Updates to M27
This commit is contained in:
parent
61c7746258
commit
7741ac69e3
|
|
@ -4,10 +4,10 @@ rating: 10
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:39.806178
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-03 20:28:22.155252
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:42:58.497345
|
||||
---
|
||||
|
||||
Bohatá a kompaktní kulová hvězdokupa s nepatrným eliptickým tvarem (6,4m), objevená v roce 1746 Jeanem-Dominiquem Maraldim a nezávisle na něm o 14 let i Ch. Messierem, který ji přidal do svého katalogu. Jednotlivé hvězdy rozlišil až W. Herschel. Spolu s hvězdami α a β Aquarii tvoří na obloze pravoúhlý trojúhelník a jako drobná rozmazaná skvrna může být někdy pozorovatelná bez dalekohledu. V triedru je již nápadná a je snadné ji přesně identifikovat. Rozlišit jednotlivé hvězdy se nám podaří výkonnějším amatérským dalekohledem, neboť ty nejjasnější dosahují jen 13. hvězdnou velikost. M2 je vzdálena asi 36 800 světelných let a nachází se až za středem Galaxie.
|
||||
Bohatá a kompaktní kulová hvězdokupa s nepatrným eliptickým tvarem (6,4m), objevená v roce 1746 Jeanem-Dominiquem Maraldim a nezávisle na něm o 14 let i Ch. Messierem, který ji přidal do svého katalogu. Jednotlivé hvězdy rozlišil až W. Herschel. Spolu s hvězdami α a β Aquarii tvoří na obloze pravoúhlý trojúhelník a jako drobná rozmazaná skvrna může být někdy pozorovatelná bez dalekohledu. V triedru je již nápadná, ale rozlišit jednotlivé hvězdy se nám podaří výkonnějším amatérským dalekohledem, neboť ty nejjasnější dosahují jen 13. hvězdnou velikost. M2 je vzdálena asi 36 800 světelných let a nachází se až za středem Galaxie.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,8 +4,8 @@ rating: 10
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:25.264978
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-03 20:34:20.401774
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:46:57.513456
|
||||
---
|
||||
|
||||
Působivá kulová hvězdokupa v jihovýchodní části souhvězdí, směrem k Pastýři, objevena Charlesem Messierem v roce 1764, byl to vůbec první objekt objevený samotným Charlessem Messierem. Leží blízko okraje souhvězdí nedaleko hvězdy β Coma Berenices, v polovině vzdálenosti mezi hvězdami Cor Caroli - Arktur. Spolu s M13 a M5 se řadí k trojici nejjasnějších kulových hvězdokup na severní obloze. Vzdálená je přibližně 33 900 světelných let. Nejvhodnějším pozorovacím obdobím je jaro, kdy prochází kolem zenitu. Její celková jasnost je těsně nad 6. magnitudu, tedy za dobrých pozorovacích podmínek je viditelná ještě i pouhým okem. V triedru uvidíme zřetelnou mlhavou jasnou skvrnu a v malém dalekohledu postřehneme i centrální zjasnění.
|
||||
Působivá kulová hvězdokupa v jihovýchodní části souhvězdí, směrem k Pastýři. Byl to vůbec první objekt, který objevil sám Charless Messier a to v roce 1764. Leží blízko okraje souhvězdí nedaleko hvězdy β Coma Berenices, v polovině vzdálenosti mezi hvězdami Cor Caroli - Arktur. Spolu s M13 a M5 se řadí k trojici nejjasnějších kulových hvězdokup na severní obloze. Vzdálená je 33 900 světelných let. Nejvhodnějším pozorovacím obdobím je jaro, kdy prochází kolem zenitu. Její celková jasnost je těsně nad 6. magnitudu, tedy za dobrých pozorovacích podmínek je viditelná i pouhým okem. V triedru uvidíme zřetelnou mlhavou jasnou skvrnu a v malém dalekohledu postřehneme i centrální zjasnění.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,10 +4,10 @@ rating: 8
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:36.949941
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-04 18:48:47.505340
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:49:06.331559
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa (6,4m) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares. Její objev se připisuje de Cheseaux z roku 1746, ale našel ji i Charles Messier, jako vůbec první objevenou kulovou hvězdokupu a jako na jediné mohl tehdy s dostupným vybavením pozorovat i některé hvězdy. I dnes je pro menší dalekohledy jednou z nejvděčnějších kulových hvězdokup. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Ve svítivosti nedosahuje standardní průměr většiny kulových hvězdokup, vždyť obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Její absolutní magnituda -6,8 odpovídá skromné svítivosti 44 000 Sluncí.
