Fix comma sep
This commit is contained in:
parent
20d1f821ef
commit
db3b478faa
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.184700
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.184717
|
||||
---
|
||||
Rajka je nevýrazné malé souhvězdí nedaleko jižního nebeského pólu, ležící jižně pod kružítko, Jižním trojúhelníkem a oltářem. V našich zeměpisných šířkách a ani z nejjižnějších břehů Evropy není viditelné. Těsně nad horizontem se začíná objevovat až v rovníkových oblastech. Souhvězdí vytváří trojúhelník jeho nejjasnějších hvězd: α, β a γ apod. Nejjasnější z nich je α apod, jemně nažloutlá hvězda, která dosahuje jasnost 3.81mag. Souhvězdí jinak neobsahuje prakticky žádné zajímavé objekty.
|
||||
Rajka je nevýrazné malé souhvězdí nedaleko jižního nebeského pólu, ležící jižně pod kružítko, Jižním trojúhelníkem a oltářem. V našich zeměpisných šířkách a ani z nejjižnějších břehů Evropy není viditelné. Těsně nad horizontem se začíná objevovat až v rovníkových oblastech. Souhvězdí vytváří trojúhelník jeho nejjasnějších hvězd: α, β a γ apod. Nejjasnější z nich je α apod, jemně nažloutlá hvězda, která dosahuje jasnost 3,81mag. Souhvězdí jinak neobsahuje prakticky žádné zajímavé objekty.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.096297
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.096313
|
||||
---
|
||||
Malé, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy, u nás není viditelné. Leží v Mléčné dráze jižně od souhvězdí Štíra, mezi hvězdou θ Scorpii na jedné straně a α Triangulo Australis na straně druhé. Také k němu ukazují dvě nejjasnější hvězdy Centaur - Hadar a Rigil Centaurus. Souhvězdí Oltář má dost výrazný tvar a svými obrysy na obloze připomíná židli nebo křeslo. Snadno jej najdeme v Mléčné dráze jižně od Štíra, pokud však ze svého pozorovacího stanoviska dohlédneme alespoň k 65. rovnoběžce jižní deklinace. Tvoří ho nejjasnější hvězda β Arae zdánlivé jasnosti 2.85mag, oranžový obr vzdálený 600 světelných let, dále α Arae jasnosti 2.95mag, γ Arae - 3.34mag, ζ Arae - 3.13mag, δ Arae - 3.62mag, θ Arae - 3.66mag a η Ara 3.76mag. Tři z nich jsou oranžové - β, ζ, η. Oltář obsahuje několik zajímavých deep-sky objektů, dominují kulové hvězdokupy: NGC 6352, NGC 6362 a NGC 6397 a otevřená hvězdokupa NGC 6208, která dosahuje 7. hvězdnou velikost.
|
||||
Malé, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy, u nás není viditelné. Leží v Mléčné dráze jižně od souhvězdí Štíra, mezi hvězdou θ Scorpii na jedné straně a α Triangulo Australis na straně druhé. Také k němu ukazují dvě nejjasnější hvězdy Centaur - Hadar a Rigil Centaurus. Souhvězdí Oltář má dost výrazný tvar a svými obrysy na obloze připomíná židli nebo křeslo. Snadno jej najdeme v Mléčné dráze jižně od Štíra, pokud však ze svého pozorovacího stanoviska dohlédneme alespoň k 65. rovnoběžce jižní deklinace. Tvoří ho nejjasnější hvězda β Arae zdánlivé jasnosti 2,85mag, oranžový obr vzdálený 600 světelných let, dále α Arae jasnosti 2,95mag, γ Arae - 3,34mag, ζ Arae - 3,13mag, δ Arae - 3,62mag, θ Arae - 3,66mag a η Ara 3,76mag. Tři z nich jsou oranžové - β, ζ, η. Oltář obsahuje několik zajímavých deep-sky objektů, dominují kulové hvězdokupy: NGC 6352, NGC 6362 a NGC 6397 a otevřená hvězdokupa NGC 6208, která dosahuje 7. hvězdnou velikost.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.336917
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.336932
|
||||
---
|
||||
Sice rozsáhlé, ale velmi nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá. Leží téměř v bezhvězdné oblasti, v prostoru mezi Cefeem, Kasiopeou, Perseem, Vozkou, Rysem, Drakem a hvězdou Polárka z Malé medvědice. Vyznat se ve shluku slabých, ale ve skutečnosti velmi vzdálených a velmi svítivých hvězd je bez dobré mapy skoro nemožné. I když toto souhvězdí zabírá poměrně velkou oblast a jeho jihovýchodní rozhraní nepatrně zasahuje do Mléčné dráhy, obsahuje pouze čtyři hvězdy jasnější než 4.5mag. V této nevýrazné oblasti se však ukrývá několik pěkných otevřených hvězdokup (NGC 1502), poměrně jasných galaxií (NGC 2403), pěkná planetární mlhovina (NGC 1501) a výjimečný řadu hvězd známý jako Kemblova kaskáda.
|
||||
Sice rozsáhlé, ale velmi nevýrazné souhvězdí severní oblohy, které v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá. Leží téměř v bezhvězdné oblasti, v prostoru mezi Cefeem, Kasiopeou, Perseem, Vozkou, Rysem, Drakem a hvězdou Polárka z Malé medvědice. Vyznat se ve shluku slabých, ale ve skutečnosti velmi vzdálených a velmi svítivých hvězd je bez dobré mapy skoro nemožné. I když toto souhvězdí zabírá poměrně velkou oblast a jeho jihovýchodní rozhraní nepatrně zasahuje do Mléčné dráhy, obsahuje pouze čtyři hvězdy jasnější než 4,5mag. V této nevýrazné oblasti se však ukrývá několik pěkných otevřených hvězdokup (NGC 1502), poměrně jasných galaxií (NGC 2403), pěkná planetární mlhovina (NGC 1501) a výjimečný řadu hvězd známý jako Kemblova kaskáda.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.278478
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-24 15:37:37.508174
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlé, čtvrté největší souhvězdí ležící převážně na jižní obloze. Severně od světového rovníku se rozprostírá pouze hlava Velryby, hvězdný pětiúhelník. Velryba se rozkládá jižně od Berana a Ryb a leží dost daleko od Mléčné dráhy. Ačkoliv zaplňuje v podstatě velké prázdné místo oblohy, hvězdný obrazec tvořící kostru souhvězdí není na tmavé obloze vůbec těžké najít. Hlavu Velryby sousedící s Býkem tvoří hvězdy Menkar (2.53mag), γ (3.47mag), ξ (4.28mag) a μ Ceti (4.27mag), dále následuje hlavní klenot souhvězdí - dlouhoperiodické proměnná hvězda Mira Ceti, na ocase zase záři Deneb Kaitos (2.04mag). Z deepsky objektů chybí otevřené hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Hlavním objektem zájmu je Seyfertova galaxie M77, pěkná planetární mlhovina NGC 246, slušný počet pěkných dvojhvězd a pro velké dalekohledy i množství vzdálených galaxií.
|
||||
Rozsáhlé, čtvrté největší souhvězdí ležící převážně na jižní obloze. Severně od světového rovníku se rozprostírá pouze hlava Velryby, hvězdný pětiúhelník. Velryba se rozkládá jižně od Berana a Ryb a leží dost daleko od Mléčné dráhy. Ačkoliv zaplňuje v podstatě velké prázdné místo oblohy, hvězdný obrazec tvořící kostru souhvězdí není na tmavé obloze vůbec těžké najít. Hlavu Velryby sousedící s Býkem tvoří hvězdy Menkar (2,53mag), γ (3,47mag), ξ (4,28mag) a μ Ceti (4,27mag), dále následuje hlavní klenot souhvězdí - dlouhoperiodické proměnná hvězda Mira Ceti, na ocase zase záři Deneb Kaitos (2,04mag). Z deepsky objektů chybí otevřené hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Hlavním objektem zájmu je Seyfertova galaxie M77, pěkná planetární mlhovina NGC 246, slušný počet pěkných dvojhvězd a pro velké dalekohledy i množství vzdálených galaxií.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ updated_date: 2020-09-23 20:52:20.113341
|
|||
---
|
||||
Nevýrazné souhvězdí severní oblohy pokrývající na hvězdy chudou oblast mezi Lvem a Pastýřem. Do souhvězdí se promítá severní pól Galaxie - směr osy rotace naší Galaxie, který leží na obloze nedaleko hvězdy β Coma Berenices a proto se tímto směrem díváme kolmo na rovinu Galaxie. Mléčná dráha je daleko, proto můžeme očekávat, že uvidíme velké množství vzdálených galaxií. Navíc v jihozápadní části souhvězdí se rozkládá téměř "nepřehlédnutelná" kupa galaxií Coma-Virgo, která je srdcem lokální superkupy a našim galaktickým sousedstvím. Její součástí je i tzv. kupa galaxií Coma, která sdružuje přes 1 000 galaxií vzdálených 300 až 400 milionů světelných let. Několik jejích nejjasnějších členů můžeme dobře pozorovat již 200 mm dalekohledem.
|
||||
|
||||
Pro neozbrojené oko je zajímavá rozptýlená hvězdokupa kolem stálice γ Coma Berenices - Melotte 111, která obsahuje sbírku několika hvězd páté a šesté magnitudy rozptýlených na ploše pěti stupňů, čímž se stává ideálním objektem hlavně pro triedr. Hvězdokupa leží pouze 280 světelných let daleko a po skupině z Velkého vozu a Hyády je tak naší třetí nejbližší otevřenou hvězdokupou. Spolu obsahuje 38 členů do 9.3mag na ploše dvanácti stupňů, z nichž nejjasnějšími jsou stálice 12, 13, 14, 16, 17, 21 a 34 Coma Berenices. Melotte 111 je stará 500 milionů let a není zahrnuta v Messierovom katalogu ani v NGC.
|
||||
Pro neozbrojené oko je zajímavá rozptýlená hvězdokupa kolem stálice γ Coma Berenices - Melotte 111, která obsahuje sbírku několika hvězd páté a šesté magnitudy rozptýlených na ploše pěti stupňů, čímž se stává ideálním objektem hlavně pro triedr. Hvězdokupa leží pouze 280 světelných let daleko a po skupině z Velkého vozu a Hyády je tak naší třetí nejbližší otevřenou hvězdokupou. Spolu obsahuje 38 členů do 9,3mag na ploše dvanácti stupňů, z nichž nejjasnějšími jsou stálice 12, 13, 14, 16, 17, 21 a 34 Coma Berenices. Melotte 111 je stará 500 milionů let a není zahrnuta v Messierovom katalogu ani v NGC.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.299172
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.299188
|
||||
---
|
||||
Malé nevýrazné souhvězdí jižně od nebeského rovníku. Leží západně od Havrana, pod Denebolou ze Lva. Přestože Pohár tvoří nepříliš jasné hvězdy, z nichž ani jedna není jasnější než 3.5mag, připomínají samotný název souhvězdí - pohár, protože jsou uspořádány do půlkruhu otevřeného vlevo nahoře. Souhvězdí samo však neobsahuje pozoruhodnější objekty. Protože neleží v Mléčné dráze, nachází se zde pouze několik galaxií, zvlášť spirálových, ale pouze dvě z nich jsou jasnější než 11. magnituda a pouze osm je jasnějších než 12. magnituda.
|
||||
Malé nevýrazné souhvězdí jižně od nebeského rovníku. Leží západně od Havrana, pod Denebolou ze Lva. Přestože Pohár tvoří nepříliš jasné hvězdy, z nichž ani jedna není jasnější než 3,5mag, připomínají samotný název souhvězdí - pohár, protože jsou uspořádány do půlkruhu otevřeného vlevo nahoře. Souhvězdí samo však neobsahuje pozoruhodnější objekty. Protože neleží v Mléčné dráze, nachází se zde pouze několik galaxií, zvlášť spirálových, ale pouze dvě z nich jsou jasnější než 11. magnituda a pouze osm je jasnějších než 12. magnituda.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.363673
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.363688
|
||||
---
|
||||
Malé, ale nápadné souhvězdí severní oblohy, umístěné mezi Pegasem a Orlem - při jasné hvězdě Altair. Leží hned vedle při východním okraji letní Mléčné dráhy ve směru těla Orla. Čtyři hvězdy souhvězdí α, β, γ a δ Delphin (všechny s jasností 3,5-4.5mag) vytvářejí výrazný rovnoběžník, který se trochu podobá otevřené hvězdokupě a někdy se nazývá Jóbova truhla. Jelikož v blízkosti leží i hvězdy η Del (5.38mag) a ε Del (4.3mag), souhvězdí nabývá pěkný obrazec, který si někdy začínající pozorovatelé pletou s Plejádami či Malým vozem. Souhvězdí, přestože leží na okraji Mléčné dráhy, neobsahuje takové objekty jako otevřené hvězdokupy či emisní mlhoviny. Dominují planetárky, kulové hvězdokupy a pár galaxií. Nejkrásnějším objektem je ale i tak nepochybně snadno rozlišitelná dvojhvězda γ Del.
|
||||
Malé, ale nápadné souhvězdí severní oblohy, umístěné mezi Pegasem a Orlem - při jasné hvězdě Altair. Leží hned vedle při východním okraji letní Mléčné dráhy ve směru těla Orla. Čtyři hvězdy souhvězdí α, β, γ a δ Delphin (všechny s jasností 3,5-4,5mag) vytvářejí výrazný rovnoběžník, který se trochu podobá otevřené hvězdokupě a někdy se nazývá Jóbova truhla. Jelikož v blízkosti leží i hvězdy η Del (5,38mag) a ε Del (4,3mag), souhvězdí nabývá pěkný obrazec, který si někdy začínající pozorovatelé pletou s Plejádami či Malým vozem. Souhvězdí, přestože leží na okraji Mléčné dráhy, neobsahuje takové objekty jako otevřené hvězdokupy či emisní mlhoviny. Dominují planetárky, kulové hvězdokupy a pár galaxií. Nejkrásnějším objektem je ale i tak nepochybně snadno rozlišitelná dvojhvězda γ Del.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,6 +7,6 @@ updated_date: 2021-01-09 18:19:41.536216
|
|||
---
|
||||
Poté, co byl hvězdný obrazec lodi Argo rozdělen, Hydra se stala nejrozsáhlejším souhvězdím na obloze. Jedná se o mimořádně dlouhé souhvězdí, které se v rektascenci táhne více než šest hodin, přes 1/4 nebeské sféry, zhruba pod ekliptikou. Hlava Hydry svým západním okrajem hraničí s Malým psem, takže se dá pozorovat i během zimních večerů. Ocas se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem, Pannou a končí až pod souhvězdím Vah, které je přechodným souhvězdím mezi jarem a létem. Dá se téměř říci, že když hlava Hydry zapadá, ocas právě vychází. Je tomu tak zejména v severní Evropě. Hlava Hydry je atraktivním a nápadným hvězdným seskupením stálic δ, ε, ζ, η, ρ a σ Hydra (které kromě toho nemá spolu nic společného) ležícím na sever od nebeského rovníku, které se vejde do zorného pole většiny triedru 7×50. Její srdce je tvořeno červeno-oranžovou hvězdou Alfard. Vinoucí se ocas, nejlépe viditelný během čistých tmavých nocí, protože obsahuje většinou pouze hvězdy 4-5mag, končí u hvězdy 58 Hydra, jihozápadně od σ Librae z Vah.
|
||||
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10mag. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10.9mag).
|
||||
I když se souhvězdí rozprostírá mimo Mléčnou dráhu, díky jeho rozloze v něm najdeme množství různých pozoruhodných objektů. Většina z nich představuje samozřejmě galaxie, mnohé však jasnější než 10mag. Hydra také obsahuje několik pěkných planetárních mlhovin, pár kulových hvězdokup a jednu pěknou otevřenou hvězdokupu. Tři objekty jsou i v Messierovom katalogu: M48, M68 a M83. V souhvězdí se nachází i galaktická kupa Hydra, jedna z nejhustších kup galaxií. Její nejjasnějším členem je galaxie NGC 3311 (10,9mag).
