Up to M22
This commit is contained in:
parent
c6e68ef0c6
commit
61c7746258
|
|
@ -2,9 +2,9 @@
|
|||
name: Blíženci (Gemini)
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.447865
|
||||
updated_ by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.447868
|
||||
updated_ by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 07:30:12.835588
|
||||
---
|
||||
|
||||
Zvířetníkové souhvězdí severní oblohy, kterým prochází Slunce po letním slunovratu od 21. června do 19. července, proto u nás vystupuje vysoko nad horizont v zimním období. Jasné hvězdy souhvězdí vytvářejí nepravidelný obdélník mezi Rakem a Býkem. Dvojice nejjasnějších hvězd, které dosahují první hvězdnou velikost, se nazývá Kastor a Pollux. Jsou si zcela rozdílné: jasnější a bližší Pollux je osamělým oranžovým obrem, bez průvodců a zajímavostí. Kastor je o něco slabší, ale je působivým hvězdným systémem a patří tak naopak k nejzajímavějším hvězdám na obloze. Souhvězdím přechází na západním okraji zimní Mléčná cesta, proto nabízí široký výběr nebeských objektů: od emisních a planetárních mlhovin, otevřených hvězdokup až po dvou- a proměnné hvězdy. Nejpůsobivějšími z nich jsou velká otevřená hvězdokupa M35, po Hyády a Plejádách nejkrásnější svého druhu na naší zimní obloze, a jasná planetární mlhovina Eskymák. Ve druhé části souhvězdí, mimo Mléčné cesty, leží poměrně slušný počet slabých galaxií. V Blížencích byly v minulosti zaznamenány velké objevy, nedaleko hvězdy η Geminorum objevil v roce 1781 William Herschel Uran, první planetu novověku. Při hvězdě δ Geminorum našel zase v roce 1930 Clyde Tombaugh Pluto.
|
||||
|
||||
|
||||
Zvířetníkové souhvězdí severní oblohy, kterým prochází Slunce po letním slunovratu od 21. června do 19. července, proto u nás vystupuje vysoko nad horizont v zimním období. Jasné hvězdy souhvězdí vytvářejí nepravidelný obdélník mezi Rakem a Býkem. Dvojice nejjasnějších hvězd, které dosahují první hvězdnou velikost, se nazývá Kastor a Pollux. Jsou si zcela rozdílné: jasnější a bližší Pollux je osamělým oranžovým obrem, bez průvodců a zajímavostí. Kastor je o něco slabší, ale je působivým hvězdným systémem a patří tak naopak k nejzajímavějším hvězdám na obloze. Souhvězdím přechází na západním okraji zimní Mléčná cesta, proto nabízí široký výběr nebeských objektů: od emisních a planetárních mlhovin, otevřených hvězdokup až po dvojhvězdy a proměnné hvězdy. Nejpůsobivějšími z nich jsou velká otevřená hvězdokupa M35, která je po Hyádách a Plejádách nejkrásnější svého druhu na naší zimní obloze, a jasná planetární mlhovina Eskymák. Ve druhé části souhvězdí, mimo Mléčné cesty, leží poměrně slušný počet slabých galaxií. V Blížencích byly v minulosti zaznamenány velké objevy, nedaleko hvězdy η Geminorum objevil v roce 1781 William Herschel Uran, první planetu novověku. Při hvězdě δ Geminorum našel zase v roce 1930 Clyde Tombaugh Pluto.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -2,11 +2,11 @@
|
|||
name: Hydra (Hydra)
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.699786
|
||||
updated_ by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.699791
|
||||
updated_ by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 07:33:53.865164
|
||||
---
|
||||
|
||||
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascencii táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextanty, Sklenkou, havrana, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v Severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydraul (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole většiny triedru 7 × 50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5m, končí u hvězdy 58 Hydraul, jihozápadně od σ Librae z Vah.
|
||||
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčné cesty, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však pod 10. magnitudě. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9m).
|
||||
|
||||
|
||||
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascencii táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextanty, Sklenkou, havrana, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v Severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydraul (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole většiny triedru 7 × 50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5m, končí u hvězdy 58 Hydraul, jihozápadně od σ Librae z Vah.
|
||||
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčné cesty, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však pod 10. magnitudě. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9m).
