3.2 KiB
| name | created_by | created_date | updated_by | updated_date |
|---|---|---|---|---|
| Orion | 8mag | 2020-03-29 11:30:26.740361 | lada.dvorak7@gmail.com | 2020-03-29 11:30:26.740376 |
Orionu je klenotem naší zimní oblohy a ze všech souhvězdí je tím nejvýraznějším, není možné ho přehlédnout. Základní obrys souhvězdí tvoří sedm hvězd. Lovcovu páskem je ve střední části souhvězdí nápadná linie tří hvězd 2m dotýkající se nebeského rovníku, kulminující během pozdních zimních večerů chladného ledna. Nazývají se Mintaka, alnilam a alnitak. Mezi nimi se nachází bohatá hrstka hvězd 5-8m, které se společně označují jako Collinder 70. Pravé rameno vyznačuje hvězda Betelgeuse, levé Bellatrix. V pravém koleně je umístěn Rigel, v levém Saiph. Pod páskem visí meč tvořen linií tří hvězd. Okolo hvězdy θ Orionis, která je širokou dvojhvězdou rozeznatelnou v triedru a jejíž západní společník θ1 Orionis je známou vícenásobnou hvězdou systému Trapéz, je pouhým okem vidět Velká mlhovina v Orionu (M42). Nad spojnicí Betelgeuse-Rigel leží trojúhelník tří hvězd, který představuje lovcovu hlavu. Na levé straně oblouk slabších hvězd připomíná kyj, na pravé lovců štít.
Orionu se rozprostírá na obou stranách rovníku, je tedy celý viditelný kromě oblastí blízkých pólům z většiny pozorovacích míst na Zemi. Souhvězdí nabízí širokou a bohatou sbírku vesmírných atrakcí, ať už pro dalekohledy nebo malé triedru. Hlavním exponátem je Velká mlhovina v Orionu, považována mnohými za nejkrásnější difuzní mlhovinu na obloze a za jeden z nejkrásnějších objektů viditelných v dalekohledu. Mnohé další mlhoviny mohou být pozorovány v nekonečně velkém komplexu plynu a prachu, který pokrývá větší část Orion. Celá oblast je protkána mezihvězdné prostředí a pokládá se za rodiště hvězd. Mnohé dvou-, tří- a vícenásobné systémy mají většinou modrobílou barvu, protože jsou mladými hvězdami, které byly teprve nedávno zrozené v Orionova komplexu.
V severní části Orion se spojují dvě větve Mléčné cesty z Blíženců a Býka a směrem dále se Mléčná cesta začíná postupně rozšiřovat. Na východní straně sahá bočním pohledem téměř k Prokyon z Malého psa, západní okraj prochází kolem hvězdy Betelgeuse a je o něco kontrastnější. Mírně na severozápad je pouhým okem vidět řídká otevřená hvězdokupa Collinder 69, která působí mlhavým dojmem. Vyniká v ní nápadný trojúhelník jasnějších hvězd λ (3m), π1 a π2 Orionis (4m). Podle některých pozorovatelů je na velmi tmavé obloze kolem nich vidět pouhým okem rozsáhlá emisní mlhovina Sharpless 2-264. Ta je obklopena prstencem s průměrem asi sedmi stupňů skládajícím se ze soustavy tmavých mlhovin. Ne náhodou se proto hlavně na fotografiích přezdívá jako Prsten kolem λ Orionis. Pravda ale leží někde uprostřed. Sama mlhovina je totiž pokryta nakupením velkého množství nerozlišitelných hvězd daleko za hranicí viditelnosti a okolní tmavé mlhoviny ohraničující tento hvězdný oblak tak vytvářejí pouze představu umělého kruhového vzhledu skutečné mlhoviny.