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.236417
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.236433
|
||||
---
|
||||
Nevýrazné menší souhvězdí severní oblohy, ležící na okraji Mléčné dráhy mezi Labutí, Pegasem, Cefeem a Andromedou. Severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, nejjižnější až pro severní Evropu. Toto souhvězdí tvoří pouze klikatý řetěz slabých hvězd označovaných arabskými číslicemi, takže Ještěrka je dost nevýrazná. Jelikož její severní polovina leží v Mléčné dráze, obsahuje několik otevřených hvězdokup vhodných i pro malé dalekohledy. Souhvězdí je zajímavé tím, že v 20. století v něm byly pozorovány tři novy: z roku 1910, 1936, 1950. Ta z roku 1936 (CP Lacertae) vzplanula v nejsevernější části souhvězdí a byla známá pod názvem "Nova Lacertae". Objevil ji 16. 6. téhož roku český astronom Záviš Bochníček, pracující i na Slovensku. V době vzplanutí dosáhla během tří dnů jasnost 2.2mag, což byl 175 000 násobek její původní jasnosti a 300 000 násobek jasnosti Slunce. Byla typickým příkladem tzv. rychlé novy. Dodnes se z ní stal slabý bílý trpaslík jasnosti 14.8mag, běžnými amatérskými dalekohledy nepozorovatelný. Vzdálený je 5 400 světelných let. Nova 1910 (DI Lac) dosáhla jasnost 4.3mag. Nejslabší z nich byla nova z roku 1950 (DK Lac), která se zjasnila na 5mag.
|
||||
Nevýrazné menší souhvězdí severní oblohy, ležící na okraji Mléčné dráhy mezi Labutí, Pegasem, Cefeem a Andromedou. Severní část je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolárním, nejjižnější až pro severní Evropu. Toto souhvězdí tvoří pouze klikatý řetěz slabých hvězd označovaných arabskými číslicemi, takže Ještěrka je dost nevýrazná. Jelikož její severní polovina leží v Mléčné dráze, obsahuje několik otevřených hvězdokup vhodných i pro malé dalekohledy. Souhvězdí je zajímavé tím, že v 20. století v něm byly pozorovány tři novy: z roku 1910, 1936, 1950. Ta z roku 1936 (CP Lacertae) vzplanula v nejsevernější části souhvězdí a byla známá pod názvem "Nova Lacertae". Objevil ji 16. 6. téhož roku český astronom Záviš Bochníček, pracující i na Slovensku. V době vzplanutí dosáhla během tří dnů jasnost 2,2mag, což byl 175 000 násobek její původní jasnosti a 300 000 násobek jasnosti Slunce. Byla typickým příkladem tzv. rychlé novy. Dodnes se z ní stal slabý bílý trpaslík jasnosti 14,8mag, běžnými amatérskými dalekohledy nepozorovatelný. Vzdálený je 5 400 světelných let. Nova 1910 (DI Lac) dosáhla jasnost 4,3mag. Nejslabší z nich byla nova z roku 1950 (DK Lac), která se zjasnila na 5mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.089228
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.089244
|
||||
---
|
||||
Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné dráhy mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3.9mag, 5.8mag, 26,8 "), μ, η (3.6mag, 7.6mag, 15") π (4 , 6mag, 4.7mag, 1,4 ") a ξ Lupi (5.3mag, 5.8mag, 10.4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií.
|
||||
Souhvězdí jižní oblohy, v našich zeměpisných šířkách vystupuje nad obzor pouze jeho severní část. Souhvězdí začíná být dobře pozorovatelné až z jižních oblastí Středomoří. Vlk leží na severovýchodním okraji jižní Mléčné dráhy mezi Štírem a Centaur, pod Váhami. Jeho obrazec je tvořen několika hvězdami 2. a 3. magnitudy, z nichž většina patří do rozlehlé hvězdné asociace Štír-Centaurus. Mnohé z nich jsou dvojhvězdy, co si všimneme už v malém dalekohledu: ε, κ (3,9mag, 5,8mag, 26,8 "), μ, η (3,6mag, 7,6mag, 15") π (4 , 6mag, 4,7mag, 1,4 ") a ξ Lupi (5,3mag, 5,8mag, 10,4"). Tak jako jiné souhvězdí v Mléčné dráze, i Vlk v sobě skrývá několik otevřených hvězdokup, z nichž nejjasnější je rozlehlá NGC 5822, viditelná i triedru v blízkosti ζ Lupi. Najdeme zde i pár planetárních mlhovin, kulových hvězdokup a galaxií.
|
||||
|
||||
V souhvězdí, které je celé ozdobené bohatou strukturou Mléčné dráhy blízko jejího středu, se nachází velmi pozoruhodná temná mlhovina s označením Barnard 228. Tento tenký, ale až čtyři stupně dlouhý prachový pás najdete při hvězdách ψ1 a ψ2 Lupi. Vypadá jako úzký tmavý kanál ve hvězdném poli a je nejlépe pozorovatelný v širokých polích velkých binárů, které zvyšují kontrast mezi tmavými mlhovinami a okolní Mléčnou dráhou. Najít ho v zorném poli není těžké, stačí pouze pomalu pohnout dalekohledem na východ od hvězd ψ Lupi.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.275161
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí jižní oblohy, slabá skupinka několika hvězd mezi Jižní rybou a Střelcem, dole pod Kozorohem. U nás vychází nad obzor pouze jeho severní část v pozdním létě ve večerních hodinách. Mikroskop leží v oblasti oblohy chudé na hvězdy a žádná jeho hvězda není jasnější než 4.7mag. Nenajdeme v něm nic víc než pár poměrně atraktivních dvojhvězd a hrstku slabých galaxií.
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí jižní oblohy, slabá skupinka několika hvězd mezi Jižní rybou a Střelcem, dole pod Kozorohem. U nás vychází nad obzor pouze jeho severní část v pozdním létě ve večerních hodinách. Mikroskop leží v oblasti oblohy chudé na hvězdy a žádná jeho hvězda není jasnější než 4,7mag. Nenajdeme v něm nic víc než pár poměrně atraktivních dvojhvězd a hrstku slabých galaxií.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ updated_by: 8mag
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.074825
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nevýrazné, u nás neviditelné souhvězdí jižní oblohy, ve kterém leží jižní nebeský pól. Oktant odpovídá polohou Malému vozu ze severní oblohy, ale neplní úlohu Polárky, nemá v blízkosti pólu dostatečně jasnou hvězdu na orientaci. Najbližiša hvězda k jižnímu pólu viditelná pouhým okem je sigma Octantis, která má zdánlivou jasnost pouze 5.48mag. Oktant je na hvězdy velmi chudá oblast a pro pozorovatele málo zajímavá, protože neobsahuje žádné jasnější deep-sky objekty. Souhvězdí stojí za pozornost jen proto, že se v něm nachází jižní nebeský pól.
|
||||
Nevýrazné, u nás neviditelné souhvězdí jižní oblohy, ve kterém leží jižní nebeský pól. Oktant odpovídá polohou Malému vozu ze severní oblohy, ale neplní úlohu Polárky, nemá v blízkosti pólu dostatečně jasnou hvězdu na orientaci. Najbližiša hvězda k jižnímu pólu viditelná pouhým okem je sigma Octantis, která má zdánlivou jasnost pouze 5,48mag. Oktant je na hvězdy velmi chudá oblast a pro pozorovatele málo zajímavá, protože neobsahuje žádné jasnější deep-sky objekty. Souhvězdí stojí za pozornost jen proto, že se v něm nachází jižní nebeský pól.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_date: 2021-02-06 10:16:36.622579
|
|||
Rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy, jehož podstatná část vystupuje v našich zeměpisných šířkách nad obzor v zimních a jarních měsících. Lodní záď leží jižně od Prokyony, pod Jednorožcem. Na západě je ohraničena Velkým psem, na východě souhvězdím Kompasu a celá se dá pozorovat až z oblastí Středomoří. Lodní záď ležící východně a jihovýchodně od Velkého psa a prochází jím Mléčná dráha. Protože v tomto směru přes rovinu naší Galaxie jsou prachové mraky poměrně rozptýlené, můžeme tak vidět na dlouhé vzdálenosti směrem ven ke galaktickému okraji. Díky tomu je Lodní záď velmi bohatá na rozmanité otevřené hvězdokupy, jejichž tvar je na první pohled velmi odlišný. Některé jsou velmi velké a uvolněné, vhodné spíše pro triedr, některé jsou relativně rozlehlé a velmi bohaté a vhodné pro malý dalekohled, některé jsou slabé a vzdálené, vyžadující větší dalekohled, aby mohly být vidět v lepším podání. Nejjasnější z nich je M47, snadno viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna východně od Síria, hned vedle další hvězdokupy - M46.
|
||||
|
||||
|
||||
Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, Plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, kolem hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější má v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadná tmavá oblast, která pokračuje dále do souhvězdí Plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppy (2.7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kupy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppy (3.7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5.7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeja.
|
||||
Od otevřené hvězdokupy M93 (nenápadná mlhavá skvrna) se směrem k rozhraní zádě, Plachet a Kompasu táhne jasný světlý pás Mléčné dráhy. První zjasnění se v něm přitom nachází na severu v okolí M93, kolem hvězd ξ a ο Pupp. Další, o něco větší a jasnější má v jižní části, kde je vidět množství slabých nakupených hvězd. Hvězdokupy Collinder 121 a 132 vypadají pouze jako bohaté zhuštění hvězdného pole. Západně od světlého pásu Mléčné dráhy se nachází celkem nápadná tmavá oblast, která pokračuje dále do souhvězdí Plachet a tam se láme. Velmi mlhavě a skvrnitě vypadá okolí jasné hvězdy π Puppy (2,7mag). Je totiž nejjasnějším členem rozlehlé a málo zhuštěné otevřené hvězdokupy Collinder 135, která je tvořena 30 hvězdami širokého rozpětí magnitud na ploše jednoho stupně. Na severním rozhraní kupy leží trojice jasných modrých hvězd páté magnitudy. Ještě nápadnější zjasnění najdete nad spojnicí hvězd π a ζ Pupp. Vystupují z něho i jednotlivé hvězdy. Ta nejjasnější z nich, oranžová c Puppy (3,7mag), je součástí jasné a uvolněné hvězdokupy NGC 2451. V jejím okolí leží další pozoruhodná otevřená hvězdokupa NGC 2477 (5,7mag), velmi podobná M46 nebo NGC 7789 z Kasiopeja.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,6 +5,6 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.170756
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.170772
|
||||
---
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí jižní oblohy, které se rozkládá asi 35 stupňů pod hlavou Hydry, mezi vývěva a zádi. Nejjasnější hvězdy souhvězdí Kompas α (3.68mag), β (3.97mag) a γ Pyxidis (4.01mag) leží téměř na přímce. Pro pozorovatele s triedru nebo malým dalekohledem je souhvězdí chudé, nachází se zde však pár slabších otevřených hvězdokup, galaxií a planetárních mlhovin.
|
||||
Malé a nevýrazné souhvězdí jižní oblohy, které se rozkládá asi 35 stupňů pod hlavou Hydry, mezi vývěva a zádi. Nejjasnější hvězdy souhvězdí Kompas α (3,68mag), β (3,97mag) a γ Pyxidis (4,01mag) leží téměř na přímce. Pro pozorovatele s triedru nebo malým dalekohledem je souhvězdí chudé, nachází se zde však pár slabších otevřených hvězdokup, galaxií a planetárních mlhovin.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -15,7 +15,7 @@ Příkladem toho může být rozsáhlý a vůbec nejjasnější oblak Mléčné
|
|||
|
||||
V těsném sousedství Velkého oblaku jsou pouhým okem vidět dvě nápadné oválné mlhavé zjasnění - mlhoviny Laguna a Trifid. Jedno z nejzajímavějších míst v celé Mléčné dráze se skrývá za velmi výrazným zjasněním v podobě Malého oblaku ve Střelci (M24). Leží v mléčné oblasti šířky asi pět stupňů vybíhající na sever od Velkého oblaku směrem k Štítu, která na západní straně plynule přechází do svého okolí a na východě obsahuje několik malých tmavých zálivů. M24 představuje jen velmi malou část struktury spirálního ramene Pravítka, které spolu s ramenem Střelce tvoří dvě hlavní spirální ramena naší Galaxie. Začíná nedaleko galaktického středu asi 10 000 světelných let od Slunce, otáčí se kolem, mizí za ním a objevuje se až za ramenem Persea.
|
||||
|
||||
M24 naleznete na obloze více než snadno asi dva stupně na sever od hvězdy μ Sagittario, protože je to velmi nápadný objekt. V triedru je vidět jako mlhavá bílá oblast rovnoměrného jasu a velikosti 1x2 stupně, ze které vystupuje několik slabých hvězd. Nejnápadnější a nejkontrastnějším je ve své východní části, nejlépe ohraničená podél jihovýchodní, severovýchodní a severozápadní strany. V těsném sousedství se navíc nachází dvojice učebnicových tmavých mlhovin Barnard 92 a 93. Jižně od M24 leží malá, ale nápadná tmavá šmouha a seskupení hvězd 15, 16 a 17 Sgr, které nelze jednotlivě rozlišit. Prostředí nakonec dotváří ještě jedna rozmazaná kruhová skvrna o průměru půl stupně, otevřená hvězdokupa M25 (4.6mag).
|
||||
M24 naleznete na obloze více než snadno asi dva stupně na sever od hvězdy μ Sagittario, protože je to velmi nápadný objekt. V triedru je vidět jako mlhavá bílá oblast rovnoměrného jasu a velikosti 1x2 stupně, ze které vystupuje několik slabých hvězd. Nejnápadnější a nejkontrastnějším je ve své východní části, nejlépe ohraničená podél jihovýchodní, severovýchodní a severozápadní strany. V těsném sousedství se navíc nachází dvojice učebnicových tmavých mlhovin Barnard 92 a 93. Jižně od M24 leží malá, ale nápadná tmavá šmouha a seskupení hvězd 15, 16 a 17 Sgr, které nelze jednotlivě rozlišit. Prostředí nakonec dotváří ještě jedna rozmazaná kruhová skvrna o průměru půl stupně, otevřená hvězdokupa M25 (4,6mag).
|
||||
|
||||
Rameno Střelce pokračuje přes souhvězdí Střelce a Štíra dále na jih až do souhvězdí Lodního kýlu. Většina známých a nádherných mlhovin či hvězdokup, které můžeme v této části oblohy vidět, se proto nachází právě v tomto rameni. Jeho součástí je rozsáhlý molekulární oblak, na jehož okrajích pozorujeme známé emisní mlhoviny M8, M16, M17 nebo M20, otevřené hvězdokupy M18, M21 nebo asociaci kolem NGC 6231. Patří k němu například i hvězdokupa NGC 6193 z Oltáře, mlhovina Eta Carinae ze souhvězdí Lodního kýlu nebo Šperkovnice v Jižním kříži.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -9,6 +9,6 @@ Velmi výrazné souhvězdí zvířetníku jižní oblohy, rozprostírající se
|
|||
|
||||
Hvězdný obrazec Štíra není dílem pouze obyčejné náhody. Většina jasných hvězd souhvězdí totiž patří do rozlehlé asociace Štír-Centaurus, pohybové skupiny, která zahrnuje také mnoho jasných hvězd Vlka či Jižního kříže. Antares je nejvyvinutějším známým členem této rozsáhlé hvězdné OB asociace. Ostatní členové jsou většinou hvězdami hlavní posloupnosti B0, B1, B2, B3, obři a nadobři V okolí hvězdy Antares se také nachází několik jasných a tmavých mlhovin, které leží zhruba na severovýchodní hranici této asociace. V souhvězdí můžeme také pozorovat množství kulových hvězdokup, protože většina kulovových hvězdokup je koncentrovaná ve směru středu Galaxie. Nicméně nejkrásnějším objektem souhvězdí je otevřená hvězdokupa NGC 6231.
|
||||
|
||||
Štír se nachází v jedné z nejbohatších a vizuálně nejkrásnějších hvězdných oblastí Mléčné dráhy. Prohlídka souhvězdí v triedru se vyplatí a je pastvou pro oči v podobě mraků hvězd, hvězdokup a zářících mlhovin. V jeho jižní části je nad G Scorpii volným okem patrná výrazná koncentrovaná, do středu zjasňující se skvrna, což je ve skutečnosti velmi nápadná otevřená hvězdokupa M7 (3.3mag). Představuje jedno z nejsvětlejších míst v Mléčné dráze vůbec. O něco severněji od ní leží další hvězdokupa - M6, která je již menší a méně koncentrovaná, vypadá spíše jako rozostřená hvězda. Vizuálně mnohem zajímavější je však okolí otevřené hvězdokupy NGC 6231, která leží v čarokrásném poli jasných hvězd, často nazývaném Falešná kometa.
|
||||
Štír se nachází v jedné z nejbohatších a vizuálně nejkrásnějších hvězdných oblastí Mléčné dráhy. Prohlídka souhvězdí v triedru se vyplatí a je pastvou pro oči v podobě mraků hvězd, hvězdokup a zářících mlhovin. V jeho jižní části je nad G Scorpii volným okem patrná výrazná koncentrovaná, do středu zjasňující se skvrna, což je ve skutečnosti velmi nápadná otevřená hvězdokupa M7 (3,3mag). Představuje jedno z nejsvětlejších míst v Mléčné dráze vůbec. O něco severněji od ní leží další hvězdokupa - M6, která je již menší a méně koncentrovaná, vypadá spíše jako rozostřená hvězda. Vizuálně mnohem zajímavější je však okolí otevřené hvězdokupy NGC 6231, která leží v čarokrásném poli jasných hvězd, často nazývaném Falešná kometa.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -11,4 +11,4 @@ Oblak ve Štítu oproti svému okolí vykazuje velký kontrast. Právě v této
|
|||
|
||||
|
||||
|
||||
Pokud se budete dívat pozorněji, určitě zjistíte, že Oblak ve Štítu má nepravidelný tvar a není pouhým oválem. Na obloze ze severu kopíruje hvězdy λ a 12 AQL, η a β Sct, pak míří k hvězdám ε a δ Sct, od kterých stoupá zpět k λ Aql. Přímo v oblaku je pouhým okem vidět otevřená hvězdokupa M11 (5.8mag). Samotný oblak vypadá pod tmavou oblohou jako živá směs mlhoviny, ve které se třpytí několik právě rozlišitelných hvězdných jisker. Jedná se o velké množství vzdálených hvězd, které oko nedokáže jednotlivě rozlišit a vnímá je proto pouze jako svítící oblak. Ve skutečnosti jde o jakési okno mezi neprůhlednými mraky mezihvězdné hmoty, kterým vidíme do poměrně velké vzdálenosti směrem ke středu Galaxie. V tomto směru se totiž díváme ne kolmo, ale přímo podél jednoho spirálového ramene - ramena Střelce. To je nejvnitřnějším z hlavních ramen, je široké a rozsáhlé, obtáčí téměř celou Galaxii dříve, než se začne vytrácet.
