Updates
This commit is contained in:
parent
f9d67faf06
commit
49178329f6
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.261407
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-06-02 18:55:52.778385
|
||||
---
|
||||
Nápadné souhvězdí severní oblohy v zajímavé části zimní Mléčné dráhy. Jasné hvězdy utvářejí výrazný obrazec podkovy mezi souhvězdími Blíženců a Persea. Jeho severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, celé souhvězdí nezapadá pod severní obzor až od 60. stupně severní šířky. Souhvězdí Vozka najdeme snadno díky jasné hvězdě Capella, která je navíc doprovázena o něco jižněji třemi hvězdami: ε, ζ a η Aurigae, které se nazývají Kůzlátka (Haedus). Jsou viditelné jako malý trojúhelník hvězd. Právě na tomto místě začíná Mléčná dráha znovu nabírat na jasnosti a pokračuje vedle Žebříku (nápadná linie těsných stálic 5. hvězdné velikosti 16, 17, 18, 19 a IQ Aurigae) v podobě zajímavého úzkého pruhu směrem na jih. Uvnitř výrazného obrazce podkovy tvořeného pěti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí se ukrývá tzv. Velká trojka ve Vozce - trojice Messierových hvězdokup M36, M37 a M38, které mohou být během vynikajících podmínek všechny viditelné bez dalekohledu.
|
||||
|
||||
|
||||
Nápadné souhvězdí severní oblohy v zajímavé části zimní Mléčné dráhy. Jasné hvězdy utvářejí výrazný obrazec podkovy mezi souhvězdími Blíženců a Persea. Jeho severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, celé souhvězdí nezapadá pod severní obzor až od 60. stupně severní šířky. Souhvězdí Vozka najdeme snadno díky jasné hvězdě Capella, která je navíc doprovázena o něco jižněji třemi hvězdami: ε, ζ a η Aurigae, které se nazývají Kůzlátka (Haedus). Jsou viditelné jako malý trojúhelník hvězd. Právě na tomto místě začíná Mléčná dráha znovu nabírat na jasnosti a pokračuje vedle Žebříku (nápadná linie těsných stálic 5. hvězdné velikosti 16, 17, 18, 19 a IQ Aurigae) v podobě zajímavého úzkého pruhu směrem na jih. Uvnitř výrazného obrazce podkovy tvořeného pěti nejjasnějšími hvězdami souhvězdí se ukrývá tzv. Velká trojka ve Vozce - trojice Messierových hvězdokup M36, M37 a M38, které mohou být během vynikajících podmínek všechny viditelné bez dalekohledu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.067960
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-18 17:13:41.077467
|
||||
---
|
||||
Nápadné souhvězdí jižní oblohy, které tvoří jasné a jednoduše uspořádány hvězdy. Součástí souhvězdí je Sírius - nejjasnější hvězda na noční obloze. Kromě Slunce a Měsíce ji přezáří pouze planety Jupiter, Saturn a Mars. Sírius je také spolu s Prokyonem z Malého psa a s hvězdou Betelgeuse v pravém rameni Orionu, jedním z vrcholů Zimního trojúhelníku. Souhvězdí není nejrozsáhlejší, ale ani nějak chudé na zajímavé objekty, které se stávají cílem mnoha astronomů-amatérů. Díky poloze v zimní Mléčné dráze je Velký pes bohatý na různé otevřené hvězdokupy, z nichž vyčnívá M41. Obsahuje i několik mlhovinový komplexů, planetární mlhovinu a pár galaxií, jejichž světlo se prodralo přes plynové a prachové mračna Mléčné dráhy. Pro nadšence dvojhvězd je tato bohatá oblast určitě velmi vhodná. Kulové hvězdokupy se v souhvězdí nenacházejí.
|
||||
|
||||
|
||||
Nápadné souhvězdí jižní oblohy, které tvoří jasné a jednoduše uspořádány hvězdy. Součástí souhvězdí je Sírius - nejjasnější hvězda na noční obloze. Kromě Slunce a Měsíce ji přezáří pouze planety Jupiter, Saturn a Mars. Sírius je také spolu s Prokyonem z Malého psa a s hvězdou Betelgeuse v pravém rameni Orionu, jedním z vrcholů Zimního trojúhelníku. Souhvězdí není nejrozsáhlejší, ale ani nějak chudé na zajímavé objekty, které se stávají cílem mnoha astronomů-amatérů. Díky poloze v zimní Mléčné dráze je Velký pes bohatý na různé otevřené hvězdokupy, z nichž vyčnívá M41. Obsahuje i několik mlhovinový komplexů, planetární mlhovinu a pár galaxií, jejichž světlo se prodralo přes plynové a prachové mračna Mléčné dráhy. Pro nadšence dvojhvězd je tato bohatá oblast určitě velmi vhodná. Kulové hvězdokupy se v souhvězdí nenacházejí.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.330622
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-22 15:10:17.019358
|
||||
---
|
||||
|
||||
Rozsáhlé, nápadné a na objekty bohaté souhvězdí jižní oblohy, jehož severní části jsou viditelné ještě i ze střední Evropy v jarních měsících. Dvě nejjasnější hvězdy souhvězdí - α Centauri, nazývaná také Toliman nebo Rigil Centaurus - a β Centauri - Agena nebo Hadar - tvoří kentaurovy nohy a jsou zároveň orientační pomůckou při vyhledávání jižního nebeského pólu a Jižního kříže. Ten byl ještě v Ptolemaiově době součástí právě Kentaura, až později se z něj stalo samostatné souhvězdí. Bohužel tyto oblasti jsou již příliš daleko na jihu a z Evropy nejsou vidět. Jižní částí souhvězdí prochází bohatá oblast Mléčné dráhy a proto zejména v jeho střední a východní části směrem k rozhraní Vlka, můžeme pozorovat několik pěkných otevřených hvězdokup. Daleko nejznámějším objektem je však impozantní kulová hvězdokupa Omega Centauri, nejjasnější na celé obloze. Za povšimnutí stojí i velká a jasná galaxie NGC 5128 ve středu s tmavým pásem, jeden z nejsilnějších rádiových zdrojů na obloze.
|
||||
|
||||
Jižně od λ Centauri leží na rozhraní Kentaura, Lodního kýlu a Mouchy temná mlhovina nazývaná jižními pozorovateli Falešným uhelným pytlem. Ta sice není oproti němu tak nápadná kvůli několika předním hvězdám, ale je značně větší. Její kontrast k okolí není až takový pronikavý, přesto je oproti Mléčné dráze dobře vidět. V její blízkosti se v triedru objevuje i nádherná hvězdokupa Melotte 115, kterou tvoří mnoho slabých hvězd. U Alfa Centauri začíná komplex tmavých mraků nazývaný Příkop, který rozděluje Mléčnou dráhu na dvě části. Postupně nabírá na šířce a pokračuje až ke středu Galaxie, její začátek u Alfa Centauri je od nás totiž dále než druhý konec, proto je i na tomto místě užší a ostřejší ohraničená.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé, nápadné a na objekty bohaté souhvězdí jižní oblohy, jehož severní části jsou viditelné ještě i ze střední Evropy v jarních měsících. Dvě nejjasnější hvězdy souhvězdí - α Centauri, nazývaná také Toliman nebo Rigil Centaurus - a β Centauri - Agena nebo Hadar - tvoří kentaurovy nohy a jsou zároveň orientační pomůckou při vyhledávání jižního nebeského pólu a Jižního kříže. Ten byl ještě v Ptolemaiově době součástí právě Kentaura, až později se z něj stalo samostatné souhvězdí. Bohužel tyto oblasti jsou již příliš daleko na jihu a z Evropy nejsou vidět. Jižní částí souhvězdí prochází bohatá oblast Mléčné dráhy a proto zejména v jeho střední a východní části směrem k rozhraní Vlka, můžeme pozorovat několik pěkných otevřených hvězdokup. Daleko nejznámějším objektem je však impozantní kulová hvězdokupa Omega Centauri, nejjasnější na celé obloze. Za povšimnutí stojí i velká a jasná galaxie NGC 5128 ve středu s tmavým pásem, jeden z nejsilnějších rádiových zdrojů na obloze.
|
||||
|
||||
Jižně od λ Centauri leží na rozhraní Kentaura, Lodního kýlu a Mouchy temná mlhovina nazývaná jižními pozorovateli Falešným uhelným pytlem. Ta sice není oproti němu tak nápadná kvůli několika předním hvězdám, ale je značně větší. Její kontrast k okolí není až takový pronikavý, přesto je oproti Mléčné dráze dobře vidět. V její blízkosti se v triedru objevuje i nádherná hvězdokupa Melotte 115, kterou tvoří mnoho slabých hvězd. U Alfa Centauri začíná komplex tmavých mraků nazývaný Příkop, který rozděluje Mléčnou dráhu na dvě části. Postupně nabírá na šířce a pokračuje až ke středu Galaxie, její začátek u Alfa Centauri je od nás totiž dále než druhý konec, proto je i na tomto místě užší a ostřejší ohraničená.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.299172
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-18 19:55:35.797524
|
||||
---
|
||||
Malé nevýrazné souhvězdí jižně od nebeského rovníku. Leží západně od Havrana, na jih od Deneboly ze Lva. Přestože Pohár tvoří nepříliš jasné hvězdy, z nichž ani jedna není jasnější než 3,5mag, připomínají geometrií samotný název souhvězdí - pohár, protože jsou uspořádány do půlkruhu otevřeného na severovýchodě. Souhvězdí samo však neobsahuje výraznější objekty. Protože neleží v Mléčné dráze, nachází se zde pouze několik galaxií, zvlášť spirálových, ale pouze dvě z nich jsou jasnější než 11. magnituda a pouze osm je jasnějších než 12. magnituda.
|
||||
|
||||
|
||||
Malé nevýrazné souhvězdí jižně od nebeského rovníku. Leží západně od Havrana, na jih od Deneboly ze Lva. Přestože Pohár tvoří nepříliš jasné hvězdy, z nichž ani jedna není jasnější než 3,5mag, připomínají geometrií samotný název souhvězdí - pohár, protože jsou uspořádány do půlkruhu otevřeného na severovýchodě. Souhvězdí samo však neobsahuje výraznější objekty. Protože neleží v Mléčné dráze, nachází se zde pouze několik galaxií, zvlášť spirálových, ale pouze dvě z nich jsou jasnější než 11. magnituda a pouze osm je jasnějších než 12. magnituda.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.106526
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-26 10:43:00.379480
|
||||
---
|
||||
|
||||
Jižní kříž je nejznámějším souhvězdím a symbolem jižní oblohy. Jako samostatné souhvězdí ho začali do hvězdných map zakreslovat pravděpodobně až portugalští mořeplavci v 16. století, kteří při svých plavbách po moři potřebovali nějakou orientační pomůcku pro určování jižního nebeského pólu. V oblastech na sever od rovníku tuto funkci dokonale plní Polárka, která téměř přesně ukazuje místo severního nebeského pólu, světové strany i zeměpisnou šířku. Na jižní polokouli však už Polárku a severní nebeský pól neuvidíme, proto při orientaci musíme postupovat trochu jinak. Vychází se ze spojnice Toliman s Agenou, dvou nejjasnějších hvězd Kentaura, které ukazují na pravý Jižní kříž, čímž si ho nemůžeme splést s nedalekým Falešným křížem, ležícím 45 stupňů západně. Delší rameno Jižního kříže, 4,5-krát nanesena vzdálenost hvězd α a γ Crucis, pak ukazuje prakticky do bezhvězdné oblasti, kde se nachází právě jižní nebeský pól.
