluje ji hustá hvězdokupa R136 tvořena 30 mladými hvězdami spektrálního typu O3. Jedná se o nejzářivější, nejžhavější a nejhmotnější hvězdy, které byly kolem hvězdy 30 Doradus pozorované Hubbleovým dalekohledem a předpokládá se, že v budoucnu explodují jako supernovy. Navíc se předpokládá, že celá hvězdokupa by mohla mít svůj průměr zhruba 150 světelných let a obsahovat tisíce horkých modrých hvězd, z nichž se možná rodí nová kulová hvězdokupa! Většina z těchto hvězd je alespoň 50krát hmotnější než naše Slunce.
|
||||
|
||||
Podle starých záznamů si tarantuli během svého pobytu v jižní Africe všiml na obloze i N. L. de Lacaille v polovině 18. stotočia. V dalším století na ni obrátil dalekohled John Herschel, který ji zřejmě jako první popsal. V dalekohledu je možné dobře pozorovat několik zřetelných podlouhlých výběžků různého tvaru vybíhajících z centrální části, v níž se nachází hvězda 30 Doradus. Použitím UHC nebo O-III filtru je vlastně jedinou skutečně nápadnou oblastí v LMC, zřetelně se ukazující mezi hvězdami theta a epsilon Doradus jako mlhavá skvrna velikosti čtvrt stupně nepatrně jasnější v centru, která svítí jako rozmazaná hvězda čtvrté velikosti. Na jaký pozoruhodný objekt se díváme nás však přesvědčí až astronomické data. Tarantula je totiž součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku v prostoru přesahujícího 1 500 světelných let a zřejmě se tak jedná o největší emisní mlhovinu v celé Místní skupině galaxií. Například by se do ní zmesnilo 30 Velkých mlhovin v Orionu a kdyby se nacházela na jejím místě, pokryla by celé toto souhvězdí tak, že na Zemi by všechno vrhalo svůj stín! Zároveň je našim nejjasnějším extragalaktickým objektem viditelným bez optických přístrojů.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Někdy označována také jako mlhovina 30 Doradus. Snad nejnápadnější a nejjasnější místo v LMC, největší ze všech emisních mlhovin v této nepravidelné galaxii. Osvětluje ji hustá hvězdokupa R136 tvořena 30 mladými hvězdami spektrálního typu O3. Jedná se o nejzářivější, nejžhavější a nejhmotnější hvězdy, které byly kolem hvězdy 30 Doradus pozorované Hubbleovým dalekohledem a předpokládá se, že v budoucnu explodují jako supernovy. Navíc se předpokládá, že celá hvězdokupa by mohla mít svůj průměr zhruba 150 světelných let a obsahovat tisíce horkých modrých hvězd, z nichž se možná rodí nová kulová hvězdokupa! Většina z těchto hvězd je alespoň 50krát hmotnější než naše Slunce.
|
||||
|
||||
Podle starých záznamů si tarantuli během svého pobytu v jižní Africe všiml na obloze i N. L. de Lacaille v polovině 18. stotočia. V dalším století na ni obrátil dalekohled John Herschel, který ji zřejmě jako první popsal. V dalekohledu je možné dobře pozorovat několik zřetelných podlouhlých výběžků různého tvaru vybíhajících z centrální části, v níž se nachází hvězda 30 Doradus. Použitím UHC nebo O-III filtru je vlastně jedinou skutečně nápadnou oblastí v LMC, zřetelně se ukazující mezi hvězdami theta a epsilon Doradus jako mlhavá skvrna velikosti čtvrt stupně nepatrně jasnější v centru, která svítí jako rozmazaná hvězda čtvrté velikosti. Na jaký pozoruhodný objekt se díváme nás však přesvědčí až astronomické data. Tarantula je totiž součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku v prostoru přesahujícího 1 500 světelných let a zřejmě se tak jedná o největší emisní mlhovinu v celé Místní skupině galaxií. Například by se do ní zmesnilo 30 Velkých mlhovin v Orionu a kdyby se nacházela na jejím místě, pokryla by celé toto souhvězdí tak, že na Zemi by všechno vrhalo svůj stín! Zároveň je našim nejjasnějším extragalaktickým objektem viditelným bez optických přístrojů.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.541620
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-02 21:16:55.173396
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.469268
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 11:45:25.452679
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa (5.9mag) tvořena přibližně 30 hvězdami. V 200 mm dalekohledu a větším zvětšení připomíná obrácené číslo "37". kupa má sedmnáct hvězd jasnosti 7,5-12mag. Devět hvězd tvoří "3" na jihovýchodě a pět hvězd "7" na severozápadě. Pár dalších hvězd je rozprášených kolem.