|
||||
Pokud se budete dívat pozorněji, určitě zjistíte, že Oblak ve Štítu má nepravidelný tvar a není pouhým oválem. Na obloze ze severu kopíruje hvězdy λ a 12 AQL, η a β Sct, pak míří k hvězdám ε a δ Sct, od kterých stoupá zpět k λ Aql. Přímo v oblaku je pouhým okem vidět otevřená hvězdokupa M11 (5,8mag). Samotný oblak vypadá pod tmavou oblohou jako živá směs mlhoviny, ve které se třpytí několik právě rozlišitelných hvězdných jisker. Jedná se o velké množství vzdálených hvězd, které oko nedokáže jednotlivě rozlišit a vnímá je proto pouze jako svítící oblak. Ve skutečnosti jde o jakési okno mezi neprůhlednými mraky mezihvězdné hmoty, kterým vidíme do poměrně velké vzdálenosti směrem ke středu Galaxie. V tomto směru se totiž díváme ne kolmo, ale přímo podél jednoho spirálového ramene - ramena Střelce. To je nejvnitřnějším z hlavních ramen, je široké a rozsáhlé, obtáčí téměř celou Galaxii dříve, než se začne vytrácet.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.317111
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.317128
|
||||
---
|
||||
Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1.79mag), β (2.37mag), γ (2.44mag), δ (3.31mag), ε (1.77mag ), ζ (2.09mag), η (1.86mag) URSA Maioris a souhvězdí se jako celek zvyklo téměř ve všech jazycích označovat jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubhe a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km/s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha.
|
||||
Velká medvědice je jedním z nejstarších a dnes možná nejznámějších souhvězdí, jehož součástí je nápadný obrazec sedmi jasných hvězd nazývaný Velký vůz. Ve starším pojetí se za Velký vůz pokládala pouze část souhvězdí, kterou tvoří sedm hlavních hvězd α (1,79mag), β (2,37mag), γ (2,44mag), δ (3,31mag), ε (1,77mag ), ζ (2,09mag), η (1,86mag) URSA Maioris a souhvězdí se jako celek zvyklo téměř ve všech jazycích označovat jako Velká medvědice, podle latinského názvu Ursa Maior. Dnes se často setkáme s běžným pojmenováním Velký vůz, které se však vztahuje na celé souhvězdí. V dnešní "moderní" Americe je obrazec známý jako Velká naběračka - Great Dipper. Nápadné seskupení Velkého vozu není zcela čirou náhodou takovým uspořádáním jednotlivých stálic. Všechny hvězdy s výjimkou Dubhe a Benatnash jsou od nás téměř stejně vzdálené - 74 až 80 světelných let a jsou součástí, tedy vlastně jádrem tzv. "Medvědího proudu", rozptýleného seskupení hvězd, které se ve vesmírném prostoru spolu pohybuje stejným směrem. Do tohoto proudu patří vedle několika méně jasných hvězdách v téže části oblohy - 37, 38, 78, 80 Uma a 21 Leo minor - i některé další hvězdy, které se nacházejí na zcela jiných místech nebeské klenby a mají velmi podobný pohyb prostorem. Patří k nim například Sírius z Velkého psa, Gemma ze Severní koruny, δ a ζ Leonis, β Eridani, δ Aquarii, γ Ceti, α Ophiuchi, ι Cephei, β Aurigae. Jelikož je však v prostoru dělí od sebe i několik stovek světelných let, nemůžeme medvědí proud považovat za otevřenou hvězdokupu. Jeho střed leží od nás zhruba 75 světelných let, čímž je naším nejbližším fyzickým seskupením hvězd, tak blízkým, že ho na obloze vůbec nevnímáme pohromadě. Ve vesmíru jeho jádro zabírá oblast zhruba 32 x 12 světelných let. Slunce, které k němu ale nepatří, leží zhruba na jeho okraji. Medvědí proud se pohybuje vzhledem ke Slunci rychlostí asi 15 km/s směrem k bodu, který je přibližně na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -5,7 +5,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.153407
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.153423
|
||||
---
|
||||
Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - kochab a pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudě a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ URSA minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4.9mag), podmínky jsou příliš ubohé na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, průzračnost atmosféry je velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5.2mag) a 19 Umi (5.5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu.
|
||||
Malé souhvězdí severní oblohy se severním světovým pólem vzdáleným od Polárky méně než jeden stupeň. V tomto směru se ztrácí prodloužená osa naší planety v hlubinách vesmíru a proto hvězdy kolem nebeského pólu zastihneme na jasné obloze vždy, protože jsou u nás Cirkumpolární. Samotné souhvězdí Malé medvědice je poměrně nenápadné a tvoří ho zejména obrys skládající se ze sedmi hvězd, často nazývaný Malý vůz. Dvě hvězdy - kochab a pherkad, které tvoří jeho zadní kola, se nazývají strážci pólu. Protože hvězdy Malého vozu mají jasnost převážně mezi 2. až 5. magnitudě a souhvězdí je vždy nad horizontem ve větší či menší výšce na severní polokouli, může se využít jako hrubá pomůcka na zjištění stavu průzračnosti oblohy. Pokud nejsou totiž viditelné hvězdy δ, ε a ζ URSA minor, tak je atmosféra natolik neprůhledná, že nemusíme identifikovat ani základní tvar souhvězdí. Pokud není viditelná hvězda η Umi (4,9mag), podmínky jsou příliš ubohé na seriózní pozorování deep-sky objektů. Naopak pokud je viditelná z předměstí, či osvětlených míst, průzračnost atmosféry je velmi dobrá. Z venkova by neměl být problém shlédnout i hvězdy θ (5,2mag) a 19 Umi (5,5mag) během každé průměrné noci. V souhvězdí je jinak málo zajímavých objektů. Nejdůležitějším z nich je Polárka - Severní hvězda, pro svou blízkost k severnímu nebeskému pólu.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_date: 2020-09-23 20:52:20.346734
|
|||
Souhvězdí jižní oblohy, jehož severní část se v nejlepším případě o půlnoci v polovině února v našich zeměpisných šířkách pouze dotýká zdola jižního obzoru, takže ho prakticky nikdy nemůžeme vidět. Jedinou možností je vycestovat daleko na jih, kde toto majestátní souhvězdí ležící v Mléčné dráze bohaté na hvězdokupy a mlhoviny vystupuje výš nad horizont. Plachty jsou spolu s zádě, kýlem a kompasy částí starého rozsáhlého souhvězdí Loď Argo. Po jeho rozdělení Plachty ztratily hvězdy α a β, které připadly kýlu, a jejich nejjasnější hvězdou se stala γ Velorum.
|
||||
|
||||
|
||||
Nejjasnější část Mléčné dráhy v souhvězdí se nachází v okolí poměrně výrazné otevřené hvězdokupy IC 2395 (4.6mag). Vystupuje z něho i několik stálic. Okolí většiny nejjasnějších hvězd obrazce plachet působí mlhavým dojmem. γ Velorum díky množství blízkých hvězd 6. magnitudy a jasné hvězdokupě NGC 2547 (4.7mag), λ Velorum zase díky malému lokálnímu zjasnění. V blízkosti hvězdy δ Velorum leží velmi nápadná skvrna velikosti jednoho stupně, otevřená hvězdokupa IC 2391. δ Velorum spolu s hvězdami κ Vel a ε a ι Carinae z kýlu vytvářejí tzv. Falešný kříž, který si často obdivovatelé ze severní oblohy zaměňují s pravým Jižním křížem. Na rozdíl od něj je ale o něco větší, symetričtější a méně jasný a jeho rameno nemíří do oblasti jižního nebeského pólu. Mezi oběma krizi můžete najít zastaralé souhvězdí Karlova dubu. Ten byl připomínkou obrovského kmene stromu v Boscobel, ve kterém se den a noc ukrýval anglický král Karel II po své porážce Oliver Cromwell v roce 1651.
|
||||
Nejjasnější část Mléčné dráhy v souhvězdí se nachází v okolí poměrně výrazné otevřené hvězdokupy IC 2395 (4,6mag). Vystupuje z něho i několik stálic. Okolí většiny nejjasnějších hvězd obrazce plachet působí mlhavým dojmem. γ Velorum díky množství blízkých hvězd 6. magnitudy a jasné hvězdokupě NGC 2547 (4,7mag), λ Velorum zase díky malému lokálnímu zjasnění. V blízkosti hvězdy δ Velorum leží velmi nápadná skvrna velikosti jednoho stupně, otevřená hvězdokupa IC 2391. δ Velorum spolu s hvězdami κ Vel a ε a ι Carinae z kýlu vytvářejí tzv. Falešný kříž, který si často obdivovatelé ze severní oblohy zaměňují s pravým Jižním křížem. Na rozdíl od něj je ale o něco větší, symetričtější a méně jasný a jeho rameno nemíří do oblasti jižního nebeského pólu. Mezi oběma krizi můžete najít zastaralé souhvězdí Karlova dubu. Ten byl připomínkou obrovského kmene stromu v Boscobel, ve kterém se den a noc ukrýval anglický král Karel II po své porážce Oliver Cromwell v roce 1651.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2021-02-13 09:25:30.307465
|
||||
---
|
||||
105x, [OIII], 7m+
|
||||
PN pouze 13'S od 66 Ori (5.6mag) , která musí být udržována mimo zorné pole, což se při použití velkých zvětšení jeví jako obtížné, proto jsou ideální okuláry s malým zorným polem. V 6,6 mm ZP zůstává PN extrémně těžká i přes vynikající vysokohorsjou oblohu a 27 "průměr. S [OIII] a se v západní časti PN jeví jako neurčitý protáhlý tvar, což odpovídá poloze nejjasnějšího oblouku. Zjasnění však nelze držet stabilně, spíše negativní.
|
||||
PN pouze 13'S od 66 Ori (5,6mag) , která musí být udržována mimo zorné pole, což se při použití velkých zvětšení jeví jako obtížné, proto jsou ideální okuláry s malým zorným polem. V 6,6 mm ZP zůstává PN extrémně těžká i přes vynikající vysokohorsjou oblohu a 27 "průměr. S [OIII] a se v západní časti PN jeví jako neurčitý protáhlý tvar, což odpovídá poloze nejjasnějšího oblouku. Zjasnění však nelze držet stabilně, spíše negativní.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:08.773484
|
||||
---
|
||||
|
||||
Slabší planetarní mlhovina v souhvězdí Cassiopea o jasnosti 14.5mag. Mlhovina se dobře hledá, jelikož se nachází poblíž hvězdy η Cas.
|
||||
Slabší planetarní mlhovina v souhvězdí Cassiopea o jasnosti 14,5mag. Mlhovina se dobře hledá, jelikož se nachází poblíž hvězdy η Cas.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:08.965572
|
||||
---
|
||||
|
||||
Planetární mlhovina vzdálená 2700 světelných let. Schovává se kousek za hvězdou HD 83535, která vytváří dojem nebeského démantu přikovaného na prsten z prastaré mlhoviny o zdánlivém průměru 4.5'.
|
||||
Planetární mlhovina vzdálená 2700 světelných let. Schovává se kousek za hvězdou HD 83535, která vytváří dojem nebeského démantu přikovaného na prsten z prastaré mlhoviny o zdánlivém průměru 4,5".
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:19.875381
|
||||
---
|
||||
51x-100x, [OIII], 6m4
|
||||
S maximální pupilou jako kulaté rozjasnění, nepřímo snadno se udržitelné, kolem jasné centrální hvězdy 9.5mag LW Hyd. PN vizuálně o průměru 5'-6' , tedy jasně menší než na fotografiích. S pupilou 4mm je jasnější, asi 1:2 V-Z protáhlou oblastí, dále na jih PN vypadá odříznutě.
|
||||
S maximální pupilou jako kulaté rozjasnění, nepřímo snadno se udržitelné, kolem jasné centrální hvězdy 9,5mag LW Hyd. PN vizuálně o průměru 5'-6' , tedy jasně menší než na fotografiích. S pupilou 4mm je jasnější, asi 1:2 V-Z protáhlou oblastí, dále na jih PN vypadá odříznutě.
|
||||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:19.377890
|
||||
---
|
||||
51x-100x, [OIII], 6m4
|
||||
Snadno pozorovatelná PN, udržitelná přímo pomocí [OIII], při max. pupile viděná jako podlouhlý disk 2:3 S-J kolem centrální hvězdy 11.8mag, s větším zvětšením na jih od centrální hvězdy se jeví mnohem jasnější a zhruba kulatější, jinak žádné další struktury.
|
||||
Snadno pozorovatelná PN, udržitelná přímo pomocí [OIII], při max. pupile viděná jako podlouhlý disk 2:3 S-J kolem centrální hvězdy 11,8mag, s větším zvětšením na jih od centrální hvězdy se jeví mnohem jasnější a zhruba kulatější, jinak žádné další struktury.
|
||||
|
||||
75x, [OIII], 6m5+
|
||||
Jednoduchá, již v přehledném zvětšení bez filtru jemný třpyt kolem nápadné centrální hvězdy, nejlepší dojem při 75x (pupila 5,3 mm) a [OIII], oválný, 2:3 E-Z protáhlá struktura, která vypadá mírně posunutá k J od centrální hvězdy, S strana plošší než kulatá jižní strana, zdá se, že J od centrální hvězdy je v PN díra, Nejjasnějším částí je západní strana, následovaný fragmentem prstence na JV, mnohem slabším než samotný PN od severního okraje směrem k S jemným halem, které je nejlépe vidět na západní straně.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:19.627924
|
||||
---
|
||||
225x, [OIII], 6m5
|
||||
Od 129x + [OIII], jako slabý, ale nepřímo udržitelný plošný objekt. Ve 225x a s [OIII] filtrem je rozptýlená, na JV hraně bliká 12.5mag hvězda, krásná PN !
|
||||
Od 129x + [OIII], jako slabý, ale nepřímo udržitelný plošný objekt. Ve 225x a s [OIII] filtrem je rozptýlená, na JV hraně bliká 12,5mag hvězda, krásná PN !
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:19.372244
|
||||
---
|
||||
51x, [OIII], 6m5
|
||||
Extrémně slabá, 3' na SZ je hvězda 12.5mag GSC 56983731, PN 3'x2' velká, V-Z protáhlá záře, nelze udržet stabilně, nejisté pozorování.
|
||||
Extrémně slabá, 3' na SZ je hvězda 12,5mag GSC 56983731, PN 3'x2' velká, V-Z protáhlá záře, nelze udržet stabilně, nejisté pozorování.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:19.932242
|
||||
---
|
||||
225x, [OIII], 6m5
|
||||
Od 129x + [OIII], viditelný jako slabý, bočně udržitelný plochý objekt. Ve 225x a [OIII] je vidět difuzní kruh, na JV hraně bliká hvězda 12.5mag. Krásná PN
|
||||
Od 129x + [OIII], viditelný jako slabý, bočně udržitelný plochý objekt. Ve 225x a [OIII] je vidět difuzní kruh, na JV hraně bliká hvězda 12,5mag. Krásná PN
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:19.736230
|
||||
---
|
||||
172x, [OIII], 7m+
|
||||
Úzká skupina hvězd 1.2' SZ (lze vidět i s filtrem a lze ji úzce rozdělit na 3 hvězdy), samotnou PN lze okamžitě nepřímo spatřit jako slabé zjasnění bez struktury, asi 1' vysoké, kulaté s rozptýlenými hranami.
|
||||
Úzká skupina hvězd 1,2" SZ (lze vidět i s filtrem a lze ji úzce rozdělit na 3 hvězdy), samotnou PN lze okamžitě nepřímo spatřit jako slabé zjasnění bez struktury, asi 1' vysoké, kulaté s rozptýlenými hranami.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:19.972010
|
||||
---
|
||||
122x, [OIII], 6m5 +
|
||||
Velmi těžká PN, při max. pupile vidím nepřímo v místě PN velké, přibližně kulaté zjasnění, celkem asi 3 'a uprostřed zjevně tmavší. Nejzřetelnější místo od 11.2mag jasné GSC 4672006 1,5' k JZ, naproti také jakési části oblouku. V obou místech však ruší hvězdy, což činí pozorování nejistým.
|
||||
Velmi těžká PN, při max. pupile vidím nepřímo v místě PN velké, přibližně kulaté zjasnění, celkem asi 3 'a uprostřed zjevně tmavší. Nejzřetelnější místo od 11,2mag jasné GSC 4672006 1,5' k JZ, naproti také jakési části oblouku. V obou místech však ruší hvězdy, což činí pozorování nejistým.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:18.956973
|
||||
---
|
||||
100x, [OIII], 7m0
|
||||
Extrémně obtížné pozorovatelná PN, po půl hodině intenzivního pozorování vidím slabé rozjasnění směrem k JV od jasné centrální hvězdy 14.1mag , objekt není kruhový, pozorování nejisté.
|
||||
Extrémně obtížné pozorovatelná PN, po půl hodině intenzivního pozorování vidím slabé rozjasnění směrem k JV od jasné centrální hvězdy 14,1mag , objekt není kruhový, pozorování nejisté.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-11-13 19:05:07.057412
|
||||
---
|
||||
80x, [OIII], 6m5+
|
||||
Vynikající průzračnost. Při 47x zpočátku není nic vidět, vzdálenost mezi úzkou skupinou hvězd a hvězdou 6.6mag je příliš malá, aby bylo možné jasně vidět PN. Při 80x a [OIII] mezi dvěma 10mag hvězdami, hvězdnou skupinou a 6.6mag hvězdou, se bočně objeví kulatý tvar. Typické ostré hrany neviditené, ale rozměry lze vnímat správně.
|
||||
Vynikající průzračnost. Při 47x zpočátku není nic vidět, vzdálenost mezi úzkou skupinou hvězd a hvězdou 6,6mag je příliš malá, aby bylo možné jasně vidět PN. Při 80x a [OIII] mezi dvěma 10mag hvězdami, hvězdnou skupinou a 6,6mag hvězdou, se bočně objeví kulatý tvar. Typické ostré hrany neviditené, ale rozměry lze vnímat správně.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-11-13 19:05:07.057629
|
||||
---
|
||||
172x, [OIII], pro 6m5+
|
||||
6.6mag hvězda 7 'JZ narušuje pozorování slabé PN. Samotná planetární mlhovina je okamžitě vidět jako přesně kulatý, dobře definovaný, naplněný disk. Nepřímo, dobře ohraničený ve směru V a SV.