|
||||
|
||||
Malé a výrazné, ale v našich zeměpisných šířkách neviditelné souhvězdí jižní oblohy. Zářivé hvězdy utvářejí typický obrazec kříže zachyceného v jižní části Centaur. Protože však leží v jedné z nejkrásnějších a neobyčejně bohatých oblastí Mléčné dráhy, nad svým okolím příliš nevyniká. Můžeme v něm obdivovat dvojici velmi rozdílných objektů - už pouhým okem si všimněte nápadnou tmavou oblast zvanou Uhelné pytel, v triedru zase upoutá okolo hvězdy kappa Crucis jiskřivá otevřená hvězdokupa Šperkovnice.
|
||||
|
||||
|
||||
Jižní kříž je nejznámějším souhvězdím a symbolem jižní oblohy. Jako samostatné souhvězdí ho začali do hvězdných map zakreslovat pravděpodobně až portugalští mořeplavci v 16. století, kteří při svých plavbách po moři potřebovali nějakou orientační pomůcku pro určování jižního nebeského pólu. V oblastech na sever od rovníku tuto funkci dokonale plní Polárka, která téměř přesně ukazuje místo severního nebeského pólu, světové strany i zeměpisnou šířku. Na jižní polokouli však už Polárku a severní nebeský pól neuvidíme, proto při orientaci musíme postupovat trochu jinak. Vychází se ze spojnice Toliman s Agenou, dvou nejjasnějších hvězd Kentaura, které ukazují na pravý Jižní kříž, čímž si ho nemůžeme splést s nedalekým Falešným křížem, ležícím 45 stupňů západně. Delší rameno Jižního kříže, 4,5-krát nanesena vzdálenost hvězd α a γ Crucis, pak ukazuje prakticky do bezhvězdné oblasti, kde se nachází právě jižní nebeský pól.
|
||||
|
||||
Malé a výrazné, ale v našich zeměpisných šířkách neviditelné souhvězdí jižní oblohy. Zářivé hvězdy utvářejí typický obrazec kříže zachyceného v jižní části Centaur. Protože však leží v jedné z nejkrásnějších a neobyčejně bohatých oblastí Mléčné dráhy, nad svým okolím příliš nevyniká. Můžeme v něm obdivovat dvojici velmi rozdílných objektů - už pouhým okem si všimněte nápadnou tmavou oblast zvanou Uhelné pytel, v triedru zase upoutá okolo hvězdy kappa Crucis jiskřivá otevřená hvězdokupa Šperkovnice.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.212044
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-05-29 12:33:01.044498
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé, ale přitom ne nejzřetelnější souhvězdí v oblasti severního pólu, které u nás můžeme na obloze obdivovat každou jasnou noc, protože nikdy nezapadá. Složené je převážně ze středně jasných a slabších hvězd, které tvoří téměř polokružnici kolem Polárky. Hlava Draka tvořena hvězdami γ (Etamín), β (Alwaid), ξ a ν Draconis a je poměrně nápadným hvězdným obrazcem, od kterého nedaleko září jasná Vega ze souhvězdí Lyry. Tělo se rozprostírá mezi dvěmi nebeskými medvědicemi. Nejjasnější hvězda Thuban, polární hvězda v době staveb pyramid, leží ve středu spojnice hvězd Kochab z Malé medvědice a Mizar z Velké medvědice. Drak je osmým největším souhvězdím a i přesto, že leží dál od Mléčné dráhy, skrývá hodně deepsky objektů. Většinou jsou to slabé galaxie, mnohé zajímavého vzhledu, ale najdeme zde i několik pěkných dvojhvězd, které se dají rozlišit triedru nebo malým dalekohledem. V Drakovi nalezneme i mimořádně jasnou planetární mlhovinou NGC 6543, známé jako Kočičí oko. Kousek od ní leží severní pól ekliptiky.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé, ale přitom ne nejzřetelnější souhvězdí v oblasti severního pólu, které u nás můžeme na obloze obdivovat každou jasnou noc, protože nikdy nezapadá. Složené je převážně ze středně jasných a slabších hvězd, které tvoří téměř polokružnici kolem Polárky. Hlava Draka tvořena hvězdami γ (Etamín), β (Alwaid), ξ a ν Draconis a je poměrně nápadným hvězdným obrazcem, od kterého nedaleko září jasná Vega ze souhvězdí Lyry. Tělo se rozprostírá mezi dvěmi nebeskými medvědicemi. Nejjasnější hvězda Thuban, polární hvězda v době staveb pyramid, leží ve středu spojnice hvězd Kochab z Malé medvědice a Mizar z Velké medvědice. Drak je osmým největším souhvězdím a i přesto, že leží dál od Mléčné dráhy, skrývá hodně deepsky objektů. Většinou jsou to slabé galaxie, mnohé zajímavého vzhledu, ale najdeme zde i několik pěkných dvojhvězd, které se dají rozlišit triedru nebo malým dalekohledem. V Drakovi nalezneme i mimořádně jasnou planetární mlhovinou NGC 6543, známé jako Kočičí oko. Kousek od ní leží severní pól ekliptiky.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.138477
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-11-22 15:15:34.471275
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy ležící jihozápadně od Oriona. Toto, v pořadí šesté největší souhvězdí, se večer v pozdní podzim a během zimy klikatí přes úctyhodnou část oblohy: pramení u jasného Rigela v Orionu a vine se dále na západ a jih směrem k jihu. Ze všech souhvězdí má největší rozsah deklinace (60 stupňů). Vodní proud je tvořen většinou hvězdami 3. a 4. magnitudy, takže se místy při nepozorném pohledu ztrácí. Ústí řeky vyznačuje hvězda první magnitudy Achernar, která však z našich zeměpisných šířek není viditelná, protože leží na deklinaci skoro -60˚. V Eridanu se nachází mnoho galaxií, z nichž vizuálně nejkrásnější jsou NGC 1232 a NGC 1300.
|
||||
|
||||
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy ležící jihozápadně od Oriona. Toto, v pořadí šesté největší souhvězdí, se večer v pozdní podzim a během zimy klikatí přes úctyhodnou část oblohy: pramení u jasného Rigela v Orionu a vine se dále na západ a jih směrem k jihu. Ze všech souhvězdí má největší rozsah deklinace (60 stupňů). Vodní proud je tvořen většinou hvězdami 3. a 4. magnitudy, takže se místy při nepozorném pohledu ztrácí. Ústí řeky vyznačuje hvězda první magnitudy Achernar, která však z našich zeměpisných šířek není viditelná, protože leží na deklinaci skoro -60˚. V Eridanu se nachází mnoho galaxií, z nichž vizuálně nejkrásnější jsou NGC 1232 a NGC 1300.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.208438
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-06-26 08:39:32.646244
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nenápadné souhvězdí jižní oblohy západně od břehů nebeské řeky Eridanus. Ze severní Evropy nelze pozorovat. Ačkoliv souhvězdí při pohledu pouhým okem nebo triedrem není ničím zajímavé, není to jen malá nenápadná oblast oblohy, kterou označuje pouze jedna hvězda čtvrté magnitudy. Nachází se zde mnoho slabých galaxií, z nichž většina se přiřazuje do 55 milionů světelných let vzdialené kupy galaxií Fornax, jedné z nejbližších kup galaxií. Rozprostírá se v jižní části na rozhraní s Eridania. Obsahuje asi 18 galaxií, z nichž nejjasnější je NGC 1316. V souhvězdí leží i jeden člen Místní skupiny, nepravidelná trpasličí galaxie mimořádně nízké plošné jasnosti označována jako systém Fornax.
|
||||
|
||||
|
||||
Nenápadné souhvězdí jižní oblohy západně od břehů nebeské řeky Eridanus. Ze severní Evropy nelze pozorovat. Ačkoliv souhvězdí při pohledu pouhým okem nebo triedrem není ničím zajímavé, není to jen malá nenápadná oblast oblohy, kterou označuje pouze jedna hvězda čtvrté magnitudy. Nachází se zde mnoho slabých galaxií, z nichž většina se přiřazuje do 55 milionů světelných let vzdialené kupy galaxií Fornax, jedné z nejbližších kup galaxií. Rozprostírá se v jižní části na rozhraní s Eridania. Obsahuje asi 18 galaxií, z nichž nejjasnější je NGC 1316. V souhvězdí leží i jeden člen Místní skupiny, nepravidelná trpasličí galaxie mimořádně nízké plošné jasnosti označována jako systém Fornax.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.194932
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-19 09:57:47.476415
|
||||
---
|
||||
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole triedru 7×50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5mag, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah.
|
||||
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10mag. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9mag).
|
||||
|
||||
|
||||
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole triedru 7×50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5mag, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah.
|
||||
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10mag. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9mag).
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.150070
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-20 18:17:25.005187
|
||||
---
|
||||
Výrazné zvířetníkové souhvězdí ležící převážně na severní obloze. Spolu se souhvězdími Pastýřem a Pannou patří mezi nejznámější souhvězdí jarní oblohy. Hlavní skupinou hvězd je snadno rozpoznatelná šestice - Ras Elazed Australis, Ras Elazed Borealis, Adhafera, Algieba, η Leonis a Regulus - tvořící tzv. srp, převrácený otazník nebo půlměsíc představující lví hlavu a hruď. Hlavní kostru souhvězdí pak tvoří další tři jasné hvězdy - Zosma a Chertan, ocas zakončuje jasná Denebola. Ve starém Řecku se za konec tohoto ocasu považovali i slabé hvězdy souhvězdí Vlasů Bereniky, které se definitivně osamostatnili až v 16. století. Lev je typické souhvězdí mimo Mléčnou dráhu, které je přeplněné galaxiemi. Slušný počet z nich představuje poměrně výrazné objekty, v jedné relativně blízké skupině galaxií. Pět z nich je i ve známém Messierovom katalogu: M65, M66, M95, M96 a M105. Především první čtyři z nich jsou za příznivých pozorovacích podmínek docela dobře viditelné i v malých dalekohledech, případně ve světelných triedrech a binokulárech. Nesmíme však zapomínat ani na další z katalogu NGC, některé z nich by se totiž mohly bez problémů zařadit i do mnohem známějšího katalogu Charlese Messiera.
|
||||
|
||||
|
||||
Výrazné zvířetníkové souhvězdí ležící převážně na severní obloze. Spolu se souhvězdími Pastýřem a Pannou patří mezi nejznámější souhvězdí jarní oblohy. Hlavní skupinou hvězd je snadno rozpoznatelná šestice - Ras Elazed Australis, Ras Elazed Borealis, Adhafera, Algieba, η Leonis a Regulus - tvořící tzv. srp, převrácený otazník nebo půlměsíc představující lví hlavu a hruď. Hlavní kostru souhvězdí pak tvoří další tři jasné hvězdy - Zosma a Chertan, ocas zakončuje jasná Denebola. Ve starém Řecku se za konec tohoto ocasu považovali i slabé hvězdy souhvězdí Vlasů Bereniky, které se definitivně osamostatnili až v 16. století. Lev je typické souhvězdí mimo Mléčnou dráhu, které je přeplněné galaxiemi. Slušný počet z nich představuje poměrně výrazné objekty, v jedné relativně blízké skupině galaxií. Pět z nich je i ve známém Messierovom katalogu: M65, M66, M95, M96 a M105. Především první čtyři z nich jsou za příznivých pozorovacích podmínek docela dobře viditelné i v malých dalekohledech, případně ve světelných triedrech a binokulárech. Nesmíme však zapomínat ani na další z katalogu NGC, některé z nich by se totiž mohly bez problémů zařadit i do mnohem známějšího katalogu Charlese Messiera.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.089228
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-05-13 07:27:38.543155
|
||||
---
|
||||
Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné dráhy mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3,9mag, 5,8mag, 26,8"), μ, η (3,6mag, 7,6mag, 15") π (4 , 6mag, 4,7mag, 1,4 ") a ξ Lupi (5,3mag, 5,8mag, 10,4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií.
