czsky/cs/dso/M/M001.md

name	rating	create by	create date	update by	create date
Krabia hmlovina	10	8mag	2020-02-01 09:25:21.761072	8mag	2020-02-01 09:25:21.761078

Proslulý pozůstatek po supernově, jejíž vzplanutí pozorovali 4. července roku 1054 čínští astronomové. Supernovu popsali jako červeno-bílou hvězdu s ostrými paprsky směřujícími do 4 stran. Výbuch si všimli i američtí indiáni ze severní Arizony a díky nim se tato událost v podobě několika kreseb zachovala až do dnešních dnů. Jasností 6krát překonala Venuši a následujících 23 dní byla vidět i přes den pouhým okem. Potom postupně slábla a z oblohy se definitivně ztratila až za dalších 653 dní. Pozůstatek po supernově byl znovu nalezen až v časech objevů dalekohledů, v roce 1731 britským amatérským astronomům Johnem Bevison, který ji uvedl do svého hvězdného katalogu Uranographia Britannica. Podle záznamů ji nezávisle na něm objevil i Charles Messier v roce 1758 v době, kdy se k nám po 76 letech poprvé od předpovědi návratu E. Halleyovy vracela Halleyova kometa, pojmenována na jeho počest. Messier jistě nevěděl, že objevil jeden z nejpoutavějších a nejzvláštnějších objektů na obloze. Známý název dostala Krabí mlhovina až podle obrázku, který nakreslil v roce 1844 při pohledu na ni svým mohutným 36 palcovým teleskopem Lord Rose v Irsku.

Fotografie získané během jednotlivých desetiletí ukazují, že se Krabí mlhovina neustále rozšiřuje. Plynové mračna se stále rozpínají do prostoru rychlostí 1 000 km za sekundu. Je to skutečný důkaz toho, že Krabí mlhovina je opravdu pozůstatkem po supernově z roku 1054. V roce 1968 v jejím středu byl zjištěn jeden z prvoobjavených pulsarů (a později i první objevený vizuálně) - mimořádně hustá neutronová hvězda, která se kolem své osy otočí v periodě 0,033 sekundy (otočí se 33-krát za sekundu). Při každé otočce vyšle puls rádiového, X-ray a viditelného záření. Tato slabá hvězdička s označením NP0532, skutečného průměru pouze několik kilometrů, která vznikla při kolapsu jádra supernovy, nikdy nedosáhne větší než 16. hvězdnou velikost, a právě proto se pro amatérské astronomy stala skutečným Challange objektem. Vzdálenost Krabí mlhoviny se odhaduje na 6 300 světelných let.

I když její nesmírně složitou strukturu zahlédneme až na fotografiích, stojí za to ji vyhledat, protože je to mimořádně pozoruhodný vesmírný objekt v celých dějinách astronomie a jako jediný pozůstatek po supernově v Messierovom katalogu si zaslouží speciální pozoronosť. Astronomů již dlouhá léta podněcuje k výzkumu a zajímavým úvahám, navíc velmi přispěla k poznání vývoje vesmíru. Najít ji můžeme ve východní části souhvězdí, více než jeden stupeň severozápadně od ζ Tauri pod čistým, tmavým nebem i dobrým binokulární 7 × 50 či 10 × 50 jako malý mlhavý obláček o průměru 6 × 4 obloukových minut. Dosahuje jasnost 8,4m, takže je nepřehlédnutelná již v binární: jeví se jako jasná oválná skvrna. Zvláštní však je, že mnoho katalogů nemá uvedenou přesnou vizuální magnitudu tohoto fascinujícího objektu. V Messier albu, Mallas a Kreimer určili jasnost na "8 nebo 9", Burnham řekl "kolem 9". Jones ve své práci Messierove mlhoviny a hvězdokupy odhadl vizuální magnitudu Krabí mlhoviny preciznější na 8,4. Nicméně všechny tyto odhady vypadají být trochu příliš slabé.

Potěšující pohled poskytuje až od 150 mm dalekohledu a zväžšenia kolem 125x. Mlhovinový filtr trošku pomůže, ale nerozvine objekt tak dobře jako nějakou planetárku či emisní mlhovinu. V dalekohledu s průměrem objektivu 200 mm se ukáže jako mlhavá, šedobílá oválná plocha, která pěkně kontrastuje s na hvězdy bohatým okolím. Přibližně 300 mm dalekohled může při pozornějším pohledu zprostředkovat v poměrně jasné mlhavé skvrně nějaké slabší skvrnky a nerovné zjasnění. 400 mm dalekohled ukáže, že okraj je velmi nepravidelný. Během vynikající noci můžeme spatřit bočním pohledem nerovné plošné zjasnění a náznaky vláknitých detailů. Jihovýchodní rozhraní je mnohem slabší, protože se tam noří tmavý záliv, severovýchodní rozhraní obsahuje naopak nezřetelný zářez.

Mlhovina je však ještě zajímavější - tvoří ji tři části: pulsar s jasností 16m, vnitřní bublina materiálu a vnější obal hustého materiálu vyvrženého explozí supernovy. Při vysokém zvětšení je mlhovina skvrnitá - rozděluje se na tři rozdílné části táhnoucí se jihovýchodně a severozápadně. V jižní a střední části je podobná jasnost, zatímco severní část je menší a slabší. Když se fotografuje v polarizovaném světle, mlhovina odhaluje podobný trojcípý nebo zoubkovaný aspekt, který indikuje existenci velmi silných magnetických polí. Zkoušel někdo pozorovat M1 velkým dalekohledem přes polarizační filtr, jaký se používá v zemské fotografii? Východní okraj Krabí mlhoviny obsahuje nápadný zářez, nebo výklenek, zesílený dlouhým filamentů jedoucím na jihovýchod. Tento filament se točí přes střední část mlhoviny na západní část, kde se rozšiřuje nad hlavní část. Sledujte pozorně a dívejte zda nezdetegujete šedý proud dotýkající se hedvábí, který separuje jižní a střední část M1. Rozšíření severního okraje jižní části zakončuje šedý proud. Vypadá to jako prodloužení mlhoviny (z východu na západ) s možnou dvojitou strukturou.