|
||||
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa (5.9mag) tvořena přibližně 30 hvězdami. V 200 mm dalekohledu a větším zvětšení připomíná obrácené číslo "37". kupa má sedmnáct hvězd jasnosti 7,5-12mag. Devět hvězd tvoří "3" na jihovýchodě a pět hvězd "7" na severozápadě. Pár dalších hvězd je rozprášených kolem.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.492697
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 11:47:26.203280
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.284470
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 12:30:03.132500
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velká otevřená hvězdokupa jako skvrna jasnosti 3.9mag o velikosti půl stupně snadno viditelná i pouhým okem nebo triedru v severní části souhvězdí, na rozhraní se souhvězdím Blíženců. NGC 2264 zabírá půl stupně a tvoří ji 20 jasných hvězd do 10mag a dalších 100 slabších hvězd. Hvězdokupa dostala podle svého tvaru a spolu s jemnou mlhovinou, která ji obklopuje, populární název Vánoční stromek. Na jeho podstavě se nachází nejjasnější hvězda kupy - 15 Monocerotis, tvořená hlavní složkou 5mag a 3,5" vzdáleným průvodcem jasnosti 8.5mag. Pro velký rozdíl jasností obou partnerů se však malým dalekohledem nedá rozeznat. V odstupu 74" se nachází ještě průvodce 9mag. Dvou dalších průvodců 11mag uvidíme v odstupu 16,6" a 41,1". Po 15 Mon dosahují tři další nejjasnější hvězdy v NGC 2264 sedmou a osmou hvězdnou velikost. Potom následuje 8 hvězd v rozmezí 8-9mag, jakož i 8 hvězd mezi 9mag a 10mag. 15 Monocerotis je navíc nepravidelnou proměnnou hvězdou, jejíž jasnost kolísá v rozpětí asi poloviny magnitudy. Jedná se o modrobílého obra s povrchovou teplotou 30 000 K a svítivostí 8 500 Sluncí. Ačkoliv Vánoční stromek a Rozeta jsou na obloze od sebe v relativně blízké vzdálenosti, ve skutečnosti je to přesně naopak. Za všechno může perspektiva. Rozeta leží opravdu daleko a patří do spirálového ramene Galaxie, které nejlépe vidíme v Perseovi, podle kterého se i nazývá. Naproti tomu Vánoční stromek leží o poznání blíž - asi 2600 světelných let, v pásmu svazků mlhovin a hvězdokup v našem rameni, které pokračuje zhruba směrem k Orionu.
