czsky/cs/constellation/cygnus.md

name	created_by	created_date	updated_by	updated_date
Labuť	8mag	2020-03-29 11:30:26.750748	lada.dvorak7@gmail.com	2020-03-30 19:01:53.754625

Typické letní souhvězdí nejbohatší oblasti Mléčné dráhy severní polokoule. Souhvězdí je velmi nápadné a někdy se pro jeho X-tvar nazývá i Severní kříž (tvoří ho hvězdy, jehož střed je vyznačen hvězdou γ Cygni, na vrcholu se nachází hvězda Deneb a na patě známá dvojhvězda Albireo. Když se Labuť nachází na východě, leží kříž na levém boku. Až při svém pohybu na západ, někdy kolem Vánoc se kříž postupně vztyčí. Souhvězdí zahrnuje velké množství jednotlivých objektů, ať už pěkných na pohled nebo astronomicky zajímavých. Z dvojhvězd jsou známé zejména Albireo a 61 Cygni, emisní mlhovými Severní Amerika je při troše štěstí zachytitelný triedru, Řasy - pozůstatek po supernově, patří k trojici snadno pozorovatelných objektů tohoto typu. V souhvězdí je také velké množství planetárních mlhovin a otevřených hvězdokup.

Labuť obsahuje bezpochyby vizuálně nejkrásnější část severní Mléčné dráhy. Velká trhlina zde se svými ostrými hranicemi s hvězdnými oblaky vykazuje velký kontrast. Ten nejnápadnější oblak (vůbec nejjasnější část Mléčné cesty severně od nebeského rovníku) se rozkládá v západním proudu po celé délce od Albireo až k regionu gama Cygni a má podlouhlý tvar. Na východ od spojnice těchto dvou hvězd sahá do vzdálenosti asi dvou stupňů, na západ do vzdálenosti o stupeň dál. Nejdříve si všimněte, že má jiný jas než Oblak v štítu - není takový mlhavý a je spíše nadýchaný bílou barvou. V triedru je v této oblasti vidět velmi velká hustota hvězd. V západní polovině oblak obsahuje velmi jasné kruhové zjasnění v okolí Albireo, v této části se jedná o vůbec nejnápadnější útvar. Východní polovina oblaku je výjimečná díky bohatému nadbytku hvězd jasnosti 6m až 10m a nachází se tam druhé zjasnění, jehož součástí je řetěz jasných hvězd 28, 36, 40 Cygni a dalších. Navíc v celém oblaku se nachází soustava tmavých mlhovin, z nichž je Nejnápadnější Ryba na míse (Barnard 144), v okolí hvězdy η Cygni. Má podobu mírně stočeného oválu do tvaru písmene S. Když hledíme do této oblasti, díváme se vlastně směrem podél spirálového ramene naší Galaxie, ramene Orion. Jeho okraj se v Labuti stáčí směrem ke středu, zatímco na druhé straně oblohy, v zádi a plachtit míří od středu.

Velmi zajímavou oblastí je ta v okolí hvězdy Deneb. Končí zde Velká trhlina, dva hlavní proudy Mléčné dráhy se navzájem dost komplikovaně spojují a ona sama pokračuje dále už jen jednou větví. Tmavá oblast se středem přibližně mezi Deneb a Gamo Cygni se nazývá Severní uhelné pytel (LDN 896). Východně od něj se nachází nápadný hvězdný oblak, který leží zhruba v oblasti mezi hvězdami ξ, 57, 59 a 68 Cygni. Jeho součástí je i známá emisní mlhovina Severní Amerika. Do oblaku se ze severu (od spojnice hvězd α - η Cephei) zařezává dlouhá a úzká, ale nápadná černá trhlina. Její součástí je velmi tmavá oblast oválného tvaru šířky čtyř až šesti stupňů (Le Gentil 3), vizuálně snad ještě tmavší než samotná obloha a ve které se nenachází ani jedna pouhým okem viditelná hvězda. Je skutečně černá jako uhlí a vypadá jako díra v obloze. Po uhelných pytli z Jižního kříže a dýmky z Hadonoše je snad nejsnáze pozorovatelnou tmavou mlhovinou na obloze. Na excelentních pozorovacích místech se přitom z oblohy neztratí ani s deset dní starým Měsícem, zvlášť pokud je atmosféra natolik čistá, že rozptýlení měsíčního světla v atmosféře je minimální a neexistuje již žádné další světelné znečištění.

Temná mlhovina pokračuje v podobě úzkého průřezu dále (Funnel nebula - Komín) méně výrazně, ale rovnoměrně se stálou šířkou jednoho stupně přes hvězdu ρ Cygni protínající napříč Mléčnou cestu a na druhém okraji plynule přechází do svého okolí. Jako osamocená mlhavá skvrna je nad Deneb vidět optická dvojhvězda ω Cygni. Asi čtyři stupně východně od Deneb se můžete pokusit spatřit při dobrých podmínkách nenápadnou mlhavou skvrnu velikosti půl stupně, v tomto případě otevřenou hvězdokupu M39. Ta je centrem malého lokálního zjasnění, které se nachází v západní polovině dalšího bílého hvězdného oblaku. Ten má podlouhlý tvar a na druhé straně sahá až k severovýchodním hranicím souhvězdí Ještěrky. Velikostí a jasností je snad i srovnatelný s tím v západní části Labutě (směrem dále se už nápadnější útvar nenachází). Jeho jas je na první pohled nerovnoměrný. První nápadný oválný tmavý flek v podobě Barnard 168 (Tmavá doutník), ve kterém nejsou pouhým okem viditelné hvězdy, se nachází čtyři stupně mírně na jihovýchod právě od M39. Má ostré okraje a kontrastuje se svým okolím - skutečně rozsáhlý oblak prachového materiálu, který nám znemožňuje výhled do vzdálenějších částí Galaxie.