|
||||
|
||||
V souhvězdí, které je celé ozdobené bohatou strukturou Mléčné dráhy blízko jejího středu, se nachází velmi pozoruhodná temná mlhovina s označením Barnard 228. Tento tenký, ale až čtyři stupně dlouhý prachový pás najdete při hvězdách ψ1 a ψ2 Lupi. Vypadá jako úzký tmavý kanál ve hvězdném poli a je nejlépe pozorovatelný v širokých polích velkých binárů, které zvyšují kontrast mezi tmavými mlhovinami a okolní Mléčnou dráhou. Najít ho v zorném poli není těžké, stačí pouze pomalu pohnout dalekohledem na východ od hvězd ψ Lupi.
|
||||
|
||||
|
||||
Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné dráhy mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3,9mag, 5,8mag, 26,8"), μ, η (3,6mag, 7,6mag, 15") π (4 , 6mag, 4,7mag, 1,4 ") a ξ Lupi (5,3mag, 5,8mag, 10,4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií.
|
||||
|
||||
V souhvězdí, které je celé ozdobené bohatou strukturou Mléčné dráhy blízko jejího středu, se nachází velmi pozoruhodná temná mlhovina s označením Barnard 228. Tento tenký, ale až čtyři stupně dlouhý prachový pás najdete při hvězdách ψ1 a ψ2 Lupi. Vypadá jako úzký tmavý kanál ve hvězdném poli a je nejlépe pozorovatelný v širokých polích velkých binárů, které zvyšují kontrast mezi tmavými mlhovinami a okolní Mléčnou dráhou. Najít ho v zorném poli není těžké, stačí pouze pomalu pohnout dalekohledem na východ od hvězd ψ Lupi.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.243447
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-13 12:13:58.973380
|
||||
---
|
||||
Orion je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Nápadná linie tří hvězd 2 magnitudy dotýkající se nebeského rovníku je pás Orionu, leží ve střední části souhvězdí a kulminuje během pozdních zimních večerů a během chladného ledna. Hvězdy pásu se nazývají Mintaka, Alnilam a Alnitak. Mezi nimi se nachází hrstka hvězd 5-8mag, které se společně označují jako Collinder 70. Orionovo pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuze, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuze-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít.
|
||||
|
||||
Orion se rozprostírá na obou stranách rovníku, je tedy celý viditelný kromě oblastí blízkých pólům z většiny pozorovacích míst na Zemi. Souhvězdí nabízí širokou a bohatou sbírku vesmírných atrakcí, ať už pro dalekohledy nebo malé triedry. Hlavním exponátem je Velká mlhovina v Orionu, považována mnohými za nejkrásnější difuzní mlhovinu na obloze a za jeden z nejkrásnějších objektů viditelných v dalekohledu. Mnohé další mlhoviny mohou být pozorovány v nekonečně velkém komplexu plynu a prachu, který pokrývá větší část Orionu. Celá oblast je protkána mezihvězdným prostředím a pokládá se za rodiště hvězd. Mnohé dvou, tří a vícenásobné systémy mají většinou modrobílou barvu, protože jsou mladými hvězdami, které byly teprve nedávno zrozené v Orionovu komplexu.
|
||||
|
||||
V severní části souhvězdí se spojují dvě větve Mléčné dráhy z Blíženců a z Býka a směrem dále se Mléčná dráha začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyonu z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuze a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3mag), π1 a π2 Orionis (4mag). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem o průměru asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny.
|
||||
|
||||
|
||||
Orion je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Nápadná linie tří hvězd 2 magnitudy dotýkající se nebeského rovníku je pás Orionu, leží ve střední části souhvězdí a kulminuje během pozdních zimních večerů a během chladného ledna. Hvězdy pásu se nazývají Mintaka, Alnilam a Alnitak. Mezi nimi se nachází hrstka hvězd 5-8mag, které se společně označují jako Collinder 70. Orionovo pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuze, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuze-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít.
|
||||
|
||||
Orion se rozprostírá na obou stranách rovníku, je tedy celý viditelný kromě oblastí blízkých pólům z většiny pozorovacích míst na Zemi. Souhvězdí nabízí širokou a bohatou sbírku vesmírných atrakcí, ať už pro dalekohledy nebo malé triedry. Hlavním exponátem je Velká mlhovina v Orionu, považována mnohými za nejkrásnější difuzní mlhovinu na obloze a za jeden z nejkrásnějších objektů viditelných v dalekohledu. Mnohé další mlhoviny mohou být pozorovány v nekonečně velkém komplexu plynu a prachu, který pokrývá větší část Orionu. Celá oblast je protkána mezihvězdným prostředím a pokládá se za rodiště hvězd. Mnohé dvou, tří a vícenásobné systémy mají většinou modrobílou barvu, protože jsou mladými hvězdami, které byly teprve nedávno zrozené v Orionovu komplexu.
|
||||
|
||||
V severní části souhvězdí se spojují dvě větve Mléčné dráhy z Blíženců a z Býka a směrem dále se Mléčná dráha začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyonu z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuze a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3mag), π1 a π2 Orionis (4mag). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem o průměru asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.233082
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-07-17 17:55:49.953684
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé nevýrazné souhvězdí zvířetníku ležící téměř celé na severní obloze mezi Beranem a Vodnářem. Na své dlouhé cestě po ekliptice vstupuje Slunce 11. března do souhvězdí Ryb a zůstává tam až do 17. dubna, proto je můžeme nejlépe pozorovat na večerní obloze od října do prosince. V souhvězdí jižně od hvězdy ω Piscium leží jarní bod - průsečík ekliptiky s nebeským rovníkem. Je to místo, kterým Slunce prochází nebeským rovníkem a směřuje dále na severní polokouli. Je to čas jarní rovnodennosti, který se odehrává každoročně asi kolem 21. března. Na severní polokouli označuje začátek jara, na jižní naopak začátek podzimu. Zmíněný průsečík je současně i počátečním bodem souřadnice nebeské délky - počítá se od něj rektascencia. Deklinace, čili obdoba zeměpisné šířky se naopak počítá od nebeského rovníku. V důsledku precese se poloha jarního bodu mění. Před více než 2000 lety se toto pomyslné místo nacházelo v souhvězdí Berana.
|
||||
|
||||
|
||||
Z pohledu obyčejného astronoma-amatéra toužícího shlédnout několik vesmírných krás není toto souhvězdí příliš zajímavé. Linii slabších hvězd ve tvaru písmene "V" obepínajícího Pegasů čtverec v osvětleném městě s určitostí rozeznáme až po přečištění atmosféry a ani pod tmavší oblohou na venkově nespatřil v triedru žádný deep-sky objekt. Ryby totiž leží dost daleko od pásu Mléčné dráhy a i přesto, že zabírají slušnou část oblohy, zahrnují jen pár pěkných dvojhvězd, z nichž některé představují barevné kontrastní páry. Nechybí slabé, poměrně malé galaxie, sice některé viditelné v běžných dalekohledech s průměrem objektivu 200mm jako mlhavé skvrny světla, ale vizuálně nezajímavé i v těch větších amatérských dalekohledech. Nejkrásnějším útvarem souhvězdí je pravděpodobně prstenec sedmi hvězd zhruba 4. magnitudy nazývaný někdy Kruhový ornament. Představuje hlavu jižněji umístěné ryby a tvoří ho hvězdy γ, κ, λ, ι, θ, 7 a 19 Piscium. Východní ryba je označena hvězdami σ až φ Piscium.
|
||||
|
||||
Rozsáhlé nevýrazné souhvězdí zvířetníku ležící téměř celé na severní obloze mezi Beranem a Vodnářem. Na své dlouhé cestě po ekliptice vstupuje Slunce 11. března do souhvězdí Ryb a zůstává tam až do 17. dubna, proto je můžeme nejlépe pozorovat na večerní obloze od října do prosince. V souhvězdí jižně od hvězdy ω Piscium leží jarní bod - průsečík ekliptiky s nebeským rovníkem. Je to místo, kterým Slunce prochází nebeským rovníkem a směřuje dále na severní polokouli. Je to čas jarní rovnodennosti, který se odehrává každoročně asi kolem 21. března. Na severní polokouli označuje začátek jara, na jižní naopak začátek podzimu. Zmíněný průsečík je současně i počátečním bodem souřadnice nebeské délky - počítá se od něj rektascencia. Deklinace, čili obdoba zeměpisné šířky se naopak počítá od nebeského rovníku. V důsledku precese se poloha jarního bodu mění. Před více než 2000 lety se toto pomyslné místo nacházelo v souhvězdí Berana.
|
||||
|
||||
|
||||
Z pohledu obyčejného astronoma-amatéra toužícího shlédnout několik vesmírných krás není toto souhvězdí příliš zajímavé. Linii slabších hvězd ve tvaru písmene "V" obepínajícího Pegasů čtverec v osvětleném městě s určitostí rozeznáme až po přečištění atmosféry a ani pod tmavší oblohou na venkově nespatřil v triedru žádný deep-sky objekt. Ryby totiž leží dost daleko od pásu Mléčné dráhy a i přesto, že zabírají slušnou část oblohy, zahrnují jen pár pěkných dvojhvězd, z nichž některé představují barevné kontrastní páry. Nechybí slabé, poměrně malé galaxie, sice některé viditelné v běžných dalekohledech s průměrem objektivu 200mm jako mlhavé skvrny světla, ale vizuálně nezajímavé i v těch větších amatérských dalekohledech. Nejkrásnějším útvarem souhvězdí je pravděpodobně prstenec sedmi hvězd zhruba 4. magnitudy nazývaný někdy Kruhový ornament. Představuje hlavu jižněji umístěné ryby a tvoří ho hvězdy γ, κ, λ, ι, θ, 7 a 19 Piscium. Východní ryba je označena hvězdami σ až φ Piscium.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.309512
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-09 12:36:17.018090
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Lodní záď leží jižně od Prokyonu, pod Jednorožcem. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě souhvězdím Kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Lodní záď leží východně a jihovýchodně od Velkého psa a prochází jí Mléčná dráha. Protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Lodní záď velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté a vhodné pro malý dalekohled, některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna východně od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46.
|
||||
|
||||
|
||||
Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, Plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, kolem hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější je v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadná tmavá oblast, která pokračuje dále do souhvězdí Plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppis (2,7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kupy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppis (3,7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5,7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeji.
|
||||
|
||||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Lodní záď leží jižně od Prokyonu, pod Jednorožcem. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě souhvězdím Kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Lodní záď leží východně a jihovýchodně od Velkého psa a prochází jí Mléčná dráha. Protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Lodní záď velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté a vhodné pro malý dalekohled, některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna východně od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46.
