czsky/cs/dso/M/M031.md

name	rating	create by	create date	update by	create date
Veľká hmlovina v Androméde	10	8mag	2020-02-01 09:25:21.044700	8mag	2020-02-01 09:25:21.044720

Dominující objekt souhvězdí, nejjasnější spirální galaxie na severní obloze (3,4m). Najdeme ji snadno, když vyjdeme od hvězdy Sirrah, postupujeme přes δ And až po Mirach na severovýchodě a odtud přejdeme přes dvě trochu slabší hvězdy μ a ν And na severozápad, kde zpozorujeme snadno i pouhým okem podlouhlý mlhavý obláček.

Nejstarší záznam o pozorování Velké mlhoviny v Andromedě pochází od perského astronoma Abdurralunana Al-Sufi z roku přibližně 905 n.l. Mlhovinu později popsal 15. prosince 1612 Simon Marius, zřejmě první člověk, který na ni namířil dalekohled. V 18. století se ocitla jako 31. položka v Messierovom katalogu mlhavých objektů. Jak samotný název napovídá, galaxie byla stejně jako všechny ostatní tehdy známé mlhavé objekty považována jednoduše za mlhovinu. První domněnku bez jakýchkoliv důkazů, že se jedná o velmi vzdálený systém hvězd vyslovil až skvělý pozorovatel W. Herschel. Až do začátku astrofotografii byly totiž astronomové odkázáni pouze na vizuální pozorování. V roce 1847 zachytil svým 150 mm reflektorem George P. Bond dva temné pásy na severozápadní straně galaxie. Později nazvané Bondovy kanály byly první předzvěstí spirálové struktury a objevu skutečné podstaty mlhoviny. 20. srpna 1885 našel estonský astronom Ernst Hartwig 16 úhlových vteřin od jádra galaxie novou hvězdu, označenou S Andromedae. Dosáhla 6. magnitudu a byla vidět i pouhým okem, čímž se tak stala první zaznamenanou extragalaktické supernovou v dějinách astronomie. Astronomové se však tehdy domnívali, že jde o obyčejnou novu, které již byly pozorovány v naší Galaxii. Z dosahu dalekohledů zmizela až v únoru 1886. Koncem 19. století anglický astronom Isaac Roberts konečně na fotografii zachytil spirální ramena i samotné hvězdy galaxie. Domněnky zda se jedná o menší objekt v naší Galaxii nebo samostatný hvězdný ostrov vyřešil nakonec počátkem třicátých let Edwin Hubble, když mohutným dalekohledem na Mt. Wilson rozlišil okrajové hvězdy M31 i vizuálně a pomocí cefeidy určil vzdálenost M31 na 1 000 000 světelných let (sice nepřesných jak se později ukázalo).

Velká mlhovina v Andromedě leží na opačném konci Místní skupiny, oproti naší Galaxii. Je od nás vzdálena 2 300 000 světelných let, čímž se stává jedním z nejvzdálenějších vesmírných objektů viditelných ještě i pouhým okem. Někdy se označuje za sestru naší Galaxie - i když ji v rozměrech o něco převyšuje, je s ní srovnatelná ve velikosti, složení a tvaru. Obsahuje 200 miliard hvězd, v spirálních ramenech se soustřeďují hvězdy populace I, především modří obři a nadobro, ale také proměnné hvězdy různých typů, zejména δ cefeidy, plynové a prachové mraky. Vzhledem na velkou vzdálenost v ní však lze jen těžko vizuálně rozeznat otevřené hvězdokupy a hvězdné asociace. Dobře se v ní však pozoroujú svítící a tmavé mraky mezihvězdné hmoty, soustředěné do spirálových ramen. Už W. Baade v ní také identifikoval asi 700 oblastí H II mezihvězdného ionizovaného vodíku. Z halové populace II se v M31 velkým dalekohledem pozororujú zejména kulové hvězdokupy a proměnné hvězdy typu W Virginis.

Tak jako náš galaktický systém má své průvodců v podobě Velkého a Malého Magellanova mraku, má i M31 své satelitní galaxie. Mezi deseti známých jsou v běžných amatérských přístrojích v dosahu hned několikáté. V bezprostředním sousedství se nacházejí dvě trpasličí eliptické galaxie - M32 a M110. Další dvě ještě docela dobře pozorovatelné třeba hledat sedm stupňů směrem na sever v souhvězdí Kasiopeja. NGC 185 je mírně oválná a koncentrovaná, NGC 147 je o něco méně nápadná. Ostatní doprovodné galaxie Velké mlhoviny v Andromedě jsou o něco vzdálenější od hlavního systému a jsou tak slabé, že na jejich vyhledání potřebujeme větší dalekohled a velmi kvalitní pozorovací podmínky. Vyzývavým cílem je především dvojice And I a And II.

Během průměrných pozorovacích podmínek vidíme volným kom pouze světlejší centrální části této velkolepé spirální galaxie. Zatímco tehdy se podobá pouze na mlhavou hvězdu, za vynikajících podmínek dosáhne délku přes čtyři obloukové stupně. V triedru uvidíte jasné oválné jádro o průměru asi štvť stupně, kolem kterého se rozkládá mlhavé prodloužené halo bočním pohledem sahající skoro od jednoho kraji zorného pole k druhému. Nápadnější se může zdát východní část, v níž leží i hvězda deváté magnitudy, patřící však do naší Galaxie. Svou pozornost zaměřte i na okraj jasného oválného jádra a všimněte si jak ostře končí světlo M31 směrem k severnímu rozhraní. Možná se vám totiž bleskne ten největší z tmavých Bondových kanálů této velkolepé galaxie! Tehdy už člověk opravdu pochopí, co je to triedr. V následujících řádcích se již zaměřme na popis při pohledu dalekohledem.