Updates
This commit is contained in:
parent
5a1ff1bc0a
commit
20d1f821ef
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.261407
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-04 07:57:11.313220
|
||||
---
|
||||
Nápadné souhvězdí severní oblohy v zajímavé části zimní Mléčné dráhy. Jasné hvězdy utvářejí výrazný obrazec podkovy mezi souhvězdími Blíženců a Persea. Jeho severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, celé souhvězdí nezapadá pod severní obzor až od 60. stupně severní šířky. Souhvězdí Vozka najdeme snadno díky jasné hvězdě Capella, která je navíc doprovázena o něco jižněji třemi hvězdami: ε, ζ a η Aurigae, které se nazývají Kůzlátka (Haedo). Jsou viditelné jako malý trojúhelník hvězd. Právě na tomto místě začíná Mléčná dráha znovu nabírat na jasnosti a pokračuje vedle Žebříku (nápadná linie těsných stálic 5. hvězdné velikosti 16, 17, 18, 19 a IQ Aurigae) v podobě zajímavého úzkého pruhu směrem na jih. Uvnitř výrazného obrazce podkovy tvořeného pěti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí se ukrývá tzv. Velká trojka ve Vozce - trojice Messierových hvězdokup M36, M37 a M38, které mohou být během vynikajících podmínek všechny viditelné bez dalekohledu.
|
||||
|
||||
|
||||
Nápadné souhvězdí severní oblohy v zajímavé části zimní Mléčné dráhy. Jasné hvězdy utvářejí výrazný obrazec podkovy mezi souhvězdími Blíženců a Persea. Jeho severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, celé souhvězdí nezapadá pod severní obzor až od 60. stupně severní šířky. Souhvězdí Vozka najdeme snadno díky jasné hvězdě Capella, která je navíc doprovázena o něco jižněji třemi hvězdami: ε, ζ a η Aurigae, které se nazývají Kůzlátka (Haedo). Jsou viditelné jako malý trojúhelník hvězd. Právě na tomto místě začíná Mléčná dráha znovu nabírat na jasnosti a pokračuje vedle Žebříku (nápadná linie těsných stálic 5. hvězdné velikosti 16, 17, 18, 19 a IQ Aurigae) v podobě zajímavého úzkého pruhu směrem na jih. Uvnitř výrazného obrazce podkovy tvořeného pěti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí se ukrývá tzv. Velká trojka ve Vozce - trojice Messierových hvězdokup M36, M37 a M38, které mohou být během vynikajících podmínek všechny viditelné bez dalekohledu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.092677
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 09:29:38.040039
|
||||
---
|
||||
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy mezi Blíženci a Lvem. Obrácené "Y" leží ve středu rovnostranného trojúhelníku, který utvářejí hvězdy Pollux, Regulus a Prokyon. Tvoří ho hvězdy Altarf, Acubens, Asellus Australus, ι a χ Cancri. Před 2000 lety Slunce procházelo Rakem v době letního slunovratu, bylo tedy nejsevernějším souhvězdím zvířetníku. V současnosti jím prochází od 20. července do 9. srpna. Znakem Raka se ale stále označuje letní slunovrat a obratník severní polokoule se nazývá obratníkem Raka. V současnosti vystupuje Slunce nejvýše na severní polokouli na rozhraní souhvězdí Blíženců a Býka. Rak je nejméně výrazným souhvězdím zvířetníku, jen jedna jeho hvězda přesahuje 4. magnitudu. Bezměsíčná noc je proto podmínkou, abychom souhvězdí na obloze co nejlépe viděli. Rak se pyšní dvěmi otevřenými hvězdokupami, jedněmi z nejkrásnějších na celé obloze. Tou jasnější je M44, ležící téměř ve středu souhvězdí. V dávných dobách, v roce 270 před n. l. ji nazval "Praesepe" (Jesličky) řecký básník Aratus. Od té doby uplynulo již několik století, kdy je v roce 1610 poprvé dalekohledem rozlišil na jednotlivé hvězdy Galileo Galilei. V současnosti nám na tom bude stačit i obyčejný triedr. V souhvězdí je také několik dvojhvězd a protože se nachází dále od Mléčné dráhy, najdeme v něm i větší počet slabších galaxií.
|
||||
|
||||
|
||||
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy mezi Blíženci a Lvem. Obrácené "Y" leží ve středu rovnostranného trojúhelníku, který utvářejí hvězdy Pollux, Regulus a Prokyon. Tvoří ho hvězdy Altarf, Acubens, Asellus Australus, ι a χ Cancri. Před 2000 lety Slunce procházelo Rakem v době letního slunovratu, bylo tedy nejsevernějším souhvězdím zvířetníku. V současnosti jím prochází od 20. července do 9. srpna. Znakem Raka se ale stále označuje letní slunovrat a obratník severní polokoule se nazývá obratníkem Raka. V současnosti vystupuje Slunce nejvýše na severní polokouli na rozhraní souhvězdí Blíženců a Býka. Rak je nejméně výrazným souhvězdím zvířetníku, jen jedna jeho hvězda přesahuje 4. magnitudu. Bezměsíčná noc je proto podmínkou, abychom souhvězdí na obloze co nejlépe viděli. Rak se pyšní dvěmi otevřenými hvězdokupami, jedněmi z nejkrásnějších na celé obloze. Tou jasnější je M44, ležící téměř ve středu souhvězdí. V dávných dobách, v roce 270 před n. l. ji nazval "Praesepe" (Jesličky) řecký básník Aratus. Od té doby uplynulo již několik století, kdy je v roce 1610 poprvé dalekohledem rozlišil na jednotlivé hvězdy Galileo Galilei. V současnosti nám na tom bude stačit i obyčejný triedr. V souhvězdí je také několik dvojhvězd a protože se nachází dále od Mléčné dráhy, najdeme v něm i větší počet slabších galaxií.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.067960
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 09:41:31.326649
|
||||
---
|
||||
Nápadné souhvězdí jižní oblohy, které tvoří jasné a jednoduše uspořádány hvězdy. Součástí souhvězdí je Sírius - nejjasnější hvězda na noční obloze. Kromě Slunce a Měsíce ji přezáří pouze planety Jupiter, Saturn a Mars. Sírius je také spolu s Prokyonem z Malého psa a s hvězdou Betelgeuse v pravém rameni Orionu, jedním z vrcholů Zimního trojúhelníku. Souhvězdí není nejrozsáhlejší, ale ani nějak chudé na zajímavé objekty, které se stávají cílem mnoha astronomů-amatérů. Díky poloze v zimní Mléčné dráze je Velký pes bohatý na různé otevřené hvězdokupy, z nichž jednoznačně vede M41. Obsahuje i několik mlhovinový komplexů, planetární mlhovinu a pár galaxií, jejichž světlo se prodralo přes plynové a prachové mračna Mléčné dráhy. Pro nadšence dvojhvězd je tato bohatá oblast určitě velmi vhodná. Kulové hvězdokupy se v souhvězdí nenacházejí.
|
||||
|
||||
|
||||
Nápadné souhvězdí jižní oblohy, které tvoří jasné a jednoduše uspořádány hvězdy. Součástí souhvězdí je Sírius - nejjasnější hvězda na noční obloze. Kromě Slunce a Měsíce ji přezáří pouze planety Jupiter, Saturn a Mars. Sírius je také spolu s Prokyonem z Malého psa a s hvězdou Betelgeuse v pravém rameni Orionu, jedním z vrcholů Zimního trojúhelníku. Souhvězdí není nejrozsáhlejší, ale ani nějak chudé na zajímavé objekty, které se stávají cílem mnoha astronomů-amatérů. Díky poloze v zimní Mléčné dráze je Velký pes bohatý na různé otevřené hvězdokupy, z nichž jednoznačně vede M41. Obsahuje i několik mlhovinový komplexů, planetární mlhovinu a pár galaxií, jejichž světlo se prodralo přes plynové a prachové mračna Mléčné dráhy. Pro nadšence dvojhvězd je tato bohatá oblast určitě velmi vhodná. Kulové hvězdokupy se v souhvězdí nenacházejí.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.239779
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:17:05.726322
|
||||
---
|
||||
Nevelké souhvězdí severní oblohy při nebeském rovníku, pod Blíženci a východně od Orionu, obsahující pouze dvě hvězdy jasnější než 5mag: Prokyon a Gomeisa. I když se Malý pes nachází na rozhraní zimní Mléčné dráhy, nabízí pozorovateli z deepsky objektů pouze pár slabých galaxií, tedy nic pro menší dalekohledy. Ani dvojhvězdy nejsou bohatě zastoupeny, ale několik z nich je zajímavých a poutá pozornost. V souhvězdí leží také kvasar 4C 05.34, který je jedním z nejvzdálenějších objektů na obloze - 3 000 Mpc.
|
||||
|
||||
|
||||
Nevelké souhvězdí severní oblohy při nebeském rovníku, pod Blíženci a východně od Orionu, obsahující pouze dvě hvězdy jasnější než 5mag: Prokyon a Gomeisa. I když se Malý pes nachází na rozhraní zimní Mléčné dráhy, nabízí pozorovateli z deepsky objektů pouze pár slabých galaxií, tedy nic pro menší dalekohledy. Ani dvojhvězdy nejsou bohatě zastoupeny, ale několik z nich je zajímavých a poutá pozornost. V souhvězdí leží také kvasar 4C 05.34, který je jedním z nejvzdálenějších objektů na obloze - 3 000 Mpc.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.278478
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-24 15:37:37.508174
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé, čtvrté největší souhvězdí ležící převážně na jižní obloze. Severně od světového rovníku se rozprostírá pouze hlava Velryby, hvězdný pětiúhelník. Velryba se rozkládá jižně od Berana a Ryb a leží dost daleko od Mléčné dráhy. Ačkoliv zaplňuje v podstatě velké prázdné místo oblohy, hvězdný obrazec tvořící kostru souhvězdí není na tmavé obloze vůbec těžké najít. Hlavu Velryby sousedící s Býkem tvoří hvězdy Menkar (2.53mag), γ (3.47mag), ξ (4.28mag) a μ Ceti (4.27mag), dále následuje hlavní klenot souhvězdí - dlouhoperiodické proměnná hvězda Mira Ceti, na ocase zase záři Deneb Kaitos (2.04mag). Z deepsky objektů chybí otevřené hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Hlavním objektem zájmu je Seyfertova galaxie M77, pěkná planetární mlhovina NGC 246, slušný počet pěkných dvojhvězd a pro velké dalekohledy i množství vzdálených galaxií.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé, čtvrté největší souhvězdí ležící převážně na jižní obloze. Severně od světového rovníku se rozprostírá pouze hlava Velryby, hvězdný pětiúhelník. Velryba se rozkládá jižně od Berana a Ryb a leží dost daleko od Mléčné dráhy. Ačkoliv zaplňuje v podstatě velké prázdné místo oblohy, hvězdný obrazec tvořící kostru souhvězdí není na tmavé obloze vůbec těžké najít. Hlavu Velryby sousedící s Býkem tvoří hvězdy Menkar (2.53mag), γ (3.47mag), ξ (4.28mag) a μ Ceti (4.27mag), dále následuje hlavní klenot souhvězdí - dlouhoperiodické proměnná hvězda Mira Ceti, na ocase zase záři Deneb Kaitos (2.04mag). Z deepsky objektů chybí otevřené hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Hlavním objektem zájmu je Seyfertova galaxie M77, pěkná planetární mlhovina NGC 246, slušný počet pěkných dvojhvězd a pro velké dalekohledy i množství vzdálených galaxií.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.353617
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 12:39:50.961229
|
||||
---
|
||||
Zvířetníkové souhvězdí severní oblohy, kterým prochází Slunce po letním slunovratu od 21. června do 19. července, proto u nás vystupuje vysoko nad horizont v zimním období. Jasné hvězdy souhvězdí vytvářejí nepravidelný obdélník mezi Rakem a Býkem. Dvojice nejjasnějších hvězd, které dosahují první hvězdnou velikost, se nazývá Kastor a Pollux. Jsou si zcela rozdílné: jasnější a bližší Pollux je osamělým oranžovým obrem, bez průvodců a zajímavostí. Kastor je o něco slabší, ale je působivým hvězdným systémem a patří tak naopak k nejzajímavějším hvězdám na obloze. Souhvězdím přechází na západním okraji zimní Mléčná dráha, proto nabízí široký výběr nebeských objektů: od emisních a planetárních mlhovin, otevřených hvězdokup až po dvojhvězdy a proměnné hvězdy. Nejpůsobivějšími z nich jsou velká otevřená hvězdokupa M35, která je po Hyádách a Plejádách nejkrásnější svého druhu na naší zimní obloze, a jasná planetární mlhovina Eskymák. Ve druhé části souhvězdí, mimo Mléčnou dráhu, leží poměrně slušný počet slabých galaxií. V Blížencích byly v minulosti zaznamenány velké objevy. Nedaleko hvězdy η Geminorum objevil v roce 1781 William Herschel Uran, první planetu novověku. Při hvězdě δ Geminorum našel zase v roce 1930 Clyde Tombaugh Pluto.
|
||||
|
||||
|
||||
Zvířetníkové souhvězdí severní oblohy, kterým prochází Slunce po letním slunovratu od 21. června do 19. července, proto u nás vystupuje vysoko nad horizont v zimním období. Jasné hvězdy souhvězdí vytvářejí nepravidelný obdélník mezi Rakem a Býkem. Dvojice nejjasnějších hvězd, které dosahují první hvězdnou velikost, se nazývá Kastor a Pollux. Jsou si zcela rozdílné: jasnější a bližší Pollux je osamělým oranžovým obrem, bez průvodců a zajímavostí. Kastor je o něco slabší, ale je působivým hvězdným systémem a patří tak naopak k nejzajímavějším hvězdám na obloze. Souhvězdím přechází na západním okraji zimní Mléčná dráha, proto nabízí široký výběr nebeských objektů: od emisních a planetárních mlhovin, otevřených hvězdokup až po dvojhvězdy a proměnné hvězdy. Nejpůsobivějšími z nich jsou velká otevřená hvězdokupa M35, která je po Hyádách a Plejádách nejkrásnější svého druhu na naší zimní obloze, a jasná planetární mlhovina Eskymák. Ve druhé části souhvězdí, mimo Mléčnou dráhu, leží poměrně slušný počet slabých galaxií. V Blížencích byly v minulosti zaznamenány velké objevy. Nedaleko hvězdy η Geminorum objevil v roce 1781 William Herschel Uran, první planetu novověku. Při hvězdě δ Geminorum našel zase v roce 1930 Clyde Tombaugh Pluto.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.194932
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 18:19:41.536216
|
||||
---
|
||||
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole většiny triedru 7×50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5mag, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah.
|
||||
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10mag. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10.9mag).
|
||||
|
||||
|
||||
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole většiny triedru 7×50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5mag, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah.
|
||||
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10mag. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10.9mag).