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,11 +4,9 @@ rating: 5
|
|||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-01 11:39:36.751337
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-01 11:56:26.332420
|
||||
created_date: 2020-02-04 21:17:29.283479
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velká mlhovina o velikosti více než třetiny Měsíce v úplňku (13'), leží v souhvězdí Blíženců na hranici Canis Minor. Je známa také pod označením #Abell21 nebo #Sh2-274. Byla objevena v roce 1955 astronomem UCLA George O. Abellem, který jej klasifikoval jako starou planetární mlhovinu. Na fotografiích je mlhovina propletena hadovitými filamenty, které připomínají vlasy Medusy z řecké mytologie.
|
||||
|
||||
Až do počátku 70. let byla Medusa považována za zbytek supernovy. Výpočtem expanzních rychlostí a tepelného charakteru radiační emise sovětští astronomové v roce 1971 dospěli k závěru, že se nejspíše jednalo o planetární mlhovinu.
|
||||
Velká mlhovina o velikosti více než třetiny Měsíce v úplňku (13'), leží v souhvězdí Blíženců na hranici Canis Minor. Je známa také pod označením Abell21 nebo Sh2-274. Byla objevena v roce 1955 astronomem UCLA George O. Abellem, který jej klasifikoval jako starou planetární mlhovinu. Na fotografiích je mlhovina propletena hadovitými filamenty, které připomínají vlasy Medusy z řecké mytologie.
|
||||
|
||||
Mlhovina je nejjasnějším objektem katalogu Abell. Pro vizuální detekci se doporučuje dalekohled s průměrem alespoň 200mm a filtr OIII.
|
||||
|
|
@ -1,21 +1,17 @@
|
|||
---
|
||||
name: Krabia hmlovina
|
||||
name: Krabí mlhovina
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.761072
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-02 11:01:34.072212
|
||||
created_date: 2020-02-06 19:36:37.070558
|
||||
---
|
||||
|
||||
Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuch si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomům Johnem Bevison, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleyovy vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pohledu na ni svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku.
|
||||
|
||||
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynové mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 v jejím středu byl zjištěn jeden z prvoobjavených pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
|
||||
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynové mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 v jejím středu byl zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
|
||||
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme až na fotografiích, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronosť. Astronomů již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulární 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4m, takže je nepřehlédnutelná již v binární: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier albu, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham řekl "kolem 9". Jones ve své práci Messierove mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny preciznější na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady vypadají být trochu příliš slabé.
|
||||
|
||||
Potěšující pohled poskytuje až od 150 mm dalekohledu a zväžšenia kolem 125x. Mlhovinový filtr trošku pomůže, ale nerozvine objekt tak dobře jako nějakou planetárku či emisní mlhovinu. V dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm se ukáže jako mlhavá, šedobílá oválná plocha, která pěkně kontrastuje s na hvězdy bohatým okolím. Přibližně 300 mm dalekohled může při pozornějším pohledu zprostředkovat v poměrně jasné mlhavé skvrně nějaké slabší skvrnky a nerovné zjasnění. 400 mm dalekohled ukáže, že okraj je velmi nepravidelný. Během vynikající noci můžeme spatřit bočním pohledem nerovné plošné zjasnění a náznaky vláknitých detailů. Jihovýchodní rozhraní je mnohem slabší, protože se tam noří tmavý záliv, severovýchodní rozhraní obsahuje naopak nezřetelný zářez.
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulární 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4m, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny preciznější na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16m, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný aspekt, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez, nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentů jedoucím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetegujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 19:12:57.447715
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 19:36:37.070810
|
||||
---
|
||||
Potěšující pohled poskytuje dalekohleda až od průměru 150 mm a zvětšení kolem 125x. Mlhovinový filtr trošku pomůže, ale nerozvine objekt tak dobře jako nějakou planetárku či emisní mlhovinu. V dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm se ukáže jako mlhavá, šedobílá oválná plocha, která pěkně kontrastuje s na hvězdy bohatým okolím.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 300/350
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 19:12:57.449079
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 19:36:37.070943
|
||||
---
|
||||
Při pozornějším pohledu jsou v poměrně jasné mlhavé skvrně nějaké slabší skvrnky a nerovná zjasnění.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 400/450
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 19:12:57.450444
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 19:12:57.452483
|
||||
---
|
||||
Mlhovina má nepravidelný okraj . Během vynikající noci můžeme spatřit bočním pohledem nerovné plošné zjasnění a náznaky vláknitých detailů. Jihovýchodní rozhraní je mnohem slabší, protože se tam noří tmavý záliv, severovýchodní rozhraní obsahuje naopak nezřetelný zářez.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 500/550
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 19:36:37.070001
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 19:40:45.162520
|
||||
---
|
||||
Skutečným vizuální zážitkem se stává pohled na Krabí mlhovinu v dalekohledech těch největších průměrů. Obrazu v dalekohledu o průměru 70-90cm, při použití OIII filtru, naprosto dominuje vláknitá struktura, která pokrývá celou mlhovinu. Úplně uprostřed je možné zahlédnout dokonce i pulzar. Komplex M1 ve velkém dobsnu je jedním z vůbec nejpůsobivějších vizuálních zážitků, které může obloha nabídnout.
