editor
/
czsky
1
0
Fork 0
Code Issues Pull Requests Releases Wiki Activity

Updates up to M51

This commit is contained in:
skybber 2020-02-14 21:53:38 +00:00
parent 451d57d045
commit abf93665aa
25 changed files with 144 additions and 78 deletions
Show Stats Download Patch File Download Diff File Expand all files Collapse all files

4
cs/dso/M/M037_100u150.md
View File

@ -4,9 +4,9 @@ rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-13 17:23:13.402778
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-13 19:55:32.164813
created_date: 2020-02-14 06:09:54.056258
---
V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kopy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a zhustenejšia.
V dalekohledu je nádhernou spoustou hvězd, podobnou ve vzhledu jako M11 ze Štítu. Je jasná, velká a velmi bohatá s přinejmenším 75 viditelnými hvězdami. Stelární hustota je značně větší ve vnitřních regionech. Jasné hvězdy jsou nápadné hlavně v jižní části kopy. Na rozdíl od M36 a M38 je značně bohatá a kompaktnější.

4
cs/dso/M/M042.md
View File

@ -4,7 +4,7 @@ rating: 10
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:32.451768
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-13 19:48:18.703099
created_date: 2020-02-13 20:34:04.533594
---
Tato nádherná mlhovina je pravděpodobně nejoblíbenějším cílem pozorovatelů vzdáleného vesmíru, ať už začátečníky nebo pokročilé astronomů-amatérů. Ve svém dalekohledu si ji sice nevšiml Galileo, ale v té době, někdy mezi lety 1610 až 1611 padla do pozornosti Nicholasi Peirescovi, jehož pozorovací záznam později následovaly pozorování Cysatusa z roku 1618. První podrobněji nákresy, které obsahovaly i oblast trapéz, vyhotovil v roce 1656 Christian Huygens. Charles Messier přiřadil mlhovině ve svém "kometárním katalogu" 4. března 1769 číslo 42. Oblast později pozoroval William i John Herschel. První úspěšná fotografie mlhoviny se podařila v roce 1880 Henrymu Draper, použitím 11-palcového refraktor.
@ -16,4 +16,4 @@ Mlhovina pochopitelně nevydává vlastní světlo, ale ji osvětlují horké hv
Velká mlhovina v Orionu zabírá na obloze asi jeden stupeň a je nejkrásnějším příkladem emisní mlhoviny viditelné z Evropy. V triedru 10 × 50 je její nejjasnější částí úsek, do kterého se ze severu zařezává nápadný tmavý záliv nazývaný Sinus Magnus, ale viditelné jsou i slabší okrajové partie. V mlhovině je zřetelné množství dalších detailů, včetně úzkého výběžku z východní strany, směrem k jižně položené ι Orionis. Celkový tvar mlhoviny může připomínat letícího netopýra. V malém dalekohledu jsou jeho hlava a zobák oddělené od zbytku těla tmavou linií, oko netopýra vyznačuje hvězda 10. magnitudy. Trapéz je pozorován v centrální části a θ2 Orionis je umístěna blízko hlavního, jihovýchodního křídla.
Fotografie nahoře je upravena zhruba do podoby, jak je vidět M42 ve větším dalekohledu (400mm) na excelentní obloze, kde jsou okem vidět i nepatrný červený nádech některých partií mlhoviny. Celý komplex mlhovin se pochopitelně u velkého dalekohledu celý nevejde do zorného pole.
Fotografie nahoře je upravena zhruba do podoby, jak zhruba vypadá M42 ve větším dalekohledu (400mm) a na excelentní obloze. Za takových podmínek je v určitých partiích M42 vizuálně patrný červený nádech. Velká mlhovina v Orionu je pravděpodobně jedinou mlhovinou na obloze, kde je okem možné spatřit červenou barvu. Celý komplex mlhovin se pochopitelně u velkého dalekohledu celý nevejde do zorného pole.