|
||||
Kulová hvězdokupa (6,4m) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares. Její objev se připisuje de Cheseaux z roku 1746, ale našel ji i Charles Messier, jako vůbec první známou kulovou hvězdokupu - jako na jediné mohl s dostupným vybavením pozorovat i některé hvězdy. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky.
|
||||
|
||||
Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,10 +1,10 @@
|
|||
---
|
||||
name: Motýľ
|
||||
name: Motýl
|
||||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:36.952705
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-04 19:04:27.890636
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:55:04.270148
|
||||
---
|
||||
|
||||
Rozsáhlá otevřená hvězdokupa ve východní části souhvězdí Štír, kterou jako prví zaznamenal roku 1654 Giovanni Battista Hodierna, nicméně objev je přisuzován J.L. de Chéseaux v roce 1746. Nejjasnější hvězda hvězdokupy dosahuje 5,8m a nejjasnější hvězdy mají 6. a 7. hvězdnou velikost. Celková jasnost hvězdokupy je příznivých 5,3m, takže je viditelná i pouhým okem, o to lépe v triedru a v malém dalekohledu je již velmi působivá. Ve větším dalekohledu připomíná svým tvarem letícího motýla. Tvoří ji asi 120 hvězd. Pravda, nachází se dost daleko na jihu, tedy i v nejpříznivějším období na pozorování z našich zeměpisných šířek nám bude trochu znepříjemňovat její pozorování nízká výška nad horizontem. O hvězdokupě se zmiňuje už Ptolemaios někdy v druhém století před n. l. později také P. de Cheseaux a Hodierna.
|
||||
Rozsáhlá otevřená hvězdokupa ve východní části souhvězdí Štír, kterou jako prví zaznamenal roku 1654 Giovanni Battista Hodierna, nicméně objev je přisuzován J.L. de Chéseaux v roce 1746. Nejjasnější hvězda dosahuje 5,8m a nejjasnější hvězdy mají 6. a 7. hvězdnou velikost. Celková jasnost hvězdokupy je 5,3m, takže je viditelná i pouhým okem, lépe potom v triedru, v malém dalekohledu je již velmi působivá. Ve větším dalekohledu připomíná svým tvarem letícího motýla. Tvoří ji asi 120 hvězd. Pozorovací podmínky jsou z našich zeměpisných šířek omezeny, protože hvězdokupa se svou deklinací -32:15:15 vychází jen pár stupňů nad obzor. O hvězdokupě se zmiňuje už Ptolemaios někdy v druhém století před n. l. později také P. de Cheseaux a Hodierna.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,8 +4,7 @@ rating: 10
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:36.942482
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-04 19:12:37.457676
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:55:59.322626
|
||||
---
|
||||
|
||||
Rozlehlá otevřená hvězdokupa jihovýchodně od M6. Nachází se ale blíže než ona, 980 světelných let daleko. Snadno ji najdete už pouhým okem v blízkosti ostnu Štíra, její nejjasnější hvězdy dosahují šestou hvězdnou velikost. Pro plné vychutnání jejího vzhledu je vhodný výkonnější triedr. Asi 80 hvězd z této hvězdokupy dosahuje 10. hvězdnou velikost. Patří k nejpozoruhodnějším otevřeném hvězdokupám, jaké můžeme na obloze pozorovat. Průměr hvězdokupy je až 80 obloukových minut. Jelikož je M7 vůbec nejjižněším objektem celého Messierova katalogu, vystupuje u nás nízko nad obzor. Pokud však ve výhledu na jih nestojí žádné překážky a není příliš osvětlen, podaří se nám ji najít poměrně snadno. M7 spolu s M6 vzpomíná Ptolemaios ve 2. století před n. l.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,14 +4,14 @@ rating: 10
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:24.719737
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:19:02.864431
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:27:58.949450
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7m, kterou první objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že leží relativně blízko nás, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Stephen James O'Meara určil její vizuální jasnost na 5.3m, což je trochu jasnější, jak se udává v mnoha knihách. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc, možná až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7m, kterou první objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že leží relativně blízko nás, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
|
||||
Během dusných letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka průměru průměru čtvrt stupně zjasňujícím se do středu. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8m a 7,3m. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka průměru průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8m a 7,3m. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel napsal: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2 1/2 'v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uv8d9: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 2 1/2 'v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři relativně na hvězdy chudé linie, které dělí kopu na tři různé části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kopy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kopy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6m), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je ještě v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,7 +4,7 @@ rating: 10
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:23.967270
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:54:41.008554
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:24:07.112333
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa na rozhraní se souhvězdím Štítu v emisním komplexu nacházejícím se od nás 5 700 světelných let daleko v sousedním spirálovém rameni Střelec-Kýl. Nejjasnější hvězdy M16 jsou velmi horké a velmi svítivé, hlavně ony ozařují část mlhoviny, která dostala populární název Orlí mlhovina (IC 4703). Tyto hvězdy jsou členy otevřené hvězdokupy, která má 6 magnitudu a 8100 hvězd, některé její hvězdy můžeme rozlišit menším dalekohledem. Stáří se odhaduje na 1-2 milionu let. Celá oblast je místem s intenzivní tvorbou hvězd, v komplexu najdeme ojedinělé tmavé kruhové skvrny - globule, zhuštěné mračna považovány za zárodek hvězdného systému. Objekt je také zdrojem rádiových vln.
