Updates
This commit is contained in:
parent
f0c8fef43c
commit
722c797de8
|
|
@ -1,12 +1,12 @@
|
|||
---
|
||||
name: Vírová galaxie
|
||||
rating: 10
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m51-sro/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.256998
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 11:51:22.547788
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:24:27.312289
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "vírová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šestistopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Má se za to, že na zvýraznění struktury má velkou zásluhu gravitační interakce se sousední galaxií NGC 5195. Spolu s ní patří M51 do malé skupiny galaxií v Honících psech a je její dominantním členem. Leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let od nás a patří k jasnějším galaxiím na obloze (8,4m), jako nestelární objekt ji uvidíme už v obyčejném triedru.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,12 +1,12 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 8
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/loops-in-m63/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.279345
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 11:50:02.981631
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:23:40.065163
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s příčkou jasnosti 8,6m, ležící na přímce hvězd Cor Caroli - Benatnash. Má oválný tvar s jasným, velkým jádrem a s méně rozvinutými rameny. Byla objevena v roce 1779 Pierrem Méchain a později se stala jednou z prvních galaxií u kterých se rozpoznala spirálová struktura. V roce 1973 v ní byla pozorována supernova 1971, která dosáhla 12. magnitudu. Vzdálená je 35 000 světelných let.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,12 +1,12 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 10
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m64-blackeye-galaxy/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:39.300051
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 12:17:18.193753
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:23:15.787770
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie (8,5m), jedna z nejneobvyklejších galaxií celé oblohy. V jejím nitru, severně od středu se totiž nachází tmavý prachový pás, podle kterého se také nazývá. Vnitřní část galaxie rotuje v opačném směru než vnější. Jedná se o velmi mohutný systém (absolutní magnituda = -21) s průměrem přinejmenším 65 000 ly, který je součástí 24 milionů světelných let vzdálené kupy galaxií v loveckého psech. M64 byla objevena E. Pigottom a J. E. Bodem v roce 1779, přesto, že byla zaznamenána pouze jako malá mlhavá hvězda. Leží na spojnici hvězd Diadém - γ Com. Uvidíte ji už v malém dalekohledu jako ovál s jasným jádrem.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,12 +1,12 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 8
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m65-m66/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.068146
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 12:24:59.758702
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:23:03.247462
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie (9,3m) nedaleko hvězdy θ Leonis, pod tmavou oblohou pozorovaná náznakově už triedru, případně hledáčkem dalekohledu. Stejně jako 21 obloukových minut vzdálená M66 byla objevena P. Méchain v roce 1780. Jejich velikost je pravděpodobně jen poloviční oproti naší Galaxii. Spolu s další spirálovou galaxií NGC 3628 tvoří známý Leo triplet. Spolu s dalšími galaxiemi: NGC 3489, NGC 3593, NGC 3596 a NGC 3666 je zase zařazujeme do jakési "Podskupiny M65". Ta je navíc součástí 31 milionů vzdálené skupiny galaxií označované jako Leo I.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,12 +1,12 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 8
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m65-m66/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.074665
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 12:24:00.447198
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:22:50.360082