17
cs/dso/M/M045.md
View File

@ -3,18 +3,15 @@ name: Plejády
rating: 10
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:21.755657
updated_by: admin
created_date: 2020-02-08 23:12:13.688808
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:16:14.774347
---
Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hviezdoka na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedrem či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2,87m), potom následuje Atlas (27 Tau - 3,63m), Electra (17 Tau - 3,7m), Maia (20 Tau - 3,87m), Merope ( 23 Tau - 4,18m) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5,9m), Celaeno (16 Tau - 5,46m) a Sterope I (21 Tau - 5,76m). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedrem případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem.
![<]($IMG_DIR/dso/M045.jpg)
Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hviezdoka na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedru či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2,87m), potom následuje Atlas (27 Tau - 3,63m), Electra (17 Tau - 3,7m), Maia (20 Tau - 3,87m), Merope ( 23 Tau - 4,18m) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5,9m), Celaeno (16 Tau - 5,46m) a Sterope I (21 Tau - 5,76m). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedru případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem.
Plejády, se středem vzdáleným asi 410 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechno mladí, horký, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2,87m má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 70 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět.
![<]($IMG_DIR/dso/M045_1.jpg)
Nejjasnější členové kopy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kopa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8m začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou Čtyřhvězda. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne vzdáleností asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, vypadá to tak, že pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části.
Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslit. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5,76 magnitudy. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas preblikávali. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6,96 magnitudy. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV.
Plejády, se středem vzdáleným asi 444 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechny mladí, horký, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2,87m má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 100 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět.
Nejjasnější členové kopy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kupa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8m začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou čtyřhvězdu. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne vzdáleností asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, vypadá to tak, že pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části.
Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslovat. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5,76 magnitudy. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas problikávaly. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6,96 magnitudy. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV.

11
cs/dso/M/M046.md
View File

@ -4,14 +4,9 @@ rating: 10
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:29.821880
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-13 18:29:57.983932
created_date: 2020-02-14 19:17:37.476647
---
![<]($IMG_DIR/dso/M46-M47.jpg)
Tuto jasnou a bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v severní části souhvězdí, jeden a půl stupně východně od další otevřené hvězdokupy M47 Charles Messier v roce 1771. Stejně jako M47 i tato hvězdokupa je jasná a rozlehlá, ale přece jsou trochu rozdílné: M47 vyniká díky půl tuctu jasných modrobílých hvězd, M46 kvůli velké hromadě nestejně jasných slabých hvězd. Už v triedru 10 × 50 můžeme tento pozoruhodný rozdíl snadno zjistit. Navíc ve větším dalekohledu v M46 rozeznáme přes 100 hvězd mezi 9-13m a v severovýchodní části malý disk planetárky NGC 2438, která se na hvězdokupu pouze náhodně promítá, ale k bohatému hvězdnému pozadí vykazuje pěkný kontrast. Leží totiž ve vzdálenosti 3 300 světelných let, tedy výrazně blíže než 5 400 světelných let vzdálená hvězdokupa M46. V důsledku toho musí mít M46 skutečný průměr 40 ly a svítivost okolo 9 000 Sluncí. Odhaduje se, že je 300 milionů let stará, 10krát tak jako sousední M47. Celkový počet všech jejích skutečných členů je asi 500.
Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6,1 metru by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47. V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm se ukáže jako velmi bohatá skupina nerovnoměrně rozmístěných a skoro stejně jasných 75 hvězd. Planetárka NGC 2438 je při malém zvětšení pouze mlžnou hvězdou 11m, od zvětšení 80x ukáže disk vypadající jako maličký kruhový obláček. Jeho průměr je totiž pouze jedna oblouková minuta. V dalekohledu s průměrem objektivu alespoň 200 mm můžeme pozorovat 80 hvězd jasných v rozmezí 11-14m. Hvězdy jsou rozmístěny rovnoměrně a 3 až 4krát hustší než okolní pole Mléčné dráhy. Trochu bohatší se ukazuje severní část, v jižní se hned pod centrem nachází skoro behzviezdna díra. Planetárka NGC 2438 leží právě tam, kde hustší severní část kopy začíná řídnout. Při 200x zvětšení můžeme na okraji jejího disku pozorovat hvězdu 13m.
Dalekohledy s průměrem objektivu kolem 350 mm ukáží poměrně jasnou a velmi bohatou skupinu téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11m a slabších. Nejjasnější 8,7m hvězda kopy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné díry. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13m s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17,7m, zřejmě není v amatérských dalekohledech pozorovatelná.
Tuto jasnou a bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v severní části souhvězdí, jeden a půl stupně východně od další otevřené hvězdokupy M47 Charles Messier v roce 1771. Stejně jako M47 i tato hvězdokupa je jasná a rozlehlá, ale přece jsou trochu rozdílné: M47 vyniká díky půl tuctu jasných modrobílých hvězd, M46 vyniká kvůli množství slabých hvězd. Už v triedru 10 × 50 můžeme tento pozoruhodný rozdíl snadno zjistit. Navíc ve větším dalekohledu v M46 rozeznáme přes 100 hvězd mezi 9-13m. V severovýchodní části pak malý disk planetárky NGC 2438, která se na hvězdokupu pouze náhodně promítá, ale k bohatému hvězdnému pozadí vykazuje pěkný kontrast. Leží totiž ve vzdálenosti 3 300 světelných let, tedy výrazně blíže než 4 200 světelných let vzdálená hvězdokupa M46. V důsledku toho musí mít M46 skutečný průměr 80 ly. Odhaduje se, že je 250milionů let stará. Celkový počet všech jejích skutečných členů je asi 500.
Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6,1m by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47.