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.141833
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-23 11:36:47.978115
|
||||
---
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které vyplňuje prostor mezi srpem Lva na jihu, Rysem na západě a zadníma nohama Velké medvědice na severu a východě. Jedná se o slabé, výplňkové souhvězdí, ve kterém je pouze sedm hvězd jasnějších než 5mag. Jenom jedna hvězda nese Bayerovo označení - β Leo Minor, ostatní jsou označeny Flamsteedovými čísly. Souhvězdí kromě několika slabých galaxií neobsahuje žádné zajímavé objekty. Pár z nich, většinou 11. magnitudy zachytíme v 200-250 mm dalekohledu jako drobné mlhavé obláčky.
|
||||
|
||||
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které vyplňuje prostor mezi srpem Lva na jihu, Rysem na západě a zadníma nohama Velké medvědice na severu a východě. Jedná se o slabé, výplňkové souhvězdí, ve kterém je pouze sedm hvězd jasnějších než 5mag. Jenom jedna hvězda nese Bayerovo označení - β Leo Minor, ostatní jsou označeny Flamsteedovými čísly. Souhvězdí kromě několika slabých galaxií neobsahuje žádné zajímavé objekty. Pár z nich, většinou 11. magnitudy zachytíme v 200-250 mm dalekohledu jako drobné mlhavé obláčky.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.218702
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-23 11:39:01.527886
|
||||
---
|
||||
Malé, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy, které leží hned pod Orionem. Souhvězdí není těžké najít, protože je to poměrně výrazné seskupení jasnějších stálic. Pro svou jižněji deklinaci však musíme počkat na jeho kulminace, abychom co nejlépe mohli vidět jeho objekty. Pro triedr nebo malý dalekohled však stojí za námahu nalézt pouze kulovou hvězdokupu M79 a krvavě červenou Hindovu karmínovou hvězdu.
|
||||
|
||||
|
||||
Malé, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy, které leží hned pod Orionem. Souhvězdí není těžké najít, protože je to poměrně výrazné seskupení jasnějších stálic. Pro svou jižněji deklinaci však musíme počkat na jeho kulminace, abychom co nejlépe mohli vidět jeho objekty. Pro triedr nebo malý dalekohled však stojí za námahu nalézt pouze kulovou hvězdokupu M79 a krvavě červenou Hindovu karmínovou hvězdu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.323964
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-24 17:27:31.847818
|
||||
---
|
||||
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy bez jasnějších hvězd. Nachází se severně od souhvězdí Raka a Blíženců. V našich zeměpisných šířkách je z větší části cirkumpolární, pouze jižní části zapadají pod obzor. Nejjasnější hvězdou je α Lynx, která dosahuje 3mag. Najdeme ji snadno, s hvězdami Pollux a Regulus vytváří poměrně velký, téměř rovnostranný trojúhelník. Potom následuje hvězda 38 Lynx a dalších 12 jasnějších než 5mag. Z astronomického hlediska souhvězdí patří k těm méně zajímavým. Neobsahuje otevřené hvězdokupy a mlhoviny. Za zmínku stojí jen několik dvojhvězd, slabých galaxií a jedna zajímavá vzdálená kulová hvězdokupa - Mezigalaktický tulák.
|
||||
|
||||
|
||||
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy bez jasnějších hvězd. Nachází se severně od souhvězdí Raka a Blíženců. V našich zeměpisných šířkách je z větší části cirkumpolární, pouze jižní části zapadají pod obzor. Nejjasnější hvězdou je α Lynx, která dosahuje 3mag. Najdeme ji snadno, s hvězdami Pollux a Regulus vytváří poměrně velký, téměř rovnostranný trojúhelník. Potom následuje hvězda 38 Lynx a dalších 12 jasnějších než 5mag. Z astronomického hlediska souhvězdí patří k těm méně zajímavým. Neobsahuje otevřené hvězdokupy a mlhoviny. Za zmínku stojí jen několik dvojhvězd, slabých galaxií a jedna zajímavá vzdálená kulová hvězdokupa - Mezigalaktický tulák.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.288812
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-25 17:49:52.324278
|
||||
---
|
||||
Nevýrazné rovníkové souhvězdí složené z hvězd 4. magnitudy, které nad svým okolím příliš nevyniká. Leží totiž téměř uprostřed zimního trojúhelníku zářivých hvězd Sírius, Betelgeuse, Prokyon, mezi Velkým a Malým psem v Mléčné dráze. Souhvězdí tvoří pouze slabé hvězdy, které vyplňují prostor mezi mnohem jasnějšími souhvězdími Velkého psa, Lodní zádě, Hydry, Malého psa, Blíženců a Orion. V Jednorožcoci se nachází samotný okraj Mléčné dráhy, která je na obloze proto poměrně nenápadná. Může vám připadat dost jednotvárná a fádní. Mezihvězdné prostředí je zde však mnohem průhlednější než na opačné straně oblohy (Orel a okolí), proto můžeme vidět do mnohem větší vzdálenosti a pozorovat rozmanité mlhoviny a hvězdokupy. Nejznámějšími z nich jsou mlhovina Rozeta, Kónus a nebo Hubblova proměnná mlhovina - možná nejúchvatnější ze všech pro vizuálního pozorovatele. Z otevřených hvězdokup vyniká M50, NGC 2301 nebo velmi bohatá NGC 2506. Téměř zapomenuté hvězdokupy Collinder 104 a 106 představují pěkný pohled v triedru.
|
||||
|
||||
|
||||
Nevýrazné rovníkové souhvězdí složené z hvězd 4. magnitudy, které nad svým okolím příliš nevyniká. Leží totiž téměř uprostřed zimního trojúhelníku zářivých hvězd Sírius, Betelgeuse, Prokyon, mezi Velkým a Malým psem v Mléčné dráze. Souhvězdí tvoří pouze slabé hvězdy, které vyplňují prostor mezi mnohem jasnějšími souhvězdími Velkého psa, Lodní zádě, Hydry, Malého psa, Blíženců a Orion. V Jednorožcoci se nachází samotný okraj Mléčné dráhy, která je na obloze proto poměrně nenápadná. Může vám připadat dost jednotvárná a fádní. Mezihvězdné prostředí je zde však mnohem průhlednější než na opačné straně oblohy (Orel a okolí), proto můžeme vidět do mnohem větší vzdálenosti a pozorovat rozmanité mlhoviny a hvězdokupy. Nejznámějšími z nich jsou mlhovina Rozeta, Kónus a nebo Hubblova proměnná mlhovina - možná nejúchvatnější ze všech pro vizuálního pozorovatele. Z otevřených hvězdokup vyniká M50, NGC 2301 nebo velmi bohatá NGC 2506. Téměř zapomenuté hvězdokupy Collinder 104 a 106 představují pěkný pohled v triedru.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.243447
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-30 09:43:57.484773
|
||||
---
|
||||
Orion je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Nápadná linie tří hvězd 2mag dotýkající se nebeského rovníku je pás Orionu, leží ve střední části souhvězdí a kulminuje během pozdních zimních večerů a během chladného ledna. Hvězdy pásu se nazývají Mintaka, Alnilam a Alnitak. Mezi nimi se nachází hrstka hvězd 5-8mag, které se společně označují jako Collinder 70. Orionovo pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuze, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuze-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít.
|
||||
|
||||
Orion se rozprostírá na obou stranách rovníku, je tedy celý viditelný kromě oblastí blízkých pólům z většiny pozorovacích míst na Zemi. Souhvězdí nabízí širokou a bohatou sbírku vesmírných atrakcí, ať už pro dalekohledy nebo malé triedry. Hlavním exponátem je Velká mlhovina v Orionu, považována mnohými za nejkrásnější difuzní mlhovinu na obloze a za jeden z nejkrásnějších objektů viditelných v dalekohledu. Mnohé další mlhoviny mohou být pozorovány v nekonečně velkém komplexu plynu a prachu, který pokrývá větší část Orionu. Celá oblast je protkána mezihvězdným prostředím a pokládá se za rodiště hvězd. Mnohé dvou, tří a vícenásobné systémy mají většinou modrobílou barvu, protože jsou mladými hvězdami, které byly teprve nedávno zrozené v Orionovu komplexu.
|
||||
|
||||
V severní části souhvězdí se spojují dvě větve Mléčné dráhy z Blíženců a Býka a směrem dále se Mléčná dráha začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyonu z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuze a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3mag), π1 a π2 Orionis (4mag). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem s průměrem asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny.
|
||||
|
||||
|
||||
Orion je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Nápadná linie tří hvězd 2mag dotýkající se nebeského rovníku je pás Orionu, leží ve střední části souhvězdí a kulminuje během pozdních zimních večerů a během chladného ledna. Hvězdy pásu se nazývají Mintaka, Alnilam a Alnitak. Mezi nimi se nachází hrstka hvězd 5-8mag, které se společně označují jako Collinder 70. Orionovo pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuze, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuze-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít.
|
||||
|
||||
Orion se rozprostírá na obou stranách rovníku, je tedy celý viditelný kromě oblastí blízkých pólům z většiny pozorovacích míst na Zemi. Souhvězdí nabízí širokou a bohatou sbírku vesmírných atrakcí, ať už pro dalekohledy nebo malé triedry. Hlavním exponátem je Velká mlhovina v Orionu, považována mnohými za nejkrásnější difuzní mlhovinu na obloze a za jeden z nejkrásnějších objektů viditelných v dalekohledu. Mnohé další mlhoviny mohou být pozorovány v nekonečně velkém komplexu plynu a prachu, který pokrývá větší část Orionu. Celá oblast je protkána mezihvězdným prostředím a pokládá se za rodiště hvězd. Mnohé dvou, tří a vícenásobné systémy mají většinou modrobílou barvu, protože jsou mladými hvězdami, které byly teprve nedávno zrozené v Orionovu komplexu.
|
||||
|
||||
V severní části souhvězdí se spojují dvě větve Mléčné dráhy z Blíženců a Býka a směrem dále se Mléčná dráha začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyonu z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuze a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3mag), π1 a π2 Orionis (4mag). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem s průměrem asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.285455
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-22 10:33:01.947734
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí severní oblohy ležící mimo Mléčnou dráhu v oblasti chudé na hvězdy, na sever od Vodnáře a sousedící s Andromedou. Ačkoliv souhvězdí leží vedle Mléčné dráhy, navíc v oblasti poměrně chudé na hvězdy, je nápadné především díky tzv. Pegasovmu čtverci (Great Square of Pegasus), který leží na prodloužené spojnici zadních kol Velkého vozu s Polárkou a ve svém nitru neobsahuje hvězdy jasnější než 4. magnitudy. Je tvořen hvězdami Scheat, Markab, Algenib a Sirrah z Andromedy, která však kdysi rovněž byla součástí Pegasa. Všechny čtyři hvězdy mají na první pohled přibližně stejnou hvězdnou velikost. Z deepsky objektů je známá především kulová hvězdokupa M15 a spirální galaxie NGC 7331, v jejíž blízkosti leží populární Stéphanův kvintet. Ostatní galaxie, které představují většinu objektů souhvězdí, jsou slabé a vyžadují tmavou oblohu a větší dalekohled, aby se v zorném poli staly zajímavé.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí severní oblohy ležící mimo Mléčnou dráhu v oblasti chudé na hvězdy, na sever od Vodnáře a sousedící s Andromedou. Ačkoliv souhvězdí leží vedle Mléčné dráhy, navíc v oblasti poměrně chudé na hvězdy, je nápadné především díky tzv. Pegasovmu čtverci (Great Square of Pegasus), který leží na prodloužené spojnici zadních kol Velkého vozu s Polárkou a ve svém nitru neobsahuje hvězdy jasnější než 4. magnitudy. Je tvořen hvězdami Scheat, Markab, Algenib a Sirrah z Andromedy, která však kdysi rovněž byla součástí Pegasa. Všechny čtyři hvězdy mají na první pohled přibližně stejnou hvězdnou velikost. Z deepsky objektů je známá především kulová hvězdokupa M15 a spirální galaxie NGC 7331, v jejíž blízkosti leží populární Stéphanův kvintet. Ostatní galaxie, které představují většinu objektů souhvězdí, jsou slabé a vyžadují tmavou oblohu a větší dalekohled, aby se v zorném poli staly zajímavé.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.313273
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-12 20:12:31.345260
|
||||
---
|
||||
Výrazné, u nás částečně cirkumpolární souhvězdí severní oblohy, se čtyřmi hvězdami jasnějšími než 3mag. Leží v Mléčné dráze mezi Vozkou a Andromedou, vlevo pod obrazcem Kasiopei. Bohaté hvězdné pole tvoří jedno ze spirálních ramen naší Galaxie - rameno Persea. Perseus je bohatý na objekty typické pro souhvězdí Mléčné dráhy jako otevřené hvězdokupy a emisní mlhoviny. Obsahuje však i pár zajímavých galaxií. Messierové objekty jsou zastoupeny v otevřené hvězdokupě M34 a planetární mlhovině M76. Naši pozornost také upoutává dvojitá hvězdokupa h / χ Persea - NGC 869 & NGC 884 a pro triedr vhodná pohyblivá skupina Alfa Persea, jedna z nejbližších otevřených hvězdokup k naší Sluneční soustavě. Známá je i plynová mlhovina Kalifornie, i když spatřit ji vizuálně není pro začátečníky až tak jednoduché.
|
||||
|
||||
|
||||
Mléčná dráha vstupuje do souhvězdí v podobě úzké cestičky přes hvězdy φ, 4 a 9 Persea. Pokud však vyrazíte do některé z tmavších lokalit, kde jsou vidět i velmi slabé hvězdy, uvidíte mnohem více detailů. Na sever od hvězdokupy Stock 2 se do Mléčné dráhy zařezává úzký tmavý záliv pronikající až k hvězdě ε Cas, který směrem k východu přechází do rozsáhlejšího kruhového ztemnění. Formuje tak poměrně ostrý mlhavý výběžek Mléčné dráhy ztrácející se až někde u dvojici nepojmenovaných hvězd čtvrté magnitudy na rozhraní Žirafy, Kasiopeja a Persea. Hlavní proud pokračuje mezi otevřenou hvězdokupou M34 a volným seskupením Melotte 20 při α Persea, které obsahuje několik bílých jiskřivých hvězd. V triedru se seskupení rozpadne na pás několika desítek různě jasných hvězd, které téměř přesahují celé zorné pole. Nejjasnějšími z nich jsou ε, ψ, 29, 30, 31 a 34 Persea. Velmi slabá okrajová část Mléčné dráhy oválného tvaru se nachází ještě mezi hvězdami ζ a ε Persea a je ohraničena tmavými mlhovinami.
|
||||
|
||||
Výrazné, u nás částečně cirkumpolární souhvězdí severní oblohy, se čtyřmi hvězdami jasnějšími než 3mag. Leží v Mléčné dráze mezi Vozkou a Andromedou, vlevo pod obrazcem Kasiopei. Bohaté hvězdné pole tvoří jedno ze spirálních ramen naší Galaxie - rameno Persea. Perseus je bohatý na objekty typické pro souhvězdí Mléčné dráhy jako otevřené hvězdokupy a emisní mlhoviny. Obsahuje však i pár zajímavých galaxií. Messierové objekty jsou zastoupeny v otevřené hvězdokupě M34 a planetární mlhovině M76. Naši pozornost také upoutává dvojitá hvězdokupa h / χ Persea - NGC 869 & NGC 884 a pro triedr vhodná pohyblivá skupina Alfa Persea, jedna z nejbližších otevřených hvězdokup k naší Sluneční soustavě. Známá je i plynová mlhovina Kalifornie, i když spatřit ji vizuálně není pro začátečníky až tak jednoduché.