|
||||
|
|
@ -1,10 +1,10 @@
|
|||
---
|
||||
name: Lagúna
|
||||
name: Laguna
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.540498
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-04 19:24:24.961973
|
||||
created_date: 2020-02-06 19:42:15.198869
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tato jasná mlhovina v souhvězdí Sřelce byla objevena Giovannim Hodiernou před rokem 1654. V její východní části se nachází velká, jasná a bohatá otevřená hvězdokupa NGC 6530, jejíž nejjasnější , horké hvězdy spektrálního typu O jsou hlavní důvodem, proč tato část mlhoviny svítí. Její západní část zase osvětluje hvězda 9 sagittario, sice na obloze jen stálice šesté magnitudy, ve skutečnosti však mimořádně horká hvězda, která vyzařuje 44-krát více ultrafialového záření než vizuálního světla. Přesto je i tak 23 000krát svítivější než naše Slunce. Mlhovina Laguna je zdánlivě rozdělena na dvě části širokou linií, což má na svědomí prachový mrak ležící před ní. Mlhovina leží od nás ve vzdálenosti 5 200 světelných let v samotném srdci spirálového ramene Střelec-Kýl. Na detailních fotografiích se na ni promítá několik temných čárek. Bart Bok jejich identifikoval jako globule, tedy zárodky budoucích hvězd.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,25 +3,19 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:24.719737
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:24.719750
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:19:02.864431
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7m, kterou první objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že leží relativně blízko nás, asi 21 000 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Stephen James O'Meara určil její vizuální jasnost na 5.3m, což je trochu jasnější, jak se udává v mnoha knihách. Její skutečný průměr je 140 ly a obsahuje několik set tisíc, možná až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 20 milionů let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
|
||||
Během dusných letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka průměru průměru čtvrt stupně zjasňujícím se do středu. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8m a 7,3m. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel napsal: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2 1/2 'v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
V 150 mm dalekohledu pozorujeme navíc i středové nahuštění hvězd a mnohé dokážeme rozlišit. M13 je poměrně jasným, velkým, kruhovým objektem s jasným jádrem. V dalekohledu s průměrem objektivu 250 mm je jasnou zářící sférou hvězd s nahuštěnými jádrem, v jehož okolí pozorujeme tenčí, nepravidelné halo. Z jeho okrajů vybíhají proudy a řetězce hvězd ve všech směrech a M13 tak trochu připomíná hvězdici. 150x zvětšením rozlišíme stovky blikajících hvězd. Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři relativně na hvězdy chudé linie, které dělí kopu na tři různé části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kopy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kopy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6m), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je ještě v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsone pokusil: Guľovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému polu v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.
|
||||
|
||||
Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsone 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsone 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
hvězdokupy trčely známé ramena.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7m, kterou první objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že leží relativně blízko nás, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Stephen James O'Meara určil její vizuální jasnost na 5.3m, což je trochu jasnější, jak se udává v mnoha knihách. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc, možná až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
|
||||
Během dusných letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka průměru průměru čtvrt stupně zjasňujícím se do středu. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8m a 7,3m. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel napsal: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2 1/2 'v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři relativně na hvězdy chudé linie, které dělí kopu na tři různé části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kopy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kopy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6m), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je ještě v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsone pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému polu v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.
|
||||
|
||||
Dominik: Já jsem si při pozorováních zapsal: Velká Herkulova hvězdokupa ukázala všechny detaily. V dobsone 350 při zvětšeních 114x a 285x a v dobsone 250 při zvětšení 277x se hvězdokupa rozdělila na pár částí, u jádra se dalo pozorovat výrazné ztmavnutí a z hvězdokupy trčely známé ramena.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:19:02.857795
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:19:02.864543
|
||||
---
|
||||
pozorujeme středové nahuštění hvězd a mnohé dokážeme rozlišit. M13 je poměrně jasným, velkým, kruhovým objektem s jasným jádrem.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:19:02.859535
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:19:02.864632
|
||||
---
|
||||
je jasnou zářící sférou hvězd s nahuštěnými jádrem, v jehož okolí pozorujeme tenčí, nepravidelné halo. Z jeho okrajů vybíhají proudy a řetězce hvězd ve všech směrech a M13 tak trochu připomíná hvězdici. 150x zvětšením rozlišíme stovky blikajících hvězd.
|
||||
|
|
@ -3,9 +3,8 @@ name:
|
|||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:24.242224
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:24.242233
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:21:41.358119
|
||||
---
|
||||
|
||||
Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6m a leží 33 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě.