9
cs/dso/M/M046_100u150.md Normal file
View File

@ -0,0 +1,9 @@
---
aperture: 100/150
rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:27:07.065292
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:27:07.075000
---
Velmi bohatá skupina nerovnoměrně rozmístěných a skoro stejně jasných 75 hvězd. Planetárka NGC 2438 je při malém zvětšení pouze mlžnou hvězdou 11m, od zvětšení 80x ukáže disk vypadající jako maličký kruhový obláček. Jeho průměr je totiž pouze jedna oblouková minuta.

9
cs/dso/M/M046_200u250.md Normal file
View File

@ -0,0 +1,9 @@
---
aperture: 200/250
rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:27:07.069189
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:27:07.075086
---
80 hvězd jasných v rozmezí 11-14m. Hvězdy jsou rozmístěny rovnoměrně a 3 až 4krát hustší než okolní pole Mléčné dráhy. Trochu bohatší se ukazuje severní část, v jižní se hned pod centrem nachází skoro bezhvězdná díra. Planetárka NGC 2438 leží právě tam, kde hustší severní část kupy začíná řídnout. Při 200x zvětšení můžeme na okraji jejího disku pozorovat hvězdu 13m.

9
cs/dso/M/M046_300u350.md Normal file
View File

@ -0,0 +1,9 @@
---
aperture: 300/350
rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:27:07.071150
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:27:07.075159
---
Jasná a velmi bohatá skupina téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11m a slabších. Nejjasnější 8,7m hvězda kupy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné oblasti. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13m s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17,7m, tedy není v běžně dostupných amatérských dalekohledech pozorovatelná.

10
cs/dso/M/M047.md
View File

@ -3,9 +3,9 @@ name:
rating: 8
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:29.833550
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:29.833562
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:35:19.219334
---
![<]($IMG_DIR/dso/M047.jpg)
Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4,4m v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5,7m. I další její jasnější hvězdy 6,2m, 6,5m, 7m jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ PUPPY, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její vadnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 700 světelných let a je zhruba 30 milionů let stará. V menším dalekohledu do 150 mm uvidíme asi 50 hvězd velkého rozpětí magnitud zabírajících plochu půl stupně. Nejlepší je vidět použitím malého zvětšení.
![<]($IMG_DIR/dso/M047.jpg)
Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4,4m v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5,7m. I další její jasnější hvězdy 6,2m, 6,5m, 7m jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ PUPPY, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její chybnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 600 světelných let a je zhruba 78 milionů let stará.

9
cs/dso/M/M047_100u150.md Normal file
View File

@ -0,0 +1,9 @@
---
aperture: 100/150
rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:35:19.208133
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:35:19.219477
---
V menším dalekohledu do 150 mm uvidíme asi 50 hvězd velkého rozpětí magnitud zabírajících plochu půl stupně. Nejlepší je vidět použitím malého zvětšení.