|
||||
|
||||
|
||||
Mléčná dráha vstupuje do souhvězdí v podobě úzké cestičky přes hvězdy φ, 4 a 9 Persea. Pokud však vyrazíte do některé z tmavších lokalit, kde jsou vidět i velmi slabé hvězdy, uvidíte mnohem více detailů. Na sever od hvězdokupy Stock 2 se do Mléčné dráhy zařezává úzký tmavý záliv pronikající až k hvězdě ε Cas, který směrem k východu přechází do rozsáhlejšího kruhového ztemnění. Formuje tak poměrně ostrý mlhavý výběžek Mléčné dráhy ztrácející se až někde u dvojici nepojmenovaných hvězd čtvrté magnitudy na rozhraní Žirafy, Kasiopeja a Persea. Hlavní proud pokračuje mezi otevřenou hvězdokupou M34 a volným seskupením Melotte 20 při α Persea, které obsahuje několik bílých jiskřivých hvězd. V triedru se seskupení rozpadne na pás několika desítek různě jasných hvězd, které téměř přesahují celé zorné pole. Nejjasnějšími z nich jsou ε, ψ, 29, 30, 31 a 34 Persea. Velmi slabá okrajová část Mléčné dráhy oválného tvaru se nachází ještě mezi hvězdami ζ a ε Persea a je ohraničena tmavými mlhovinami.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.309512
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-02-06 10:16:36.622579
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Lodní záď leží jižně od Prokyony, pod Jednorožcem. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě souhvězdím Kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Lodní záď ležící východně a jihovýchodně od Velkého psa a prochází jím Mléčná dráha. Protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Lodní záď velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté a vhodné pro malý dalekohled, některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna východně od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46.
|
||||
|
||||
|
||||
Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, Plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, kolem hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější má v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadná tmavá oblast, která pokračuje dále do souhvězdí Plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppy (2.7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kupy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppy (3.7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5.7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeja.
|
||||
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Lodní záď leží jižně od Prokyony, pod Jednorožcem. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě souhvězdím Kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Lodní záď ležící východně a jihovýchodně od Velkého psa a prochází jím Mléčná dráha. Protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Lodní záď velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté a vhodné pro malý dalekohled, některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna východně od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46.
|
||||
|
||||
|
||||
Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, Plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, kolem hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější má v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadná tmavá oblast, která pokračuje dále do souhvězdí Plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppy (2.7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kupy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppy (3.7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5.7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeja.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.102916
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-13 14:39:34.885771
|
||||
---
|
||||
Nevýrazné souhvězdí jižní oblohy pod velryb a Vodnářem, východně od Jižní ryby. V tomto nepatrném souhvězdí na východ od Fomalhautu leží jižní galaktický pól, který označuje jeden ze dvou bodů osy rotace naší Galaxie. Ta má tvar disku, který se otáčí kolem svého jádra a osa otáčení je kolmá k rovině Mléčné dráhy. Body, ve kterých osa protíná oblohu se nazývají galaktické póly. Severní galaktické souřadnice leží v souhvězdí Vlasy Bereniky. Protože se do této oblasti díváme jakoby ven z naší Galaxie, vidíme tím směrem pouze malý počet hvězd, plynové a prachové mračna jsou rozptýlené. Tímto směrem máme také nejlepší výhled do vzdáleného vesmíru a můžeme pozorovat množství mimogalaktických objektů. V souhvězdí se nachází tzv. systém Sculptor, trpasličí člen naší Místní skupiny galaxií, vzdálený sice pouze 260 000 světelných let, ale má příliš nízkou plošnou jasnost, aby mohl být zachycen v amatérských dalekohledech. Mnohem příznivější je pozorování členů kupy galaxií v sochaři, hrstky spirálních galaxií vzdálených pouhých 8 milionů světelných let, čímž se jedná pravděpodobně o nejbližší kupu galaxií k Místní skupině. Někdy se označuje také jako "skupina jižního galaktického pólu" a dvě z nich: NGC 55 a NGC 253, hlavně z oblastí rovníku, kde vystupují výše na meridiánu, můžeme zachytit i v obyčejném triedru.
|
||||
|
||||
|
||||
Nevýrazné souhvězdí jižní oblohy pod velryb a Vodnářem, východně od Jižní ryby. V tomto nepatrném souhvězdí na východ od Fomalhautu leží jižní galaktický pól, který označuje jeden ze dvou bodů osy rotace naší Galaxie. Ta má tvar disku, který se otáčí kolem svého jádra a osa otáčení je kolmá k rovině Mléčné dráhy. Body, ve kterých osa protíná oblohu se nazývají galaktické póly. Severní galaktické souřadnice leží v souhvězdí Vlasy Bereniky. Protože se do této oblasti díváme jakoby ven z naší Galaxie, vidíme tím směrem pouze malý počet hvězd, plynové a prachové mračna jsou rozptýlené. Tímto směrem máme také nejlepší výhled do vzdáleného vesmíru a můžeme pozorovat množství mimogalaktických objektů. V souhvězdí se nachází tzv. systém Sculptor, trpasličí člen naší Místní skupiny galaxií, vzdálený sice pouze 260 000 světelných let, ale má příliš nízkou plošnou jasnost, aby mohl být zachycen v amatérských dalekohledech. Mnohem příznivější je pozorování členů kupy galaxií v sochaři, hrstky spirálních galaxií vzdálených pouhých 8 milionů světelných let, čímž se jedná pravděpodobně o nejbližší kupu galaxií k Místní skupině. Někdy se označuje také jako "skupina jižního galaktického pólu" a dvě z nich: NGC 55 a NGC 253, hlavně z oblastí rovníku, kde vystupují výše na meridiánu, můžeme zachytit i v obyčejném triedru.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.205145
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-03 11:37:16.101045
|
||||
---
|
||||
Malé nevýrazné rovníkové souhvězdí mezi Lvem a Hydrou. Sextant je velmi nezřetelný, pouze dvě jeho hvězdy jsou jasnější než 5 mag. Ještě že se v blízkosti nacházejí jasnější stálice. Sextant leží totiž zhruba v trojúhelníku, jehož vrcholy vytvářejí jasné hvězdy Alfard, Denebola a Regulus. Souhvězdí se nachází v bohaté oblasti galaxií a i přes svou poměrně malé rozloze jejich obsahuje větší počet. Nejkrásnější z nich je pozoruhodně prodloužena NGC 3115.
|
||||
|
||||
|
||||
Malé nevýrazné rovníkové souhvězdí mezi Lvem a Hydrou. Sextant je velmi nezřetelný, pouze dvě jeho hvězdy jsou jasnější než 5 mag. Ještě že se v blízkosti nacházejí jasnější stálice. Sextant leží totiž zhruba v trojúhelníku, jehož vrcholy vytvářejí jasné hvězdy Alfard, Denebola a Regulus. Souhvězdí se nachází v bohaté oblasti galaxií a i přes svou poměrně malé rozloze jejich obsahuje větší počet. Nejkrásnější z nich je pozoruhodně prodloužena NGC 3115.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,8 +6,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.035747
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-02-13 09:25:30.307375
|
||||
---
|
||||
16" 129x, [OIII], 6m8
|
||||
občas blikající na SZ straně. Nejisté pozorování.
|
||||
|
||||
**500mm** 62x - 121x, [OIII], 6m5+
|
||||
16" 129x, [OIII], 6m8
|
||||
občas blikající na SZ straně. Nejisté pozorování.
|
||||
|
||||
**500mm** 62x - 121x, [OIII], 6m5+
|
||||
Opět obtížné pozorování, nic z PN jako celku není vidět. 121x a [OIII] vykazuje mírné rozjasnění v místě nejjasnějšího oblouku. Problém je v tom, že v tomto bodě je skupina 15 mag hvězd, které nelze s dostatečnou jistotou ve filtru odlišit od mlhy. Pozorování spíše negativní
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.979896
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-02-13 09:26:01.855191
|
||||
---
|
||||
225x, [OIII], 6m5
|
||||
225x, [OIII], 6m5
|
||||
V místě PN je hustá skupina slabých hvězd. Ani s [OIII] není jasné, zda má zjasnění na svědomí skupina hvězd nebo PN, spíše je to hvězdná skupina. Pozorování PN tedy negativní.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.947340
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-02-13 09:26:01.857276
|
||||
---
|
||||
293x, NPB, 6m5+
|
||||
293x, NPB, 6m5+
|
||||
V přehlídkovém zvětšení zpočátku slabá mlhovina sestávající ze skupiny hvězd 16 mag. Tato je rozlišena na jednotlivé hvězdy v 300x s centrální hvězdou udržitelnou bočně. Bez filtru slabý náznak mlhoviny, nejjasnější hlavně ve východní části, protože je zde nejvyšší hustota hvězd. s [OIII] 15mag hvězdy zmizí, ale mlhovina není patrná. S NPB filtrem se situace mění - kolem svítí několik hvězd 15mag, ale ohnisko slabého zjasnění se pohybuje přesně v poloze PN, a to na místě, kde prakticky žádné hvězdy nejsou. Pozorování proto považujte za pozitivní, i když hraniční
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.030841
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:15:30.226913
|
||||
---
|
||||
225x, [OIII], 6m5
|
||||
225x, [OIII], 6m5
|
||||
S [OIII] a vysokým zvětšením na místě určení velmi slabá, malá mlhovina, blikající na stejném místě, nejistě bočně. Jsem si jist, že je to PN, centrální hvězda není vidět.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.928430
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:15:30.226986
|
||||
---
|
||||
293x, 7m +
|
||||
293x, 7m +
|
||||
PN lze vidět nepřímo bez filtru jako kulaté rozjasnění kolem slabé centrální hvězdy. [OIII] ani UHC filtr moc nepomůžou. Pohled bez filtru je asi nejlepší. PN lze rozeznat jako prsten se širokými skořápkami a centrálním výpní. Planetárka je přesně kulatá a ostře definovaná.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.854803
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-17 18:48:39.543393
|
||||
---
|
||||
129x, [OIII], 6m4
|
||||
129x, [OIII], 6m4
|
||||
Bez filtru viditelná pouze jasná centrální hvězda. Ve středním zvětšením u centrální hvězdy 2-3 blikající velmi slabé hvězdy. S [OIII] hvězdy zmizí. kolem centrální hvězdy zustane slabé halo. Halo nemůže pocházet z centrální hvězdy, protože podobné jasné hvězdy v okolí halo nemají. Slabé halo je obtížné bočně udržitelné.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.054853
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-17 18:48:39.543520
|
||||
---
|
||||
293x, [OIII] 7m+
|
||||
293x, [OIII] 7m+
|
||||
Jasná centrální hvězda, bez filtru PN není vidět ani při středním zvětšení. Slabé hvězdy kolem centrální hvězdy můžou vypadat jako falešné zjasnění. S filtrem je ale vždy jasně vidět přibližně kulatá, rozptýlená ploška, slabé okrajové hvězdy blikají.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:07.704849
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 14:49:07.918240
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Nejjasněší člen rodiny duchů Abell je velká mlhovina o velikosti více než třetiny Měsíce v úplňku (13'). Leží v souhvězdí Blíženců na hranici Canis Minor a je známa také pod označením Sh2-274. Byla objevena v roce 1955 astronomem UCLA George O. Abellem, který jej klasifikoval jako starou planetární mlhovinu. Na fotografiích je mlhovina propletena hadovitými filamenty, které připomínají vlasy Medusy z řecké mytologie. Pro vizuální detekci se doporučuje dalekohled s průměrem alespoň 200mm, samozřejmostí je filtr, nejlépe OIII.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.741883
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 14:49:07.918417
|
||||
---
|
||||
Bino, 23x, [OIII], f 6m5 +
|
||||
Bino, 23x, [OIII], f 6m5 +
|
||||
I bez filtru je v bodě, který je asi 0,5° na JV vidět hvězdokupa NGC 2395, relativně velká, zhruba kulatá, difuzně vypadající plocha, která by neměla být zaměňována s PN. [OIII] filtr zlepšuje viditelnost, PN stále není nápadná, ale může být držena přímo a nepřetržitě. Pozorování objektu ukazuje první detaily i přes nízké zvětšení. PN v J a V polovině se zdá být lépe ohraničená, zatímco rozjasnění se rozptyluje směrem k centru. Na východním konci mlha vykazuje největší jas, zjasnění je přibližně kulaté, na jižním okraji je jas poněkud slabší. Ve směru V-Z se zdá být protáhlá. Navzdory malému průměru a malému zvětšení představují oba popsané maxima jasu dva nejjasnější a omezující „uši“ mlhoviny.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.848449
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 14:49:07.918558
|
||||
---
|
||||
100x, [OIII], 6m4
|
||||
100x, [OIII], 6m4
|
||||
Známá mlhovina Medusa. Velká, ve tvaru půlměsíce, otevřená směrem na Z. Jasnější kondenzace na JZ a SV, další 2 slabší oblouky, které lze rozeznat, strukturované, obtížně udržitelné. PN je citlivá na pupilu, nejlépší je v 4 mm.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.927081
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:23:20.315348
|
||||
---
|
||||
66x, [OIII], 6m5
|
||||
66x, [OIII], 6m5
|
||||
velmi slabá, neudržitelná bočně po celou dobu. Velmi difuzní, rozptylující se do ztracena. Žádné jiné struktury.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.017709
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:23:20.315452
|
||||
---
|
||||
113x, [OIII], 6m5+
|
||||
113x, [OIII], 6m5+
|
||||
Bez filtru není vidět z PN nic. S [OIII] a UHC filtrem lze nepřímo pozorovat velkou kulatou plochu. Uprostřed se PN zdá být jasně tmavší. Západní skořepina je poněkud snáze oddělitelná, je širší a mírně zakřivená. Východní skořápka vypadá kratší, poněkud lehčí a užší. Blesky ve skořápce nejsou vidět.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.905631
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-13 19:05:07.057412
|
||||
---
|
||||
80x, [OIII], 6m5+
|
||||
80x, [OIII], 6m5+
|
||||
Vynikající průzračnost. Při 47x zpočátku není nic vidět, vzdálenost mezi úzkou skupinou hvězd a hvězdou 6.6mag je příliš malá, aby bylo možné jasně vidět PN. Při 80x a [OIII] mezi dvěma 10mag hvězdami, hvězdnou skupinou a 6.6mag hvězdou, se bočně objeví kulatý tvar. Typické ostré hrany neviditené, ale rozměry lze vnímat správně.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.685134
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-13 19:05:07.057542
|
||||
---
|
||||
80x, [OIII], 7m0
|
||||
80x, [OIII], 7m0
|
||||
kulatý, ostře ohraničený kruh, rušený hvězdným souborem na JV
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.269600
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-13 19:05:07.057629
|
||||
---
|
||||
172x, [OIII], pro 6m5+
|
||||
172x, [OIII], pro 6m5+
|
||||
6.6mag hvězda 7 'JZ narušuje pozorování slabé PN. Samotná planetární mlhovina je okamžitě vidět jako přesně kulatý, dobře definovaný, naplněný disk. Nepřímo, dobře ohraničený ve směru V a SV.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.313890
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-24 17:21:06.243109
|
||||
---
|
||||
23x, [OIII], 6m5 +
|
||||
23x, [OIII], 6m5 +
|
||||
Bez filtru se v bodě PN objeví malý trojúhelník tvořený hvězdami 11-12mag , které leží uvnitř většího trojúhelníku tvořeného hvězdami 8-9mag. S [OIII] se vynoří z malého trojúhelníku, který lze stále pozorovat jen přes filtr, směrem na sever, velmi slabá mlhovinová oblast, která se zdá být rozptýlená kolem a je odhadována na 10' o něco menší než fotografický rozsah. Mlhovina je dokonale identifikovatelná a lze ji bočně držet jen na několik sekund. Může být vyloučena záměna s rozmazáním malého trojúhelníku.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.104304
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-24 17:21:06.243181
|
||||
---
|
||||
47x, [OIII], 6m5 +
|
||||
47x, [OIII], 6m5 +
|
||||
S [OIII] filtrem lze v uvedeném bodě vidět velké, přibližně kulaté a extrémně slabé zjasnění přibližně 10'. Protáhlá skupina hvězd 12mag na jižním okraji poněkud narušuje dojem, protože hvězdy při bočním vidění vytváří dojem mlhoviny, skutečná mlhovina však pokračuje směrem na sever bez jasného vymezení nebo struktury uvnitř PN.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.167015
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-24 17:21:06.243256
|
||||
---
|
||||
51x, [OIII], 7m1
|
||||
51x, [OIII], 7m1
|
||||
Je vidět pouze s minimálním zvětšením a [OIII] filtrem. Obrovská PN, kulatá, slabá, bočně a bezpečně udržitelná. Na jihu rušivé hvězdné pole. Patrná struktura. PN se zdá být ve středu trochu tmavší, na západ, těsně nad jižní hvězdnou skupinou. Do prstencové struktury vyčnívá slabý tmavý klín, tato struktura nejistá. Galaxie PGC 16611 asi 10 'severozápadně od středu PN, protáhlá 1:2.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.747446
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-24 17:24:32.717732
|
||||
---
|
||||
113x, [OIII], 6m5+
|
||||
113x, [OIII], 6m5+
|
||||
Velmi velká - přibližně 12', jedna z největších PN na obloze a vzhledem k jasu a velikosti pouze v minimálním zvětšení. Slabá, ale snadno rozpoznatelná jako kulaté rozjasnění. Na V straně patrná slabší skořepina, která se jeví docela široká. Další fragment skořepiny je vidět na Z okraji, který se zdá menší a posunutý k S. Otevírá se směrem k jihu ke hvězdné skupině a na sever.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.111272
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:07:13.555047
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa vhodná spíše pro triedr jako dalekohled.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 10:07:13.303600
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:07:13.555255
|
||||
---
|
||||
Je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3.79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kupy.