|
||||
6,6mag hvězda 7 'JZ narušuje pozorování slabé PN. Samotná planetární mlhovina je okamžitě vidět jako přesně kulatý, dobře definovaný, naplněný disk. Nepřímo, dobře ohraničený ve směru V a SV.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:19.225553
|
||||
---
|
||||
244x, [OIII], 7m+
|
||||
Bez filtru může být PN viděna jako velká, přibližně kulatá plocha 2' na V od hvězdy 8.2mag. Při 293x lze galaxii PGC 65491 považovat za slabé, ale plošné zjasnění přímo na J od PN. S [OIII] je PN slabá, kulatá a lépe definovaná se skořápkami na V a Z stranách. Centrální hvězdu lze také vidět i prostřednictvím filtrů.
|
||||
Bez filtru může být PN viděna jako velká, přibližně kulatá plocha 2' na V od hvězdy 8,2mag. Při 293x lze galaxii PGC 65491 považovat za slabé, ale plošné zjasnění přímo na J od PN. S [OIII] je PN slabá, kulatá a lépe definovaná se skořápkami na V a Z stranách. Centrální hvězdu lze také vidět i prostřednictvím filtrů.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_date: 2020-09-27 13:25:55.857180
|
|||
---
|
||||
613/5000
|
||||
113x-172x, [OIII], 7m +
|
||||
S [OIII] východně od 9.5mag jasné „startovací hvězdy“ GSC 42853095. Extrémně obtížné hvězdné pole kvůli vysoké hustotě hvězd a mnoha hvězdným řetězcům, nejlépe při 172x. Mlhovinu lze identifikovat velmi slabě a nepřímo podle úrovně jasu - GSC tvoří s tuctem hvězd J konec 5'x3 ' SJ oválu, který má jasnou hranu jasu uprostřed. V jasnější než Z. celá mlhovina, ale není vidět. Podobná, ale ještě obtížnější hrana je 7,5' J od GSC hvězdy, zbývající části v [OIII] nejsou viditelné.
|
||||
S [OIII] východně od 9,5mag jasné „startovací hvězdy“ GSC 42853095. Extrémně obtížné hvězdné pole kvůli vysoké hustotě hvězd a mnoha hvězdným řetězcům, nejlépe při 172x. Mlhovinu lze identifikovat velmi slabě a nepřímo podle úrovně jasu - GSC tvoří s tuctem hvězd J konec 5'x3 ' SJ oválu, který má jasnou hranu jasu uprostřed. V jasnější než Z. celá mlhovina, ale není vidět. Podobná, ale ještě obtížnější hrana je 7,5' J od GSC hvězdy, zbývající části v [OIII] nejsou viditelné.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2021-01-09 10:07:13.303600
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 10:07:13.555255
|
||||
---
|
||||
Je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3.79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kupy.
|
||||
Je extrémně velkou skupinou 20 hvězd, ne dobře rozlišitelných od hvězdného pole. Její 5 nejjasnějších hvězd tvoří zkřivený řetězec s hvězdou ο1 CMa (3,79mag) na severním konci. Wolf-Rayetových proměnná hvězda EZ Canis Majoris, hned severně od ο1 CMa, je pravděpodobně skutečným členem kupy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2021-01-09 10:08:17.710722
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř hvězd 5-6mag, které jsou mírně vysunuté z kupy na SV. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5.5mag a 7.6mag jsou odděleny 99". Celá tato oblast stojí za binokulární procházku.
|
||||
Velmi rozsáhlá otevřená hvězdokupa viditelná pouhým okem jako matná skvrnka v Mléčné dráze. Označuje "chlup" na konci ocasu Velkého psa. V dalekohledu se jedná o kostru velkého seskupení "Y" sestávajícího ze čtyř hvězd 5-6mag, které jsou mírně vysunuté z kupy na SV. Prostřední hvězda "Y" má označení Dunlop 47. Jde o širokou modro-žlutou dvojhvězdu, jejíž složky jasnosti 5,5mag a 7,6mag jsou odděleny 99". Celá tato oblast stojí za binokulární procházku.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.043984
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-10-05 15:25:49.751279
|
||||
---
|
||||
125x: Při malém zvětšení je tato hvězdokupa zřejmým 6' širokým "C" jasných hvězd. 125x odhalí tucet hvězd 8-10mag, devět z nich v pěkném čtvrťměsíci s terminátorem obráceným na východ a dvěma jasnějšími hvězdami na severním a jižním rozhraní. 18" široký pár 10.5mag složek leží na ZSZ rozhraní půlkruhu. Galaxie IC 1731, ležící 4' severně a hned západně od hvězdy 13.5mag, je slabým matným 1,5' obláčkem obklopujícím slabé, drobné jádro.
|
||||
125x: Při malém zvětšení je tato hvězdokupa zřejmým 6' širokým "C" jasných hvězd. 125x odhalí tucet hvězd 8-10mag, devět z nich v pěkném čtvrťměsíci s terminátorem obráceným na východ a dvěma jasnějšími hvězdami na severním a jižním rozhraní. 18" široký pár 10,5mag složek leží na ZSZ rozhraní půlkruhu. Galaxie IC 1731, ležící 4' severně a hned západně od hvězdy 13,5mag, je slabým matným 1,5' obláčkem obklopujícím slabé, drobné jádro.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:20.049597
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:20.049616
|
||||
---
|
||||
Rozsáhlá kopu tří tuctů hvězd. Jedna z těch jasnějších má oranžový odstín, který pěkně kontrastuje s modravým okolními hvězdami. 4 Vul - nejjižnější hvězda "háku" - je nenáročné trojhvězdí, tvoří ji složky jasnosti 5.2mag, 9.9mag a 11.6mag. Od ní na severovýchod leží čtyřhvězda Struve 2521, kterou tvoří složky jasnosti 5.9mag, 10.7mag a dvě 9.9mag.
|
||||
Rozsáhlá kopu tří tuctů hvězd. Jedna z těch jasnějších má oranžový odstín, který pěkně kontrastuje s modravým okolními hvězdami. 4 Vul - nejjižnější hvězda "háku" - je nenáročné trojhvězdí, tvoří ji složky jasnosti 5,2mag, 9,9mag a 11,6mag. Od ní na severovýchod leží čtyřhvězda Struve 2521, kterou tvoří složky jasnosti 5,9mag, 10,7mag a dvě 9,9mag.
|
||||
|
|
@ -7,7 +7,7 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:09.078892
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-27 18:12:26.440264
|
||||
---
|
||||
Jedná se buď jen o bohaté pole hvězd, které je jako rozsáhlá mlhavá plocha vidět i pouhým okem nebo o extrémně velkou, uvolněnou a nepravidelnou otevřenou hvězdokupu. V triedru na ploše velikosti dvou stupňů napočítáte pět hvězd 6mag, osm 7mag a dvacet 8mag a slabších. Stálice 11 a 12 Cam představují široký pár (108.5"), jehož první složka dosahuje jasnost 5.4mag a druhá 6.5mag.
|
||||
Jedná se buď jen o bohaté pole hvězd, které je jako rozsáhlá mlhavá plocha vidět i pouhým okem nebo o extrémně velkou, uvolněnou a nepravidelnou otevřenou hvězdokupu. V triedru na ploše velikosti dvou stupňů napočítáte pět hvězd 6mag, osm 7mag a dvacet 8mag a slabších. Stálice 11 a 12 Cam představují široký pár (108,5"), jehož první složka dosahuje jasnost 5,4mag a druhá 6,5mag.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-10-04 15:36:11.025017
|
|||
updated_by: cassi@cassi.cz
|
||||
updated_date: 2020-10-04 15:36:11.034434
|
||||
---
|
||||
Bortle 5 - kupa pěti galaxií, ale ve 250mm dalekohledu jsou při jasu oblohy okolo 21 MSA vidět pouze čtyři z nich. Největší je NGC 5350 s úhlovým průměrem asi 1,5‘, ale je velmi difúzní, bez viditelného jádra či zjasnění ve středu. NGC 5354 a NGC 5353 tvoří pár, zde je vidět mírné zhuštění směrem do jádra. Úhlový průměr obou galaxií je zhruba 1' (NGC 5353 je mírně větší). Nejslabším spatřeným členem je NGC 5355 (13.0 mag), která byla velmi slabá, viditelná pouze bočním viděním. Úplně nejslabší člen HCG 68 NGC 5358 (13.7 mag) nebyl spatřen.
|
||||
Bortle 5 - kupa pěti galaxií, ale ve 250mm dalekohledu jsou při jasu oblohy okolo 21 MSA vidět pouze čtyři z nich. Největší je NGC 5350 s úhlovým průměrem asi 1,5‘, ale je velmi difúzní, bez viditelného jádra či zjasnění ve středu. NGC 5354 a NGC 5353 tvoří pár, zde je vidět mírné zhuštění směrem do jádra. Úhlový průměr obou galaxií je zhruba 1' (NGC 5353 je mírně větší). Nejslabším spatřeným členem je NGC 5355 (13,0mag), která byla velmi slabá, viditelná pouze bočním viděním. Úplně nejslabší člen HCG 68 NGC 5358 (13,7mag) nebyl spatřen.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-26 08:31:38.483781
|
||||
---
|
||||
180x, [OIII] filtr, 6m+
|
||||
Velmi zajímavá PN u prominentní proměnné FG Sge. V době pozorování byla FG Sge vidět pouze při velkém zvětšení jako velmi slabá hvězda s odhadovanou jasností 16mag asi 8" západně od hvězdy 12,3m a byla tedy také slabší než další hvězda 15,4m asi 16“ na západ. Samotná PN je s [OIII] filtrem vidět jako extrémně slabé, kulaté zjasnění, jehož střed je západně od hvězdy 12.4mag , asi 20" od hvězdy. Díky tomu jsou polohy spolehlivé. Vlastní mlhoivina je slabá, ale s nepřímým viděním se dá udržovat 100% času. Pro srovnání lze pozorovat sousední hvězdy uspořádané do mírného oblouku podobného jasu - zde nelze pozorovat žádné mlhoviny.
|
||||
Velmi zajímavá PN u prominentní proměnné FG Sge. V době pozorování byla FG Sge vidět pouze při velkém zvětšení jako velmi slabá hvězda s odhadovanou jasností 16mag asi 8" západně od hvězdy 12,3m a byla tedy také slabší než další hvězda 15,4m asi 16“ na západ. Samotná PN je s [OIII] filtrem vidět jako extrémně slabé, kulaté zjasnění, jehož střed je západně od hvězdy 12,4mag , asi 20" od hvězdy. Díky tomu jsou polohy spolehlivé. Vlastní mlhoivina je slabá, ale s nepřímým viděním se dá udržovat 100% času. Pro srovnání lze pozorovat sousední hvězdy uspořádané do mírného oblouku podobného jasu - zde nelze pozorovat žádné mlhoviny.
|
||||
|
|
@ -7,4 +7,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:18.330937
|
||||
---
|
||||
51x, 6m8
|
||||
Slabý třpyt patrný okamžitě při max. pupile a [OIII]. Jasná 8.9mag centrální hvězda, PN se jeví jako kulatý disk s rozměry přibližně 7'. Nepatrné rozdíly v jasu uvnitř disku. Z PN je viditelná část od SV k J a dále potom SZ část. Celkově jednodušší než se dá od objektu s takto exotickým jménem očekávat.
|
||||
Slabý třpyt patrný okamžitě při max. pupile a [OIII]. Jasná 8,9mag centrální hvězda, PN se jeví jako kulatý disk s rozměry přibližně 7'. Nepatrné rozdíly v jasu uvnitř disku. Z PN je viditelná část od SV k J a dále potom SZ část. Celkově jednodušší než se dá od objektu s takto exotickým jménem očekávat.
|
||||
|
|
@ -6,5 +6,5 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:18.548972
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:18.548995
|
||||
---
|
||||
600x, bez filtru, 6.8mag
|
||||
600x, bez filtru, 6,8mag
|
||||
Při zvětšení 600x (pupila 0,65mm) lze snadno rozpoznat jako malý disk. Mlhové filtry nejsou nutné.
|
||||
|
|
@ -12,7 +12,7 @@ Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července
|
|||
|
||||
Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynová mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 byl v jejím středu zjištěn jeden z prvních pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.
|
||||
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulárem 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8.4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny přesněji na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme v dalekohledech s průmerem objektivu 60cm a více, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronost. Astronomy již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulárem 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4mag, takže je nepřehlédnutelná již v triedru: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham uvádí "kolem 9". Jones ve své práci Messierovy mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny přesněji na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady jsou pravděpodobně příliš slabé.
|
||||
|
||||
Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16mag, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný charakter, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentem směřujícím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetekujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.991368
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-03 08:05:58.742468
|
||||
---
|
||||
125x: Tato pěkná galaxie je jasným 6'x5' VJV-ZSZ halem obklopujícím jasné jádro. 150x zvětšení ukáže neurčitou spirální strukturu v hale a skvrnitou strukturu hned kolem jádra. Pár slabých hvězd je umístěno v hale SZ od centra galaxie. Tři hvězdy 13.5mag leží blízko SSZ, ZJZ a JV okraje hala. Než dvě slabé mlhavé kruhové skvrnky se zjevují dvě okolní galaxie - NGC 4322 (13.9mag) a NGC 4328 (13mag).
|
||||
125x: Tato pěkná galaxie je jasným 6'x5' VJV-ZSZ halem obklopujícím jasné jádro. 150x zvětšení ukáže neurčitou spirální strukturu v hale a skvrnitou strukturu hned kolem jádra. Pár slabých hvězd je umístěno v hale SZ od centra galaxie. Tři hvězdy 13,5mag leží blízko SSZ, ZJZ a JV okraje hala. Než dvě slabé mlhavé kruhové skvrnky se zjevují dvě okolní galaxie - NGC 4322 (13,9mag) a NGC 4328 (13mag).
|
||||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.645119
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 21milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC5585, NGC5574 a NGC5204. M101 odpovídá svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 170 000 ly. Její jasnost je sice 7.9mag, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru.
|
||||
Velká spirální galaxie ve východní části souhvězdí, nedaleko oje Velkého vozu, téměř na rozhraní se souhvězdím Draka. Objevil ji v roce 1781 P. Méchain, Ch. Messier ji přidal do svého katalogu ještě tentýž rok. Je největším a nejjasnějším členem malé skupiny galaxií nacházející se ve vzdálenosti okolo 21milionů světelných let. Mezi další členy patří například NGC5585, NGC5574 a NGC5204. M101 odpovídá svítivosti 33 bilionů Sluncí a skutečný průměr přesahuje 170 000 ly. Její jasnost je sice 7,9mag, ale protože ji pozorujeme ve směru téměř kolmém na rovinu její spirály, jas je rozložen do velké plochy, čímž se nám galaxie i na trochu prosvětlené obloze snadno ztrácí. Přesto její centrální část je možné vidět i v malém dalekohledu, použijte ale co nejmenší zvětšení! V triedru je zajímavou úkolem odhadovat změny její úhlové velikosti pomocí dvojice hvězd v její těsné blízkosti v závislosti od změny pozorovacích podmínek. Samotná galaxie působí dojmem slabého obláčku bez jakéhokoliv tvaru.
|
||||
|
||||
Myzer: *Galaxii jsem pozoroval začátkem léta 2006 svým 250 mm Dobson použitím 11 mm Nagler (109x): I když se zrovna nacházela už asi jen 50 stupňů nad obzorem, překonala všechny mé její dosavadní záznamy. Sice slabé plošné jasnosti, galaxie vyplnila celé úchvatné zorné pole. Nejdříve jsem registroval pouze centrální část, když jsem si však uvědomil skutečnou velikost této galaxie, v zorném poli se objevily velmi slabé spirální ramena! Navíc kromě toho, jestli je to moje fantazie nebo realita, spirální ramena se zdají být ne rovnoměrně jasné, ale skvrnité - zřejmě předpoklad H-II oblastí. Za minimálně jedno zjasnění (jeho poloha se shoduje s NGC 5462) nacházející se směrem dále od jádra bych však položil i ruku do ohně (a za další dvě skoro také - NGC 5450 a 5461).*
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,6 +8,6 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.723022
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa ležící blíže ke střední části souhvězdí, nedaleko hvězdy Ruchbah, v oblasti bohaté na otevřené hvězdokupy. Celková jasnost této asi 10 000 světelných let vzdálené hvězdokupy je 7.4mag. Má přibližně 60 až 70 hvězd, které však nepřekračují 9mag. Ve hvězdokupě se nachází jeden červený obr o něco jasnější než 10mag a promítá se do ní poměrně jasná dvojhvězda označována jako Struve 131 (pěkný pár hvězd 6mag a 9mag v odstupu 28.2"), ta však mezi jejími členy nepatří. M103 objevil P. Méchain v roce 1781, do Messierovho katalogu však byla přidána o něco později.
|
||||
Otevřená hvězdokupa ležící blíže ke střední části souhvězdí, nedaleko hvězdy Ruchbah, v oblasti bohaté na otevřené hvězdokupy. Celková jasnost této asi 10 000 světelných let vzdálené hvězdokupy je 7,4mag. Má přibližně 60 až 70 hvězd, které však nepřekračují 9mag. Ve hvězdokupě se nachází jeden červený obr o něco jasnější než 10mag a promítá se do ní poměrně jasná dvojhvězda označována jako Struve 131 (pěkný pár hvězd 6mag a 9mag v odstupu 28,2"), ta však mezi jejími členy nepatří. M103 objevil P. Méchain v roce 1781, do Messierovho katalogu však byla přidána o něco později.
|
||||
|
||||
Hvězdokupu rozeznáme již v triedru, hezký pohled však poskytuje až v malém dalekohledu, ve kterém se ukáže jako atraktivní spousta poměrně jasných hvězd ležících v oblasti "trojúhelníku", jehož vrcholy tvoří tři jasnější hvězdy.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.377402
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.377421
|
||||
---
|
||||
150x: Nádhera! Halo se rozšiřuje na 8'x 3'V-Z a je oddělené do dvou S-J částí nápadnou tmavou prachovou linií, která se táhne po celé délce galaxie, jižně od centrální výdutě. Hvězda 13mag leží 1,5'severně od centra galaxie. 20'na ZSZ od galaxie je volné seskupení jasnějších hvězd včetně čtyřhvězdy Struve 1664, jejíž složky dosahují jasnost 8.1mag, 9.3mag, 11.5mag a 11.6mag.