|
||||
|
||||
|
||||
Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6m a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,13 +3,13 @@ name:
|
|||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:34.033149
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:34.033161
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:38:04.411085
|
||||
---
|
||||
|
||||
Zajímavá kulová hvězdokupa čtyři stupně severozápadně od Enif objevena v září roku 1746 Maraldim náhodně při hledání komety. Neunikla ani Charles Messier, který ji nezávisle objevil v roce 1764. Její jasné jádro obsahující jednu z nejhustších koncentrací hvězd bylo vyfotografované HST a odborníci se domnívají, že by mohlo obsahovat uvnitř černou díru. Silně totiž září v rentgenové oblasti spektra. Známá je rovněž planetární mlhovina označovaná jako Kuestner 648, která je vidět většími amatérskými dalekohledy použitím mlhovinový filtru. Na fotografických snímcích se jeví jako kruhový oblak kolem umírající hvězdy. M15 je od nás vzdálena 31 000 světelných let.
|
||||
|
||||
M15 může být se svou šestou magnitudě během lepších pozorovacích podmínek vidět jako mlhavá skvrna i bez dalekohledu. V jejím těsném sousedství se nachází hvězda 6,1 metru, proto může nabýt guľovka trochu eliptický tvar. Dalekohled s průměrem objektivu 200 mm objeví mohutné, kompaktní jádro, které je obklopeno halem slabých hvězd ve všech směrech (jedině západní část je jaksi méně početná). V blízkosti jádra rozlišíme jen pár hvězd při 150x zvětšení. V 300-vce je M15 pěkná, jasná kulová hvězdokupa se zářícím jádrem, které rapidně řídne 5'z centra. Mnoho hvězdných ramen a řetězců vybíhá z jádra. 175x zvětšení rozliší v jádru hvězdy 13m a odhalí tmavou skvrnu jihozápadně od centra.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Zajímavá kulová hvězdokupa čtyři stupně severozápadně od Enif objevena v září roku 1746 Maraldim náhodně při hledání komety. Neunikla ani Charles Messier, který ji nezávisle objevil v roce 1764. Její jasné jádro obsahující jednu z nejhustších koncentrací hvězd bylo vyfotografované HST a odborníci se domnívají, že by mohlo obsahovat uvnitř černou díru. Silně totiž září v rentgenové oblasti spektra. Známá je rovněž planetární mlhovina označovaná jako Kuestner 648, která je vidět většími amatérskými dalekohledy použitím mlhovinový filtru. Na fotografických snímcích se jeví jako kruhový oblak kolem umírající hvězdy. M15 je od nás vzdálena 33 000 světelných let.
|
||||
|
||||
M15 může být se svou šestou magnitudě během lepších pozorovacích podmínek vidět jako mlhavá skvrna i bez dalekohledu. V jejím těsném sousedství se nachází hvězda 6,1 mag, proto může nabýt hvězdokupa trochu eliptický tvar.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:38:04.404222
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:38:04.411210
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu se objeví mohutné, kompaktní jádro, které je obklopeno halem slabých hvězd ve všech směrech (jedině západní část je jaksi méně početná). V blízkosti jádra rozlišíme jen pár hvězd při 150x zvětšení.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 300/350
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:38:04.405985
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:38:04.411299
|
||||
---
|
||||
M15 je pěkná, jasná kulová hvězdokupa se zářícím jádrem, které rapidně řídne ve vzdálenosti 5' od centra. Mnoho hvězdných ramen a řetězců vybíhá z jádra. 175x zvětšení rozliší v jádru hvězdy 13m a odhalí tmavou skvrnu jihozápadně od centra.
|
||||
|
|
@ -4,7 +4,7 @@ rating: 10
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:23.967270
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-02 11:28:49.599041
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:54:41.008554
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa na rozhraní se souhvězdím Štítu v emisním komplexu nacházejícím se od nás 6 500 světelných let daleko v sousedním spirálovém rameni Střelec-Kýl. Nejjasnější hvězdy M16 jsou velmi horké a velmi svítivé, hlavně oni ozařují část mlhoviny, která dostala populární název Orlí mlhovina (IC 4703). Otevřená hvězdokupa by se svou šestou magnitudě mohla být vidět i pouhým okem, některé její hvězdy můžeme rozlišit menším dalekohledem. Její stáří se odhaduje na 5,5 milionu let. Celá oblast je místem s intenzivní tvorbou hvězd, v komplexu najdeme ojedinělé tmavé kruhové skvrny - globule, zhuštěné mračna považovány za zárodek hvězdného systému. Objekt je také zdrojem rádiových vln.