|
||||
Je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3.79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kupy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.095340
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:09:55.348535
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná v dalekohledu s průměrem objektivu 8 cm jako rozsáhlé zhuštění bohatého hvězdného pola jižní části Mléčné dráhy Velkého psa. Skládá se z několika tuctů hvězd různých jasností v rozloze jeden a půl stupně. Čtyři nejjasnější hvězdy, jedna 5mag a tři 6mag vytvářejí rohy čtverce. Jak to u většiny otevřených hvězdokup s označením Collinder bývá, jsou nejlepší viditelné v triedru a v malých zvětšeních.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná v dalekohledu s průměrem objektivu 8 cm jako rozsáhlé zhuštění bohatého hvězdného pola jižní části Mléčné dráhy Velkého psa. Skládá se z několika tuctů hvězd různých jasností v rozloze jeden a půl stupně. Čtyři nejjasnější hvězdy, jedna 5mag a tři 6mag vytvářejí rohy čtverce. Jak to u většiny otevřených hvězdokup s označením Collinder bývá, jsou nejlepší viditelné v triedru a v malých zvětšeních.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.103702
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:08:17.710722
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř hvězd 5-6mag, které jsou mírně vysunuté z kupy na SV. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5.5mag a 7.6mag jsou odděleny 99". Celá tato oblast stojí za binokulární procházku.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř hvězd 5-6mag, které jsou mírně vysunuté z kupy na SV. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5.5mag a 7.6mag jsou odděleny 99". Celá tato oblast stojí za binokulární procházku.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.119595
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-24 15:07:36.431800
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,9 +7,9 @@ created_date: 2020-10-06 18:57:14.597534
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 18:59:07.368585
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
- a - UGC248 b (PGC 1627); 14m9
|
||||
- b - UGC248 a (PGC 1625); 15m6
|
||||
- c - PGC1614; 15m9
|
||||
|
||||
|
||||
- a - UGC248 b (PGC 1627); 14m9
|
||||
- b - UGC248 a (PGC 1625); 15m6
|
||||
- c - PGC1614; 15m9
|
||||
- d - PGC1618; 17m0
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.407852
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 16:49:56.144051
|
||||
---
|
||||
600x, bez filtru, 6m0
|
||||
600x, bez filtru, 6m0
|
||||
I při zvětšení 600x (pupila 0,65 mm) je PN na první pohled stelární. Po detailním zkoumání vyjde najevo, že se jedná o extrémně malý a velmi jasný disk, kolem kterého se zdá být velmi slabé halo. Střed disku se stále jeví jako stelární - jde buď o iluzi, nebo o centrální hvězdu. PN velmi dobře reaguje na filtry. S filtrem [OIII] je Hu 2-1 velmi jasný a stelární. Slabé a těsné halo lze jen předpokládat.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-10-06 18:00:46.946227
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 18:01:05.873026
|
||||
---
|
||||
420x, UHC filtr, 6m5
|
||||
420x, UHC filtr, 6m5
|
||||
Lze rozpoznat bez filtru i při zvětšení 300x (pupila 1.3 mm). Při 420x (pupila 1 mm) a s UHC filtrem pohled trochu vylepšuje, ale zůstává u slabého, nestrukturovaného disku bez centrální hvězdy.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-24 19:21:13.039734
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-02-07 08:15:22.753490
|
||||
---
|
||||
225x, [OIII] filtr, 6m8
|
||||
225x, [OIII] filtr, 6m8
|
||||
PN se jeví jako 0,5' velký, kulatý a bezstrukturní disk s difuzními okraji. PN lze držet nepřímo a i bez filtru je na místě PN vidět slabé zjasnění. Přímo na JZ okraji PN je slabá hvězda s přibližně 14 mag viditelná i s filtrem.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.515046
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-25 18:56:18.761849
|
||||
---
|
||||
600x, UHC filtr, 6m4
|
||||
600x, UHC filtr, 6m4
|
||||
Slabě rozpoznatelná v 420x (pupila 1 mm) bez filtru. Filtr UHC pomáhá, na podrobnosti je nejlepší zvětšení 600x (pupila 0,65mm): eliptická centrální část je obklopena velmi nenápadným halo na 3/4. Zdá se, že halo chybí na západě, hranice střední části je zde vidět nejlépe. Vnitřní elipsa se zdá být nejjasnější na západ - zde znovu a znovu bliká stelární zjasnění. Celkově jsou však kontrasty velmi nízké a podrobnosti velmi obtížné!
|
||||
|
|
@ -7,12 +7,12 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.611904
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-01-29 12:56:42.704440
|
||||
---
|
||||
|
||||
Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuchu si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomem Johnem Bevison, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleye vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pohledu na ni svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku.
|
||||
|
||||
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynová mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 byl v jejím středu zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
|
||||
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulárem 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8.4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny přesněji na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný charakter, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentem směřujícím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetekujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
|
||||
|
||||
Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuchu si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomem Johnem Bevison, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleye vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pohledu na ni svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku.
|
||||
|
||||
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynová mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 byl v jejím středu zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
|
||||
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulárem 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8.4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny přesněji na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný charakter, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentem směřujícím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetekujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.631871
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-03 08:05:58.742170
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie pozorovaná kolmo shora v jižní části souhvězdí, je jedna z několik tisíc galaxií v kupě Virgo. Podobně jako M98 a M99, i tuto galaxii objevil P. Méchain v roce 1781. Spirální strukturu odhalil až v roce 1850 Lord Rosse svým 6-stopovým reflektorem. Galaxie je jedna z největších v kupě v Paně, její průměr činí 107 000 ly a my ji můžeme obdivovat ze vzdálenosti 55Mly. Galaxie se, podobně jako sousední M98 a M99, dobře vyhledává, leží totiž v asterismu tvaru písmene "T", který se nachází mezi Denebolou a Vindematrix. M100 nalezneme v "horní levé" části tohoto asterismu.
|
||||
|
||||
Spirální galaxie pozorovaná kolmo shora v jižní části souhvězdí, je jedna z několik tisíc galaxií v kupě Virgo. Podobně jako M98 a M99, i tuto galaxii objevil P. Méchain v roce 1781. Spirální strukturu odhalil až v roce 1850 Lord Rosse svým 6-stopovým reflektorem. Galaxie je jedna z největších v kupě v Paně, její průměr činí 107 000 ly a my ji můžeme obdivovat ze vzdálenosti 55Mly. Galaxie se, podobně jako sousední M98 a M99, dobře vyhledává, leží totiž v asterismu tvaru písmene "T", který se nachází mezi Denebolou a Vindematrix. M100 nalezneme v "horní levé" části tohoto asterismu.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.552324
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-02-21 19:52:40.490716
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s tmavým prachovým pásem připomínající vzhled mexického sombrera byla objevena Pierrem Méchain v květnu 1781. Je jednou z nejjasnějších a největších galaxií v kupě Coma-Virgo, avšak leží dále od jejího jádra, vzdálená je 31 milionů světelných let. M104 má absolutní magnitudu -23,5, většina její svítivosti pochází z velmi neobvyklé centrální výdutě, která obsahuje jednu z nejmasivnějších černých děr v blízkém okolí, jejíž hmotnost se odhaduje na 1 miliardu hmotností Slunce.
|
||||
|
||||
Tato galaxie se dá velmi snadno nalézt i v menších dalekohledech. Stačí si představit přímku procházející hvězdou Porrima v těle Panny a hvězdu Algorab v severní části Havrana. V asi jedné třetině mezi těmito hvězdami blíže k Havranovi se nachází optická trojhvězda tvořená hvězdami 7. velikosti v podobě rovnoramenného trojúhelníčku. Poté stačí zamířit asi 2/3 stupně směrem, kterým směřuje pomyslný bod C v tomto trojúhelníčku a pak ještě velmi mírně k východu. Tam se nachází galaxie M104.
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s tmavým prachovým pásem připomínající vzhled mexického sombrera byla objevena Pierrem Méchain v květnu 1781. Je jednou z nejjasnějších a největších galaxií v kupě Coma-Virgo, avšak leží dále od jejího jádra, vzdálená je 31 milionů světelných let. M104 má absolutní magnitudu -23,5, většina její svítivosti pochází z velmi neobvyklé centrální výdutě, která obsahuje jednu z nejmasivnějších černých děr v blízkém okolí, jejíž hmotnost se odhaduje na 1 miliardu hmotností Slunce.
|
||||
|
||||
Tato galaxie se dá velmi snadno nalézt i v menších dalekohledech. Stačí si představit přímku procházející hvězdou Porrima v těle Panny a hvězdu Algorab v severní části Havrana. V asi jedné třetině mezi těmito hvězdami blíže k Havranovi se nachází optická trojhvězda tvořená hvězdami 7. velikosti v podobě rovnoramenného trojúhelníčku. Poté stačí zamířit asi 2/3 stupně směrem, kterým směřuje pomyslný bod C v tomto trojúhelníčku a pak ještě velmi mírně k východu. Tam se nachází galaxie M104.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.489325
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-19 20:06:46.129927
|
||||
---
|
||||
|
||||
Gigantická eliptická galaxie objevena P. Méchain v roce 1781 v blízkosti další dvojice galaxií: NGC 3384 a NGC 3389, z nichž je nejjasnější. Toto trio je součástí podskupiny galaxií M95 a tedy také součástí západní poloviny 31 milionů světelných let vzdáleného systému Leo I. Skutečný průměr přesahuje 35 000 ly.
|
||||
|
||||
|
||||
Gigantická eliptická galaxie objevena P. Méchain v roce 1781 v blízkosti další dvojice galaxií: NGC 3384 a NGC 3389, z nichž je nejjasnější. Toto trio je součástí podskupiny galaxií M95 a tedy také součástí západní poloviny 31 milionů světelných let vzdáleného systému Leo I. Skutečný průměr přesahuje 35 000 ly.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ references:
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:06.370265
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.370287
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:52:51.409070
|
||||
---
|
||||
|
||||
Poměrně výraznou a rozsáhlou spirální galaxii, v severní části souhvězdí objevil P. Méchain v roce 1779. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phecda z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. M106 leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let a patří mezi největší blízké spirální galaxie, její průměr je 135.000ly a svými rozměry tak může soupeřit s M31.
|
||||
|
||||
|
||||
Poměrně výraznou a rozsáhlou spirální galaxii, v severní části souhvězdí objevil P. Méchain v roce 1779. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phecda z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. M106 leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let a patří mezi největší blízké spirální galaxie, její průměr je 135.000ly a svými rozměry tak může soupeřit s M31.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,6 +4,6 @@ rating:
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:17.455849
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.455870
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:52:51.409258
|
||||
---
|
||||
60x: Pěkný pohled v malým dalekohledech. M106 je jasná, prodloužená 10' x 7'SSZ-JJV a má velké, jasné jádro.
|
||||
60x: Pěkný pohled v malým dalekohledech. M106 je jasná, prodloužená 10'x7' SSZ-JJV a má velké, jasné jádro.
|
||||
|
|
@ -4,6 +4,6 @@ rating:
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:17.164296
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.164324
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:53:55.378879
|
||||
---
|
||||
75x: Nádhera! Jasné jádro je umístěno v dobře zhuštěné 5'x 2'vnitřní oblasti, která je střídavě obklopena mnohem slabším halem 12' x 4'SSZ-JJV. Severní konec hala se rozšiřuje k hvězdě 12.5mag a její jižní konec k hvězdě 13mag. Hvězda 10mag leží 3'dále na jih od jižního konce. Její neobvyklý tvar je pozoruhodný a vystoupí do popředí zejména použitím bočního pohledu, jedno spirálové rameno může být náznakově viditelné.
