czsky/cs/dso/M/M077.md

2.5 KiB

name rating references created_by created_date updated_by updated_date
10 8mag 2020-02-01 09:25:38.931661 8mag 2020-02-01 09:25:38.931676

< Nejjasnější galaxie (8,9m) souhvězdí a hlavní představitel tzv. Seyfertových galaxií. Tato obří spirální galaxie má malé, velmi jasné, husté a aktivní jádro, které ve středu pravděpodobně skrývá černou díru. V spektru jádra je mnoho emisních čar, svědčících o vysoké excitaci. Emisní čáry jsou velmi široké, což je projev bouřlivých chaotických pohybů plynových mas v jádru. Vykazuje netepelné záření, a to často v širokém rozsahu spektra od rádiové oblasti po gama záření, s maximem v daleké infračervené oblasti. V jádru je velmi kompaktní zdroj rádiového záření. Všechny tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že v jádru probíhají bouřlivé procesy, při kterých nastává vykolení atd hustých, kompaktních mraků plynu s hmotností několik deset až sto hmotností Slunce.

Celkové zastoupení Seyfertových galaxií mezi obyčejnými galaxiemi ve vesmíru je 1-2%. První takovou galaxii objevil v roce 1908 E. Fatt (NGC 1068), ale poprvé se jimi důkladně zabýval až v roce 1943 C. Seyfert, podle kterého se i pojmenovávají. K nejznámějším patří NGC 1275 - totožná s rádiovým zdrojem Perseus A (3C 84), NGC 4151 či interagující galaxie VV 144. M77 představuje nejjasnější příklad z této skupiny. Na její vyhledání je třeba přesunout jeden obloukový stupeň jihovýchodně od δ Ceti (4,07m). Objevil ji P. Méchain již v roce 1780 jako nějakou mlhovinu, nakonec se však zařadila k prvním galaxiím u kterých byla vizuálně zjištěna spirálová struktura. Dnes patří k největším galaxiím Messierovho katalogu - dosahuje průměru 170 000 ly a je dominantním objektem malé skupiny galaxií do které patří například i NGC 1055, NGC 1073 nebo Markarian 600. Vzdálená je 65 milionů světelných let.

150 mm dalekohled naznačí první detaily: je celkem jasným oválem s relativně velkým jádrem a několika plochami ozdobujúcimi vnější část. Dalekohled s průměrem objektivu 250 mm ukáže jasné halo obklopující velké svítivé jádro. Jádro kryje skoro půlku disku a je přibližně tak jasné jako hvězda deváté magnitudy hned na VJV od galaxie. Ještě o něco větší dalekohled zobrazí M77 jako jasné, trošku prodloužené halo obsahující jasné, výjimečně velké jádro. Halo je skvrnité s tmavými liniemi a svítivými zlomky spirálních ramen.