|
||||
Otevřená hvězdokupa na rozhraní se souhvězdím Štítu v emisním komplexu nacházejícím se od nás 5 700 světelných let daleko v sousedním spirálovém rameni Střelec-Kýl. Nejjasnější hvězdy M16 jsou velmi horké a velmi svítivé, hlavně ony ozařují část mlhoviny, která dostala populární název Orlí mlhovina (IC 4703). Tyto hvězdy jsou členy otevřené hvězdokupy, která má 6 magnitudu a 8100 hvězd, některé její hvězdy můžeme rozlišit menším dalekohledem. Stáří se odhaduje na 1-2 milionu let. Celá oblast je místem s intenzivní tvorbou hvězd, v komplexu najdeme ojedinělé tmavé kruhové skvrny - globule, zhuštěné mračna považovány za zárodek hvězdného systému. Objekt je také zdrojem rádiových vln.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,7 +4,7 @@ rating: 10
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.543198
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-03 21:30:39.475557
|
||||
created_date: 2020-02-05 19:45:53.389352
|
||||
---
|
||||
|
||||
Jasná emisní mlhovina s rodícími se hvězdami pozorovaná na severním okraji souhvězdí, na rozhraní se souhvězdím Štítu v bohaté oblasti Mléčné cesty na sever od M18 a M24. První záznam o jejím pozorování provedl na jaře roku 1746 de Cheseaux, nezávisle ji však objevil i Charles Messier v červnu téhož roku. V jejím nitru leží otevřená hvězdokupa NGC 6618 tvořena 35 velmi mladými hvězdami. Hvězdokupa je svou jasností na nepřesvětlené obloze vidět i pouhým okem, o to lépe triedru. V dalekohledu je vidět i jasná mlhovina protkaná tmavými místy, která může v nádheře soutěžit s Velkou mlhovinou v Orionu. Leží ve vzdálenosti 5 700 světelných let.
|
||||
|
||||
Jasná emisní mlhovina s rodícími se hvězdami pozorovaná na severním okraji souhvězdí, na rozhraní se souhvězdím Štítu v bohaté oblasti Mléčné cesty na sever od M18 a M24. První záznam o jejím pozorování provedl na jaře roku 1746 de Cheseaux, nezávisle ji však objevil i Charles Messier v červnu téhož roku. V jejím nitru leží otevřená hvězdokupa NGC 6618 tvořena 35 velmi mladými hvězdami. Hvězdokupa je svou jasností na nepřesvětlené obloze vidět i pouhým okem, o to lépe triedru. V dalekohledu je vidět i jasná mlhovina protkaná tmavými místy, která může v nádheře soutěžit s Velkou mlhovinou v Orionu. Leží ve vzdálenosti 5 700 světelných let.
|
||||
|
|
@ -4,10 +4,7 @@ rating: 8
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.556202
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-02 11:32:00.832744
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:47:44.356490
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let, věk na 32 milionů let, absolutní magnituda -5 odpovídá svítivosti 8 300 Sluncí. S celkovou jasností 6,9m hvězdokupu najdeme už v triedru.
|
||||
|
||||
V 200 mm dalekohledu se jedná o nepravidelnou skupinu 30 hvězd 9m a slabších. Sedm těch nejjasnějších je stlačených v 3,5'x 2'SV-JZ oválu.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,13 +3,12 @@ name:
|
|||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.558739
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.558744
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:11:54.813443
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i mlhovinu Trifid, která se nachází v její těsné blízkosti. Odhady posouvají M21 do vzdálenosti 5 200 světelných let, tedy přesně takové, v jaké se nachází i mlhovina Laguna. Její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3m) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 4,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9m a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 70 hvězd.
|
||||
|
||||
V 200 mm dalekohledu v této kompaktní kruhové kope rozlišíme asi 57 z nich, mají 8. až 12. magnitudu. Dva proudy poměrně jasných hvězd se táhnou směrem k Trifid, který je pozorovatelný méně než půl stupně na JZ od M21. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm rozlišíme už všech 70 hvězd nacházejících se v nepravidelném shluku. Jeho severovýchodní část má jasnější hvězdy a je i více zhuštěná. V centru se nachází krátký řetězec jasných hvězd, na jehož západním konci leží široký pár složek 8m a 7,5m. Tento pár je uvnitř svazku obsahujícího čtyři slabé hvězdy. Hned severně od této řady je vidět kroužek 10 hvězd obklopujících prázdnou plochu. Z jihozápadní části kopy se ven rozptylují slabší členové a pomalu splývají s okolním polem.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i mlhovinu Trifid, která se nachází v její těsné blízkosti, ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3m) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9m a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:11:54.808375
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:11:54.813603
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu v této kompaktní kruhové kupě rozlišíme asi 57 hvězd, které mají 8. až 12. magnitudu. Dva proudy poměrně jasných hvězd se táhnou směrem k Trifidu, který je pozorovatelný méně než půl stupně na JZ od M21.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 300/350
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:11:54.809753
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:11:54.813707
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu rozlišíme 70 hvězd nacházejících se v nepravidelném shluku. Jeho severovýchodní část má jasnější hvězdy a je i více zhuštěná. V centru se nachází krátký řetězec jasných hvězd, na jehož západním konci leží široký pár složek 8m a 7,5m. Tento pár je uvnitř svazku obsahujícího čtyři slabé hvězdy. Hned severně od této řady je vidět kroužek 10 hvězd obklopujících prázdnou plochu. Z jihozápadní části kopy se ven rozptylují slabší členové a pomalu splývají s okolním polem.