|
||||
75x: Nádhera! Jasné jádro je umístěno v dobře zhuštěné 5'x2' vnitřní oblasti, která je střídavě obklopena mnohem slabším halem 12'x4' SSZ-JJV. Severní konec hala se rozšiřuje k hvězdě 12.5mag a její jižní konec k hvězdě 13mag. Hvězda 10mag leží 3' dále na jih od jižního konce. Její neobvyklý tvar je pozoruhodný a vystoupí do popředí zejména použitím bočního pohledu, jedno spirálové rameno může být náznakově viditelné.
|
||||
|
|
@ -4,6 +4,6 @@ rating:
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:17.296481
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.296506
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:52:51.409425
|
||||
---
|
||||
100x: M106 je pěkná, jasná galaxie se skvrnitou, dobře zhuštěnou 5'x 3' centrální oblastí obsahující 1'jádro. Vnější halo je mnohem více slabší a více matnější, rozšiřuje se 16' x 5'. Bočním pohledem lze mihnout náznak spirálové struktury ve tvaru dvou širokých jasných rozšíření z centrální oblasti. Severněji z nich je nápadnější. Obě rozšíření obsahují nezřetelný tmavý pruh. Několik hvězd je umístěno ve vnějších ramenech na obou stranách. Doprovodná galaxie NGC 4248, ležící 13' severozápadně, má slabé prodloužené 1,25' x 0,5' VJV-ZSZ halo.
|
||||
100x: M106 je pěkná, jasná galaxie se skvrnitou, dobře zhuštěnou 5'x3' centrální oblastí obsahující 1' jádro. Vnější halo je mnohem více slabší a více matnější, rozšiřuje se 16'x5'. Bočním pohledem lze mihnout náznak spirálové struktury ve tvaru dvou širokých jasných rozšíření z centrální oblasti. Severněji z nich je nápadnější. Obě rozšíření obsahují nezřetelný tmavý pruh. Několik hvězd je umístěno ve vnějších ramenech na obou stranách. Doprovodná galaxie NGC 4248, ležící 13' severozápadně, má slabé prodloužené 1,25'x0,5' VJV-ZSZ halo.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.133709
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-09 19:53:20.114833
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy protože její jasnost dosahuje 9.8mag
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy protože její jasnost dosahuje 9.8mag
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,16 +7,16 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.530939
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-02-26 15:33:24.331777
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5.7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
|
||||
Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6.8mag a 7.3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 1/2' v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11.6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsone pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému polu v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.
|
||||
|
||||
Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsone 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsone 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z hvězdokupy trčely známé ramena.
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5.7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
|
||||
Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6.8mag a 7.3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 1/2' v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11.6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsone pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému polu v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.
|
||||
|
||||
Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsone 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsone 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z hvězdokupy trčely známé ramena.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.782684
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-22 10:43:20.829137
|
||||
---
|
||||
|
||||
Zajímavá kulová hvězdokupa čtyři stupně severozápadně od Enif objevena v září roku 1746 Maraldim náhodně při hledání komety. Neunikla ani Charlesi Messierovi, který ji nezávisle objevil v roce 1764. Její jasné jádro obsahující jednu z nejhustších koncentrací hvězd bylo vyfotografované HST a odborníci se domnívají, že by mohlo obsahovat uvnitř černou díru. Silně totiž září v rentgenové oblasti spektra. Známá je rovněž planetární mlhovina označovaná jako Kuestner 648, která je vidět většími amatérskými dalekohledy při použití mlhovinového filtru. Na fotografických snímcích se jeví jako kruhový oblak kolem umírající hvězdy. M15 je od nás vzdálena 33 000 světelných let.
|
||||
|
||||
M15 může být se svou šestou magnitudě během lepších pozorovacích podmínek vidět jako mlhavá skvrna i bez dalekohledu. V jejím těsném sousedství se nachází hvězda 6.1mag, proto může nabýt hvězdokupa trochu eliptický tvar.
|
||||
|
||||
Zajímavá kulová hvězdokupa čtyři stupně severozápadně od Enif objevena v září roku 1746 Maraldim náhodně při hledání komety. Neunikla ani Charlesi Messierovi, který ji nezávisle objevil v roce 1764. Její jasné jádro obsahující jednu z nejhustších koncentrací hvězd bylo vyfotografované HST a odborníci se domnívají, že by mohlo obsahovat uvnitř černou díru. Silně totiž září v rentgenové oblasti spektra. Známá je rovněž planetární mlhovina označovaná jako Kuestner 648, která je vidět většími amatérskými dalekohledy při použití mlhovinového filtru. Na fotografických snímcích se jeví jako kruhový oblak kolem umírající hvězdy. M15 je od nás vzdálena 33 000 světelných let.
|
||||
|
||||
M15 může být se svou šestou magnitudě během lepších pozorovacích podmínek vidět jako mlhavá skvrna i bez dalekohledu. V jejím těsném sousedství se nachází hvězda 6.1mag, proto může nabýt hvězdokupa trochu eliptický tvar.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,8 +4,8 @@ rating: 9
|
|||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:06.742868
|
||||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-02-26 15:21:46.927426
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:45:51.965686
|
||||
---
|
||||
|
||||
Působivá kulová hvězdokupa v jihovýchodní části souhvězdí, směrem k Pastýři. Byl to vůbec první objekt, který objevil sám Charless Messier a to v roce 1764. Leží blízko okraje souhvězdí nedaleko hvězdy β Coma Berenices, v polovině vzdálenosti mezi hvězdami Cor Caroli - Arktur. Spolu s M13 a M5 se řadí k trojici nejjasnějších kulových hvězdokup na severní obloze. Vzdálená je 33 900 světelných let. Nejvhodnějším pozorovacím obdobím je jaro, kdy prochází kolem zenitu. Její celková jasnost je těsně nad 6mag, tedy za dobrých pozorovacích podmínek je viditelná i pouhým okem. V triedru uvidíme zřetelnou mlhavou jasnou skvrnu a v malém dalekohledu postřehneme i centrální zjasnění.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,15 +7,15 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.077556
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-01-26 15:39:00.745774
|
||||
---
|
||||
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3.4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
|
||||
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly).
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 540 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobro, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.
|
||||
|
||||
Tak jako náš galaktický systém má své průvodců v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Mezi deseti známých jsou v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několikáté. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Vyzývavým cílem je především dvojice And I a And II.
|
||||
|
||||
Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným okem pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi 1/4 stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3.4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
|
||||
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly).
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 540 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobro, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.
|
||||
|
||||
Tak jako náš galaktický systém má své průvodců v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Mezi deseti známých jsou v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několikáté. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Vyzývavým cílem je především dvojice And I a And II.
|
||||
|
||||
Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným okem pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi 1/4 stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.
|
||||
|
||||
Myzer: Galaxii jsem samozřejmě pozoroval mnohokrát a detailně jsem se na ni zaměřil v létě 2007 se svým 250 mm Dobson: Dva tmavé Bondovy pásy byly jednu noc velmi výrazné a přiznám se, výrazněji jsem si je uvědomil snad pouze na La Palmě a nepamatuji si je v takovém podání z mých starších pozorování. To byl asi hlavní důvod, který mě vyprovokoval věnovat se známé galaxii dvě další noci podrobněji. Celkově jsem se na ni díval přes tři hodiny. Ze začátku bylo v centru pozornosti zejména jasné kruhové jádro obalené v eliptickém hale ve směru orientace celé galaxie. Hned od středu v blízkosti jádra svítí slabá hvězda. Hlavní a jasná část galaxie je zhruba oválná a velmi prodloužena ve směru severovýchod a jihozápad, její délka přesahuje asi jeden stupeň. Severovýchodní část je menší a napříč obsahuje velmi nenápadný tmavý zářez. Jihozápadní část je větší, ale směrem k M32 je více vybledlá. Dva tmavé Bondova pásy jsou nepřehlédnutelné, při pozornějším pohledu vidět, že nejsou rovnoběžné. Vnitřní výraznější pás není orientován rovnoběžně s prodlouženým tvarem galaxie, ale v jihozápadní části galaxie začíná zařezávat více dovnitř galaxie. Na druhé straně, severovýchodně od jádra, mizí do ztracena. Vnější pás je skoro rovnoběžný s okrajem galaxie, ale je neuvěřitelné těžké vystopovavať ho po celé její délce. Jeden velmi nezřetelný tmavý pás se také nachází na východní straně galaxie (mírně na severovýchod od jádra). Fyzikálně se s největší pravděpodobností jedná o část nitřního pásu, při pozornějším pohledu vidím dokonce jejich propojení! Otáčí se při jedné jasné hvězdě v severovýchodním rameni. Nakonec se dostávám k odlehlým částem galaxie, jejichž jasnost je už o poznání slabší. Velmi pomůže občas zahýbat tubusem. Detaily jsou na hranici viditelnosti a nedokážu skoro žádný potvrdit s jistotou, zdá se mi, že světlo není rovnoměrné (možná části tmavého prachu). Na jihozápadě je ještě nápadná asociace NGC 206, která vypadá jako malý oválný obláčky. S M32 a jádrem galaxie tvoří skoro rovnostranný trojúhelník.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.544012
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-24 12:11:20.164147
|
||||
---
|
||||
75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x 50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštění jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou Stelara objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78).
|
||||
75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x 50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštění jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou Stelara objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.200211
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-12 20:28:14.383053
|
||||
---
|
||||
|
||||
Pěkná otevřená hvězdokupa východně od hvězdy Algol (Beta Per) na rozhraní s Andromedou, uprostřed Mléčné dráhy. Italský astronom Giovanni Battista Hodierna ji objevil roku 1654, později se dostala jako 34. položka do slavného Messierova katalogu. M34 je za lepších podmínek pozorovatelná i bez dalekohledu jako mlhavá skvrnka o jasnosti 5.4mag. V triedru se jeví jako sevřená skupina desítky hvězd zhruba osmé hvězdné velikosti a několika dalších slabších. Zajímavé je i jejich rozložení. Obsahuje asi 500 hvězd a zdá se, jakoby měla dvě části - malou vnitřní kompaktní přibližně kruhovou oblast, tvořenou převážně z jasných hvězd a vnější řidší prstenec, který je již dost nepravidelný, ale zřetelně oddělený od jádra. Patří do skupiny hvězdokup označovaných jako Místní asociace, protože její pohyb souvisí s pohybem dalších hvězdokup: Plejád, Melotte 20, NGC 2516 a IC 2602. Od Země ji dělí zhruba 1 500 světelných let.
|
||||
|
||||
Pěkná otevřená hvězdokupa východně od hvězdy Algol (Beta Per) na rozhraní s Andromedou, uprostřed Mléčné dráhy. Italský astronom Giovanni Battista Hodierna ji objevil roku 1654, později se dostala jako 34. položka do slavného Messierova katalogu. M34 je za lepších podmínek pozorovatelná i bez dalekohledu jako mlhavá skvrnka o jasnosti 5.4mag. V triedru se jeví jako sevřená skupina desítky hvězd zhruba osmé hvězdné velikosti a několika dalších slabších. Zajímavé je i jejich rozložení. Obsahuje asi 500 hvězd a zdá se, jakoby měla dvě části - malou vnitřní kompaktní přibližně kruhovou oblast, tvořenou převážně z jasných hvězd a vnější řidší prstenec, který je již dost nepravidelný, ale zřetelně oddělený od jádra. Patří do skupiny hvězdokup označovaných jako Místní asociace, protože její pohyb souvisí s pohybem dalších hvězdokup: Plejád, Melotte 20, NGC 2516 a IC 2602. Od Země ji dělí zhruba 1 500 světelných let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.152948
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 12:52:25.147451
|
||||
---
|
||||
|
||||
Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2.5° severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7° východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5.1mag) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8.0 mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35.
|
||||
|
||||
Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2.5° severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7° východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5.1mag) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8.0 mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.810453
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 12:52:25.147681
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7.5 až 10mag. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kupy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec.
|
||||
V dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7.5 až 10mag. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kupy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.222210
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-16 09:32:13.405091
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se G. B. Hodierna zmiňuje ještě někdy před rokem 1694, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kupy se odhaduje na 14 světelných let.
|
||||
|
||||
S jasem 6mag je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd 8 až 14mag, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se G. B. Hodierna zmiňuje ještě někdy před rokem 1694, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kupy se odhaduje na 14 světelných let.
|
||||
|
||||
S jasem 6mag je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd 8 až 14mag, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,7 +6,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.958986
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-04 11:59:07.592589
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kupy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kupy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.585719
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-04 12:36:29.772128
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2.5 stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7.9mag a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2.5 stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7.9mag a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.339354
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-04 12:36:29.772424
|
||||
---
|
||||
Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kupy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní.
|
||||
Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kupy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,6 +4,6 @@ rating:
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:16.156807
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:16.156842
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:46:19.619719
|
||||
---
|
||||
125x: M3 je zářící se koulí hvězd s mimořádně jasným, bohatým, oválným jádrem prodlouženým 5'x 4'SZ-JV a obklopené 16' halem drobných hvězd. Hvězdy jsou dobře viditelné i v jádru a rozšiřují se směrem ven v stočených řetězcích.
|
||||
125x: M3 je zářící koulí hvězd s mimořádně jasným, bohatým, oválným jádrem prodlouženým 5'x4' SZ-JV a obklopené 16' halem drobných hvězd. Hvězdy jsou dobře viditelné i v jádru a rozšiřují se směrem ven v stočených řetězcích.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.288099
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-06 16:51:21.704311
|
||||
---
|
||||
600x, bez filtru, 6m8
|
||||
600x, bez filtru, 6m8
|
||||
Jasná i bez filtru, reaguje jen nepatrně na [OIII], dokonce při 600x absolutně stelární.
|
||||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.476606
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-02-07 17:51:59.114856
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa (6.4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Roku 1746 ji objevil švýcarský astronom a matematik De Cheseaux. O osmnáct let později ji pozoroval i Charles Messier, pro kterého se jednalo o první a jedinou kulovou hvězdokupu, ve které rozlišil jednotlivé hvězdy. Další kulové hvězdokupy v Messierově katalogu rozlišil až o 20 let později William Herschel pomocí většího dalekohledu. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Její stáří se odhaduje na 12,2 miliardy let.
|
||||
|
||||
Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit v triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut.
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa (6.4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Roku 1746 ji objevil švýcarský astronom a matematik De Cheseaux. O osmnáct let později ji pozoroval i Charles Messier, pro kterého se jednalo o první a jedinou kulovou hvězdokupu, ve které rozlišil jednotlivé hvězdy. Další kulové hvězdokupy v Messierově katalogu rozlišil až o 20 let později William Herschel pomocí většího dalekohledu. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Její stáří se odhaduje na 12,2 miliardy let.
|
||||
|
||||
Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit v triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.086596
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 09:56:46.252879
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je velká a jasná (4.5mag), takže během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobr spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy.