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Spirální galaxie jasnosti 8,9m, ale trochu méně nápadná než sousední galaxie M65. První ji objevil P. Méchain v březnu roku 1780. Nevšiml si ji zřejmě ani samotný Charles Messier v roce 1773, kdy nejjasnější kometa toho roku procházela touto oblastí kolem 2. listopadu. Patří do Tria galaxií ve Lvu, které je východní součástí skupiny galaxií Leo I. Absolutní magnituda dosahuje -21, skutečný průměr přinejmenším 75 000 ly. Zdánlivému odstupu 21' mezi ní a sousední M65 odpovídá v prostoru předpokládaná vzdálenost 190 000 světelných let. M 66 vzplanuly už tři supernovy: 1973R, 1989B a 1997bs.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,11 +1,11 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 5
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m74/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-22 16:14:42.753883
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 12:27:11.797032
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:25:38.544486
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Velká spirální galaxie pozorovaná kolmo shora, rozkládající se asi půl obloukového stupně nedaleko hvězdy η Psc. Spirální ramena jsou ve skutečnosti dobře rozvinuté, ale vizuálně není nejsnadnější je objevit. Mají nízkou plošnou jasnost, takže nejjasnější částí galaxie se stává samotné jádro. Svou strukturou se velmi podobá M33 - Galaxii v Trojúhelníku, ve srovnání s ní však leží 15krát dále, ve vzdálenosti 40 milionů světelných let. Byla objevena P. Méchain v září roku 1780. V malých dalekohled může vzdáleně připomínat kulovou hvězdokupu, vždyť nakonec podobně ji ve svých záznamech uvádí i William Herschel a M74 byla rovněž nesprávně klasifikována i v DREYEROVA katalogu. Nakonec se však stala jednou z prvních galaxií, u nichž byly identifikovány spirální ramena. V galaxii byly jen nedávno zaznamenány dvě supernovy SN 2002sp v roce 2002 a SN 2003gd v roce 2003. Svou jasností 9,4m je nejjasnější galaxií souhvězdí, ale zároveň i jedním z nejslabších objektů fenomenálního Messierovho katalogu
|
||||
|
|
@ -1,12 +1,12 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 8
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m76-extensions/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:34.352793
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 12:28:38.428229
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:26:10.898419
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Planetární mlhovina (10,1m) tvarem připomínající M27 - Činku z Lišky, v západní části souhvězdí, na rozhraní s Andromedou. Byla objevena v září roku 1780 P. Méchainem, Charles Messier ji nezávisle na něm pozoroval o šest týdnů později. William Herschel jí přiřadil dvojí označení také J.L.E. Dreyer přiřadil každé části zvlášť číslo v NGC: 650 a 651. Malá činka je vzdálená od Země přibližně 2 500 světelných let. Již v malém dalekohledu při pozorném pohledu může mlhavá eliptická skvrna nabýt tvar ského oříšku.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,13 +1,13 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 10
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m77/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:38.931661
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 12:30:56.407142
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:26:29.969079
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Nejjasnější galaxie (8,9m) souhvězdí a hlavní představitel tzv. Seyfertových galaxií. Tato obří spirální galaxie má malé, velmi jasné, husté a aktivní jádro, které ve středu pravděpodobně skrývá černou díru. V spektru jádra je mnoho emisních čar, svědčících o vysoké excitaci. Emisní čáry jsou velmi široké, což je projev bouřlivých chaotických pohybů plynových mas v jádru. Vykazuje netepelné záření, a to často v širokém rozsahu spektra od rádiové oblasti po gama záření, s maximem v daleké infračervené oblasti. V jádru je velmi kompaktní zdroj rádiového záření. Všechny tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že v jádru probíhají bouřlivé procesy, při kterých nastává vykolení atd hustých, kompaktních mraků plynu s hmotností několik deset až sto hmotností Slunce.