|
||||
|
|
@ -3,11 +3,11 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.548243
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.548248
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:29:58.950484
|
||||
---
|
||||
|
||||
Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi jehle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Vzdálená je 10 000 světelných let, čímž je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 70 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.
|
||||
|
||||
M22 je se svou jasností 5,1m jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binární a kvalitními 100 mm dalekohledy. V 150 mm dalekohledu při středním zvětšení M22 vypadá jako třpytící se kruh drobných jiskřivých hvězd skoro stejně nahromaděných v mohutné 20'oblasti. V 250 mm dalekohledu je M22 během kulminace z našeho území vidět ještě hezčí než známá M13 z Herkula. Snad krásnějšími kulová hvězdokupa jsou již pouze Omega Centauri a 47 tucanae, které však od nás není vidět. Halo je zhruba prodloužené a obsahuje velké množství dobře rozlišitelných hvězd. Okolní členové zvyšují průměr hvězdokupy na 24'.
|
||||
|
||||
|
||||
Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.
|
||||
|
||||
M22 je se svou jasností 5,1m jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binární a kvalitními 100 mm dalekohledy.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:29:58.942793
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:29:58.950600
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu při středním zvětšení M22 vypadá jako třpytící se kruh drobných jiskřivých hvězd skoro stejně nahromaděných v mohutné 20'oblasti.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:29:58.945013
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:29:58.950687
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je M22 během kulminace z našeho území vidět ještě hezčí než známá M13 z Herkula. Snad krásnějšími kulovými hvězdokupami jsou již pouze Omega Centauri a 47 tucanae, které však od nás nelze vidět. Halo je zhruba prodloužené a obsahuje velké množství dobře rozlišitelných hvězd. Okolní členové zvyšují průměr hvězdokupy na 24'.
|
||||
|
|
@ -3,10 +3,8 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.489881
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.489894
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-04 20:32:44.071386
|
||||
---
|
||||
|
||||
Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2,5 stupně severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7 stupňů východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5,1m) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8,0 mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let.
|
||||
|
||||
V
|
||||
|
||||
Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2,5 stupně severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7 stupňů východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5,1m) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8,0 mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,9 +3,7 @@ aperture: 200/250
|
|||
rating:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.490040
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.490043
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-04 20:32:44.071537
|
||||
---
|
||||
dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7,5-10m. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kopy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec.
|
||||
|
||||
V
|
||||
dalekohledu rozlišíme 75 hvězd, z nichž více než 20 dosahuje jasnost 7,5-10m. Vnější rozhraní je velmi nepravidelné, okraj kopy se nepatrně ztrácí v okolním hvězdném poli. Spolu s okolními hvězdami rozkládajícími se do jeden a půl stupně od centra kupy se počet členů zvyšuje na 150. Relativně na hvězdy chudá V-Z linie rozděluje kopu na dvě části. Severní obsahuje nápadný hvězdný řetězec na SZ straně. Jižní část je rozšířenější a její středem podél na hvězdy chudé linie se vine další hvězdný řetězec.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,13 +3,12 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.761551
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.761568
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 07:38:15.517711
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nádherná galaxie jižní oblohy, která v přiměřeně velkém dalekohledu ukáže jasné jádro s příčkou, kolem níž se točí i spirální ramena. Díky své jasnosti 7,6m patří sice k nejjasnějším galaxiím, ale je dost rozlehlá a nachází se značně na jihu, téměř na rozhraní s rozlehlým souhvězdím Centaur. Z oblastí, kde vystupuje vysoko nad obzor je při dobrých pozorovacích podmínkách viditelná i triedru, při excelentních podmínkách i pouhým okem.