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je velká a jasná (4.5mag), takže během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobr spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 09:56:46.062694
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 09:56:46.253225
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je jasnou, velmi velkou, volnou, nepravidelnou, kruhovou spoustou stovky hvězd do 12mag. Malý shluk hvězd v centru je obklopen mnoha skupinkami a hvězdnými řetězci. Jižní strana obsahuje jasné hvězdy v okolí, včetně 12 Canis Majoris.
|
||||
V dalekohledu je jasnou, velmi velkou, volnou, nepravidelnou, kruhovou spoustou stovky hvězd do 12mag. Malý shluk hvězd v centru je obklopen mnoha skupinkami a hvězdnými řetězci. Jižní strana obsahuje jasné hvězdy v okolí, včetně 12 Canis Majoris.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,13 +7,13 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.956715
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-30 09:58:02.759665
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tato nádherná mlhovina je pravděpodobně nejoblíbenějším cílem pozorovatelů vzdáleného vesmíru, ať už jde o začátečníky nebo o pokročilé astronomy-amatéry. Ve svém dalekohledu si ji sice Galileo nevšiml, ale v té době, někdy mezi lety 1610 až 1611 padla do pozornosti Nicholasi Peirescovi, jehož pozorovací záznam později následovaly pozorování Cysatusa z roku 1618. První podrobněji nákresy, které obsahovaly i oblast Trapéz, vyhotovil v roce 1656 Christian Huygens. Charles Messier přiřadil mlhovině ve svém "kometárním katalogu" 4. března 1769 číslo 42. Oblast později pozoroval William i John Herschel. První úspěšná fotografie mlhoviny se podařila v roce 1880 Henrymu Draper, použitím 11-palcového refraktoru.
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Orionu je pouze nejjasnější a přední částí rozsáhlého komplexu plynové prachové hmoty a neutrálního vodíku se stopami mnoha dalších molekul, který pokrývá většinu této oblasti. Celý tento útvar temných a jasných mlhovin, hvězd a neviditelných objektů začíná někde u Rigelu ve vzdálenosti asi 900 světelných let od Slunce a koncí až při samotné M42, vzdálené zhruba 1 340 světelných let. Nacházejí se v ní horké O hvězdy, proměnné hvězdy typu T Tauri, mnohé infračervené objekty jako chladný Becklinov-Neugebauer objekt (vznikající protohvězda) či Kleinmanova-Joachimu Löwovi mlhovina (kolabující mrak) a rodící se hvězdy. Do komplexu patří v podstatě všechno, co v této oblasti můžeme dalekohledem vidět: NGC 1973, 1975, 1977, 1980, 1982, M43, M78, IC 434, B33 apod.
|
||||
|
||||
Mlhovina pochopitelně nevydává vlastní světlo, ale osvětlují ji horké hvězdy Trapézu. Hlavně ta nejjasnější složka je tak horká, že její ultrafialové fotony ohřívají okolní vodík na teplotu několik tisíc stupňů, který pak sám svítí. A proč je na fotografiích červená? Vodík totiž svítí především v spektrální čáře H-alfa, která se nachází v červené oblasti spektra, na vlnové délce 656.3 nanometru. Podobně je tomu tak například u Rozety, Laguny či Orlí mlhoviny. Za samotnou M42 se nachází rozsáhlý temný molekulový oblak, ve kterém stále vznikají nové hvězdy. Ty nejmladší mají pouze 100 000 let, zrod dalších probíhá i v současnosti. Vždyť ne nadarmo se mlhovina označuje za kolébku hvězd.
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Orionu zabírá na obloze asi jeden stupeň a je nejkrásnějším příkladem emisní mlhoviny viditelné z Evropy. V triedru 10 × 50 je její nejjasnější částí úsek, do kterého se ze severu zařezává nápadný tmavý záliv nazývaný Sinus Magnus, ale viditelné jsou i slabší okrajové partie. V mlhovině je zřetelné množství dalších detailů, včetně úzkého výběžku z východní strany, směrem k jižně položené ι Orionis. Celkový tvar mlhoviny může připomínat letícího netopýra. V malém dalekohledu jsou jeho hlava a zobák oddělené od zbytku těla tmavou linií, oko netopýra vyznačuje hvězda 10. magnitudy. Trapéz je pozorován v centrální části a θ2 Orionis je umístěna blízko hlavního, jihovýchodního křídla.
|
||||
|
||||
|
||||
Tato nádherná mlhovina je pravděpodobně nejoblíbenějším cílem pozorovatelů vzdáleného vesmíru, ať už jde o začátečníky nebo o pokročilé astronomy-amatéry. Ve svém dalekohledu si ji sice Galileo nevšiml, ale v té době, někdy mezi lety 1610 až 1611 padla do pozornosti Nicholasi Peirescovi, jehož pozorovací záznam později následovaly pozorování Cysatusa z roku 1618. První podrobněji nákresy, které obsahovaly i oblast Trapéz, vyhotovil v roce 1656 Christian Huygens. Charles Messier přiřadil mlhovině ve svém "kometárním katalogu" 4. března 1769 číslo 42. Oblast později pozoroval William i John Herschel. První úspěšná fotografie mlhoviny se podařila v roce 1880 Henrymu Draper, použitím 11-palcového refraktoru.
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Orionu je pouze nejjasnější a přední částí rozsáhlého komplexu plynové prachové hmoty a neutrálního vodíku se stopami mnoha dalších molekul, který pokrývá většinu této oblasti. Celý tento útvar temných a jasných mlhovin, hvězd a neviditelných objektů začíná někde u Rigelu ve vzdálenosti asi 900 světelných let od Slunce a koncí až při samotné M42, vzdálené zhruba 1 340 světelných let. Nacházejí se v ní horké O hvězdy, proměnné hvězdy typu T Tauri, mnohé infračervené objekty jako chladný Becklinov-Neugebauer objekt (vznikající protohvězda) či Kleinmanova-Joachimu Löwovi mlhovina (kolabující mrak) a rodící se hvězdy. Do komplexu patří v podstatě všechno, co v této oblasti můžeme dalekohledem vidět: NGC 1973, 1975, 1977, 1980, 1982, M43, M78, IC 434, B33 apod.
|
||||
|
||||
Mlhovina pochopitelně nevydává vlastní světlo, ale osvětlují ji horké hvězdy Trapézu. Hlavně ta nejjasnější složka je tak horká, že její ultrafialové fotony ohřívají okolní vodík na teplotu několik tisíc stupňů, který pak sám svítí. A proč je na fotografiích červená? Vodík totiž svítí především v spektrální čáře H-alfa, která se nachází v červené oblasti spektra, na vlnové délce 656.3 nanometru. Podobně je tomu tak například u Rozety, Laguny či Orlí mlhoviny. Za samotnou M42 se nachází rozsáhlý temný molekulový oblak, ve kterém stále vznikají nové hvězdy. Ty nejmladší mají pouze 100 000 let, zrod dalších probíhá i v současnosti. Vždyť ne nadarmo se mlhovina označuje za kolébku hvězd.
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Orionu zabírá na obloze asi jeden stupeň a je nejkrásnějším příkladem emisní mlhoviny viditelné z Evropy. V triedru 10 × 50 je její nejjasnější částí úsek, do kterého se ze severu zařezává nápadný tmavý záliv nazývaný Sinus Magnus, ale viditelné jsou i slabší okrajové partie. V mlhovině je zřetelné množství dalších detailů, včetně úzkého výběžku z východní strany, směrem k jižně položené ι Orionis. Celkový tvar mlhoviny může připomínat letícího netopýra. V malém dalekohledu jsou jeho hlava a zobák oddělené od zbytku těla tmavou linií, oko netopýra vyznačuje hvězda 10. magnitudy. Trapéz je pozorován v centrální části a θ2 Orionis je umístěna blízko hlavního, jihovýchodního křídla.
|
||||
|
||||
Fotografie nahoře je upravena zhruba do podoby, jak zhruba vypadá M42 ve větším dalekohledu (400mm) a na excelentní obloze. Za takových podmínek je v určitých partiích M42 vizuálně patrný červený nádech. Velká mlhovina v Orionu je pravděpodobně jedinou mlhovinou na obloze, kde je okem možné spatřit červenou barvu. Celý komplex mlhovin se pochopitelně u velkého dalekohledu celý nevejde do zorného pole.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.949558
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-30 09:59:48.648009
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Jasná emisní mlhovina severovýchodně od M42, obklopující proměnnou hvězdu NU Orionis (7.5mag). Je součástí Velké mlhoviny v Orionu, ale má vlastní katalogové číslo. Leží v přibližně stejné vzdálenosti jako M42, tedy 1400 světelných let, ale je slabší v důsledku rozsáhlých prachových mlhovin ležících před ní.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-30 09:59:48.391227
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-30 09:59:48.648176
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu její jasnější část je "konkávní" vydutá na východ, kterou na JV ohraničuje tmavý pás. Slabé oblouky mlhoviny se šíří směrem na SZ východ a jih, kde je tmavá linie odděluje od M42.
|
||||
V dalekohledu její jasnější část je "konkávní" vydutá na východ, kterou na JV ohraničuje tmavý pás. Slabé oblouky mlhoviny se šíří směrem na SZ východ a jih, kde je tmavá linie odděluje od M42.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,9 +7,9 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.209988
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 09:35:48.699259
|
||||
---
|
||||
|
||||
Známá otevřená hvězdokupa ve střední části souhvězdí, na přímce, kterou vytvářejí hvězdy Pollux z Blíženců a Regulus ze souhvězdí Lva. Starověcí astronomové ji stotožňovali se senem v jesličkách. Jasné hvězdy po okrajích δ a γ Cnc byly nazvány "oslíci". Jižní oslík - hvězda Asellus Australis leží na ekliptice, takže ji Slunce vždy jednou ročně zakryje. Hvězdy v M44 jsou přes 600 milionů let staré. Hvězdokupa patří do našeho vesmírného okolí, je vzdálena pouze 610 světelných let, proto je její průměr na obloze úctyhodný, 1,5 stupně. Jesličky jsou na otevřenou hvězdokupu velmi staré, předpokládá se, že vznikly spolu s Hyádami, s nimiž mají společné stáří, rychlost a pohyb. Jako jakýsi hvězdný proud spolu směřují k bodu na rozhraní Orion a Jednorožce.
|
||||
|
||||
Jesličky obsahují asi 80 hvězd do 10. hvězdné velikosti a až 350 hvězd do 17mag. Nejjasnější je η Cnc, pak následuje 11 hvězd do 7mag. Při příznivých pozorovacích podmínkách hvězdokupu uvidíme pouhým okem i z větších měst jako mlhavou skvrnu. Několik hvězd (asi 20) nám zobrazí již obyčejný malý hledáček. Protože zabírají na obloze plochu jeden a půl stupně, vhodným přístrojem na jejich pozorování je triedr, ve kterém rozlišíme i jednotlivé hvězdy.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Známá otevřená hvězdokupa ve střední části souhvězdí, na přímce, kterou vytvářejí hvězdy Pollux z Blíženců a Regulus ze souhvězdí Lva. Starověcí astronomové ji stotožňovali se senem v jesličkách. Jasné hvězdy po okrajích δ a γ Cnc byly nazvány "oslíci". Jižní oslík - hvězda Asellus Australis leží na ekliptice, takže ji Slunce vždy jednou ročně zakryje. Hvězdy v M44 jsou přes 600 milionů let staré. Hvězdokupa patří do našeho vesmírného okolí, je vzdálena pouze 610 světelných let, proto je její průměr na obloze úctyhodný, 1,5 stupně. Jesličky jsou na otevřenou hvězdokupu velmi staré, předpokládá se, že vznikly spolu s Hyádami, s nimiž mají společné stáří, rychlost a pohyb. Jako jakýsi hvězdný proud spolu směřují k bodu na rozhraní Orion a Jednorožce.
|
||||
|
||||
Jesličky obsahují asi 80 hvězd do 10. hvězdné velikosti a až 350 hvězd do 17mag. Nejjasnější je η Cnc, pak následuje 11 hvězd do 7mag. Při příznivých pozorovacích podmínkách hvězdokupu uvidíme pouhým okem i z větších měst jako mlhavou skvrnu. Několik hvězd (asi 20) nám zobrazí již obyčejný malý hledáček. Protože zabírají na obloze plochu jeden a půl stupně, vhodným přístrojem na jejich pozorování je triedr, ve kterém rozlišíme i jednotlivé hvězdy.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.966997
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 09:35:48.699445
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu 10 - 15 cm je M44 jasnou a velkou spoustou, můžeme rozeznat 60 hvězd mezi 6mag a 12mag.
|
||||
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu 10 - 15 cm je M44 jasnou a velkou spoustou, můžeme rozeznat 60 hvězd mezi 6mag a 12mag.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.251391
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-17 20:15:02.764864
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tuto jasnou a bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v severní části souhvězdí, jeden a půl stupně východně od další otevřené hvězdokupy M47 Charles Messier v roce 1771. Stejně jako M47 i tato hvězdokupa je jasná a rozlehlá, ale přece jsou trochu rozdílné: M47 vyniká díky půl tuctu jasných modrobílých hvězd, M46 vyniká kvůli množství slabých hvězd. Už v triedru 10 × 50 můžeme tento pozoruhodný rozdíl snadno zjistit. Navíc ve větším dalekohledu v M46 rozeznáme přes 100 hvězd mezi 9-13mag. V severovýchodní části pak malý disk planetárky NGC 2438, která se na hvězdokupu pouze náhodně promítá, ale k bohatému hvězdnému pozadí vykazuje pěkný kontrast. Leží totiž ve vzdálenosti 3 300 světelných let, tedy výrazně blíže než 4 200 světelných let vzdálená hvězdokupa M46. V důsledku toho musí mít M46 skutečný průměr 80 ly. Odhaduje se, že je 250milionů let stará. Celkový počet všech jejích skutečných členů je asi 500.
|
||||
|
||||
Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6.1mag by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47.
|
||||
|
||||
Tuto jasnou a bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v severní části souhvězdí, jeden a půl stupně východně od další otevřené hvězdokupy M47 Charles Messier v roce 1771. Stejně jako M47 i tato hvězdokupa je jasná a rozlehlá, ale přece jsou trochu rozdílné: M47 vyniká díky půl tuctu jasných modrobílých hvězd, M46 vyniká kvůli množství slabých hvězd. Už v triedru 10 × 50 můžeme tento pozoruhodný rozdíl snadno zjistit. Navíc ve větším dalekohledu v M46 rozeznáme přes 100 hvězd mezi 9-13mag. V severovýchodní části pak malý disk planetárky NGC 2438, která se na hvězdokupu pouze náhodně promítá, ale k bohatému hvězdnému pozadí vykazuje pěkný kontrast. Leží totiž ve vzdálenosti 3 300 světelných let, tedy výrazně blíže než 4 200 světelných let vzdálená hvězdokupa M46. V důsledku toho musí mít M46 skutečný průměr 80 ly. Odhaduje se, že je 250milionů let stará. Celkový počet všech jejích skutečných členů je asi 500.
|
||||
|
||||
Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6.1mag by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.629329
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-17 20:15:02.765000
|
||||
---
|
||||
Jasná a velmi bohatá skupina téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11mag a slabších. Nejjasnější 8.7mag hvězda kupy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné oblasti. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13mag s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17.7mag, tedy není v běžně dostupných amatérských dalekohledech pozorovatelná.