|
||||
|
||||
Celkové zastoupení Seyfertových galaxií mezi obyčejnými galaxiemi ve vesmíru je 1-2%. První takovou galaxii objevil v roce 1908 E. Fatt (NGC 1068), ale poprvé se jimi důkladně zabýval až v roce 1943 C. Seyfert, podle kterého se i pojmenovávají. K nejznámějším patří NGC 1275 - totožná s rádiovým zdrojem Perseus A (3C 84), NGC 4151 či interagující galaxie VV 144. M77 představuje nejjasnější příklad z této skupiny. Na její vyhledání je třeba přesunout jeden obloukový stupeň jihovýchodně od δ Ceti (4,07m). Objevil ji P. Méchain již v roce 1780 jako nějakou mlhovinu, nakonec se však zařadila k prvním galaxiím u kterých byla vizuálně zjištěna spirálová struktura. Dnes patří k největším galaxiím Messierovho katalogu - dosahuje průměru 170 000 ly a je dominantním objektem malé skupiny galaxií do které patří například i NGC 1055, NGC 1073 nebo Markarian 600. Vzdálená je 65 milionů světelných let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,13 +1,13 @@
|
|||
---
|
||||
name: Bodeho galaxia
|
||||
rating: 10
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m81-sro/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:38.434997
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 12:35:27.583714
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:26:50.294733
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Známá spirální galaxie v severní části souhvězdí, která byla s nedalekou gravitačně vázanou M82 objevena v roce 1772 J. E. Bodem. Charles Messier je přidal do svého katalogu v únoru 1781. Obě jsou nejjasnějšími představiteli v malé skupině galaxií ve Velké medvědici, která zahrnuje zhruba 12 galaxií, nazvané Skupina galaxií M81. Vzdálenost do centra této kupy je asi 10 milionů světelných let, čímž je po kope galaxií v Sochaři vzdálené 8 milionů světelných let, nejbližší skupinou galaxií k Místní skupině. Kromě M82 zahrnuje například NGC 2976 a NGC 3077 - také z Velké medvědice, NGC 2366 s NGC 2403 ze Žirafy, či NGC 4236 z Draka. Absolutní magnituda M81 je odhadnuta na -20,8, svítivost na asi 17 bilionů Sluncí. Její skutečný průměr dosahuje 70 000 světelných let. V roce 1993 v ní byla pozorována jedna supernova.
|
||||
|
||||
Odlišný tvar M81 a M82 je evidentní již v triedru 10 × 50: M81 je oválná, M82 je více protáhlá. Obě patří k nejjasnějším galaxiím na obloze. M81 je také jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem, tedy jen tak bez dalekohledu. Před tímto náročným pozorováním má cenu si poznamenat, že galaxie má celkovou jasnost 6,9m, její plošná jasnost ale bude ještě o něco slabší. V důsledku toho, identifikování podobně slabých hvězd bude nezbytné pro její správné rozpoznání. Při svém prvním pokusu se ale předem připravte k nezdaru. M81 je totiž součástí řetězce slabých hvězd, který začíná stálicí 24 Ursa Majoris. Abychom tedy nabyly pevné přesvědčení, že M81 skutečně vidíme a abychom si byli jisti, že se vyznáme v zmatku slabých hvězd, musíme nejdříve některé tyto hvězdy po pořádku přesně identifikovat. Postupovat systémem podívat se nahoru a jednoduše říci: "Ano, já ji vidím", není správné.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,13 +1,13 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 10
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m83_galaxy/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.761551
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 12:34:20.438838
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:27:18.553043
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Nádherná galaxie jižní oblohy, která v přiměřeně velkém dalekohledu ukáže jasné jádro s příčkou, kolem níž se točí i spirální ramena. Díky své jasnosti 7,6m patří sice k nejjasnějším galaxiím, ale je dost rozlehlá a nachází se značně na jihu, téměř na rozhraní s rozlehlým souhvězdím Kentaur. Z oblastí, kde vystupuje vysoko nad obzor, je při dobrých pozorovacích podmínkách viditelná i triedru, při excelentních podmínkách i pouhým okem.