6
cs/dso/M/M047_200u250.md
View File

@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 200/250
rating:
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:29.833806
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:29.833810
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:35:19.219567
---
60x: Tato jasná a velká spousta je velmi nepravidelná. Obsahuje asi 75 stálic tvořících svazky a řetězce odděleny od sebe několika relativně bezhvězdné mezerami. Nejjasnější hvězda kopy je pozorována blízko západního rozhraní a je pěknou dvojhvězdou, označovanou jako Struve 1120. Sestává ze dvou složek jasných 5,7m a 9,6m vzdálených od sebe 19,6 ". Další velmi pěkná dvojhvězda Struve 1121 je pozorována v centru. Tvoří ji složky jasné 7m a 7,5m v odstupu 7,4 ".
60x: jasná, velká spousta hvězd, ale velmi nepravidelná. Obsahuje asi 75 stálic tvořících svazky a řetězce odděleny od sebe několika relativně bezhvězdné mezerami. Nejjasnější hvězda kopy je pozorována blízko západního rozhraní a je pěknou dvojhvězdou, označovanou jako Struve 1120. Sestává ze dvou složek jasných 5,7m a 9,6m vzdálených od sebe 19,6 ". Další velmi pěkná dvojhvězda Struve 1121 je pozorována v centru. Tvoří ji složky jasné 7m a 7,5m v odstupu 7,4 ".

6
cs/dso/M/M047_300u350.md
View File

@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 300/350
rating:
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:29.833988
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:29.833992
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:35:19.219629
---
75x: M47 je jasná, velmi velká, poměrně bohatá, ale nepravidelně uspořádaná skupina umístěna v shluku šesti jasných hvězd. Jasnější hvězdy jsou zarovnány ve směru V-Z, nejjasnější z nich (5,7m) se nachází na západním konci. Východní konec ukončuje hvězda jasná 6,2m. Fantazií můžeme oddělit několik hvězdných řetězců, včetně jednoho volnějšího, který směřuje na sever k otvorejenj hvězdokupě NGC 2423.
75x: M47 je jasná, velmi velká, poměrně bohatá, ale nepravidelně uspořádaná skupina umístěna v shluku šesti jasných hvězd. Jasnější hvězdy jsou zarovnány ve směru V-Z, nejjasnější z nich (5,7m) se nachází na západním konci. Východní konec ukončuje hvězda jasná 6,2m. Fantazií můžeme oddělit několik hvězdných řetězců, včetně jednoho volnějšího, který směřuje na sever k otevřené hvězdokupě NGC 2423.

13
cs/dso/M/M048.md
View File

@ -3,13 +3,8 @@ name:
rating: 8
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:25.777263
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:25.777279
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:44:03.998805
---
![<]($IMG_DIR/dso/M048.jpg)
V minulosti se tento objekt považoval za ztracený, protože pravděpodobně sám Charles Messier zaznamenal špatnou polohu pozorovaného objektu, který v roce 1771 i sám popsal. Podle tohoto popisu T. F. Morris v roce 1954 ztotožnil M48 s rozsáhlou otevřenou hvězdokupou NGC 2548 přesto, že se nachází čtyři stupně jižně od uvedené pozice. Rozprostírá se v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní s jednorožce. Při dobrých pozorovacích podmínkách je viditelná i pouhým okem, jako skvrnka jasnosti 5,8m. Pěkný pohled se naskytne zejména ve větších triedru. Hvězdokupa je vzdálena přibližně 1 600 světelných let a na obloze svítí již přibližně 200 milionů let.
V malých dalekohledech s použitím menších zvětšení je nádhernou, rozsáhlou a bohatou spoustou. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi osmou a devátou magnitudě, přičemž 50 hvězd je jasnějších než 13m. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 250 mm rozlišíme asi 65 hvězd nepravidelně rozmístěných na jednom stupni oblohy. Jasnější hvězdy, z nichž většina má 9-10m, se koncentrují kolem dvou širokých proudů, které jsou rozděleny "bezhvězdné kanálem". Západní z nich je jasnější a hustší. 100x zvětšení zvýší počet členů na více než sto, z nichž mnozí tvoří zajímavé páry. Široký rozsah magnitud jednotlivých stálic kopy vyvolává falešný dojem, že jasnější hvězdy leží před slabšími.
![<]($IMG_DIR/dso/M048.jpg)
V minulosti se tento objekt považoval za ztracený, protože pravděpodobně sám Charles Messier zaznamenal špatnou polohu pozorovaného objektu, který v roce 1771 i sám popsal. Podle tohoto popisu T. F. Morris v roce 1954 ztotožnil M48 s rozsáhlou otevřenou hvězdokupou NGC 2548 přesto, že se nachází čtyři stupně jižně od uvedené pozice. Rozprostírá se v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní s Jednorožcem. Při dobrých pozorovacích podmínkách je viditelná i pouhým okem, jako skvrnka jasnosti 5,8m. Pěkný pohled se naskytne zejména ve větších triedru. Hvězdokupa je vzdálena přibližně 2 500 světelných let a na obloze svítí již přibližně 450 milionů let.