|
||||
Otevřená hvězdokupa na rozhraní se souhvězdím Štítu v emisním komplexu nacházejícím se od nás 5 700 světelných let, v sousedním spirálovém rameni Střelec-Kýl. Nejjasnější hvězdy M16 jsou velmi horké a velmi svítivé a hlavně ony ozařují část mlhoviny, která dostala populární název Orlí mlhovina (IC 4703). Tyto hvězdy jsou členy otevřené hvězdokupy, která má 6 magnitudu a 8100 hvězd, některé její hvězdy můžeme rozlišit menším dalekohledem. Stáří se odhaduje na 1-2 milionu let. Celá oblast je místem s intenzivní tvorbou hvězd, v komplexu najdeme ojedinělé tmavé kruhové skvrny - globule, zhuštěné mračna považovány za zárodek hvězdného systému. Objekt je také zdrojem rádiových vln.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,10 +1,10 @@
|
|||
---
|
||||
name: Omega
|
||||
name: Omega (Mlhovina Labuť)
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.543198
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 19:45:53.389352
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:21:17.119909
|
||||
---
|
||||
|
||||
Jasná emisní mlhovina s rodícími se hvězdami pozorovaná na severním okraji souhvězdí, na rozhraní se souhvězdím Štítu v bohaté oblasti Mléčné cesty na sever od M18 a M24. První záznam o jejím pozorování provedl na jaře roku 1746 de Cheseaux, nezávisle ji však objevil i Charles Messier v červnu téhož roku. V jejím nitru leží otevřená hvězdokupa NGC 6618 tvořena 35 velmi mladými hvězdami. Hvězdokupa je svou jasností na nepřesvětlené obloze vidět i pouhým okem, o to lépe triedru. V dalekohledu je vidět i jasná mlhovina protkaná tmavými místy, která může v nádheře soutěžit s Velkou mlhovinou v Orionu. Leží ve vzdálenosti 5 700 světelných let.
|
||||
|
||||
Jasná emisní mlhovina s rodícími se hvězdami pozorovaná na severním okraji souhvězdí, na rozhraní se souhvězdím Štítu v bohaté oblasti Mléčné cesty na sever od M18 a M24. První záznam o jejím pozorování provedl na jaře roku 1746 de Cheseaux, nezávisle ji však objevil i Charles Messier v červnu téhož roku. V jejím nitru leží otevřená hvězdokupa NGC 6618 tvořena 35 velmi mladými hvězdami, hvězdokupa je vidět i pouhým okem. V dalekohledu je jasná mlhovina protkaná tmavými místy, která může v kráce soutěžit i s Velkou mlhovinou v Orionu. Leží ve vzdálenosti 5 700 světelných let.
|
||||
|
|
@ -4,7 +4,7 @@ rating: 8
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.556202
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-05 18:47:44.356490
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:15:39.733682
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let, věk na 32 milionů let, absolutní magnituda -5 odpovídá svítivosti 8 300 Sluncí. S celkovou jasností 6,9m hvězdokupu najdeme už v triedru.
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9m hvězdokupu najdeme už v triedru.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,9 +3,8 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:24.230368
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:24.230378
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:14:45.779698
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa poměrně eliptického tvaru v jižní části souhvězdí, jejíž jasnost nepřevyšuje sedmou magnitudu. První ji objevil Ch. Messier 5. června 1764 jako pátou kulovou hvězdokupu nalezenou v průběhu jednoho týdne v tomto souhvězdí. Leží blízko středu Galaxie, od Země je vzdálena 27 000 světelných let Na obloze se v její těsné blízkosti nacházejí další kulové hvězdokupy NGC 6293 (8,4m) a NGC 6284 (9,5m).