|
||||
150x: Nádhera! Halo se rozšiřuje na 8'x 3'V-Z a je oddělené do dvou S-J částí nápadnou tmavou prachovou linií, která se táhne po celé délce galaxie, jižně od centrální výdutě. Hvězda 13mag leží 1,5'severně od centra galaxie. 20'na ZSZ od galaxie je volné seskupení jasnějších hvězd včetně čtyřhvězdy Struve 1664, jejíž složky dosahují jasnost 8,1mag, 9,3mag, 11,5mag a 11,6mag.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.486973
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-19 20:00:22.319268
|
||||
---
|
||||
150x: Ve velkých dalekohledech M105 ukáže dobře zhuštěné VSV-ZJZ halo zjasňující se směrem k jasnému, ale drobnému jádru. Hvězda 14.5mag leží na SV rozhraní hala 1,5' od středu galaxie.
|
||||
150x: Ve velkých dalekohledech M105 ukáže dobře zhuštěné VSV-ZJZ halo zjasňující se směrem k jasnému, ale drobnému jádru. Hvězda 14,5mag leží na SV rozhraní hala 1,5' od středu galaxie.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.164296
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-03-13 12:53:55.378879
|
||||
---
|
||||
75x: Nádhera! Jasné jádro je umístěno v dobře zhuštěné 5'x2' vnitřní oblasti, která je střídavě obklopena mnohem slabším halem 12'x4' SSZ-JJV. Severní konec hala se rozšiřuje k hvězdě 12.5mag a její jižní konec k hvězdě 13mag. Hvězda 10mag leží 3' dále na jih od jižního konce. Její neobvyklý tvar je pozoruhodný a vystoupí do popředí zejména použitím bočního pohledu, jedno spirálové rameno může být náznakově viditelné.
|
||||
75x: Nádhera! Jasné jádro je umístěno v dobře zhuštěné 5'x2' vnitřní oblasti, která je střídavě obklopena mnohem slabším halem 12'x4' SSZ-JJV. Severní konec hala se rozšiřuje k hvězdě 12,5mag a její jižní konec k hvězdě 13mag. Hvězda 10mag leží 3' dále na jih od jižního konce. Její neobvyklý tvar je pozoruhodný a vystoupí do popředí zejména použitím bočního pohledu, jedno spirálové rameno může být náznakově viditelné.
|
||||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.457089
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa s celkovou jasností 7.9mag objevena v roce 1782 Pierrem Méchain. Má určité temné oblasti nezvyklé pro kulové hvězdokupy. Je od nás vzdálena asi 20 000 světelných let.
|
||||
Kulová hvězdokupa s celkovou jasností 7,9mag objevena v roce 1782 Pierrem Méchain. Má určité temné oblasti nezvyklé pro kulové hvězdokupy. Je od nás vzdálena asi 20 000 světelných let.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-10-09 19:53:20.114833
|
||||
---
|
||||
|
||||
Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy protože její jasnost dosahuje 9.8mag
|
||||
Spirální galaxie s příčkou nedaleko hvězdy Velkého vozu Phacd. Přestože Charles Messier tuto galaxii viděl, byla přidána do jeho katalogu až v 20. století. Objevil ji však P. Méchain někdy v období let 1781-1782. Její absolutní magnituda je asi -20,9, svítivost 19 bilionů Sluncí, skutečný průměr přesahuje 100 000 světelných let. Je to jeden z objektů vhodný pro větší dalekohledy protože její jasnost dosahuje 9,8mag
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.391398
|
||||
---
|
||||
|
||||
Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14mag. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5.8mag může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd.
|
||||
Velkolepá otevřená hvězdokupa nedaleko proměnné hvězdy R Scuti přímo v jasném oblaku v Štítu. Byla objevena německým astronomem G. Kirchem z berlínského observatoře v roce 1681. Je tak bohatá a kompaktní, že připomíná uvolněnější kulovou hvězdokupu, která se dá rozlišit na jednotlivé hvězdy. Zdání klame, je to 316 milionů let stará otevřená hvězdokupa na půli cesty svého vývoje. Předpokládá se, že obsahuje přibližně 2 900 hvězd. Ty nejjasnější dosahují osmou magnitudu a zhruba dalších 500 je jasnějších než 14mag. Vzdálená je 6 200 světelných let. Díky své jasnosti 5,8mag může být viditelná i pouhým okem a už obyčejný triedr zprostředkuje rozmazanou kouli. Ta rozkvete už v menších dalekohledech, kde se zobrazí jako skvrna poměrně slabých hvězd.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.424029
|
||||
---
|
||||
|
||||
M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět v triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8.1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost.
|
||||
M110 objevil v roce 1773 Charles Messier, ale do katalogu byla přidána až v roce 1966. Jedná se o výraznou trpasličí eliptickou galaxii, satelit Velké mlhoviny v Andromedě. Její průměr je pouze 12 000 světelných let, tedy zhruba jedna desetina průměru M31. Mnohé její mladé horké O a B hvězdy jsou smíšené se staršími, typickými pro eliptické systémy, což naznačuje dávnou interakci s M31. Byly v ní pozorovány také temné struktury prachu a kulové hvězdokupy. Galaxie je vidět v triedru a snadno malým dalekohledem. Ačkoliv dosahuje jasnost 8,1mag podobně jako M32, je o něco méně nápadná, protože ve srovnání s ní má slabší plošnou jasnost.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.148187
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.148213
|
||||
---
|
||||
125x: M110 je viditelná jako poměrně slabá, velká mlhovina oválného tvaru ve směru SSZ-JJV, s nepatrným zjasněním v centru. Dvě hvězdy 9.5mag se nacházejí za jihozápadním rozhraním a jedna na severovýchodě. M110 leží na severozápadní straně M31, oproti M32, která je menší a je k ní blíž. Tyto tři galaxie představují nádherný pohled při malém zvětšení.
|
||||
125x: M110 je viditelná jako poměrně slabá, velká mlhovina oválného tvaru ve směru SSZ-JJV, s nepatrným zjasněním v centru. Dvě hvězdy 9,5mag se nacházejí za jihozápadním rozhraním a jedna na severovýchodě. M110 leží na severozápadní straně M31, oproti M32, která je menší a je k ní blíž. Tyto tři galaxie představují nádherný pohled při malém zvětšení.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.750668
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.750689
|
||||
---
|
||||
150x: NGC 205 je jasná 12'x5' oválna galaxie se širokým skvrnitým jádrem umístěným nepatrně západně od centra. Hvězda 12mag se nachází uvnitř východního rozhraní a jedna 12.5mag leží severně od jádra. Tento nádherný objekt je určitě exponátem eliptických systémů.
|
||||
150x: NGC 205 je jasná 12'x5' oválna galaxie se širokým skvrnitým jádrem umístěným nepatrně západně od centra. Hvězda 12mag se nachází uvnitř východního rozhraní a jedna 12,5mag leží severně od jádra. Tento nádherný objekt je určitě exponátem eliptických systémů.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.146431
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:16.146466
|
||||
---
|
||||
100x: M12 je skoro dvojčetem M10 ležící tři stupně na jihovýchod, ale je méně zhuštěná a má menší jádro. 10' halo je dobře rozlišitelné po rozhraní jádra. Hvězda 10.5mag leží 15'ZJZ a hvězda 11mag 14'JJV od centra kulové hvězdokupy.
|
||||
100x: M12 je skoro dvojčetem M10 ležící tři stupně na jihovýchod, ale je méně zhuštěná a má menší jádro. 10' halo je dobře rozlišitelné po rozhraní jádra. Hvězda 10,5mag leží 15'ZJZ a hvězda 11mag 14'JJV od centra kulové hvězdokupy.
|
||||
|
|
@ -8,13 +8,13 @@ updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
|||
updated_date: 2021-02-26 15:33:24.331777
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5.7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
Kulová hvězdokupa jasnosti 5,7mag, kterou objevil Edmund Halley v roce 1714. Když 1. června 1764 pozoroval Messier tuto hvězdokupu, zapsal si, že je to mlhovina bez hvězd, kruhovitá, jasná, má jádro jasnější než okraje a je viditelná v jednostopém dalekohledu. Obecně je považována za nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy, jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 tucanae daleko na jihu. Hlavním důvodem, proč je M13 tak jasná, velká a dobře rozlišitelná i v menším dalekohledu, je, že od nás leží relativně blízko, asi 22 200 světelných let a její absolutní magnituda dosahuje -8,7. Její skutečný průměr je 150 ly a obsahuje několik set tisíc až milion hvězd. Věk hvězdokupy se odhaduje na 11.6 miliard let. V roce 1974 k ní byla vyslána (jako k prvnímu vesmírnému objektu) rádiová zpráva z observatoře v Arecibo.
|
||||
|
||||
Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6.8mag a 7.3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
Během letních večerů, kdy u nás prochází zenitem, je na západní spojnici "květináče" vidět i pouhým okem jako malá mlhavá skvrnka o průměru čtvrt stupně. V triedru (nebo pouhým okem na vynikající obloze) se v její těsné blízkosti ukáže i dvojice postranních hvězd jasností 6,8mag a 7,3mag. Dalekohledem s průměrem objektivu minimálně 100 mm bychom se mohli pokusit v nepravidelných okrajových oblastech rozlišit jednotlivé hvězdy. Ty nejjasnější jsou červení obři 11. magnitudy.
|
||||
|
||||
John Herschel označil vzhled této hvězdokupy jako "zakřivené větve podobné vlasům". Irský astronom William Parsons si zapsal: "singular lemující přívěsky větvicích ven z kruhovitého prostoru". William Herschel uvádí: "M13 je nejkrásnější hvězdokupa. Uprostřed je nesmírně nahuštěná a velmi bohatá. Nejhustší část z ní je kruh a má přibližně 2 nebo 1/2' v průměru, roztroušené hvězdy, které patří do hvězdokupy, se táhnou až na 8 nebo 9', ale jsou nepravidelné. "
|
||||
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11.6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu.
|
||||
Větším dalekohledem máme o něco lepší šanci rozeznat tři, na hvězdy relativně chudé, linie, které dělí hvězdokupu na tři části. Nejnápadnější z nich je tmavý hák zařezávající se do kupy z jihovýchodní strany. Další dvě vcházejí do kupy ze severovýchodu a severozápadu. 200x zvětšení vytvoří jakoby 3D pohled: rozlišitelné blikající hvězdy jsou v popředí částečně jinak odlišné záře v pozadí. Asi 40 'SSV od M13 a zároveň od ní 2000 krát dále se také nachází nenápadná spirální galaxie NGC 6207 (11,6mag), na kterou se nesmíte zapomenout podívat, viditelná je již v 200 mm dalekohledu.
|
||||
|
||||
Myzer: Zajímavé je na M13 použít větší zvětšení, párkrát jsem se o to ve svém 250 mm Dobsone pokusil: Kulovku mi nádherně ukázal 7 mm Nagler s TV barlow (342x). Hledáčkem Sky Surfer V jsem ji našel asi za pět sekund. Ačkoliv obraz při takto zvoleném vysokém zvětšení by kromě toho, že pozoruji tuto noc na terase a nejsou nejlepší pozorovací podmínky, mohl být lepší, byl stále použitelný. Kulová hvězdokupa M13 už nevypadala jako skutečná kompaktní kulová hvězdokupa, ale jako nějaká bohatá otevřená hvězdokupa rozlišitelná velmi dobře na jednotlivé hvězdy i ve svém jasném jádru. Navíc přestávala působit jako jeden celkový objekt, protože se v ní daly rozeznat přinejmenším tři na hvězdy chudé oblasti, které ji rozdělovaly na několik částí! Díky širokému zornému polu v něm zůstaly zároveň vidět i všechny okrajové hvězdy, které na mě už působily velmi uvolněným dojmem. Opravdu unikátní pohled na tuto známou kulovou hvězdokupu při vysokém zvětšení.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.695019
|
||||
---
|
||||
|
||||
Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7.6mag a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě.
|
||||
Na hvězdy poměrně bohatá kulová hvězdokupa eliptického tvaru ležící blízko nebeského rovníku, kterou objevil Charles Messier 1. června 1764. Její jasnost dosahuje 7,6mag a leží 30 000 světelných let daleko. V minulosti tu vybuchla nova, která byla první vyfotografována v kulové hvězdokupě.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -10,4 +10,4 @@ updated_date: 2020-11-22 10:43:20.829137
|
|||
|
||||
Zajímavá kulová hvězdokupa čtyři stupně severozápadně od Enif objevena v září roku 1746 Maraldim náhodně při hledání komety. Neunikla ani Charlesi Messierovi, který ji nezávisle objevil v roce 1764. Její jasné jádro obsahující jednu z nejhustších koncentrací hvězd bylo vyfotografované HST a odborníci se domnívají, že by mohlo obsahovat uvnitř černou díru. Silně totiž září v rentgenové oblasti spektra. Známá je rovněž planetární mlhovina označovaná jako Kuestner 648, která je vidět většími amatérskými dalekohledy při použití mlhovinového filtru. Na fotografických snímcích se jeví jako kruhový oblak kolem umírající hvězdy. M15 je od nás vzdálena 33 000 světelných let.
|
||||
|
||||
M15 může být se svou šestou magnitudě během lepších pozorovacích podmínek vidět jako mlhavá skvrna i bez dalekohledu. V jejím těsném sousedství se nachází hvězda 6.1mag, proto může nabýt hvězdokupa trochu eliptický tvar.
|
||||
M15 může být se svou šestou magnitudě během lepších pozorovacích podmínek vidět jako mlhavá skvrna i bez dalekohledu. V jejím těsném sousedství se nachází hvězda 6,1mag, proto může nabýt hvězdokupa trochu eliptický tvar.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.324827
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6.9mag hvězdokupu najdeme už v triedru.
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa pozorovaná stupeň jižně od mlhoviny Omega, objevena Charlesem Messierem 3. června 1764 a popsána jako "kupa malých hvězd, trochu níže od M17, obklopená nepatrnou mlhovinou". Obsahuje 12 hvězd mezi 9. a 10. magnitudě a dohromady asi 40 hvězd, z nichž některé jsou modré, žluté, ale i oranžové. Její vzdálenost se odhaduje na 4 100 světelných let a věk na 32 milionů let. S jasností 6,9mag hvězdokupu najdeme už v triedru.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.385436
|
|||
updated_by: 8mag
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.385457
|
||||
---
|
||||
125x: M18 je vidět ve stejném poli jako Omega a napočítáme v ní 40 hvězd 8.6mag a slabších na ploše 10'. Většina z jejích jasnějších členy leží v nepravidelném oválu, tak i nejjasnější hvězda kupy 8.6mag nacházející se na jeho severozápadním rozhraní. Pět z hvězd v tomto oválu má slabých společníků. Slabé okolní hvězdy se rozptylují 8'VJV k širokému páru 9mag složek.
|
||||
125x: M18 je vidět ve stejném poli jako Omega a napočítáme v ní 40 hvězd 8,6mag a slabších na ploše 10'. Většina z jejích jasnějších členy leží v nepravidelném oválu, tak i nejjasnější hvězda kupy 8,6mag nacházející se na jeho severozápadním rozhraní. Pět z hvězd v tomto oválu má slabých společníků. Slabé okolní hvězdy se rozptylují 8'VJV k širokému páru 9mag složek.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.261942
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa mírně eliptického tvaru v jižní části souhvězdí, jejíž jasnost nepřevyšuje sedmou magnitudu. První ji objevil Ch. Messier 5. června 1764 jako pátou kulovou hvězdokupu nalezenou v průběhu jednoho týdne v tomto souhvězdí. Leží blízko středu Galaxie, od Země je vzdálena 27 000 světelných let Na obloze se v její těsné blízkosti nacházejí další kulové hvězdokupy NGC 6293 (8.4mag) a NGC 6284 (9.5mag).
|
||||
Kulová hvězdokupa mírně eliptického tvaru v jižní části souhvězdí, jejíž jasnost nepřevyšuje sedmou magnitudu. První ji objevil Ch. Messier 5. června 1764 jako pátou kulovou hvězdokupu nalezenou v průběhu jednoho týdne v tomto souhvězdí. Leží blízko středu Galaxie, od Země je vzdálena 27 000 světelných let Na obloze se v její těsné blízkosti nacházejí další kulové hvězdokupy NGC 6293 (8,4mag) a NGC 6284 (9,5mag).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.705747
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:16.705783
|
||||
---
|
||||
150x: M19, snad nejatraktivnější objekt v souhvězdí, má dobře rozlišitelné 8'x 6' SSV-JJZ halo ve tvaru vejce, obsahující 4'x3' oválne jádro, které je velmi nestejně zhuštěné. Větší zvětšení odhalí mix jasných shluků a tmavých skvrn. Stovky nepravidelně rozmístěných částečně rozlišitelných hvězd jsou umístěny ve svítivě mlhavém pozadí. Hvězdný řetězec se točí kolem jižní strany jádra. Přední hvězdy 12mag a 12.5mag leží v hale na severovýchod a severozápad od jádra. 40' dlouhý řetězec 11-12mag hvězd se táhne mezi okolními hvězdami kupy na severním konci hala. Krátký VJV-ZSZ řetězec v poli předních hvězd leží na jižním okraji kulové hvězdokupy.