9
cs/dso/M/M048_100u150.md Normal file
View File

@ -0,0 +1,9 @@
---
aperture: 100/150
rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:44:03.991367
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:44:03.998913
---
V malých dalekohledech s použitím menších zvětšení je nádhernou, rozsáhlou a bohatou spoustou hvězd. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi osmou a devátou magnitudě, přičemž 50 hvězd je jasnějších než 13m.

9
cs/dso/M/M048_200u250.md Normal file
View File

@ -0,0 +1,9 @@
---
aperture: 200/250
rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:44:03.993890
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 18:44:03.999001
---
V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 250 mm rozlišíme asi 65 hvězd nepravidelně rozmístěných na jednom stupni oblohy. Jasnější hvězdy, z nichž většina má 9-10m, se koncentrují kolem dvou širokých proudů, které jsou rozděleny "bezhvězdné kanálem". Západní z nich je jasnější a hustší. 100x zvětšení zvýší počet členů na více než sto, z nichž mnozí tvoří zajímavé páry. Široký rozsah magnitud jednotlivých stálic kupy vyvolává falešný dojem, že jasnější hvězdy leží před slabšími.

9
cs/dso/M/M049.md
View File

@ -3,9 +3,8 @@ name:
rating: 8
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:32.933343
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:32.933351
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 20:41:21.427419
---
![<]($IMG_DIR/dso/M049.jpg)
Charles Messier objevil tuto galaxii 19. února 1771. M49 je obří eliptickou galaxií, jeden z největších a nejsvítivějších členy kopy Coma-Virgo. Vzdálená je 65 milionů světelných let a absolutní magnitudu dosahuje -23,1.
![<]($IMG_DIR/dso/M049.jpg)
Charles Messier objevil tuto galaxii 19. února 1771. M49 je obří eliptickou galaxií, jednou z největších a nejsvítivějších členy kopy Coma-Virgo. Vzdálená je 56 milionů světelných let a absolutní magnitudu dosahuje -23,1. O velikosti galaxie vypovídá i rozsáhlé halo z kupových hvězdokup, které číta na 5.000 členů. Kulové hvězdokupy jsou většími amatérskými dalekohledy rozlišitelné v galaxiích místní skupiny, příkladem budiž kulová hvězdokupa G1 u M31. Galaxie v kupě galaxií v Paně ale leží minimálně 20x dále než M31. V tomto případě bysme na vizuální rozlišení kulových hvězdokup v naší nejbližší galaktické kupě potřebovali dalekohled se zrcadlem v řádu několika metrů.

6
cs/dso/M/M049_100u150.md
View File

@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 100/150
rating:
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:32.933603
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:32.933610
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 19:08:56.948283
---
75x: Tato pěkná eliptická galaxie (8,4) je rivalem pro mnohem známější M87. Má velmi jasné 3,5ô kruhové halo, které obsahuje silné jádro. Hvězda 12,5m je umístěna v hale východně od jádra.
75x: Tato pěkná eliptická galaxie (8,4) je rivalem pro mnohem známější M87. Má velmi jasné 3,5ô kruhové halo, které obsahuje ještě jasnější jádro. Hvězda 12,5m je umístěna v hale východně od jádra.