|
||||
|
||||
|
||||
Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, Plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, kolem hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější je v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadná tmavá oblast, která pokračuje dále do souhvězdí Plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppis (2,7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kupy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppis (3,7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5,7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeji.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.102916
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-10-28 10:35:11.178955
|
||||
---
|
||||
Nevýrazné souhvězdí jižní oblohy jižně Velryby a Vodnáře, východně od Jižní ryby. V tomto nepatrném souhvězdí na východ od Fomalhautu leží jižní galaktický pól, který označuje jeden ze dvou bodů osy rotace naší Galaxie. Ta má tvar disku, který se otáčí kolem svého jádra a osa otáčení je kolmá k rovině Mléčné dráhy. Body, ve kterých osa protíná oblohu se nazývají galaktické póly. Severní galaktické souřadnice leží v souhvězdí Vlasy Bereniky. Protože se v této oblasti díváme směrem nad rovinu naší Galaxie, vidíme pouze malý počet hvězd a plynové a prachové mračna jsou rozptýlené. Tímto směrem máme také nejlepší výhled do vzdáleného vesmíru a můžeme pozorovat množství mimogalaktických objektů. V souhvězdí se nachází tzv. systém Sculptor, trpasličí člen naší Místní skupiny galaxií, vzdálený sice pouze 260 000 světelných let. Tem má ale příliš nízkou plošnou jasnost, aby mohl být zachycen v amatérských dalekohledech. Mnohem příznivější je pozorování členů kupy galaxií v Sochaři, hrstky spirálních galaxií vzdálených pouhých 8 milionů světelných let, čímž se jedná pravděpodobně o nejbližší kupu galaxií k Místní skupině. Někdy se označuje také jako "skupina jižního galaktického pólu" a dvě z nich: NGC 55 a NGC 253 můžeme zachytit i v obyčejném triedru, a to hlavně z jižních oblastí, kde vystupují výše na meridiánu, .
|
||||
|
||||
|
||||
Nevýrazné souhvězdí jižní oblohy jižně Velryby a Vodnáře, východně od Jižní ryby. V tomto nepatrném souhvězdí na východ od Fomalhautu leží jižní galaktický pól, který označuje jeden ze dvou bodů osy rotace naší Galaxie. Ta má tvar disku, který se otáčí kolem svého jádra a osa otáčení je kolmá k rovině Mléčné dráhy. Body, ve kterých osa protíná oblohu se nazývají galaktické póly. Severní galaktické souřadnice leží v souhvězdí Vlasy Bereniky. Protože se v této oblasti díváme směrem nad rovinu naší Galaxie, vidíme pouze malý počet hvězd a plynové a prachové mračna jsou rozptýlené. Tímto směrem máme také nejlepší výhled do vzdáleného vesmíru a můžeme pozorovat množství mimogalaktických objektů. V souhvězdí se nachází tzv. systém Sculptor, trpasličí člen naší Místní skupiny galaxií, vzdálený sice pouze 260 000 světelných let. Tem má ale příliš nízkou plošnou jasnost, aby mohl být zachycen v amatérských dalekohledech. Mnohem příznivější je pozorování členů kupy galaxií v Sochaři, hrstky spirálních galaxií vzdálených pouhých 8 milionů světelných let, čímž se jedná pravděpodobně o nejbližší kupu galaxií k Místní skupině. Někdy se označuje také jako "skupina jižního galaktického pólu" a dvě z nich: NGC 55 a NGC 253 můžeme zachytit i v obyčejném triedru, a to hlavně z jižních oblastí, kde vystupují výše na meridiánu, .
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.205145
|
|||
updated_by: admin
|
||||
updated_date: 2021-12-08 19:10:37.151251
|
||||
---
|
||||
Malé nevýrazné rovníkové souhvězdí mezi Lvem a Hydrou. Sextant je velmi nezřetelný, pouze dvě jeho hvězdy jsou jasnější než 5 mag. Ještě že se v blízkosti nacházejí jasnější stálice. Sextant leží totiž zhruba v trojúhelníku, jehož vrcholy vytvářejí jasné hvězdy Alfard, Denebola a Regulus. Souhvězdí se nachází v bohaté oblasti galaxií, a i přes svou poměrně malou rozlohu jich obsahuje větší počet. Nejkrásnější z nich je pozoruhodně prodloužená NGC 3115.
|
||||
|
||||
|
||||
Malé nevýrazné rovníkové souhvězdí mezi Lvem a Hydrou. Sextant je velmi nezřetelný, pouze dvě jeho hvězdy jsou jasnější než 5 mag. Ještě že se v blízkosti nacházejí jasnější stálice. Sextant leží totiž zhruba v trojúhelníku, jehož vrcholy vytvářejí jasné hvězdy Alfard, Denebola a Regulus. Souhvězdí se nachází v bohaté oblasti galaxií, a i přes svou poměrně malou rozlohu jich obsahuje větší počet. Nejkrásnější z nich je pozoruhodně prodloužená NGC 3115.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,9 +5,9 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.131353
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-10-25 14:39:42.960992
|
||||
---
|
||||
Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, se proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko nad jihem. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné dráhy a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným hvězdou Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
|
||||
|
||||
|
||||
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
|
||||
|
||||
Přibližně na rozhraní Býka, Vozky, Blíženců a Orionu se nachází galaktické anticentrum, proto je zde Mléčná dráha nevýrazná. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulárních mračen vzdálenych pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardových mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554 - 55).
|
||||
Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, se proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko nad jihem. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné dráhy a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným hvězdou Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
|
||||
|
||||
|
||||
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
|
||||
|
||||
Přibližně na rozhraní Býka, Vozky, Blíženců a Orionu se nachází galaktické anticentrum, proto je zde Mléčná dráha nevýrazná. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulárních mračen vzdálenych pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardových mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554 - 55).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,10 +5,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.317111
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-04-19 18:58:34.297419
|
||||
---
|
||||
Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1,79mag), β (2,37mag), γ (2,44mag), δ (3,31mag), ε (1,77mag ), ζ (2,09mag), η (1,86mag) Ursa Maioris a souhvězdí se jako celek je označované téměř ve všech jazycích jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubhe a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km/s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
V polovině šedesátých let minulého století si astronomové při analýze snímků Palomarskej prohlídky oblohy uvědomili, že obloha v nedaleké blízkosti severního nebeského pólu je zakryta málo známým prachovým komplexem. Některé prachové mraky byly později katalogizovány B. T. Lynd a popsány Alanem Sandagem. Koncem devadesátých let IRAS a DIBHE, dva satelity s FIR (far infrared) senzory, shromáždili množství informací, které konečně odhalily celkový rozsah fenoménu. Detailně vyhotovené mapy ukazují, že od galaktické roviny se zhruba směrem k severnímu galaktickému pólu táhne rozsáhlé množství prachu (pokrývá souhvězdí Velké a Malé medvědice, Cephei, Žirafy a Rysa), ve vzdálenosti asi 300 pc od ní. Ačkoliv jsou na mnoha místech mlhoviny velmi slabé, nejsou stejné a tvoří husté mraky, svazky, filamenty a jiné rozeznatelné struktury, kterým by se měla věnovat zvýšená pozornost. Podobně jako jiné součásti mezihvězdného materiálu se skládají z prachových částic, vodíku, kysličníku uhelnatého a dalších složek.
|
||||
|
||||
Tyto mlhoviny jsou unikátní navíc v tom, že neodrážejí, nerozptylují nebo nesvítí díky individuální hvězdě nebo hvězdokupě (což je vlastnost většiny mlhovin v rovině naší Galaxie). Správně řečeno, tyto mlhoviny můžeme vidět díky tomu, že odrážejí světlo a jsou ionizované celkovým výkonem všech hvězd Mléčné dráhy! Mají tak reflexní (prach rozptyluje modré světlo), jakož i emisní charakteristiky (ERE - červená emise, pásmo 600-1000 nanometrů). Zkráceně řečeno, tmavé mlhoviny nedaleko galakticého rovníku díky Mléčné dráze svítí! Možná to není až tak překvapivé, ale historie vizuálního pozorování sahá v tomto případě daleko do minulosti. Pokud se tehdy totiž někdo o tento specifický obor seriózní zajímal, měl pravděpodobně možnost všimnout si na obloze i věci, které nám díky světelnému znečištění unikají. William Herschel v roce 1811 sestavil seznam 52 oblastí pozadí oblohy, které na něj působily mlhavým dojmem. Severozápadně od galaxie M82 popisuje 1,6 stupňů velkou oblast pokrytou bělavou mlhovinou. V roce 2004 si jeden amatérky astronom na své fotce vyhotovené na dálku kontrolovaným dalekohledem umístěným v horách Nového Mexika všiml v blízkosti galaxií M81-82 matnou šmouhu, která se dnes ztotožňuje s mlhovinou Vulkán, nejjasnější částí celého tohoto komplexu, pravděpodobně ležící i v dosahu zkušeného pozorovatele.
|
||||
Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1,79mag), β (2,37mag), γ (2,44mag), δ (3,31mag), ε (1,77mag ), ζ (2,09mag), η (1,86mag) Ursa Maioris a souhvězdí se jako celek je označované téměř ve všech jazycích jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubhe a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km/s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
V polovině šedesátých let minulého století si astronomové při analýze snímků Palomarskej prohlídky oblohy uvědomili, že obloha v nedaleké blízkosti severního nebeského pólu je zakryta málo známým prachovým komplexem. Některé prachové mraky byly později katalogizovány B. T. Lynd a popsány Alanem Sandagem. Koncem devadesátých let IRAS a DIBHE, dva satelity s FIR (far infrared) senzory, shromáždili množství informací, které konečně odhalily celkový rozsah fenoménu. Detailně vyhotovené mapy ukazují, že od galaktické roviny se zhruba směrem k severnímu galaktickému pólu táhne rozsáhlé množství prachu (pokrývá souhvězdí Velké a Malé medvědice, Cephei, Žirafy a Rysa), ve vzdálenosti asi 300 pc od ní. Ačkoliv jsou na mnoha místech mlhoviny velmi slabé, nejsou stejné a tvoří husté mraky, svazky, filamenty a jiné rozeznatelné struktury, kterým by se měla věnovat zvýšená pozornost. Podobně jako jiné součásti mezihvězdného materiálu se skládají z prachových částic, vodíku, kysličníku uhelnatého a dalších složek.
|
||||
|
||||
Tyto mlhoviny jsou unikátní navíc v tom, že neodrážejí, nerozptylují nebo nesvítí díky individuální hvězdě nebo hvězdokupě (což je vlastnost většiny mlhovin v rovině naší Galaxie). Správně řečeno, tyto mlhoviny můžeme vidět díky tomu, že odrážejí světlo a jsou ionizované celkovým výkonem všech hvězd Mléčné dráhy! Mají tak reflexní (prach rozptyluje modré světlo), jakož i emisní charakteristiky (ERE - červená emise, pásmo 600-1000 nanometrů). Zkráceně řečeno, tmavé mlhoviny nedaleko galakticého rovníku díky Mléčné dráze svítí! Možná to není až tak překvapivé, ale historie vizuálního pozorování sahá v tomto případě daleko do minulosti. Pokud se tehdy totiž někdo o tento specifický obor seriózní zajímal, měl pravděpodobně možnost všimnout si na obloze i věci, které nám díky světelnému znečištění unikají. William Herschel v roce 1811 sestavil seznam 52 oblastí pozadí oblohy, které na něj působily mlhavým dojmem. Severozápadně od galaxie M82 popisuje 1,6 stupňů velkou oblast pokrytou bělavou mlhovinou. V roce 2004 si jeden amatérky astronom na své fotce vyhotovené na dálku kontrolovaným dalekohledem umístěným v horách Nového Mexika všiml v blízkosti galaxií M81-82 matnou šmouhu, která se dnes ztotožňuje s mlhovinou Vulkán, nejjasnější částí celého tohoto komplexu, pravděpodobně ležící i v dosahu zkušeného pozorovatele.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,8 +5,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.153407
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-04-19 18:52:18.956313
|
||||
---
|
||||
Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - Kochab a Pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudou a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ Ursa minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9mag), podmínky jsou příliš špatné na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, potom je průzračnost atmosféry velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2mag) a 19 Umi (5,5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Na tmavé obloze se zkuste vydat na cestu k Polárce v podobě 40 stupňů dlouhého komplexu fyzicky souvisejících tmavých mlhovin (tzv. Ling filament nebo Polaris loop). Musíte ho však začít sledovat už severovýchodně od Denebu, kde se nachází velmi tmavá oblast Le Gentil 3. Zřetelně se zařezává do Mléčné dráhy hned vedle od Severní Ameriky a plynule přechází do svého okolí na východě. Komplex se pak táhne západně k dvojici hvězd α a β Cephei na samém okraji Mléčné dráhy a rozšiřuje se dále severně k hvězdě γ Cephei, kde už ztrácí hodně ze svého kontrastu kvůli chudšímu hvězdnému polu. Opouštíc Mléčnou dráhu může být komplex viditelný jako tmavý pás v řídkém poli hvězd, kde se rozdvojuje asi pět stupňů severně od reflexní mlhoviny NGC 7023, v místě chudém na hvězdy velikosti asi 6 x 4 stupně. Jedna větev pokračuje směrem k pólu (v okolí Polárky samé je vizuálně poměrně nedostatek hvězd v poloměru 2-3 stupňů), druhá jde ve směru bezejmenné hvězdy páté magnitudy, kde se vytrácí. Ano, skutečně existují tmavé mlhoviny v Malém voze! Tmavý komplex samozřejmě není vůbec nápadný a vystoupí tím lépe, čím jsou na pozorovacím stanovišti vidět slabší hvězdy. Podobná tmavá serpentina se směrem k Polárce táhne i z východní části Kasiopei, severně od dvojité hvězdokupy h / χ Persea. Je ale užší, rovnější a ještě méně nápadná. Pozorování tmavých mlhovin je opravdu fascinující, zvlášť pokud k tomu nepotřebujete žádný dalekohled!
