czsky/cs/constellation/taurus.md

16 lines
2.3 KiB
Markdown
Raw Blame History

This file contains ambiguous Unicode characters

This file contains Unicode characters that might be confused with other characters. If you think that this is intentional, you can safely ignore this warning. Use the Escape button to reveal them.

---
name: Býk
created_by: 8mag
created_date: 2020-03-29 11:30:26.715519
updated_by: lada.dvorak7@gmail.com
updated_date: 2020-03-30 19:01:53.810475
---
Souhvězdí zvířetníku severní oblohy, kterým prochází Slunce před letním slunovratem, od 13. května do 20. června. V opačném ročním období, tedy v pozdní podzim, proto Býk nachází u nás při svém přechodu meridiánem vysoko na jihu. Býk leží těsně na okraji zimní Mléčné cesty a patří mezi nejatraktivnější a nejzřetelnější souhvězdí severní polokoule. A to nejen proto, že se zde nacházejí dvě výjimečné otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády, jaké pozemská obloha vůbec nabízí. Na obloze ho nepřehlédneme, navíc leží v těsném sousedství Orion. S trochou fantazie můžeme ve hvězdném obrazci rozpoznat rozzuřeného býka se zlověstným červeným okem tvořeným Aldebaran, hlavou ve tvaru "V", kterou představuje otevřená hvězdokupa Hyády a hrozivými rohy rozšiřujícími se severovýchodně k hvězdám β a ζ Tauri. Býk je také známý tím, že v roce 1801 v něm G. Piazzi objevil první planetku Ceres.
![<]($IMG_DIR/cons/Tau.png)
V Býku se nacházejí slabé části Mléčné dráhy. Jedna část začíná vybíhat z okolí mlhoviny Kalifornie a pokračuje nezřetelně východně od Plejád směrem na jih. Od hlavního proudu je oddělena tmavší oblastí. V asi 2/3 vzdálenosti od červeného Aldebaranu směrem k hvězdě Alnath (β Tauri) se zase nachází mlhavý kruhový oblak. V triedru 10 × 50 je v něm vidět i velká otevřená hvězdokupa bez centrálního zhuštění NGC 1746, která obsahuje několik početných hvězd.
![<]($IMG_DIR/cons/Tau_1.jpg)
Přibližně na rozhraní Býka, Vozka, Blíženců a Orion se nachází galaktické anticentrum, proto zde chybí jasné mléčné pozadí. V místech l = 175˚ pozorujeme rozsáhlý komplex molekulových mraků vzdálen pouhých 450 světelných let, který v některých oblastech zeslabuje příchozí světlo hvězd až o 30 magnitud. Sestává z množství Barnardova mlhovin (B14, 18, 22, 210, 220, 212, 215) a je také oblastí, kde se dnes tvoří nové málo hmotné hvězdy. Příkladem může být známa T Tauri, kolem níž je ve velkém dalekohledu vidět Hindova proměnná mlhovina (NGC 1554-55).