|
||||
|
||||
M83 objevil NL de Lacaille v roce 1752 objevil na Mysy Dobré naděje, Messier ji přidal do katalogu až v březnu 1781. Svou vzdáleností 22 milionů světelných let patří k našim bližším galaxiím a je součástí galaktické kupy Centaurus, spolu s NGC 4945, NGC 5102 a NGC 5253, které se nacházejí právě v tomto jižním souhvězdí, as NGC 5068, která se nachází v Panně o něco severněji. Její absolutní magnituda -21,6 odpovídá svítivosti 36 bilionům Sluncí. Skutečný průměr dosahuje přes 100 000 světelných let. Za posledních 60 let v M83 vzplanuly čtyři supernovy.
|
||||
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu 250 mm tvoří tato nádherná galaxie velký trojúhelník s hvězdou 7m na východě a hvězdou 6m na severovýchodě. M83 má jasné kruhové jádro umístěno v příčce, z níž obou konců se točí spirální ramena. Rameno ze severovýchodního konce příčky se točí na východ a potom na jih, rameno z jihozápadního konce příčky se točí západně a potom na sever. Bočním pohledem se tyto dvě spirální ramena točí jakoby jedno do druhého. Oblasti mezi nimi jsou ozdobeny velmi slabě viditelnými, ale ve skutečnosti obrovskými emisními oblastmi.
|
||||
|
||||
|
||||
Nádherná galaxie jižní oblohy, která v přiměřeně velkém dalekohledu ukáže jasné jádro s příčkou, kolem níž se točí i spirální ramena. Díky své jasnosti 7,6m patří sice k nejjasnějším galaxiím, ale je dost rozlehlá a nachází se značně na jihu, téměř na rozhraní s rozlehlým souhvězdím Kentaur. Z oblastí, kde vystupuje vysoko nad obzor, je při dobrých pozorovacích podmínkách viditelná i triedru, při excelentních podmínkách i pouhým okem.
|
||||
|
||||
M83 objevil NL de Lacaille v roce 1752 objevil na Mysy Dobré naděje, Messier ji přidal do katalogu až v březnu 1781. Svou vzdáleností 22 milionů světelných let patří k našim bližším galaxiím a je součástí galaktické kupy Centaurus, spolu s NGC 4945, NGC 5102 a NGC 5253, které se nacházejí právě v tomto jižním souhvězdí, as NGC 5068, která se nachází v Panně o něco severněji. Její absolutní magnituda -21,6 odpovídá svítivosti 36 bilionům Sluncí. Skutečný průměr dosahuje přes 100 000 světelných let. Za posledních 60 let v M83 vzplanuly čtyři supernovy.
|
||||
|
||||
Myzer: Z našeho území je pozorování této galaxie díky její jižní poloze poměrně obtížné, příkladem toho může být moje jediné pozorování 250 mm Dobson na jaře 2005: Po sombrero následovala zdánlivě nesplnitelný úkol - identifikovat velmi nízko položenou galaxii M83 v Hydre. Jedná se o jeden z nejkrásnějších objektů Messierovho katalogu, který v případě pokud v jižnějších šířkách vystoupí výše nad obzor, předvede i svou příčku a spirální ramena, případně i gigantické emisní mlhoviny. Při jejím hledání jsem si dokonce pomáhal hvězdami se souhvězdí Centaurus! Nakonec se mi ji podařilo ve světlém zorném poli okuláru identifikovat jako jakousi skvrnu bez jakýchkoli detailů.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 07:37:26.458362
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 07:37:26.463378
|
||||
---
|
||||
v dalekohledu tvoří tato nádherná galaxie velký trojúhelník s hvězdou 7m na východě a hvězdou 6m na severovýchodě. M83 má jasné kruhové jádro umístěno v příčce, z níž obou konců se točí spirální ramena. Rameno ze severovýchodního konce příčky se točí na východ a potom na jih, rameno z jihozápadního konce příčky se točí západně a potom na sever. Bočním pohledem se tyto dvě spirální ramena točí jakoby jedno do druhého. Oblasti mezi nimi jsou ozdobeny velmi slabě viditelnými, ale ve skutečnosti obrovskými emisními oblastmi.
|
||||
|
|
@ -3,9 +3,7 @@ aperture: 300/350
|
|||
rating:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.761869
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.761874
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 07:38:15.517927
|
||||
---
|
||||
125x: M83 je pěknou "face-on" galaxií s jasným oválným jádrem s příčkou obklopenou zajímavě spirálovou podobou. Rameno, které začíná ze severovýchodního konce příčky se točí napříč 90 stupňů a končí jižně od středu galaxie. Rameno, které začíná z jihozápadního konce příčky se obtáčí kolem celé severní strany galaxie až na východ. Spirální ramena jsou dělené tenkými tmavými liniemi, z nichž nejnápadnější leží SSV a JJZ od příčky - jsou to patrné stopy prachu. Do galaxie se promítá několik předních hvězd z naší Galaxie, okolní hvězdné pole je nejbohatší na jihu a jihovýchodě.