10
cs/dso/M/M050.md
View File

@ -3,9 +3,9 @@ name:
rating: 8
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:26.259812
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:26.259824
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 20:24:27.049429
---
![<]($IMG_DIR/dso/M050.jpg)
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, nachází se v jeho západní části, v třetinové vzdálenosti od Síria k Prokyon. Během dobré noci je jako mlhavá skvrna o jasnosti 5,9m vidět i pouhým okem. V triedru se promění na jasnou, velkou a zhruba kruhovou koncentraci natištěných hvězd, z nichž 10 dokážeme rozlišit. Vypadá to tak, že poprvé si ji na obloze všiml G. D. Cassini někdy před rokem 1711, v každém případě ji našel i Charles Messier 5. dubna 1772, během pozorování komety v tom roce. M50 je od nás vzdálena 2 900 světelných let.
![<]($IMG_DIR/dso/M050.jpg)
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, nachází se v jeho západní části, v třetinové vzdálenosti od Síria k Prokyon. Během dobré noci je jako mlhavá skvrna o jasnosti 5,9m vidět i pouhým okem. V triedru se promění na jasnou, velkou a zhruba kruhovou koncentraci natištěných hvězd, z nichž 10 dokážeme rozlišit. Vypadá to tak, že poprvé si ji na obloze všiml G. D. Cassini někdy před rokem 1711, v každém případě ji našel i Charles Messier 5. dubna 1772, během pozorování komety v tom roce. M50 je od nás vzdálena 2 900 světelných let.

6
cs/dso/M/M050_300u350.md
View File

@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 300/350
rating:
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:26.260008
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:26.260010
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 20:24:27.049564
---
75x: velké, nádherné shromáždění jasných hvězd v bohatém hvězd poli. Napočítáme jejich přinejmenším 150 v rozmezí 8-14m. Nejjasnější hvězda 7,8m je nápadná v jižní části, protože má červenooranžovou barvu a pěkně kontrastuje s státnich bílými až modrými hvězdami. Z východního rozhraní se táhne proud hvězd na jihovýchod.
75x: velké, nádherné nahromadění jasných hvězd v bohatém hvězd poli. Napočítáme jejich přinejmenším 150 v rozmezí 8-14m. Nejjasnější hvězda 7,8m je nápadná v jižní části, protože má červenooranžovou barvu a pěkně kontrastuje s státnich bílými až modrými hvězdami. Z východního rozhraní se táhne proud hvězd na jihovýchod.

6
cs/dso/M/M051.md
View File

@ -3,9 +3,9 @@ name: Vírová galaxie
rating: 10
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:25.256998
updated_by: admin
created_date: 2020-02-08 17:21:59.073244
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:21:46.222613
---
![<]($IMG_DIR/dso/M051.jpg)
Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "virová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šesťstopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Vidíme ji shora, proto je její tvar podobný víru s jasným jádrem. Patří do malé skupiny galaxií v Honících psech, je její dominantním členem. Nachází se dost blízko od nás, svou vzdáleností 13 milionů světelných let patří ještě k našim sousedním galaxiím. Patří k jasnějším galaxiím na obloze (8,4m), na rozpoznání její náznaku nám postačí obyčejný triedr.
Spiriálová galaxie nacházející se v blízkosti oje Velkého vozu, na spojnici hvězd Cor Caroli a Benatnash. Byla objevena pravděpodobně již Charlesem Messierem v roce 1773, ale její výjimečná "vírová" spirálová podoba byla odhalena až v roce 1845, kdy na ni namířil svůj šestistopový reflektor v irském Parsonstowne Lord Rosse. Stala se tak první galaxií spirálového typu, u které byla vizuálně zjištěna její podoba. Má se za to, že na zvýraznění struktury má velkou zásluhu gravitační interakce se sousední galaxií NGC 5195. Spolu s ní patří M51 do malé skupiny galaxií v Honících psech a je její dominantním členem. Leží ve vzdálenosti 23 milionů světelných let od nás a patří k jasnějším galaxiím na obloze (8,4m), jako nestelární objekt ji uvidíme už v obyčejném triedru.