|
||||
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa mírně eliptického tvaru v jižní části souhvězdí, jejíž jasnost nepřevyšuje sedmou magnitudu. První ji objevil Ch. Messier 5. června 1764 jako pátou kulovou hvězdokupu nalezenou v průběhu jednoho týdne v tomto souhvězdí. Leží blízko středu Galaxie, od Země je vzdálena 27 000 světelných let Na obloze se v její těsné blízkosti nacházejí další kulové hvězdokupy NGC 6293 (8,4m) a NGC 6284 (9,5m).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,15 +3,15 @@ name: Trifid
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.546091
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.546096
|
||||
updated_by: cassi
|
||||
created_date: 2020-02-07 18:30:22.173446
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentile, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukového stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 6 700 světelných let.
|
||||
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7m a 7,5m. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a hmlistejšia jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší.
|
||||
|
||||
Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným O-III filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7,5m severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7m, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7m se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10,6 "od ní najdeme průvodce jasného 8,8m. Obě složky mají ještě slabších průvodců.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Kombinace emisní a reflexní mlhoviny objevena ještě před rokem 1750 Le Gentilem, v katalogu Ch. Messiera se objevila 5. června 1764. Název Trifid, jasné mlhoviny viditelné pouhým okem dva obloukového stupně severozápadně od mlhoviny Laguna, pochází od J. Herschela. Už v triedru se přemění na mlhavou elipsu uvnitř s pár hvězdami. Předpokládá se, že leží ve vzdálenosti asi 9 300 světelných let.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: cassi
|
||||
created_date: 2020-02-07 18:30:22.167355
|
||||
updated_by: cassi
|
||||
created_date: 2020-02-07 18:30:22.173554
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7m a 7,5m. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a difuznější jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 300/350
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: cassi
|
||||
created_date: 2020-02-07 18:30:22.170537
|
||||
updated_by: cassi
|
||||
created_date: 2020-02-07 18:30:22.173645
|
||||
---
|
||||
Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným OIII filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7,5m severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7m, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7m se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10,6" od ní najdeme průvodce jasného 8,8m. Obě složky mají ještě slabších průvodců.
|
||||
|
|
@ -4,10 +4,10 @@ rating: 8
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.558739
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:11:54.813443
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:34:46.393228
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i mlhovinu Trifid, která se nachází v její těsné blízkosti, ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3m) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9m a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd.
|
||||
Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3m) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9m a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -4,10 +4,10 @@ rating: 10
|
|||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.548243
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-06 20:29:58.950484
|
||||
created_date: 2020-02-07 18:46:15.019945
|
||||
---
|
||||
|
||||
Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.
|
||||
Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.
|
||||
|
||||
M22 je se svou jasností 5,1m jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binární a kvalitními 100 mm dalekohledy.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,11 +3,8 @@ name:
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.550834
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.550839
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:08:12.279330
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Její zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9m, se rozkládá na ploše asi tak velké jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5m je jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ SGR vidět i pouhým okem. Nachází se ve vzdálenosti 2 100 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará.
|
||||
|
||||
Už v triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5m jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně. V dalekohledu s průměrem objektivu asi 200 mm se tato skvrna přemění na více než sto stejně uspořádaných hvězd. Blízko severovýchodního rozhraní leží jedna hvězda 8m. Její nejjasnější členové 9-10m jsou uspořádanými v párech, obloucích a hvězdných řetězcích. Celkově se shlukují do svazků popredkávaných relativně bezhvězdné mezerami.
|
||||
|
||||
|
||||
Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9m. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5m je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ SGR. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5m jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:05:15.981769
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:05:15.987681
|
||||
---
|
||||
Slabá skvrna viditelná v triedru se v dalekohledu přemění na více než sto stejně uspořádaných hvězd. Blízko severovýchodního rozhraní leží jedna hvězda 8m. Její nejjasnější členové 9-10m jsou uspořádány v párech, obloucích a hvězdných řetězcích. Celkově se shlukují do svazků protkaných relativně bezhvězdnými mezerami.
|
||||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 300/350
|
|||
rating:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.550958
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.550961
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:05:15.987771
|
||||
---
|
||||
75x: spousta zářících drahokamů oproti tmavé sametové obloze, která obsahuje 150 hvězd. Kopa je užší v její severní části než v jižní, kde její plná šířka přesahuje jeden stupeň.
|
||||
75x: spousta zářících drahokamů oproti tmavé sametové obloze, která obsahuje 150 hvězd. Kupa je užší v její severní části než v jižní, kde její plná šířka přesahuje jeden stupeň.