|
||||
Jasná a velmi bohatá skupina téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11mag a slabších. Nejjasnější 8.7mag hvězda kupy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné oblasti. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13mag s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17.7mag, tedy není v běžně dostupných amatérských dalekohledech pozorovatelná.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.331376
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-02-06 10:27:02.153475
|
||||
---
|
||||
|
||||
Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4.4mag v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5.7mag. I další její jasnější hvězdy 6.2mag, 6.5mag, 7mag jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ Puppis, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její chybnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 600 světelných let a je zhruba 78 milionů let stará.
|
||||
|
||||
|
||||
Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4.4mag v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5.7mag. I další její jasnější hvězdy 6.2mag, 6.5mag, 7mag jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ Puppis, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její chybnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 600 světelných let a je zhruba 78 milionů let stará.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ references:
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:06.271941
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.271971
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:42:46.579194
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "vírová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šestistopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Má se za to, že na zvýraznění struktury má velkou zásluhu gravitační interakce se sousední galaxií NGC 5195. Spolu s ní patří M51 do malé skupiny galaxií v Honících psech a je její dominantním členem. Leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let od nás a patří k jasnějším galaxiím na obloze (8.4mag), jako nestelární objekt ji uvidíme už v obyčejném triedru.
|
||||
|
||||
|
||||
Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "vírová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šestistopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Má se za to, že na zvýraznění struktury má velkou zásluhu gravitační interakce se sousední galaxií NGC 5195. Spolu s ní patří M51 do malé skupiny galaxií v Honících psech a je její dominantním členem. Leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let od nás a patří k jasnějším galaxiím na obloze (8.4mag), jako nestelární objekt ji uvidíme už v obyčejném triedru.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 300/350
|
|||
rating:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:17.436591
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.436612
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:44:36.416210
|
||||
---
|
||||
125x: M51 má velké, matné 10' x 7'S-J halo obsahující dobře zhuštěné jádro. Bočním pohledem, spirální ramena jsou docela viditelné, oddělené tmavými viry severně a jihozápadně od jádra. Spirální rameno východně a severovýchodně od jádra je nejnápadnější. Boční pohled je nezbytný na spatření mostu mezi M51 a NGC 5195. Průvodce má jádro skoro tak jasné, ale menší oproti M51. Halo satelitu je prodloužené 5'x 4'S-J a velmi rozmanité. Tmavá skvrna je na jeho jihovýchodním rozhraní.
|
||||
125x: M51 má velké, matné 10'x7' S-J halo obsahující dobře zhuštěné jádro. Bočním pohledem, spirální ramena jsou docela viditelné, oddělené tmavými víry severně a jihozápadně od jádra. Spirální rameno východně a severovýchodně od jádra je nejnápadnější. Boční pohled je nezbytný na spatření mostu mezi M51 a NGC 5195. Průvodce má jádro skoro tak jasné, ale menší oproti M51. Halo satelitu je prodloužené 5'x4' S-J a velmi rozmanité. Tmavá skvrna je na jeho jihovýchodním rozhraní.
|
||||
|
|
@ -4,6 +4,6 @@ rating:
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:17.801175
|
||||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.801196
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:42:46.579530
|
||||
---
|
||||
150x: Halo 10' x 7,5' SV-JZ obsahuje spirálovou strukturu dvou ramen točících se téměř úplně kolem velkého, jasného jádra. Jasnější rameno vychází z jižní strany jádra a točí se východně, severně, západně a nakonec jihozápadně, kde je odděleno od jádra slabším ramenem. Most k NGC 5195 se rozšiřuje z jasného spirálového ramene. Dvě spirální ramena jsou skvrnité, obsahují jasné plochy a tmavé prachové linie. Průvodce NGC 5195 je tak jasná jako jádro M51 a obsahuje stelární jádro vychýlené na jihovýchod. Přinejmenším 10 hvězd je umístěno v hale M51, nejjasnější z nich leží na jihozápadě.
|
||||
150x: Halo 10'x7,5' SV-JZ obsahuje spirálovou strukturu dvou ramen točících se téměř úplně kolem velkého, jasného jádra. Jasnější rameno vychází z jižní strany jádra a točí se východně, severně, západně a nakonec jihozápadně, kde je odděleno od jádra slabším ramenem. Most k NGC 5195 se rozšiřuje z jasného spirálového ramene. Dvě spirální ramena jsou skvrnité, obsahují jasné plochy a tmavé prachové linie. Průvodce NGC 5195 je tak jasná jako jádro M51 a obsahuje stelární jádro vychýlené na jihovýchod. Přinejmenším 10 hvězd je umístěno v hale M51, nejjasnější z nich leží na jihozápadě.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.181297
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-03 08:08:51.065106
|
||||
---
|
||||
|
||||
Pěkná kulová hvězdokupa nedaleko hvězdy Diadém, objevena v únoru 1775 Johannem Elertom Bodem a nezávisle o dva roky později i Charlesem Messierem. Od nás je vzdálená 58 000ly, nachází se ve vnitřní části naší Galaxie a od středu ji dělí podobná vzdálenost jako od nás, tedy přibližně 60 000 světelných let. Její průměr je asi 80 světelných let. Celkovou jasnost má poměrně nízkou 7.8mag, takže při použití dobrého triedru spatříme pouze mlhavou skvrnu. Jeden stupeň na východ, v téměř stejné vzdálenosti od nás, se nachází další kulová hvězdokupa, mimořádně řídká NGC 5053, která s M53 prokazatelně gravitačně interaguje. Ve větších dalekohledech patří M53 k půvabným objektům, protože má jasné jádro a na okrajích rozlišíme jednotlivé hvězdy, jádro zůstane stále zrnité.
|
||||
|
||||
Pěkná kulová hvězdokupa nedaleko hvězdy Diadém, objevena v únoru 1775 Johannem Elertom Bodem a nezávisle o dva roky později i Charlesem Messierem. Od nás je vzdálená 58 000ly, nachází se ve vnitřní části naší Galaxie a od středu ji dělí podobná vzdálenost jako od nás, tedy přibližně 60 000 světelných let. Její průměr je asi 80 světelných let. Celkovou jasnost má poměrně nízkou 7.8mag, takže při použití dobrého triedru spatříme pouze mlhavou skvrnu. Jeden stupeň na východ, v téměř stejné vzdálenosti od nás, se nachází další kulová hvězdokupa, mimořádně řídká NGC 5053, která s M53 prokazatelně gravitačně interaguje. Ve větších dalekohledech patří M53 k půvabným objektům, protože má jasné jádro a na okrajích rozlišíme jednotlivé hvězdy, jádro zůstane stále zrnité.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.019349
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-24 09:07:05.027566
|
||||
---
|
||||
|
||||
Klenot mezi planetárními mlhovinami, snadno dohledatelný, protože leží napůl cesty mezi hvězdami Sheliak a Sulaphat. Byla objevena Ch. Messierem r. 1779, při hledání komet. Tušit ji můžeme už v triedru jako objekt podobný hvězdě. Mlhovina je vzdálena 2600ly, plynový obal mlhoviny se rozpíná do okolí rychlostí asi 20 km za sekundu. Předpokládá se, že vznikla před 20 000 lety. Centrální hvězda, bilý trpaslík, dosahuje 13.4mag a je za výborného seeingu a vhodném zvětšení viditelný už v 250mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Centrální hvězdu jsem viděl na La Palme, která se může pochlubit prvotřídním seeingem, nezbytným pro pozorování tohoto těžkého objektu. U nás pozorování vypadají spíše takto: Prstenec byl i při 342x zvětšení ostrý, ale zároveň jemný, jakoby se rozplýval v zorném poli (pečlivého pohledem se dala tušit jeho struktura a že není homogenní). Jeho vnitřek není tmavý, ale má kouřově šedou barvu. Blízko okraje planetárky leží hvězda dvanácté magnitudy, která vypadá jako maličký dobře zaostřený bod a přispívá tak ke kráse celého objektu. Centrální hvězdu jsem nepozoroval, ani jednou se mi nezdálo, že by uprostřed něco bliklo. Na druhé straně to mohu chápat pozitivně v tom smyslu, že jsem si tam žádnou hvězdu uměle nedomyslel a mohu věřit svým očím.
|
||||
|
||||
Klenot mezi planetárními mlhovinami, snadno dohledatelný, protože leží napůl cesty mezi hvězdami Sheliak a Sulaphat. Byla objevena Ch. Messierem r. 1779, při hledání komet. Tušit ji můžeme už v triedru jako objekt podobný hvězdě. Mlhovina je vzdálena 2600ly, plynový obal mlhoviny se rozpíná do okolí rychlostí asi 20 km za sekundu. Předpokládá se, že vznikla před 20 000 lety. Centrální hvězda, bilý trpaslík, dosahuje 13.4mag a je za výborného seeingu a vhodném zvětšení viditelný už v 250mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Centrální hvězdu jsem viděl na La Palme, která se může pochlubit prvotřídním seeingem, nezbytným pro pozorování tohoto těžkého objektu. U nás pozorování vypadají spíše takto: Prstenec byl i při 342x zvětšení ostrý, ale zároveň jemný, jakoby se rozplýval v zorném poli (pečlivého pohledem se dala tušit jeho struktura a že není homogenní). Jeho vnitřek není tmavý, ale má kouřově šedou barvu. Blízko okraje planetárky leží hvězda dvanácté magnitudy, která vypadá jako maličký dobře zaostřený bod a přispívá tak ke kráse celého objektu. Centrální hvězdu jsem nepozoroval, ani jednou se mi nezdálo, že by uprostřed něco bliklo. Na druhé straně to mohu chápat pozitivně v tom smyslu, že jsem si tam žádnou hvězdu uměle nedomyslel a mohu věřit svým očím.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.787325
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-24 09:07:05.027827
|
||||
---
|
||||
V 350 mm dalekohledu je skutečně nádherným objektem, jasný oválný kouřový prsten je ve středu vyplněn slabou mlhou. Za ideálních podmínek, při excelentním seeingu, v něm může být viděna slabá centrální hvězda. Při velkém zvětšení jsou rozhraní prstenu zjevně mlhavé a mohou být spatření nějaké nepatrné změny v plošné jasnosti.
|
||||
V 350 mm dalekohledu je skutečně nádherným objektem, jasný oválný kouřový prsten je ve středu vyplněn slabou mlhou. Za ideálních podmínek, při excelentním seeingu, v něm může být viděna slabá centrální hvězda. Při velkém zvětšení jsou rozhraní prstenu zjevně mlhavé a mohou být spatření nějaké nepatrné změny v plošné jasnosti.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.709258
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-03 08:10:01.712669
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie (8.5mag), jedna z nejneobvyklejších galaxií celé oblohy. V jejím nitru, severně od středu, se totiž nachází tmavý prachový pás, podle kterého se také nazývá. Vnitřní část galaxie rotuje v opačném směru než vnější. Jedná se o velmi mohutný systéms průměrem 54 000 ly, který je součástí 117Mly vzdálené kupy galaxií v Honících psech. M64 byla objevena E. Pigottom a J. E. Bodem v roce 1779, přesto, že byla zaznamenána pouze jako malá mlhavá hvězda. Leží na spojnici hvězd γ α Com (Diadém) - γ Com. Uvidíte ji už v malém dalekohledu jako ovál s jasným jádrem.
|
||||
|
||||
Spirální galaxie (8.5mag), jedna z nejneobvyklejších galaxií celé oblohy. V jejím nitru, severně od středu, se totiž nachází tmavý prachový pás, podle kterého se také nazývá. Vnitřní část galaxie rotuje v opačném směru než vnější. Jedná se o velmi mohutný systéms průměrem 54 000 ly, který je součástí 117Mly vzdálené kupy galaxií v Honících psech. M64 byla objevena E. Pigottom a J. E. Bodem v roce 1779, přesto, že byla zaznamenána pouze jako malá mlhavá hvězda. Leží na spojnici hvězd γ α Com (Diadém) - γ Com. Uvidíte ji už v malém dalekohledu jako ovál s jasným jádrem.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.768927
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-19 20:23:57.948539
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie nedaleko hvězdy θ Leonis, pod tmavou oblohou pozorovaná náznakově už triedru, případně hledáčkem dalekohledu. Stejně jako 21' vzdálená M66 byla objevena P. Méchainem v roce 1780. Leží ve vzdálenosti 31Mly a její velikost je jen poloviční oproti naší Galaxii. Spolu s další spirálovou galaxií NGC 3628 tvoří známý Leo triplet. Spolu s dalšími galaxiemi: NGC 3489, NGC 3593, NGC 3596 a NGC 3666 je zase zařazujeme do jakési "Podskupiny M65". Ta je navíc součástí 31Mly vzdálené skupiny galaxií označované jako Leo I.
|
||||
|
||||
Spirální galaxie nedaleko hvězdy θ Leonis, pod tmavou oblohou pozorovaná náznakově už triedru, případně hledáčkem dalekohledu. Stejně jako 21' vzdálená M66 byla objevena P. Méchainem v roce 1780. Leží ve vzdálenosti 31Mly a její velikost je jen poloviční oproti naší Galaxii. Spolu s další spirálovou galaxií NGC 3628 tvoří známý Leo triplet. Spolu s dalšími galaxiemi: NGC 3489, NGC 3593, NGC 3596 a NGC 3666 je zase zařazujeme do jakési "Podskupiny M65". Ta je navíc součástí 31Mly vzdálené skupiny galaxií označované jako Leo I.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.675062
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-19 19:51:33.324405
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie jasnosti 8.9mag, ale trochu méně nápadná než sousední galaxie M65. První ji objevil P. Méchain v březnu roku 1780. Nevšiml si ji zřejmě ani samotný Charles Messier v roce 1773, kdy nejjasnější kometa toho roku procházela touto oblastí kolem 2. listopadu. Patří do Tria galaxií ve Lvu, které je východní součástí skupiny galaxií Leo I. Skutečný průměr galaxie ve vzdálenosti 31Mly je 95 000 ly. Zdánlivému odstupu 21' mezi ní a sousední M65 odpovídá v prostoru předpokládaná vzdálenost 190 000 světelných let. V M 66 vzplanuly už tři supernovy: 1973R, 1989B a 1997bs.
|
||||
|
||||
Spirální galaxie jasnosti 8.9mag, ale trochu méně nápadná než sousední galaxie M65. První ji objevil P. Méchain v březnu roku 1780. Nevšiml si ji zřejmě ani samotný Charles Messier v roce 1773, kdy nejjasnější kometa toho roku procházela touto oblastí kolem 2. listopadu. Patří do Tria galaxií ve Lvu, které je východní součástí skupiny galaxií Leo I. Skutečný průměr galaxie ve vzdálenosti 31Mly je 95 000 ly. Zdánlivému odstupu 21' mezi ní a sousední M65 odpovídá v prostoru předpokládaná vzdálenost 190 000 světelných let. V M 66 vzplanuly už tři supernovy: 1973R, 1989B a 1997bs.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.592219
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 09:37:10.022844
|
||||
---
|
||||
|
||||
Bohatá otevřená hvězdokupa zabírající na obloze plochu půl stupně, kterou objevil J. G. Koehler, před rokem 1779. Nachází se v jižní části souhvězdí, nedaleko hvězdy Acubens. V prostoru však leží dost daleko od galaktické roviny (1 500 ly) a je jednou z nejstarších známých otevřených hvězdokup (5 miliard let, po NGC 188 a NGC 6791 starých 7. miliard let, pravděpodobně třetí nejstarší v celé Galaxii). Není obvyklé, aby byly otevřené hvězdokupy starší než 1 miliardy let. Od Země ji dělí 2 800 světelných let. Nachází se v ní více než 1000 hvězd, polovina z nich dosahuje 10. až 16. magnitudu.