|
||||
|
||||
M83 objevil NL de Lacaille v roce 1752 objevil na Mysy Dobré naděje, Messier ji přidal do katalogu až v březnu 1781. Svou vzdáleností 22 milionů světelných let patří k našim bližším galaxiím a je součástí galaktické kupy Centaurus, spolu s NGC 4945, NGC 5102 a NGC 5253, které se nacházejí právě v tomto jižním souhvězdí, as NGC 5068, která se nachází v Panně o něco severněji. Její absolutní magnituda -21,6 odpovídá svítivosti 36 bilionům Sluncí. Skutečný průměr dosahuje přes 100 000 světelných let. Za posledních 60 let v M83 vzplanuly čtyři supernovy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,12 +1,12 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
rating: 8
|
||||
references: [1] Photo [Astrodron Imaging](https://astrodonimaging.com/gallery/m106/)
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.272051
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 12:14:58.624435
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:28:13.776589
|
||||
---
|
||||
|
||||
|
||||
Poměrně výrazná a rozsáhlá spirální galaxie (8,4m), v severní části souhvězdí. Leží přibližně uprostřed přímky, kterou vytvářejí hvězdy β Canum Venaticorum a Phacd z Velké medvědice. Na pozorování její spirálové struktury však potřebujeme větší dalekohled. Patří do malé skupiny galaxií spolu s některými dalšími ve Velké Medvídci. Je vzdálena přibližně 35 milionů světelných let. Objevil ji P. Méchain v roce 1779.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,18 +1,18 @@
|
|||
---
|
||||
name: Barnardov oblúk
|
||||
name: Barnardův oblouk
|
||||
rating: 6
|
||||
references:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:32.468834
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-02-01 09:25:32.468842
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
updated_date: 2020-02-23 16:13:12.924129
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velkolepý objekt souhvězdí, mlhavý pás jako jedna z částí ohromného kruhu průměru 12 stupňů se středem v místech někde mezi pásem a mečem Orion. Je místem, kde se rodí nové hvězdy a ty pak toto místo opouštějí. I když patří mezi velmi těžké objekty, jeho nejjasnější části si na vynikající obloze pouhým okem všimlo už několik pozorovatelů, včetně W. S. Houstona. Pokud použijete filtr H-Beta, zakopnete o něj i v dalekohledu. Stačí pouze posouvat tubusem a o chvíli se sám dostane do zorného pole. Náznakově je vidět i jeho struktura, zúžení, rozšíření a nepatrná změna jasnosti v jednotlivých jeho částech. Nejjasnější je asi jeden stupeň severovýchodně od reflexní mlhoviny M78 a pak se táhne asi 4-5 stupňů na jih, kde se vytrácí. Druhá jasnější část se nachází v bodě asi tři stupně východně od alnitak.
|
||||
|
||||
Myzer: Musím říct, že Barnardův oblouk s filtrem H-Beta nepovažuji za velmi těžký objekt, příkladem může být jedno pozorování po Vánocích 2006 v Modre ze Somet Monart: V zorném poli tří stupňů byl oblouk nejsnáze rozeznatelný severně od reflexní mlhoviny M78, kde se nachází jeho nejužší a pravděpodobně i nejkontrastnějším část. V této části byl oblouk poměrně nápadný a s docela dobře definovatelnými hranicemi. Druhá pozorovatelná část se nacházela přímo východně od hvězdy Dzétou Orionis, v místech kde oblouk vykazuje svou největší šířku. Tato část měla sice už trochu slabší plošnou jasnost a méně jednoznačné hranice, přesto však zůstávala ještě rozeznatelná. Spojení obou zmíněných částí se přitom dalo pozorovat jen velmi náznakově, přesto je to slušný výkon pokud zohledníme skutečnost, že Barnardův oblouk se z Modry při kulminaci ve výši zhruba 50 stupňů ocitá ve směru 30 km vzdálené Bratislavy! Zmínit je třeba i skutečnost, že popisované části byly pozorovatelné i s UHC filtrem, přesto bychom je ale pravděpodobně nerozozoznali bez jejich předchozího vidění pomocí H-Beta filtru. Části jižně od pásu jsme překvapivě neviděli ani na La Palme (pravděpodobně mají jiné emisní vlastnosti a není vhodný H-Beta filtr).