|
||||
150x: M19, snad nejatraktivnější objekt v souhvězdí, má dobře rozlišitelné 8'x 6' SSV-JJZ halo ve tvaru vejce, obsahující 4'x3' oválne jádro, které je velmi nestejně zhuštěné. Větší zvětšení odhalí mix jasných shluků a tmavých skvrn. Stovky nepravidelně rozmístěných částečně rozlišitelných hvězd jsou umístěny ve svítivě mlhavém pozadí. Hvězdný řetězec se točí kolem jižní strany jádra. Přední hvězdy 12mag a 12,5mag leží v hale na severovýchod a severozápad od jádra. 40' dlouhý řetězec 11-12mag hvězd se táhne mezi okolními hvězdami kupy na severním konci hala. Krátký VJV-ZSZ řetězec v poli předních hvězd leží na jižním okraji kulové hvězdokupy.
|
||||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.736160
|
||||
---
|
||||
|
||||
Bohatá a kompaktní kulová hvězdokupa s nepatrným eliptickým tvarem (6.4mag), objevená v roce 1746 Jeanem-Dominiquem Maraldim a nezávisle na něm o 14 let i Ch. Messierem, který ji přidal do svého katalogu. Jednotlivé hvězdy rozlišil až W. Herschel. Spolu s hvězdami α a β Aquarii tvoří na obloze pravoúhlý trojúhelník a jako drobná rozmazaná skvrna může být někdy pozorovatelná bez dalekohledu. V triedru je již nápadná, ale rozlišit jednotlivé hvězdy se nám podaří výkonnějším amatérským dalekohledem, neboť ty nejjasnější dosahují jen 13. hvězdnou velikost. M2 je vzdálena asi 36 800 světelných let a nachází se až za středem Galaxie.
|
||||
Bohatá a kompaktní kulová hvězdokupa s nepatrným eliptickým tvarem (6,4mag), objevená v roce 1746 Jeanem-Dominiquem Maraldim a nezávisle na něm o 14 let i Ch. Messierem, který ji přidal do svého katalogu. Jednotlivé hvězdy rozlišil až W. Herschel. Spolu s hvězdami α a β Aquarii tvoří na obloze pravoúhlý trojúhelník a jako drobná rozmazaná skvrna může být někdy pozorovatelná bez dalekohledu. V triedru je již nápadná, ale rozlišit jednotlivé hvězdy se nám podaří výkonnějším amatérským dalekohledem, neboť ty nejjasnější dosahují jen 13. hvězdnou velikost. M2 je vzdálena asi 36 800 světelných let a nachází se až za středem Galaxie.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.180781
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.180807
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7mag a 7.5mag. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a difuznější jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší.
|
||||
V dalekohledu s průměrem objektivu do 150 mm je mlhovina poměrně nápadný oválem obklopujícím hvězdy jasné 7mag a 7,5mag. Reflexní mlhovina kolem severnější hvězdy je mnohem slabší a difuznější jako emisní mlhovina kolem jižnější hvězdy, která tvoří samotný Trifid. Tři tmavé linie, po kterých byla tato mlhovina pojmenovaná jsou nápadné: rozjíždějí se ze středu směrem k severovýchodnímu, jižnímu a západnímu rozhraní. Nejzřetelněji je ta severovýchodní linie, západní je nejširší.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.863295
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.863315
|
||||
---
|
||||
Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným OIII filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7.5mag severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7mag, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7mag se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10.6" od ní najdeme průvodce jasného 8.8mag. Obě složky mají ještě slabších průvodců.
|
||||
Teprve v dalekohledu s průměrem objektivu kolem 300 mm vybaveným OIII filtrem se ukáže, jakým nádherným objektem mlhovina Trifid vlastně je. Slabší reflexní mlhovina kolem žluté hvězdy 7,5mag severně od Trifid vykazuje oproti němu asi poloviční velikost. Mlhovina Trifid se zase rozkládá kolem hvězdy 7mag, která ji ve skutečnosti i osvětluje. Při obou mlhovinách jsou pozorovatelné jejich slabší vnější části. Trifid vykazuje relativně vysokou plošnou jasnost oproti svým třem tmavým liniím. Tři části samotné mlhoviny, kterou rozdělují, jsou různé velikosti: severní je největší, jihozápadní nejmenší. I tři tmavé linie jsou různě dlouhé a široké: severovýchodní je nejdelší a zároveň nejnápadnější, západní je široká a krátká, jižní tenká a krátká. Linie se nesbíhají do sebe přímo, ale vedou do kruhové, skvrnité centrální části. Hvězda 7mag se však nenachází přímo v ní, ale ve východní části mlhoviny. Ve vzdálenosti 10,6" od ní najdeme průvodce jasného 8,8mag. Obě složky mají ještě slabších průvodců.
|
||||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.290877
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7.3mag) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5.9mag a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd.
|
||||
Otevřená hvězdokupa objevena v červnu 1764 Charlesem Messierem, zřejmě tutéž noc jako pozoroval i blízkou mlhovinu Trifid, která ale není nijak s hvězdokupou spjata. M21 je vzdálená 3 930 světelných let, její skutečný průměr by mohl být 20 ly a absolutní magnituda -5,9, svítivost 20 000 Sluncí. Nejjasnější hvězdou M21 je horký modrobílý svítivý (7,3mag) obor typu BO, v důsledku čehož musí být M21 velmi mladou otevřenou hvězdokupou, snad jen 6,6 milionů let starou. Celková jasnost této otevřené hvězdokupy je 5,9mag a ve svém středu má relativně velkou koncentraci nejméně 105 hvězd.
|
||||
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.938184
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:15.938203
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu rozlišíme 70 hvězd nacházejících se v nepravidelném shluku. Jeho severovýchodní část má jasnější hvězdy a je i více zhuštěná. V centru se nachází krátký řetězec jasných hvězd, na jehož západním konci leží široký pár složek 8mag a 7.5mag. Tento pár je uvnitř svazku obsahujícího čtyři slabé hvězdy. Hned severně od této řady je vidět kroužek 10 hvězd obklopujících prázdnou plochu. Z jihozápadní části kupy se ven rozptylují slabší členové a pomalu splývají s okolním polem.
|
||||
V dalekohledu rozlišíme 70 hvězd nacházejících se v nepravidelném shluku. Jeho severovýchodní část má jasnější hvězdy a je i více zhuštěná. V centru se nachází krátký řetězec jasných hvězd, na jehož západním konci leží široký pár složek 8mag a 7,5mag. Tento pár je uvnitř svazku obsahujícího čtyři slabé hvězdy. Hned severně od této řady je vidět kroužek 10 hvězd obklopujících prázdnou plochu. Z jihozápadní části kupy se ven rozptylují slabší členové a pomalu splývají s okolním polem.
|
||||
|
|
@ -10,4 +10,4 @@ updated_date: 2020-09-23 20:52:06.162741
|
|||
|
||||
Prvenství v objevení této nádherné kulové hvězdokupy není známo. První záznam o ní se obvykle připisuje méně známému německému astronomovi Abrahamovi Ihle, který tak učinil v roce 1665, ale mohl ji předtím vidět už Jan Hevelius. V každém případě však byla první kulovou hvězdokupou, kterou si na obloze lidstvo všimlo. Tak jak se objevila Omega Centauri v roce 1603 v Uranometrii J. Bayera, i M22 však byla v Ptolemaiova Almageste vyznačena pouze jako hvězda. Hvězdokupa leží poblíž galaktické výduti ve vdálenosti 10 600 světelných let a je jednou z našich nejbližších kulových hvězdokup. Její absolutní magnituda je -8,5, svítivost 210 000 Sluncí a skutečný rozměr 100 světelných let, což jsou průměrné hodnoty kulových hvězdokup. Po planetární mlhovině objevené v M15, byla jako druhá v pořadí objevena jedna i v M22 a dostala označení GJJC 1. V roce 1989 se o tento objev zasloužil F. Gillett pomocí infračerveného satelitu IRAS.
|
||||
|
||||
M22 je se svou jasností 5.1mag jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binárními 100 mm dalekohledy.
|
||||
M22 je se svou jasností 5,1mag jednou z těch nejjasnějších kulových hvězdokup. Z jižnějších oblastí ji není problém vidět i pouhým okem jako malou mlhavou skvrnku severovýchodně od λ SGR. Nejjasnější hvězdy se pohybují mezi 10. a 11. hvězdnou velikostí a začínají se rozlišovat velkými binárními 100 mm dalekohledy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.190965
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9mag. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5.5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ Sgr. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6.5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně
|
||||
Tuto nádhernou bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v červnu 1764 Charles Messier. Obsahuje zhruba 150 hvězd, z nichž nejjasnější je jen o něco slabší než 9mag. Rozkládá se na ploše velké zhruba jako průměr Měsíce v úplňku a svou celkovou jasností 5,5mag je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrna na sever od hvězdy μ Sgr. M23 se nachází ve vzdálenosti 2 050 světelných let, její absolutní magnituda -4,7 odpovídá svítivosti 3 600 Sluncí a je 300 milionů let stará. V triedru nebo malém dalekohledu s větším zorným polem je vidět po boku jedné hvězdy 6,5mag jako velká mlhavá skvrna zabírající asi jeden a půl stupně
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,6 +8,6 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:05.971025
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4.6mag. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U Sgr, jejíž jasnost se mění od maxima 6.3mag po minimum 7.1mag v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí.
|
||||
Otevřená hvězdokupa viditelná pod tmavou oblohou pouhým okem jako rozmazaná skvrna celkové jasnosti 4,6mag. Jejích 30 hvězd se tiskne v bohatém poli Mléčné dráhy na ploše zhruba půl stupně a jsou vidět v triedru nebo malých dalekohledech. Objevil ji de Cheseaux v roce 1746, jakož i Charles Messier v roce 1764. Z neznámých důvodů nebyla později zařazena do NGC katalogu a dostala pouze IC označení (IC 4725). V M25 se nachází proměnná Cefeida U Sgr, jejíž jasnost se mění od maxima 6,3mag po minimum 7,1mag v periodě 6,745 dne. Díky ní se vzdálenost této otevřené hvězdokupy stanovila na 2 000 světelných let. Její absolutní magnituda musí být -6,5, svítivost 33 000 Sluncí.
|
||||
|
||||
|
||||
|
|
@ -8,6 +8,6 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.009572
|
||||
---
|
||||
|
||||
První objevená planetární mlhovina, při hledání komety ji v roce 1764 zahlédl Charles Messier. Celkovou jasností 7.4mag se řadí na druhé místo mezi planetárními mlhovinami, hned za Helix. Na rozdíl od něj má vyšší povrchovou jasnost. V triedru ji můžeme spatřit ve stejném zorném poli jako hvězdu γ Sagittae nebo 14 Vul (5.7mag). Menšími dalekohledy zahlédneme bočním pohledem náznakově tvar dvou spojených disků, podle kterých nese název. Je vzdálená 1227 světelných let. Centrální hvězda má jasnost pouze 13.4mag. Plyn této mlhoviny se stále rozpíná do svého okolí rychlostí asi 30 km za sekundu.
|
||||
První objevená planetární mlhovina, při hledání komety ji v roce 1764 zahlédl Charles Messier. Celkovou jasností 7,4mag se řadí na druhé místo mezi planetárními mlhovinami, hned za Helix. Na rozdíl od něj má vyšší povrchovou jasnost. V triedru ji můžeme spatřit ve stejném zorném poli jako hvězdu γ Sagittae nebo 14 Vul (5,7mag). Menšími dalekohledy zahlédneme bočním pohledem náznakově tvar dvou spojených disků, podle kterých nese název. Je vzdálená 1227 světelných let. Centrální hvězda má jasnost pouze 13,4mag. Plyn této mlhoviny se stále rozpíná do svého okolí rychlostí asi 30 km za sekundu.
|
||||
|
||||
Okolo vnitřní, jasné mlhoviny ze rozkládá daleko slabší vnější obálka, kterou je možné zachytit fotograficky, ale okem je téměř neviditelná a to ani velkými dalekohledy.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.463645
|
||||
---
|
||||
|
||||
Tuto kulovou hvězdokupu zaznamenal Charles Messier 27. července 1764 jako "mlhovinu o velikost 2' neobsahující žádnou hvězdu", jako první ji rozlišil na hvězdy až W. Herschel. Není problém ji najít, nachází se západně od sousední, velmi jasné kulové hvězdokupy M22. Oproti ní má však nižší jasnost - 6.8mag, je menší a o něco hustší s mírným eliptickým tvarem. Od Země je vzdálena 17 900 světelných let, skutečný průměr dosahuje 60 ly.
|
||||
Tuto kulovou hvězdokupu zaznamenal Charles Messier 27. července 1764 jako "mlhovinu o velikost 2' neobsahující žádnou hvězdu", jako první ji rozlišil na hvězdy až W. Herschel. Není problém ji najít, nachází se západně od sousední, velmi jasné kulové hvězdokupy M22. Oproti ní má však nižší jasnost - 6,8mag, je menší a o něco hustší s mírným eliptickým tvarem. Od Země je vzdálena 17 900 světelných let, skutečný průměr dosahuje 60 ly.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.357451
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa jasnosti 6.6mag, jen nedaleko od jasné hvězdy γ Cygni, v bohaté hvězdné oblasti Mléčné dráhy, objevena Charlesem Messierem 29.července 1764. Nejpůsobivější je v malém dalekohledu nebo v triedru, kde vypadá jako sevřená skupinka sedmi nebo osmi drobných hvězd, které jsou rozmístěny velmi podobně jako známé Plejády. V této kupě se ve skutečnosti nachází přes 50 hvězd, většina je však už mimo dosah malých dalekohledů. Jen škoda, že je překrývána v této oblasti hojným mezihvězdným prachem, předpokládá se, že jinak by byla o 3. magnitudy jasnější a mohla by konkurovat skutečným Plejádám! Hvězdokupa leží ve vzdálenosti 3740 světelných let.
|
||||
Malá otevřená hvězdokupa jasnosti 6,6mag, jen nedaleko od jasné hvězdy γ Cygni, v bohaté hvězdné oblasti Mléčné dráhy, objevena Charlesem Messierem 29.července 1764. Nejpůsobivější je v malém dalekohledu nebo v triedru, kde vypadá jako sevřená skupinka sedmi nebo osmi drobných hvězd, které jsou rozmístěny velmi podobně jako známé Plejády. V této kupě se ve skutečnosti nachází přes 50 hvězd, většina je však už mimo dosah malých dalekohledů. Jen škoda, že je překrývána v této oblasti hojným mezihvězdným prachem, předpokládá se, že jinak by byla o 3. magnitudy jasnější a mohla by konkurovat skutečným Plejádám! Hvězdokupa leží ve vzdálenosti 3740 světelných let.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.049631
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa (7.3mag) v jihovýchodní části souhvězdí, až na rozhraní se souhvězdím Jižní ryby, v blízkosti hvězdy ζ Cap, objevená v srpnu 1764 Charlesem Messierem. Je viditelná již v triedru jako nezřetelná mlhavá skvrna. Její střed je hustě posetý hvězdami a směrem k okrajovým částem hvězdokupy se hustota snižuje. Vzdálená je 27 100 světelných let. Mimochodem, u nás je to jeden z nejtěžších cílů známého Messierovho maratónu, protože na jaře vychází ráno na obloze jen těsně před východem Slunce.
|
||||
Kulová hvězdokupa (7,3mag) v jihovýchodní části souhvězdí, až na rozhraní se souhvězdím Jižní ryby, v blízkosti hvězdy ζ Cap, objevená v srpnu 1764 Charlesem Messierem. Je viditelná již v triedru jako nezřetelná mlhavá skvrna. Její střed je hustě posetý hvězdami a směrem k okrajovým částem hvězdokupy se hustota snižuje. Vzdálená je 27 100 světelných let. Mimochodem, u nás je to jeden z nejtěžších cílů známého Messierovho maratónu, protože na jaře vychází ráno na obloze jen těsně před východem Slunce.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
|||
updated_date: 2021-01-26 15:39:00.745774
|
||||
---
|
||||
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3.4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4mag). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.
|
||||
|
||||
Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (později bylo zpřesněno na 2.5Mly).