|
||||
|
||||
|
||||
Velká otevřená hvězdokupa jako skvrna jasnosti 3.9mag o velikosti půl stupně snadno viditelná i pouhým okem nebo triedru v severní části souhvězdí, na rozhraní se souhvězdím Blíženců. NGC 2264 zabírá půl stupně a tvoří ji 20 jasných hvězd do 10mag a dalších 100 slabších hvězd. Hvězdokupa dostala podle svého tvaru a spolu s jemnou mlhovinou, která ji obklopuje, populární název Vánoční stromek. Na jeho podstavě se nachází nejjasnější hvězda kupy - 15 Monocerotis, tvořená hlavní složkou 5mag a 3,5" vzdáleným průvodcem jasnosti 8.5mag. Pro velký rozdíl jasností obou partnerů se však malým dalekohledem nedá rozeznat. V odstupu 74" se nachází ještě průvodce 9mag. Dvou dalších průvodců 11mag uvidíme v odstupu 16,6" a 41,1". Po 15 Mon dosahují tři další nejjasnější hvězdy v NGC 2264 sedmou a osmou hvězdnou velikost. Potom následuje 8 hvězd v rozmezí 8-9mag, jakož i 8 hvězd mezi 9mag a 10mag. 15 Monocerotis je navíc nepravidelnou proměnnou hvězdou, jejíž jasnost kolísá v rozpětí asi poloviny magnitudy. Jedná se o modrobílého obra s povrchovou teplotou 30 000 K a svítivostí 8 500 Sluncí. Ačkoliv Vánoční stromek a Rozeta jsou na obloze od sebe v relativně blízké vzdálenosti, ve skutečnosti je to přesně naopak. Za všechno může perspektiva. Rozeta leží opravdu daleko a patří do spirálového ramene Galaxie, které nejlépe vidíme v Perseovi, podle kterého se i nazývá. Naproti tomu Vánoční stromek leží o poznání blíž - asi 2600 světelných let, v pásmu svazků mlhovin a hvězdokup v našem rameni, které pokračuje zhruba směrem k Orionu.
|
||||
|
||||
Jemnou, slabou a rozsáhlou mlhovinu v okolí hvězdokupy, ukáží během čisté a jasné noci větší amatérské dalekohledy. Navíc pozorné vnímání oblasti pomocí mlhovinový filtru a použití malého zvětšení se zdá být nevyhnutelné.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-28 12:30:03.124369
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 12:30:03.132644
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je špička Vánočního stromečku zřetelně ozdobena hvězdou 6.5mag. Hned jižně od ní se nachází mlhovina **Kónus**, ale je vidět pouze jako na hvězdy chudá mezera. Stromek je ohraničen hvězdami 8-9.5mag a jasnou modrobílou hvězdou 15 Mon ve spodní části. Můžeme napočítat zhruba tři tucty skutečných členů. Na jihozápad od 15 Mon se nám může mihnout nejjasnější část mlhovinový komplexu.
|
||||
V dalekohledu je špička Vánočního stromečku zřetelně ozdobena hvězdou 6.5mag. Hned jižně od ní se nachází mlhovina **Kónus**, ale je vidět pouze jako na hvězdy chudá mezera. Stromek je ohraničen hvězdami 8-9.5mag a jasnou modrobílou hvězdou 15 Mon ve spodní části. Můžeme napočítat zhruba tři tucty skutečných členů. Na jihozápad od 15 Mon se nám může mihnout nejjasnější část mlhovinový komplexu.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.561045
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 09:52:07.477833
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem, v triedru rozlišitelná na 16 hvězd, z nichž ta nejjasnější dosahuje 4.6mag. V 300 mm dalekohledu napočítáte zhruba tři tucty hvězd na 10 ploše. NGC 2660 je pozorována méně než jeden stupeň směrem na jih.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem, v triedru rozlišitelná na 16 hvězd, z nichž ta nejjasnější dosahuje 4.6mag. V 300 mm dalekohledu napočítáte zhruba tři tucty hvězd na 10 ploše. NGC 2660 je pozorována méně než jeden stupeň směrem na jih.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.633884
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-01 17:08:08.997227
|
||||
---
|
||||
|
||||
Zajímavostí PN ležící kolem jasné centrální hvězdy je to, že v letech 1983-84 (méně výrazně iv 1996) klesla jasnost až na 15mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Zajímavostí PN ležící kolem jasné centrální hvězdy je to, že v letech 1983-84 (méně výrazně iv 1996) klesla jasnost až na 15mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.755182