|
||||
|
||||
Dominik: Jedno úspěšné pozorování u Pavouka na Cerové mi vyvrátilo řeči, že tento objekt je obtížné pozorování. Na tento objekt jsem se velmi těšil, protože jsem o něm vždy jen slyšel mluvit a četl jsem o něm reporty, které většinou hovořily o náročnosti pozorování tohoto objektu. Avšak náročnost se mi nepotvrdila, Pavouk mi nastavil oblouk do zorného pole s H-beta filtrem a já jsem se jen divil. Byl to jasný šedý pás přes zorné pole, žádná nenápadná změna kontrastu, ale normální jasný oblak. Oblouk jsem si mohl pohybováním dalekohledu podívat celý a je to pozoruhodný pohled!
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Velkolepý objekt souhvězdí, mlhavý pás jako jedna z částí ohromného kruhu průměru 12 stupňů se středem v místech někde mezi pásem a mečem Orion. Je místem, kde se rodí nové hvězdy a ty pak toto místo opouštějí. I když patří mezi velmi těžké objekty, jeho nejjasnější části si na vynikající obloze pouhým okem všimlo už několik pozorovatelů, včetně W. S. Houstona. Pokud použijete filtr H-Beta, zakopnete o něj i v dalekohledu. Stačí pouze posouvat tubusem a o chvíli se sám dostane do zorného pole. Náznakově je vidět i jeho struktura, zúžení, rozšíření a nepatrná změna jasnosti v jednotlivých jeho částech. Nejjasnější je asi jeden stupeň severovýchodně od reflexní mlhoviny M78 a pak se táhne asi 4-5 stupňů na jih, kde se vytrácí. Druhá jasnější část se nachází v bodě asi tři stupně východně od alnitak.
|
||||
|
||||
Myzer: Musím říct, že Barnardův oblouk s filtrem H-Beta nepovažuji za velmi těžký objekt, příkladem může být jedno pozorování po Vánocích 2006 v Modre ze Somet Monart: V zorném poli tří stupňů byl oblouk nejsnáze rozeznatelný severně od reflexní mlhoviny M78, kde se nachází jeho nejužší a pravděpodobně i nejkontrastnějším část. V této části byl oblouk poměrně nápadný a s docela dobře definovatelnými hranicemi. Druhá pozorovatelná část se nacházela přímo východně od hvězdy Dzétou Orionis, v místech kde oblouk vykazuje svou největší šířku. Tato část měla sice už trochu slabší plošnou jasnost a méně jednoznačné hranice, přesto však zůstávala ještě rozeznatelná. Spojení obou zmíněných částí se přitom dalo pozorovat jen velmi náznakově, přesto je to slušný výkon pokud zohledníme skutečnost, že Barnardův oblouk se z Modry při kulminaci ve výši zhruba 50 stupňů ocitá ve směru 30 km vzdálené Bratislavy! Zmínit je třeba i skutečnost, že popisované části byly pozorovatelné i s UHC filtrem, přesto bychom je ale pravděpodobně nerozozoznali bez jejich předchozího vidění pomocí H-Beta filtru. Části jižně od pásu jsme překvapivě neviděli ani na La Palme (pravděpodobně mají jiné emisní vlastnosti a není vhodný H-Beta filtr).
|
||||
|
||||
Dominik: Jedno úspěšné pozorování u Pavouka na Cerové mi vyvrátilo řeči, že tento objekt je obtížné pozorování. Na tento objekt jsem se velmi těšil, protože jsem o něm vždy jen slyšel mluvit a četl jsem o něm reporty, které většinou hovořily o náročnosti pozorování tohoto objektu. Avšak náročnost se mi nepotvrdila, Pavouk mi nastavil oblouk do zorného pole s H-beta filtrem a já jsem se jen divil. Byl to jasný šedý pás přes zorné pole, žádná nenápadná změna kontrastu, ale normální jasný oblak. Oblouk jsem si mohl pohybováním dalekohledu podívat celý a je to pozoruhodný pohled!
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
Loading…
Reference in New Issue