|
||||
|
|
@ -3,12 +3,10 @@ name: Malý oblak v Strelcovi
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.554142
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.554147
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:37:20.371297
|
||||
---
|
||||
Nápadná oblast viditelná pouhým okem na severovýchod od hvězdy μ sagittario, kterou v roce 1764 katalogizovat Charles Messier. Toto zjasnění v podobě hvězdného mračna je jednou z nejzajímavějších oblastí celé Mléčné cesty: je částí vzdáleného vnitřního spirálového ramene naší Galaxie, označovaného jako rameno Pravítka, které nám při pohledu ze Země kromě této oblasti zakrývají prachové mračna bližšího spirálového ramene Střelec-Kýl. Tyto mračna v nichž se nacházejí i jasné mlhoviny Laguna, Trifid zda Omega jsou od nás vzdáleny od 5 000 do 7 000 světelných let, naopak hvězdy, které vidíme v M24, leží dále, ve vzdálenosti od 12 000 do 16 000 světelných let. Na bližším rozhraní tohoto hvězdného mračna se nachází malá otevřená hvězdokupa NGC 6603.
|
||||
|
||||
Na Malý oblak je pěkný pohled hlavně ve velkých binární a dalekohledech s velkým zorným polem. Jedná se o hvězdný oblak podlouhlého tvaru 90'x 30'SV-JZ, v jehož popředí vystupují slabé hvězdy. V dalekohledu má tvar bledého obláčku bohatě posetého zářícími hvězdami 6-10m a slabými částečně momentálně rozlišitelnými jiskrami. Vidět otevřenou hvězdokupu NGC 6603 vyžaduje zvýšit zvětšení, vypadá jako hustý svazek slabých hvězd. V dalekohledech s průměrem objektivu kolem 300 mm je již NGC 6603 velmi bohatou sprškou slabých hvězd. Obsahuje jich asi 75 jasnosti 12m a slabších, které se na 10'ploche velmi dobře ukazují oproti okolnímu hvězdnému polu. Řetězec těch jasnějších hvězd vede z centra do severozápadního rozhraní k tmavé díře. Druhý se točí přes jižní část hvězdokupy. 4'JJZ od ní se nachází jasná červená hvězda 9m.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Nápadná oblast viditelná pouhým okem na severovýchod od hvězdy μ Sagittarius, kterou v roce 1764 katalogizovat Charles Messier. Toto zjasnění v podobě hvězdného mračna je jednou z nejzajímavějších oblastí celé Mléčné dráhy: je částí vzdáleného vnitřního spirálového ramene naší Galaxie, označovaného jako rameno Pravítka, které nám při pohledu ze Země kromě této oblasti zakrývají prachové mračna bližšího spirálového ramene Střelec-Kýl. Tyto mračna v nichž se nacházejí i jasné mlhoviny Laguna, Trifid či Omega jsou od nás vzdáleny od 5 000 do 7 000 světelných let, naopak hvězdy, které vidíme v M24, leží dále, ve vzdálenosti od 12 000 do 16 000 světelných let. Na bližším rozhraní tohoto hvězdného mračna se nachází malá otevřená hvězdokupa NGC 6603.
|
||||
|
||||
Na Malý oblak je pěkný pohled hlavně v binárních dalekohledech s velkým zorným polem. Jedná se o hvězdný oblak podlouhlého tvaru 90'x 30'SV-JZ, v jehož popředí vystupují slabé hvězdy. V dalekohledu má tvar bledého obláčku bohatě posetého zářícími hvězdami 6-10m a slabými částečně momentálně rozlišitelnými jiskrami. Vidět otevřenou hvězdokupu NGC 6603 vyžaduje zvýšit zvětšení, vypadá jako hustý svazek slabých hvězd. V dalekohledech s průměrem objektivu kolem 300 mm je již NGC 6603 velmi bohatou sprškou slabých hvězd. Obsahuje jich asi 75 jasnosti 12m a slabších, které se na 10'ploše velmi dobře ukazují oproti okolnímu hvězdnému poli. Řetězec těch jasnějších hvězd vede z centra do severozápadního rozhraní k tmavé díře. Druhý se točí přes jižní část hvězdokupy. 4'JJZ od ní se nachází jasná červená hvězda 9m.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -1,15 +1,12 @@
|
|||
---
|
||||
name: IC 4725
|
||||
name:
|
||||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.560831
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.560836
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:23:26.723867
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6m. Její 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné cesty na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U SGR, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3m po minimum 7,1m v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 3 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí.