|
||||
Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - Kochab a Pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudou a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ Ursa minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9mag), podmínky jsou příliš špatné na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, potom je průzračnost atmosféry velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2mag) a 19 Umi (5,5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Na tmavé obloze se zkuste vydat na cestu k Polárce v podobě 40 stupňů dlouhého komplexu fyzicky souvisejících tmavých mlhovin (tzv. Ling filament nebo Polaris loop). Musíte ho však začít sledovat už severovýchodně od Denebu, kde se nachází velmi tmavá oblast Le Gentil 3. Zřetelně se zařezává do Mléčné dráhy hned vedle od Severní Ameriky a plynule přechází do svého okolí na východě. Komplex se pak táhne západně k dvojici hvězd α a β Cephei na samém okraji Mléčné dráhy a rozšiřuje se dále severně k hvězdě γ Cephei, kde už ztrácí hodně ze svého kontrastu kvůli chudšímu hvězdnému polu. Opouštíc Mléčnou dráhu může být komplex viditelný jako tmavý pás v řídkém poli hvězd, kde se rozdvojuje asi pět stupňů severně od reflexní mlhoviny NGC 7023, v místě chudém na hvězdy velikosti asi 6 x 4 stupně. Jedna větev pokračuje směrem k pólu (v okolí Polárky samé je vizuálně poměrně nedostatek hvězd v poloměru 2-3 stupňů), druhá jde ve směru bezejmenné hvězdy páté magnitudy, kde se vytrácí. Ano, skutečně existují tmavé mlhoviny v Malém voze! Tmavý komplex samozřejmě není vůbec nápadný a vystoupí tím lépe, čím jsou na pozorovacím stanovišti vidět slabší hvězdy. Podobná tmavá serpentina se směrem k Polárce táhne i z východní části Kasiopei, severně od dvojité hvězdokupy h / χ Persea. Je ale užší, rovnější a ještě méně nápadná. Pozorování tmavých mlhovin je opravdu fascinující, zvlášť pokud k tomu nepotřebujete žádný dalekohled!
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.912521
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-18 19:53:00.769066
|
||||
---
|
||||
47x-80x, [OIII], 6m5 +
|
||||
47x-80x, [OIII], 6m5 +
|
||||
Při 47x + [OIII] se nepřímo objeví velmi slabý povrch, který leží mezi lichoběžníkem z 14 mag hvězd. Při 80x je povrch lépe vidět a lze jej držet pouze nepřímo. Plocha zhruba kulatá bez dalších struktur.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.389772
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-18 19:53:00.769138
|
||||
---
|
||||
200x, [OIII] Filtr, 6m3
|
||||
Slabě rozeznatelná již bez filtru ve zvětšení 100x. Opravdu obtížná ve 200x bez filtru, ale jistá při bočním vidění. V mlhovině a kolem ní je několik slabých hvězd. Dobře reaguje na filtry. S filtry 200x se střed jeví tmavý. Obtížný jasnější prstenec je viditelný jen asi ze 3/4, jižní čtvrtina se zdá být otevřená nebo je pod hranicí vnímání. Konce prstence 3/4 vypadají o něco jasnější než ostatní - malá zauzlení nebo hvězdy v mlhovině.
|
||||
200x, [OIII] Filtr, 6m3
|
||||
Slabě rozeznatelná již bez filtru ve zvětšení 100x. Opravdu obtížná ve 200x bez filtru, ale jistá při bočním vidění. V mlhovině a kolem ní je několik slabých hvězd. Dobře reaguje na filtry. S filtry 200x se střed jeví tmavý. Obtížný jasnější prstenec je viditelný jen asi ze 3/4, jižní čtvrtina se zdá být otevřená nebo je pod hranicí vnímání. Konce prstence 3/4 vypadají o něco jasnější než ostatní - malá zauzlení nebo hvězdy v mlhovině.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.470530
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-18 19:53:00.769188
|
||||
---
|
||||
172x-293x, [OIII] / UHC, 6m5 +
|
||||
172x-293x, [OIII] / UHC, 6m5 +
|
||||
PN viditelná již bez filtru, jako výrazné zjasnění na okraji slabé hvězdné skupiny. Tušitelná centrální hvězda při 172x, nepřímo pak při 293x. Pozitivní odpověď na UHC a [OIII]. Při 4 mm pupile (172x) lze PN považovat za kulatou, dobře definovanou oblast, která se ve středu jeví trochu tmavší. S filtrem viditelná přímo.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.142793
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-18 19:50:29.702133
|
||||
---
|
||||
155x, [OIII], 6m5
|
||||
155x, [OIII], 6m5
|
||||
Slabá, 3:2 JZ-SV prodloužená, jasnější na JZ. Obtížně nepřímo udržitelná. Světlejší oblast poněkud přesazená na JZ. Na SV, u hvězdy, další slabé zjasnění uvnitř PN.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.780173
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-18 19:50:29.702210
|
||||
---
|
||||
172x-293x, UHC / [OIII], 6m5 +
|
||||
172x-293x, UHC / [OIII], 6m5 +
|
||||
Bez filtru neviditelná. UHC a [OIII] vykazují podobně pozitivní účinky. Na JZ a v 172x je nejprve zaznamenána JZ obálka, kterou lze udržet nepřímo. Zvýšení zvětšení na 293x dále odhaluje JV obálku, která je umístěna přímo na SZ od 13mag hvězdy. Tato sekce vypadá menší, ale jasnější, s 13mag hvězdou, která ruší.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:08.402256
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-05-13 07:25:25.112262
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.992594
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-05-13 07:25:25.112539
|
||||
---
|
||||
100x, [OIII], 7m5
|
||||
100x, [OIII], 7m5
|
||||
Velmi obtížná, slabý kulatý disk bočně viditelný. Leží přímo na jih od sousedních 11mag hvězd. Lze jen obtížně rozpoznat hranici nebo tvar, sousední dvě hvězdy 14mag, viditelné přes [OIII] nelze zaměňovat za PN.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.967032
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-05-13 07:25:25.112625
|
||||
---
|
||||
120x, [OIII], 7m5+
|
||||
120x, [OIII], 7m5+
|
||||
Těžká navzdory nejlepším podmínkám (Gamsberg / Namibie) a velkému průměru, nepřímo lze pomocí filtru [OIII] udržet slabé prodloužené zjasnění 3:2 V-Z bez jakýchkoli podrobností. PN nelze rozeznat jako prsten, ani nelze ověřit hrany, které by měly být lehčí. Bez filtru není nic vidět, něco s UHC.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.194727
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:23:10.131735
|
||||
---
|
||||
[OIII], v 7m5
|
||||
[OIII], v 7m5
|
||||
Extrémně těžký Abell, druhý pokus s dokonalou oblohou konečně úspěšný. Pouze s pupilou 4 mm. Vnímán jako plošný třpyt. Bočně neudržitelný, pouze čas od času blikne. PN vypadá bez struktury, směrem k V a Z dvě velmi slabé hvězdy, které lze je vidět i skrz [OIII]. Na místě PN bez filtru není žádná hvězda, která by mohla zaměněna za PN.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.870051
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:26:39.547349
|
||||
---
|
||||
206x, [OIII], 6m6
|
||||
206x, [OIII], 6m6
|
||||
PN již viditelná v přehlídkovém okuláru jako velmi slabá záře kolem jasné centrální hvězdy. S [OIII] se PN stává vizuálně o něco jednodušší a je nepřímo udržitelná, PN samotná se ukazuje při 206x jako kulaté, přibližně 1,5' velké zjasnění, centrální hvězda viditelná stále. Hranice poněkud rozptýlené, ale jsou jasně patrné.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.071876
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:26:39.547412
|
||||
---
|
||||
293x, [OIII], 6m+
|
||||
293x, [OIII], 6m+
|
||||
Navzdory špatné průzračnosti je vidět bez filtru slabá záře kolem jasné, přímo viditelné centrální hvězdy. PN dobře reaguje na [OIII] filtr a je s ním přímo viditelná, stejně jako centrální hvězda. Samotná PN je kulatá a rozptýlená.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:08.377744
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-08-11 17:38:53.491305
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.709115
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:28:16.828284
|
||||
---
|
||||
129x, [OIII], 7m+
|
||||
129x, [OIII], 7m+
|
||||
Slabý Abell, bočně méně než 100% času, přesto jisté pozorování. Kulatý tvar bez dalších detailů, žádné ostré hranice.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.211839
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:28:16.828348
|
||||
---
|
||||
172x, [OIII], 6m+
|
||||
172x, [OIII], 6m+
|
||||
Špatná průzračnost. Není viditelná při 113x a 172x bez filtru. S UHC slabá nejistá ploška, s [OIII] je bezpečně udržitelná nepřímo po dobu několika sekund. Vypadá spíše difuzně, bez ostrých okrajů. Slabé hvězdy v mlhovině nelze zahlédnout ani bez filtrů.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:08.355348
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:29:42.935331
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.301850
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:29:42.935524
|
||||
---
|
||||
225x, [OIII], 7m3
|
||||
225x, [OIII], 7m3
|
||||
Velmi slabá PN. Nepřímo problikává. Spolehlivé pozorování. PN bez struktury jako rozptýlená ploška.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.673692
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:29:42.935593
|
||||
---
|
||||
293x, [OIII], 7m+
|
||||
293x, [OIII], 7m+
|
||||
Bez filtru není vidět. S [OIII] udržitelná jako kulatý, difuzní zužující se povrch, uvnitř naplněná, bez další struktury. Krásné hvězdné pozadí s mnoha dvojhvězdami a hvězdnými skupinami.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:08.902086
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-07-05 10:54:28.321126
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.956958
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-07-05 10:54:18.021412
|
||||
---
|
||||
100x, [OIII], 7m0
|
||||
100x, [OIII], 7m0
|
||||
Extrémně obtížné pozorovatelná PN, po půl hodině intenzivního pozorování vidím slabé rozjasnění směrem k JV od jasné centrální hvězdy 14,1mag , objekt není kruhový, pozorování nejisté.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.981770
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-07-05 10:54:18.021513
|
||||
---
|
||||
113x-172x, UHC, [OIII], 6m5 +
|
||||
113x-172x, UHC, [OIII], 6m5 +
|
||||
Hraniční pozorování. V 113x a UHC se zdá, že slabá mlhovina se objevuje kolem centrálně umístěné 14mag hvězdy, ale nelze ji bezpečně udržet. S [OIII] filtrem a 172x hvězda není tak výrazna, takže lze očekávat slabé rozjasnění, ale není ho lehké udržet.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.986680
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:43:13.359544
|
||||
---
|
||||
129x, [OIII], 7m2
|
||||
129x, [OIII], 7m2
|
||||
Bez filtru kde nic tu nic, s [OIII] se objeví kulatý, středně velký a bezstrukturální disk, snadno se drží nepřímo, poněkud rozptýlený.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.942377
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:43:13.359611
|
||||
---
|
||||
172x, [OIII], 6m+
|
||||
172x, [OIII], 6m+
|
||||
Při 172x, bez filtru jako velká plocha i v případě špatné průzračnosti. UHC přináší mírné zlepšení, viditelná pouze nepřímo. S [OIII] opět o něco lepší. PN je stále slabá, ale lze ji nepřetržitě držet nepřímo. Na hranici vnímání je vidět zúžení, které rozděluje PN na dvě poloviny SV-JZ a z toho udělá tvarově osmičku, je to ale velmi obtížné rozpoznatelné a ne stabilně udržitelné.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.973204
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:44:59.762627
|
||||
---
|
||||
155x, [OIII], 6m5
|
||||
155x, [OIII], 6m5
|
||||
S [OIII] hvězdy ležící uvnitř PN a kolem PN ruší a vytváří dojem mlhoviny. Nejlépe se střední pupilou (155x) a [OIII] filtry, velmi slabá, kulatá záře v Mléčné dráze.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.957097
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:44:59.762694
|
||||
---
|
||||
172x, [OIII], 6m5+
|
||||
172x, [OIII], 6m5+
|
||||