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-01 17:08:08.997415
|
||||
---
|
||||
450x, [OIII] filtr, 6m+
|
||||
450x, [OIII] filtr, 6m+
|
||||
PN již při středním zvětšení bez filtru jako slabé zjasnění kolem 11.6mag jasné centrální hvězdy V 651 Mon. Velmi malé detaily lze pozorovat pouze při velkém zvětšení, s filtrem [OIII]. Podlouhlý disk V-Z přibližně 2:3 ukazuje na V a Z dvě světlejší oblasti, které obklopují centrální hvězdu jako skořápky s prázdnou oblastí k samotné hvězdě. Východní část se jeví větší a zvenčí zaoblená. Západní část se jeví menší, asi 1: 2 S-J protáhlá a zdá se být trochu více oddělená od centrální hvězdy. Obě oblasti jsou spojeny na jihu, přičemž spojení se jeví jako jasnější na V a zdá se užší a slabší směrem k Z. Na S od centrální hvězdy není vizuálně vnímatelné žádné propojení. Slabá, nejistá rozšíření ubíhají z oblasti na V ve směru S a J.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.658613
|
|||
updated_by: cassi@cassi.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-04 15:45:42.045122
|
||||
---
|
||||
|
||||
Krajní člen galaktické skupiny M81 / M82 z Velké medvědice a nejjasnější galaxie severně od nebeského rovníku, která není v Messierovom katalogu. Objevil ji W. Herschel v roce 1788. Americký astronom Allan Sandage v ní později pozoroval cefeidy, čímž se NGC 2403 stala první galaxií za hranicemi Místní skupiny, ve které byly objeveny. V té době určil její vzdálenost od nás na 8 000 světelných let. Dodnes technika pokročila, vzdálenost se odhaduje na 8 milionů světelných let, čímž se řadí k nejbližším galaxiím od Místní skupiny. V roce 1954 v ní byla pozorována supernova 16mag. Se svou jasností 8.5mag je galaxie viditelná ve většině hledáčků a je snadným cílem pro triedr 10×50.
|
||||
|
||||
Krajní člen galaktické skupiny M81 / M82 z Velké medvědice a nejjasnější galaxie severně od nebeského rovníku, která není v Messierovom katalogu. Objevil ji W. Herschel v roce 1788. Americký astronom Allan Sandage v ní později pozoroval cefeidy, čímž se NGC 2403 stala první galaxií za hranicemi Místní skupiny, ve které byly objeveny. V té době určil její vzdálenost od nás na 8 000 světelných let. Dodnes technika pokročila, vzdálenost se odhaduje na 8 milionů světelných let, čímž se řadí k nejbližším galaxiím od Místní skupiny. V roce 1954 v ní byla pozorována supernova 16mag. Se svou jasností 8.5mag je galaxie viditelná ve většině hledáčků a je snadným cílem pro triedr 10×50.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,6 +6,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.640212
|
|||
updated_by: cassi@cassi.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-04 15:45:42.045237
|
||||
---
|
||||
je poměrně jasnou mlhovinou s nepatrným centrálním zjasněním. Leží nedaleko 6' dlouhé linie dvou hvězd 10mag. V hale mlhoviny jsou zabalené velmi slabé hvězdy.
|
||||
|
||||
je poměrně jasnou mlhovinou s nepatrným centrálním zjasněním. Leží nedaleko 6' dlouhé linie dvou hvězd 10mag. V hale mlhoviny jsou zabalené velmi slabé hvězdy.
|
||||
|
||||
Bortle 5 – eliptická skvrna o úhlovém rozměru cca 6-7‘, bez náznaku spirálních ramen. Dvě jasnější hvězdy (cca 10 mag) se promítají před galaxii, u jádra pak ještě jedna slabší hvězdička (12,4 mag).
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:03.597395
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-01 17:04:30.340447
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.579804
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-01 17:04:30.340715
|
||||
---
|
||||
Nápadný oválný disk nazelenalé barvy uprostřed s nápadným zjasněním.