|
||||
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 150 mm napočítáme asi tři tucty nepravidelně rozmístěných jasných hvězd. Nejnápadnější tvoří dva V-Z pruhy rozdělené bezhvězdné linií. Okolní členové jsou jasnější směrem na sever a jih jako na východ a západ od jádra kopy. V 250 mm dalekohledu rozlišíme v této pěkné kope 100 hvězd. Dva nápadné pruhy hvězd se táhnou zhruba ve směru V-Z a dominují centrální části. Severní pruh je hustší, obsahuje jasnější hvězdy a na severu je nepatrně vyhloubený. Koncentrovanější je v jeho západní polovině, kde se nachází i drsný svazek hvězd 6-8m. U sagittario je nápadným žlutým objektem východně od něj. Oblast kolem této hvězdokupy je bohatá na malé skupinky stálic.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6m. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U SGR, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3m po minimum 7,1m v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:23:26.714222
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:23:26.723983
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu napočítáme asi tři tucty nepravidelně rozmístěných jasných hvězd. Nejnápadnější tvoří dva V-Z pruhy rozdělené bezhvězdné linií. Okolní členové jsou jasnější směrem na sever a jih jako na východ a západ od jádra kupy.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:23:26.716491
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 19:23:26.724086
|
||||
---
|
||||
V 250 mm dalekohledu rozlišíme v této pěkné kope 100 hvězd. Dva nápadné pruhy hvězd se táhnou zhruba ve směru V-Z a dominují centrální části. Severní pruh je hustší, obsahuje jasnější hvězdy a na severu je nepatrně vyhloubený. Koncentrovanější je v jeho západní polovině, kde se nachází i hustý svazek hvězd 6-8m. U Sagittario je nápadným žlutým objektem východně od něj. Oblast kolem této hvězdokupy je bohatá na malé skupinky stálic.
|
||||
|
|
@ -3,13 +3,8 @@ name:
|
|||
rating: 8
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.273860
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:37.273866
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:51:00.897249
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa, bohatá skvrna slabých hvězd nedaleko δ Scuti. Sice dosahuje 8. magnitudu, její převažujících 30 členy je o 4 magnitudy slabších. Hvězdokupu překrývají tmavé mlhoviny, které zeslabují jasnost těchto hvězd ležících za ní. Vzdálená je 5 000 světelných let, její stáří se odhaduje na přibližně 90 milionů let.
|
||||
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 150 mm můžeme rozeznat dva tucty členů jasnosti mezi 11-13m, který vyčnívají na mlžném pozadí. Na jihozápadním rozhraní kopy leží nápadná žlutá hvězda 9. magnitudy. V 250 mm dalekohledu je již kompaktní, bohatém otevřenou hvězdokupou, dobře viditelnou v okolním poli slabých hvězd. Za dobré noci rozeznáme 40 hvězd jasnosti převážně mezi 12-14m. Nejjasnější členové leží jižně od centra kopy, na jihu jsou hvězdy rovnoměrněji rozmístěny. Hvězdokupu na severním rozhraní protíná tmavý bezhvězdné zářez a řetězec slabých hvězd se točí ze severu kolem východního okraje k jižnímu rozhraní.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa, bohatá skvrna slabých hvězd nedaleko δ Scuti. Dosahuje 8. magnitudu, čítá 30 členů jasných 11mag a méně. Hvězdokupu překrývají tmavé mlhoviny, které zeslabují jasnost hvězd ležících za ní. Vzdálená je 5 160 světelných let, její stáří se odhaduje na přibližně 90 milionů let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:51:00.890969
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:51:00.897363
|
||||
---
|
||||
Můžeme rozeznat dva tucty členů jasnosti mezi 11-13m, který vyčnívají na mlžném pozadí. Na jihozápadním rozhraní kopy leží nápadná žlutá hvězda 9. magnitudy.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:51:00.892744
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 20:51:00.897460
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je kompaktní, bohatou otevřenou hvězdokupou, výraznou v okolním poli slabých hvězd. Za dobré noci rozeznáme 40 hvězd jasnosti převážně mezi 11-14m. Nejjasnější členové leží jižně od centra kopy, na jihu jsou hvězdy rovnoměrněji rozmístěny. Hvězdokupu na severním rozhraní protíná tmavý bezhvězdný zářez a řetězec slabých hvězd se točí ze severu kolem východního okraje k jižnímu rozhraní.
|
||||
|
|
@ -1,12 +1,10 @@
|
|||
---
|
||||
name:
|
||||
name: Činka
|
||||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.299394
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.299406
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.108459
|
||||
---
|
||||
|
||||
První objevená planetární mlhovina, při hledání komety ji v roce 1764 náhodou zahlédl Charles Messier. Celkovou jasností 7,4m se řadí na druhé místo mezi planetárními mlhovinami, hned za Helix. Na rozdíl od něj se však dá překvapivě snadno rozpoznat mezi okolními hvězdami, nemá totiž tak nízkou povrchovou jasnost. V triedru ji můžeme spatřit ve stejném zorném poli jako hvězdu γ Sagittae nebo 14 Vul (5,7m). Menšími dalekohledy zahlédneme bočním pohledem náznakově tvar dvou slepených disků, podle kterých nese název. Její vzdálenost zatím není přesně určena, ale odhaduje se na 1 100 světelných let. Centrální hvězda má jasnost pouze 13,4m. Podle současných tvrzení by to mohla být dokonce dvojhvězda (složka 17. mag), ale tu astronom amatér běžně nerozliší. Plyn této mlhoviny se stále rozpíná do svého okolí rychlostí asi 30 km za sekundu.