Bohaté hvězdné pole. PN jasně viditelná v přehlídkovém zvětšení s [OIII] filtrem jako velké zjasnění uvnitř hvězdné skupiny. Nejlepší výsledky s 4 mm pupilou - PN lze držet jako rozsáhlé nestrukturované diskovité zjasnění, které se zdá mírně protáhlé S-J. Východní strana poněkud lépe definovaná a jasnější. S filtrem, poblíž středu je vidět 14mag hvězda, ale není to skutečná centrálmí hvězda.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.819179
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:46:10.803663
|
||||
---
|
||||
80x, [OIII], 6m5+
|
||||
80x, [OIII], 6m5+
|
||||
Bez filtru je na místě PN vidět pěkný kompaktní rovnoramenný trojúhelník. S filtrem a 47x lze okamžitě pozorovat zjasnění uvnitř trojúhelníku, které lze dokonce vnímat přímo a netvoří ho hvězdy vymazané filtrem. Zvýšení na 80x lépe definuje přesnou polohu a velikost oblasti. Přibližně 3:2 S-J protáhlé zjasnění lze stále snadno nepřímo držet jako bezstrukturové zjasnění. Jednoduchý Abell PN
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.720613
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:46:10.803761
|
||||
---
|
||||
129x, [OIII], 6m3
|
||||
129x, [OIII], 6m3
|
||||
PN stojí přímo na východ od hvězdy 8mag, rozptýlený, což je již rozpoznatelné při 51x bez filtru. Velká, přibližně kulatá, není jasně vymezená ani s [OIII] při 129x, žádné struktury, galaxie není vidět.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.225459
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:46:10.803830
|
||||
---
|
||||
244x, [OIII], 7m+
|
||||
244x, [OIII], 7m+
|
||||
Bez filtru může být PN viděna jako velká, přibližně kulatá plocha 2' na V od hvězdy 8,2mag. Při 293x lze galaxii PGC 65491 považovat za slabé, ale plošné zjasnění přímo na J od PN. S [OIII] je PN slabá, kulatá a lépe definovaná se skořápkami na V a Z stranách. Centrální hvězdu lze také vidět i prostřednictvím filtrů.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.131286
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:52:48.881261
|
||||
---
|
||||
114x, [OIII] 6m5+
|
||||
114x, [OIII] 6m5+
|
||||
13mag centrální hvězda viditelná i s filtrem [OIII]. Kolem hvězdy se nepřímo objeví malé halo, které ostatní sousední hvězdy o velikosti 13mag nemají. Halo nelze udržet, ale opakovaná viditelnost naznačuje pozitivní pozorování.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.200609
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:52:48.881340
|
||||
---
|
||||
225x, [OIII], 7m
|
||||
225x, [OIII], 7m
|
||||
Bez filtru nic, s [OIII] nápadná PN, velká, zhruba kulatá s mírně skvrnitým prstenem kolem jasnější centrální hvězdy. Struktura těžko udržitelná.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:19.763645
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-09-03 17:52:48.881395
|
||||
---
|
||||
172x-293x, [OIII], 6m+
|
||||
172x-293x, [OIII], 6m+
|
||||
Bez filtru je od 172x jako vidět halo kolem jasné 13mag centrální hvězdy. Při 419x lze vidět krásný hvězdný řetězec přímo SZ od PN sestávající ze 7 hvězd. Kolem jasné centrální hvězdy bliká slabá druhá hvězda. S [OIII] a při 172x lze pozorovat nepřímo jasně patrné oválné zjasnění, které má slabší fragmenty na V a Z. Na V je mísovitý tvar trochu lehčí.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2021-07-04 11:52:35.886908
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-07-05 10:56:56.991497
|
||||
---
|
||||
|
||||
Barnardova temná mlhovina B352 se nachází uvnitř mlhoviny NGC7000 zvané též "Severní Amerika".
|
||||
|
||||
Barnardova temná mlhovina B352 se nachází uvnitř mlhoviny NGC7000 zvané též "Severní Amerika".
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.586599
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-11-12 15:39:31.583584
|
||||
---
|
||||
360x, [OIII] filtr, 21,44msa, 6m+
|
||||
360x, [OIII] filtr, 21,44msa, 6m+
|
||||
Bez filtru v přehlídkovém zvětšení nelze vidět. Slabou, kulatou záři lze pozorovat pouze při větším zvětšení. PN dobře reaguje na [OIII] a lze ji považovat za přesně kulatý disk o velikosti přibližně 30". Disk se jemně zužuje směrem k okraji, ale prstenec není vidět.
|
||||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.111272
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2022-02-05 18:37:47.120402
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa vhodná spíše pro triedr jako dalekohled.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 10:07:13.303600
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2022-02-05 18:37:47.120574
|
||||
---
|
||||
Je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3,79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kupy.
|
||||
Je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3,79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kupy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.103702
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2022-02-05 18:51:13.287305
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř hvězd 5-6mag, které jsou mírně vysunuté z kupy na SV. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5,5mag a 7,6mag jsou odděleny 99". Celá tato oblast stojí za binokulární procházku.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř hvězd 5-6mag, které jsou mírně vysunuté z kupy na SV. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5,5mag a 7,6mag jsou odděleny 99". Celá tato oblast stojí za binokulární procházku.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,7 +5,7 @@ references:
|
|||
created_by: skybber
|
||||
created_date: 2020-09-23 20:52:01.011571
|
||||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:01.011595
|
||||
updated_date: 2022-02-11 19:58:51.820582
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Jeden z mála pojmenovaných Hicksonů.
|
||||
|
|
@ -4,7 +4,7 @@ rating: 1
|
|||
references:
|
||||
created_by: admin
|
||||
created_date: 2020-10-04 15:59:43.511324
|
||||
updated_by: admin
|
||||
updated_date: 2020-10-04 15:59:43.544087
|
||||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2022-02-11 19:42:17.558047
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:07.352636
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-11-13 11:58:54.438422
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.592423
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-11-13 11:58:54.438591
|
||||
---
|
||||
257x, [OIII] filtr, první 6 m +, viz III
|
||||
257x, [OIII] filtr, první 6 m +, viz III
|
||||
PN lze považovat za extrémně slabé zjasnění i bez filtru. Se filtrem [OIII], který je pak slabě rozpoznatelná jako slabý, přesně kulatý disk s dobře definovanými hranami, žádné další podrobnosti nelze rozpoznat.
|
||||
|
|
@ -7,12 +7,12 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.611904
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-10-25 14:52:34.795568
|
||||
---
|
||||
|
||||
Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuchu si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomem Johnem Bevisonem, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleye vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pozorování svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku.
|
||||
|
||||
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynová mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 byl v jejím středu zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným "challange" objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
|
||||
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulárem 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny přesněji na 8,4mag. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný charakter, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v pozemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentem směřujícím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetekujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
|
||||
|
||||
Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuchu si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomem Johnem Bevisonem, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleye vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pozorování svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku.
|
||||
|
||||
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynová mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 byl v jejím středu zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným "challange" objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
|
||||
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulárem 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny přesněji na 8,4mag. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný charakter, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v pozemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentem směřujícím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetekujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.430890
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 08:28:04.405353
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa nedaleko červenavé hvězdy 30 Ophiuchi. Objevil ji Charles Messier v roce 1764 a na hvězdy ji první rozložil W. Herschel. Je uvolněnější a otevřenější oproti M9. Její jasnost je 7mag a má spíše eliptický tvar. Je jednou z nejbližších a nejmladších kulových hvězdokup ke středu Galaxie, od Země je vzdálena 14,300 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa nedaleko červenavé hvězdy 30 Ophiuchi. Objevil ji Charles Messier v roce 1764 a na hvězdy ji první rozložil W. Herschel. Je uvolněnější a otevřenější oproti M9. Její jasnost je 7mag a má spíše eliptický tvar. Je jednou z nejbližších a nejmladších kulových hvězdokup ke středu Galaxie, od Země je vzdálena 14,300 světelných let.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.645096
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-13 16:27:44.008043
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 21milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC5585, NGC5574 a NGC5204. M101 odpovídá svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 170 000 ly. Její jasnost je sice 7,9mag, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru.
|
||||
|
||||
Myzer: *Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).*
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 21milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC5585, NGC5574 a NGC5204. M101 odpovídá svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 170 000 ly. Její jasnost je sice 7,9mag, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru.
|
||||
|
||||
Myzer: *Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).*
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.288211
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-13 16:27:44.008206
|
||||
---
|
||||
Pokud máme štěstí na velmi tmavou oblohu a máme i nějaký 250 mm dalekohled, uvidíme M101 jako slabší, ale rozsáhlou galaxii, která ukáže i flekatá spirální ramena točící se kolem jasného jádra ve směru hodinových ručiček. Dvě hvězdy jsou umístěny v hale, další dvě blízko jižního rozhraní.
|
||||
Pokud máme štěstí na velmi tmavou oblohu a máme i nějaký 250 mm dalekohled, uvidíme M101 jako slabší, ale rozsáhlou galaxii, která ukáže i flekatá spirální ramena točící se kolem jasného jádra ve směru hodinových ručiček. Dvě hvězdy jsou umístěny v hale, další dvě blízko jižního rozhraní.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.749253
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-05-13 11:21:33.013531
|
||||
---
|
||||
|
||||
Jeden z přesně nestotožnených Messierových objektů. Pierre Méchain v roce 1783 potvrdil, že M102 byla pravděpodobně pouze dalším pozorováním známé M101, rozsáhlé galaxie ve Velké medvědici. Owen Gingerich nakonec k označení M102 přiřadil mladou spirální galaxii s málo vyvinutými rameny NGC 5866, aby tak zaplnil díru v Messierovom katalogu. Můžeme ji pozorovat na jižním okraji souhvězdí, na rozhraní s Pastýřem.