|
||||
|
||||
Nápadný oválný disk nazelenalé barvy uprostřed s nápadným zjasněním.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:12.595322
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-01 17:04:30.340865
|
||||
---
|
||||
450x, [OIII] filtr, 6m7
|
||||
450x, [OIII] filtr, 6m7
|
||||
Silně strukturovaná PN. Jasná centrální část ve tvaru písmene U otevřené na JZ. Na JZ a SV přiléhají plošné zjasnění. Další část PN je mírně odsazená ve směru JZ. Zdá se, že krátká a úzká vlákna vytékají z hlavního tělesa ve směru V a SV, vlákna se po několika obloukových sekundách difuzně ztrácí.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,11 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 6
|
||||
references:
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-10-09 19:51:35.848465
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-09 19:52:12.394977
|
||||
---
|
||||
|
||||
Člen skupiny M81, vzdálený 12.8Mly.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 400/500
|
||||
rating: 1
|
||||
created_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
created_date: 2020-10-09 19:51:35.882512
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-09 19:51:35.885792
|
||||
---
|
||||
Slabá, velmi velká, protáhlá 5:2 SW-NE, 7,0'x2,5 ', nízký povrchový jas, žádná koncentrace. Čtyři slabé hvězdy jsou poblíž severní strany. Poměrně jasná nehvězdná oblast HII, která je jasně viditelná na NE konci jako uzel vysokého jasu povrchu.
|
||||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:01.128074
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 13:47:59.280025
|
||||
---
|
||||
|
||||
Pozoruhodná otevřená hvězdokupa jasnosti 3.5mag, viditelná i pouhým okem při hvězdě Avior (epsilon Car) jako výrazné zjasnění na okraji Mléčné dráhy velikosti jednoho stupně, ze kterého vystupují i jednotlivé hvězdy a na které míří déle rameno falešného kříže. Hvězdokupu tvoří asi 100 hvězd mezi sedmou a třináctou magnitudě, z nichž v triedru lze rozlišit asi 1/3. V jejich středu se nachází nápadný červený obr páté magnitudy. NGC 2516 leží ve vzdálenosti 1 200 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Pozoruhodná otevřená hvězdokupa jasnosti 3.5mag, viditelná i pouhým okem při hvězdě Avior (epsilon Car) jako výrazné zjasnění na okraji Mléčné dráhy velikosti jednoho stupně, ze kterého vystupují i jednotlivé hvězdy a na které míří déle rameno falešného kříže. Hvězdokupu tvoří asi 100 hvězd mezi sedmou a třináctou magnitudě, z nichž v triedru lze rozlišit asi 1/3. V jejich středu se nachází nápadný červený obr páté magnitudy. NGC 2516 leží ve vzdálenosti 1 200 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:04.865815
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-28 09:56:05.065659
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa obsahující osamocené a jasné hvězdy kolem θ Carinae, které jsou velmi dobře vidět v triedru či v širokoúhlém okuláry menšího dalekohledu. Se svou celkovou jasností 1.6mag je po Hyády a Plejádách třetí nejjasnější otevřenou hvězdokupou a nejjasnější v jižní části oblohy. IC 2602 je však v porovnání s plejádou o 100 světelných let dále a tak na obloze zabírá zhruba pouze 1 stupeň.
|
||||
|
||||
Nejjasnější je mírně modrobílá θ Car s jasností 2.8mag, tedy jen o něco jasnější než Alkyone ze skutečných Plejád. Potom následuje asi 60 hvězd mezi 4. a 9. hvězdnou velikostí, z nichž 7 dosahuje nejméně 6mag a je vidět i pouhým okem. 45' jižně od θ Carinae leží slabší otevřená hvězdokupa Melotte 101.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa obsahující osamocené a jasné hvězdy kolem θ Carinae, které jsou velmi dobře vidět v triedru či v širokoúhlém okuláry menšího dalekohledu. Se svou celkovou jasností 1.6mag je po Hyády a Plejádách třetí nejjasnější otevřenou hvězdokupou a nejjasnější v jižní části oblohy. IC 2602 je však v porovnání s plejádou o 100 světelných let dále a tak na obloze zabírá zhruba pouze 1 stupeň.
|
||||
|
||||
Nejjasnější je mírně modrobílá θ Car s jasností 2.8mag, tedy jen o něco jasnější než Alkyone ze skutečných Plejád. Potom následuje asi 60 hvězd mezi 4. a 9. hvězdnou velikostí, z nichž 7 dosahuje nejméně 6mag a je vidět i pouhým okem. 45' jižně od θ Carinae leží slabší otevřená hvězdokupa Melotte 101.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
Some files were not shown because too many files have changed in this diff Show More
Loading…
Reference in New Issue