|
||||
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 150 mm je asi nejkrásnější planetárkou na obloze! Je viditelná jako velký, jasný disk zúžený dovnitř na její východní a západní straně. Jasnější části mlhoviny se zjevují jako klíny rozprostírající se severně a jižně z centra planetárky. Na západním rozhraní leží hvězda 9m. 250 mm dalekohled zprostředkuje nádherný objekt, i když disk vypadá spíše jako ohryzek jablka, než nějaká činka. Centrální hvězda viditelná uprostřed je obklopená z jedné strany nějakou nepatrně tmavší plochou. Slabší vnější části planetárky, snadno viditelné během dobré pozorovací noci rozšiřují mlhovinu na 7'x 6'V-J. Pol tucet hvězd je ponořených v mlhovině, nejnápadnější v centru severní oblasti. V
|
||||
|
||||
První objevená planetární mlhovina, při hledání komety ji v roce 1764 zahlédl Charles Messier. Celkovou jasností 7,4m se řadí na druhé místo mezi planetárními mlhovinami, hned za Helix. Na rozdíl od něj má vyšší povrchovou jasnost. V triedru ji můžeme spatřit ve stejném zorném poli jako hvězdu γ Sagittae nebo 14 Vul (5,7m). Menšími dalekohledy zahlédneme bočním pohledem náznakově tvar dvou slepených disků, podle kterých nese název. Je vzdálená 1227 světelných let. Centrální hvězda má jasnost pouze 13,4m. Plyn této mlhoviny se stále rozpíná do svého okolí rychlostí asi 30 km za sekundu.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 100/150
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.101580
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.108568
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s tímto průměrem je asi nejkrásnější planetárkou na obloze. A jedníém z nejpůsobivějších objeků vůbec. Je viditelná jako velký, jasný disk zúžený dovnitř na její východní a západní straně. Jasnější části mlhoviny se zjevují jako klíny rozprostírající se severně a jižně z centra planetárky. Na západním rozhraní leží hvězda 9m.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 200/250
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.103639
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.108656
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu připomíná disk spíše jako ohryzek jablka, než činku. Centrální hvězda viditelná uprostřed je obklopená z jedné strany nepatrně tmavší plochou. Slabší vnější části planetárky, snadno viditelné během dobré pozorovací noci rozšiřují mlhovinu na 7'x 6'V-J. Půl tuctu hvězd je ponořených v mlhovině, nejnápadnější v centru severní oblasti.
|
||||
|
|
@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 400/450
|
|||
rating:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.299572
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:29.299575
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:02:02.108730
|
||||
---
|
||||
dalekohledu asi nenajdete hezčí planetárky. Objekt ve tvaru přesýpacích hodin je ve své jasnější části plný jasných a tmavých skvrn. Dva nejnápadnější pásy leží blízko JJZ rozhraní. Najjužšia část je ponořena v slabším, ale docela nápadném hale. O-III a UHC filtry přidají velmi dobrý kontrast a ukáží mnohem lépe i slabší části. 200x zvětšení odhalí kromě centrální hvězdy tucet dalších hvězd ponořených v disku. Lepší jsou viditelné bez filtrů.
|
||||
Objekt ve tvaru přesýpacích hodin je ve své jasnější části plný jasných a tmavých skvrn. Dva nejnápadnější pásy leží blízko JJZ rozhraní. Najjužšia část je ponořena v slabším, ale docela nápadném hale. O-III a UHC filtry přidají velmi dobrý kontrast a ukáží mnohem lépe i slabší části. 200x zvětšení odhalí kromě centrální hvězdy tucet dalších hvězd ponořených v disku. Lepší jsou viditelné bez filtrů.
|
||||
|
|
@ -0,0 +1,9 @@
|
|||
---
|
||||
aperture: 500/550
|
||||
rating: 5
|
||||
created_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:06:36.186393
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 21:06:36.186818
|
||||
---
|
||||
V dalekohledech velkých průměrů je možné zahlédnout i náznaky vnější obálky mlhoviny.
|
||||
|
|
@ -3,18 +3,17 @@ name: Veľká hmlovina v Androméde
|
|||
rating: 10
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.044700
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.044720
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 18:24:59.012956
|
||||
---
|
||||
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4m). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
|
||||
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (sice nepřesných jak se později ukázalo).