|
||||
|
||||
Jeden z přesně nestotožnených Messierových objektů. Pierre Méchain v roce 1783 potvrdil, že M102 byla pravděpodobně pouze dalším pozorováním známé M101, rozsáhlé galaxie ve Velké medvědici. Owen Gingerich nakonec k označení M102 přiřadil mladou spirální galaxii s málo vyvinutými rameny NGC 5866, aby tak zaplnil díru v Messierovom katalogu. Můžeme ji pozorovat na jižním okraji souhvězdí, na rozhraní s Pastýřem.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.831279
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-05-13 11:21:33.013719
|
||||
---
|
||||
v zorném poli tvoří spolu se 2 blízkými hvězdami trojúhelník. Zjevuje se z boku a směrem do středu se mírně zjasňuje.
|
||||
|
||||
v zorném poli tvoří spolu se 2 blízkými hvězdami trojúhelník. Zjevuje se z boku a směrem do středu se mírně zjasňuje.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.370265
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-06-21 14:44:01.879206
|
||||
---
|
||||
|
||||
Poměrně výraznou a rozsáhlou spirální galaxii v severní části souhvězdí objevil P. Méchain v roce 1779. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phecda z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. M106 leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let a patří mezi největší blízké spirální galaxie, její průměr je 135.000ly, a svými rozměry tak může soupeřit s M31.
|
||||
|
||||
|
||||
Poměrně výraznou a rozsáhlou spirální galaxii v severní části souhvězdí objevil P. Méchain v roce 1779. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phecda z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. M106 leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let a patří mezi největší blízké spirální galaxie, její průměr je 135.000ly, a svými rozměry tak může soupeřit s M31.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.457068
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 12:13:26.521106
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa s celkovou jasností 7,9mag objevena v roce 1782 Pierrem Méchain. Má určité temné oblasti nezvyklé pro kulové hvězdokupy. Je od nás vzdálena asi 20 000 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa s celkovou jasností 7,9mag objevena v roce 1782 Pierrem Méchain. Má určité temné oblasti nezvyklé pro kulové hvězdokupy. Je od nás vzdálena asi 20 000 světelných let.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.133709
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-06-21 14:37:25.771642
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy, protože její jasnost dosahuje 9,8mag
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy, protože její jasnost dosahuje 9,8mag
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.391378
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 08:29:32.917390
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14mag. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5,8mag může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd.
|
||||
|
||||
Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14mag. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5,8mag může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.424008
|
|||
updated_by: lada.strych@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-07-27 19:07:22.153782
|
||||
---
|
||||
|
||||
M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět v triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost.
|
||||
|
||||
|
||||
M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět v triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.524165
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 08:31:19.888007
|
||||
---
|
||||
|
||||
Poměrně uvolněná kulová hvězdokupa s jasností 8mag objevena Charlesem Messierem v roce 1764. Je od nás vzdálena 15 700 světelných let. S hvězdokupou M10, která je na obloze vzdálená 3° tvoří často vyhledávanou dvojici kulových hvězdokup v souhvězdí Hadonoše.
|
||||
|
||||
|
||||
Poměrně uvolněná kulová hvězdokupa s jasností 8mag objevena Charlesem Messierem v roce 1764. Je od nás vzdálena 15 700 světelných let. S hvězdokupou M10, která je na obloze vzdálená 3° tvoří často vyhledávanou dvojici kulových hvězdokup v souhvězdí Hadonoše.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,16 +7,16 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.530939
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 08:43:36.651635
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
|
||||
Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8mag a 7,3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: " jednotlivé lemující přívěsky větvicí se ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2,5' v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsonu pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému poli v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.
|
||||
|
||||
Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsonu 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsonu 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z hvězdokupy trčela známé ramena.
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
|
||||
Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8mag a 7,3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: " jednotlivé lemující přívěsky větvicí se ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2,5' v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsonu pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému poli v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.
|
||||
|
||||
Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsonu 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsonu 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z hvězdokupy trčela známé ramena.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.694998
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-08-30 12:12:32.221256
|
||||
---
|
||||
|
||||
Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6mag a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě.
|
||||
|
||||
Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6mag a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.660802
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-09-14 09:23:54.904103
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa na rozhraní se souhvězdím Štítu v emisním komplexu nacházejícím se od nás 5 700 světelných let, v sousedním spirálovém rameni Střelec-Kýl. Nejjasnější hvězdy M16 jsou velmi horké a velmi svítivé a hlavně ony ozařují část mlhoviny, která dostala populární název Orlí mlhovina (IC 4703). Tyto hvězdy jsou členy otevřené hvězdokupy, která má 6 magnitudu a 8100 hvězd, některé její hvězdy můžeme rozlišit menším dalekohledem. Stáří se odhaduje na 1-2 miliony let. Celá oblast je místem s intenzivní tvorbou hvězd, v komplexu najdeme ojedinělé tmavé kruhové skvrny - globule, zhuštěná mračna považována za zárodek hvězdného systému. Objekt je také zdrojem rádiových vln.
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa na rozhraní se souhvězdím Štítu v emisním komplexu nacházejícím se od nás 5 700 světelných let, v sousedním spirálovém rameni Střelec-Kýl. Nejjasnější hvězdy M16 jsou velmi horké a velmi svítivé a hlavně ony ozařují část mlhoviny, která dostala populární název Orlí mlhovina (IC 4703). Tyto hvězdy jsou členy otevřené hvězdokupy, která má 6 magnitudu a 8100 hvězd, některé její hvězdy můžeme rozlišit menším dalekohledem. Stáří se odhaduje na 1-2 miliony let. Celá oblast je místem s intenzivní tvorbou hvězd, v komplexu najdeme ojedinělé tmavé kruhové skvrny - globule, zhuštěná mračna považována za zárodek hvězdného systému. Objekt je také zdrojem rádiových vln.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.605158
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-09-14 09:32:18.913976
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Jasná emisní mlhovina s rodícími se hvězdami pozorovaná na severním okraji souhvězdí, na rozhraní se souhvězdím Štítu v bohaté oblasti Mléčné dráhy na sever od M18 a M24. První záznam o jejím pozorování provedl na jaře roku 1746 de Cheseaux, nezávisle ji však objevil i Charles Messier v červnu téhož roku. V jejím nitru leží otevřená hvězdokupa NGC 6618 tvořená 35 velmi mladými hvězdami, hvězdokupa je vidět i pouhým okem. V dalekohledu je jasná mlhovina protkaná tmavými místy, a může tak v kráse soutěžit i s Velkou mlhovinou v Orionu. Leží ve vzdálenosti 5 700 světelných let.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.753806
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 08:55:48.494902
|
||||
---
|
||||
Její hlavní část je podlouhlá mlžná oblast s příčkou, která se táhne 12'VJV-ZSZ. Slabší mlhovinové oblouky ležící západně připomínají svým tvarem číslo "2" a obklopují tmavou masu populární nazvanou "Rybí ústa". Hvězdokupa je slabě koncentrovaná, její 50 hvězd pokrývá 25'plochu.
|
||||
|
||||
Její hlavní část je podlouhlá mlžná oblast s příčkou, která se táhne 12'VJV-ZSZ. Slabší mlhovinové oblouky ležící západně připomínají svým tvarem číslo "2" a obklopují tmavou masu populární nazvanou "Rybí ústa". Hvězdokupa je slabě koncentrovaná, její 50 hvězd pokrývá 25'plochu.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.324807
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-09-14 09:11:47.995202
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9mag hvězdokupu najdeme už v triedru.
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9mag hvězdokupu najdeme už v triedru.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,12 +7,12 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.299947
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 09:00:13.643122
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentilem, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukové stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 9 300 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentilem, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukové stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 9 300 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,9 +7,9 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.290847
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-06-23 15:11:50.705022
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3mag) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9mag a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3mag) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9mag a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.162710
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-08-30 12:06:06.165443
|
||||
---
|
||||
|
||||
Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.
|
||||
|
||||
M22 je se svou jasností 5,1mag jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binárními 100 mm dalekohledy.
|
||||
|
||||
Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.
|
||||
|
||||
M22 je se svou jasností 5,1mag jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binárními 100 mm dalekohledy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.190935
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-06-21 18:06:02.002863
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9mag. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ Sgr. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně
|
||||
|
||||
Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9mag. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ Sgr. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.970991
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-08-30 12:26:53.983170
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6mag. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U Sgr, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3mag po minimum 7,1mag v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí.
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6mag. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U Sgr, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3mag po minimum 7,1mag v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.443189
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-08-30 12:26:53.983394
|
||||
---
|
||||
V 250 mm dalekohledu rozlišíme v této pěkné kope 100 hvězd. Dva nápadné pruhy hvězd se táhnou zhruba ve směru V-Z a dominují centrální části. Severní pruh je hustší, obsahuje jasnější hvězdy a na severu je nepatrně vyhloubený. Koncentrovanější je v jeho západní polovině, kde se nachází i hustý svazek hvězd 6-8mag. U Sagittario je nápadným žlutým objektem východně od něj. Oblast kolem této hvězdokupy je bohatá na malé skupinky stálic.
|
||||
V 250 mm dalekohledu rozlišíme v této pěkné kope 100 hvězd. Dva nápadné pruhy hvězd se táhnou zhruba ve směru V-Z a dominují centrální části. Severní pruh je hustší, obsahuje jasnější hvězdy a na severu je nepatrně vyhloubený. Koncentrovanější je v jeho západní polovině, kde se nachází i hustý svazek hvězd 6-8mag. U Sagittario je nápadným žlutým objektem východně od něj. Oblast kolem této hvězdokupy je bohatá na malé skupinky stálic.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.114608
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-09-14 09:01:22.182477
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa, bohatá skvrna slabých hvězd nedaleko δ Scuti. Dosahuje 8mag, čítá 30 členů jasných 11mag a méně. Hvězdokupu překrývají tmavé mlhoviny, které zeslabují jasnost hvězd ležících za ní. Vzdálená je 5160 světelných let, její stáří se odhaduje na přibližně 90 milionů let.
