2.2 KiB
| name |
|---|
| Býk (Taurus) |
Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko na jihu. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné cesty a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
Přibližně na rozhraní Býka, Vozka, Blíženců a Orion se nachází galaktické anticentrum, proto zde chybí jasné mléčné pozadí. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulových mraků vzdálen pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardova mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554-55).