6
cs/dso/M/M051_200u250.md
View File

@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 200/250
rating:
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:25.257311
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:25.257316
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:33:06.499366
---
100x: NGC 5194 má dobře zhuštěné, skvrnité halo, které se náhle zjasňuje směrem k jádru. Most k NGC 5195 není pozorovatelný.
100x: galaxie má dobře zhuštěné, skvrnité halo, které se náhle zjasňuje směrem k jádru. Most k NGC 5195 není pozorovatelný.

6
cs/dso/M/M051_400u450.md
View File

@ -3,7 +3,7 @@ aperture: 400/450
rating:
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:25.257671
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:25.257675
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:01:14.760443
---
150x: Halo 10' x 7,5' SV-JZ obsahuje spirálovou strukturu dvou ramen tožiacich se téměř úplně kolem velkého, jasného jádra. Jasnější rameno vychází z jižní strany jádra a točí se východně, severně, západně a nakonec jihozápadně, kde je odděleno od jádra slabším ramenem. Most k NGC 5195 se rozšiřuje z jasného spirálového ramene. Dvě spirální ramena jsou skvrnité, obsahují jasné plochy a tmavé prachové linie. Průvodce NGC 5195 je tak jasná jako jádro M51 a obsahuje Stelara jádro vychýlené na jihovýchod. Přinejmenším 10 hvězd je umístěno v hale M51, nejjasnější z nich leží na jihozápadě.
150x: Halo 10' x 7,5' SV-JZ obsahuje spirálovou strukturu dvou ramen točících se téměř úplně kolem velkého, jasného jádra. Jasnější rameno vychází z jižní strany jádra a točí se východně, severně, západně a nakonec jihozápadně, kde je odděleno od jádra slabším ramenem. Most k NGC 5195 se rozšiřuje z jasného spirálového ramene. Dvě spirální ramena jsou skvrnité, obsahují jasné plochy a tmavé prachové linie. Průvodce NGC 5195 je tak jasná jako jádro M51 a obsahuje stelární jádro vychýlené na jihovýchod. Přinejmenším 10 hvězd je umístěno v hale M51, nejjasnější z nich leží na jihozápadě.