|
||||
|
||||
Na tmavé obloze je na hranici viditelnosti pouhým okem (6.3mag), dá se dobře rozpoznat v triedru, ale pěkný pohled na ni dosáhneme až pomocí 60 mm dalekohledu s malým zvětšením, ve kterém můžeme rozeznat pár hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Bohatá otevřená hvězdokupa zabírající na obloze plochu půl stupně, kterou objevil J. G. Koehler, před rokem 1779. Nachází se v jižní části souhvězdí, nedaleko hvězdy Acubens. V prostoru však leží dost daleko od galaktické roviny (1 500 ly) a je jednou z nejstarších známých otevřených hvězdokup (5 miliard let, po NGC 188 a NGC 6791 starých 7. miliard let, pravděpodobně třetí nejstarší v celé Galaxii). Není obvyklé, aby byly otevřené hvězdokupy starší než 1 miliardy let. Od Země ji dělí 2 800 světelných let. Nachází se v ní více než 1000 hvězd, polovina z nich dosahuje 10. až 16. magnitudu.
|
||||
|
||||
Na tmavé obloze je na hranici viditelnosti pouhým okem (6.3mag), dá se dobře rozpoznat v triedru, ale pěkný pohled na ni dosáhneme až pomocí 60 mm dalekohledu s malým zvětšením, ve kterém můžeme rozeznat pár hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.694369
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-15 14:19:42.210437
|
||||
---
|
||||
293x, 7m
|
||||
293x, 7m
|
||||
3 spirálová ramena přímo viditelná. V masivním rameni roztočeném směrem k J leží na konci oblast HII. Je oddělena nápadným tmavým pásem od těsně přiléhajícího ramene k S, nápadná oblast HII na konci ramene. Na SV je vidět další rameno, 13" J od jádra leží slabá hvězda 14mag.
|
||||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.351250
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-12 20:26:17.922146
|
||||
---
|
||||
|
||||
Planetární mlhovina tvarem připomínající M27 - Činku ze souvězdí Lišky, nachází se v západní části souhvězdí Persea, na rozhraní s Andromedou. Byla objevena v září roku 1780 P. Méchainem, Charles Messier ji nezávisle na něm pozoroval o šest týdnů později. William Herschel jí přiřadil dvojí označení, také J.L.E. Dreyer přiřadil každé části zvlášť čísla v NGC: 650 a 651. Malá činka je vzdálená od Země přibližně 2 500 světelných let. Již v malém dalekohledu při pozorném pohledu může mlhavá eliptická skvrna nabýt tvar burkého oříšku.
|
||||
|
||||
|
||||
Planetární mlhovina tvarem připomínající M27 - Činku ze souvězdí Lišky, nachází se v západní části souhvězdí Persea, na rozhraní s Andromedou. Byla objevena v září roku 1780 P. Méchainem, Charles Messier ji nezávisle na něm pozoroval o šest týdnů později. William Herschel jí přiřadil dvojí označení, také J.L.E. Dreyer přiřadil každé části zvlášť čísla v NGC: 650 a 651. Malá činka je vzdálená od Země přibližně 2 500 světelných let. Již v malém dalekohledu při pozorném pohledu může mlhavá eliptická skvrna nabýt tvar burkého oříšku.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.000405
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-30 10:01:15.451609
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Malá reflexní mlhovina, která leží asi 2.5° severovýchodně od hvězdy Alnitak, nedaleko fotogenické mlhoviny Koňské hlavy.
|
||||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.558643
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-18 17:30:09.839427
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nádherná galaxie jižní oblohy, která v přiměřeně velkém dalekohledu ukáže jasné jádro s příčkou, kolem níž se točí spirální ramena. Díky své jasnosti 7.6mag patří sice k nejjasnějším galaxiím, ale je dost rozlehlá a nachází se značně na jihu, téměř na rozhraní s rozlehlým souhvězdím Kentaur. Z oblastí, kde vystupuje vysoko nad obzor, je při dobrých pozorovacích podmínkách viditelná i triedru, při excelentních podmínkách i pouhým okem.
|
||||
|
||||
M83 objevil NL de Lacaille v roce 1752 objevil na Mysy Dobré naděje, Messier ji přidal do katalogu až v březnu 1781. Svou vzdáleností 22 milionů světelných let patří k našim bližším galaxiím a je součástí galaktické kupy Centaurus, spolu s NGC 4945, NGC 5102 a NGC 5253, které se nacházejí právě v tomto jižním souhvězdí, as NGC 5068, která se nachází v Panně o něco severněji. Její absolutní magnituda -21,6 odpovídá svítivosti 36 bilionům Sluncí. Skutečný průměr dosahuje přes 100 000 světelných let. Za posledních 60 let v M83 vzplanuly čtyři supernovy.
|
||||
|
||||
Nádherná galaxie jižní oblohy, která v přiměřeně velkém dalekohledu ukáže jasné jádro s příčkou, kolem níž se točí spirální ramena. Díky své jasnosti 7.6mag patří sice k nejjasnějším galaxiím, ale je dost rozlehlá a nachází se značně na jihu, téměř na rozhraní s rozlehlým souhvězdím Kentaur. Z oblastí, kde vystupuje vysoko nad obzor, je při dobrých pozorovacích podmínkách viditelná i triedru, při excelentních podmínkách i pouhým okem.
|
||||
|
||||
M83 objevil NL de Lacaille v roce 1752 objevil na Mysy Dobré naděje, Messier ji přidal do katalogu až v březnu 1781. Svou vzdáleností 22 milionů světelných let patří k našim bližším galaxiím a je součástí galaktické kupy Centaurus, spolu s NGC 4945, NGC 5102 a NGC 5253, které se nacházejí právě v tomto jižním souhvězdí, as NGC 5068, která se nachází v Panně o něco severněji. Její absolutní magnituda -21,6 odpovídá svítivosti 36 bilionům Sluncí. Skutečný průměr dosahuje přes 100 000 světelných let. Za posledních 60 let v M83 vzplanuly čtyři supernovy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.744285
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-18 17:34:11.053555
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu tvoří tato nádherná galaxie velký trojúhelník s hvězdou 7mag na východě a hvězdou 6mag na severovýchodě. M83 má jasné kruhové jádro umístěno v příčce, z níž obou konců se točí spirální ramena. Rameno ze severovýchodního konce příčky se točí na východ a potom na jih, rameno z jihozápadního konce příčky se točí západně a potom na sever. Bočním pohledem se tyto dvě spirální ramena točí jakoby jedno do druhého. Oblasti mezi nimi jsou ozdobeny velmi slabě viditelnými, ale ve skutečnosti obrovskými emisními oblastmi.
|
||||
V dalekohledu tvoří tato nádherná galaxie velký trojúhelník s hvězdou 7mag na východě a hvězdou 6mag na severovýchodě. M83 má jasné kruhové jádro umístěno v příčce, z níž obou konců se točí spirální ramena. Rameno ze severovýchodního konce příčky se točí na východ a potom na jih, rameno z jihozápadního konce příčky se točí západně a potom na sever. Bočním pohledem se tyto dvě spirální ramena točí jakoby jedno do druhého. Oblasti mezi nimi jsou ozdobeny velmi slabě viditelnými, ale ve skutečnosti obrovskými emisními oblastmi.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.600700
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-18 17:28:25.420300
|
||||
---
|
||||
125x: M83 je pěknou "face-on" galaxií s jasným oválným jádrem s příčkou obklopenou zajímavě spirálovou podobou. Rameno, které začíná ze severovýchodního konce příčky se točí napříč 90 stupňů a končí jižně od středu galaxie. Rameno, které začíná z jihozápadního konce příčky se obtáčí kolem celé severní strany galaxie až na východ. Spirální ramena jsou dělené tenkými tmavými liniemi, z nichž nejnápadnější leží SSV a JJZ od příčky - jsou to patrné stopy prachu. Do galaxie se promítá několik předních hvězd z naší Galaxie, okolní hvězdné pole je nejbohatší na jihu a jihovýchodě.
|
||||
125x: M83 je pěknou "face-on" galaxií s jasným oválným jádrem s příčkou obklopenou zajímavě spirálovou podobou. Rameno, které začíná ze severovýchodního konce příčky se točí napříč 90 stupňů a končí jižně od středu galaxie. Rameno, které začíná z jihozápadního konce příčky se obtáčí kolem celé severní strany galaxie až na východ. Spirální ramena jsou dělené tenkými tmavými liniemi, z nichž nejnápadnější leží SSV a JJZ od příčky - jsou to patrné stopy prachu. Do galaxie se promítá několik předních hvězd z naší Galaxie, okolní hvězdné pole je nejbohatší na jihu a jihovýchodě.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.755847
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-03 08:07:21.625034
|
||||
---
|
||||
|
||||
Eliptická galaxie objevena v roce 1781 P. Méchainem je nejsevernější člen galaktické kupy Virgo a jeden z jejích největších a nejjasnějších členů. Skutečný průměr má větší než 125 000 ly a leží ve vzdálenosti 60Mly.
|
||||
|
||||
|
||||
Eliptická galaxie objevena v roce 1781 P. Méchainem je nejsevernější člen galaktické kupy Virgo a jeden z jejích největších a nejjasnějších členů. Skutečný průměr má větší než 125 000 ly a leží ve vzdálenosti 60Mly.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.309640
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-03 08:04:07.917308
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie v blízkosti jižního okraje souhvězdí, s výrazným jádrem a rozvinutými spirálními rameny, součást galaktické kupy Virgo se středem vzdáleným asi 54 milionů světelných let. Objevil ji Charles Messier 18. března 1781. Leží na severním konci třístupňového Markarianova řetízku galaxií, který začíná na jihozápadě Panny dvojicí M84 a M86 a točí se východně až severovýchodně právě k M88. Skutečný průměr galaxie přesahuje pravděpodobně 105 000 ly.
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie v blízkosti jižního okraje souhvězdí, s výrazným jádrem a rozvinutými spirálními rameny, součást galaktické kupy Virgo se středem vzdáleným asi 54 milionů světelných let. Objevil ji Charles Messier 18. března 1781. Leží na severním konci třístupňového Markarianova řetízku galaxií, který začíná na jihozápadě Panny dvojicí M84 a M86 a točí se východně až severovýchodně právě k M88. Skutečný průměr galaxie přesahuje pravděpodobně 105 000 ly.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.775754
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-02-26 15:26:40.287894
|
||||
---
|
||||
|
||||
Pozoruhodná a výrazná kulová hvězdokupa (6.4mag) v severní části souhvězdí uprostřed mezi hvězdami η a ι Herkulem. V její blízkosti se nenacházejí jasnější hvězdy a proto může být někdy problém ji snadno najít. Tento nádherný objekt však vyžaduje větší pozornost, protože patří mezi nejjasnější kulové hvězdokupy na severní obloze. Objevil ji J. E. Bode v roce 1777, Ch. Messier ji jako 92. položku přidal do svého katalogu v roce 1781. Je slabší a menší oproti M13. Její absolutní magnituda je -8,1, svítivost 150 000 Sluncí - 60% svítivosti M13 a její skutečný průměr 80 ly. Leží ve vzdálenosti 25 000 světelných let.
|
||||
|
||||
M92 je pod tmavou oblohou vidět jako mlhavá skvrnka i pouhým okem, o to lépe triedru. Již v malém dalekohledu zjistíme, že má výraznější jádro oproti M13. Stále však zůstává nerozlišitelné. Postupně bledne směrem k nepravidelnému okraji, kde můžeme v 150 mm dalekohledu pozorovat pár hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
Pozoruhodná a výrazná kulová hvězdokupa (6.4mag) v severní části souhvězdí uprostřed mezi hvězdami η a ι Herkulem. V její blízkosti se nenacházejí jasnější hvězdy a proto může být někdy problém ji snadno najít. Tento nádherný objekt však vyžaduje větší pozornost, protože patří mezi nejjasnější kulové hvězdokupy na severní obloze. Objevil ji J. E. Bode v roce 1777, Ch. Messier ji jako 92. položku přidal do svého katalogu v roce 1781. Je slabší a menší oproti M13. Její absolutní magnituda je -8,1, svítivost 150 000 Sluncí - 60% svítivosti M13 a její skutečný průměr 80 ly. Leží ve vzdálenosti 25 000 světelných let.
|
||||
|
||||
M92 je pod tmavou oblohou vidět jako mlhavá skvrnka i pouhým okem, o to lépe triedru. Již v malém dalekohledu zjistíme, že má výraznější jádro oproti M13. Stále však zůstává nerozlišitelné. Postupně bledne směrem k nepravidelnému okraji, kde můžeme v 150 mm dalekohledu pozorovat pár hvězd.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.702129
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-02-06 10:28:45.128187
|
||||
---
|
||||
|
||||
Jasná a poměrně velká otevřená hvězdokupa se stovkou nepravidelně uspořádaných hvězd. V severní části souhvězdí ji v březnu 1781 objevil Charles Messier. M93 je zhruba tak jasná jako M46, ale méně početná. Tvoří ji 80 hvězd mezi 8. a 13mag mírně zhuštěných do středu. Leží ve vzdálenosti 3 400 světelných let a odhaduje se, že její skutečný průměr by mohl být asi 20 ly. Stará je asi 100 milionů let. M 93 uvidíme už v triedru jako kompaktní zrnitou skvrnu se dvěma jasnějšími hvězdami na jihozápadním okraji, včetně zlaté žluté hvězdy Xi Puppy (3.34mag).
|
||||
|
||||
Jasná a poměrně velká otevřená hvězdokupa se stovkou nepravidelně uspořádaných hvězd. V severní části souhvězdí ji v březnu 1781 objevil Charles Messier. M93 je zhruba tak jasná jako M46, ale méně početná. Tvoří ji 80 hvězd mezi 8. a 13mag mírně zhuštěných do středu. Leží ve vzdálenosti 3 400 světelných let a odhaduje se, že její skutečný průměr by mohl být asi 20 ly. Stará je asi 100 milionů let. M 93 uvidíme už v triedru jako kompaktní zrnitou skvrnu se dvěma jasnějšími hvězdami na jihozápadním okraji, včetně zlaté žluté hvězdy Xi Puppy (3.34mag).
|
||||
|
|
|
|||
Some files were not shown because too many files have changed in this diff Show More
Loading…
Reference in New Issue