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 300 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobro, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.
|
||||
|
||||
|
||||
Tak jako náš galaktický systém má své průvodců v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Mezi deseti známých jsou v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několikáté. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Vyzývavým cílem je především dvojice And I a And II.
|
||||
|
||||
Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným kom pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi štvť stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4m). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
|
||||
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (sice nepřesných jak se později ukázalo).
|
||||
|
||||
Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 300 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobro, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.
|
||||
|
||||
Tak jako náš galaktický systém má své průvodců v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Mezi deseti známých jsou v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několikáté. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Vyzývavým cílem je především dvojice And I a And II.
|
||||
|
||||
Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným kom pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi štvť stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -3,9 +3,9 @@ aperture: 300/350
|
|||
rating:
|
||||
created_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.045165
|
||||
updated_by: 8mag
|
||||
created_date: 2020-02-01 09:25:21.045168
|
||||
updated_by: ladin
|
||||
created_date: 2020-02-07 18:21:49.412935
|
||||
---
|
||||
75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x 50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštění jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou Stelara objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78).
|
||||
|
||||
75x: M31 je mimořádně velkou, velmi jasnou galaxií, prodlouženou 125'x 50'v směru SV-JZ, s velkým širokým zhuštění jádrem. Venkovní část hala je matná, s nedefinovatelným rozhraním, jehož viditelnost závisí na průzračnosti oblohy. Při 100x zvětšení je na severozápad od centra vidět tmavý pás. Několikáté další tmavé linie jsou pozorovatelné v západní a jihozápadní části hala. Mnohé další objekty se ukazují při 150x zvětšení - většinou Stelara objekty 14. a 15. magnitudy, převážně kulové hvězdokupy. Nejjasnější z nich je G76 ve východní polovině jihozápadního ramene. Tam se nachází i nejjasnější stelární asociace NGC 206 (A 78).
|
||||
|
||||
Myzer: Galaxii jsem samozřejmě pozoroval mnohokrát a detailně jsem se na ni zaměřil v létě 2007 se svým 250 mm Dobson: Dva tmavé Bondovy pásy byly jednu noc velmi výrazné a přiznám se, výrazněji jsem si je uvědomil snad pouze na La Palme a nepamatuji si je v takovém podání z mých starších pozorování. To byl asi hlavní důvod, který mě vyprovokoval věnovat se známé galaxii dvě další noci podrobněji. Celkově jsem se na ni díval přes tři hodiny. Ze začátku bylo v centru pozornosti zejména jasné kruhové jádro obalené v eliptickém hale ve směru orientace celé galaxie. Hned od středu v blízkosti jádra svítí slabá hvězda. Hlavní a jasná část galaxie je zhruba oválná a velmi prodloužena ve směru severovýchod a jihozápad, její délka přesahuje asi jeden stupeň. Severovýchodní část je menší a napříč obsahuje velmi nenápadný tmavý zářez. Jihozápadní část je větší, ale směrem k M32 je více vybledlá. Dva tmavé Bondova pásy jsou nepřehlédnutelné, při pozornějším pohledu vidět, že nejsou rovnoběžné. Vnitřní výraznější pás není orientován rovnoběžně s prodlouženým tvarem galaxie, ale v jihozápadní části galaxie začíná zařezávat více dovnitř galaxie. Na druhé straně, severovýchodně od jádra, mizí do ztracena. Vnější pás je skoro rovnoběžný s okrajem galaxie, ale je neuvěřitelné těžké vystopovavať ho po celé její délce. Jeden velmi nezřetelný tmavý pás se také nachází na východní straně galaxie (mírně na severovýchod od jádra). Fyzikální se s největší pravděpodobností jedná o část vnútornejšieho pásu, při pozornějším pohledu vidím dokonce jejich propojení! Otáčí se při jedné jasné hvězdě v severovýchodním rameni. Nakonec se dostávám k odlehlým částem galaxie, jejichž jasnost je už o poznání slabší. Velmi pomůže občas zahýbat tubusem. Detaily jsou na hranici viditelnosti a nedokážu skoro žádný potvrdit s jistotou, zdá se mi, že světlo není rovnoměrné (možná části tmavého prachu). Na jihozápadě je ještě nápadná asociace NGC 206, která vypadá jako malý oválný obláčky. S M32 a jádrem galaxie tvoří skoro rovnostranný trojúhelník.
|
||||
Loading…
Reference in New Issue