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:05.963637
|
||||
---
|
||||
|
||||
Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentilem v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8.1mag. Je vidět už v triedru 7×50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již v dalekohledu s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů.
|
||||
Malá a hustá eliptická galaxie objevená Le Gentilem v roce 1749, průvodce Velké mlhoviny v Andromedě. Patří tedy rovněž do Místní skupiny galaxií a je jednou z našich nejbližších eliptických galaxií. Její průměr je pouhých 6 000 světelných let. Sestává ze starých slabých červených a žlutých hvězd, je prakticky bez plynu a prachu, což je typické pro eliptické systémy. Zajímavé je, že neobsahuje žádnou kulovou hvězdokupu. Je výrazně kulová a dosahuje jasnost 8,1mag. Je vidět už v triedru 7×50 jako mlhavá hvězda, snadno viditelnou se stává již v dalekohledu s průměrem objektivu přibližně 100 mm. Ve větších dalekohledech neukáže už příliš mnoho detailů.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -10,6 +10,6 @@ updated_date: 2020-10-05 15:18:09.212638
|
|||
|
||||
Galaxie v Trojúhelníku je po Velké mlhovině v Andromedě naší nejbližší spirální galaxií, dělí ji od nás 2 700 000 světelných let. Spolu s M31 a jejími průvodci tvoří jednu část Místní skupiny galaxií, naše Galaxie spolu s Magellanovými oblaky tvoří druhou část nacházející se naproti. M33 objevil v srpnu roku 1764 Charles Messier, který ji popsal jako "bílé světlo téměř stejného jasu". Měl však předchůdce v osobě G. B. Hodierny, který podle ztracených záznamů pozoroval galaxii v roce 1654, v tutéž noc jako otevřenou hvězdokupu NGC 752 v Andromedě. Spirálová struktura galaxie byla odhalena mnohem později, až v polovině 19. století v irském Parsontowne, když na ni namířil svůj reflektor Lord Rosse.
|
||||
|
||||
Galaxie se nachází v západní části souhvězdí na spojnici hvězd α Triangulo a β Andromedae. Kvůli velké rozloze a nízké plošné jasnosti je M33 težším objektem pro malé dalekohledy. Nezkušený pozorovatel očekávající, že uvidí něco mnohem menšího a jasnějšího bývá obyčejně zklamaný nevýraznou mlhovinou, která zabírá plochu větší než Měsíc v úplňku. Pozorovací podmínky jsou ale v případě M33 velice důležitým faktorem! Ačkoliv dosahuje jasnost 5.7mag, tak může být na přesvětlené obloze neviditelná, zatímco při pozorování v zenitu pod čistou, tmavou oblohou je snadno viditelná v triedru nebo malých dalekohledech. 400 mm a větší dalekohledy odhalí i některé HII oblasti galaxie. Na obloze Bortle4 a lepší je M33 vidět i pouhým okem. Což ji číní nejvzdálenějším objektem viditelným pouhým okem. Mnoho zdrojů uvádí mylně jako nejvzdálenější objekt viditelný neozbrojeným okem Velkou mlhovinu v Andromedě. Pro pozorování M33 je vhodné počkat na chvíli, kdy vystoupí co nejblíže k zenitu. Dobrou pomůckou je zaostřit oči na hvězdu Mirach a pak se rychle podívat bočním pohledem na místo, kde se nachází. V jednom okamžiku se z vesmírné temnoty vynoří malý mlhavý chomáček slabého kontrastu a za pár vteřin okamžitě zmizí. Aby mohl být bez problémů vidět opět, je celý tento proces potřebné zopakovat.
|
||||
Galaxie se nachází v západní části souhvězdí na spojnici hvězd α Triangulo a β Andromedae. Kvůli velké rozloze a nízké plošné jasnosti je M33 težším objektem pro malé dalekohledy. Nezkušený pozorovatel očekávající, že uvidí něco mnohem menšího a jasnějšího bývá obyčejně zklamaný nevýraznou mlhovinou, která zabírá plochu větší než Měsíc v úplňku. Pozorovací podmínky jsou ale v případě M33 velice důležitým faktorem! Ačkoliv dosahuje jasnost 5,7mag, tak může být na přesvětlené obloze neviditelná, zatímco při pozorování v zenitu pod čistou, tmavou oblohou je snadno viditelná v triedru nebo malých dalekohledech. 400 mm a větší dalekohledy odhalí i některé HII oblasti galaxie. Na obloze Bortle4 a lepší je M33 vidět i pouhým okem. Což ji číní nejvzdálenějším objektem viditelným pouhým okem. Mnoho zdrojů uvádí mylně jako nejvzdálenější objekt viditelný neozbrojeným okem Velkou mlhovinu v Andromedě. Pro pozorování M33 je vhodné počkat na chvíli, kdy vystoupí co nejblíže k zenitu. Dobrou pomůckou je zaostřit oči na hvězdu Mirach a pak se rychle podívat bočním pohledem na místo, kde se nachází. V jednom okamžiku se z vesmírné temnoty vynoří malý mlhavý chomáček slabého kontrastu a za pár vteřin okamžitě zmizí. Aby mohl být bez problémů vidět opět, je celý tento proces potřebné zopakovat.
|
||||
|
||||
Myzer: Jedno památné pozorování pochází ještě z roku 2005 v Tatrách, kde jsme galaxii pozorovali v 350 mm dobsonu u Velkého Bílém plesa v nadmořské výšce 1 600 m. Na mě největší dojem udělala Galaxie v Trojúhelníku. Spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" s jasným jádrem je velmi dobře vidět už přímým pohledem. Nachází se ve slabém hale, které bočním pohledem na hranici viditelnosti odhalí i nějaké další struktury. Navíc celá galaxie je poseta množstvím mlhavých skvrn, to jsou H-II oblasti samotné galaxie. Všechny dobře zareagovali na UHC filtr a ta nejvýraznější z nich - NGC 604, začala skoro vypalovat oči (ale na rozdíl od h / x Persea to nyní vezměte s rezervou).
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-11-12 20:28:14.383053
|
||||
---
|
||||
|
||||
Pěkná otevřená hvězdokupa východně od hvězdy Algol (Beta Per) na rozhraní s Andromedou, uprostřed Mléčné dráhy. Italský astronom Giovanni Battista Hodierna ji objevil roku 1654, později se dostala jako 34. položka do slavného Messierova katalogu. M34 je za lepších podmínek pozorovatelná i bez dalekohledu jako mlhavá skvrnka o jasnosti 5.4mag. V triedru se jeví jako sevřená skupina desítky hvězd zhruba osmé hvězdné velikosti a několika dalších slabších. Zajímavé je i jejich rozložení. Obsahuje asi 500 hvězd a zdá se, jakoby měla dvě části - malou vnitřní kompaktní přibližně kruhovou oblast, tvořenou převážně z jasných hvězd a vnější řidší prstenec, který je již dost nepravidelný, ale zřetelně oddělený od jádra. Patří do skupiny hvězdokup označovaných jako Místní asociace, protože její pohyb souvisí s pohybem dalších hvězdokup: Plejád, Melotte 20, NGC 2516 a IC 2602. Od Země ji dělí zhruba 1 500 světelných let.
|
||||
Pěkná otevřená hvězdokupa východně od hvězdy Algol (Beta Per) na rozhraní s Andromedou, uprostřed Mléčné dráhy. Italský astronom Giovanni Battista Hodierna ji objevil roku 1654, později se dostala jako 34. položka do slavného Messierova katalogu. M34 je za lepších podmínek pozorovatelná i bez dalekohledu jako mlhavá skvrnka o jasnosti 5,4mag. V triedru se jeví jako sevřená skupina desítky hvězd zhruba osmé hvězdné velikosti a několika dalších slabších. Zajímavé je i jejich rozložení. Obsahuje asi 500 hvězd a zdá se, jakoby měla dvě části - malou vnitřní kompaktní přibližně kruhovou oblast, tvořenou převážně z jasných hvězd a vnější řidší prstenec, který je již dost nepravidelný, ale zřetelně oddělený od jádra. Patří do skupiny hvězdokup označovaných jako Místní asociace, protože její pohyb souvisí s pohybem dalších hvězdokup: Plejád, Melotte 20, NGC 2516 a IC 2602. Od Země ji dělí zhruba 1 500 světelných let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.073312
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-12 20:28:14.383365
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu je jasnou, velkou, volnou a nepravidelnou spoustou zhruba 60 hvězd 8-12mag tvořících malé skupinky a krátké řetězce. Ve větším dalekohledu rozlišíme všech jejích 80 hvězd - sedm z nich dosahuje 8mag, dva tucty, které se nacházejí v nápadné koncentraci mají jasnost 9-10mag. Nejjasnější hvězda jasnosti 7.3mag se nachází na JJV rozhraní. Slabší členové kupy jsou roztroušeni a tvoří svazky a řetězce. M34 obsahuje i značný počet širokých dvojhvězd.
|
||||
V dalekohledu je jasnou, velkou, volnou a nepravidelnou spoustou zhruba 60 hvězd 8-12mag tvořících malé skupinky a krátké řetězce. Ve větším dalekohledu rozlišíme všech jejích 80 hvězd - sedm z nich dosahuje 8mag, dva tucty, které se nacházejí v nápadné koncentraci mají jasnost 9-10mag. Nejjasnější hvězda jasnosti 7,3mag se nachází na JJV rozhraní. Slabší členové kupy jsou roztroušeni a tvoří svazky a řetězce. M34 obsahuje i značný počet širokých dvojhvězd.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2021-01-09 12:52:25.147451
|
||||
---
|
||||
|
||||
Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2.5° severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7° východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5.1mag) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8.0 mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35.
|
||||
Charles Messier našel tuto bohatou otevřenou hvězdokupu v roce 1764, ale už před tím, v roce 1745 se o objektu v této části oblohy zmiňuje v listu švýcarský astronom de Cheseaux. Tato velkolepá otevřená hvězdokupa se nachází 2.5° severozápadně od hvězdy η Geminorum a 7° východně od Krabí mlhoviny. Jako mlhavá skvrna (5,1mag) je viditelná i pouhým okem. V triedru se jeví jako kruhová, hustá skupina středně jasných a slabších hvězd. Ve skutečnosti jich obsahuje přibližně 2 500, z nichž nejjasnější dosahují 8,0mag. Je od nás vzdálena přibližně 2 000 světelných let. Bezprostřední hranice kupy je vyzdobena další kompaktní otevřenou hvězdkupou - NGC 2158, která se promítá jako menší a slabší skvrna ležící 30' na JZ od centra M35. NGC 2158 leží ve vzdálenosti 11 000ly, tedy 5 krát dále než samotná M35.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.618310
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-09 12:52:54.816327
|
||||
---
|
||||
V dalekohledu můžeme napočítat na ploše 1.5 stupně přinejmenším 150 hvězd. Přestože M35 nemá nějakou centrální kondenzaci, ani dobře rozeznatelné okraje, mnoho jejích hvězd je umístěno v atraktivních shlucích a řetězcích. Nejnápadnější řetězec, v severní části kupy, se točí SV-JZ a končí u nádherné žluto-modré dvojhvězdy Struve 134. Další řetězec se šíří východně k hvězdě 5 Geminorum (5.8mag). Třetí pokračuje podél V-Z linie chudé na hvězdy, která dělí kopu na dvě části. Zářící skvrna NGC 2158 poskytuje pěkný kontrast k M35.
|
||||
V dalekohledu můžeme napočítat na ploše 1.5 stupně přinejmenším 150 hvězd. Přestože M35 nemá nějakou centrální kondenzaci, ani dobře rozeznatelné okraje, mnoho jejích hvězd je umístěno v atraktivních shlucích a řetězcích. Nejnápadnější řetězec, v severní části kupy, se točí SV-JZ a končí u nádherné žluto-modré dvojhvězdy Struve 134. Další řetězec se šíří východně k hvězdě 5 Geminorum (5,8mag). Třetí pokračuje podél V-Z linie chudé na hvězdy, která dělí kopu na dvě části. Zářící skvrna NGC 2158 poskytuje pěkný kontrast k M35.
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.895629
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-04 12:34:02.482803
|
||||
---
|
||||
Řetězec jasnějších hvězd křižuje kupu ze severovýchodu na jihozápad, další méně nápadný z opačné strany, čímž tvoří křivé písmeno "X". Všude kolem jsou roztroušeny další slabší hvězdy. Oproti M38 se jeví menší a ne tak bohatá. Mezi nejjasnější hvězdy M36 patří dvojhvězda Struve 737, jejíž složky mají jasnost 8.9mag a 9.2mag a leží ve vzájemném odstupu 10.7"
|
||||
Řetězec jasnějších hvězd křižuje kupu ze severovýchodu na jihozápad, další méně nápadný z opačné strany, čímž tvoří křivé písmeno "X". Všude kolem jsou roztroušeny další slabší hvězdy. Oproti M38 se jeví menší a ne tak bohatá. Mezi nejjasnější hvězdy M36 patří dvojhvězda Struve 737, jejíž složky mají jasnost 8,9mag a 9,2mag a leží ve vzájemném odstupu 10,7"
|
||||
|
|
@ -8,6 +8,6 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-11-04 11:59:07.592431
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, jejích 150 dobře viditelných členů mezi 9-12.5mag se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5.6mag. Objevil ji Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta než M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let.
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa v souhvězdí, jejích 150 dobře viditelných členů mezi 9-12,5mag se tísni na ploše jednoho stupně. Patří k nejjasnějším otevřeným hvězdokupám severní oblohy, dosahuje 5,6mag. Objevil ji Charles Messier v roce 1764. Je starší a více vyvinuta než M36, a na rozdíl od ní obsahuje přinejmenším tucet červených obrů. Dohromady počítá přibližně 500 hvězd rozptýlených ve skutečném průměru přes 25 světelných let. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 4 500 světelných let.
|
||||
|
||||
V triedru je vidět jako jasná mlhavá skvrna s črtajúcimi se hvězdami, které dobře rozliší už malý dalekohled.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-11-04 12:36:29.772128
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2.5 stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7.9mag a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
Otevřená hvězdokupa v Mléčné dráze v okolí několika poměrně jasných hvězd, 2.5 stupně severovýchodně od M36, objevená v roce 1749 Le Gentile. Je to velká, nepravidelná a roztroušená skupina tvořena stovkou hvězd mezi 9-12mag. Nejjasnější hvězda kupy je žlutý obr s vizuální magnitudu 7,9mag a svítivostí kolem 900 Sluncí. Kdybychom mohli pozorovat naše Slunce ze vzdálenosti M38 - 3 480 ly, jevilo by se jako objekt 15. magnitudy. Skutečný průměr hvězdokupy je podobný jako u M37 - 25 světelných let.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.681677
|
||||
---
|
||||
|
||||
Otevřená hvězdokupa devět stupňů východně od hvězdy Deneb, objevena již Aristotelem kolem roku 325 před nl, ale zmiňuje se o ní i Le Gentil v roce 1750. Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764. I když dosahuje celkovou jasnost 4.6mag, do očí rozhodně nebije. Díky své rozsáhlosti se jeví jako velmi uvolněná, je chudá a řídká a nepatrně přechází do jinak bohatého hvězdného okolí. V triedru ji však vidět bez nejmenších problémů a dá se snadno rozlišit její 30 hvězd mezi 6. a 9. mag. Ve větším dalekohledu není příliš zajímavá. Obsahuje asi 30 hvězd mezi 6. a 9. mag. Kupa je vzdálená 1 010 ly, s absolutní magnitudě pouze -2,5 a skutečným průměrem okolo 7,5 ly.
|
||||
Otevřená hvězdokupa devět stupňů východně od hvězdy Deneb, objevena již Aristotelem kolem roku 325 před nl, ale zmiňuje se o ní i Le Gentil v roce 1750. Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764. I když dosahuje celkovou jasnost 4,6mag, do očí rozhodně nebije. Díky své rozsáhlosti se jeví jako velmi uvolněná, je chudá a řídká a nepatrně přechází do jinak bohatého hvězdného okolí. V triedru ji však vidět bez nejmenších problémů a dá se snadno rozlišit její 30 hvězd mezi 6. a 9. mag. Ve větším dalekohledu není příliš zajímavá. Obsahuje asi 30 hvězd mezi 6. a 9. mag. Kupa je vzdálená 1 010 ly, s absolutní magnitudě pouze -2,5 a skutečným průměrem okolo 7,5 ly.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,7 +8,7 @@ updated_by: danielkurtin@seznam.cz
|
|||
updated_date: 2021-02-07 17:51:59.114856
|
||||
---
|
||||
|
||||
Kulová hvězdokupa (6.4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Roku 1746 ji objevil švýcarský astronom a matematik De Cheseaux. O osmnáct let později ji pozoroval i Charles Messier, pro kterého se jednalo o první a jedinou kulovou hvězdokupu, ve které rozlišil jednotlivé hvězdy. Další kulové hvězdokupy v Messierově katalogu rozlišil až o 20 let později William Herschel pomocí většího dalekohledu. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Její stáří se odhaduje na 12,2 miliardy let.
|
||||
Kulová hvězdokupa (6,4mag) jeden obloukový stupeň od hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Roku 1746 ji objevil švýcarský astronom a matematik De Cheseaux. O osmnáct let později ji pozoroval i Charles Messier, pro kterého se jednalo o první a jedinou kulovou hvězdokupu, ve které rozlišil jednotlivé hvězdy. Další kulové hvězdokupy v Messierově katalogu rozlišil až o 20 let později William Herschel pomocí většího dalekohledu. Hvězdokupa je od nás vzdálena pouze 7200 světelných let a je spolu s NGC 6397 nejbližší kulovou hvězdokupou. Obsahuje jen něco přes 10 000 hvězd. Je však bohatá na krátkoperiodické proměnné hvězdy a bílé trpaslíky. Její stáří se odhaduje na 12,2 miliardy let.
|
||||
|
||||
Její jasnost je těsně na hranici viditelnosti pouhým okem, dá se však snadno objevit v triedru jako mlhavá skvrna o průměru 26 obloukových minut.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -9,4 +9,4 @@ updated_date: 2021-01-26 18:50:37.778284
|
|||
---
|
||||
Tentokrát nejde o galaxii, mlhovinu ani o hvězdokupu, ale o slabou dvojhvězdu. Pozoroval ji v 17. století známý tvůrce souhvězdí Jan Hevelius, který se však chybně domníval, že se kolem hvězd nachází mlhovinový oblak. Jako nezřetelnou dvojhvězdu ji indentifikoval v roce 1764 i Charles Messier, a přesto, že v její blízkosti žádnou mlhovinu neviděl, zařadil tuto dvojhvězdu navždy do svého katalogu. Jedná se však pouze o optickou dvojhvězdu, podle měření družice GAIA je vzdálenost západní složky okolo 1000 světelných let, východní zhruba 500 sv. roků.
|
||||
|
||||
Nachází se severovýchodně od hvězdy 70 UMA (6 mag) poblíž velmi jasné hvězdy Megrez (3.3mag). Obě složky tvoří 50"od sebe vzdálený pár hvězd jasnosti 9mag, resp. 9.3mag. Západně od M40 leží galaxie NGC 4290, viditelná v dalekohledu s průměrem objektivu 250 mm jako slabý ovál se slabým stelárním jádrem. Západně od NGC 4290 se nachází další galaxie, která je pojmenovaná NGC 4284 a vypadá jako velmi slabý kruhový obláček.
|
||||
Nachází se severovýchodně od hvězdy 70 UMA (6 mag) poblíž velmi jasné hvězdy Megrez (3,3mag). Obě složky tvoří 50"od sebe vzdálený pár hvězd jasnosti 9mag, resp. 9,3mag. Západně od M40 leží galaxie NGC 4290, viditelná v dalekohledu s průměrem objektivu 250 mm jako slabý ovál se slabým stelárním jádrem. Západně od NGC 4290 se nachází další galaxie, která je pojmenovaná NGC 4284 a vypadá jako velmi slabý kruhový obláček.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2021-01-09 09:56:46.252879
|
||||
---
|
||||
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je velká a jasná (4.5mag), takže během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobr spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy.