21
cs/dso/M/M052.md
View File

@ -3,15 +3,14 @@ name:
rating: 10
created_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:22.090790
updated_by: 8mag
created_date: 2020-02-01 09:25:22.090802
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:37:24.526841
---
![<]($IMG_DIR/dso/M052.jpg)
Otevřená hvězdokupa v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní se souhvězdím Cefea, ležící na prodloužené spojnici hvězd α - β Cas, kterou v roce 1774 náhodně objevil Charles Messier při pozorování komety. Je poměrně rozsáhlou, bohatou a zhuštěnou spoustou, patřící k těm bohatším na severní obloze. Celkovou jasnost dosahuje 6,9m apod tmavou oblohou je viditelná jako malá mlhavá nenápadná skvrnka i pouhým okem. Obsahuje okolo 120 hvězd mezi 9. a 13. magnitudě a spolu asi 200 hvězd ve vzdálenosti asi 3 900 světelných let. Nejjasnější je žlutý obr 8,2m. Přesto ve hvězdokupě najdeme také bleděmodré hvězdy hlavní posloupnosti, které naznačují, že celkový věk hvězdokupy je okolo 50 milionů let, tedy o něco méně než věk Plejád. V triedru hvězdokupa působí kompaktním dojmem a iv záplavě ostatních stálic opravdu bije do očí.
V 10 cm dalekohledu se ukáže pěkná a jasná, dobře zhuštěná spousta bohatá na slabé hvězdy. Nápadná je jedna jasná žlutá hvězda na její jihozápadním rozhraní. V 20 cm dalekohledu je již zřetelnou, bohatou skupinou hvězd, dobře "vyčnívajících" z okolního hvězdného pole. Velký počet relativně jasných bleděmodrých hvězd pěkně kontrastuje s několika nažloutlými hvězdami. Spolu jejich rozlišíme přibližně 80. Ve větším dalekohledu (300-350 mm) je nádhernou hvězdokupou, jasnou, rozsáhlou a nepravidelnou, s mírným centrálním zhuštěním. 150 hvězd od 9. do 12. mag je zřetelně rozlišitelných. Několik hvězdných zhuštění se nachází severovýchodně od centra kopy, blízko jihozápadního rozhraní. Mnoho slabých hvězd je rozprášených severovýchodně a jihovýchodně od kopy.
Dominik: Tato krásná hvězdokupa mi v mém 250mm dobsone připomíná hodně útvarů. Z velkého množství hvězd moje fantazie vytváří pyramidu, z níž vrcholu však vychází přesně naopak velmi malá další pyramida. Od malé pyramidy přes vrchol jsou hvězdy nejjasnější a nejhustěji až postupně slábnou a ztrácejí se v tmavé obloze. Kousek od tohoto útvaru je však další nepravidelný oblak výraznějších hvězd. Také by mi mohla M52 připomínat přesýpací hodiny nebo kužel světla, který postupně slábne.
![<]($IMG_DIR/dso/M052.jpg)
Otevřená hvězdokupa v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní se souhvězdím Cefea, ležící na prodloužené spojnici hvězd α - β Cas, kterou v roce 1774 náhodně objevil Charles Messier při pozorování komety. Je poměrně rozsáhlou, bohatou a zhuštěnou spoustou, patřící k těm bohatším na severní obloze. Celkovou jasnost dosahuje 6,9m apod tmavou oblohou je viditelná jako malá mlhavá nenápadná skvrnka i pouhým okem. Obsahuje okolo 120 hvězd mezi 9. a 13. magnitudě a spolu asi 200 hvězd ve vzdálenosti asi 3 900 světelných let. Nejjasnější je žlutý obr 8,2m. Přesto ve hvězdokupě najdeme také bleděmodré hvězdy hlavní posloupnosti, které naznačují, že celkový věk hvězdokupy je okolo 50 milionů let, tedy o něco méně než věk Plejád. V triedru hvězdokupa působí kompaktním dojmem a iv záplavě ostatních stálic opravdu bije do očí.
Dominik: Tato krásná hvězdokupa mi v mém 250mm dobsone připomíná hodně útvarů. Z velkého množství hvězd moje fantazie vytváří pyramidu, z níž vrcholu však vychází přesně naopak velmi malá další pyramida. Od malé pyramidy přes vrchol jsou hvězdy nejjasnější a nejhustěji až postupně slábnou a ztrácejí se v tmavé obloze. Kousek od tohoto útvaru je však další nepravidelný oblak výraznějších hvězd. Také by mi mohla M52 připomínat přesýpací hodiny nebo kužel světla, který postupně slábne.

9
cs/dso/M/M052_100u150.md Normal file
View File

@ -0,0 +1,9 @@
---
aperture: 100/150
rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:37:24.520587
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:37:24.526954
---
V 10 cm dalekohledu se ukáže pěkná a jasná, dobře zhuštěná spousta bohatá na slabé hvězdy. Nápadná je jedna jasná žlutá hvězda na její jihozápadním rozhraní.

9
cs/dso/M/M052_200u250.md Normal file
View File

@ -0,0 +1,9 @@
---
aperture: 200/250
rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:37:24.522465
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:37:24.527046
---
V 20 cm dalekohledu je již zřetelnou, bohatou skupinou hvězd, dobře "vyčnívajících" z okolního hvězdného pole. Velký počet relativně jasných bleděmodrých hvězd pěkně kontrastuje s několika nažloutlými hvězdami. Spolu jejich rozlišíme přibližně 80.

9
cs/dso/M/M052_300u350.md Normal file
View File

@ -0,0 +1,9 @@
---
aperture: 300/350
rating: 5
created_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:37:24.523823
updated_by: ladin
created_date: 2020-02-14 21:37:24.527108
---
Ve větším dalekohledu (300-350 mm) je nádhernou hvězdokupou, jasnou, rozsáhlou a nepravidelnou, s mírným centrálním zhuštěním. 150 hvězd od 9. do 12. mag je zřetelně rozlišitelných. Několik hvězdných zhuštění se nachází severovýchodně od centra kopy, blízko jihozápadního rozhraní. Mnoho slabých hvězd je rozprášených severovýchodně a jihovýchodně od kopy.