|
||||
|
||||
Myzer: Z našeho území je pozorování této galaxie díky její jižní poloze poměrně obtížné, příkladem toho může být moje jediné pozorování 250 mm Dobson na jaře 2005: Po sombrero následovala zdánlivě nesplnitelný úkol - identifikovat velmi nízko položenou galaxii M83 v Hydre. Jedná se o jeden z nejkrásnějších objektů Messierovho katalogu, který v případě pokud v jižnějších šířkách vystoupí výše nad obzor, předvede i svou příčku a spirální ramena, případně i gigantické emisní mlhoviny. Při jejím hledání jsem si dokonce pomáhal hvězdami se souhvězdí Centaurus! Nakonec se mi ji podařilo ve světlém zorném poli okuláru identifikovat jako jakousi skvrnu bez jakýchkoli detailů.
|
||||
125x: M83 je pěknou "face-on" galaxií s jasným oválným jádrem s příčkou obklopenou zajímavě spirálovou podobou. Rameno, které začíná ze severovýchodního konce příčky se točí napříč 90 stupňů a končí jižně od středu galaxie. Rameno, které začíná z jihozápadního konce příčky se obtáčí kolem celé severní strany galaxie až na východ. Spirální ramena jsou dělené tenkými tmavými liniemi, z nichž nejnápadnější leží SSV a JJZ od příčky - jsou to patrné stopy prachu. Do galaxie se promítá několik předních hvězd z naší Galaxie, okolní hvězdné pole je nejbohatší na jihu a jihovýchodě.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,10 +3,8 @@ name: Eskimák
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.493913
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.493920
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-04 21:18:15.005813
|
||||
---
|
||||
|
||||
Planetární mlhovina nedaleko δ Gem, objevená v roce 1787 W. Herschelem. Název "Eskymák" nebo "Klaun" získala podle barevných fotografií, na kterých při troše fantazie připomíná lidskou tvář v kožešině. Vzdálená je pravděpodobně 3 000 ly. Mlhovina je dostatečně jasná (9,2m) i při pozorování z osvětlených míst, její jas je totiž koncentrovaný v malé ploše. Na zkoumání tedy potřebujeme použít velké zvětšení. Má malý ale jasný kruhový modravý disk, ve kterém se nachází i centrální hvězda (10,5m).
|
||||
|
||||
V
|
||||
|
||||
Planetární mlhovina nedaleko δ Gem, objevená v roce 1787 W. Herschelem. Název "Eskymák" nebo "Klaun" získala podle barevných fotografií, na kterých při troše fantazie připomíná lidskou tvář v kožešině. Vzdálená je pravděpodobně 3 000 ly. Mlhovina je dostatečně jasná (9,2m) i při pozorování z osvětlených míst, její jas je totiž koncentrovaný v malé ploše. Na zkoumání tedy potřebujeme použít velké zvětšení. Má malý ale jasný kruhový modravý disk, ve kterém se nachází i centrální hvězda (10,5m).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,9 +3,9 @@ aperture: 400/450
|
|||
rating:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.494147
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.494149
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-04 21:18:15.005958
|
||||
---
|
||||
250x: nádhera! Eskymák předvede pěkný jasný, modravý disk, který je rozdělen tmavým prstenem. Uprostřed se nachází centrální hvězda, vnější část obklopuje nejasný tmavý prstenec, který obklopuje vnitřní, jasnější část disku zhruba na půli cesty mezi středem a okrajem planetárky.
|
||||
|
||||
250x: nádhera! Eskymák předvede pěkný jasný, modravý disk, který je rozdělen tmavým prstenem. Uprostřed se nachází centrální hvězda, vnější část obklopuje nejasný tmavý prstenec, který obklopuje vnitřní, jasnější část disku zhruba na půli cesty mezi středem a okrajem planetárky.
|
||||
|
||||
Myzer: Tato planetárka je pravděpodobně nejvhodnější pro pozorování při velkém zvětšení během excelentního Seeing Na Eskymákovi jsme na Kanárech testovali 1 000-násobné zvětšení. V jejím středu záři jasná centrální hvězda, do 500-násobného zvětšení se na půli cesty mezi ní a okrajem ukazuje tmavý prstenec, při ještě větším zvětšení začíná být rozeznatelný i samotný tvar, podle kterého se mlhovina nazývá!
|
||||
Loading…
Reference in New Issue