|
||||
Nejkrásnější otevřená hvězdokupa souhvězdí, čtyři stupně jižně od Síria. Je velká a jasná (4,5mag), takže během tmavé noci je viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna. Triedr ji částečně rozliší na 20 hvězd, v malém dalekohledu a menším zvětšení je již velkolepým objektem. Obsahuje přibližně 100 hvězd do 13. hvězdné velikosti. Nejjasnější hvězda kupy pozorovaná blízko centra je oranžovým nadobr spektrální třídy K přibližně 700-krát svítivější než Slunce. V jihozápadní části hvězdokupy se ukazuje hvězda šesté magnitudy 12 Canis Maioris, mezi její členy ale nepatří. M41 leží ve vzdálenosti 2350 světelných let. Byla objevena již řeckým pozorovatelem Aristotelem, který popisuje mlhavou skvrnu v této části oblohy.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:15.926704
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:15.926725
|
||||
---
|
||||
Velká, jasná hvězdokupa s 50 hvězdami, z nichž mnohé se nacházejí v rozptýlených skupinách. Střed je vyznačen oranžovou hvězdou sedmé magnitudy se sekundární složkou 7.5mag. Řada hvězd 9. magnitudy se točí severně od tohoto páru. Pěkná trojhvězdí leží v jižní části. Tvoří ji složky jasnosti 7.5mag, 9mag a 10mag. Tato část kupy obsahuje slabší hvězdy od 9mag do 11mag, zatímco severní část má relativně jasnější hvězdy.
|
||||
Velká, jasná hvězdokupa s 50 hvězdami, z nichž mnohé se nacházejí v rozptýlených skupinách. Střed je vyznačen oranžovou hvězdou sedmé magnitudy se sekundární složkou 7,5mag. Řada hvězd 9. magnitudy se točí severně od tohoto páru. Pěkná trojhvězdí leží v jižní části. Tvoří ji složky jasnosti 7,5mag, 9mag a 10mag. Tato část kupy obsahuje slabší hvězdy od 9mag do 11mag, zatímco severní část má relativně jasnější hvězdy.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2021-01-30 09:59:48.648009
|
||||
---
|
||||
|
||||
Jasná emisní mlhovina severovýchodně od M42, obklopující proměnnou hvězdu NU Orionis (7.5mag). Je součástí Velké mlhoviny v Orionu, ale má vlastní katalogové číslo. Leží v přibližně stejné vzdálenosti jako M42, tedy 1400 světelných let, ale je slabší v důsledku rozsáhlých prachových mlhovin ležících před ní.
|
||||
Jasná emisní mlhovina severovýchodně od M42, obklopující proměnnou hvězdu NU Orionis (7,5mag). Je součástí Velké mlhoviny v Orionu, ale má vlastní katalogové číslo. Leží v přibližně stejné vzdálenosti jako M42, tedy 1400 světelných let, ale je slabší v důsledku rozsáhlých prachových mlhovin ležících před ní.
|
||||
|
|
@ -7,10 +7,10 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:06.143559
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-01-02 19:27:50.162008
|
||||
---
|
||||
Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hvězdokupa na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedrem či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2.87mag), potom následuje Atlas (27 Tau - 3.63mag), Electra (17 Tau - 3.7mag), Maia (20 Tau - 3.87mag), Merope ( 23 Tau - 4.18mag) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5.9mag), Celaeno (16 Tau - 5.46mag) a Sterope I (21 Tau - 5.76mag). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedrem případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem.
|
||||
Otevřená hvězdokupa známá také pod názvem "Kuřátka" či "Sedm nebeských sester". Možná nejkrásnější otevřená hvězdokupa na celé obloze - je jedno zda se na ni díváme pouhým okem, triedrem či dalekohledem. I během průměrných pozorovacích podmínek ve městech při úplňku Měsíce bychom měli v Plejádách na první pohled pouhým okem rozlišit šest hvězd. Nejjasnější z nich je modrobílý obr Alcyone (η Tau - 2,87mag), potom následuje Atlas (27 Tau - 3,63mag), Electra (17 Tau - 3,7mag), Maia (20 Tau - 3,87mag), Merope ( 23 Tau - 4,18mag) a taygeta (19 Tau - 4,3 m). Pokud se naskytne tmavá průzračná noc, měli bychom bez problémů spatřit ještě Pleione (28 Tau - 5,9mag), Celaeno (16 Tau - 5,46mag) a Sterope I (21 Tau - 5,76mag). V závislosti na bystrého zraku a atmosférických podmínek v dosahu ještě dalších sedm hvězd, přičemž z odlehlých končin bychom je mohli napočítat až kolem 20. Devět nejjasnějších hvězd je soustředěno na ploše jednoho stupně, ale další hvězdy skupiny můžeme najít ještě o stupeň dál. Vhodné je pozorovat triedrem případně dalekohledem, přičemž je třeba použít okulár s velmi malým zvětšením a širokým zorným polem, abychom zahlédli celou skupinu. Odhaduje se, že celkově hvězdokupa obsahuje 400-500 hvězd, přičemž 200 z nich můžeme dokážeme rozpoznat středním amatérským dalekohledem.
|
||||
|
||||
Plejády, se středem vzdáleným asi 444 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší Sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechny mladí, horcí, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2.87mag má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 100 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět.
|
||||
Plejády, se středem vzdáleným asi 444 světelných let, jsou čtvrtou nejbližší otevřenou hvězdokupou k naší Sluneční soustavě. Její nejjasnější hvězdy jsou všechny mladí, horcí, modrobílý obři absolutní magnitudy od -1,5 po -2,5 (červení obři zcela chybí, ale naopak byli objeveni hnědí trpaslíci s malou hmotností). Tak například nejjasnější hvězda Alcyone zdánlivé jasnosti 2,87mag má absolutní magnitudu -2,7. Prach, který tak esteticky odráží modré světlo těchto hvězd ve skutečnosti s hvězdokupou vůbec nesouvisí. Plejády jsou staré 100 milionů let a vykazují dlouhý pohyb směřující ven z medvihviezdneho plynu a prachu, ze kterého byly zrozené. V současnosti zběžně procházejí okrajem tmavě prachového komplexu v Býku. Není náhoda, že na barevných fotografiích reflexní mlhoviny vypadají modré jako samotné hvězdy. Modré světlo je rozptylované lepší než červené, proto je záře hvězd Plejád na prachu reflexní mlhoviny dobře vidět.
|
||||
|
||||
Nejjasnější členové kupy ve tvaru jakési "naběračky" dominují pozadí slabších hvězd už v triedru nebo malém dalekohledu. Kupa obsahuje řadu atraktivních dvojhvězd. Zvláštní řetězec hvězd 7-8mag začíná u dvojhvězdě Struve 450 a pokračuje hned jižně k hvězdě Alcyone a východně k hvězdě Merope, pak směřuje nejprve jižně a potom jihovýchodně. Alcyone má ve svém bezprostředním sousedství tři slabší hvězdy, čímž vytváří pěknou čtyřhvězdu. Atlas vytváří s Pleione širokou dvojhvězdu. Další známou je Asterope - nebo Sterope I a Sterope II, kterou volné oko sice nerozliší, ale už triedr ji zobrazí jako široký pár. Reflexní mlhoviny zahalující hvězdy "naběračky" jsou nejjasnější a nejsnáze pozorovatelné kolem hvězdy Merope, kde mají i označení **NGC 1435 (Tempel nebula)**. Kolem této hvězdy se během vynikajících pozorovacích podmínek mohou blýsknout už v triedru 10 × 50. Mlhovina vypadá jako světlá šmouha, která se táhne vzdáleností asi deseti úhlových minut a mírně vystupuje nad jas okolní oblohy. V dalekohledu s průměrem objektivu kolem 200 mm při malém zvětšení můžeme odhalit slabý závoj mlhoviny kolem dalších dvou z jasnějších hvězd. Přestože se jedná o reflexní mlhoviny, vypadá to tak, že pomůže i filtr O-III, i když pravda, že zastíní její slabší vnější části.
|
||||
|
||||
Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslovat. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5.76mag. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas problikávaly. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6.96mag. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV.
|
||||
Myzer: Malou inspiraci možná najdete v následujících řádcích, z jednoho pozorování koncem léta během velmi kvalitních podmínek: Hodinu před koncem astronomické noci jsem se rozhodl zjistit, kolik hvězd asi uvidím pouhým okem v Plejádách, které se již nacházely dost vysoko nad obzorem (50 stupňů ). Není to sice mým zvykem, ale tentokrát jsem udělal výjimku a začal všechno zakreslovat. Na papír jsem přenesl šest hlavních nejjasnějších hvězd nápadné hvězdokupy (Alcyone, Merope, Atlas, Maia, Electra, taygeta) a začal se konečně soustředěně dívat. Dalších pět hvězd (Pleione, CELEANO, Asterope, 18 Tau, HD 23753) bylo celkem lehkých, protože nejslabší z nich má 5,76mag. Ostatní hvězdy přibývaly už jen postupně, protože nebyly vidět stabilně a pouze občas problikávaly. Proto jsem jim věnoval hodně času, s cílem zakreslit je na správném místě a vyhnout se chybám. Výsledek byl více než nečekaný - napočítal jsem až sedmnáct hvězd! Zkouška správnosti však následovala až o den později, když jsem si náčrt porovnával s programem Sky Charts. Vše bylo zpečetěno, poloha hvězd jednoznačně seděla se skutečností. Nejslabší zachycena hvězda (SAO 76264) má vizuální jasnost 6,96mag. Shodou okolností je to i hvězda s nízkým barevným indexem spektrálního typu A, tedy velmi vhodná pro určování MHV.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -10,4 +10,4 @@ updated_date: 2020-11-17 20:15:02.764864
|
|||
|
||||
Tuto jasnou a bohatou otevřenou hvězdokupu objevil v severní části souhvězdí, jeden a půl stupně východně od další otevřené hvězdokupy M47 Charles Messier v roce 1771. Stejně jako M47 i tato hvězdokupa je jasná a rozlehlá, ale přece jsou trochu rozdílné: M47 vyniká díky půl tuctu jasných modrobílých hvězd, M46 vyniká kvůli množství slabých hvězd. Už v triedru 10 × 50 můžeme tento pozoruhodný rozdíl snadno zjistit. Navíc ve větším dalekohledu v M46 rozeznáme přes 100 hvězd mezi 9-13mag. V severovýchodní části pak malý disk planetárky NGC 2438, která se na hvězdokupu pouze náhodně promítá, ale k bohatému hvězdnému pozadí vykazuje pěkný kontrast. Leží totiž ve vzdálenosti 3 300 světelných let, tedy výrazně blíže než 4 200 světelných let vzdálená hvězdokupa M46. V důsledku toho musí mít M46 skutečný průměr 80 ly. Odhaduje se, že je 250milionů let stará. Celkový počet všech jejích skutečných členů je asi 500.
|
||||
|
||||
Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6.1mag by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47.
|
||||
Průměr hvězdokupy je asi půl obloukového stupně a v důsledku jejího jasnosti 6,1mag by mohla být na tmavé obloze vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka vedle výraznější M47.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:16.629329
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-11-17 20:15:02.765000
|
||||
---
|
||||
Jasná a velmi bohatá skupina téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11mag a slabších. Nejjasnější 8.7mag hvězda kupy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné oblasti. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13mag s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17.7mag, tedy není v běžně dostupných amatérských dalekohledech pozorovatelná.
|
||||
Jasná a velmi bohatá skupina téměř stejně rozmístěných 100 hvězd 11mag a slabších. Nejjasnější 8,7mag hvězda kupy se nachází v západní části. Severní oblast je mnohem bohatší a více zhuštěná, má i větší expanzi okolních hvězd na východě a západě. Jižní část je nepravidelným kruhem kolem bezhvězdné oblasti. Planetárka má jasný disk s náznakem prstence, který vykazuje pěkný kontrast k bohatému hvězdnému okolí. Vnější část disku evidentně bledne k jeho severozápadního rozhraní. Na jihozápadě planetárky můžeme zase pozorovat hvězdu 13mag s velmi slabým průvodcem. Skutečná centrální hvězda planetárky, která má pouze 17,7mag, tedy není v běžně dostupných amatérských dalekohledech pozorovatelná.
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -8,5 +8,5 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2021-02-06 10:27:02.153475
|
||||
---
|
||||
|
||||
Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4.4mag v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5.7mag. I další její jasnější hvězdy 6.2mag, 6.5mag, 7mag jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ Puppis, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její chybnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 600 světelných let a je zhruba 78 milionů let stará.
|
||||
Mimořádně velká a velmi jasná otevřená hvězdokupa viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna 4,4mag v Mléčné dráze, která se již v triedru rozpadne na řídkou skupinku jasnějších hvězd. Její nejjasnějším členem je modrobílá hvězda 5,7mag. I další její jasnější hvězdy 6,2mag, 6,5mag, 7mag jsou modrobílé a svou barvou kontrastují s nádhernou oranžovou proměnnou hvězdou KQ Puppis, ležící hned na západ od M47. Objevil ji velmi dávno, ještě v roce 1654 Hodierna, Charles Messier ji katalogizovat až v roce 1771, ale pravděpodobně uvedl její chybnou pozici. V roce 1934 ji proto opětovně ztotožnil O. Thomas. M47 je vzdálena 1 600 světelných let a je zhruba 78 milionů let stará.
|
||||
|
||||
|
|
|
|||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.084363
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2021-02-06 10:27:02.153701
|
||||
---
|
||||
60x: jasná, velká spousta hvězd, ale velmi nepravidelná. Obsahuje asi 75 stálic tvořících svazky a řetězce odděleny od sebe několika relativně bezhvězdné mezerami. Nejjasnější hvězda kupy je pozorována blízko západního rozhraní a je pěknou dvojhvězdou, označovanou jako Struve 1120. Sestává ze dvou složek jasných 5.7mag a 9.6mag vzdálených od sebe 19,6 ". Další velmi pěkná dvojhvězda Struve 1121 je pozorována v centru. Tvoří ji složky jasné 7mag a 7.5mag v odstupu 7.4".
|
||||
60x: jasná, velká spousta hvězd, ale velmi nepravidelná. Obsahuje asi 75 stálic tvořících svazky a řetězce odděleny od sebe několika relativně bezhvězdné mezerami. Nejjasnější hvězda kupy je pozorována blízko západního rozhraní a je pěknou dvojhvězdou, označovanou jako Struve 1120. Sestává ze dvou složek jasných 5,7mag a 9,6mag vzdálených od sebe 19,6 ". Další velmi pěkná dvojhvězda Struve 1121 je pozorována v centru. Tvoří ji složky jasné 7mag a 7,5mag v odstupu 7,4".
|
||||
|
|
@ -6,4 +6,4 @@ created_date: 2020-09-23 20:52:17.411091
|
|||
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
||||
updated_date: 2020-09-23 20:52:17.411110
|
||||
---
|
||||
75x: M47 je jasná, velmi velká, poměrně bohatá, ale nepravidelně uspořádaná skupina umístěna v shluku šesti jasných hvězd. Jasnější hvězdy jsou zarovnány ve směru V-Z, nejjasnější z nich (5.7mag) se nachází na západním konci. Východní konec ukončuje hvězda jasná 6.2mag. Fantazií můžeme oddělit několik hvězdných řetězců, včetně jednoho volnějšího, který směřuje na sever k otevřené hvězdokupě NGC 2423.
|
||||
75x: M47 je jasná, velmi velká, poměrně bohatá, ale nepravidelně uspořádaná skupina umístěna v shluku šesti jasných hvězd. Jasnější hvězdy jsou zarovnány ve směru V-Z, nejjasnější z nich (5,7mag) se nachází na západním konci. Východní konec ukončuje hvězda jasná 6,2mag. Fantazií můžeme oddělit několik hvězdných řetězců, včetně jednoho volnějšího, který směřuje na sever k otevřené hvězdokupě NGC 2423.
|
||||
|
|
@ -8,4 +8,4 @@ updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
|
|||
updated_date: 2020-09-23 20:52:06.598890
|
||||
---
|
||||
|
||||
V minulosti se tento objekt považoval za ztracený, protože pravděpodobně sám Charles Messier zaznamenal špatnou polohu pozorovaného objektu, který v roce 1771 i sám popsal. Podle tohoto popisu T. F. Morris v roce 1954 ztotožnil M48 s rozsáhlou otevřenou hvězdokupou NGC 2548 přesto, že se nachází čtyři stupně jižně od uvedené pozice. Rozprostírá se v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní s Jednorožcem. Při dobrých pozorovacích podmínkách je viditelná i pouhým okem, jako skvrnka jasnosti 5.8mag. Pěkný pohled se naskytne zejména ve větších triedru. Hvězdokupa je vzdálena přibližně 2 500 světelných let a na obloze svítí již přibližně 450 milionů let.
|
||||
V minulosti se tento objekt považoval za ztracený, protože pravděpodobně sám Charles Messier zaznamenal špatnou polohu pozorovaného objektu, který v roce 1771 i sám popsal. Podle tohoto popisu T. F. Morris v roce 1954 ztotožnil M48 s rozsáhlou otevřenou hvězdokupou NGC 2548 přesto, že se nachází čtyři stupně jižně od uvedené pozice. Rozprostírá se v západní části souhvězdí, téměř na rozhraní s Jednorožcem. Při dobrých pozorovacích podmínkách je viditelná i pouhým okem, jako skvrnka jasnosti 5,8mag. Pěkný pohled se naskytne zejména ve větších triedru. Hvězdokupa je vzdálena přibližně 2 500 světelných let a na obloze svítí již přibližně 450 milionů let.
|
||||
|
|
|
|||
Some files were not shown because too many files have changed in this diff Show More
Loading…
Reference in New Issue