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa, bohatá skvrna slabých hvězd nedaleko δ Scuti. Dosahuje 8mag, čítá 30 členů jasných 11mag a méně. Hvězdokupu překrývají tmavé mlhoviny, které zeslabují jasnost hvězd ležících za ní. Vzdálená je 5160 světelných let, její stáří se odhaduje na přibližně 90 milionů let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.949562
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-09-14 09:01:22.182724
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je kompaktní, bohatou otevřenou hvězdokupou, výraznou v okolním poli slabých hvězd. Za dobré noci rozeznáme 40 hvězd jasnosti převážně mezi 11-14mag. Nejjasnější členové leží jižně od centra kupy, na jihu jsou hvězdy rovnoměrněji rozmístěny. Hvězdokupu na severním rozhraní protíná tmavý bezhvězdný zářez a řetězec slabých hvězd se točí ze severu kolem východního okraje k jižnímu rozhraní.
|
||||
V dalekohledu je kompaktní, bohatou otevřenou hvězdokupou, výraznou v okolním poli slabých hvězd. Za dobré noci rozeznáme 40 hvězd jasnosti převážně mezi 11-14mag. Nejjasnější členové leží jižně od centra kupy, na jihu jsou hvězdy rovnoměrněji rozmístěny. Hvězdokupu na severním rozhraní protíná tmavý bezhvězdný zářez a řetězec slabých hvězd se točí ze severu kolem východního okraje k jižnímu rozhraní.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.463623
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-08-30 12:07:17.354168
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tuto kulovou hvězdokupu zaznamenal Charles Messier 27. července 1764 jako "mlhovinu o velikost 2' neobsahující žádnou hvězdu", jako první ji rozlišil na hvězdy až W. Herschel. Není problém ji najít, nachází se západně od sousední, velmi jasné kulové hvězdokupy M22. Oproti ní má však nižší jasnost - 6,8mag, je menší a o něco hustší s mírným eliptickým tvarem. Od Země je vzdálena 17 900 světelných let, skutečný průměr dosahuje 60 ly.
|
||||
|
||||
Tuto kulovou hvězdokupu zaznamenal Charles Messier 27. července 1764 jako "mlhovinu o velikost 2' neobsahující žádnou hvězdu", jako první ji rozlišil na hvězdy až W. Herschel. Není problém ji najít, nachází se západně od sousední, velmi jasné kulové hvězdokupy M22. Oproti ní má však nižší jasnost - 6,8mag, je menší a o něco hustší s mírným eliptickým tvarem. Od Země je vzdálena 17 900 světelných let, skutečný průměr dosahuje 60 ly.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.065867
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-08-30 12:07:17.354374
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm uvidíme mlhavé halo, které mimořádně bledne směrem ven, až na samotný okraj hala, ve kterém se dá rozlišit pár hvězd.
|
||||
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm uvidíme mlhavé halo, které mimořádně bledne směrem ven, až na samotný okraj hala, ve kterém se dá rozlišit pár hvězd.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.357430
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-06 10:52:33.948230
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa jasnosti 6,6mag, jen nedaleko od jasné hvězdy γ Cygni, v bohaté hvězdné oblasti Mléčné dráhy, objevena Charlesem Messierem 29.července 1764. Nejpůsobivější je v malém dalekohledu nebo v triedru, kde vypadá jako sevřená skupinka sedmi nebo osmi drobných hvězd, které jsou rozmístěny velmi podobně jako známé Plejády. V této kupě se ve skutečnosti nachází přes 50 hvězd, většina je však už mimo dosah malých dalekohledů. Jen škoda, že je překrývána v této oblasti hojným mezihvězdným prachem, předpokládá se, že jinak by byla o 3. magnitudy jasnější a mohla by konkurovat skutečným Plejádám! Hvězdokupa leží ve vzdálenosti 3740 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa jasnosti 6,6mag, jen nedaleko od jasné hvězdy γ Cygni, v bohaté hvězdné oblasti Mléčné dráhy, objevena Charlesem Messierem 29.července 1764. Nejpůsobivější je v malém dalekohledu nebo v triedru, kde vypadá jako sevřená skupinka sedmi nebo osmi drobných hvězd, které jsou rozmístěny velmi podobně jako známé Plejády. V této kupě se ve skutečnosti nachází přes 50 hvězd, většina je však už mimo dosah malých dalekohledů. Jen škoda, že je překrývána v této oblasti hojným mezihvězdným prachem, předpokládá se, že jinak by byla o 3. magnitudy jasnější a mohla by konkurovat skutečným Plejádám! Hvězdokupa leží ve vzdálenosti 3740 světelných let.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.196450
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-06 10:52:33.948581
|
||||
---
|
||||
V poměrně koncentrované kupě velmi dobře rozeznáme asi 30 hvězd. Osm z nich 9-10mag leží v centru a několik dalších hvězd podobné jasnosti je izolovaných na východě. Dva páry hvězd 9-10mag leží 10'Z a 10'J od kupy.
|
||||
|
||||
V poměrně koncentrované kupě velmi dobře rozeznáme asi 30 hvězd. Osm z nich 9-10mag leží v centru a několik dalších hvězd podobné jasnosti je izolovaných na východě. Dva páry hvězd 9-10mag leží 10'Z a 10'J od kupy.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,15 +7,15 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.077556
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 09:27:59.873837
|
||||
---
|
||||
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
|
||||
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly).
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 540 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobři, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.
|
||||
|
||||
Tak jako náš galaktický systém má své průvodce v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Z deseti známých je v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několik. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Výzvou je především dvojice And I a And II.
|
||||
|
||||
Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným okem pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi 1/4 stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
|
||||
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly).
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 540 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobři, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.
|
||||
|
||||
Tak jako náš galaktický systém má své průvodce v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Z deseti známých je v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několik. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Výzvou je především dvojice And I a And II.
|
||||
|
||||
Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným okem pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi 1/4 stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.
|
||||
|
||||
Myzer: Galaxii jsem samozřejmě pozoroval mnohokrát a detailně jsem se na ni zaměřil v létě 2007 se svým 250 mm Dobson: Dva tmavé Bondovy pásy byly jednu noc velmi výrazné a přiznám se, výrazněji jsem si je uvědomil snad pouze na La Palmě a nepamatuji si je v takovém podání z mých starších pozorování. To byl asi hlavní důvod, který mě vyprovokoval věnovat se známé galaxii dvě další noci podrobněji. Celkově jsem se na ni díval přes tři hodiny. Ze začátku bylo v centru pozornosti zejména jasné kruhové jádro obalené v eliptickém hale ve směru orientace celé galaxie. Hned od středu v blízkosti jádra svítí slabá hvězda. Hlavní a jasná část galaxie je zhruba oválná a velmi prodloužena ve směru severovýchod a jihozápad, její délka přesahuje asi jeden stupeň. Severovýchodní část je menší a napříč obsahuje velmi nenápadný tmavý zářez. Jihozápadní část je větší, ale směrem k M32 je více vybledlá. Dva tmavé Bondova pásy jsou nepřehlédnutelné, při pozornějším pohledu vidět, že nejsou rovnoběžné. Vnitřní výraznější pás není orientován rovnoběžně s prodlouženým tvarem galaxie, ale v jihozápadní části galaxie začíná zařezávat více dovnitř galaxie. Na druhé straně, severovýchodně od jádra, mizí do ztracena. Vnější pás je skoro rovnoběžný s okrajem galaxie, ale je neuvěřitelné těžké vystopovavať ho po celé její délce. Jeden velmi nezřetelný tmavý pás se také nachází na východní straně galaxie (mírně na severovýchod od jádra). Fyzikálně se s největší pravděpodobností jedná o část vnitřního pásu, při pozornějším pohledu vidím dokonce jejich propojení! Otáčí se při jedné jasné hvězdě v severovýchodním rameni. Nakonec se dostávám k odlehlým částem galaxie, jejichž jasnost je už o poznání slabší. Velmi pomůže občas zahýbat tubusem. Detaily jsou na hranici viditelnosti a nedokážu skoro žádný potvrdit s jistotou, zdá se mi, že světlo není rovnoměrné (možná části tmavého prachu). Na jihozápadě je ještě nápadná asociace NGC 206, která vypadá jako malý oválný obláček. S M32 a jádrem galaxie tvoří skoro rovnostranný trojúhelník.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.544012
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 09:27:59.874036
|
||||
---
|
||||
75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštěným jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou stelární objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78).
|
||||
75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštěným jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou stelární objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:05.963614
|
|||
updated_by: PetrS
|
||||
updated_date: 2021-03-24 09:30:07.622654
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentilem v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1mag. Je vidět už v triedru 7×50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již v dalekohledu s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů.
|
||||
|
||||
|
||||
Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentilem v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1mag. Je vidět už v triedru 7×50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již v dalekohledu s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.152948
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-08 17:47:41.373402
|
||||
---
|
||||
|
||||
Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2.5° severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7° východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5,1mag) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8,0mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35.
|
||||
|
||||
Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2.5° severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7° východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5,1mag) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8,0mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.810453
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-08 17:47:41.373637
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7.5 až 10mag. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kupy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec.
|
||||
V dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7.5 až 10mag. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kupy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.222210
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-06 09:02:13.033283
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se G. B. Hodierna zmiňuje ještě někdy před rokem 1694, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kupy se odhaduje na 14 světelných let.
|
||||
|
||||
S jasem 6mag je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd 8 až 14mag, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v nevýrazné oblasti Mléčné dráhy, pět obloukových stupňů severozápadně od θ Aur. Podobně jako o nedalekých M37 a M38 se G. B. Hodierna zmiňuje ještě někdy před rokem 1694, ale M36 objevil nezávisle i Le Gentil v roce 1749. Leží ve vzdálenosti 4 340 světelných let, tedy 10x dále jako Plejády. M36 je poměrně mladou hvězdokupou, její jasnější členové jsou horké modré hvězdy, naopak chybí červení obři. Skutečný rozměr kupy se odhaduje na 14 světelných let.
|
||||
|
||||
S jasem 6mag je to nejjasnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, ale nemá příliš vysokou plošnou jasnost. Jako celek ji však snadno uvidíme už v triedru jako jasnou velkou, kruhovou skvrnu. Tvoří ji kolem 60 hvězd 8 až 14mag, z nichž tři tucty rozlišíme 100 mm dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.344635
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-06 09:35:25.292008
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, jejích 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5mag se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5,6mag. Objevil ji Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta než M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, jejích 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5mag se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5,6mag. Objevil ji Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta než M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let.
|
||||
|
||||
V triedru je vidět jako jasná mlhavá skvrna s črtajúcimi se hvězdami, které dobře rozliší už malý dalekohled.
|
||||
|
|
@ -6,7 +6,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.958986
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-06 09:35:25.292287
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kupy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kupy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.585719
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-06 08:47:26.996725
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2.5 stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9mag a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2.5 stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9mag a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.339354
|
|||
updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
||||
updated_date: 2021-04-06 08:47:26.997058
|
||||
---
|
||||
Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kupy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní.
|
||||
Od dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm rozlišíme všech jejích sto členů, kteří tvoří seskupení řeckého písmene "π". Hvězdokupa dobře vyčnívá z rovnoměrně rozmístěného okolního hvězdného pole a vizuálně je to druhý nejkrásnější objekt ve Vozkovi. Ve větším průměru se vzhled už příliš nemění. Okolní hvězdy zvyšují počet viditelných stálic na více než 150, je tam mnoho tmavých mezer a hvězdných řetězců, z nichž nejnápadnější leží na severu. Jižnější část kupy je o něco bohatší a nachází se tam nápadná hvězdná prázdnota. Četnost dvojhvězd a dalších hvězdných seskupení je impozantní.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,8 +7,8 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.476606
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-05-13 06:28:51.706532
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa (6,4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Roku 1746 ji objevil švýcarský astronom a matematik De Cheseaux. O osmnáct let později ji pozoroval i Charles Messier, pro kterého se jednalo o první a jedinou kulovou hvězdokupu, ve které rozlišil jednotlivé hvězdy. Další kulové hvězdokupy v Messierově katalogu rozlišil až o 20 let později William Herschel pomocí většího dalekohledu. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Její stáří se odhaduje na 12,2 miliardy let.
|
||||
|
||||
Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit v triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut.
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa (6,4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Roku 1746 ji objevil švýcarský astronom a matematik De Cheseaux. O osmnáct let později ji pozoroval i Charles Messier, pro kterého se jednalo o první a jedinou kulovou hvězdokupu, ve které rozlišil jednotlivé hvězdy. Další kulové hvězdokupy v Messierově katalogu rozlišil až o 20 let později William Herschel pomocí většího dalekohledu. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Její stáří se odhaduje na 12,2 miliardy let.
|
||||
|
||||
Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit v triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,5 +7,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.086596
|
|||
updated_by: skybber
|
||||
updated_date: 2021-12-18 17:39:55.504354
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je tak jasná, že během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobr spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy.
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je tak jasná, že během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobr spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy.
|
||||
|
|
|
|||
Some files were not shown because too many files have changed in this diff Show More
Loading…
Reference in New Issue